(15.00 hodin)
Poslankyně Jaroslava Wenigerová: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, téma mé interpelace je velmi široké a hluboce svou šíří přesahuje. Proto mi dovolte jen tři krátké otázky. Týká se tématu penzijní reforma. V jaké fázi je její příprava, kdy bude předložena a jak bude či má být financována. (Reakce na hlasitý hovor několika poslanců ODS:) A děkuji, pánové, že mě nerušíte. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, paní kolegyně, to byl můj úkol, zjednat vám tady adekvátní prostředí. Omlouvám se vám za ty, kteří vám nevěnovali pozornost. Děkuji vám za vaši interpelaci. Prosím pana předsedu vlády o odpověď na ni.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, důchodová reforma je jeden z klíčových úkolů, před kterými stojí česká politická reprezentace - a úmyslně používám tento termín, nikoli pouze termín vláda či vládní koalice. Já jsem přesvědčen, že jakákoli vláda v jakémkoli stranickém zabarvení a v jakémkoli personálním složení by musela řešit velmi aktivně tento problém.
Ano, můžeme se tvářit, že demografický vývoj, který je v naší zemi, je věcí, před kterou strčíme hlavu do písku, protože, pravda, ještě pár let tento problém není akutní, jakkoli vývoj v důchodovém systému vzhledem k poklesu ekonomiky a především k poklesu zaměstnanosti, k poklesu tempa růstu průměrných nominálních mezd vede k deficitu důchodového systému již teď. Ale zavírat oči před nutností důchodové reformy nadále není možné.
Demografický vývoj je neúprosný, v následujících desetiletích ho nepůjde změnit. Je to stejná věc jako předpokládat, že voda by mohla téci do kopce. Prostě nepoteče do kopce. A zrovna tak demografický vývoj, kde v současné době v České republice je zhruba 22 % našich občanů starších 60 let, aby v roce 2030 jich byla více než jedna třetina. Kdy v současné době máme v České republice zhruba 380 000 našich spoluobčanů starších 80 let a v roce 2050 jich bude jeden milion. A to za situace, kdy nám naopak ubývá ekonomicky aktivních lidí ve věkové kategorii 25 až 64 let, kterých jenom do roku 2030 v této zemi ubude tři čtvrtě milionu. To vede naprosto nezvratně k faktu, kdy v současné době na jednoho penzistu připadají dva ekonomicky aktivní lidé, aby za pouhých - a z hlediska důchodového systému je to pouhých - 40 let na jednoho penzistu připadal pouze jeden jediný ekonomicky aktivní člověk. Již tato dvě jednoduchá čísla jednoznačně říkají, že musíme provést důchodovou reformu, jinak ohrožujeme stávající generaci čtyřicátníků, třicátníků a mladších v tom, že v době, kdy oni dosáhnou důchodového věku, buďto v podstatě na důchodový systém vůbec nedosáhnou, nebo budou odsouzeni k živoření na hranici chudoby.
Musíme samozřejmě dále pokračovat v některých parametrických změnách průběžného důchodového systému. To znamená znovu se podívat na některé otázky, které nastolila takzvaná druhá Bezděkova komise. Patří mezi ně například i znovuotevření diskuse, zda je správné, aby věk odchodu do důchodu u mužů a žen byl rozdílný, což v České republice je naprostá rarita v rámci Evropské unie. Málo se to ví, protože to všichni považujeme za samozřejmost. Podobný systém ze známějších zemí má pouze castrovská Kuba. A potom se to velmi těžko ve vyspělých zemích najde. Takže toto je určitě věcí, která by se měla řešit v rámci parametrických úprav.
Určitě se budeme muset zabývat otázkou valorizace penzí, protože to je nesmírně důležitá věc. V návaznosti na zavádění doplňkových nástrojů samozřejmě je nutné podle mého názoru zmenšit prostor pro řekněme svévolné nebo populistické rozhodování vlády nebo politické reprezentace ve věci valorizačních mechanismů a nahradit je automaticky valorizačním mechanismem, který nedává možnost vládě například v období před volbami zvyšovat penze výše, než říká tento automatický valorizační mechanismus. Protože ne vždy se vlády chovají ve vztahu k valorizacím tak zodpovědně, jako se chovaly vlády v uplynulých čtyřech letech, kdy skutečně důsledně respektovaly literu zákona z hlediska velikosti valorizace.
Důchodový systém, pokud se podíváme i na výdaje státního rozpočtu, hraje naprosto klíčovou roli z hlediska dlouhodobé stabilizace veřejných financí. Jestliže například na příští rok jsou výdaje státního rozpočtu předpokládány někde pod úrovní 1 180 miliard Kč a výdaje na důchodový systém se pohybují někde okolo 360 miliard, tak z toho je již vidět obrovská váha důchodového systému v rámci státního rozpočtu a veřejných financí. Řečeno jinými slovy, pokud nezreformujeme důchodový systém jako jednu ze základních strukturálních reforem na výdajové straně státního rozpočtu, tak je v podstatě vyloučena dlouhodobá stabilizace veřejných financí a dlouhodobá udržitelnost českých veřejných rozpočtů. To musí být náš základní motiv k pokračování v dalších etapách důchodové reformy.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane premiére, za tuto odpověď. Paní kolegyně chce vznést doplňující dotaz? Nechce. Můžeme se tedy věnovat páté interpelaci. Je to pan kolega Jiří Petrů, který ji vznáší, a to ve věci čerpání fondů Evropské unie. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jiří Petrů: Vážená paní předsedající, pane premiére, pane ministře, vážení kolegové, kolegyně. Z poslední měsíční monitorovací zprávy Ministerstva pro místní rozvoj jako národního orgánu pro koordinaci vyplývá, že čerpání strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a národních zdrojů není zdaleka optimální. Z celkové alokace pro léta 2007-2013 ve výši 770 miliard jsou podepsány smlouvy na projekty za 385 miliard Kč, to je 50 %. Propláceny prostředky příjemcům jsou ve výši 155 miliard, to je pouze 20 %. Certifikovány jsou projekty ve výši 63 miliard, což představuje 8 %.
Pokud vezmeme jako měřítko úspěšnosti proplácení prostředků příjemcům, tedy investorům, splňuje toto kritérium pouze operační program Doprava, tam je to 46 %, regionální operační program Jihovýchod, Střední Morava, Severovýchod a operační program Adaptabilita a Konkurenceschopnost - proplácení vyšší než 30 %. Na druhé straně vyniká operační program Výzkum a vývoj pro inovace s 1,6 % proplácených prostředků.
V tomto kontextu je celkem těžce pochopitelné, že vláda přijala některá opatření. Podobně je tomu i na ministerstvech. Vláda svým usnesením z 11. srpna t. r. schválila spolufinancování státního rozpočtu České republiky na regionálních operačních programech od roku 2011 ve výši 0 %. Přitom spolufinancování ostatních operačních programů zůstává nezměněno.
Vážený pane premiére, mám na vás několik otázek. Za prvé - skutečně vláda nepovažuje čerpání strukturálních fondů a Fondu soudržnosti za významné protikrizové opatření? Za druhé - domníváte se, že čerpání prostředků na projekty z fondů Evropské unie je v takovém stavu, že je možné bez projednání s kraji měnit podmínky financování těchto projektů? A za třetí - nebylo by naopak prozíravé podpořit čerpání prostředků v regionálních operačních programech a v operačních programech a jednat s Evropskou unií o převedení alokovaných prostředků z operačních programů, které nejsou schopny zajistit jejich vyčerpání? Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Poprosím předsedu vlády o odpověď, ale ještě než dostane slovo, dovolte, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, abych vás upozornila na to, že na galerii pro hosty nyní můžeme společně přivítat delegaci Vietnamského národního shromáždění v čele s panem Dinh Xuan Thao. Vítejte, prosím, v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. (Potlesk.)
A nyní dovolte, pane předsedo, abych vás požádala o odpověď na tuto interpelaci. ***