Čtvrtek 19. prosince 1918

Místopředseda posl. Udržal (zvoní): Všechny náhledy budou odtud s tribuny zastávány. Prosím, zachovejte klid. (Hluk trvá. Hlasy: My žádáme 8hodinnou dobu pracovní! Pan referent také pracuje!) Vaši řečníci také přijdou k slovu. Prosím o klid. (Post. Zeminová: Toho jsme se v demokratické republice nenadáli, pánové! Posl. Koláříková: V továrně musí pracovati 11 hodin. Hlasy: My se vás nebojíme. Posl. Kouša: Chcete-li dělníky, my je na vás přivedeme! Posl. Dyk: Co, Vy budete hrozit! Posl. Aust: Vy hrozíte! Hlomoz se stupňuje.)

Místopředseda posl. Udržal (zvoní): Prosím, aby se zde nehrozilo! (Hluk trvá. Hlasy: Aust hrozí! Posl. Dyk: Nehrozte nám! Hlasy: Hanba, hanba vám! Vídeňáci! Hanba vám, bolševici! Nekřičte! Vy nemáte příčiny! Trvalý hluk. Hlasy: Tak vypadá řeč pro 8hodinnou dobu pracovní! Neposílejte takového řečníka, hlupáka, který provokuje!)

Místopředseda posl. Udržal: Vážené shromáždění! Já nemohu jinak, než nad podobnými výstupy vysloviti hluboké politování a prosím jen o jedno: abychom všichni měli na mysli skutečné dobro republiky! (Výborně! Hlučný potlesk.) Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován.

Posl. dr. Schieszl: Velectění pánové, promiňte, že musím vysloviti... (Posl. Aust: Já bych to nebral tak tragicky!) Musím vysloviti lítost nad tím, že zrovna mně se to stává, že jsem takovým způsobem napadán. Já upozorňuji ještě jednou, že jsem prohlásil, že 8hodinná práce na cizím je mnoho, a že jsem naznačil cesty, kterými je možno dospěti k tomu, abychom pracovali na svém. (Hlas ze skupiny poslanců agrárních. To se nesmí!).

Cesty ty jsou úplně ve Vašem programu, ve kterém není mezi námi žádného rozdílu.

Velectění pánové, proč mne napadáte? Já neříkám nic jiného, než že, jestli nám těch osm hodin práce nestačí, musíme pracovati déle. (Posl. Stránský: Dobrovolně!) S tím se nedá hnout. (Poslanec Jakubka: Vytýkala se nepropracovanost, ale náhodou zde je propracovanost!)

Dovolte ještě několik slov o té metodě práce. Byla podniknuta, jak jsem již řekl, obsáhlá expertisa; v té expertise nebyly slyšeny všechny zúčastněné kruhy, ale i tu jenom pro ten spěch, pro ten nátlak. My jsme nemohli zachytiti ani výsledků té expertisy.

Velectění pánové, my jsme v té situaci, že odborná ministerstva budou musit tyto expertisy znovu provésti (Tak jest! Výborně!), aby znova se opatřil materiál, který zde dnes mohl býti. (Hlas: Je slyšet jen jedny, ne také ty druhé!)

My čteme denně zprávy z jednotlivých výborů Nár. shromáždění. Často jde o návrhy, které nemají velké důležitosti, zejména dnes, ale velectění, my jsme nečtli nic o meritu jednání o této předloze ve zprávách sociálně-politického výboru.

Veřejnosti nebyla vůbec dána možnost, aby stopovala jednání sociálně-politického výboru.

Podněty, které mohly přijíti podle takových zpráv, nemohly přijíti a jest to jistě jenom škoda a ztráta pro tuto předlohu.

