k2006psp5s
PČR, PS Parlament České republiky
Poslanecká sněmovna
5. volební období, od 2006
 

PČR, PS 2006-... | 44. schůze | Úterý 2. prosince 2008

Minulý  Dolů  Další

 

(15.10 hodin)
(pokračuje Topolánek)

Na základě těchto pravděpodobných kombinací nebo scénářů byly sestaveny dva rizikové scénáře pro zátěžové testy, které byly označeny za ekonomický propad a dramatický vývoj. Druhý z obou scénářů se lišil proti prvnímu tím, že počítá s ještě výraznějším propadem domácí ekonomické aktivity a zejména s oslabením koruny, které si vyžádá růst domácích úrokových sazeb.

Centrální banka ve své každoroční zprávě o finanční stabilitě zveřejňuje výsledky těchto zátěžových testů jednotlivých částí finančního systému. Cílem provádění těchto testů je identifikace míry odolnosti finančního systému vůči nepříznivým šokům exogenním i vůči tržním šokům pocházejícím z domácího prostředí. V průběhu roku provádějí zátěžové testy klíčové části celého českého finančního sektoru. V říjnu provedené zátěžové testy bankovního sektoru, které byly založeny na dopadech nepříznivého vývoje v zahraničí v důsledku prohlubování finanční krize, potvrdily, že domácí finanční sektor by měl být schopen těmto šokům ve vysoké míře odolávat. Pokud by však byl ekonomický propad výrazně hluboký a dlouhodobý, kapitálová vybavenost bank by se snižovala a některé banky by se dostaly pod tlak z hlediska kapitálové přiměřenosti. Za této situace by byly nuceny zvyšovat svůj kapitál, tak aby dostály pravidlům bankovního dohledu, regulatorním pravidlům a zároveň si zajistily dostatečnou důvěryhodnost z hlediska ostatních tržních účastníků a klientů.

Nutnost disponovat v současné době poměrně vysokým vlastním kapitálem je dána tím, že v situaci, kdy v celém systému existuje vysoká míra nedůvěry, by mohly zprávy o relativně malých ztrátách konkrétních bank mít nemalé dopady. Zároveň je zřejmé, že pro některé soukromé spoluvlastníky bank by mohlo být v současné krizi obtížné alokovat zdroje pro takové zvýšení kapitálu, i když by v příznivějších dobách neměli s takovou injekcí normálně problémy.

Právě tyto faktory jsou v pozadí kapitálových injekcí některých vlád do národních bankovních sektorů, které jsou oproti dosavadním ztrátám zdánlivě velmi vysoké. Do října 2008 vykázaly americké a evropské banky souhrnnou ztrátu kolem 600 miliard dolarů. Oproti tomu byl akcionáři zvýšen kapitál kolem 430 miliard dolarů. V průběhu září a října se pak vlády zavázaly poskytnout až 550 miliard dolarů nového kapitálu. Kromě toho se však vlády a centrální banky zavázaly k rozsáhlé pomoci jinými nástroji, které představují v delším období pro banky nezanedbatelnou podporu.

Předcházející popis, který jsem uvedl, ilustruje, že za určitých okolnosti mohou české národohospodářské politiky, jak měnová, monetární, tak fiskální, čelit v nadcházejícím období celkem nemalým výzvám, a nechci to nijak zlehčovat. Obtížnost rozhodování bude spočívat v tom, že v případě značně nepříznivého vývoje mohou stát národohospodářské politiky před volbou, zda zachovat důraz na dlouhodobé cíle i za cenu výraznějšího ekonomického poklesu, či zda ekonomický pokles zmírnit a dočasně modifikovat strategii a použít nestandardní nástroje.

Tolik tedy jsem považoval za nutné podat aktuální popis klíčových indikátorů, směrů dopadu světové finanční krize na Českou republiku a určitých obrysů a scénářů těch výzev, kterým můžeme čelit v nejbližším období.

Nyní bych se rád věnoval konkrétnějšímu pohledu a úvahám do budoucna, tj. zejména možným reakcím na ony možné výzvy, které nás v souvislostí se světovou finanční krizí mohou ohrožovat.

Úvodem musím zmínit a předeslat, že rok 2008 byl pro Českou republiku rokem, ve kterém se začaly projevovat dopady první sady reforem této vlády, reforem a kroků, které začaly přinášet následující hmatatelné efekty a mimo jiné vedly i k určitému měkkému přistání, které jsme zažili v posledních měsících.

Složená daňová kvóta klesne v roce 2008 na 35,7 %, což je o 2,3 procentního bodu méně než v roce 2005; jinými slovy, v peněženkách občanů a podniků v této chvíli zůstává na úkor státu dodatečných cca 87 mld. Kč. Daří se měnit strukturu zdanění, a to směrem k vyššímu podílu zdanění spotřeby a nižšímu zdanění příjmů. V oblasti daní z příjmů dosud přijaté reformní kroky snižují daňovou zátěž do roku 2010 o cca 42 miliard. V oblasti sociálních výdajů se snižuje zatížení veřejných rozpočtů o celkem cca 94 mld. do roku 2010. Zlepšily se podmínky pro podnikání, snížili jsme administrativní zátěž na začátku podnikání a zajistili pohodlnější kontakt s úřady.

Zahájili jsme - s velkými těžkostmi, podotýkám - racionalizaci a zprůhlednění nákladů ve zdravotnictví a zkvalitnění zdravotní péče, které už dnes přináší miliardové úspory a zlepšuje kvalitu péče, omezení nadužívání. To jsou ony zmiňované poplatky, které chceme neustále rušit.

Připravili a prosadili jsme systémové změny v oblasti zaměstnanosti, sociálních dávek a nemocenské směrem k adresnosti a motivaci k pracovní aktivitě. Prosadili jsme první fázi penzijní reformy, která stabilizovala systém na nějakou dobu; ty další dvě fáze nás možná čekají ve Sněmovně. Nezaměstnanost v roce 2008 klesla až na 4,4 % oproti skoro 8 % v roce 2005.

Deficit veřejných rozpočtů vykazovaný v metodice Evropské unie klesl v roce 2008 na 1,2 % HDP oproti předchozím vládou předpokládaným 3,5 % HDP.

Aplikovali jsme a modifikovali konvergenční program, který respektuje naše dlouhodobé závazky vůči EU, a byl přijat jako věrohodný. Akumulované zadlužení České republiky klesne v roce 2008 na 28,8 % HDP, což je o jeden procentní bod méně než v roce 2005.

Nicméně ekonomika - a to jsme předpokládali, myslím, že koalice i opozice - začala narážet na meze svého potenciálního produktu, zejména v důsledku nedostatku pracovních sil. Na nižší tempo růstu bude mít vliv také nižší dynamika spotřeby domácností v kontextu reformního úsilí o preferenci investic před spotřebou. Nicméně i s tímto mírně ochlazovacím efektem reforem jsme počítali a v našich úvahách tak rok 2008 měl být rokem směřujícím ke konsolidaci fundamentu a opětovnému nadechnutí se ekonomiky směrem k větší akceleraci růstu.

Do těchto reformních úvah strategie a fázování v roce 2008 negativně zasahuje zmíněný potenciální vliv světové finanční krize, která postupně, jak už jsem řekl, přerůstá v krizi hospodářskou a která již v roce 2008 naplno začíná postihovat největší evropské ekonomiky.

Jak jsem již zmínil, česká ekonomika doposud světové finanční a hospodářské krizi odolává, neboť jednak náš bankovní sektor nebyl finanční krizí přímo postižen, jednak se ukazuje, že provedené reformy vedly k větší pružnosti a přizpůsobivosti ekonomiky a veřejných financí, ale zejména - a to pokládám za klíčové - nepodlehli jsme bezhlavé panice. Uvědomuji si, že pro naši otevřenou ekonomiku je recese světových ekonomik potenciální vážnou hrozbou, a proto je potřeba vážně přemýšlet o opatřeních směřujících k eliminaci rizik plynoucích ze světové finanční a hospodářské krize. V kontextu hrozeb plynoucích z této krize by bylo ukvapené a neodpovědné propadat další bezhlavé panice na straně jedné, nebo se tvářit, že se nic neděje, nebo pasivně čekat, kde, kdy a jak na nás krize udeří, na straně druhé.

Pokud tedy nepropadneme panice a budeme se na situaci dívat rozumnou optikou a pokud se budeme řídit osvědčeným pravidlem, které říká, že nejlepší je proměnit hrozbu v šanci, potom lze vůči výzvám ze světové finanční a hospodářské krize zformulovat účinnou strategii, kterou bych nazval strategií připravenosti. Pokud totiž budeme systematicky a důkladně přemýšlet o nezbytných krocích, které mohou eliminovat hrozící rizika, potom kromě krátkodobých pasivních či aktivních opatření vždy dojdeme k systémovému závěru, že vůči potenciálním vnějším hrozbám je nejvíce odolná ta země a její ekonomika, která má zdravé veřejné finance a disponuje flexibilními institucemi, trhy a jejich segmenty.

Z tohoto systémového pohledu je třeba přiznat, že máme rezervy, že ne všechny reformní úvahy a koncepty jsou provedeny úspěšně a dotaženy.

***


Minulý  Nahoru  Další