Pátek 20. prosince 1918

Řeklo se, že není dost dobře možno určité věci dělati, dokud nemáme pevné státní hranice. Já zase myslím, že, pokud se týče velkých továren a podniků, by to byla velká výhoda, kdyby se to dělalo tam, kam naše moc sahá. Čím později se to bude dělat, tím větší škoda, poněvadž se nám ztrácejí hodnoty, kterých potom nikde nechytíme. Mohu-li zachytiti 70%, neznamená to, že mám se zachycením těch 70% odkládat proto, abych zachytil také těch ostatních 30%.

Ztratíme-li něco na těch 30%, hleďme předejíti ty ztráty na 70%, které dnes ve své moci máme.

A já nevím, zdá by nebylo dobře, že přes to, že nemáme ty hranice tak pevné obsazeny, přemýšleti také o tom, nebylo-li by dobře, ta pouta papírových peněz, kterými jsme se starým Rakouskem vázáni, roztrhnouti dříve, nežli snad budeme ty hranice míti, a nevím, když by bylo možno o té věci debatovat, disputovati dál, zdali bychom nepřišli k tomu přesvědčení a k tomu názoru, že by to bylo přece jen lepší, kdybychom ta pouta přeťali. Neboť přece myslím, že by se mohl najíti způsob, abychom byli zachráněni od toho nebezpečí, že do značné míry na naše risiko a naší škodu budou vydávány další papíry rakousko-uherské banky. Tomu myslím, že by se zabrániti dalo. To je věc, které by se musila věnovat speciální pozornost, ale myslím, že je tato věc neobyčejně důležitá.

Řekl-li jsem, že bychom měli sáhnouti k určitým opatřením ve směru hospodářském a sociálním, pokud se týče velkostatků, továren atd. ihned, učinil jsem tak proto, že bych rád, abychom vyvázli ze situace, ve které byl starý stát a ve které bychom byli my. Abych to řekl v podobenství: My jsme v situaci spolku, který si říká, že je chudý, ale má dost bohatých členů. Je chudý prostě proto, že ti nejbohatší členové nedávají do toho spolku, co tam patří. Ty poměry jsou docela tak, jako když venkovský spolek žádá vydavatelstvo některého listu o to, aby mu byl posílán list zadarmo a odůvodňuje to tím, že je chudý spolek. Vydavatelstvo mu odepíše: Vy tam máte toho a toho občana, ten má několik domů, jiný má pekařství atd., jak pak jste chudý spolek, když máte bohaté členy? My nesmíme zůstati v takové situaci toho spolku, který si říká, že je chudý, ačkoli jeho chudoba záleží jen v tom, že jeho členové, z nichž je nejvíce bohatých, neplní povinnosti podle svých poměrů. Tedy musíme sáhnouti právě proto k těmto opatřením, poněvadž bez nich nevěřím, že budeme míti někdy vůbec řádnou valutu, a že bez nich bychom mohli vůbec někdy míti řádný rozpočet.

Žádným daňovým systémem nepostihneme věci tak, jako bychom je postihli majetkovou socialisací.

Konečně musím se zmíniti o tom, co zde bylo řečeno, když zde bylo mluveno o těch lenoších. Chci věřiti a věřím, že nebyla věc míněna tak, jak vypadala a jak byla řečena. Ale, jak to bylo řečeno, mluvilo se zkrátka o těch podporách, o těch vyživovacích příspěvcích a o těch lenoších - vypadalo to tak, jako by se ty věci identifikovaly. Tu musím říci docela klidně: my bychom byli rádi, aby byli postiženi všichni lenoši, ale především ti, kteří lenoší důkladně a kteří, abych tak řekl, vidí své poslání společenské v tom, že to provádějí tak, že nemají užitečného zaměstnání jenom proto, aby je nebrali těm nezaměstnancům, kteří bez něho nemohou žíti. Na ty je potřeba sáhnouti především.

Trvám na tom, že jest u nás velmi mnoho lidí, kteří jsou silnými jedinci a jednotlivci v národě, kteří však pro ten národ vlastně nepracují tak užitečně, ani ne tolik, co nejposlednější metař na pražských ulicích (Výborně! Potlesk), poněvadž brát zisk a nechávat automaticky spravovat podnik, který založil otec, neb děd není ještě prací pro národ a nelegitimuje jich k tomu společenskému postavení, jaké u nás zaujímají. Byl bych rád slyšel, aby to bylo řečeno právě z těch vrstev, které mají míti pro to porozumění. Pokud se týče těch lenochů, kteří by se našli v těch řadách, kteří žijí z těch podpor, může býti Národní shromáždění naprosto jisto, že s takovými lidmi to nevyúčtuje nikdo tak důkladně, jako socialistické organisace.