Velectění, bylo zde řečeno od pana referenta, že také zástupci podnikatelů vyslovili se vesměs (Hlas: Pro!) Ano, také já říkám, že se skutečně vyslovili všichni: "pro", ale řeknu hned jednu zajímavou věc. Zástupci zemědělských podnikatelů se vyslovili: "pro", zástupci zemědělských zaměstnanců, organisovaní, jak se aspoň domnívám, ve straně sociálně demokratické, se vyslovili: "proti". (Hlasy: Důvody!) To jest jejich věc. Já jen konstatuji fakt, že oba dva dělníci vyslýchaní (Hlas: Neorganisovaní!) řekli na otázku, pokládají-li provedení 8hod. doby pracovní v zemědělství za možné, že "ne". Velectění pánové, to prohlášení zaměstnavatelů vypadalo takto: Byl vyslýchán centrální ředitel největšího cukrovarnického koncernu o otázce, jaké stanovisko zaujímá k předloze, řekl, velectění pánové: "My skláníme svou hlavu před zákonem." To neznamená ještě souhlas. On přednesl v celém svém vyjádření a dalším šetření celou řadu požadavkův a zejména žádal, aby pro tuto cukrovarnickou kampaň vůbec od tohoto požadavku bylo upuštěno. (Hlas: Ale v některých se už osm hodin pracuje!)

Proč toto uvádím, pánové? Uvádím to proto, že ta vyjádření, která byla v sociálně politickém výboru, velectění pánové, nestala se volně, byla pronesena pod tlakem. Nebylo dost klidu, nebylo dost svobodné vůle, aby se o těchto otázkách jednalo. My jsme jen slyšeli, že ten zákon musí býti do prvního ledna hotov, že, jestli nebude, bude mluviti ulice, (To jsme dnes také slyšeli!) (Hlas: Vy to tam přivedete!) čili pánové, jestli jste někdy mluvili o útlaku, o terroru, patrně se jenom vyměnily úlohy. (Hlas: Vy jste pak konservativnější, než skutečně život sám, prakse ukazuje něco jiného!)

Velectění pánové, já bych apeloval na členy sociálně politického výboru, aby nám dosvědčili, nám, kteří jsme tam byli z nesocialistických stran, kolik pilné práce jsme tomuto návrhu věnovali, jaká jest účast naše na jeho provedení, jak jsme tam seděli. (Posl. Johanis: To není pravda, že tento návrh osnovy byl promrskán, jak se v naší veřejnosti tvrdí!) My jsme věnovali rádi a upřímně veškerou svou snahu a veškeré své vědomosti této předloze (Hlas: Proč říkáte, že je nepropracovaná?), my jsme seděli do půlnoci při předloze, unaveni tak, že jsme nebyli schopni myšlenky, musili jsme prováděti nejtěžší formulace.

Já říkám docela otevřeně, já vám k tomuto úspěchu srdečně a upřímně gratuluji, já vám přeji, abychom mohli co nejdříve pracovní dobu zkrátiti, ale žádám jedno uznání: že musíme pracovati tak dlouho, jak bude potřebí. (Hlasy: Celý národ, všichni!) Docela správně, já souhlasím. (Hlasy: Pryč s lenochy!)

Poslanec Johanis: Toto přesvědčení u většiny dělnictva je! (Hluk, předseda zvoní.) Velectění pánové, ještě ten konečný požadavek opakuji, aby nám byla dávána možnost, abychom o všech těchto věcech, o kterých budeme jednotni, mohli jednati svobodně, bez nátlaku. (Výborně! Potlesk)

Předseda: Ke slovu přihlásil se dále p. kolega Laube. Uděluji mu slovo.

Poslanec Laube: Velectěné Národní shromáždění!

Dlouholetý požadavek organisovaného dělnictva, osmihodinná doba pracovní, má se státi skutkem 15 dní po vyhlášení zákona, jenž leží před vámi - požadavek, za který zápasilo se více než 30let, požadavek, který vstřebal se do krve dělnictva a který také vstřebal se do krve těch, kteří nejsou námezdnými dělníky rukou, nýbrž námezdnými dělníky péra. Jestliže zákon o osmihodinné době pracovní má svůj veliký účel, pak zde podtrhuji, že jím zabezpečujeme proti vykořisťování pracovníky rukou, poněvadž dělnictvo ve valné své části má tolik síly, aby osmihodinovou pracovní dobu silami svých odborových organisací sobě vynutilo. (Výborně!) My tedy de facto zabezpečujeme ty ohromné řady pracovníků duchem, pro něž není žádné osmihodinné doby pracovní (Posl. Zeminová: "O něž se nikdo nestará!") a kteří dlouhou pracovní dobou jsou vykořisťováni od svých zaměstnavatelů. Zákon, který dnes předkládáme Národnímu shromáždění, má tedy zejména u nich zjednati rovnováhu a učiniti i je důstojnými členy lidské společnosti. (Výborně!)

