(18.50 hodin)
Myslím, že to byl kolega Černoch, kdo vyzýval pana premiéra, aby tedy zveřejnil tu audionahrávku, audiozáznam, ze kterého bychom se leccos dozvěděli, tak jako se nesmíme dozvědět, co bylo v té obchodní smlouvě, která je tajná - proč? Já čekám pořád, že pan premiér odpoví na tu Markovu otázku, jestli je to ochoten zveřejnit, nebo ne. Kolega o tom evidentně ví víc, jestli takový nějaký záznam je. Proč se to nedozvíme? Proč tady hodinu a půl, hodinu padesát poslanci říkají své názory a vláda, potažmo premiér, kterého se to akutně týká, zarytě mlčí.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To byla prozatím poslední faktická poznámka. Do obecné rozpravy je dále řádně přihlášen pan poslanec René Číp. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec René Číp: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, je zcela zjevné, že způsob privatizace majetku OKD v minulosti byl špatný, spíše velmi špatný, o tom se již namluvilo dnes mnohé. Smlouva o prodeji byla uzavřena kvapně a bez jakýchkoli záruk, jak s majetkem bude v budoucnu naloženo, a to nejen s částí firmy podnikající v těžařském průmyslu, ale i s bytovým fondem. To je obecně známý fakt, který nemůže nikdo popírat.
Nyní bych vám rád přiblížil, o kom konkrétně vlastně jednáme a jaké jsou důvody, proč je nutno tento problém nejen řešit, ale i rozumným způsobem vyřešit. Česká republika má zhruba 10 550 tis. obyvatel. Problémy firmy OKD, které jsou aktuální, se přímo dotýkají zhruba půl procenta občanů naší země. Jde o zaměstnance a rodiny zaměstnanců OKD či subdodavatelských firem závislých na činnosti této firmy a příjmů z ní. A to rozhodně není malé číslo. A jde také o občany obývající byty, které byly v minulosti majetkem OKD a na které měli obyvatelé dekrety a měly se stát jejich vlastnictvím za podmínek prezentovaných při uzavírání smlouvy o privatizaci firmy.
Jen si zkuste představit všechny tyto občany včetně dětí pohromadě a věřím, že by v tuto chvíli byl málokdo schopen říci, že je to problém jen této firmy či těchto osob a stát by neměl zasahovat. Naštěstí nejsme v té pozici, neboť je zde snaha najít vhodné řešení, ale pojďme si to tedy více přiblížit.
Moravskoslezský kraj s počtem obyvatel více než 1,2 mil. se dnes řadí na třetí místo mezi kraji a žije zde procentuálně vyjádřeno zhruba 11,5 % všech obyvatel naší země. Co se ekonomické výkonnosti týče, podílí se Moravskoslezský kraj na celostátním HDP v posledních letech mezi zhruba 10 až 11 % a je zde zřejmý propad HDP v regionálně významném odvětví těžby uhlí, který je naštěstí částečně kompenzován růstem hrubé přidané hodnoty v odvětví výroby motorových vozidel a také rozvojem nových průmyslových zón. Nezaměstnanost v Moravskoslezském kraji je dnes podle nyní používané metodiky zhruba na úrovni 7,5 %. Sama firma OKD má dnes kolem 10 tis. vlastních zaměstnanců a dalších několik tisíc zaměstnanců mají dodavatelské společnosti a firmy. Průměrná mzda v Moravskoslezském kraji je zhruba na úrovni 26 tis. korun měsíčně, což jej řadí mezi průměr v České republice. Medián je samozřejmě výrazně nižší a pohybuje se kolem 22 500 korun měsíčně hrubé mzdy. Uvědomíme-li si, že příjem pracovníků v hornictví je nad těmito průměry, neboť za jejich těžkou práci jim po zásluze náleží vyšší odměna, a zároveň vezmeme v potaz, že na jejich příjmech jsou závislí i rodinní příslušníci, snadno si můžeme představit, co by následovalo po úplném zastavení těžby.
Kupní síla v Moravskoslezském kraji by se výrazně snížila - spekulovat o přesných číslech tady teď nebudu, neboť by tyto odhady nebyly podloženy, ale pro náš kraj by to byla neférová rána do zad. Občané by v tu chvíli byli jednoznačně odkázáni na sociální pomoc od státu, jenž se sice nabízí, ale toto řešení není ideální, a tak by logicky nastal další tlak na odchody mimo tento region a také na snižování platů v jiných oblastech. To není možné připustit.
Domnívám se, že celá republika má vůči Moravskoslezskému kraji velké závazky, neboť to byl právě Moravskoslezský kraj, potažmo Severomoravský, který byl již dříve, a zejména po vzniku Československé republiky, místem, kde působil těžký průmysl a občané zde žijící a pracující se významným způsobem podíleli svou prací na rozvoji celé země. Platili za to nemalou daň v podobě horších životních podmínek, neboť těžký průmysl s sebou nesl i větší míru znečištění životního prostředí, a tím logicky i kratší průměrnou délku života a jeho kvalitu.
O samotném problému OKD se řeklo a napsalo už mnoho slov. Ano, je nutné posoudit všechny kroky, které vedly k současnému stavu, a hnát k zodpovědnosti jeho viníky. Ale zcela prioritní pro lidi je řešit budoucnost, neboť to je tím podstatným. A to je povinností politiků a to od nás občané také očekávají. Klíčové nyní je, aby vláda, celá Sněmovna i politická reprezentace učinily takové kroky, aby se Moravskoslezský kraj mohl dále rozvíjet a občané jej považovali za dobré místo k životu. Proto apeluji na vládu, aby učinila vše pro to, aby zajistila další budoucnost těžebního průmyslu v Moravskoslezském kraji s jeho postupným útlumem podle stavu ekonomicky vytěžitelných zásob uhlí, neboť v tuto chvíli neexistuje žádná jiná reálná alternativa, která by mohla případný rychlý konec tohoto průmyslu nahradit.
Pokud by se vláda rozhodla k tomuto použít část přebytku ze státního rozpočtu za loňský rok, když tedy nebyly tyto peníze proinvestovány, a zde by mohly částečně napomoci lidem, které předchozí rozhodnutí politických reprezentací dostalo do velmi složitých situací, věřím, že by určitě našla širokou podporu v Poslanecké sněmovně napříč politickým spektrem. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Čípovi. Ještě s faktickou poznámkou paní poslankyně Lorencová.
Poslankyně Jana Lorencová: Takže já si dneska nedám pokoj, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Ona tenkrát ta tzv. velká privatizace, divoká privatizace, vyhovovala v podstatě všem. Nebo téměř všem. Já si jenom dovolím připomenout kolegům napravo od mne v sále dobu, v níž hejtmanem severní Moravy byl jejich člen pan Tošenovský. Tento pan Tošenovský byl členem dozorčí rady firmy OKD, Bakalovy už firmy OKD, s platem tři miliony ročně. Nevím, kolik dostával on, možná něco šlo i bokem, ale tři miliony. Jestliže hejtman, který je dlouholetým členem ODS, dnes nás reprezentuje v Evropské unii, tak tento člověk dostával od Bakaly tři miliony za členství v dozorčí radě.
Aby to nebylo líto kolegům na levici, tak i odboráři si tam přišli na své. I odbory tam měly své zástupce, byť s milionovým příjmem. Nikoli už tři miliony, ale milion. Takže ono to, jak to všechno dopadlo, to bychom museli sáhnout asi hodně hluboko, abychom se dopracovali k té pravdě a k podstatě věci.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: A poslední faktická poznámka - blíží se 19. hodina. Pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo, vaše faktická poznámka. ***