Sobota 21. prosince 1918

"II Presidente del Consiglio dei ministri.

Al popolo di Boemia!

Non mi occorre di andare in cerca di frasi per esprimere tutta ľammirazione onde vibra ľanimo mio di fronte alľ eroismo incomparabile, merc il quale la Nazione boema ha conquistato la sua indipendenza e la sua libert.

Ma questo sentimento di ammirazione non -per cosi dire-mio esclusivo e personale: , invece, il sentimento delľ umanit intera, che saluta con commosso entusiasmo questa rinascenza prodigiosa del popolo boemo. Il quale delľ ammirazione di tutto il mondo civile ben degno, pel dolore sofferto, pel sangue versato, pel sacrificio cui con audacia magnanima espose tutta la propria esistenza: cos nel mondo pagano sorsero gli eroi, e nelle persecuzioni contro i Cristiani i martiri, e sorgono oggi gľindividui o i popoli trionfatori per la possanza vittoriosa della Idea.

Bene, per, posso e voglio ricordare in quesťora, con legittima fierezza, taluni atti e fatti, che segnano episodi non trascurabili in questa epopea della rissurezione boema: atti e fatti, cui io ho partecipato nella qualit di capo del Governo italiano, ma acceso nel cuore di tutto entusiasmo onde mi sento capace, avendo in me la certezza di essere sinceramente, veramente ľinterprete fedele della grande anima ďItalia.

Il 21 Aprile, io firmavo col Colonnello Stefanic la Convenzione tra il Comitato Czeco-slovacco e il Governo italiano per la costituzione della legione czeca. Or se ľesercito il simbolo pi completo, pi rappresentativo, pi tangibile di uno Stato, ho bene il diritto di affermare che il nuovo Stato boemo era per la prima volta riconosciuto dallo Stato italiano: questo Stato, che per sorgere ed affermarsi aveva dovuto esso pure, non diversamente dalla Boemia, lottare contro il medesimo oppressore attraverso i medesimi sacrifizi pei medesimi ideali. Quella data non fu scelta appositamente; ma segnava essa il Natale di Roma. Il caso secondava, in tal modo, con fausti presagi la volontá degli uomini. Io feci osservare allora al Colonello Stefanic quel giorno augurale: la medesima commozioue ci vinse e ci sospinse ľuno nelle braccia delľ altro. Non erano due uomini, che si abbracciavano: erano due popoli, erano la Boemia e ľItalia!

Il 24 Maggio (giorno del terzo anniversario della guerra ďItalia (Bouřlivý potlesk.) fu consegnata la bandiera alla prima unit czeca, che erasi costituta. E, cos, la bandiera - il segno pi sacro delľonore e della indipendenza di un libero paese - bandiera boema sventol per la prima volta al sole di Roma, sulľ altare che ľItalia al pi del Campidoglio ha elevato alla imperitura memoria dei suoi profeti, dei suoi martiri e dei suoi guerrieri. Grande fortuna e grande onore fu per me il porgere al vessillo boemo, nel suo battesimo, il saluto italiano. Quel battesimo - io dissi allora - anche se fatto lontano dalla terra patria, non poteva essere certo pi solenne e pi augusto: lo propiziava Roma, e lo benediceva sul proprio altare ľItalia, e ad esso eran vigili padrini le grandi ombre degli Eroi del nostro Risorgimento - Vittorio Emanuele II e Giusseppe Mazzini e Giusseppe Garibaldi. (Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk.) - Quel rito (io ho sentivo nel mio animo, e tutti con me lo sentivano) apparve e fu il vaticinio delľ evento sicuro ed infallibile: ľevento, che ľardore di sacrificio di tutta una gente voleva si compisse.

E si compiuto: ecco sorta in piedi, fiera, eroica, gloriosa la Boemia, che mai non fu spenta: la Boemia che ľItalia fraternamente compianse nelle sue inenarrabili sventure, che fraternamente ora esalta nelľora della vittoría commune. (Hlučný potlesk.) Questo legame di amicizia e di affetto, che cos intimamente pur a tanta distanza di spazio avvince le anime di due popoli, perdurer forte e tenace nel tempo. Nulla varr a indebolirlo, tanto meno a discioglierlo: sar anzi volere commune ch´esso sempre pi si rafforzi e rinsaldi. Con questa fede ardente e sicura io affido a questo amichevole messaggio apportato da un soldato italiano fra soldati boemi, ľaugurale saluto fraterno che ancora una volta dal cuore ďItalia giunge al cuore della Boemia.

Da Roma, il 12 di Dicembre del 1918.

V. L. Orlando.

(Volání: Sláva! Dlouhotrvající, bouřlivý potlesk. Poslanci činí ovace generálu Piccionimu v lóži.)

Předseda: V českém překladu poselstvo toto zní: (čte)

Českému národu!

Netřeba mi hledati frází na vyjádření veškerého obdivu, naplňujícího duši moji před nepřirovnatelným heroismem, kterým český národ získal samostatnost a svoji svobodu. Tento pocit obdivu není však - abych tak řekl - jenom pocitem mým osobním: naopak je pocitem celého lidstva, jež s pohnutým nadšením pozdravuje toto zázračné vzkříšení českého národa, kterýžto národ je skutečně hoden obdivu celého civilisovaného světa pro vytrpěnou bolest, prolitou krev a oběti, se kterými velkodušně a odvážně nasadil všecko své bytí; tak u pohanů vyvstali hrdinové a v křesťanských pronásledováních mučedníci a povstávají dnes osoby nebo národové, triumfující vítěznou mocí ideálu.