Již můj kolega předreferent konstatoval, že vlastně nic se nemění, že zákon, který zde předkládáme, via facti zavedlo dělnictvo, že ohromná většina dělnictva v továrnách kovoprůmyslných, železárnách, jakož i v maloživnostech provedla silou svých odborových organisací osmihodinovou dobu pracovní sama. Mám tu na př. na mysli dělnictvo krejčovské v Praze i v okolí, dělnictvo modistské, holičské a celou řadu jiných odborů i na Moravě, tedy v zákoně, který předkládáme Národnímu shromáždění, jest zákonně upraveno to, co bylo odborovými organisacemi v pravdě již dosaženo (Posl. Zeminová: Proč tolik roztrpčení?), ale zákon má také ohromný význam potud, že zabezpečuje před vykořisťováním také ty druhé, u nichž síla organisace tak daleko ještě nedospěla, u nichž také vědomí o nutnosti organisace ještě neproniklo tak hluboko, poněvadž je jim namlouváno, jakoby nepatřili k námezdným dělníkům a poněvadž se jim vykládá, že jsou nárazníkem mezi kapitálem a prací. Myslím tedy, že zákon o osmihodinné době pracovní bude sloužiti především těmto pracovníkům péra a ducha. (Tak jest!) Je zajímavo, že k osmihodinové době pracovní dostáváme se v okamžiku, kdy padaly monarchie a kdy, jak doufám, v nedlouhé době padne také kapitalismus. (Výborně!) Neboť vidíte, že prvním a kardinálním požadavkem dělnictva všude tam, kde padly monarchie, jest otázka úpravy práce, jest otázka kulturního a hospodářského zabezpečení dělnictva.

Bylo zde řečeno, že zájem republiky vyžaduje toho, aby bylo po případě pracováno i 16 hodin. To jest také možné. Když bude ten člověk pracovati pro sebe a pro své, jest přirozeno, že mu nemůže nikdo brániti. Ale jest rozdíl v tom, aby pracovní doba při pokroku techniky, při ohromně nezdravých poměrech, při špatné výživě, která dnes existuje (4léta války), trvala 11-12 hodin a aby výsledek této pracovní doby nebyl rozdělen, nebyl distribuován rovnoměrně pro všechny ty, kteří byli zúčastněni ve výrobním procesu, nýbrž aby byl distribuován z ohromné většiny jednotlivcem a ti druzí byli odsouzeni ku práci o hladu, nouzi a bídě. (Posl. Zeminová: "Ano! Výborně!")

To tedy má na mysli ten veliký význam zavedení 8hodinné pracovní doby, aby zavládl pořádek, aby znemožněno bylo vykořisťování, a jest to, řeknu upřímně, zejména pokud se týče zavedení regulativu v paragrafu zákona, který se dotýká domáckého služebnictva. Máme v domáckých zaměstnavatelích lidi neobyčejně řádné, lidi neobyčejně čestné, ale nepřál bych Vám, kdyby dělnické strany vzaly tu křiklavou statistiku nakládání se služebnými děvčaty v Praze (Výborně!), kdyby policie vydala akta o tom, co tam tisícův a tisíců křiklavých případů bezmezného vykořisťování, surového nakládání se tu provádělo od určitých zaměstnavatelů (Posl. Zeminová: "18hodinná pracovní doba!"), jestliže tam přichází také zákon 8hodinné pracovní doby a prozatím upravuje poměr pracovní alespoň do té míry, že zaručuje nepřetržitý 8hodinný odpočinek noční, pak bylo již nejvýše na čase, aby právě v tomto okamžiku a při této příležitosti se tihleti lidé nenechali napospas bezohlednému egoismu jednotlivců. (Výborně!)

Já tu ovšem chci říci něco více. Pan předřečník můj zmiňoval se také o jedné věci, a to o nutnosti práce přes počet. My jí nepopíráme a zákon sám tam, kde vyžaduje toho veřejný zájem, doprava, veřejné potřeby, ji připouští. Ale ovšem žádáme, aby se nechtělo, aby tu nadpráci dělal někdo zdarma a aby se nechtělo, aby tato nadpráce nad 8hodinovou pracovní dobu byla prováděna trvale, aby trvale vykořisťovány byly námezdní pracovní síly. Já chápu, že se zdá takové generelní zavedení 8hodinné doby pracovní jako určité nebezpečí našeho mladého průmyslu. Vždyť my víme velmi dobře, že ten náš průmysl má vlastně de facto minoritu, tedy mluvím-li o českém průmyslu, že všechen obchod a průmysl v obvodu tohoto státu jest dosud v rukou cizích, jest dosud v rukou nepřátelských, je to průmysl německý, průmysl, který stál proti našim intencím národním, nacionálním.

Ale konstatujete, že ten český průmysl s tím německým v těch otázkách jeho interesů kapitalistických vždy byl shodný, vždy byl zajedno. My tu chceme vyzdvihnouti, že my také jako dělníci dobře chápeme nutnost, aby náš průmysl v mladé republice byl schopný soutěže s průmyslem zahraničním a my tu chceme ukázati, že Anglie jest schopna soutěže, že jest to právě proto, že mzdy jejích dělníků jsou nepoměrně vyšší a že její uspořádání pracovní doby a ostatních podmínek stojí nepoměrně výše, než naše zákonodárství. A jestliže Amerika svým hospodářstvím ovládla svět, ovládla ho právě proto, že má osmihodinovou dobu pracovní ve všech oborech i železnictví, ovládla ho vysokou životní úrovní dělnictva a ovládla ho dokonalou mzdou (Posl. Zeminová. Inteligencí!) Jestliže my chceme konkurovati, jestli náš malý průmysl chce být soutěže schopen s ostatními, nemůže se to díti na vrub dělnictva, nýbrž na vrub něčeho jiného a někoho jiného.

Musí tu býti opuštěn zastaralý způsob nedostatečného technického vývoje, musí tu opustiti továrny staré stroje, které se dnes již nehodí, musí se tu doplniti výrobní technika takovým způsobem, abychom soutěže opravdu schopni byli. A chci tu při té příležitosti konstatovati, že jsou lidé, kteří pracují velmi mnoho, jsou členové Národního shromáždění, kteří pracují také déle než 16 hodin a při tom úporně se bijí za osmihodinovou dobu pracovní.

Chápejte ovšem, pánové, že žádati na úředníku, na tom drobném úředníku finančního ministerstva a jiných ministerstev, kterým se ještě dnes platí 3 K denní gáže (Slyšte!), aby pracovali déle než 8 hodin, myslím, že jest nespravedlivé, ale žádati na panu Vlachovi, řediteli banky Slavie, nebo dru Preissovi, řediteli Živnobanky, z nichž má každý 100 až 120.000 korun ročních příjmů, aby pracovali 16 hodin denně, jest sociálně spravedlivé.

Jestli také dělnici budou míti honorář za svou pracovní dobu, chápu, když budou míti živý interes na tom, že budou pracovati déle s touže intensitou, jako pracuje každý jiný.

Jen této spravedlnosti v pravém slova smyslu by bylo tady potřebí, abychom pochopili, že může se mluviti o tom, že jest třeba delší doby pracovní, ale nemůže se mluviti o tom, aby delší doba pracovní, nebo dlouhá doba pracovní a mzdy byly ustavičně ve stejném poměru, tedy v tom poměru, který jest vyjádřen: čím delší doba pracovní, tím menší mzda, tím větší bída a hlad.

Těch věcí nechceme a ty věci jsou jedním z těch podnětů, které jsou základem tohoto návrhu na uzákonění 8hodinné doby pracovní. Pan referent Schieszl si právem do jisté míry s jeho stanoviska stěžoval na poněkud rychlejší postup činnosti sociálně-politického výboru. Já sám přiznám se bez mučení, že jsem do jisté míry unaven, ale my tu stojíme pod tlakem skutečných poměrů, skutečných okolností, my tu stojíme pod tím faktem, že dělnictvo čekalo do 3 dnů po pádu Rakouska zavedení 8hod. doby pracovní, dělnictvo čekalo, že budou továrny a závody vyvlastněny a že půda bude vyvlastněna. A ono se nestalo nic.

A zejména onen způsob prostředkův, o němž se ještě zmíním, o lichvářích a o těch prostředcích, které scházejí panu finančnímu ministru na sociální úkoly. Ale oni čekali také celou řadu jiných věcí. Vidíte, že se u nás objevuje určitý výraz nespokojenosti, že se u nás také nejen po tom volá, ale volá se také po rychlém zasáhnutí do shnilé samosprávy, zejména do shnilé samosprávy v okolí Prahy, zejména v aprovisačních otázkách trpce se stěžuje a nechce se čekati, až si ti aneb oni pánové vzpomenou, že by teprve tam mohl býti zjednán pořádek. Chceme konstatovati, že tyto věci jsou jen součástí toho tlaku potřeb pracujícího lidu, který na nás tlačí, který nás k tomu nutí, který nás bombarduje projevy nedůvěry, poněvadž se mu zdá, že náš postup v Národním shromáždění není dosti opravdový, upřímný, poněvadž nám říká, že ustupujeme tlaku diktatury buržoasie. (Výborně!)

Chci to konstatovati, poněvadž, všimněte si celého uspořádání příjezdu presidenta Masaryka, všimněte si toho, jakým způsobem buržoasie obsadila všechny kanceláře! Tu vám přichází na mysl, že my socialisté v tomto Národním shromáždění, ač tvoříme většinu národa, hrajeme prasmutnou roli a úlohu (Výborně!). Tedy to jsou věci, které nás nutí, není-liž pravda, abychom konstatovali a striktně řekli, co si přejeme a co chceme.

Pan dr. Rašín na poslední žofínské schůzi mluvil o tom, že jest třeba pracovati 16 hodin. Já jsem řekl, pokud a jak to uznáváme za dobré.

Dnešní "Národní Listy" mají dokonce obavy o tom, že jaksi tlak socialistických vrstev působí těmi požadavky, které se stupňují na úpravu platů, na úpravu různých věcí, na úpravu sociální, že způsobují jistý rozvrat v národním hospodářství české republiky. Tomu se nedivte, a to proto, poněvadž ty vrstvy celou válku a již před válkou byly určitým systémem tlačeny k strašlivým poměrům životním. Onen stav, že za války staly se právě tyto vrstvy předmětem bezmezného vykořisťování. A je tu tedy div, že, když se všechno uvolnilo a když jejich součinnosti podařilo se zvrátiti starý řád, že se hlásí nejen k tomu, aby na něm měly podíl, nýbrž také k tomu, aby sociální řád nové republiky byl skutečně spravedlivý a požadavkům doby odpovídající?

Kdyby, pánové, někomu se dával jísti takový chléb, jaký se dává jísti tkalcům v Podkrkonoší, kdyby toto jedli páni ministři, myslím, že by brzy byl zjednán pořádek. Ale u nás tyto poměry panují přes to ustavičné slibování, přes slibování nápravy a ti lidé mastí svíčkami, jak vypravovala deputace z Jilemnice, která ke mně přišla.

Tyto poměry nemohou takto dlouho trvati a tyto poměry také jistě strpěti nemůžeme. Musíme požadovati, aby byl rychle zjednán pořádek. A jestliže se zde pan ministr financí vyslovil, že tu jest třeba rychle peněz, my nejsme z těch, kteří bychom mu jich odpírali, my jsme ochotni mu je povoliti, miliony leží na ulicích, může je pan ministr jen sebrati.

Stačí vydati jen zákon na lichváře, kteří mají miliony v rukou, kteří honem skoupili kde co, stačí, aby pan ministr znárodnil půdu a továrny a bude míti československá republika peněz dosti. My konečně vycházíme z předpokladu, že se ani celá ta ohromná řada věcí, řízení a budžetu státního československé republiky nedá vyřešiti daněmi, a to proto ne, poněvadž by daně musily býti ještě několikrát větší než v starém Rakousku.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP