S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona o zjednodušení řízení u orgánů veřejné správy
(sněmovní tisk č. 986)


Vláda na jednání své schůze dne 25. července 2001 projednala a posoudila návrh zákona o zjednodušení řízení u orgánů veřejné správy (sněmovní tisk č. 986) a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s.

Vláda se především neztotožňuje s názorem obsaženým v důvodové zprávě předloženého návrhu zákona, že při rozmanitosti druhů řízení před orgány veřejné správy existuje možnost řízení zjednodušit navrženým univerzálním způsobem. V některých typech řízení je povinnost předložit určité doklady, uložená účastníkům řízení, prakticky nezastupitelná; jde například o řízení podle celních předpisů, podle zákona o rodině, o vydání dokladů, ve věcech azylových apod. V některých případech je navíc nezbytné vstoupit do smluvního vztahu (například v případě uzavření dočasné nájemní smlouvy při žádosti o povolení výkopu na veřejné komunikaci). Vláda se neztotožňuje ani s konstatováním, že navržená právní úprava nemůže mít žádný finanční dopad na státní rozpočet, neboť stanovení povinnosti správních úřadů opatřovat si veškeré podklady k rozhodnutí by jednak vedlo k prodloužení řízení a jednak by vyvolalo nutnost významně posílit kapacitu úřadů, což by vedlo k významným nárokům na státní rozpočet.

Problematika, kterou se předložený návrh zákona pokouší řešit, je obecně upravena zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, jenž ukládá správnímu orgánu povinnost zjistit přesně a úplně stav věci a za tím účelem si opatřit podklady potřebné k rozhodnutí. Povinnost předkládat určité konkrétní podklady potřebné k rozhodnutí zpravidla vyplývá ze zvláštních zákonů; předložený návrh zákona ve svých důsledcích představuje nepřímou novelu těchto zákonů, což je z legislativního hlediska nepřípustné.

Vymezení osobní působnosti je v návrhu provedeno tak, že navržený zákon by se vztahoval například i na řízení před soudy, což v případech, kdy má účastník řízení důkazní břemeno, nepřichází v úvahu. Návrh nerespektuje platnou právní úpravu ochrany osobních údajů evidovaných v jednotlivých informačních systémech orgánů veřejné správy, neboť nezohledňuje povinnost dožádaného orgánu zachovávat mlčenlivost o osobních údajích a poskytovat tyto údaje výhradně se svolením občana, ani platnou právní úpravu danou zákonem o správních poplatcích, podle které se správní poplatky mezi správními orgány nevybírají.

Kromě shora uvedených nedostatků trpí předložený návrh zákona i nedostatky legislativními, především je nepřesný v otázce pojmů; ve stejném významu užívá například výrazy “povinný subjekt” a “povinná osoba” a dále užívá pojmů nedefinovaných, jako například “veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky”.