Čtvrtek 14. listopadu 1918

Slavné národní shromáždění! Velectěné dámy! Vážení pánové! Jen s hlubokým vnitřním pohnutím ujímám se slova, abych prohlásil, že nesmírně čestný úkol, jejž jste volbou právě vykonanou vložili na bedra moje, přijímám, a že jsem odhodlán plniti jej se vší objektivností naproti všem členům a naproti všem stranám tohoto slavného shromáždění, jsa si plně vědom toho, že na tomto místě jsem tlumočníkem a nositelem společné vůle a společného úsilí všech nás dohromady. (Výborně! Potlesk.)

K těžkému úkolu svému vyprošuji si však současně účinnou podporu k řízení prací tohoto slavného sboru - od vás ode všech, ježto jen v harmonické práci spočívá záruka plného zdaru úkolů, jež máme před sebou.

Řekl jsem, že jen s hlubokým vnitřním pohnutím jest mi možno ujmouti se slova. Nejen já, nýbrž my všichni stojíme pod mohutným dojmem velikosti dějinné chvíle, kterou prožíváme.

Před chvílí právě prohlášena byla, velectění pánové, předsedou Národního výboru slavnostním způsobem - právě z tohoto místa - samostatná československá republika. Po staletích poroby politické i národní setřásá národ náš pouta, aby jako neodvislý a svobodný sám se ujal řízení vlastních svých osudů. Naplňují se konečně prorocká slova velikého našeho Jana Amose Komenského, jimiž se modlil ve chvílích pro národ náš nejtěžších.

Celých tři sta let žili jsme ne životem svým, nýbrž životem otroků, jako nástroj cizí zvůle. Národ, který svobodnou volbou kdysi povolal vládce na svůj trůn, oloupen byl posléze jimi o svoji státní samostatnost. Na popravištích pykali vůdcové jeho krví i svým životem, když pokusili se o setřesení pout.

Za hranicemi jako psanci bloudili nejlepší synové národa, štvaní z místa na místo soustavnými persekucemi a národ celý měl býti vyhlazen s povrchu země. A na pokraji hrobu takřka se octnul národ, který kdysi stál v popředí nejkulturnějších národů světa. Tyranovláda jako balvan spočívala po staletí na prsou jeho, až do dnů našich krvavá minulost vrhala své stíny. Kdo nese zodpovědnost za to moře bídy, jímž jsme prošli v uplynulém právě čtyřletí, kdo to byl, jenž nás a s námi i lidstvo celé přivedl na tu Kalvarii utrpení, kdo na nás uvalil nekonečné neštěstí světové války?

Ale naplnily se dějiny tyranie. Padla, shroutila se v hrob, národ náš se revolucí dne 28. října rázem osvobodil a dnes stojíme tu na prahu samostatného státního života, ve svém vlastním státě, československé republice (Výborně! Hlučný potlesk.)

Jak že to praví pěvec slovenských našich bratří? Za cudzích sme mreli, dnes žíti už treba, dnes žít pre seba už chceme; otrokmi sme boli, dosiať viacej nebudeme. (Výborně! Potlesk.) Ne, nebudeme! S tím odhodláním, jež ztvrdlo v nás ve skálopevné rozhodnutí, stanuli jsme u mezníku, který dělí a ohraničuje dějiny našeho národního vývoje. Minulost krvavá, minulost běd a utrpení je za námi. Teď platí pro nás: Jen ku předu ve svobodném domově!

Prohlásili jsme se právě samostatnou, lidovou republikou. Jest tím už všecko vykonáno? Ne! Nestačí jenom ji prohlásiti, dnes - to si musíme plně uvědomiti - vlastním naším úkolem jest, položiti k rozvoji jejímu pevné, zdravé, demokratické základy, vybudovati ji tak, aby se stala pýchou naší, aby se stala oporou a baštou, šťastným domovem těm kdož přijdou po nás. (Výborně!)

Demokratický výklad ústavní jest nám klásti; to musíme míti stále před očima. Všecka moc pochází z lidu, hlásal již za rozbřesku našeho národně-politického probuzení tehdejší vůdce národa a dnes cítíme my, synové nové doby, každým svým nervem, že jen v demokracii tkví kořeny národní samostatnosti, že bez demokracie není skutečného národního života. (Výborně! Potlesk.)

Ale současně musíme si uvědomiti druhý závažný fakt, že žijeme v době, ve které otázky sociální hrají nesmírně významnou úlohu, a já očekávám, že slavný tento sbor jest si cele vědom velkých úkolů, jež nás při práci naší čekají právě na poli sociálním.

Všude skoro okolo nás vysoko dmou se vlny revoluce, kterou otázky sociální buší na brány Evropy. Likvidace krvavé minulosti, té doby útisků a nadvlády, vybavuje spoutané dříve síly lidu, a národ náš jest ve středu Evropy, v srdci jejím. A je-li i naše Národní Shromáždění, jak o tom není přece pochyby, produktem revoluce, zachvátivší celý národ náš, pak si musíme také uvědomiti plně to, že úkolem tohoto slavného shromáždění jest, veliké dílo revoluční vnitřní demokratickou a sociální stavbou také dokonati. (Výborně! Potlesk.)

Dosavadní dílo národního a státního osvobození našeho vzešlo ze soustředění všech složek národa na podkladě společného úsilí všech politických stran i všech jeho vrstev. Přeji si ze srdce, aby ve znamení tom nesla se i práce naše v tomto slavném shromáždění (Výborně!) - a nepochybuji, bude-li tato souladná práce uvnitř sněmu doplněna citem pospolitosti národní, uplatňujícím se i mimo zdi této budovy tam venku, tam, kde jde o těžké problémy výživy a zásobování, ale také o praktické osvědčování pravé demokracie, až do těch posledních dědin a vísek (Výborně!), pak můžeme s klidem hleděti v ústrety dnům příštím, pak můžeme s pevnou důvěrou čekati, že úspěchem korunováno bude těžké dílo naše. (Potlesk.)

Jednu věc chtěl bych ještě zvláště vyzvednouti. Dnes se tu poprvé scházíme, zástupci celého národa československého. Jest mi neskonalou ctí a radostí, že mohu uvítati ve středu našem a po boku našem při společné práci bratry naše Slováky. (Výborně! Potlesk. Shromáždění povstává.), kteří zlobou osudu oderváni byli od tělesa ostatního národa a úpěli po celé věky pod vražednou cizovládou maďarskou. Ale i pro ně udeřila hodina osvobození. Vrátili se do lůna národa, kam patří, a já vyslovuji pevné přesvědčení, že již nic na světě, žádná moc světa nerozrazí nás od sebe. (Výborně! Potlesk.)

Jsme svoji, patříme k sobě, a jsem přesvědčen, že přílivem té nové, zdravé krve bude národ náš v celku svém veden k novému, zdravému, velkému rozvoji! (Výborně! Potlesk.)

Vítám-li takto bratry naše, kteří jsou krev z krve naší, maso z masa našeho, nemohu nevzpomenouti, že na druhé straně ve středu našem nejsou posud zástupci spoluobčanů našich německých. Nemělo by smyslu, zváti a lákati je. Ne slova, nýbrž naše činy je přesvědčí, že nemají příčiny obávati se budoucnosti. (Výborně! Potlesk.) Dokonejme velké dílo demokracie, vybudujme život politický na základech pravé svobody, prodchněme veškeré své zákony a celou soustavu duchem pokroku, vybudujme krátce vlast svou na vzorný, dokonalý útulek pro všecky, a já jsem přesvědčen, že není daleký okamžik, kdy najdou cestu i oni k nám ke společné práci! (Výborně!)

Velká doba povolá nás k úkolům mimořádně velikým a to vědomí nás musí naplňovati a vésti při veškerém našem jednání, rozhodování a usnášení. Pevně očekáváme, že jednání sboru našeho i po zevní stránce bude toho výrazem. Ale stejně musíme si býti vědomi toho, že - byť veliký byl úkol náš - na druhé straně jest zase přesně vymezen, že jen mimořádná doba postavila nás sem, kteří nejsme sem vysláni přímou volbou národa, a že jest povinností naší, bychom odevzdali dílo své do rukou národa co nejdříve a abychom mu umožnili, aby vlastním rozhodnutím sem pak vyslal svoje zástupce. (Výborně!)

A tím spěji k závěru. Nastala nová doba. Nový duch s námi vnikl i sem, do těchto starobylých síní. Jindy končívaly se zahajovací proslovy voláním Slávy panovníkům. Teď jsme svobodni, teď nikdo nestojí nad námi. Teď stojí tu osvobozený národ ve své svrchovanosti, ve své moci. Závěrem proto volám: Nechť žije, nechť zkvétá, nechť k vrcholům šťěstí, blahobytu, dokonalosti a slávy spěje a stoupá drahý náš národ československý! (Výborně! Bouřlivý potlesk.) Sláva demokratické a svobodné naší československé republice! (Opětná, bouřlivá, dlouhotrvající pochvala a potlesk.)

Přistoupíme teď k vykonání slibu všech poslanců. Žádám zapisovatele kol. Pika, aby přečetl slibovací formuli.

Posl. Pik (čte): Slíbíte jako člen Národního shromáždění československého, že budete zachovávati zákony státu československého a že svůj úřad budete zastávati dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Předseda: Pan ředitel přečte pány podle abecedy, a žádám každého přečteného, aby povstal a prohlásil, ze slibuje.

Tajemník Národ. shromáždění dr. Haas čte jména členů Národního shromáždění, vyvolaní povstávají a skládají slib slovem: Slibuji.

Předseda: Přistoupíme teď k volbě 4 místopředsedů. Dle § 63. jedn. řádu... (Hlas: Někteří pánové nebyli čteni!)

Žádám, aby dodatečně byli vzati do slibu další členové Národního shromáždění a sice kol. Biňovec, Humlhans a Max Pilát.

Tajemník Národ. shromáždění Haasz: Biňovec.

Poslanec Biňovec: Slibuji.

Tajemník Národ. shromáždění dr. Haasz: Humlhans.

Poslanec Humlhans: Slibuji.

Sněmovní sekretář Haasz: Max Pilát (nepřítomen.)

Předseda: Budeme voliti teď 4 místopředsedy. Dle § 63. jedn. řádu lze provésti volbu povstáním, usnese-li se Národní shromáždění o tom dvoutřetinovou většinou, ale z toho vyloučeny jsou volby předsedy a místopředsedů. Proto bude nutno voliti lístky. Vyzývám kol. Pika a Bradáče, aby sebrali lístky a provedli skrutinium. Po vykonání volby přerušíme zase schůzi.

(Po odevzdání lístků.)

Lístky hlasovací jsou odevzdány a tím hlasování jest skončeno. Zatím, co bude prováděno skrutinium, vykonáme volbu 8 zapisovatelů. V té věci navrhuji, aby se volba provedla ve smyslu jednoho ustanovení jednacího řádu aklamací.

Žádám, aby všichni pánové zaujali svá místa.

Za zapisovatele jsou navrženi: dr. Stojan Antonín, Pík Luděk, Bradáč Bohumil, Podubský Dušan, dr. Herben Jan, profesor Němec Bohumil, dr. Veverka Ferdinand, Vacula Simeon.

Kdo s navrženými souhlasí, prosím, aby povstal ze svého místa.

Konstatuji, že volba stala se dvoutřetinovou většinou. Jmenovaní kandidáti jsou zvoleni.

Poněvadž ještě nebyla učiněna dohoda o ustanovení pořadatelů, vykonáme volbu jich v příští schůzi.

Předseda (zvoní): Výsledek provedené volby místopředsedů jest tento:

Odevzdáno bylo 235 hlasů, znějících vesměs na tato jména: Udržal František, Dr. Hajn Antonín, Konečný Alois, Dr. Bela Methoděj.

Ptám se zvolených, zdali přijímají volbu; Pan kollega Udržal?

Místopředseda Udržal: Přijímám.

Předseda: Pan D. Hajn?

Místopředseda Dr. Hajn: Přijímám.

Předseda: Pan Konečný?

Místopředseda Konečný: Přijímám.

Předseda: Pan Dr. Bela?

Místopředseda Dr. Bela: Přijímám.

Předseda: Žádám zvolené pány, aby zaujali svá místa v presidiu.

Slovo si vyžádal místopředseda p. Dr. Bela. Uděluji mu je.

Místopředseda Dr. Bela: Vysokočtené Národnie shromaždenie! Národ slovenský v dnešných dňoch vstupuje po tisícročnom ťažkom utrpení do historie, do spojenie nás Slovákov s Čechmi.

Proces tohoto spojenia, který bol nasilne Maďarmi prekážaný a zastavený, je dnešným dňom dokonaný, čehož dókazom je, že v tomto vysokom shromaždení je po prvýkrát zastúpená aj slovenská větev našeho národa československého.

Národ slovenský vyslovuje ústy našími našu vďaku nejhlubšiu narodu českému a jeho velkým synom a velkým duchom, ktorým jedine a výlučne móže náš národ slovenský ďakovať.

Národ náš slovenský tlumočí našimi ústy lásku bratskému národu českému, lásku zo srdce čistého, z tej duše tisícrokov jarmenej pochádzajúcu, lásku čistú, ktorá dosiahla najvyššieho ideálu svojho milovania v českom národe. Tú lásku vám prinášame, lásku úprimnú, srdéčnú. (Výborně! Potlesk.)

Duša národa slovenského je slobodná, ale telo jeho je ešte v poutách, slovenský národ ešte nosí okovy ďalej, ešte nie je slobodný, ešte len teraz začíná boj s pomocou vyslaných československých vojínov.

Národ slovenský je ešte v položení velmi vážnom, kritickom. Národ neustane sám trhať si putá, preto poslal nás, aby sme Vám tlumočili prosbu bratskú, prosbu, o ktorej národ slovenský iste, iste vie, že nebude oslyšená, prosbu, ktorá vyznieva v tom krátkom slove: pomožte! (Výborně! Potlesk. Hlasy: Pomůžeme!) Národ slovenský tlumočí ústy našími jedno ubezpečenie: počali sme, s rozkožom duše sme počuli ubezpečujíce slovo z úst vysoko nám milovaného a cteného Dra Kramářa, ktoré ohladom národa slovenského znelo takto: Slováci po svojom a volne v slobode budú sa mócť vyvinovať vo vlasti svojej. V to ubezpečení my veríme, toho ubezpečenia sa my prídržať budeme, to ubezpečenie bude v budúcnosti našou nádejou, naším dúfaním a ubezpečením, že ani neni možno, aby v jednom národe dvojaká sloboda bola, že ani neni možno, aby v československom národe bola sloboda česká a sloboda slovenská, ale len sloboda československá. (Hlučný potlesk.)

Vysokoctenie shromaždenie! Slova slubu sme ešte nepovedali. Známa vec, že národu slovenskému už ponúkají slobodu, slobodu mu ponúkajú Maďari. Ponúkaná nám je sloboda slovenská. My sa tu osvedčujeme verejně a tohoto slubu pridržat sa budeme a na to prisaháme, že my takúto slovenskú slobodu nechceme. (Výborně, hlučný potlesk, sláva!) My chceme, veríme, dúfame a pridržat sa budeme len slobody československej v slobodnej československej republike! (Výborně! Hlučný potlesk. Rečníku se gratuluje.)

Předseda: Přistoupíme k dalšímu bodu jednání: volbě členů státní exekutivy.

Dle § 14. zákona o prozatímní ústavě ze dne 13. listopadu volí Nár. Shromáždění vládu a sice předsedu a 16 členů vlády.

Užívaje práva svého, obsazeného v § 63. jednacího řádu, navrhuji, aby volba provedena byla akklamací.

Kdo souhlasí s návrhem na volbu akklamací, prosím, aby povstali se svých míst.

Konstatuji, že bylo to více než dvě třetiny.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP