Pátek 10. ledna 1919

Schůze zahájena v 11 hod. 45 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: posl. Tomášek.

Místopředsedové: posl. dr. Hajn, Konečný, Udržal.

Zapisovatelé: posl. dr. Herben, Vacula a větší počet poslanců.

Zástupcové vlády: Předseda vlády: dr. Kramář a členové vlády: Habermann, dr. Hruban, Klofáč, Prášek, dr. Rašín, dr. Soukup, dr. Stránský, Stříbrný, Švehla, dr. Winter, dr. Vrbenský.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Trmal.

Předseda (zvoní): Národní shromáždění jest schopno se usnášeti, zahajuji schůzi.

Vzhledem k tomu, že mi bylo možno dnešní schůzi zahájiti tak pozdě a tak pozdě konstatovati způsobilost její k usnášení, jsem nucen z tohoto místa důtklivým apelem obrátiti se na pány předsedy klubů, jakož i výborů, aby porady klubů i porady výborů jednotlivých časově zařizovali takovým způsobem, aby netrpěla odkladem tím činnost plena Národního shromáždění. (Výborně! Potlesk.)

Zapisovateli pro dnešní schůzi jsou pánové: Dr. Herben, Vacula a pro příští schůze: pp. kol. Pik a dr. Veverka.

Dodatečně za včerejší schůzi se omlouvá člen Národního shromáždění p. Václav Sladký.

Pan Ervín Červinka, ředitel v Modřanech, vzdal se členství v N. S. Č. a na jeho místo zvolen p. František Šabata, rolník a starosta ve Vrbici, který dnes složí slib.

Žádám p. sekretáře, aby přečetl příslušnou formuli a potom se vykoná slib.

Sněmovní tajemník dr. J. Haasz (čte):

Slíbíte jako člen Národního shromáždění československého, že budete zachovávati zákony státu československého a že svůj úřad budete zastávati dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Člen N. S. Č. F. Šabata: Slibuji.

Předseda: Z předsednictva bylo přikázáno jednotlivým výborům: Žádám, aby to bylo přečteno.

Sněm. tajemník dr. Haasz a zástupce jeho dr. Trmal čtou střídavě:

Výboru živnostenskému:

Tisk 303. Návrh poslanců Rud. Mlčocha, Dědice, Slavíčka a soudr., aby byly zaplaceny státní dodávky, dodané maloživnostníky a jejich družstvy vládě rakousko-uherské před 28. říjnem 1918, vládou československé republiky.

Výboru školskému:

Tisk 304. Návrh členů Národního shromáždění Jarosl. Marka, Slavíčka, Jana Prokeše, Zeminové a soudruhů na úpravu denního vyučování v živnostenském školství pokračovacím. (Současně návrh ten přikázán výboru sociálně-politickému.)

Výboru technickému:

Tisk 305. Návrh členů Národního shromáždění Biňovce, Buřívala a soudr., aby byla ihned zahájena stavba spojovací železnice mezi stanicí Velvary železniční trati Kralupy-Velvary a stanici Hospozínem železniční trati Roudnice-Zlonice. (Současně návrh tento přikázán výboru železničnímu.)

Tisk 306. Návrh člena Národního shromáždění Biňovce, Buřívala a soudr., aby ihned byly zahájeny přípravy pro stavbu spojovací železnice mezi stanicí Jenšovicemi a Mělníkem. (Současně návrh tento přikázán výboru železničnímu.)

Výboru finančnímu:

Tisk 307. Návrh posl. Rud. Mlčocha, Dědice, Slavíčka a soudruhů, aby byla obmezena činnost bank v obchodu se zbožím. (Současně návrh tento přikázán výboru živnostenskému.)

Výboru zásobovacímu:

Tisk 308. Návrh posl. Rud. Mlčocha, Dědice, Slavíčka a soudr. na uvolnění cukru pro hostince, kavárny a cukrárny.

Předseda: Návrh člena Národního shromáždění F. Síse a soudr. na zamezení lichvy s potravinami a spotřebními věcmi přikázal jsem výboru sociálně-politickému.

