|
|
PČR, PS 2006-... | 6. schůze | Úterý 7. listopadu 2006
(17.50 hodin) Poslanec Zdeněk Jičínský:: Vážená paní předsedající, tento návrh Poslanecká sněmovna už projednávala v dřívějších obdobích. Shodně formulovaný návrh na doplnění ústavy předložil Senát již v roce 2001, byl to sněmovní tisk 1134, třetí volební období Poslanecké sněmovny, a v roce 2005 sněmovní tisk 1130, čtvrté volební období Poslanecké sněmovny. V obou případech Senát neuspěl, když Poslanecká sněmovna první předlohu zamítla již v prvním čtení, tehdy to byla součást širší novely ústavy, kterou předkládal Senát, a druhou, nijak se nelišící od současného tisku 16, vrátila Senátu k dopracování. V tomto smyslu musím konstatovat, že Senát již potřetí se pokouší prosadit stejný návrh, s nímž ve dvou předchozích obdobích v Poslanecké sněmovně neuspěl, a přitom Senát nikterak nereflektuje na kritiku jeho předloh a příčiny jejich odmítnutí. To je konstatování faktů. Jinak bych rád, kdyby členové Poslanecké sněmovny se zamysleli nad celou řadou vážných legislativních připomínek k tomuto návrhu, které uvádí vláda ve svém stanovisku, a vzali je v úvahu v rámci diskuse, až se budou k tomuto návrhu vyjadřovat. Tolik stanovisko zpravodaje, s tím, že zpravodaj sám se hlásí se svým stanoviskem do obecné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě písemné přihlášky, ale prosím, abyste si zkontrolovali, zda se někdo nehlásil, protože tady je asi nějak spleteno číslování přihlášek - pan kolega Rath, pan místopředseda Zaorálek. To jsou ty dvě písemné přihlášky. Hlásí se také pan zpravodaj. Registruji přihlášku pana kolegy Bursíka. Nejprve tedy slovo pan zpravodaj v obecné rozpravě. Prosím, pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážení kolegové, bylo by asi vhodné, kdybychom v rámci této obecné rozpravy se zamysleli nad obecnějšími otázkami vztahu Poslanecké sněmovny k ústavě, k tomu, jak se k ústavě chováme, jak ji vykládáme, jak ji respektujeme, případně nerespektujeme. To je myslím otázka vážná, a dovolte mi, abych tu udělal určitou historickou reminiscenci, určitý historický exkurs, který je zvlášť určen kolegům z ODS i z KDU-ČSL, protože někdejší kolegové z Občanské demokratické aliance už tu nejsou. Obracím se na ně proto, že návrh ústavy v roce 1992, který posléze se stal Ústavou České republiky, byl zpracován především pravicovou většinou v tehdejší vládě i pravicovou většinou v Poslanecké sněmovně. To není žádná výtka, to je konstatování. Já tím neříkám, že tím byla přijata nějaká nedemokratická ústava. Ta ústava potom byla schválena potřebnou ústavní většinou, a v tomto ohledu je to nepochybně demokratická ústava. Ale hovořím o tom proto, že se mi jeví jako jistý paradox, jestliže ty politické síly, ty parlamentní strany, které mají hlavní podíl, a můžeme říci zásluhu, na přijetí základního zákona České republiky, se v současné době tímto ústavním zákonem, touto ústavou, nechtějí řídit a pokoušejí se ji dosti zvláštním způsobem obcházet a po mém soudu i velmi podivně interpretovat. Bohužel do toho musím zahrnout i pana prezidenta republiky, protože jeho přístup k ústavě po mém soudu vybočuje z role prezidenta parlamentní republiky. V této souvislosti si dovolím také připomenout jediný komplexnější návrh změny ústavy, který byl přijat Poslaneckou sněmovnou v roce 2000 a který zamítl Senát, a to proto, že tento návrh ústavy, který zpracovali a předložili poslanci Občanské demokratické strany a poslanci sociální demokracie v rámci smlouvy o stabilním politickém prostředí České republiky, byl tehdy vykládán velmi účelově jako něco, co směřuje k omezení moci tehdejšího prezidenta republiky Václava Havla, a byl tedy z těchto důvodů jak čtyřkoalicí, která měla v tehdejším Senátu poměrně značný vliv, a většinou médií odmítán. Já netvrdím, že všechno, co bylo v tomto Poslaneckou sněmovnou přijatém návrhu, bylo dokonalé, ale chci říci, že tehdejší řešení, tehdejší změny platných ústavních předpisů, jak je tehdy Poslanecká sněmovna schválila, byly z hlediska problémů, které dnes řešíme, podstatně lepší, a kdyby byly tehdy přijaty, problémy, které máme dnes, by nebyly. Jsem si vědom toho, že mluvím o něčem, co se neuskutečnilo - musím o tom mluvit v podmíněném způsobu - ale mluvím o tom proto, že to byl návrh, který byl opravdu společně předložen a společně schválen poslanci Občanské demokratické strany a poslanci sociální demokracie. A po mém soudu… Já už jsem tu otázku kladl v souvislosti se zvláštním, po mém soudu, vztahem poslanců Občanské demokratické strany k těm ústavně předpokládaným - nebudu říkat pokusům, třem možným kolům jednání o jmenování nové vlády po volbách: proč jejich postoj se změnil? Uznávám, že za šest let mají samozřejmě právo na změnu názorů, ale po mém soudu v ústavních otázkách změna názorů relevantní politické strany má být odůvodněná, aby občané věděli, na čem jsou. Změna názorů v ústavních otázkách, to není změna té nebo oné sazby daně, která se samozřejmě může měnit každé volební období, a dokonce i v průběhu volebního období. Ale otázky ústavního řešení důležitých ústavních institucí, to jsou věci, které mají být v parlamentní republice relativně stabilní, protože bez toho nemohou instituce této republiky spolehlivě fungovat, ale bez toho také nemohou mít občané potřebnou důvěru v parlamentní demokracii. Důvěra občanů v parlamentní demokracii musí být založena na jejich víře ve spolehlivé fungování institucí, ne na víře v ty nebo ony představitele politické moci, protože parlamentní demokracie je založena na tom, že fungují instituce bez ohledu na to, kdo momentálně v těchto institucích je. Proto o těchto otázkách mluvím, protože se mi zdá, že poslanci Občanské demokratické strany ustoupili od svých názorů proto, že Václava Havla na Hradě vystřídal Václav Klaus, který v tomto ohledu se chová mnohem aktivističtěji, než tak činil jeho předchůdce, a to v rozporu se svým slibem, že bude vykonávat svůj úřad v zájmu všech občanů, to znamená nestranicky a nadstranicky, ale i v rozporu se svým prohlášením po složení slibu, že bude prezidentem aktivním, ale nikoliv aktivistickým. Já vám tady schválně přečtu některé návrhy, které se týkají této problematiky, a to proto, že si myslím, že o těchto otázkách nemůžeme jednat nesystémově, že nemůžeme jednat o momentální navržené úpravě jednoho ustanovení, jednoho článku ústavy, protože ústava se nemůže takovýmto utilitárním konjunkturálním způsobem měnit, ale ke změně ústavy se má přistupovat systémově, tak, aby byly vzaty v úvahu všechny možné vazby a důsledky toho nebo onoho rozhodnutí. *** |