|
|
PČR, PS 2006-... | 13. schůze | Čtvrtek 15. března 2007
(9.20 hodin) Cituji: Nemám informaci o tom, že by se v některém státě konalo referendum o bezpečnostních otázkách, jako je umístění cizí vojenské základny. Nedomnívám se, že by rozhodování formou zastupitelské demokracie bylo upíráním práva občanů rozhodovat o věcech veřejných. Nechce se mi k tomu už nic dodávat. Nelze se tu ovšem nezeptat: Ví předseda vlády o tom, že jeho strana spolu s lidovci a zelenými odmítá demokratickou diskusi v Parlamentu? Je mu známo, že zatím jeho vláda jedná stejně jako předchozí vlády o této věci, bez ústavního mandátu a bez toho, aby o věci byla řádně informována a projednala ji Poslanecká sněmovna a její příslušné výbory? Ví o tom, že většina občanů, a dokonce i polovina voličů jeho vlastní strany, základnu Spojených státu amerických na území republiky odmítá? A je vůbec panu předsedovi vlády známo, že většina vojenských základen Spojených států na cizím území, ke kterým se skutečně nekonalo referendum, je výsledkem a důsledkem válek, vojenského, politického a ekonomického nátlaku vlád Spojených států na příslušné země? Nebo si skutečně premiér myslí, že třeba základny vojsk Spojených států amerických v Německu, které jsou důsledkem porážky Německa a pozůstatkem okupačního režimu, obdobné základny v Japonsku, ale také základny v Koreji, na Kubě či ve Španělsku byly zřízeny jako výsledek demokratické volby těchto zemí? Dámy a pánové, troufám si tvrdit, že stále ještě má premiér, stejně jako jeho strana a podobně i KDU ČSL a Strana zelených, možnost začít se chovat demokraticky a také začít občanům říkat plnou pravdu. Jestliže pak většina občanů chce v souladu s ústavou rozhodovat o hrozícím pobytu cizích vojsk a zřizování cizích základen přímo v referendu, nemá žádná politická strana ani žádná skupina lobbující pro zájmy kterékoliv velmoci právo jim to upírat. Znovu opakuji: troufám si tvrdit, že stále ještě má premiér šanci dát kvalifikovanou odpověď. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček Děkuji. Otevírám rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, ale s přednostním právem se přihlásil pan premiér Mirek Topolánek, s faktickou poznámkou pan poslanec Pleva. Pane premiére, chviličku. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, já se domnívám, že i v tomto případě by měl být trošku modifikovaně použit zákon o střetu zájmů a každý řečník by měl ohlásit, zdali v roce 1968 vyslovil souhlas se vstupem bratrských vojsk, nebo nesouhlas. (Poznámky z řad KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček Děkuji. Nyní vystoupí pan předseda vlády Mirek Topolánek. - Pane předsedo, ještě s technickou pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Prohlašuji, že v roce 1968 jsem byl členem Svazu vysokoškolského studentstva a byl jsem proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území naší republiky. Prohlašuji, že jsem s tím měl velké problémy, a to ještě neznamená, že se dál neorientuji na sociálně spravedlivou společnost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček Nyní vystoupí pan předsedy vlády Mirek Topolánek. Pane předsedo, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek Tady je nějak mokro. Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, silou a současně i slabostí demokracie je dlouhodobě to, co jste měli možnost vidět před chvílí. Myslím si, že to, že může Miroslav Grebeníček tady vystoupit s takovým projevem, patří k tomu prvnímu, a to je síla demokracie. Ano, má na to právo. Nicméně jeho projev byl neuvěřitelný a já se pokusím reagovat úvodem na několik věcí, které řekl ve svém projevu, a pak skutečně přečtu odpovědi na ty otázky, které mi položil, abyste sami posoudili, jestli byly vyčerpávající. Myslím si, že Miroslav Grebeníček využil zcela správně, legitimně práva odmítnout písemnou interpelaci a dostat na půdu Sněmovny bod, který mu umožňuje, a jeho kolegům, zpochybňovat ještě nezahájená jednání se Spojenými státy americkými o umístění protiraketové obrany a jejich součásti, radarové jednotky, na území České republiky. (Poznámka poslance Sobotky z lavice: Ještě nezahájená jednání?) Já to pokládám za obratné, nicméně předčasné. A to je moje první otázka. Parlamentu - jak Poslanecké sněmovně, tak Senátu - zcela jistě nebude upřeno žádné právo se k tomu vyjadřovat. Stejně tak je možné a legitimní, že Parlament se rozhodne v této věci rozhodnout o speciálním referendu. To je všechno v pořádku. Ale my jsme v bodu minus jedna. Česká republika ještě ani neopověděla nótou na nótu Spojených států amerických a nebyla ještě zahájena žádná oficiální jednání. To je bod číslo 1. (Poslanec Bohuslav Sobotka gestikuluje.) To, že Bohuslav Sobotka teď mává rukama a že jeho vlády - jeho vlády, ve kterých seděl, zahájily jednání bez jakéhokoli mandátu Parlamentu už v roce 2002, že schválily bezpečnostní strategii České republiky, která explicitně hovoří o tom, jakým způsobem a jaké bezpečnostní opatření v protiraketové obraně zabezpečit, to je právě to, o čem mluvil Miroslav Grebeníček, a to je pohrdání Parlamentem, kdy nejenom Parlament, ale ani někteří členové vlády neměli žádné informace. My se snažíme od začátku být velmi otevření a v tomto smyslu jsme hned druhý den po obdržení nóty - mimochodem vyjednané ještě minulou vládou Jiřího Paroubka - informovali veřejnost o této nótě a informovali jsme o základních aspektech případné vyjednávací pozice České republiky. Bez odpovědi Spojeným státům americkým žádná diskuse ani započít nemůže. Co vedlo tehdejší vlády - Vladimíra Špidlu, Jaroslava Tvrdíka, Stanislava Grosse, pana ministra Kostelku, Karla Kühnla a Jiřího Paroubka - k tak bezprecedentní podpoře protiraketové obrany na českém území? Já to nevím. Ale nakonec to nepokládám za tak špatný nápad, abychom o tom nezačali jednat. To je možná první poznámka. Ten současný stav jsem popsal. Připravuje se odpověď na nótu Spojených států amerických, která samozřejmě bude včas odeslána, a teprve potom mohou započít základní jednání, ke kterým vláda má mandát, a bude pravidelně informovat Poslaneckou sněmovnu a Senát, jak ta jednání probíhají. Je nedílnou pravomocí a naprosto jasnou pravomocí Poslanecké sněmovny a Senátu, ty závěrečné smlouvy, ať už budou prezidentské a bude je muset ratifikovat i prezident, tak samozřejmě smlouvy běžné, schválit, nebo neschválit. Nikdo nebere Parlamentu možnost o takové věci rozhodovat. To je za druhé. A možná za třetí, takový ten laciný antiamerikanismus. My přece v žádném případě se neztotožňujeme se všemi aspekty americké zahraniční politiky. Já bych dal příklad, který z Evropy známe. Při vyjednávání o upgradování radarové stanice ve Fylingdales ve Spojeném království ministr obrany Hoon vyjádřil k podobné otázce tuto odpověď - sdělil: Souhlas Britanie s upgradem radaru ve Fylingdales neznamená bezvýhradný souhlas Spojeného království se všemi kroky zahraniční politiky Spojených států amerických. Je velmi nesprávné dávat rovnítko mezi účastí na obranném projektu - nebo potenciální účastí na obranném projektu - a všemi aspekty zahraničněpolitických kroků Bushovy - nebo předchozích amerických prezidentů - administrativy. Pokládám to za naprosto falešné. *** |