Jestli socialistické organisace by toho s těmi lidmi nevyúčtovaly, tak toho s nimi nevyúčtuje nikdo na celém světě. Pak je ale nevyhnutelně potřeba, aby se ukázalo, že když ti lidé do práce jdou, že také ta práce je slušně placena, aby mohli býti živi. To jest nevyhnutelná podmínka, aby se jim také přiznávala při té práci táž práva, jako se přiznávají ostatním. Dává-li se však práce jako milost a dává-li se tak strašně cítiti, že se dává, pak se nedivím, že ti lidé neradi lezou do takového poměru, kde někdo rád si hraje na chlebodárce. S tím pojmem bude potřeba, aby naše společnost súčtovala důkladně.

My jsme řekli, že odstraňujeme staré tituly, ale neodstranili jsme práv z těchto titulů plynoucích. Naše hrabata nemají titulů hrabat, knížata knížat, ale mají všecka práva z toho plynoucí, majetková a společenská. Ale nechali jsme celou řadu titulů sociálních, ze kterých se také vyvozují určitá práva.

Pořád se mluví o chlebodárcích-zaměstnavatelích, jako by ten zaměstnavatel snad udílel nějakou milost těm třídám lidu, které jsou u něho zaměstnány, jako by jim dával chléb a p. Dostávají chléb, aby pomohli těm druhým dobývat masa, dostávají po případě papírové hadry, aby druzí vydělávali na hedvábí a p. (Výborně! Potlesk.) Taková je situace, a tu chceme, aby byl udělán konec.

Čím více Vy ostatní, z těch vrstev měšťanských a zámožnějších, nám budete v tom pomáhat, tím méně bude toho, co Vy nazýváte hrozbami. Já konstatuji, že ani jediná výtka nebyla zde míněna jako hrozba, nýbrž prostě jako upozornění. To by mohl také někdo vykládati jako hrozbu, když jsem řekl, že, nesáhne-li vláda k stíhání provinilců hospodářských, nastanou bouře. My nechceme vyhrožovati, ba právě naopak, všude jsme ve svých organisacích u toho lidu, který soudí primitivně, ale často poctivěji, než my, při tom diplomatisování všichni dohromady.

Pánové, Vy víte, že hasiče lidového hnutí není možno dělat tuze dlouho a že tedy je třeba, abychom viděli zde určité činy, abychom viděli, že vývoj našeho státu béře se tím směrem, aby umožnil sociálně spořádaný život. A tu pravím, že nám bude směrodatno, jestli tato vláda za tohoto Národního shromáždění přijde také se svým plánem na provedení toho vyvlastnění velkostatkův, ale zároveň také na úpravu majetkových poměrů velkozávodů, továren atd., poněvadž jen v tom také vidíme záruku rozvoje státních financí a možnost solidního vývoje u nás. (Výborně! Potlesk.)

Předseda Tomášek: Slovo má pan kolega Paulíny.

Posl. Paulíny: Slavné Národné Shromáždenie!

Menom Klubu slovenských poslancov a za terajšej nálady slovenského národa len na krátko prehovorím o zákone, týkajúcim sa hospodárstva národného.

Slovenský národ dosiať daňoval maďarským vládam; koľká radosť, že už tak viac robiť nemusí. Slovenský národ za svoje mozolné groše a za platené dane nemal ničoho iného, než nové a nové krivdy. Pochopiteľnou je tedy radosť slovenského národa, keď se mu dáva na vedomie, že je nie len slobodný, ale že ani nemusí viac platiť do tej státnej pokladne, ktorá mu natoľko krivdila.

Slovenský národ žil v egyptskom zajatí a vlády, ktoré nad ním panovaly, vyssávaly ho do nekonečna. Slovensko, ktoré v minulom storočí na poli priemyslu, hospodárstva a obchodu tak vzkvetalo, bolo pre snahu maďarskej vlády čím skôr ho pomaďarčit i na poli hospodárskom, utiskované takým spôsobom, že z kvitnúceho, zámožného ľudu stal se národ žebrácký.

Mnohí sa divia, že taký snaživý a vnímavý národ, ako slovenský, môhol sa poddávať maďarisácii na toľko, ako sa poddával. Ale tito nevedia o tom, že maďarisácia šla ruka v ruke s hospodárskym systémom, že maďarská vláda nie len v školách odnárodňovala Slovákov, ale starala sa i o to, aby ich čím viac i hmotne zoslabila.

