(18.10 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu zpravodaji ústavněprávního výboru. Zpravodajem výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj je pan kolega Jaroslav Vandas. Zeptám se, zda se chce on vyjádřit. (Ano.) Prosím.
Poslanec Jaroslav Vandas: Děkuji za slovo. Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj projednal tento zákon, myslím, že to bylo na 19. schůzi, a nepřijal žádné usnesení.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Paní zpravodajku Jitku Chalánkovou vyzývám a ptám se, zda chce vystoupit. Nechce. Takže tím jsme za blokem zpravodajů a já otevírám rozpravu. Jenom upozorňuji znovu, že se omluvili z našeho dnešního jednání senátoři, a proto dostává jako první slovo pan...
Poslanec Jan Chvojka: Dobrý den. Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já už jsem ke zmíněnému tisku mluvil tuším třikrát, ve všech třech čteních i na výboru, a samozřejmě moje výhrady k němu trvají. Je to tisk, který chce ustanovit protiústavní opatření. Myslím si, že svoboda pohybu a pohybu by měla být omezována výhradně na základě nějakého soudního rozhodnutí a na základě rozhodnutí správního orgánu. V podstatě jsem všechny svoje výtky vyčerpal ve svých předchozích vystoupeních, ale chtěl bych spíše upozornit, a jenom krátce, nebudu ho číst celý, na článek, který vyšel 4. května v Lidových novinách jako článek od pana Varvařovského, všichni víme, od našeho pana veřejného ochránce práv. A on zde v podstatě komentuje tuto normu nebo tento tisk odkazem na určitý historický termín.
Kdysi v 19. století byl termín, a používá se dodnes, který se jmenoval nebo kterému se říkal postrk. Říkalo se, jestli budeš zlobit, tak tě pošlu domů a postrkem. V dnešní době málokdo ví, co to znamenalo. Když to přešlo do lidové mluvy, tak to samozřejmě mělo trošičku jiný význam, ale tenkrát to bylo pořádkové opatření, a to dosti staré, a mělo ten obsah, že ten, kdo někomu něčím vadil, byl donucen odebrat se do své domovské obce a tam setrvat. Cizinci pak byli vykázáni za hranice říše, a aby se takový postup nezneužíval, byl posléze upraven pro celou monarchii jednotně. Podle říšského zákona z roku 1871 mohly být postrkem domů odeslány osoby práce se štítící a veřejné dobročinnosti za obtíž padající, neb osoby bez výkazů výživy a cíle. Stejně tak mohlo být naloženo i s osobami propuštěnými z vězení, avšak pouze tehdy, pokud si odkroutily trest za čin násilný nebo spáchaný ze ziskuchtivosti. Postrk se konečně mohl týkat i žen, kterým se tehdy říkalo veřejné nevěstky. Vůči nikomu jinému se toto opatření užít nesmělo. Pokud se dotyčná osoba nehlásila v místě určení ve stanovené lhůtě, byla tam dopravena nuceně. Bylo pak na domovské obci, aby se o výtečníka postarala a dohlédla na něj.
Inu, zde máme znak nelidské monarchie. Uplynula spousta let, lidskými právy a svobodami se ohání kdekdo, bohužel se však nezdá, že by lidí na okraji společnosti ubývalo. Někdy jich možná i přibývá. Jak už to v podobných situacích bývá, vyrojí se vždy četní vynálezci a novátoři. Předkládají zaručené recepty na ochranu veřejného blaha a klidu řádných občanů. Jedním z takových nápadů má být jakýsi postrk naruby a to je právě opatření, které navrhuje paní kolegyně Řápková spolu s ostatními navrhovateli. Těm, komu v naší vesnici či obci či městě je přiznáno opakované páchání nepravostí, tak jim zakážeme u nás pobývat. Kam však hříšníci půjdou, to nikoho nezajímá, to není podstatné. Domovské právo u nás nemají, tak jaképak copak? Hlavní je, že nebudou u nás!
Já už jsem říkal při svých předchozích vystoupeních, že považuji tuto normu za nesmyslnou. Logika typu, že někomu zakážu pobyt v jedné ulici, ve dvou ulicích, v části obce nebo v celé obci, neznamená to, že pachatel nebude moci páchat svou činnost v obci jiné nebo v ulici jiné či v části obce jiné. Takže já zásadně nedoporučuji schválit tento zákon a přikláním se ke stanovisku Senátu. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Jan Chvojka. Děkuji. A teď zde mám: faktická poznámka - pan poslanec Paroubek. (Sděluje, že má zájem o řádné vystoupení.) Ale to tlačítko, kterým jste se přihlásil, slouží pouze k faktické poznámce. Registruji tedy, že se hlásíte řádně. Prosím, máte slovo. Pokud paní navrhovatelka chce vystoupit s přednostním právem, může nyní. (Dává přednost posl. Paroubkovi.) Pan kolega Paroubek má slovo. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já bych logicky navázal na své předřečníky, kteří se zrovna neztotožňují s tímhle návrhem.
Předložený návrh na změnu zákona o přestupcích je evidentně veden snahou o vyřešení problému, to mu nikdo nemůže vytýkat, se kterým se často setkáváme a který pobuřuje naši veřejnost, že mnozí přestupci unikají potrestání v důsledku neprojednání přestupku v současné zákonné jednoroční lhůtě, a to díky nejrůznějším svým obstrukcím a zneužívání procesních prostředků, ale také často kvůli neschopnosti orgánů rozhodujících o přestupcích a nedodržování lhůt stanovených pro řízení. Právě ve zvýšení aktivity a dodržování řádných postupů orgánů, které rozhodují o přestupcích, je podle nás třeba hledat klíč k vyřešení tohoto problému. Tyto orgány jsou povinny využít všech zákonných prostředků, aby donutily pachatele přestupku k účasti na řízení, a to tak, aby byly zachovány předepsané lhůty. Mají možnost součinnosti s policií a ukládání citelných pořádkových pokut, které mohou být nakonec i vyšší než samotná pokuta za přestupek. Tyto možnosti však nedostatečně využívají. Nedostatky jsou ale i na straně orgánů policie a státních zastupitelství, které jsou také povinny s co největším urychlením odevzdávat či postupovat přestupkové věci k rozhodnutí orgánům rozhodujícím o přestupku.
Samotné prodloužení prekluzivní lhůty na dva roky by podle nás vedlo ve většině případů jen k dalším prodlevám a průtahům řízení ze strany všech těchto orgánů. Stanovení dvouleté lhůty pro projednání všech přestupků by také mohlo vést k absurdním situacím, kdy by mohl být s ohledem na to, že do běhu lhůty se nepočítá doba trestního řízení pro tentýž skutek, projednatelný přestupek třeba i po třech letech, tedy v době, kdy jsou promlčeny i některé trestné činy. Taková situace by byla absurdní a nesystémová, i když je úprava promlčení trestných činů od prekluze přestupků samozřejmě odlišná.
Za cestu správným směrem považujeme zrychlení a zkvalitnění práce orgánů rozhodujících o přestupku, využívání pořádkových pokut, jejichž horní hranice by se mohla i zvýšit, zlepšení součinnosti s orgány činnými v trestním řízení a také diferenciaci prekluzivních lhůt podle závažnosti přestupku, tedy přijetí obdobného principu, jaký upravuje trestní zákoník u promlčecích dob trestných činů.
Pro paní poslankyni není překvapením, že národní socialisté pro tento její návrh nebudou hlasovat.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Paroubek. Já se zeptám, zda se ještě někdo... V rámci rozpravy chce vystoupit paní navrhovatelka, nebo se závěrečným slovem? Nechám to na vás. Závěrečné slovo. Takže se ptám, zda se někdo hlásí ještě v rámci rozpravy. Nehlásí se nikdo. Končím tedy rozpravu a jsou před námi závěrečná slova. Paní navrhovatelka. Prosím.
Poslankyně Ivana Řápková: Děkuji. Dámy a pánové, já bych si dovolila v závěrečném slovu reagovat na některé připomínky. Všichni ti, kteří spojují tento návrh zákona s domovským právem, které bylo zrušeno na počátku 20. století, si buď tento zákon nepřečetli, nebo nevědí, o čem hovoří. Instrument zákaz pobytu již existuje v trestním zákoníku a zcela běžně ho soudy využívají. Z tohoto důvodu se není čeho obávat, aby tento instrument nemohl fungovat i v rámci přestupkového zákona. ***