Přes to ale mohu a chci vzpomenouti v této hodině s oprávněnou hrdostí některých událostí, jež vyznačují nepomíjející episody k této epopei českého vzkříšení. Události, jichž jsem se súčastnil v hodnosti náčelníka italské vlády, ozářen však v srdci celým oním nadšením, s nímž cítím se oprávněn, abych upřímně a opravdově stal se věrným tlumočníkem velké italské duše.

21. dubna podepsal jsem s plukovníkem Štefanikem smlouvu mezi československým komitétem a italskou vládou na zřízení české legie. Je-li tedy vojsko symbolem nejúplnějším, nejskutečnějším a nejmocnějším nějakého státu, mám jistě právo tvrditi, že italský stát tímto poprvé uznal nový český stát, onen stát, který, chtěl-li povstati a upevniti se, musil stejně jako Čechy bojovati proti témuž potlačovateli s týmiž obětmi za stejné ideály. (Výborně! Potlesk.) Toto datum nebylo voleno úmyslně, ale značí narozeniny Říma. Náhoda tak doprovázela šťastnými příznaky vůli mužů. Zmínil jsem se tehdy plukovníku Štefanikovi o významu slavnostního dne. Stejné pohnutí nás přemohlo a vrhlo navzájem do náruče. Nebyli to dva muži, kteří se objímali, ale byly to dva národy, byly to Čechy a Italie. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Dne 24. května (třetí výročí války Italie) byl odevzdán prapor prvním utvořeným oddílům českým. Tak prapor - nejposvátnější výraz cti a nezávislosti svobodné země, český prapor, poprvé vlál na římském slunci, na oltáři, který Italie postavila pod Kapitolem na nehynoucí památku svých proroků, mučeníkův a svých bojovníků. Bylo pro mne velikým štěstím a velikou ctí, pozdraviti českou vlajku při jejím křtu. Řekl jsem tehdy, že tento křest, ač konaný daleko vlasti, jistě nemohl býti slavnostnější a vznešenější, neboť zasvěcoval ho Řím a požehnala Italie na svém oltáři a kmotry byly veliké stíny hrdinů našeho vzkříšení: Viktor Emanuel II., Josef Mazzini a Josef Garibaldi. (Nadšený, dlouhotrvající potlesk.)

Tento obřad - cítil jsem to v duši a všichni se mnou to cítili - zdál se a byl předzvěstí jistého a neklamného výsledku: výsledku, který přál si všecek národ v horoucnosti obětí, aby se vyplnil.

A vyplnil se: Hle, hrdé, heroické, slavné Čechy, jež nikdy nevyhasly, povstaly, ony Čechy, jež Italie bratrsky oplakávala v jejich nevýslovném utrpení a s nimiž nyní bratrsky se raduje v hodině společného vítězství. (Bouřlivý potlesk.) Tento svazek přátelství a lásky, který přes všecku vzdálenost tak mocně spojil duše obou národů, potrvá silný a bude vzdorovati času. Nic nebude moci seslabiti ho, nebo rozvázati; naopak, bude společnou snahou, aby vždycky více se upevňoval a sesiloval. S touto horoucí a pevnou vírou svěřuji tomuto přátelskému poslání, přinášenému italským vojínem v řadách českých vojínů, blahopřejný bratrský pozdrav, který ještě jednou vychází od srdce Italie k srdci Čech.

V Římě, dne 12. prosince 1918.

V. L. Orlando.

(Nadšený, dlouhotrvající potlesk.)

Slavné Národní shromáždění!

Bouřlivý projev Váš, jímž Jste provázeli skvělé, nám nezapomenutelné poselství ministerského předsedy slavné Italie, je tlumočníkem citů, jež nás všechny ke spojené Italii víží. My děkujeme zde jménem všeho národa československého za neobyčejné důkazy lásky, jež byly legiím našim v krásné, slunné Italii každé chvíle prokazovány, my pozdravujeme odtud velikou Italii za vše, co vykonala pro národ náš československý a co vykonala pro společně ideály světa, pro svobodu a demokracii, pro civilisaci a humanitu. Poselství presidenta Orlanda bude připojeno ku protokolu o této schůzi, aby tvořilo jeden z jeho nejskvělejších listův, a bylo na vždy dokladem bratrského spojení v přítomnosti a bratrské spolupráce ve vší budoucnosti. (Bouřlivý, dlouhotrvající nadšená pochvala a potlesk.)

Přistoupíme k vlastnímu dennímu pořádku, k vlastnímu úkolu dnešní schůze. Pan president republiky vykoná slib ve smyslu zatímní ústavy. Přečtu znění slibu: "Slibujete jako president republiky Československé na svou čest a svědomí, že budete dbáti blaha republiky a lidu a šetřiti zákonů."

President republiky dr. T. G. Masaryk: Slibuji! President republiky podává ruku předsedovi Národního shromáždění. (Výborně! Dlouho trvající potlesk. Shromáždění povstává a zpívá národní hymnu "Kde domov můj". Bouřlivé volání: Nazdar! Dlouho trvající potlesk.)

Předseda (zvoní): Pan president republiky vyžádal si slovo.

President republiky dr. T. G. Masaryk: Dámy a pánové! Bratří! Prosím Vás, přijďte zítra o druhé hodině na hrad, abyste vyslechli prvé presidentské poselství. (Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda: Tím denní pořádek dnešní schůze je vyčerpán a já navrhuji dle § 83. jedn. řádu, aby se přes vánoční prázdniny schůze Národního shromáždění československého odročily. Den a pořad schůze příští by se oznámil písemně.

Námitek proti tomu není, zůstává při mém návrhu. Schůze jsou tedy odročeny.

Prohlašuji dnešní schůzi za skončenu.

(Nazdar! Neutuchající potlesk.)

Konec schůze v 5 h. 5 min. odpoledne.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP