PČR, PS 2010-2013 | 18. schůze | Čtvrtek 16. června 2011

Minulý  Dolů  Další

(12.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)

Ne, premiér Nečas zjevně neměl na vybranou, když pod diktátem stranických sekretariátů sáhl při tvorbě vlády po místopředsedech Občanské demokratické strany Alexandru Vondrovi a Pavlu Drobilovi a po čelných funkcionářích TOP 09 Miroslavu Kalouskovi a Karlu Schwarzenbergovi. Když je ale vzal do své vlády, nemohl nepočítat s tím, že oni budou volit své lidi stejně a že se tak do vysokých funkcí dostanou podezřelý bývalý ministr obrany Barták a další profláknuté figury.

Ještě když propukla aféra na Ministerstvu životního prostředí, mohl a měl premiér zachránit pošramocenou pověst své vlády tím, že by se do vyšetření korupční kauzy jasně oddělil od všech, na koho padlo podezření. Namísto toho podpořil Pavla Drobila. A právě jeho postoj umožňuje dodnes, aby v prostředí moci a zákulisí se dostávalo přízně a podpory ne tomu, kdo na korupční praxi poukázal, ale těm, kdo jsou podezřelí z klientelismu a zneužívají veřejných funkcí a úředního postavení.

Když do funkce ministra obrany premiér Nečas jmenoval Alexandra Vondru, jako jeho kolega z Topolánkovy vlády vědět měl a mohl, že si zadělává na velký problém. Ne, v době Topolánkovy vlády ještě nikdo ze znalých neupozornil na stamiliony podivně tekoucí do zakázek firmy ProMoPro. Bylo to ale přece právě ve společné vládě Alexandra Vondry, Mirka Topolánka a Petra Nečase, kdy se přímo ve vládě mezi ministry odehrál lobbing ministra Vondry ve prospěch konkrétního člověka a konkrétní firmy za mnohamiliardový nákup obrněných transportérů Pandur. O těch už dnes veřejně experti mluví jako o nadbytečném a extrémně drahém nákupu. Co vedlo premiéra k tomu, že právě Alexandra Vondru jmenoval ministrem obrany? Mohl přece předpokládat, že to někdy v budoucnu praskne. Možná nečekal, že to praskne tak brzy. To ale není ani omluva a v žádném případě to není osvědčení o seriózním uvažování premiéra Nečase.

Už 4. září roku 2010 zveřejnily Lidové noviny přiznání Miroslava Kalouska. Saša Vondra byl nejaktivnější člen vlády, který nejvíc prosazoval, abychom učinili se Steyrem a General Dynamic dohodu. Nejvíc s námi se všemi hovořil a naléhal na to, abychom to udělali kvůli dobrým vztahům s firmou General Dynamic. Média také zveřejnila, že jeden obrněný transportér Pandur přišel český stát v porovnání s jinými zákazníky extrémně draho, na 134 milionů, údajně kvůli požadavku, aby byly schopné plavby. Tyto předražené transportéry následně nebylo prý možné vyslat do války Spojených států a Severoatlantické aliance v Afghánistánu bez nákladných dalších úprav, včetně dodatečného pancéřování, se kterým plavbyschopnost ztratily.

Miroslav Kalousek, kterému snad Alexandr Vondra na obraně začal šlapat na kuří oka a ohrožovat jeho lidi a zájmy, neklamal. Naopak. Vondrovu špatnou paměť v té věci musel osvěžit dokonce i expremiér Topolánek. Nemíním spekulovat, kdo všechno dojil Ministerstvo obrany a hrál lobbistické a korupční hry kolem tučných armádních zakázek, ve kterých nešlo ani tak o potřeby obrany, ale v první řadě o to, aby byly desítky miliard utraceny a byly utraceny bez výběrových řízení nebo za podivných okolností ve prospěch těch správných firem.

Nejsem ochoten věřit ani pohádkám o dvouletém spánku a náhlém probuzení bývalého velvyslance Spojených států, který nařkl z pokusu o korupci bývalého ministra obrany, reprezentanta Občanské demokratické strany Bartáka. Alexandr Vondra nyní obviňuje předchozí ministry obrany a nepřímo i někdejšího ekonomického náměstka na obraně a nynějšího ministra financí Miroslava Kalouska, který měl silné postavení ve straně lidovců a nadstandardní vztahy s některými českými zbrojaři, z toho, že svou politikou připravili české občany jen za posledních deset let o miliardy korun. Podle Vondrových náznaků nynější ministr financí nese minimálně významnou politickou odpovědnost za to, že stát nakupoval materiál pro armádu přes Kalouskovy blízké prostředníky typu zbrojíře Hávy extrémně draho a bez nároku na potřebnou kvalitu.

Mohl a měl nynější ministr financí Kalousek v uplynulých dvaceti letech ovlivnit neuvěřitelné plýtvání a podezřelé výběry zakázek i nákladné zprostředkování mnohamiliardových nákupů výzbroje, munice a služeb armády? A věděl premiér Nečas, že jmenování Miroslava Kalouska ministrem financí zakládá na to, že v kontextu s jeho starým fungováním na Ministerstvu obrany, výkonem funkce ministra financí v předchozí exekutivě mohou padat kostlivci ze skříní? Mohl očekávat, že padne otázka minimálně mimořádné politické odpovědnosti a spolu s ní otázka základní manažerské kompetentnosti a ekonomické odbornosti Miroslava Kalouska ve vazbě na armádní výdaje a jeho spojení s některými kruhy či osobami z okruhu dodavatelů?

Jsme nesporně svědky zájmové války reprezentované na jedné straně Alexandrem Vondrou, možná i jeho příznivci ze Spojených států, a Miroslavem Kalouskem a jeho lidmi. Alexandr Vondra rozhodně není neposkvrněná panna. Dobře ví, jak si lidovci propachtovávali funkci ministrů obrany a dalších úředníků a jak zločinně, nehospodárně a nekvalifikovaně zacházeli s armádou a prostředky státního rozpočtu vydávanými na armádu. Nutno se ptát, proč Alexandr Vondra mlčel v době, kdy jako funkcionář koaliční Občanské demokratické strany, ale i spoluodpovědný člen vlády věděl, anebo vědět měl, co se v resortu obrany děje a že zde tečou miliardy a desítky miliard bez výběrových řízení a bez protikorupční kontroly.

Podobně jako u pandurů, ani v případě aféry kolem zakázek a toku peněz přes ProMoPro Alexandr Vondra zprvu nic nevěděl. Svůj boj proti těm, co demokraticky a jménem veřejnosti oprávněně kladli otázky po jeho osobní odpovědnosti a dožadovali se jménem veřejnosti informací, vedl ostudným způsobem. Pokusy ministra obrany zapírat nos mezi očima, odvádět pozornost a svým způsobem klamat veřejnost, odpírat veřejnosti informace znechutily nejen občanskou veřejnost a parlamentní opozici. Jeho postoje a vystupování vedly i k málo obvyklé situaci, kdy se jeho omluvy a vyvození politické odpovědnosti, jeho okamžitého odchodu z vlády začali dožadovat i koaliční partneři. V těch nepoctivých hrách na ublíženého a pronásledovaného, zcela nevinného a nic nevědoucího, kterého Alexandr Vondra hraje s demokratickou veřejností, s parlamentem i premiérem, není zarážející, že jej hraje.

Co zaráží na aféře Alexandr Vondra, je postoj samotného premiéra a postoj ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Po aféře Drobil podruhé se premiér Nečas zastává svého člověka, který je podezřelý z vážného poškození zájmů státu. Aféra pandury a aféra ProMoPro s následnými nedůstojnými tanci Alexandra Vondry zcela stačí na to, aby vláda v očích občanské veřejnosti propadla a Česká republika v očích Evropy a světa nabývala pověsti země, ve které ti, kdo vládnou, nemají ani odborné kvality, ani demokratické chování. ***


Minulý  Nahoru  Další