PČR, PS 2010-2013 | 19. schůze | Čtvrtek 9. června 2011

Minulý  Dolů  Další

(9.50 hodin)
(pokračuje Váňa)

Je už dost toho, abychom dál budovali společnost strachu. Společnost, kde lidé mají strach zestárnout. Společnost, kde lidé mají strach onemocnět. Společnost, kde lidé mají strach o ztrátu svého zaměstnání. Stále více lidí má strach z chudoby. Prostě mají strach, co s nimi bude. Čtyřicet procent lidí mladších 30 let se vážně obává chudoby. A já se ptám - je to normální? Má nás to všechny nechat klidnými? Čtyřicet procent lidí do 30 let se bojí, co s nimi bude. Třicet procent lidí starších nad 30 let se bojí stáří a bojí se chudoby. Bojí se, jak to v jejich rodině bude vypadat.

A to je důvod, který mě, pane premiére, vede k závěru, že opatření, která dělá tato vláda, nejsou opatření pro lidi. Že jsou to naopak opatření, která rozevírají nůžky mezi příjmy těch nejbohatších, mezi příjmy středních vrstev, mezi příjmy té nízkohladinové skupiny obyvatel. A to není dobře, protože to vyvolává zákonitě sociální napětí. Tato vláda pracuje v žoldu pěti procent těch nejbohatších, devadesát pět procent lidí na tuto vládu, na její ekonomickou politiku, doplácí proto, aby ti nejbohatší bezstarostně a bezpracně mohli bohatnout. A tak důsledek a výslednice vládní politiky, která se promítá zákonitě do koncepce státního rozpočtu, je to, že státní rozpočet je krutý ke středněpříjmovým vrstvám, že státní rozpočet je krutý k nízkopříjmovým skupinám, že státní rozpočet je krutý k lidem práce, k lidem, kterým jsou doslova za pochodu obráceny kapsy naruby. Nejvíc výdajové škrty odskáčí senioři, vícepočetné rodiny, mladá manželství. A nemocní, postižení, bezmocní, ti jsou odsunováni na pokraj společnosti. Ti jsou z té společnosti jaksi vystrnaděni. Jim se velmi výrazně snižují příjmy. Do rozpočtů obyčejných lidí prostě je krvavě zatnuta sekera v podobě růstu daní z přidané hodnoty. Tyto daně jsou opravdu zavrtány jako červotočové do ceny každého zboží, každé služby, takže propočty jednoznačně vypovídají o tom, jak klesne životní úroveň rodinám, až na jejich bedra dopadne růst sazeb daně z přidané hodnoty, protože tím se lidem zdraží ale úplně, úplně všechno.

Pane premiére, v závěru je mi smutno a musím říct, že vytváříte naprosto jiné šance. Jiné šance pro bohaté, jiné šance pro chudé. A tak mnoho lidí má oprávněný pocit, že si z nich tato vláda dělá dobrý den, že si z nich tato vláda dělá srandu a legraci. Běžte se zeptat řady důchodců, kteří bydlí v nájemních bytech a ze svého důchodu, když zaplatí nájem, tak ne že by jim vůbec nic nezbylo, ale zbude jim opravdu na tu nejnutnější obživu. A není to vůbec na žádné vyskakování. Vůbec ne! Prostě to je realita a důsledek vládní politiky.

Pane premiére, já vám děkuji za to, že jste mne vyslechl. Přesto musím konstatovat, že nejsem spokojen s vaší odpovědí na moji písemnou interpelaci, protože jste mi ve své odpovědi nedokázal na mé otázky zareagovat, a proto tedy navrhuji tu vaši odpověď k zamítnutí. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pan premiér Petr Nečas bude chtít reagovat. Prosím, pane premiére, máte prostor.

 

Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, a chce se mi také prostřednictvím paní předsedající říct i vážený pane zraněný poslanče Váňo. Chci vám v prvé řadě prostřednictvím paní předsedající popřát brzké uzdravení z vašeho zranění. Pevně doufám, že poškozena je pouze ruka, že ten pád byl pouze na ruku, i když z obsahu vaší řeči si úplně jist nejsem. Ale vycházím vždy z té lepší varianty. (Veselost a potlesk přítomných poslanců.)

Velmi pateticky jste tady mluvil o vaší interpelaci z 15. listopadu 2010. To je, dámy a pánové, zajímavý příběh. Pan poslanec Váňa již podruhé mluví o této interpelaci a stěžuje si, že odpověď na ni je vlastně projednávána teprve teď. Jaká jsou, dámy a pánové, fakta o této interpelaci z 15. listopadu 2010?

Na Úřadu vlády - a dá se to dokázat na evidenci - není žádný údaj o tom, že by tato interpelace na Úřad vlády byla kdy doručena. Samozřejmě, může to být šotek záškodník, který interpelaci pana poslance Váni zlovolně ztratil a který je součástí samozřejmě protiváňovské politiky této vlády v čele s premiérem Nečasem. Ano, byla by to relevantní hypotéza, kdybychom se nepodívali také na evidenci v Poslanecké sněmovně. A tady se nám to skutečně zamotává, dámy a pánové. Ani Poslanecká sněmovna nemá zaevidovanou žádnou interpelaci pana poslance Váni z 15. listopadu 2010. Máme tady interpelaci fantoma. Je to poprvé v dějinách Poslanecké sněmovny, co projednáváme interpelaci fantoma. Interpelaci, která není zaregistrována.

Kdepak byl ten šotek záškodník? Není náhodou někde přímo u pana poslance Váni? Myslím si, že by na tuto mou interpelaci měl pan poslanec Váňa odpovědět velmi rychle a šotka záškodníka ze svého okolí vyhnat, protože to by se nám věru špatně komunikovalo, kdybychom komunikovali na základě interpelací, které jsou v podstatě fantomem.

Takže tolik na margo údajné interpelace z 15. listopadu.

Pak ale samozřejmě je tady interpelace ze 7. února 2011. Ta již skutečně reálně existuje, i když obsahem se od toho fantoma vůbec nijak neliší.

Zazněla tady celá řada postřehů a věcí. Já musím konstatovat, prostřednictvím paní předsedající pane poslanče Váňo, že skutečně nesdílím vaši bohorovnost, kterou jste tady několikrát vyjádřil, například že se vlastně s výší veřejného dluhu nic neděje, protože třeba Belgie má 90 % hrubého domácího produktu, a že je to zbytečná panika, proč vláda šetří a podobně. Musím říci, že ten důvod je poměrně jednoduchý, a já ho uvedu na několika konkrétních číslech. ***


Minulý  Nahoru  Další