Čtvrtek 19. prosince 1918

Jiná obava je ta, že, bude-li ponechána úkolová práce dosud pro závody s osmihodinnou dobou pracovní, že potom ta konkurence malého živnostnictva s velikými továrními podniky bude značně ztížena. Musíme se ovšem na tuto předlohu dívati jako na předlohu, ke které budou ještě vydána prováděcí nařízení. Předloha sama nerozeznává, ale bude musit rozeznávati v těch prováděcích nařízeních mezi závody, které nepřetržitě pracují, a mezi závody živnostenskými, kde práce nepřetržité není. Máme to na př. U holičů, máme to u hostinských a kavárníků, zde bude potřeba, aby prováděcí nařízení brala zřetel k podstatě těchto jednotlivých živností. Jmenuji zde opětně holiče, kavárníky a hostinské, máme zde také živnosti prádelen, kde jsou poměry jiné, kde se celý týden intensivně nepracuje, nýbrž pouze koncem týdne, začátkem ne a jsou tu také fotografické živnosti. Bude potřebí prováděcí nařízení, úpravy práce, jest celá řada otázek, které čekají na své řešení při sjednání prováděcích nařízení. Vzhledem k tomu dovoluji si Vám navrhnouti tuto resoluci: "Vláda se vyzývá, aby při stanovení prováděcích nařízení k zákonu o osmihodinné době pracovní brala zřetel k povaze maloživnostenských závodův a jejich zvláštním potřebám. Pro živnosti obchodní stanovena budiž jednotná doba zavírací, která pro obchody potravinářské může býti o hodinu posunuta. Před vydáním prováděcích nařízení vyslechnuta buďtež organisační střediska těch stavů, které na zákoně o osmihodinné době pracovní mají zájem."

Také naše obchodnictvo dívá se sympaticky na tuto předlohu, poněvadž dávno minuly ty doby, kdy obchodník myslel, že musí dlouho a dlouho v krámě být a nepracovati a čekati jeden na druhého, zdali zavře ten neb onen dříve, já nemohu zavříti, až ten zavře. A ten jeho pomocník a učeň trpěli s ním stejně. Pomocník i chéf pracovali celý týden, třeba v létě od 4 hodin ráno až do 10 hodin v noci a v neděli žádná přestávka až do večera. Dnes vidí náš obchodník, že tímto způsobem svého stavu nezachová, že to není kouzelný proutek k udržení a zlepšení existence, chce žíti jako člověk a bude žíti jako člověk, když bude jen 8 hodin denně pracovati. (Souhlas.)

Co si kdo bude museti nakoupiti, bude museti nakoupiti včas, kdy jsou obchody otevřeny. Po této stránce nemá obchodnictvo žádných námitek, ale žádá, aby v zájmu živnostnictva se zamezila konkurenční nevraživost a aby doba zavírací byla stanovena jednotně, pak aby obchody potravinářské mohly zavírati o hodinu později, což není v zájmu potravinářských obchodů samotných, ale v zájmu konsumentův, aby v tu hodinu, když jdou z práce, měli čas si nakoupiti potravin k večeři.

Hlavní podmínkou hospodářskou pro zkrácení doby pracovní jest u nás produktivnost a řekněme, zvýšení produktivnosti. Prozatím nemůžeme mluviti, že bychom tuto produktivnost zde měli. Ne tak zvýšení produktivnosti, ale doufám a jsem pevně přesvědčen, že, když nastanou normální poměry, u nás i produktivnost v průmyslu a živnostech stoupne. Proto díváme se na tuto předlohu sympaticky, jsme přesvědčeni také, že dělnictvo přejímá na sebe touto předlohou mravní závazek, intensitou práce nahraditi to, co zavedením 8hodinové doby pracovní snad by se ztratilo. Dávám i důraz na to slovo "snad," poněvadž podle dosavadních zkušeností jsem přesvědčen, že zkrácení doby pracovní při intensitě dělníka více vyváží, než dlouhá doba pracovní, kde síly na to konec konců nestačí a kde umdlený člověk nemůže býti se své úkoly.

Přejeme si povznesení dělnictva, přejeme dělnictvu jak továrnímu, tak živnostenskému, aby všecky tyto naděje, které kladou do uzákonění této předlohy, byly splněny, aby zejména to povzneslo nejen hospodářsky naše dělnické vrstvy, ale aby je to povzneslo kulturně, aby podle slov Komenského měl náš dělník právo 8 hodin se vzdělávati. A na tom nic nemění, jest-li někdo těchto 8 hodin nepoužije ke vzdělání, nemůže se to bráti již za pravidlo, jest-li dělník utratí těžce vydělaný groš v zábavních podnicích, hostincích a kavárnách, myslím, že větší je spravedlnost, když těm, kteří vzdělávati se chtějí, tu možnost vzdělávati se dáme, a na ty, kteří smysl pro vzdělání nemají, nebudeme se žádným způsobem ohlížet. Proto vítali jsme a vítáme ještě jednou podání této předlohy a stojíme na tom stanovisku, má-li se uzákoniti v demokratickém státě právo na práci a pracovní doba, že také bude jednou u nás zapotřebí, aby tento demokratický stát uzákonil nějakým způsobem také povinnost práce. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný (zvoní):Jako další řečník přichází ke slovu poslanec dr. Rolíček. Uděluji mu slovo.

Poslanec dr. Rolíček: Slavné Národní shromáždění!

Jestliže se jako člen výboru sociálně-politického přihlašuji ke slovu, činím tak jednak z povinnosti referentské, jednak také však ze zvláštního vědomí odpovědnosti, kterou od věkopamátného dne 28. října t. r. všichni neseme za samostatné řízení svých osudů. Cítím zvláštní potřebu, abych se jako člen výboru sociálně-politického i Národního shromáždění o tuto tíhu veliké odpovědnosti dělil s celou veřejností naší vlasti. Neboť, upřímně řečeno, to břemeno odpovědnosti jest příliš těžké, než aby jediný jednotlivec mohl sám pro sebe je nésti.

Můžeme si dnes přes ty různé přestřelky, kterých se neuvaruje veliký celek, přece jen navzájem dáti vysvědčení, že dosavadní práce konány byly podle vyšší ideologie, řekl bych, podle jakéhosi posvátného idealismu, že byly konány a pocházely z dobré vůle, z upřímné spolupráce a solidarity všech.

Musíme si však uvědomiti, že těchto nezbytných prvků každé činorodé práce, bez nichž není možno vybudovati stát, bez nichž selhati musí všechny jiné prostředky taktické, že s těmito pouhými prostředky tvůrčími nevystačíme, že jest zapotřebí, abychom i v této chvíli vnitřního nadšení, v této chvíli překypělého citu nezapomínali na nutnost sebeovládání, na dobrovolnou, nikoli vynucovanou, nikoli nařizovanou kázeň a na střízlivé uvažování.

Zejména, pánové, jsme povinni, bychom těm, kdož z větší vzdálenosti časové budou posuzovati naše počínání v prvních dobách nové budoucnosti našeho státu, naší milované, nám všem stejně drahé republiky, abychom pro budoucnost zachovali jasný obraz těch motivů, kterými jsme byli vedeni při uzákonění této vskutku epochální refformy sociálně-politické, abychom nastínili svou radost, kterou jsme cítili při sdělávání tohoto velikého díla, avšak abychom nesmlčeli také obav, které jsme jako tvůrcové tohoto díla chovali, obav, které prýštily se snad pouze z příliš velké lásky k tomu konečnému cíli, který nesporně jest podkladem u všech lidí dobré vůle bez rozdílu pro vykonání této velké práce. (Výborně!)

Drazí přátelé! Ideologie tohoto velkého díla zákonodárného nemůže být mezi námi sporná. Ideou tohoto zákona jest osvobození a povznesení dělníka z osudové resignace, která plynula až dosud, zejména ale v prvních dobách, v první polovici století minulého z těžkého přepínání a z vykořisťování fysické pracovní síly dělníkovy. Ideou tohoto zákona jest ochrániti zdraví dělníka, našeho nám rovnocenného bratra, zaručiti mu odpočinek a zabezpečiti mu prázdeň, která by mu umožnila pěstovati vyšší, v něm dosud po hříchu ke škodě všeobecné většinou dřímající pudy skutečného lidství. (Výborně!)

Ideou tohoto zákona jest sníti kletbu s dělnické práce a s těžké práce hmotné vůbec, jež živelně, ale částečně také s určitou tendencí spojena byla v prvních červáncích moderního kapitalismu ve století minulém pod vlivem žalostných poměrů dělnictva v průmyslových závodech kapitalisticky organisovaných zaměstnaného, pod vlivem poměrů, které tak příkře vylíčili velcí průkopníci proletariátu mezinárodního, Engels a Marx.

Ovšem, drazí přátelé, musíme se omluviti i dělníkovi i zaměstnavateli i státu, že jsme přijetím této formulky 8hodinové doby pracovní nerozřešili na první náběh v celém rozsahu a k úplné spokojenosti tohoto přetěžkého problému.

Bylo zde řečeno, že problémem tímto marně lámali si hlavu vlivní činitelové, o jejichž dobré vůli často nebylo lze pochybovat.

Musíme především uvědomit si, že ta formulka 8hodinné práce nemůže s mathematickou přesností vyjadřovati to, čeho zákonem dosáhnouti chceme. Toto časové mechanické omezení výkonu dělníkova nesmíme chápati v tom smyslu - a zajisté v tomto bodu všichni jsme stejného názoru - jako by sebe menší překročení tohoto časového omezení neznamenalo nic menšího, nežli katastrofu celého našeho snažení.

Do té beznadějnosti nesmíme upadnouti a zajisté neupadneme!A zase s druhé strany nesmíme se oddávati fatalismu zaměstnavatelů, že to limitování těžké pracovní doby na dobu 8 hodin znamená zničení hospodářských i technických základů jeho činnosti a jeho zajisté v nynějším řádu společenském důležitého poslání v zájmu vyšším.

Pro dělníka jest dána přece různost zaměstnání a tím i také různé posuzování tohoto vymezení doby pracovní. Dělník posuzuje délku doby pracovní zajisté nikoliv prostě mechanicky podle počtu hodin, po který jest zaměstnán, nýbrž podle namáhavosti, podle intensity, podle příjemnosti, nepřetržitosti, zdravotní škodlivosti a vyškolenosti své práce, kterou koná.

Nebyl to nikdo jiný, slavné shromáždění, nežli ten první velký smělý romanopisec severoamerický Bellamy, který ve svém románu "Pohled zpět", jenž v letech osmdesátých hltán byl massami dělnického proletariátu v Brně, vycházeje v prvním jeho časopise, věnovaném výhradně jeho zájmům, který vylíčil, nebo lépe řečeno, pokusil se vylíčiti osudy příštího vzorného státu budoucnosti, organisovaného na podkladě řádů socialistických.

V tomto státě nechybí jednotná doba pracovní. Bellamy líčí ústy svého průvodce, jenž provádí dobrodruha, který se octl náhodou v příštím století a pohlíží zpět, líčí tento stát. Procházeje tímto divem světa, procházeje branami vzdálené budoucnosti, vysvětluje na námitku poutníkovu, že není a nebylo možno zavésti jednotnou dobu pracovní. Proč? Poněvadž by tím přirozeně vznikl nával k oněm zaměstnáním, která jsou lehčí a příjemnější, ta, která do jisté míry znamenají jisté osvěžení pro dělníka, který přece ten pud pracovní, v něm dřímající, chce ukojiti a pracuje nejen proto, aby uhájil své existence, nýbrž i proto, že příroda se v něm bouří, aby se činorodě zúčastnil života kosmického, života celého světa.

Průvodčí vyslovil názor, že k těmto příjemným zaměstnáním bude nával větší, nežli k zaměstnáním méně příjemným a namáhavým a tázal se, jak tomu bylo celeno. A tu Bellamy vypravuje, že rozřešení bylo velice snadné. Tam, kde nával byl příliš veliký, stanoveno bylo, že pracovní doba nemůže býti stejna s oněmi zaměstnáními, kde nával byl menší. Tam byla pracovní doba přiměřeně zvýšena, kdežto v zaměstnáních, k nimž nával byl menší, byla pracovní doba snížena, aby tak právě nejen břemena, nýbrž, řekl bych, účastna sociální práci naprosto spravedlivě byla rozdělena.

Pro zaměstnavatele, slavné Národní shromáždění, je dána přirozená obava, vyplývající nejen z jeho egoismu, nýbrž v převážné většině případů z jeho nedostatečného rozhledu národohospodářského a z nemožnosti předvídati další budoucnost, předvídati, jak se poměry vytvoří Pro zaměstnavatele tedy znamená 8hodinná doba pracovní v jistém směru omezení. O tom není pochyby. Zaměstnavatel pociťuje, že bude omezen při plném využití závodu ve směru technickém, že bude jeho výrobní výkonnost snad znemožněna nebo ochromena, že nebude moci vyráběti tolik, kolik by vyráběti mohl za poměrů dřívějších.

K těmto technickým nesnázím, které jsou dány jak se stanoviska zaměstnavatelova, tak i se stanoviska zaměstnancova, přidružují se bezesporně i momenty hospodářské. Slavné Národní shromáždění, musíme si uvědomiti nejen sami u sebe, nýbrž i veřejně prohlásiti, že výše mzdy pro dělníka při zkrácené době pracovní pouhou formulí paragrafu zákona, jak vám bylo navrženo, přece není dost zabezpečena, že není zabezpečena trvale a pro další budoucnost, což je naším nejvlastnějším cílem.

Pro zaměstnavatele pak dána je obava, že by snad vyššími náklady výrobními, jež nesporně znamená zkrácená doba pracovní, byla ohrožena jeho soukromohospodářská výnosnost a konkurenční schopnost. Ovšem i v těchto obou dvou směrech, ve směru technickém a hospodářském, jsou poměry v různých oborech a různých zemích různé.

Tyto technické předpoklady jsou různé ve velkozávodě s výrobou strojovou, organicky zcelenou, ale také zároveň organicky rozčleněnou, jsou různé v hospodářství drobného zemědělce. Mezi tyto dva krajní rozdíly vtěsnána je nepřetržitá řada, řekl bych, sotva znatelná stupnice těch organisačních odstínů pro jednotlivé druhy podnikání. My zde vidíme pestrou různost rázu technického i hospodářského pro zavedení 8hodinové doby a pro způsob tohoto zavedení v praksi. Jiné podmínky jsou dány pro úpravu 8hodinné pracovní doby v praksi v závodech s nepřetržitou výrobou, jiné v závodech s výrobou vázanou na určité období denní, jiné v závodech, pracujících pouze v určitém období letním, tedy saisonním, jiné v závodech vůbec nepravidelně pracujících, jiné v závodech s prací lehčí, jiné v závodech s prací těžší, jiné v závodech zdraví škodlivých, jiné v závodech zdraví lidskému indifferentních, jiné v závodech továrních, jiné v malé dílně řemeslníkově, jiné v závodě, sloužícím přímo zájmu veřejnému, jiné v závodě s převládající organisací soukromo-hospodářskou, jiné v závodech s výrobou mechanickou a jiné v závodech, závislých na organické přírodě.

Zavedení 8hodinné doby pracovní v praksi, lépe řečeno, její uspořádání, bude tedy možno jenom podle skutečných, daných poměrů. (Tak jest!) Proto velectění pánové, nemohl zákon o 8hodinné době pracovní býti tak detailní, jak bychom od něho očekávali. Pánové, s tohoto stanoviska mám já odvahu, ačkoliv stojím ve zcela jiném táboře, abych tento zákon o 8hodinné době pracovní vzal v ochranu proti výtkám příliš překotného snad zpracování, proti výtkám příliš překotného snad vyřízení v Národním shromáždění, ačkoli musíme se přiznati, že jiné momenty byly by bývaly mluvily pro podrobnější propracování tohoto zákona. Zejména pak z tohoto důvodu nebyl ovšem vzat zřetel na poměry v určitých odvětvích hospodářského podnikání, poněvadž, jak to zde bylo zdůrazněno se strany nejvíce interesované, tedy se strany dělnictva těžce pracujícího z oněch důvodů, jehož pracovní podmínky jsou opravdu obtížné a dělnictvo tísní, na umožnění 8hodinné doby pracovní bylo opravdu naléháno. Postavíme-li se my na stanovisko těch nejvíce postižených z kruhů dělnických, pak zajisté jejich stanovisko a tím i tento chvat shledáme přirozeným, ačkoliv snad bychom nemohli přirozeně přiznati, že by tento chvat se stanoviska všeho dělnictva vůbec byl stejně naléhavý.

Musí tedy přirozeně osnova zákona o 8hodinné době pracovní vykazovati určité mezery, musí zároveň činiti určité výhrady, které zdánlivě ruší stěžejní zásadu zákona. Zákon obsahuje pouze zásadu, obsahuje donucovací normu pro úpravu 8hodinné doby pracovní. Provedení této normy však přenechává praxi samotné. Jest to zákon blanketní, jehož reální obsah musí býti vyplněn teprve skutečným životem.

Dosah tohoto zákona určen bude, jak již zde bylo řečeno, nařízeními prováděcími. I tato nařízení prováděcí zcela určitě budou opírati se o slyšení zaměstnancův a zaměstnaných, a jsem přesvědčen, že vláda, která tato nařízení prováděcí vydati musí, s největší radostí by uvítala, kdyby v otázkách praktického provádění docíleno bylo prostě mezi zaměstnavateli a zaměstnanci u zeleného stolu dohody, která, jako hotové dílo, by mohla býti vládě předložena a která by vládě uspořila mnoho práce a také mnoho odpovědnosti.

Byl to, slavné Národní shromáždění, opravdu jeden z těch málo světlých paprsků, který prokmitl jednáním výboru sociálně-politického, když zástupci dělnictva spontánně prohlásili, že chtějí a přímo žádají se zaměstnavateli o praktickém vyřízení této otázky zasednouti k zelenému stolu.

Nejtěžší postavení při provádění tohoto zákona bude míti stát. A tu, pánové, apeloval bych stejně na zaměstnavatele, jako na zaměstnané, aby při praktickém provádění této zásady 8hodinné doby pracovní ozbrojili se trpělivostí pokud možno největší, a aby zejména v té době, kdy náš stát teprve se rodí z chimerického shroucení všeho, co bylo naší tradicí a základem naší existence, aby v této době zmatků neodpírali státu podávati ruky pomocné. (Výborně!)

Vždyť, drazí přátelé, můžeme poprvé s chloubou přihlásiti se k tomu, že s hrdostí necháme se nazývati občany, že slovo občan neznamená něco illusorního, co dříve znamenalo příhanu v tom starém Rakousku pro Čecha, pro člověka demokraticky smýšlejícího, nýbrž, že slovo občan znamená dnes tu poprvé nerozlučnou pospolitost, organickou srostlost každého jednotlivce se státem, ono výhradní postavení státu do služeb všech vrstev národa a onu bezvýhradnou součinnost všech vrstev národa s tím naším novým státem, s naší republikou. (Výborně!)

Avšak, slavné Národní shromáždění, tyto technické obtíže, ačkoliv nemohou býti popírány, nebudou tak nepřekonatelné, zejména ozbrojíme-li se pro tu přechodní dobu jen poněkud trpělivostí. Důležitější je však, abychom si uvědomili také důsledky národohospodářské a zejména důsledky se zřetelem na světohospodářskou pospolitost všech moderních států.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP