Čtvrtek 21. listopadu 1918

Ale je jedno nutno říci v tomto slavném shromáždění: že musíme míti jednotný zásobovací systém. (Výkřiky: Tak jest!) To nejde, aby v Čechách zvyšovali kvoty bez Moravy, aniž by se tázali, a do naší celé zásobovací politiky učinili velkou díru. (Potlesk.) K nám dělníci přišli, co se to v Čechách stalo, a řekli: 250.000 dělníků zahájí v pondělí stávku, jestli to nezvýšíte. Kdybychom se o této věci dorozuměli, pak ta otázka by byla jinak dopadla. Když máme jednotný stát, jednotné území, musí se to v praksi také dokázat. My chceme míti jednotné zásobovací území, my chceme míti jednotnou zásobovací politiku a ne zvláštní v Čechách, zvláštní na Moravě. (Hlasy: To je přirozené!) To týče se i vymílání: V Čechách jsou jiné vymílací předpisy, u nás také jiné. My snížili hned tím dnem obratu vymílání pšenice na 80 %, my snížili vymílání u ječmene z 85 na 80 %, abychom obdrželi lepší kvalitu mouky a abychom tím přirozeně docíliti i lepší kvality našich otrub. Také ceny jsme snížili a to u chlebové mouky o 20 haléřů na jednom kilogramu, čímž se nám podařilo snížiti okamžitě cenu chleba na Moravě rovněž o 20 hal., takže místo 1 K 12 hal. za 1 kg chleba - kterážto cena byla dosud na Moravě platná - platí se dnes 92 hal. Není to mnoho, ale je to alespoň něco pro ten první počátek, poněvadž nevíme, jak dále se nám ta otázka rozvine.

Jak dnes situace vypadá, vážení pánové, je to dosti smutný obraz, ne že bych měl obavu, že nedostaneme obilí, my dostaneme obilí, ale já se obávám, že je dostaneme příliš pozdě. (Hlasy: Tak jest!)

A umění zásobovací spočívá v tom, aby nenastalo žádné vakuum a abychom mohli, byť i malé kvoty, dávati těm konsumentům nepřetržitě, aby měli záruku, že fakticky každý den tu svou kvotu dostanou. A tu je třeba, aby výkupy byly urychleny, aby dodávky byly urychleny, aby se nasadilo všechno v této době, aby zemědělci a komisionáři, celý ten aparát, který máme nyní, hrál tak, jak hráti má, abychom se nedočkali snad nějaké vyživovací katastrofy, a bylo by hanbou - a já to říkám zde z tohoto místa - nesmazatelnou na rolnictvu, kdyby snad československé legie, které krvácely na všech bojištích Evropy, měly když se vrátí, rekvirovat zde u českých sedláků. (Výborně! Potlesk.) Toho bohdá, myslím, nebude. Ty dodávky se zlepšily, ty se zlepšují a já mám pevně za to, že při dobré vůli všech súčastněných, nejen těch zemědělců, ale i všech ostatních, se podaří tu propast překlenout. Jenom o jedno bychom musili prosit, abychom ve válce, která takové ohromné mezery v tom celém našem hospodářském životě vrazila, abychom nešířili propast mezi městy a venkovem, naopak, abychom hledali cestu, abychom se navzájem zblížili a tak pracovali. (Výborně! Dlouho trvající potlesk.)

Náměstek předsedy Fr. Udržal: Následujícím řečníkem je pan kolega Svozil. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Svozil: Vážené Národní shromáždění!

Oběma dřívějšími řečníky bylo zde poukazováno na to, že je vlastně jakési nebezpečí v prodlení, že nám zde vzniká jakési zásobovací vakuum. Jestliže nebezpečí v prodlení je, pak myslím, že bude nutno rychleji jednat, než se doposud jednalo. Já nevím, ale člověk má ten dojem, že ve zřizování našich ústředních vládních orgánů je ten postup tak trochu malinko bolševický. Totiž to zřizování těch úřadů nepokračuje. My máme již 3 neděle od převratu a jsme v zásobovacích věcech zrovna jenom tam, kde jsme byli na začátku, kde zemská hospodářská rada udělala nebo musila udělat ze sebe surrogát vyživovacího úřadu a kdy se úřadovalo na chodbách o všem možném, úřadovali 1 nebo 2 lidé a ten stav vyživování pele-mele je doposud takový. Nevím, kde je toho příčina, ale myslím, že je nutno na ty věci ukázat, poněvadž máme již přes týden od zřízení ministerstev a máme pro ostatní ministerstva zákony, pro ministerstvo zásobování, jak má vypadat jeho kompetence, nemáme doposud žádného zásadního, přesnějšího určení mimo nařízení Národního výboru ještě starého, ve kterém se vlastně povídá hodně všeobecně, že mu patří věci, které přímo nebo nepřímo souvisejí se zásobováním a od té doby jsme nepokročili se zřízením úřadu ani o kousíček dále. Tedy myslím, že je nevyhnutelno, aby tady byl ten zákon, kterým se zřizuje ministerstvo s dostatečnou pravomocí, s dostatečným aparátem. A tu je, myslím, nutno ukázat na jednu věc, která se při zřízení toho úřadu pomalu rýsuje. To ministerstvo a to všechno, vlastně, zdá se, jako by to měla být - řekl bych - nová firma pro starý krám, poněvadž my přejímáme do tohoto svého zásobovacího aparátu budoucího celý byrokratický aparát, který byl zvyklý, velectění pánové, sloužiti Vídni tak, jak to potřebovala Vídeň, a aniž bych se chtěl dotýkati osoby (Výborně!), nebo podezřívati osoby, ale myslím, že čím hrneček načichnul, že to nyní těžko z něho vyčichne, tedy že tady je jakési nebezpečí, že náš nynější aparát bude ovládán starým duchem, který byl, jak říkával nebožtík Adler, absolutismus mírněný šlendriánem a zde by absolutismus nebyl, ale zůstal by šlendrián a to by bylo, myslím, ještě horší. Soudím tedy, že zde bude vyhnutelně potřeba, aby vedle toho aparátu, když již s ním počítati musíme, byly nějak organisovány neb reorganisovány zákonně určité občanské sbory co možná nejužší, které by byly při hetmanství a které by byly při tom úředním aparátu, aby ho revidovaly, kontrolovaly a poháněly, aby dělal věc, jak potřeba. My nesmím se spokojovat s tou zásadou, že to bude úřední aparát, jehož členové slíbili věrnost české republice.

Máme řadu těch, kteří slíbili, ale jednají ve starém duchu. A mně by nestačilo, že jsou to lidé, kteří slibovali, poněvadž to byli většinou lidé, kteří byli ochotni sloužiti každé moci, která nad nimi stála.

Zejména je potřebí, alby stáli v čele lidé, kteří tomu nejen rozumí, ale kteří by nesloužili každé moci, která by nad nimi stála, kteří byli by hotovi sloužit jiné věci, kterou uznají, svému národu.

V této věci bude třeba jistých korrektur aspoň dodatečných, aby organisace neselhala nebo nebyla diskreditována napřed.

Druhou věcí, po mém názoru jest, že musíme míti na zřeteli, že nejedná se o pouhý vyživovací úřad, nýbrž že se jedná o úřad zásobovací, a že tedy musíme tento úřad traktovati tak, jako by to bylo jen pro dobu přechodnou, neboť musíme si uvědomiti, jestliže to má býti zásobovací úřad, že nebude smět zjišťovat nebo zachycovat potraviny, nýbrž že bude musit jíti o průmysl, že bude musit jíti o obchod a o veškeré podobné věci. (Pochvala a potlesk.) Konstatuji to proto, poněvadž právě v obchodu a průmyslu dělalo se ve věci vyživovací daleko méně, než se očekávalo. Bude to musit jíti daleko ostřeji, než doposud. (Výborně)

To jsou věci, které považuji jaksi za samozřejmé, ale samozřejmým je mně také že ten zásobovací úřad nesmí mít tak malou kompetenci, nebo tak malou pravomoc, aby o těch úředních věcech nemohl rozhodovat sám a aby neměl také potřebnou výkonnou moc. My musíme se vyhnout při tomto úřadu tomu, co ve Vídni vadilo nejvíce. Tam výkonná moc nebyla nikdy a dožadovalo se ji tam a odkazovat od Annáše ke Kaifášovi, znamenalo, že se věc nevyřizovala vůbec.

Řekl jsem, že bude třeba, aby tento zásobovací úřad řídil také i cenové relace, při čemž nemyslím jen relace mezi zemědělskými a druhými produkty, nýbrž také mezi mzdami a cenami výrobků. (Výborně) Má-li to býti zásobovací úřad, musí se starati o to, aby nejen zásoby zde byly, nýbrž aby každý člověk mohl si je také opatřiti, (Pochvala.) Jinak by to byl úřad, který by, jako lékař, předpisoval třeba nejlepší recepty, ale nebylo by zde nikoho, kdo by tomu pacientovi dal také prostředky, aby si to a ono, čeho potřebuje, také opatřil. (Souhlas)

V tomto směru tedy bude musit pravomoc nového ministerstva býti co možno nejširší, ono bude musit také regulovati vývoz a dovoz, aby tento neřídil se pouze dle zájmu určitých jednotlivých skupin (Výborně!) nýbrž aby se řídil podle skutečné potřeby onoho celku, který má býti zásobován. Bude tedy musit míti zásobovací úřad vliv na veškerý dovoz, poněvadž o zásobování jde zde předem a myslím, že je to nutno konstatovat, aby se potom nemohla kompetence jeho plést a křížit s kompetencemi ministerstva obchodu a ministerstev jiných, aby zde bylo naprosto jasně a přesně vymezeno, jakou právomoc úřad tem má. Bude-li tedy míti tuto výkonnou moc, bude moci zaříditi svá opatření také tak, aby zásobovacím potřebám mohl vyhověti. To jsou asi nejpodstatnější rozdíly. které by byly mezi zásobovacím úřadem u nás a mezi vyživovacím úřadem ve Vídni.

Zmínil-li jsem se o těchto věcech, pak jest mi vytknouti snad ještě jeden rozdíl, který u nás musí býti odstraněn. Proč máme cenu cukru tak vysokou? Byl to systém státního výdělkaření starého Rakouska a starého ještě kšeftaření, dosti podivný

Nakoupilo-li se trochu obilí z Ukrajiny, nebo z Uher, platilo se surově draho na konto toho, aby se mohly potom zvyšovati ceny u nás. a při cukru bylo také něco podobného.

To bude se u nás musiti změniti a dle toho také upraviti ceny, neboť my nesmíme zapomínati, že nastává a nastane nám ještě větší nezaměstnanost, že výdělek se bude menšit a že je nutno eventuelně počítati, aby i ti s menšími výdělky nebo bez výdělku mohli býti dostatečně zásobeni.

A nyní bych chtěl přejíti k některým, řekl bych, speciálnějším věcem. Tady ukazováno všeobecně na nebezpečí, které je v prodlení. Není prý obav, že bychom obilí nedostali, ale jsou obavy, že je nedostaneme v čas; není prý obav, že nedostaneme zemáky, ale je obava, že je nedostaneme v čas! Nemohu si pomoci, ale myslím že je nutno bez čekání na dobrou vůli udělati určitá opatření, která by toto nebezpečí odvrátila v zárodku.

Tu myslím že jest naprosto nevyhnutelno, udělati tato opatření napřed a především proti velkostatkům. Veškeré zásoby, které jsou, měly by býti podle mého zdání zajištěny a zabezpečeny a pokud možno hne vzaty. Myslím, že musíme litovati, že se nestala opatření speciální dříve, ale jmenovitě že se nestalo oproti bývalým císařským a státním statkům (Tak jest!). My máme dnes bývalé císařské a státní statky stále v rukou starých úředníků (Hlas: " To je hanba"), v rukou starého aparátu a co se odtamtud zašantročí, nevíme nikdo. Jest třeba učiniti po stránce vyživovací opatření, která by měl nejlépe právo učiniti ministr zásobování, aby na tyto statky mohl jmenovati ihned správce nebo kontrolory (Hlas: Vládní komisaře!), tedy vládní komisaře, kteří by je spravovali a odevzdali. Vím na příklad ze spolehlivého pramene, od lidí na těchto statcích zaměstnaných, že některé statky mají vymláceno dokonce jen ze čtvrtiny nebo třetiny.

Tu jest nutno toto opatření učiniti, ale musíme zjištění zásob provésti všeobecně. Jmenovitě při bramborech. Při těch je nebezpečí nejenom, že shnijí a zmrznou, ale že budou zkrmovány, nebudeme-li je míti zajištěny.

Nechci, aby toto zajištění bylo vykládáno jako nějaké policejní opatření, ale myslím, že zajištění zásob zachycení jich je v zájmu jmenovitě našeho zemědělství (Hlas: " V městech!") - i v městech - prostě proto, poněvadž stojíme před divným dilemmatem: která statistika byla správná: předválečná, nebo válečná? (Hlasy "Žádná!") - Já myslím: ani jedna, ani druhá.

Jsme však bohužel v takové situaci, že budoucí obchodní a celní smlouvy budou musiti býti dělány na základě toho, co tady bylo a já nevím, když by byly zachyceny nepoměrně malé zásoby zemědělských produktů, jak by potom ty obchodní a celní smlouvy pro zemědělstvo dopadly. I po této stránce jem myslím, neobyčejně důležito, aby toto opatření se stalo.

Jest nutno tyto věci zajistiti, abychom udělali jakýsi pořádek. Dosud vedeme stále hospodářství v těch starých kolejích. Na příklad by zjištěno, že byly poměrně velké zásoby mléka a mléčných výrobků posílány pravidelně do Vídně ("Slyšte!"). Celé vagony tvarohu jsou podílány do dnes, a my ještě dnes nemáme zachyceno, nebo zjištěno, která to jsou hnízda, ze kterých to do Vídně šlo a v jakém množství, nemáme udělány disposice, aby se o rozdělilo nebo přidělilo spotřebě domácí, ať už v Praze nebo jiným větším střediskům a následek je, že vykupovači tvarohu nakládají vagony na nádražích. Když vagon zachytíme a chceme ho přiděliti, nemůžeme jím disponovati, pak to 3 až 4 dny stojí, nechce ho nikdo a museli jsme to zemské hospodářské radě propouštěti, ačkoliv je zde nedostatek těchle věci. My budeme musiti hledati cestu, aby to bylo upraveno jinak, promiňte, že řeknu naprosto jinaka reorganisovat vývoz dobytka a obchod masem. (Výborně! Tak jest) Není možné, abychom zůstali nadále při systému nějakých společností, které jsou soukromými, nýbrž musíme přistoupiti na zásadu, že je třeba, aby všechny ty věci byly řízeny občanstvem a aby také na příklad Zemědělská společnost pro zužitkování dobytka byla změněna, když ne odstraněna a by ji řídila komise dle proporce, ale myslím tak jako jsou složeny ostatní. Řekne se, že je to politické. Myslím, a přiznám se, kdybychom nebyli proporci politickou postavili za základ pevný a nezlomený ve všech těchto věcech, neví, jest-li by náš jednotný postup byl tak pevný, jako teď.

Myslím, že i v této věci to platí, že jest to záležitostí těch jednotlivých organisovaných skupin, aby tam vyslaly lidi nejschopnější.

Já, jak do toho vidím, tedy na příklad nepřiděluje se celé řadě velkých řeznických firem v Praze žádný dobytek (Hlasy: Proč? Poněvadž přiděluje se aprovisaci!)

Proč? Poněvadž nebyl přidělen firmám a jim byl odepřen. Následkem toho firma Chmelova s 35 dělníky je nezaměstnána. A chtěla-li dělníky zaměstnati, musila se vrhnout na výrobu koňského zboží.

To je věc a já naprosto nepodezřívám nikoho, ale by nemohl být nikdo podezříván, je třeba, aby byla provedena přeměna společnosti pro zužitkování dobytka a aby změna provedena byla co nejdříve. My musíme si všimnouti celé řady jiných věcí; na příklad, pokud jsem úřadoval v hospodářské radě, měl jsem příležitost, zjistiti pojišťovacím úředníkem akvisičním, že jsou po Praze pojištěny spousty zboží, ale v soukromých bytech uloženého. A bylo mi ukázáno místo jednotlivce až za 900.000 v jednom takovém soukromém bytě. Tu není možno nařizovati prohlídku všech bytů, poněvadž by to nepomohlo poříditi výkaz, které jsou uprázdněny, jelikož zde nejde o prázdné byty, nýbrž o byty po 7-8 pokojích, které jsou obydleny a které slouží z polovice za skladiště zboží. Zde se jedná o zboží, které mělo býti vzato k spotřebě. Jest to zboží důležité a jest nevyhnutelno, na to sáhnouti. Prohlídky bytů nepomohou.

Nevím, nezbude-li nic jiného, než naříditi pojišťovnám, aby ministerstvu zásobování předložily takové pojistky, aby moly býti vykonány prohlídky

My musíme pamatovati na to, že je nevyhnutelně nutno, udělati jistá opatření dopravní. A nemyslím diktovati dráze a říkati, jak se to má udělati, ale dáti těm lidem na drahách těchto se dopravuje. Jak dnes jsou věci, dále by to nešlo.

Tak jest tomu u pošty a i jinde stává se toto opatření nevyhnutelným.

Já nejsem pro přednostní zásobování, ale, aby byla zásobávána všechna společnost, všichni ti, kteří pracují. Dělal bych jediný rozdíl: mezi těžce a lechce pracujícími. Ten rozdíl myslím, že je jedině oprávněným: činiti rozdíl mezi těmi, kteří nechtějí býti zaměstnáni - ten rozdíl je dosti těžko nyní dělati.

Chtě-li bych resumovati, myslím, že jest možno dokončiti a že slavné Národní shromáždění také schválí, abych vyslovil ten požadavek, aby toto ministerstvo zásobování bylo zřízeno co nejrychleji definitivně, aby mělo celý ten aparát, aby se mohlo skutečně začít úřadovat. Neboť v tom, že se brzo úřadovati nemohlo, jest právě to nebezpečí, z prodlení, které by nemohl odvrátiti nikdo. Bude-li úřad ten také vybaven tou kompetencí, kterou má míti, a bude-li zřízen, pak bude to jeho starostí, pak teprve budeme moci jemu vytýkati, nebo naň útočiti. Zatím nemůžeme, než vysloviti požadavek, aby ten úřad byl vybaven největší mocí a jeho kompetence přesně vymezena, ale vymezena přesně oproti ostatním ministerstvům.

Musíme ho traktovati tak, jako trvalé ministerstvo, neboť nejen úprava rekace cenové mezi zbožím jednotlivých oborů produkce atd., nýbrž také mezi mzdami jednotlivých oborů jest tak nevyhnutelna a bude potřeba toho úřadu, který by specielně tyhle věci reguloval vedle jiných, které máme. A bude toho úřadu dlouho třeba, aby náš dovoz by regulován podle skutečné potřeby, aby nám neztěžoval valutu.

Jest přáním, aby to bylo urychleno, aby ta kompetence byla stanovena. A ještě dotaz. co vlastně se stalo v Národním výboru s návrhem Zemské hospodářské rady, která tam předložila hotový vlastní návrh o zřízení toho ministerstva a jeho kompetenci - o tom návrhu nebylo dosud rozhodováno. Mezi předloženými návrhy Nár. shromáždění také není - tím dotazem, co se stalo s návrhem a kdy bude vyřízen, bych končil. (Výborně. Hlučný souhlas a potlesk.)

Místopředseda Udržal: K slovu přichází pan poslanec dr. Bohumil Němec. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr. Němec: Vážené shromáždění! Válka přinesla českému lidu dva veliké nepřátele: nedostatek a drahotu.

Od míru očekává český národ právem, že oba tito nepřátelé jeho působením zmizí, že zmizí drahota a že zmizí nedostatek.

Jest nesporně naší povinností, abychom pečovali o to, aby se tak stalo v době nejkratší.

Nedostatkem a drahotou trpěly sice všecky vrstvy a všecky stavy a všecka místa v naší vlasti, ale přece nejvíce a nejtíže byla postižena města. V městech na příklad bylo obyvatelstvo nuceno sáhnouti k samozásobování, které bylo spojeno nejen s drahotou, nýbrž také s velkým tělesným utrpením. Každý, kdo zažil a viděl toto samozásobování, musil užasnouti nad těmi utrpeními, která snášeli ženy i mužové, vlekoucí se s náklady mnoha kilogramů, po cestách několik hodin trvajících, snášející strašlivá utrpení v přeplněných a nevytápěných vlacích, snášejících honbu orgánů, kteří je pronásledovali jako divokou zvěř za starého režimu.

Nejstíže byli postiženi ti, kteří nemohli si výsledek své práce zvýšiti v poměru, jak stoupaly ceny potřeb životních, a mezi těmi opět na prvém místě jsou gážisté. Jestliže zvýšeni platů gážistů, jmenovitě u státních úředníků, obnášelo průměrně v posledním roce 30 proc., je to naprostý nepoměr k tomu ohromnému zdražení, při kterém co pře válkou platilo 1 K, platí nyní asi 50 K.

Tito gážisté, jak několikráté otevřeně řekli, za války byli hmotně úplně zničeni a vydrncováni. Ztratili při tom své soukromé jmění z větší části a ztratili z velké části své zdraví. Stará vláda rakouská ujímala se obyčejně jen těch, kterých se bála. A proto zanechal gážisty vlastně jich osudu. Slibovala jim málo, ale ani to málo obyčejně nesplnila. Bývalý ministr Hussarek při jedné příležitosti, kde se mluvilo také o způsobu, jakým by státnímu zřízenctvu bylo zpomoženo, řekl, že nejlepší pomocí pro státní zřízence by bylo, aby se odbouraly ceny, tedy odstranila drahota. Ale nejen, že se o to nijakým způsobem nestaral, naopak víme, že největší zdražení, které se stalo, těch nejdůležitějších životních potřeb, chleba, mouky, cukru, stalo se vlastně za jeho vlády.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP