Aktuality

21. června 1621 - staroměstská exekuce (21. 6. 2021)
400 let od popravy 27 účastníků českého stavovského povstání

Před 400 lety bylo popraveno 27 účastníků českého stavovského povstání
Před 100 lety, 20. června 1921, na jejich počest pronesl řeč předseda poslanecké sněmovny NS František Tomášek

Bronzová deska na zdi Staroměstské radnice a bílé kříže se symboly mečů a trnové koruny v dlažbě u východní zdi nám připomínají, že před čtyřmi sty lety, 21. června 1621, se Staroměstské náměstí proměnilo v kruté popraviště. Na příkaz katolického panovníka Ferdinanda II. bylo popraveno sedmadvacet příslušníků elity tehdejší společnosti českého království, vesměs protestantů a předních účastníků stavovského povstání.


Událost se stala jedním z významných milníků českých dějin a v následujících čtyřech staletích byla předmětem řady rozdílných a vyhraněných interpretací. V tomto smyslu je poučné připomenout si, jak události počátku 17. století, tehdejší celospolečenský konflikt a jeho následky vykládali představitelé nově vzniklého Československa právě před sto lety.

20. června 1921, v předvečer třístého výročí tragické události v českých dějinách, konalo se na památném místě slavnostní setkání, na němž hlavní řeč držel předseda Národního shromáždění František Tomášek.

Reportáž o tryzně na Staroměstském náměstí přinesly mj. Národní listy:

Národní listy. Praha: Julius Grégr, 21.6.1921, 61(168, ranní vydání), s. (1). ISSN 1214-1240. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz

TRYZNA NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ

Počátek jubilejních slavností v Praze učiněn byl včerejšího večera v osobách poslanců a senátorů, zástupce pana presidenta dr. Šámal, členové vlády s ministerským předsedou v čele, generalita, sešli se zástupci cizích mocností a spřátelených států, aby svou přítomností na tryzně vzdali hold „svatým mučedlníkům", kteří před 300 lety prolili krev svou, obětovali životy své, aby se stali živým příkladem generacím budoucím. A nejvzácnějšími účastníky a pražskému obyvatelstvu nejdražšími byli jednak naši bratři z Ameriky, kteří vážili dalekou cestu, aby se mohli zúčastniti třistaletých jubilejních slavností smutečních, ale hlavně pak se jimi stali potomci českých emigrantů a exulantů ze 17. a 18. století, kteří hojným počtem dojeli do Prahy ze zahraničí, hlavně ze Slezska a z Polska. Mezi nimi pak jistě největší pozornost poutá potomek Jana Amose Komenského, pan Figulus, který s malou dceruškou nastoupil dlouhou pouť z jižní Afriky, aby se mohl podívati do rodné země svého praděda. Všichni ti se tedy včera večer shromáždili před staroměstskou radnicí, aby se poklonili jasné památce a jasnému příkladu mučedníků staroměstských. (…

Hlavním řečníkem byl předseda poslanecké sněmovny Fr. Tomášek. Nelíčil, za jakých okolností došlo před 300 lety k této exekuci. Nelíčil, s jakou krutostí a bestialitou Habsburkové tehdy dokročili proti českému národu. Hrůza, která tehdy provázela jejich dílo, ustrnula na celém tom Staroměstském rynku, na jeho budovách radniční a Týnského chrámu, na všech štítech okolních domů. Ta hrůza mluví z jejich mlčení. A ráz mlčeni smutku provází nás i dnes, jdeme-li tímto náměstím. Vzpomíná, jak se národ český přes to udržel a znovu probudil a jak po letech, když se dovršovalo třetí století, našli ti Budovcové a všichni ostatní své mstitele v osobách legionářů, vedených Masarykem. A titéž Habsburkové jako tehdy, v 17. století, také teď provázeli svou nenávist k českému národu popravami, žalářováním a persekucí. Leč marně! Dílo osvobození nezmařili. Tomášek výslovně upozornil ve své řeči, pronesené s obvyklou u něho výrazností slova a přednesu, na onen podivuhodný fakt, že třeba Češi a Slováci žili již staletí od sebe odloučeni, přece na staroměstském popravišti stál po boku Čechů také doktor Jesenský, jako představitel Slovenska. A jako vedle Budovce stál Jesenský, tak vedle Masaryka stál věrný jeho druh Štefánik, aby dokumentovali, jak obě větve národa patří k sobě v utrpení i v díle.

Ale na popravišti neumíral jen Čech a Slovák, nýbrž i Němci. A byl to právě Jáchym Ondřej Šlik, rodem Němec, který pronesl památná slova: „Chceme konečně pomoci sobě a svým potomkům z rakouského otroctví." Tomášek apostrofoval Němce, proč nekonají dnes podobných slavností jako my Češi a Slováci? Či neumírali staroměstští mučedníci také za ně? Nebylo by na čase, aby dnes potomci těch Němců, kteří tehdy zde zhynuli mečem katovým, uznali, že místo pro ně jest tam, kde stávali jejich předkové? Na konec Tomášek promluvil o tom, jak jest nutno, abychom se učili z chyb, pro které naši předkové ztratili státní samostatnost a jež by mohly ohroziti i výsledky osvobozenského díla našeho. Síla národa záleží ve vybavení všech jeho složek a to jest možná jen v demokracii politické i hospodářské. Když pak na konec provolal nehynoucí a věčnou čest památce popravených mučedníků, zapěly pěvecké sbory chorál „Křesťané pravdy boží" a obé národní hymny. Slavnost pak ukončena o 10. hodině večerní doslovem starosty dra. Baxy.

V roce 1921 vyšla řada publikací, zabývajících se popravou účastníků českého stavovského odboje:

Autoři těchto dvou povídek, Jan Herben a Josef Svatopluk Machar, působili jako poslanci Revolučního Národního shromáždění (1918-1920).

Další tituly:

V roce 1921 byla uspořádána též rozsáhlá výstava památek na staroměstskou exekuci:

***

Chcete se dozvědět něco více o událostech v roce 1621? Přinášíme Vám vybranou bibliografii z fondu PK k tomuto tématu:





ISP (příhlásit)