Předseda výboru toho požádal, aby návrh byl přikázán výboru zásobovacímu.

Táži se, je-li s tímto návrhem souhlas?

Námitek proti tomu není, tedy vyhovím tomuto přání.

Přistupujeme k dennímu pořádku, a to k odstavci 1.:

Zřízení výboru pro odpověď na poselství presidenta republiky (tisk 131).

Prosím, aby členové N. S. Č. zaujali svá místa. (Zvoní.)

Kdo souhlasí s tím, aby se navrhovaný výbor zřídil, prosím, aby povstáním dal souhlas na jevo. To jest většina.

Zřízení uvedeného výboru bylo tím schváleno.

Volbu výboru dám na denní pořádek příští schůze.

Přistupujeme k druhému odstavci denního pořádku, a to k rozpravě o programovém prohlášení ministerského předsedy. V řečnické listině jsou zapsáni tito řečníci:

Dr. Viškovský, Biňovec, dr. Engliš, Zeminová, Čuřík, Sís, dr. Masaryková, Vaněk, dr. Franke, dr. Stránský, dr. Kmetko, dr. Veselý, Udržal, Brodecký, dr. Mazanec, Chaloupka, Bechyně.

Uděluji slovo prvnímu řečníku zaznamenanému, dru. Viškovskému. (Zvoní.)

Posl. dr. Viškovský: Slavné Národní shromáždění!

Za napiatého očekávání veřejnosti a Národního shromáždění přednesla vláda ústy ministerského předsedy svůj program prací pro nejbližší dobu.

In ovo, v jádru, lze shrnouti tento program asi v tato slova: rychlé vybudování ústavních základů, sociální reformy a obnova hospodářského života a při tom silná ruka vlády při provádění nutných opatření.

Tento program jest jistě s to, aby podepřel soustředění politických sil v národě a státě a aby podepřel myšlenku pracovní koalice stran. Tato koalice, která dnes jest základem politické naší práce, byla dílem nouze a obrany. Ona stala se falangou boje, který vedl náš národ proti rakouskému státu, a ona musí státi se nyní podmínkou pro vybudování a zajištění naší republiky. Nejsme ještě tak daleko, abychom mohli si dovolit luxus itio in partes, rozchodu mezi strany. Naše republika byla prohlášena, naše republika je uznána doma i cizinou, ale to není ještě vše. Potřebujeme pro ni pevné, silné základy. Netoužíme jistě po expansi, nýbrž klademe v prvé řadě váhu na vniterní skloubení a posílení, neboť nechceme, aby tato republika byla uprostřed světových evropských zmatků třtinou větrem se klátící. Nechceme také, aby její síla zabezpečena byla na bodácích, nýbrž na vniterní shodě, míru a práci. Známe dobře sociální rozvrstvení našeho národa a našeho státu. Nejsme státem nejchudších a nejslabších, ale přece jen v prvé řadě státem malých, drobných lidí, a řekl bych, že budeme i na dále mocí malých. Víme dobře, co znamená dělnictvo, jeho práce a jeho vliv v našem státě, a víme také, co značilo dělnictvo při vybudování naší republiky. Ale jedno nesmí býti také zapomenuto: co znamená ten malý lid zemědělský, co znamenají drobné vrstvy měšťanských stran. (Výborně!) Ty statisíce zemědělských podniků representují také jistě moc malých a musí také býti stejně respektovány.

Naše republika je dílem všech, je všech společným majetkem. Nikdo nebude zde žádati republiku buržoastickou, my také nežádáme republiku agrárnickou (Výborně!), ale také nepředstavujeme si, že by republika patřila kterémukoliv jinému stavu, třeba také dělníkům, přes všechny jejich velké výkony, které oceňujeme.

Chceme republiku lidu, republiku národa. (Hlas: Republiku pracujícího lidu! Hlučný souhlas.)

Vláda, jestliže předstoupila se svým programem, musila si učiniti diagnosu celého vážného stavu. Z programu toho jest zřejmo, že učinila patrně diagnosu správnou.

Já soudím, že vláda byla si při tom vědoma toho, čeho snad také my všichni jsme si vědomi, že národ sám jest zdráv ve svém jádru. Neboť není ani jinak možno, aby ten národ nebyl zdráv, který měl tolik morální síly, jíti do boje proti zločinnému Rakousku, jíti v zápas pro všechno vznešené, jíti také jednotně v zápas pro velikou myšlenku svobody.

Ale to, co jest nezdravé, jest ovzduší, ano, dusná atmosféra, která nás obklopuje se všech stran. Jsme obklopeni morem - politickou a hospodářskou bídou, která za hranicemi nás obklopuje a snaží se najíti cesty a průlom do našeho státu. My jsme se emancipovali z politické bídy Rakouska, ale také z Rakouska zbyla nám hospodářská a sociální bída. Tato bída nedá se setřásti přes noc. Stát, který byl továrnou na vraždění a ničení, na demoralisaci, stát, který byl sídlem policejního násilí, který byl fabrikou na dělání dluhů, na drancování půdy, ten jistě zanechal nám smutné dědictví, které dnes nutno krok za krokem odčiniti. Revoluce naše, která byla provedena, mohla bořiti tu bastillu národů, kterou bylo Rakousko, mohla setřásti okovy, avšak netvoří nových hodnot, kterých potřebujeme, netvoří ještě surovin, netvoří potravin, bez kterých není klid, mír na další práce.

Tato bída, kterou nám zanechalo Rakousko, není jistě živnou půdou morálky a zejména také morálky politické. Dlužno léčiti tyto poměry. Dlužno vytvořiti u nás nového občana, občana demokratického, republikánského, a tu jistě první podmínkou jest sociální a politická rovnost, kterou musíme zabezpečiti v naší republice. (Souhlas.) Nesmí býti vládnoucích a poddaných, vláda lidu musí se státi heslem skutečnosti. K tomu vede cesta jen přes vyspělost a disciplinu národa a všech jeho vrstev, přes veliké sociální vyrovnání. A toho všeho jsme si také my, naše strana, plně vědomi a k tomu také chceme pracovati.

Počátek má činěn býti u obce. Je to přirozeno, že, jestliže má přetvořen býti stát ve stát demokratický, nutno počíti u první, základní životní buňky tohoto státního organismu, to jest u obce.

Demokracie nemůže býti jen svrchu a zůstávati na povrchu, nýbrž musí jíti hluboko do jádra. Nelze si jistě představiti demokratický stát bez demokratické obce.

Dlužno dále stavěti naši ústavu. Mladé tělo naší republiky musí obdržeti pevnou kostru, která by snesla tíži velkých úkolů, které na stát náš doléhají a které stát náš ještě očekávají.

Je třeba zabezpečiti rovnováhu sil v naší republice. A tu odmítáme co nejrozhodněji nadpráví a terror číkoli v našem státě. (Výborně!) Vestigia terrent. Hrozné příklady, které vidíme z posledních čerstvých dějin, ukazují nám, kam vede politický a hospodářský terror. (Tak jest!) Rusko poražené, Rusko, které ztratilo miliony životů, Rusko, které ztratilo miliardy ve válce, bylo by se jistě zotavilo, dík vnitrním silám svým, za krátkou dobu, kdyby nebyla nastala perioda terroru tamějšího, a jest otázka, kolik desítiletí bude trvati, než tyto ohromné škody na hospodářských podmínkách a další výrobě budou odčiněny tak, aby Rusko mohlo státi jako dřívější velikán po boku ostatních států. (Výborně!)

A vidíme nyní také Německo. Bylo-li toto poraženo cizí zbraní, pak tato porážka při své rozhodnosti a síle nebyla tak dalekosáhlá v důsledcích svých, jako porážka, která čeká Německo od zbraně vlastní, od domácích nesvárů, od domácího terroru. (Výborně!) Tento vnitřní rozklad, toto rozrušení bude ještě působiti déle a mnohokráte déle, než následky dlouholeté války. Tato choroba poražených - terror a bolševismus - bude lpěti dlouho ještě na tomto státě a národě. S uspokojením slyšeli jsme proto slova, která včera význačně byla pronesena z úst samého našeho předsedy, to jest bezpodmínečné odsouzení každého terroru s kterékoli strany v naší republice. (Výborně!) Odsuzovali jsme terror vojenský, nadvládu aristokracie, nadvládu kapitalismu a musíme také odsuzovati terror ulice a nadvládu davu. (Výborně! Potlesk.)

Nebude toho a není toho také třeba, neboť jest tu nejlepší vůle, aby evolutivně, pilnou prací zákonodárnou a hospodářskou naše poměry zlepšily se tak, aby i těm nejmenším, těm, kterým snad daří se nejhůře, poměry v krátké době byly zlepšeny. Není tedy třeba terrorem rozbíjeti dvéře, které jsou plně otevřeny pokroku a zlepšení. Cesta k reformám jest volna pro všecky a při tom připomínám, že jsou to nejen reformy, na které má právo třída dělnická, nýbrž i také jiné vrstvy - a my také hlásíme se k nim - mající své sociální požadavky a my budeme si přáti, aby tyto pari passu byly také uplatňovány. (Tak jest. Výborně!)

Nejdůležitější a nejvýznačnější lék v dnešní situaci spatřujeme v práci a v návratu k práci a nelze dosti opakovat a zdůrazňovat tuto myšlenku. Jest známo, že válka německo-francouzská v r. 1870 a 1871 vytvořila přes své krátké trvání neblahé poměry sociální a že způsobila velkou vagabundáž a jakousi chorobu morální, nechuť k práci. Není divu, že tím více způsobila tuto chorobu, chorobu dne, nechuť k činnosti, válka tak dlouhá, jakou byla válka právě skončená. Do pole narukovali všichni, při prvním zavolání ihned šli i proti svému přesvědčení, avšak, bohužel, návrat k práci jest příliš pozvolný.

A tu poukazuji na veliký rozdíl v této příčině mezi venkovem, mezi agrárním obyvatelstvem a mezi obyvatelstvem ostatním. (Výborně!)

Byli jsme pozorovateli toho, kterak syn venkova, odchovanec půdy, který vracel se na 14 dní po těžké, daleké cestě na krátkou dovolenou a který v noci přišel se svým vojenským šatem a tlumokem, ráno již stál na svém poli a pracoval tam u svého pluhu (Tak jest! Výborně!) anebo věnoval se jiné hospodářské práci. (Výborně!) A když odcházel, odcházel v noci, aby znovu vracel se na pole válečné, tedy ještě před západem slunce viděli jsme ho opět pracujícího na poli. (Výborně! Tak jest!)

A nyní viděli jsme opět tento zjev, když vraceli se naši lidé z pole po skončení války. Včera vrátil se z bitevní vřavy a zítra stojí již jako pracovník ve svém hospodářství anebo na svém poli. To je ten veliký, to jest ten ohromný rozdíl těchto dvou světů, agrárního a ostatního a uvádím jej proto, aby sloužil za příklad všemu ostatnímu obyvatelstvu. (Výborně!)

Jenom v hlubokém pochopení té lásky k půdě, jen v hlubokém pochopení agrarismu nalézáme klíč, který vysvětluje tento rychlý, přímo instinktivní návrat člověka odtrženého od půdy, vyhnaného do pole a bitevní vřavy, zase k činorodé práci, a kdyby toho nebylo, kdyby nebylo této instinktivní síly, která vrací tohoto člověka zase k půdě, pak musili bychom si říci, že jsme ztroskotali v otázce vyživovací, a jestliže jsme v tom ztroskotali, pak jsme ztroskotali u nás v kritických okamžicích, když se tvořila naše republika a kdy byly první, nejvážnější její doby, a ztroskotali jsme vůbec!

A proto dlužno s tohoto místa, myslím právem, vysloviti dík těm, kteří, nerozvažujíce a nehledajíce odpočinku a klidu, vraceli se ihned ke svému zemědělskému povolání, aby tvořili nové statky a nové prostředky k výživě obyvatelstva a k další výrobě! (Výborně!)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP