PČR, PS 2006-... | 54. schůze | Úterý 31. března 2009

(18.30 hodin)
(pokračuje Doktor)

Vy jim říkáte, že při příštím opakování cyklu - protože až ustoupí krize, bude tady období růstu a nepochybně už za dalším obdobím hospodářského růstu se zařadí zase nějaká potenciální krize - mohou - pan kolega Škromach se spoléhá na to, že to nezažije, já si myslím, že to zažije, protože nastuduje-li teorii hospodářských cyklů, tak uvidí, že zestárne-li a zemře-li přirozenou cestou, tak ji zažije ještě několikrát - ale ti občané teď dostanou návod na to, aby v období ekonomického růstu zcela pominuli přirozené priority a spoléhali se na to, že za dalších sedm či deset let tady zase bude nějaká vláda, která jim zase dovolí pořídit si nové auto. To považuji za velmi neobratné a velmi nesprávné, protože tím trestáte ty, kteří priority mají sestaveny jinak, řekl bych správněji, chtějí cestovat v bezpečných autech a nechtějí zbytečné ohrožovat své spoluobčany. A vy tím samozřejmě používáte peníze k deformaci trhu a také k deformaci chování těch, kteří ta auta vyrábějí. Možná se mýlím a nechci říkat zbytečně dovětek kéž by. Já myslím, že to tak opravdu je. Řekl bych, že automobilový průmysl v té podobě, v jaké ho známe, auta v podobě, v které je konzumujeme, už jsou z hlediska toho, co nám poskytují za ty ceny jako předmět spotřeby, jako výrobní prostředek, dopravní prostředek, na svém konci. Šrotovné je jenom příběh, který dovolí jeho výrobcům nám ta nezajímavá, téměř neprodejná auta prodávat ještě a vyrábět o něco déle. Kdyby byla zajímavá, kdyby byla pro nás atraktivní, my bychom je ještě kupovali. Ale my je kupovat už nechceme. Jakkoliv se vám ten příměr zdá velmi, velmi vyhraněný a jakkoliv nepochybně bude následovat vystoupení některých ze sociálních demokratů, kteří budou budovat ten princip chudoby a budou uvádět výčet těch spoluobčanů, kteří z hlediska svých nízkých příjmů si ta nová nebo novější auta dovolit nemohou, pak přece není možné tvrdit, že desetileté auto je staré, je nebezpečné.

Proto tedy bude-li dále projednáváno šrotovné, velmi prosím o to, aby byl zvážen jednak objem peněz, které chcete do toho systému vpouštět, čímž připouštím, že si bohužel dovedu představit to, že šrotovné Sněmovnou projde a bude přijato, ale zároveň to časové omezení, které se týká stáří těch aut, bylo nějakým významem korigováno, aby se to, co považujete za správné, a to, na čem stavíte příběh toho, proč šrotovné má být přijato, opravdu týkalo těch v uvozovkách a s odpuštěním šrotů na silnicích, a nikoliv automobilů relativně mladých a myslím si i bezpečných.

Já si myslím, a to své vystoupení mám postavené na filozofii, na přístupu, který mi je blízký, myslím si, že krize má být příležitostí pro to, prosadit věci, které jsou objektivně správné, objektivně potřebné, a také věci, které se stanou naší budoucí výhodou. Ty věci jsou změřené. My velmi dobře víme, co potřebuje Česká republika pro zvýšení své konkurenceschopnosti. A velmi často byly odmítané a nebyly přijímané z důvodu naší setrvačnosti, z důvodu našeho pohodlí.

Bohužel návrhy sociální demokracie ve své většině znamenají krok zpátky, nikoliv krok dopředu. Znamenají snížení atraktivnosti českého ekonomického prostředí, té naší tváře, kterou hodnotí potenciál, který může do České republiky přijít, nikoliv tu cestu dopředu, ten krok dopředu, ten krok správným směrem.

Do stejného rejstříku musím chtě nechtě zařadit i návrh na navrácení sazby daní z příjmů právnických osob na výši 21 % z těch už dnes schválených 19 % pro rok 2010. Možná tedy že vysvětlení mi poskytuje dnešní projev či dnešní slova pana poslance Krákory, který tady při debatě na jiné téma řekl, že pro něj tedy příjmy rovná se zisky. Alespoň v oblasti debaty o zdravotnických tématech a zdravotnických poplatcích to tady přesně takhle zaznělo. A je-li to opravdu tak, že pro většinu sociálních demokratů - a já tedy doufám, že to tak není, ale pro pana poslance Krákoru nepochybně ano - je-li rovnítko pro vás mezi příjmy a zisky, pak to je hluboké nepochopení, ale opravdu hluboké nepochopení. A zisk je opravdu úplně, úplně jinou kategorií a celý svět ve smyslu zvyšování atraktivity snižuje i tuto oblast daňové zátěže.

Víte, že rejstřík úlev, jimiž je základ daně snižován v podstatě průběžně, konsensuálně, bez ohledu na ideologické základy všech stran ve všech nebo v těch největších ekonomikách, minimálně evropských, tak je obsah zdanění právnický osob již téměř vyčerpán. Navrhuje se spíš se zabývat úvahou na zrušení daně z příjmu právnických osob nežli jejím zvyšováním. Ten prostor i z hlediska mobility kapitálu a možností, které skýtají nadnárodní uskupení firem, vyvedení zisku už v průběhu vytváření přidané hodnoty mimo například třeba domicil České republiky a mimo zdaňování v České republice, tomu jenom nasvědčuje.

S lítostí konstatuji, že ve smyslu pobídek a toho, co by česká ekonomika a česká realita potřebovala, návrh kolegů a kolegyň ze sociální demokracie neobsahuje téměř nic, tedy nic zajímavého. Tím nevylučuji, že debatou, která bude vedena v Poslanecké sněmovně v režimu řádného druhého a třetího čtení, tedy v projednávání ve druhém a třetím čtení, k ničemu takovému nedojde. Na druhou stranu takto koncipováno v součtu zejména těch rizik, která znamenají další náklady státního rozpočtu 60 miliard korun, je to koncept naprosto nepřijatelný.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Doktorovi. Nyní pan premiér - ale faktická poznámka pana poslance Krákory. Poté prosím o slovo pana premiéra.

Poslanec Jaroslav Krákora: Tak mému výkladu zřejmě bylo, dámy a pánové, vážené poslankyně, poslanci, špatně rozuměno. Samozřejmě že v tom zákoně se ten příjem stává ziskem. A ten zisk bude buď použit na přístrojovou techniku, na vybavení ordinace, na platy, na odměny, anebo ke svému užití samozřejmě. Takže to tak je, aspoň u těch poplatků. Nevím, co je na tom humorného, ale doopravdy to tak funguje.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová Tak to byla faktická poznámka pana poslance Krákory. Nyní má slovo předseda vlády Mirek Topolánek.

Předseda vlády ČR Mirek Topolánek Václav Klaus svého času, když vedl ještě českou vládu, tak někdy nechal přinést tabuli nebo flipchart a přítomným ministrům začátkem devadesátých let dělal základní přednášku z ekonomie a z některých kategorií. Poslanecká sněmovna by to podle mě potřebovala taky.

Já nechci komentovat jednotlivé kroky, protože nás čeká poměrně složité jednání, kdy se budeme domlouvat na nějakém společném postupu. Ale přece jenom to, co tady děláme, chci zasadit do širšího rámce. Musíme si být přece vědomi, že všechno to, co teď děláme v rámci protikrizových opatření, budeme muset zaplatit. Součástí jakékoli dohody o fiskálních impulsech by měl být termín, do kterého Česká republika, ať už bude vládnout kdokoli, tyto dluhy zaplatí aspoň do takové míry, aby mohla realizovat velký sen sociální demokracie, a to je přijetí eura. Já si myslím, že to by mělo patřit k tomu, co je třeba v této Sněmovně říct zcela jednoznačně.

Nebudu komentovat šrotovné. Mohl bych uvést další argumenty pro to, proč si myslím, že zrovna pro nízkopříjmové skupiny s minimálními rezervami finančních zdrojů v této chvíli a s potenciálně ještě nižšími rezervami, proč zrovna pro tyto skupiny je toto opatření spíše negativní - protože zcela jednoznačně se zadluží, složí akontaci a do budoucna budou zatíženi dluhem, který budou moci těžce splácet.

Nechci detailně rozebírat žádné z těch opatření. Zkusme si přece jenom tady říct velmi odpovědně, o co vlastně v současné době jde. ***