Roľník slovenský mohol celkom dobre ostať doma, vláda mohla založiť život priemyselný, ktorý by bol vysťahovalectvu zabránil, vláda maďarská to ale nespravila, bo sa bála slovenského roľníka a zadržala takto pokrok slovenského ľudu. V školách ubíjala slovenského ducha, mimo školy hatila hospodársky pokrok. Radšej prinútila slovenského roľníka vysťahovať sa do Amerika, tam pracovať v tamojšich dielňách a doloch, len aby nemusela podporovať priemysel na Slovensku, len aby nemala doma vzdelaných ľudí, ktorí by jej mohli v jej maďarisačných snahách prekážať. Slovenský básnik nie nadarmo zaplakal v minulom století:

"Bože, svetov stvoriteli,

tebe sa kloníme;

za národ náš ubiedený

o milosť prosíme:

Svet ten berie, čo tu dáva

Tvoja nám štedrota;

ľudské odjíma nám práva,

i právo života."

Ten svet, to sú ukrutné vlády maďarské, ktoré nam braly tie dobré veci, ľudské práva, Bohom dané.

Ctené shromáždenie, slovenský lid nemôhol sa hmotne vyvinúť, keď maďarské vlády takto proti nemu postupovaly a ho systematicky ožobračovaly.

A ako posiaľ, tak postupuje maďarská vláda proti nám i teraz, hoci sme už oslobodení z poroby a oni sú postavení pred fait accompli, že viac nemôžú na tom nič zmeniť, predsa i ďalej ožobračujú Slovensko, berú mu školné prostriedky, umelecké a historické pamiatky, berú mu potraviny, slovom všetko, čo ešte stačia zo Slovenska vyviezť. (Hlas: Slyšte!)

Slovenský národ nebol na svojom vlastnom, bol len v nájme Maďarov, ktorí z neho žili, za jeho peniaze si nastavali parlamenty, paláce a divadlá, geologické museá atď. U nás na Slovensku niečo podobného nenájdete. No nebolo im to dosť. Teraz, keď by mali odovzdať Slovensko čisté, i to berú, čo za naše peniaze, ale k našej zkáze nahromadili. V Bánskej Štiavnici, kde je banícká a lesnícká akademia, naložili celé zariadenie, laboratoria, musejné sbierky, školné náradie, knihovnu a chceli to odviezť s tou výhovorkou, že vysokú školu premiesťa do Segedína. Musím protestovať proti takémuto postupu maďarskej vlády. Chcú-li mať Maďari akademiu, nech si ju postavia za svoje peniaze. (Tak jest. Výborně!) Co je na Slovensku, tým nech nehýbu, nech to nechajú tomu ľudu, za ktorého peniaz to postavili, ktorý ľud tak dlho zotročovali.

Že aké sú tam pomery, to zistil veliteľ československých vojsk, ktorý s malým oddielem prišiel do Hronskej Breznice a tam pri revisi vagonov našiel spomenuté predmety. Žiadny div, že zastavil dodávku uhlia. Zastaviť ju musel i preto, lebo - jak je všeobecne známo - lokomotivy, týmto uhlím topené, dovážaly k nám lúpežné bandy maďarské, ktoré českých vojakov zákerne napádaly. Československá republika vie proti týmto násilnostiam zakročiť a i zakročí, my Slováci pokládáme za svoju povinnosť, v tomto shromáždeniu proti takýmto výčinom protestovať. (Hlas: Pri mierovej konferecii tiež!)

Ale Maďari odvážajú zo Slovenska i výživu, hoc už niekoľkokrát prísno rekvirovali hneď po žňách - rozumie sa, že do centrálí peštských. Teraz, keď by mali, v súhlase so svojou tak často vyhlašovanou rytierskosťou, slovenskému ľudu dať, čo mu patrí, len čo sa dozvedeli, že sa českoslov. vojsko blíži, olúpili tento ľud ešte i o posledný kúsok chleba. Nemožno hovoriť o maďarskej rytierskosti, práve naopak. Maďarské vlády sa o slovenský ľud nijak nestaraly.

Počuli ste, že v plakátoch, ktoré vydával ministor Buza Barna, prihovárali se k Slovákom, aby ich od republiki odvábili; poukazovali na to, že všetky rieky, Váh, Hron, Hernád atď. tečú do Dunaja, a že sami Slováci musia uznať, že i poloha krajiny to vyžaduje, aby Slováci a Maďari ostali pospolu. Na to sme pánu ministrovi odpovedeli, že práve rieka Váh, zanedbávaná vládou maďarskou, poškodzovala rok čo rok súsedné polia.

Dúfame, že v Českoslov. republike bude Váh regulovaný, že nebude viac škodiť slovenském ľudu. Budeme-li posielať po tejto rieke drevo, či niečo inšieho, pošleme to len za výmenu, ale nie ako dosiaľ, že naši pltnici plavili s nebezpečím života drevo po Váhu a dostávali za to 50 halierov denne. (Slyšte.)

Riekami Váhou, Hronom, lpľom, Hernádom a Tajavou mnoho slovenského majetku sa odplavilo, tady odtiekla i naša slovenská sloboda. Dúfame, že teraz bude tomu konec, že budú-li Maďari niečo chceť, budú to museť zaplatiť.

Slovenský národ sa raduje nie len nad tým, že je oslobodený duševne, ale že v novej Československej republike nájde i podmienky k lepšiemu hmotnému životu.

Pánovia, prichádzam práve zo Slovenska. Jedna časť je oslobodená, druhá je ešte pod tyranstvom Maďarov.

S netrpelivosťou čakáme na okamžik, v ktorom bude celé Slovensko oslobodené. Slovenskí továrníci zadržujú svoj tovar, aby ho nemuseli posielať dolu, ale sem do Čiech a do Moravy.

Môžete byť presvedčení, že slovenský národ bude vďačným a že celé húfy prindu sem do matičky Prahy, aby demonstrovaly, jak sú v Československej republike šťastní. (Výborně!)

Dnes, keď celý slovenský národ vie o tom, že prichádza Masaryk, ktorý má najväčšú zásluhu na utvorení Republiky, celý by tu chcel byť osobne. Keď je to i nemožné, môžete byť ubezpečený, že srdcom tu bude celý, že celý bude volať Masarykovi na slávu. (Výborně! Potlesk.)

Slovenský národ, ktorý posiaľ stál mimo zákona, každý predložený zákon v Republike podporuje. I zákon o vedení štátneho hospodárstva my, slovenskí poslanci, podporujeme a prijímame.

Je pravda, že na Slovensko bude treba veľkého nákladu k hojení a k zavazování ran spôsobených vojnou a rytierskosťou Maďarov. Ale, Slávné Národné shromáždenie, oslobodené Slovensko je dostatočnou odmenou za všetky obete, prinesené Republikou.

Oslobodený slovenský národ je pracovitý, pokojamilovný, ktorý z vděčnosti za svoje oslobodenie bude tým najpracovitejším národom Republiky,

Tie hory, tie splavné rieky, tie rudy, tie veľké a bohaté poklady, ale nadovšetko slovenská ruka, ktorá si vedela svojou pracovitosťou vydobiť uznania v Amerike a i inde, je najlepšou zárukou našej lepšej budúcnosti. Budeme šťastní, budeme-li mocť v pokojných časoch dokázať, že sme hodní toho, aby sme boli oslobodení.

My považujeme za našu povinnost i pri pojednávaní rozpočtu, predniest naše žaloby na lúpeže Maďarov a dúfame, že vláda čím skôr zakročí u vlády maďarskej, ktorá, jako sa zdá, sa bojí, je bezvládna, alebo neuprímná, že nezakročuje. Výhovorky maďarskej vlády, že ona prečiny tieto neriadi, sú planou vytáčkou. My konstatujeme, že všetky výpravy boly podniknuté so súhlasom a pomocou vlády. V krátkom čase budeme to snád môcť doložiť i dokumenty, jak maďarská vláda celú vec viedla. Neviem, čo je v tom za hrdinstvo, vypravia-li proti 40-50 Čechoslovákom 400-500 Maďarov. Myslím, že je to k hanbe maďarského národa.

Stalo sa, že do Hronskej Breznice, ktorú obsadilo 48 mužov posádky československej vo smysle nariadenia o vyprázdnení územia nášho Maďarmi, na druhý deň už prišlo vojsko z Levíc, aby našu stráž napadlo, z čoho sa vyvinula celá bitka. Bol som prítomný. Rozumie sa, že to skončilo hrdinským odbitím maďarských bánd. Len jeden český vojak bol Maďarmi zákerne prepadnutý a zavraždený. Myslím, že maďarská vláda nebude mať vôlu k prepádaniu na mierovej konferencii, ktorej tieto veci predložíme a kde se maďarskej vlády optáme, kto by mohol vyzbrojiť čaty o 300-500 mužoch a kto im mohol dať vlaky. Jasná vec, že celú výpravu môžu poriadať len ti, ktorí majú moc v rukách. (Hlas: Károlyi hraje komedii!)

Pre pokročilý čas končím. Zákon o vedení národného hospodárstva i menom slovenských poslancov i menom slovenského národa prijímam. Vy ste si svoje rozpočty i posiaľ samy povolovaľy na vašich zemských snemoch, my sme to robiť nemohli. Je to po prvé, po tisícročnom útrpení, že Slováci môžu o niečom podobnom rozhodovať. Zákon prijímame. Chceme platiť dane, chceme poskytnúť podporu vláde, ktorej dôverujeme a dúfame, že na Slovensko bude mať vláda zvláštny ohľad, že spravedlive bude poskytnutá podpora na celom Slovensku, kde toho len potreba vyžaduje. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: K slovu se přihlásil pan předseda ministerstva dr. Kramář. Uděluji mu slovo.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP