Parlament České republiky
Poslanecká sněmovna

Přílohy dokumentu (2)

 Originál dokumentu (630.8 KB)


Následující text je vygenerován z orginálního dokumentu pomocí HTML konvertoru a nemusí být věrnou podobou originálního textu (odlišnosti ve formátování textu, poznámek pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, atd.) a slouží pouze pro náhled, úplné zobrazení získáte prostřednictvím odkazu na originál dokumentu.

---

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

2009

V. volební období

___________________________________________________________

 

 

 

894

 

 

Vládní návrh

 

 

 

 

 

 

na vydání

 

 

zákona

o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání)

 

ZÁKON

ze dne … 2009

o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST první

AUDIOVIZUÁLNÍ MEDIÁLNÍ SLUŽBY NA VYŽÁDÁNÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství¹⁾ a upravuje podmínky poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

§ 2

Základní pojmy

1. Pro účely tohoto zákona se rozumí

1. audiovizuální mediální službou na vyžádání služba informační společnosti²⁾, za kterou má redakční odpovědnost poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání a jejímž hlavním cílem je poskytování pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání, a která umožňuje sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání (dále jen “katalog pořadů”),
2. pořadem pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo bez zvuku, která představuje jednotlivou položku v katalogu pořadů a jejíž podoba a obsah jsou srovnatelné s podobou a obsahem televizního vysílání, zejména celovečerní film, záznam sportovní události, situační komedie, dokumentární pořad, pořad pro děti nebo původní televizní hra,
3. redakční odpovědností výkon rozhodujícího vlivu na výběr pořadů a jejich uspořádání v katalogu pořadů,
4. poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání podnikající fyzická nebo právnická osoba, která určuje způsob organizace audiovizuální mediální služby na vyžádání a má za tuto službu redakční odpovědnost,
5. audiovizuálním obchodním sdělením obrazová sekvence se zvukem nebo bez zvuku, která je určena k přímé nebo nepřímé propagaci zboží nebo služeb osoby vykonávající hospodářskou činnost, popřípadě jejího obrazu na veřejnosti, a která doprovází pořad nebo je do pořadu zahrnuta za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo za účelem vlastní propagace; audiovizuální obchodní sdělení může mít zejména podobu reklamy³⁾, sponzorování nebo umístění produktu,
6. skrytým audiovizuálním obchodním sdělením slovní nebo obrazová prezentace zboží, služeb, jména nebo názvu, ochranné známky nebo činnosti výrobce zboží nebo poskytovatele služeb v pořadech, jestliže poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání záměrně uvede takovou prezentaci s reklamním cílem a mohl by tak uvést veřejnost v omyl o povaze této prezentace; prezentace se považuje za záměrnou zejména tehdy, je-li prováděna za úplatu nebo obdobnou protihodnotu,
7. sponzorováním jakýkoli příspěvek od fyzické nebo právnické osoby, která neposkytuje audiovizuální mediální službu na vyžádání, neprovozuje televizní vysílání, ani nevyrábí audiovizuální díla, poskytnutý k přímému nebo nepřímému financování audiovizuální mediální služby na vyžádání nebo pořadů s cílem propagovat své jméno nebo název, ochrannou známku, výrobky, služby, činnosti nebo obraz na veřejnosti,
8. umístěním produktu jakákoli podoba audiovizuálního obchodního sdělení, které spočívá v začlenění výrobku, služby, ochranné známky, která se k výrobku nebo službě váže, nebo zmínky o výrobku nebo službě do pořadu za úplatu nebo obdobnou protihodnotu.

CELEX: 32007L0065

2. Za audiovizuální mediální službu na vyžádání se nepovažuje

1. služba, která nemá povahu činnosti především hospodářské nebo která nesoutěží s televizním vysíláním,
2. služba, která není určena k příjmu veřejnosti,
3. služba, jejímž hlavním účelem není poskytování pořadů, nebo
4. služba, kterou nemůže přímo nebo nepřímo přijímat veřejnost v žádném členském státě Evropských společenství prostřednictvím zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci audiovizuální mediální služby na vyžádání, které je dostupné v obchodní síti.

CELEX: 32007L0065

§ 3

Působnost zákona

1. Tento zákon se vztahuje na poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání, který je v České republice usazen podle odstavce 2, nebo na kterého se vztahuje odstavec 3.
2. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání se považuje za usazeného v České republice

1. má-li sídlo nebo místo podnikání v České republice a rozhodnutí o výběru pořadů a jejich uspořádání v katalogu pořadů (dále jen “redakční rozhodnutí”) přijímá v České republice,
2. má-li sídlo nebo místo podnikání v České republice, avšak redakční rozhodnutí přijímá v jiném členském státě Evropských společenství, jestliže

1. podstatná část jeho zaměstnanců zajišťujících poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání působí v České republice,
2. podstatná část jeho zaměstnanců zajišťujících poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání působí jak v České republice, tak v uvedeném jiném členském státě Evropských společenství, nebo
3. podstatná část jeho zaměstnanců zajišťujících poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání nepůsobí v České republice ani v uvedeném jiném členském státě Evropských společenství za podmínky, že poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání poprvé zahájil v České republice podle českého právního řádu a udržuje trvalé a efektivní zapojení do hospodářského života v České republice, nebo

3. má-li sídlo nebo místo podnikání v České republice, avšak rozhodnutí o audiovizuální mediální službě na vyžádání přijímá ve státě, který není členským státem Evropských společenství nebo naopak, za podmínky, že podstatná část jeho zaměstnanců zajišťujících poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání působí v České republice.

3. Nelze-li poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání považovat za usazeného v České republice podle odstavce 2, ani ho nelze považovat za usazeného v jiném členském státě Evropských společenství, tento zákon se na něho vztahuje, pokud k poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání využívá

1. zařízení pro přenos vzestupného signálu k družici, které je umístěno v České republice, nebo
2. kapacitu družice příslušející České republice, jestliže nevyužívá zařízení pro přenos vzestupného signálu k družici, které je umístěno v České republice nebo v jiném členském státě Evropských společenství.

4. Na poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání, kterého nelze považovat za usazeného v České republice podle odstavce 2, ani ho nelze považovat za usazeného v jiném členském státě Evropských společenství, a který nesplňuje v České republice ani v jiném členském státě Evropských společenství některou z podmínek podle odstavce 3, se tento zákon vztahuje jen tehdy, lze-li ho považovat za usazeného v České republice podle Smlouvy o založení Evropského společenství⁴⁾.

CELEX: 32007L0065

§ 4

Působnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

1. Správním úřadem příslušným k výkonu dohledu nad dodržováním tohoto zákona je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen “Rada”).
2. Rada

1. vede Evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání,
2. ukládá sankce podle tohoto zákona,
3. monitoruje obsah audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání,
4. provádí v případě přeshraniční spolupráce dozor a postupuje přitom podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství⁵⁾ v rozsahu věcné působnosti jiných právních předpisů, kterými jsou promítnuty směrnice uvedené v bodě 4 přílohy k tomuto přímo použitelnému předpisu Evropského společenství,
5. spolupracuje s orgány Evropských společenství a s regulačními orgány členských států Evropských společenství s obdobnou věcnou působností zejména při předávání a získávání údajů a informací stanovených zákonem, rozhodnutími vydanými na základě zákona nebo právními akty Evropských společenství a plní další úkoly, které pro oblasti regulace audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání vyplývají z členství České republiky v Evropské unii,

CELEX: 32007L0065

6. spolupracuje v oblasti regulace audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání s příslušnými orgány států, které nejsou členskými státy Evropských společenství,

§ 5

Evidence poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání

1. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen doručit Radě do 30 dnů ode dne vzniku živnostenského oprávnění písemné oznámení, které musí obsahovat

1. název audiovizuální mediální služby na vyžádání,
2. údaje, k nimž je poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání povinen příjemcům služby umožnit přístup podle § 6 odst. 1 písm. a) a b),
3. údaj o zápisu v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, včetně spisové značky, je-li přidělena,
4. identifikaci sítě elektronických komunikací, jejímž prostřednictvím bude poskytována audiovizuální mediální služba na vyžádání a informaci o přístupu k audiovizuální mediální službě na vyžádání, zejména internetovou adresu, a
5. den zahájení poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání.

2. Není-li oznámení údajů stanovených v odstavci 1 úplné, Rada osobu, která jej učinila, neprodleně vyzve, aby oznámení doplnila do 30 dnů ode dne doručení výzvy; pokud tak vyzvaná osoba neučiní, není evidenční povinnost splněna.
3. Rada zapíše údaje stanovené v odstavci 1 do Evidence poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání do 30 dnů ode dne doručení oznámení a současně zašle osobě, která oznámení učinila, potvrzení o provedení tohoto zápisu.
4. Poskytovatel audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je povinen Radě písemně oznámit změnu evidovaných údajů, přerušení nebo ukončení poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy ke změně evidovaných údajů nebo k přerušení nebo ukončení poskytování této služby došlo. Rada zapíše tuto skutečnost do Evidence poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání do 30 dnů ode dne doručení oznámení podle věty první nebo ode dne, kdy se o takové skutečnosti dozví jinak.
5. Nebylo-li poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání zahájeno do 1 roku ode dne zápisu do Evidence poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, nebo bylo-li přerušeno na dobu delší než 1 rok, platí, že poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání bylo ukončeno posledním dnem uvedené lhůty. Rada zapíše tuto skutečnost do Evidence poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a vyrozumí o tom poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání.
6. Každý má právo nahlížet do Evidence poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a pořizovat si z ní výpisy nebo opisy.
7. Rada uveřejňuje údaje podle odstavce 1 písm. a) a b) způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 6

Povinnosti poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání

1. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen umožnit příjemcům služby snadný, přímý a trvalý přístup alespoň k

1. základním údajům o poskytovateli audiovizuální mediální služby na vyžádání, jimiž jsou název nebo jméno a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, adresa sídla v případě právnické osoby nebo bydliště v případě fyzické osoby a u zahraniční osoby rovněž adresa podniku nebo organizační složky na území České republiky, byly-li zřízeny,
2. údajům, které umožňují rychlé, přímé a účinné navázání kontaktu s poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání, zejména k poštovní adrese pro doručování, telefonnímu číslu, popřípadě k adrese pro doručování elektronické pošty, a
3. informaci o tom, že orgánem dohledu nad poskytováním audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je Rada.

2. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen zajistit, aby audiovizuální mediální služba na vyžádání neobsahovala sdělení záměrně zpracované tak, aby mělo vliv na podvědomí fyzické osoby, aniž by jej tato osoba vědomě vnímala, a aby nepodněcovala k nenávisti z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
3. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen zajistit, aby audiovizuální mediální služba na vyžádání, jejíž obsah může vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahuje pornografii a hrubé samoúčelné násilí, byla dostupná pouze tak, aby děti a mladiství neměli běžně možnost obsah této audiovizuální mediální služby na vyžádání vidět nebo slyšet.
4. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen tam, kde je to účelné, poskytnout k pořadu otevřené titulky nebo skryté titulky⁶⁾ nebo tlumočení do českého znakového jazyka⁷⁾ pro osoby se sluchovým postižením a zvukovou stopu určenou pro osoby se zrakovým postižením, má-li je k dispozici, nebo jinak zajistit, aby některé pořady poskytované v rámci audiovizuální mediální služby na vyžádání byly přístupné osobám se sluchovým postižením a osobám se zrakovým postižením.

CELEX: 32007L0065

5. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen zajistit, aby byly v náležité technické kvalitě uchovávány záznamy všech pořadů a audiovizuálních obchodních sdělení, která pořady doprovázela nebo byla do pořadů zahrnuta a v rámci audiovizuální mediální služby na vyžádání šířena, alespoň po dobu 30 dnů ode dne ukončení poskytování pořadu nebo po dobu 30 dnů ode dne ukončení šíření audiovizuálního obchodního sdělení, a na písemnou výzvu je zapůjčit Radě; poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání má vůči Radě právo na náhradu nutných nákladů spojených se zapůjčením záznamů pořadů a audiovizuálních obchodních sdělení.
6. Bylo-li zahájeno řízení před orgánem veřejné moci týkající se určitého pořadu nebo audiovizuálního obchodního sdělení, je poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání povinen na písemnou výzvu příslušného orgánu veřejné moci uchovat záznam pořadu nebo audiovizuálního obchodního sdělení v  podobě, ve které byly poskytovány, a v náležité technické kvalitě až do pravomocného rozhodnutí ve věci.
7. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen na písemnou výzvu poskytnout Radě vyjádření a informace nezbytné k výkonu její působnosti podle § 4 odst. 2 písm. d) až f) a § 15.

CELEX: 32007L0065

§ 7

Podpora evropské tvorby

1. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen tam, kde je to proveditelné, vyhradit pro evropská díla⁸⁾ alespoň 10 % z celkového počtu pořadů nabízených v katalogu pořadů své služby za sledované období. Do celkového počtu pořadů, z něhož se určuje podíl evropských děl, se nezapočítávají zpravodajské pořady, záznamy sportovních událostí a soutěžní pořady.
2. Povinnost podle odstavce 1 se považuje za splněnou, pokud poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání alespoň 1 % celkových výnosů z této služby ve sledovaném období vynaloží na

1. tvorbu evropských děl, nebo
2. úplatné nabývání práv k užití evropských děl prostřednictvím audiovizuální mediální služby na vyžádání.

3. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen do 30 dnů ode dne uplynutí sledovaného období předložit Radě zprávu o způsobu plnění povinnosti podle odstavce 1 nebo 2 ve sledovaném období, v níž označí zvolený způsob podpory evropských děl a uvede konkrétní údaje o splnění povinnosti podle odstavce 1 nebo 2.

CELEX: 32007L0065

4. Sledovaným obdobím se pro účely odstavců 1 až 3 rozumí kalendářní rok.

§ 8

Povinnosti poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání týkající se audiovizuálních obchodních sdělení

1. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen zajistit, aby audiovizuální obchodní sdělení obsažená v rámci jím poskytované audiovizuální mediální služby na vyžádání

1. byla snadno rozpoznatelná,
2. nenarušovala lidskou důstojnost,
3. neobsahovala nebo nepodporovala diskriminaci z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení,
4. nepodporovala chování ohrožující zdraví nebo bezpečnost,
5. nepodporovala chování vážně ohrožující ochranu životního prostředí.

2. Zakazují se

1. skrytá audiovizuální obchodní sdělení,
2. audiovizuální obchodní sdělení týkající se cigaret nebo jiných tabákových výrobků,
3. audiovizuální obchodní sdělení týkající se léčivých přípravků nebo léčebných postupů, které jsou v České republice dostupné pouze na lékařský předpis.

3. Audiovizuální obchodní sdělení týkající se alkoholických nápojů nesmějí být zaměřena na děti a mladistvé a nesmějí podporovat nestřídmou konzumaci těchto nápojů.
4. Audiovizuální obchodní sdělení nesmějí fyzicky nebo mravně ohrožovat děti a mladistvé tím, že

1. přímo nabádají děti a mladistvé ke koupi nebo pronájmu určitého výrobku nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti,
2. přímo nabádají děti a mladistvé, aby přemlouvali své rodiče nebo jiné osoby ke koupi nabízeného zboží nebo služeb,
3. využívají zvláštní důvěru dětí a mladistvých ke svým rodičům, učitelům nebo k jiným osobám, nebo
4. bezdůvodně ukazují děti a mladistvé v nebezpečných situacích.

CELEX: 32007L0065

§ 9

Povinnosti poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání v souvislosti se sponzorovanými audiovizuálními mediálními službami na vyžádání a pořady

1. Audiovizuální mediální služby na vyžádání a pořady, které jsou sponzorovány, musí splňovat tyto požadavky:

1. jejich obsah nesmí být ovlivněn způsobem, kterým by mohla být dotčena redakční odpovědnost a nezávislost poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání,
2. nesmí přímo nabádat k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním zmiňováním zboží nebo služeb za účelem propagace.

2. Audiovizuální mediální služby na vyžádání a pořady nesmějí být sponzorovány osobami, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej cigaret nebo jiných tabákových výrobků.
3. Při sponzorování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a pořadů osobami, jejichž předmět činnosti zahrnuje výrobu nebo distribuci léčivých přípravků nebo léčebné postupy, lze propagovat jméno nebo název sponzora nebo jeho obraz na veřejnosti, avšak nelze propagovat léčivé přípravky nebo léčebné postupy vázané v České republice na lékařský předpis.
4. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen každý zcela nebo z části sponzorovaný pořad vždy na začátku a dále v  průběhu nebo na konci zřetelně označit jménem nebo názvem, obrazovým symbolem (logem) nebo jinou značkou sponzora, kterou se rozumí zejména odkaz na jeho výrobky, služby nebo na jejich charakteristický znak. Je-li sponzorována audiovizuální mediální služba na vyžádání, je poskytovatel této služby povinen oznámit v rámci nabídky katalogu pořadů existenci sponzorského příspěvku, označit jméno nebo název sponzora a uvést hlavní předmět jeho činnosti; oznámení musí být v rámci nabídky katalogu pořadů uvedené zřetelně alespoň po dobu 30 dnů.
5. Sponzorovat nelze zpravodajské a politicko-publicistické pořady.

CELEX: 32007L0065

§ 10

Povinnosti poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání při umístění produktu

1. Umístění produktu v pořadech je přípustné pouze

1. v kinematografických dílech, ve filmech a seriálech vytvořených pro audiovizuální mediální služby na vyžádání nebo pro televizní vysílání, ve sportovních a zábavných pořadech, a to za podmínky, že se nejedná o pořady pro děti, nebo
2. v případech, kdy se neprovádí žádná platba, ale pouze se bezplatně poskytuje určité zboží nebo služby, zejména rekvizity nebo ceny pro soutěžící s cílem jejich využití v pořadu.

2. Pořady obsahující umístění produktu musejí splňovat tyto požadavky:

1. jejich obsah nesmí být ovlivněn tak, aby tím byla dotčena redakční odpovědnost a nezávislost poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání,
2. nesmějí přímo nabádat k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním zmiňováním tohoto zboží nebo služeb za účelem jejich propagace a
3. nesmějí nepatřičně zdůrazňovat umístěný produkt.

3. Pořady obsahující umístění produktu musejí být na začátku, na konci a v případě přerušení reklamou rovněž po tomto přerušení zřetelně označeny jako pořady obsahující umístění produktu, aby diváci nemohli být žádným způsobem uvedeni v omyl o povaze těchto pořadů. Povinnost podle věty první se nevztahuje na pořady, které nevyrobil nebo jejichž výrobu nezadal sám poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání nebo osoba, která je ve vztahu k poskytovateli audiovizuální mediální služby na vyžádání v postavení osoby ovládající nebo ovládané podle jiného právního předpisu⁹⁾.
4. Pořady nesmějí obsahovat umístění produktu, pokud se jedná o

1. cigarety nebo jiné tabákové výrobky, nebo umístění produktu osob, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej cigaret nebo jiných tabákových výrobků, nebo
2. léčivé přípravky nebo léčebné postupy, které jsou v České republice dostupné pouze na lékařský předpis.

CELEX: 32007L0065

§ 11

Opatření k nápravě

1. Jestliže poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě.
2. Délka lhůty k nápravě podle odstavce 1 musí být přiměřená charakteru porušené povinnosti.
3. Dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada nezahájí řízení o správním deliktu.
4. Ustanovení odstavců 1 až 3 se nepoužijí, poruší-li poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání zvlášť závažným způsobem některou z povinností uvedených v § 6 odst. 2 a 3 a § 8.

§ 12

Správní delikty

1. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání se dopustí správního deliktu tím, že

1. nesplní oznamovací povinnost podle § 5 odst. 1 nebo 2 nebo podle § 19 odst. 1,
2. nesplní některou z povinností podle § 5 odst. 4,
3. nesplní některou z povinností podle § 6 odst. 1, 4, 5, 6 nebo 7,
4. nesplní některou z povinností podle § 6 odst. 2 nebo 3,
5. nesplní některou z povinností podle § 7 odst. 1, 2 nebo 3,
6. nesplní některou z povinností podle § 8 odst. 1, 2, 3 nebo 4,
7. nesplní některou z povinností podle § 9 odst. 1, 2, 3 nebo 4
8. nesplní některou z povinností podle § 10.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a), b), c), e), g) nebo h) se uloží pokuta do 1 000 000 Kč a za správní delikt podle odstavce 1 písm. d) nebo f) pokuta do 2 000 000 Kč.

§ 13

Společná ustanovení o správních deliktech

1. Správní delikty podle tohoto zákona projednává Rada.
2. Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
3. Při určení výše pokuty právnické osobě přihlédne Rada k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, k jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán, a ke stanovisku věcně příslušného samoregulačního orgánu uvedeného v seznamu spolupracujících samoregulačních orgánů¹⁰⁾, obdrží-li toto stanovisko písemně do 10 pracovních dnů ode dne zahájení řízení o správním deliktu.
4. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájí řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.
5. Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby¹¹⁾ nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
6. Podání žaloby proti rozhodnutí o uložení pokuty má odkladný účinek.

§ 14

Rada v případě zjištění protiprávního jednání uvnitř Evropských společenství podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství¹²⁾, kterého se poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání dopustil na území Evropských společenství nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor a které poškozuje nebo může poškodit společný zájem spotřebitelů¹³⁾, rozhodnutím takové jednání zakáže.

Společná a přechodná ustanovení

§ 15

Ministerstvo kultury si může vyžádat si od Rady údaje potřebné pro účely plnění závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv, popřípadě z jejího členství v mezinárodních organizacích. Rada je povinna tyto údaje Ministerstvu kultury poskytnout.

§ 16

Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se podle správního řádu, s výjimkou ustanovení o odvolacím řízení, o řízení o rozkladu, o přezkumném řízení a o obnově řízení.

§ 17

Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při regulaci reklamy a sponzorování podle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

§ 18

Nestanoví-li tento zákon jinak, zůstávají nedotčena práva a povinnosti stanovené podle zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů.

CELEX: 32007L0065

§ 19

1. Právnická a fyzická osoba, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona poskytuje službu a tato služba se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za audiovizuální mediální službu na vyžádání, je povinna Radě do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona doručit oznámení s údaji do Evidence poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání podle § 5 odst. 1 a 2.
2. Ustanovení § 10 se nevztahuje na pořady vyrobené do konce roku 2009.

CELEX: 32007L0065

ČÁST Druhá

Změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání

§ 20

Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 341/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 82/2005 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 348/2005 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 304/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb. a zákona č. 196/2009 Sb., se mění takto:

1. § 1 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 1 zní:

Ҥ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství¹⁾ a upravuje výkon státní správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

______________

1) Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání.”.

Dosavadní poznámky pod čarou č. 1 až 1c se označují jako poznámky pod čarou č. 1a až 1d, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou.

2. V § 2 odst. 1 písmeno a) zní:

“a) rozhlasovým a televizním vysíláním poskytování pořadů a dalších částí vysílání uspořádaných v rámci programu, včetně služeb přímo souvisejících s programem, provozovatelem vysílání veřejnosti prostřednictvím sítí elektronických komunikací^1a) v podobě chráněné nebo nechráněné podmíněným přístupem^1b) za účelem simultánního sledování pořadů a dalších částí vysílání,”.

CELEX: 32007L0065

3. V § 2 odst. 1 písm. g) se slova “je odpovědná za jejich obsah” nahrazují slovy “určuje způsob organizace rozhlasového a televizního vysílání a má za toto vysílání redakční odpovědnost,”, slovo “i” se nahrazuje slovem “a” a za slova “tento program a služby přímo související s programem” se vkládá slovo “prvotně”.

CELEX: 32007L0065

4. V § 2 odst. 1 se na konci textu písmene j) doplňují slova “ ; dalšími částmi vysílání se rozumí zvukové, obrazové nebo zvukově-obrazové části vysílání, které nemají povahu pořadu a jsou zařazovány mezi pořady nebo jsou jimi pořady provázeny nebo přerušovány, zejména reklama, teleshopping, oznámení provozovatele vysílání týkající se jeho vlastních pořadů a doprovodných produktů, které jsou od těchto pořadů přímo odvozeny, ohlašování pořadů, zvukové a obrazové prostředky oznamující nebo oddělující vysílání obchodních sdělení a jiná programová interpunkce”.
5. V § 2 odst. 1 písmeno l) zní:

“l) pořadem v rozhlasovém vysílání část vysílání, která svým obsahem, formou a funkcí tvoří uzavřený celek vysílání nebo tok programových prvků a představuje samostatnou položku rozhlasového programu; pořadem v televizním vysílání se rozumí pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo bez zvuku, která svým obsahem, formou a funkcí tvoří uzavřený celek vysílání a představuje samostatnou položku televizního programu,”.

CELEX: 32007L0065

6. V § 2 odst. 1 písmeno m) zní:

“m) teletextem služba přímo související s programem, která spočívá ve vysílání textových nebo grafických informací souběžně s vysíláním televizního programu, přičemž tyto informace lze vyvolat jen na obrazovce televizního přijímače, který je vybaven příslušným dekódovacím zařízením,”.

7. V § 2 odst. 1 písm. n) se slovo “jinou” nahrazuje slovem “obdobnou” a slova “určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb” se nahrazují slovy “s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu”.

CELEX: 32007L0065

8. V § 2 odst. 1 písmeno o) zní:

“o) službou přímo související s programem služba spočívající v šíření textových, obrazových a zvukových informací, které jednotlivě nebo v souhrnu vytvářejí obsah související s programem, jenž je určen k příjmu veřejnosti spolu s tímto programem; službou přímo související s programem se rozumí rovněž vytváření a poskytování souboru datových údajů pro obsah elektronického programového průvodce a služba rozšiřující možnosti využití programu ve vztahu ke koncovému zařízení,”.

9. V § 2 odst. 1 písm. q) se slova “skrytou reklamou” nahrazují slovy “skrytým obchodním sdělením”, slova “obchodní firmy” se nahrazují slovy “jména nebo názvu”, slova “který nemá charakter reklamy a teleshoppingu,” se zrušují a slovo “jinou” se nahrazuje slovem “obdobnou”.

CELEX: 32007L0065

10. V § 2 odst. 1 písm. r) se slova “či jinou” nahrazují slovy “nebo obdobnou”.

CELEX: 32007L0065

11. V § 2 odst. 1 písmeno s) zní:

“s) sponzorováním jakýkoliv příspěvek od osoby, která neprovozuje rozhlasové nebo televizní vysílání, neposkytuje audiovizuální mediální služby na vyžádání^1e), ani nevyrábí audiovizuální díla, poskytnutý k přímému nebo nepřímému financování rozhlasového nebo televizního programu nebo pořadu s cílem propagovat své jméno nebo název, ochrannou známku, výrobky, služby, činnosti nebo obraz na veřejnosti,

Poznámka pod čarou č. 1e zní:

______________

“^1e) Zákon č. …/2009 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání).”.

CELEX: 32007L0065

12. V § 2 odst. 1 písm. u) se slova “kabelového systému” nahrazují slovy “převzatého vysílání”.
13. V § 2 odst. 1 písm. w) se za slovo “zařízení” vkládají slova “využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání”.
14. V § 2 odst. 1 písm. y) úvodní části ustanovení se za slova “celoplošného vysílání” vkládají slova “šířeného prostřednictvím vysílačů” a za slova “místního vysílání” se vkládají slova “šířeného prostřednictvím vysílačů”.
15. V § 2 odst. 1 písm. y) bodech 1 a 2 se slova “šířeného prostřednictvím vysílačů” zrušují.
16. V § 2 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

“(2) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí

1. obchodním sdělením reklama, teleshopping a sponzorování a v případě televizního vysílání rovněž umístění produktu nebo jiná obrazová sekvence se zvukem nebo bez zvuku, která je určena k přímé nebo nepřímé propagaci zboží nebo služeb osoby vykonávající hospodářskou činnost, popřípadě jejího obrazu na veřejnosti, a která doprovází pořad nebo je do pořadu zahrnuta za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo za účelem vlastní propagace,
2. umístěním produktu jakákoli podoba začlenění výrobku, služby, ochranné známky, která se k výrobku nebo službě váže, nebo zmínky o výrobku a službě do pořadu za úplatu nebo obdobnou protihodnotu,
3. redakční odpovědností výkon rozhodujícího vlivu na výběr pořadů a dalších částí vysílání a jejich chronologické uspořádání v programové skladbě.”.

Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.

CELEX: 32007L0065

1. V § 2 odst. 3 písm. c) se slova “prostřednictvím družice, pokud jsou šířeny provozovatelem vysílání na základě licence udělené podle § 12 nebo jde-li o provozovatele vysílání podle § 3 odst. 1 písm. a) a toto vysílání” nahrazují slovy “ , pokud toto šíření”.
2. V § 2 odst. 3 se na konci písmene d) čárka nahrazuje tečkou a písmeno e) se zrušuje.

CELEX: 32007L0065

3. V § 2 se za odstavec 3 vkládají odstavce 4 a 5, které znějí:

“(4) Za rozhlasové vysílání a převzaté rozhlasové vysílání se nepovažuje šíření rozhlasových programů prostřednictvím přenosového systému uvedeného v § 12 odst. 3 písm. c).

(5) Za televizní vysílání se nepovažuje

1. vysílání, které nemá povahu činnosti především hospodářské nebo které nesoutěží s televizním vysíláním,
2. vysílání, které není určeno k příjmu veřejnosti,
3. vysílání, jehož hlavním účelem není poskytování pořadů a zároveň se nejedná o televizní vysílání programů podle § 67 odst. 1 nebo 2, nebo
4. vysílání, které nemůže přímo nebo nepřímo přijímat veřejnost v žádném členském státě Evropských společenství prostřednictvím zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, které je dostupné v obchodní síti.”.

Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 6 a 7.

CELEX: 32007L0065

1. V § 3 odst. 2 se slova “odstavců 3, 4, popřípadě 5” nahrazují slovy “odstavce 3, nebo splňuje-li podmínky podle odstavce 4 anebo odstavce 5”.
2. V § 3 odstavce 3, 4 a 5 včetně poznámky pod čarou č. 4b znějí:

“(3) Právnická nebo fyzická osoba se považuje za usazenou v České republice,

1. má-li sídlo nebo místo podnikání^4a) v České republice a rozhodnutí o výběru pořadů a dalších částí vysílání a jejich uspořádání v programové skladbě (dále jen “redakční rozhodnutí”) přijímá v České republice, nebo
2. má-li sídlo nebo místo podnikání v České republice, avšak redakční rozhodnutí přijímá v jiném členském státě Evropských společenství, jestliže

1. podstatná část jejích zaměstnanců zajišťujících televizní vysílání působí v České republice,
2. podstatná část jejích zaměstnanců zajišťujících televizní vysílání působí jak v České republice, tak v uvedeném jiném členském státě Evropských společenství, nebo
3. podstatná část jejích zaměstnanců zajišťujících televizní vysílání nepůsobí v České republice ani v uvedeném jiném členském státě Evropských společenství za podmínky, že televizní vysílání poprvé zahájila v České republice podle českého právního řádu a udržuje trvalé a efektivní zapojení do hospodářského života v České republice, nebo

3. má-li sídlo nebo místo podnikání v České republice, avšak rozhodnutí o televizním vysílání přijímá ve státě, který není členským státem Evropských společenství nebo naopak, za podmínky, že podstatná část jejích zaměstnanců zajišťujících televizní vysílání působí v České republice.

 

(4) Nelze-li právnickou nebo fyzickou osobu považovat za usazenou v České republice podle odstavce 3, ani ji nelze považovat za usazenou v jiném členském státě Evropských společenství nebo ve státě, který je smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi^4b), tento zákon se na ni vztahuje, pokud k televiznímu vysílání nebo k převzatému televiznímu vysílání využívá

1. zařízení pro přenos vzestupného signálu k družici, které je umístěno na území České republiky, nebo
2. kapacitu družice příslušející České republice, jestliže nevyužívá zařízení pro přenos vzestupného signálu k družici, které je umístěno na území České republiky, v jiném členském státě Evropských společenství nebo ve státě, který je smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi.

(5) Na právnickou nebo fyzickou osobu, která provozuje televizní vysílání nebo převzaté televizní vysílání a nelze ji považovat za usazenou v České republice podle odstavce 3, ani ji nelze považovat za usazenou v jiném členském státě Evropských společenství nebo ve státě, který je smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi, a která nesplňuje v České republice, ani v jiném členském státě Evropských společenství nebo ve státě, který je smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi, některou z podmínek podle odstavce 4, se tento zákon vztahuje jen tehdy, lze-li ji považovat za usazenou v České republice podle Smlouvy o založení Evropského společenství^4c).

CELEX: 32007L0065

______________

4b) Evropská úmluva o přeshraniční televizi, ve znění Protokolu pozměňujícího Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi, vyhlášená pod č. 57/2004 Sb. m. s.”.

Dosavadní poznámky pod čarou č. 4b až 4e se označují jako poznámky pod čarou č. 4c až 4f, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou.

 

1. V § 4 odst. 2 se slova “a převzatého vysílání” nahrazují slovy “ , převzatého vysílání a v oblasti audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání poskytovaných podle jiného právního předpisu^1e),”.
2. V § 5 se na konci textu písmene m) doplňují slova “a ve vztahu ke zvyšování úrovně mediální gramotnosti”.
3. V § 5 se za písmeno t) vkládají nová písmena u) až y), která znějí:

“u) spolupracuje s orgány Evropských společenství a s regulačními orgány členských států Evropských společenství s obdobnou věcnou působností zejména při předávání a získávání údajů a informací stanovených zákonem, rozhodnutími vydanými na základě zákona nebo právními akty Evropských společenství a plní další úkoly, které pro oblasti regulace televizního vysílání vyplývají z členství České republiky v Evropské unii,

CELEX: 32007L0065

v) zabezpečuje provádění závazků vyplývajících z Evropské úmluvy o přeshraniční televizi^4b) a zastupuje Českou republiku ve Stálém výboru zřízeném podle čl. 20 Evropské úmluvy o přeshraniční televizi,

w) spolupracuje v oblasti regulace televizního vysílání s příslušnými orgány států, které nejsou členskými státy Evropských společenství nebo smluvními stranami Evropské úmluvy o přeshraniční televizi,

x) spolupracuje v rozsahu své působnosti s právnickými osobami založenými v souladu s právním řádem České republiky, jejichž předmět činnosti zahrnuje samoregulaci v některé z oblastí upravených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem^1e) a na této samoregulaci se aktivně podílejí provozovatelé vysílání, provozovatelé převzatého vysílání nebo poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (dále jen “samoregulační orgány”), je-li spolupráce samoregulačním orgánem písemně vyžádána, a to zejména při vytváření účinných samoregulačních systémů a při zavádění opatření na podporu mediální gramotnosti; seznam spolupracujících samoregulačních orgánů (dále jen “seznam samoregulačních orgánů”) zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup,

CELEX: 32007L0065

y) vydává stanoviska, která vyjadřují právní názor Rady ve věcech náležejících do její působnosti podle zákona,”.

Dosavadní písmeno u) se označuje jako písmeno z).

4. V § 5 písmeno z) zní:

“z) plní další úkoly stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem^{1e), 3), 4)}.”.

5. V § 6 odst. 1 v úvodní části ustanovení se za slovo “vysílání” vkládají slova “a v oblasti poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání”.
6. V § 6 odst. 1 písm. a) se slova “a provozovatelů převzatého vysílání” nahrazují slovy “ , provozovatelů převzatého vysílání a poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání”.
7. V § 6 odst. 1 písm. b) se slova “a v převzatém rozhlasovém a televizním vysílání” nahrazují slovy “ , v převzatém rozhlasovém a televizním vysílání a v poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání”.
8. V § 6 odst. 1 písm. c) se za slovo “vysílání” vkládají slova “a poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání”.
9. V § 6 odst. 1 písm. d) se slova “tímto zákonem a” nahrazují slovy “zákonem provozovatelům vysílání, provozovatelům převzatého vysílání a poskytovatelům audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a o dodržování”.
10. V § 6 odst. 1 písm. g) se slova “v televizním vysílání,” nahrazují slovem “ , o” a na konci textu písmene se doplňují slova “v televizním vysílání, včetně informace o podpoře tvorby evropských děl při poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání”.
11. V § 6 odst. 1 písmeno h) zní:

“h) informaci o stavu a úrovni samoregulace v oblastech rozhlasového a televizního vysílání, převzatého vysílání a poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a o výsledcích spolupráce se samoregulačními orgány,”.

12. V § 6 se na konci odstavce 1 doplňuje písmeno i), které zní:

“i) informaci o úrovni mediální gramotnosti ve vztahu k novým komunikačním technologiím a o opatřeních přijímaných na podporu mediální gramotnosti ze strany provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání, provozovatelů převzatého vysílání, poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a samoregulačních orgánů.”.

13. V § 6 se doplňuje odstavec 5, který zní:

“(5) Ministerstvo kultury (dále jen “ministerstvo”) si může vyžádat od Rady údaje potřebné pro účely plnění závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv^4b), popřípadě z jejího členství v mezinárodních organizacích. Rada je povinna tyto údaje ministerstvu poskytnout.”.

14. V § 7 odst. 3 písm. d) se za slova “převzatého vysílání” vkládají slova “nebo poskytováním audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání”.
15. V § 7 odst. 12 se slova “a provozovatelům převzatého vysílání” nahrazují slovy “ , provozovatelům převzatého vysílání a poskytovatelům audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání” a na konec textu odstavce se doplňují slova “ , provozovateli převzatého vysílání a poskytovateli audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání”.
16. V § 8 se doplňuje odstavec 6, který zní:

“(6) Člen Rady je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozví při výkonu funkce a které v zájmu zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny, a to i po zániku členství v Radě. Této povinnosti jsou členové Rady zproštěni jen z důvodů stanovených jiným zákonem nebo vysloví-li souhlas osoba, jíž se předmětná skutečnost dotýká.”.

17. V § 11 se doplňuje odstavec 7, který včetně poznámky pod čarou č. 9a zní:

“(7) Zaměstnanec zařazený k výkonu práce v Radě je kromě povinnosti zachovávat mlčenlivost vyplývající ze zvláštního právního předpisu^9a) povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se při výkonu této činnosti dozvěděl, a to i po skončení zaměstnání; povinnosti zachovávat mlčenlivost může být zproštěn jen na základě zákona nebo vysloví-li se zproštěním této povinnosti souhlas osoba, jíž se předmětná skutečnost týká. Obdobná povinnost se vztahuje také na fyzickou osobou v jiném právním vztahu k Radě, na jehož základě vykonává pro Radu činnost.

______________

9a) § 303 odst. 2 písm. b) zákoníku práce.”.

Dosavadní poznámky pod čarou č. 9a až 9d se označují jako poznámky pod čarou č. 9b až 9e, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou.

18. V § 12 odst. 1 se slova “a k šíření teletextu v analogovém televizním vysílání” zrušují.
19. V § 12 odst. 2 se slova “vysílání teletextu v analogovém televizním vysílání a k” a slova “v digitálním vysílání” zrušují.
20. V § 12 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní:

“c) přenosových systémů neuvedených v písmenech a) a b) (dále jen “zvláštní přenosový systém”).”.

21. V § 12 odst. 12 písm. b) se slova “rasy, pohlaví, náboženství, národnosti nebo příslušnosti k určité skupině obyvatelstva” nahrazují slovy “pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení”.
22. V § 14 odst. 1 se na konci textu písmene f) doplňují slova “ ; v případě vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů se územní rozsah vysílání stanoví podle § 2 odst. 1 písm. y), v případě vysílání šířeného prostřednictvím kabelových systémů se územní rozsah vysílání stanoví výčtem katastrálních území a okresů; v  případě vysílání šířeného prostřednictvím družic nebo zvláštních přenosových systémů se územní rozsah vysílání neuvádí”.
23. V § 14 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní:

“j) hlavní jazyk vysílání a výčet států, na jejichž území má být vysílání zcela nebo převážně směrováno, jedná-li se o televizní vysílání.”.

CELEX: 32007L0065

24. V § 17 se odstavce 4 a 5 zrušují.
25. V § 18 odst. 4 písm. c) se čárka za slovy “časový rozsah vysílání” nahrazuje slovem “a” a slova “podle § 2 odst. 1 písm. y)” se zrušují.
26. V § 18 odst. 4 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní:

“f) hlavní jazyk vysílání a výčet států, na jejichž území má být vysílání zcela nebo převážně směrováno, jedná-li se o televizní vysílání,”.

Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno g).

CELEX: 32007L0065

27. V § 18 odst. 4 písm. g) se slova “u kabelových systémů” nahrazují slovy “prostřednictvím kabelových systémů stanovený údaji podle § 14 odst. 1 písm. f)”.
28. V § 18 se doplňuje odstavec 6, který zní:

“(6) Rada v rámci přeshraniční spolupráce podle § 5 písm. u) bezodkladně informuje o udělení licence regulační orgán členského státu Evropských společenství uvedeného v licenci podle odstavce 4 písm. f).”.

CELEX: 32007L0065

29. V § 22 odst. 1 se číslo “60” nahrazuje číslem “180” a slova “v průběhu jednoho kalendářního roku” se zrušují.
30. V části třetí nadpisu Hlavy II se slova “A kabelových systémů” nahrazují slovy “ , kabelových systémů a zvláštních přenosových systémů”.
31. V § 25 odst. 1 se slova “a kabelových systémů” nahrazují slovy “ , kabelových systémů a zvláštních přenosových systémů”.
32. V § 25 odst. 2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:

“c) identifikaci přenosového systému a informaci o přístupu k vysílání, jde-li o vysílání programu prostřednictvím zvláštního přenosového systému,”.

Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno d).

33. V § 27 odst. 2 se slova “technickou specifikaci” nahrazují slovem “identifikaci” a za slovo “šířeno” se vkládají slova “a informaci o přístupu k převzatému vysílání”.
34. V § 29 odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňují slova “v případě, že se změna týká televizního programu převzatého od provozovatele televizního vysílání ze státu, který není členským státem Evropských společenství ani smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi nebo rozhlasového programu převzatého od provozovatele rozhlasového vysílání z jiného státu než České republiky”.
35. V § 32 odst. 1 písm. a) se slovo “programů” nahrazuje slovem “vysílání”.
36. V § 32 odst. 1 písm. c) se slova “důvodů rasy, pohlaví, náboženství, národnosti nebo příslušnosti k určité skupině obyvatelstva” nahrazují slovy “důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení”.
37. V § 32 odst. 1 se na konci textu písmene g) doplňují slova “ ; tato povinnost se na provozovatele vysílání nevztahuje, je-li vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let a je k němu poskytnuto technické opatření, které této osobě umožňuje omezit přístup k vysílání dětem a mladistvým,”.

CELEX: 31997L0036

38. V § 32 odst. 1 písm. l) se za slovo “uchovávat” vkládají slova “v odvysílané podobě a v náležité technické kvalitě”, slova “odvysílaných pořadů nejméně” se nahrazují slovy “pořadů včetně dalších částí vysílání alespoň” slova “poskytnout je” se nahrazují slovy “na písemnou výzvu je zapůjčit” a slova “s plněním této povinnosti” se nahrazují slovy “se zapůjčením záznamů pořadů a dalších částí vysílání”.
39. V § 32 odst. 1 písmeno m) zní:

“m) bylo-li v důsledku vysílání určitého pořadu nebo dalších částí vysílání zahájeno řízení před orgánem veřejné moci, je provozovatel vysílání povinen na písemnou výzvu příslušného orgánu veřejné moci uchovávat záznam pořadu nebo dalších částí vysílání v odvysílané podobě a v náležité technické kvalitě, až do pravomocného rozhodnutí ve věci,”.

40. V § 32 odstavec 2 zní:

“(2) Provozovatel celoplošného televizního vysílání s licencí je povinen opatřit alespoň 15 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro osoby se sluchovým postižením a alespoň 2 % vysílaných pořadů zpřístupnit pro osoby se zrakovým postižením. Provozovatel celoplošného televizního vysílání ze zákona je povinen opatřit alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky a alespoň 2 % vysílaných pořadů vyrobit v českém znakovém jazyce nebo simultánně tlumočit do českého znakového jazyka pro osoby se sluchovým postižením a dále je povinen zpřístupnit alespoň 10 % vysílaných pořadů pro osoby se zrakovým postižením.”.

CELEX: 32007L0065

41. V § 32 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

“(3) Provozovatel převzatého vysílání může šířit program obsahující pořady nebo další části vysílání, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, za podmínek stanovených v odstavci 1 písm. g); do nejnižší programové nabídky nesmí být zařazen program obsahující převážně pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.”.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

42. V § 32 odst. 4 úvodní části ustanovení se za slovo “vysílání” vkládají slova “televizního programu převzatého od provozovatele televizního vysílání ze státu, který není členským státem Evropských společenství ani smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi nebo rozhlasového programu převzatého od provozovatele rozhlasového vysílání z jiného státu než České republiky,”.
43. V § 32 odst. 4 písm. a) se za slovo “pořady” vkládají slova “nebo další části vysílání” a slova “§ 31 a odstavcem” se nahrazují slovem “odstavce”.
44. V § 32 odst. 4 písm. b) se za slovo “pořady” vkládají slova “nebo další části vysílání” a slova “g) a” se zrušují.
45. V § 32 se doplňují odstavce 5 až 7, které znějí:

“(5) Povinnosti stanovené v odstavci 1 ve vztahu k pořadům je provozovatel vysílání povinen plnit rovněž ve vztahu ke všem dalším částem vysílání, nestanoví-li zákon jinak.

(6) Provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání je povinen na písemnou výzvu poskytnout Radě vyjádření a informace nezbytné k výkonu její působnosti podle § 5 písm. t) až w) nebo § 6 odst. 1 a 5.

(7) Provozovatel televizního vysílání je povinen umožnit divákům snadný, přímý a trvalý přístup zejména k 

1. základním údajům o provozovateli televizního vysílání, jimiž jsou název nebo jméno a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, adresa sídla v případě právnické osoby nebo bydliště v případě fyzické osoby a u zahraniční osoby rovněž adresa podniku nebo organizační složky na území České republiky, byly-li zřízeny,
2. údajům, které umožňují rychlé, přímé a účinné navázání kontaktu s provozovatelem televizního vysílání, zejména k poštovní adrese pro doručování, telefonnímu číslu, popřípadě k adrese pro doručování elektronické pošty, a
3. informaci o tom, že orgánem dohledu nad provozováním televizního vysílání je Rada.”.

CELEX: 32007L0065

1. V § 33 odst. 3 se slova “Ministerstvo kultury (dále jen “ministerstvo”)” nahrazují slovem “ministerstvo”.
2. § 34 včetně nadpisu zní:

Ҥ 34

Vysílání krátkých zpravodajských výňatků

(1) Provozovatel televizního vysílání, který získal výhradní práva k vysílání události, která je předmětem zvýšeného zájmu veřejnosti (dále jen “událost zvýšeného zájmu veřejnosti”), je povinen ostatním provozovatelům televizního vysílání usazeným v členských státech Evropských společenství na jejich žádost umožnit přístup k signálu přenosu nebo poskytnout záznam této události za účelem pořízení krátkého zpravodajského výňatku podle vlastního výběru do svých všeobecných zpravodajských pořadů. Získal-li výhradní práva k vysílání události zvýšeného zájmu veřejnosti provozovatel televizního vysílání usazený v České republice, jsou ostatní provozovatelé televizního vysílání usazení v České republice povinni uplatnit žádost podle věty první u tohoto provozovatele televizního vysílání.

(2) Doba trvání krátkého zpravodajského výňatku ve všeobecném zpravodajském pořadu nesmí přesáhnout 90 sekund. Krátký zpravodajský výňatek musí být označen uvedením zdroje, z něhož byl převzat, není-li takové označení neproveditelné.

(3) Při poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání lze krátký zpravodajský výňatek pořízený podle odstavce 1 použít za podmínky, že všeobecný zpravodajský pořad, jehož je součástí, je ze záznamu nabízen týmž provozovatelem televizního vysílání, který jej odvysílal.

(4) Za všeobecný zpravodajský pořad se považuje pořad sestavený ze zpráv, reportáží a rozhovorů o aktuálním dění v oblasti vnitřní a zahraniční politiky, veřejného života, kultury, kriminality nebo sportu, včetně bloku zvláštního zpravodajství pravidelně navazujícího na tento pořad.

(5) Provozovatel televizního vysílání, který získal výhradní práva k vysílání události zvýšeného zájmu veřejnosti, je povinen stanovit podmínky, za kterých je možný přístup ostatních provozovatelů televizního vysílání k signálu přenosu nebo dodání záznamu této události (dále jen “akreditační podmínky”), s dostatečným časovým předstihem a zveřejnit je způsobem umožňujícím dálkový přístup. Akreditační podmínky musejí být spravedlivé a rozumné a nesmějí být diskriminační. Provozovatel televizního vysílání, který získal výhradní práva k vysílání události zvýšeného zájmu veřejnosti, je oprávněn za zajištění přístupu k signálu přenosu nebo dodání záznamu této události účtovat nejvýše částku odpovídající náhradě dodatečných nákladů přímo spojených se zajištěním přístupu k signálu přenosu nebo s dodáním záznamu.

CELEX: 32007L0065

3. V § 43 odstavec 3 zní:

“(3) Za nezávislého výrobce se považuje právnická osoba nebo fyzická osoba, která není provozovatelem televizního vysílání, ani není s provozovatelem televizního vysílání majetkově propojena nebo jejíž dodávky děl pro jednoho provozovatele televizního vysílání nepřesáhnou v průběhu 3 let 90 % její celkové výroby. Osobou majetkově propojenou s provozovatelem televizního vysílání se rozumí osoba, která se podílí na hlasovacích právech nebo základním kapitálu tohoto provozovatele televizního vysílání, nebo osoba, v níž se provozovatel televizního vysílání podílí na hlasovacích právech nebo základním kapitálu.”.

4. § 46 včetně nadpisu zní:

Ҥ 46

Evropské dílo

 

1. Evropským dílem se rozumí

1. dílo pocházející z členských států Evropských společenství,
2. dílo pocházející ze státu, který není členským státem Evropských společenství, avšak je smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi^4b), splňuje-li toto dílo podmínky podle odstavce 3, nebo
3. dílo vyrobené v koprodukci v rámci smlouvy týkající se audiovizuálního odvětví uzavřené mezi Evropskými společenstvími a třetím státem, splňuje-li toto dílo podmínky stanovené ve smlouvě, na základě které bylo vyrobeno.

2. Ustanovení odstavce 1 písm. b) a c) se použijí pouze tehdy, nejsou-li v příslušných třetích státech uplatňována diskriminační opatření vůči dílům z členských států Evropských společenství.
3. Za dílo uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) se považuje dílo vytvořené převážně autory a pracovníky s bydlištěm v jednom nebo více státech uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) za předpokladu, že

1. bylo vyrobeno výrobcem nebo více výrobci usazenými v jednom nebo ve více z těchto států,
2. výroba díla se uskutečnila pod dohledem a skutečnou kontrolou výrobce nebo více výrobců usazených v jednom nebo ve více z těchto států, nebo
3. podíl koproducentů z těchto států na celkových koprodukčních nákladech je převažující a koprodukce nebyla kontrolována výrobcem nebo více výrobci usazenými mimo území těchto států.

4. Dílo, které nelze považovat za evropské dílo podle odstavce 1, avšak bylo vyrobeno na základě dvoustranné smlouvy o koprodukci uzavřené mezi členskými státy Evropských společenství a třetím státem, lze považovat za evropské dílo za předpokladu, že podíl koproducentů z členských států Evropských společenství na celkových výrobních nákladech je převažující a výroba nebyla kontrolována výrobcem nebo více výrobci usazenými mimo území členských států Evropských společenství.”.

CELEX: 32007L0065

1. V § 47 se odstavec 4 zrušuje.
2. V části páté nadpis Hlavy IV zní:

“OBCHODNÍ SDĚLENÍ”.

3. § 48 a 49 včetně nadpisů znějí:

Ҥ 48

Povinnosti provozovatelů vysílání při vysílání obchodních sdělení

 

1. Provozovatelé vysílání nesmějí zařazovat do vysílání

1. obchodní sdělení, která nejsou snadno rozpoznatelná,
2. obchodní sdělení, která podporují chování ohrožující zdraví nebo bezpečnost nebo chování, které hrubě ohrožuje ochranu životního prostředí,

CELEX: 32007L0065

3. obchodní sdělení, v nichž účinkují hlasatelé, moderátoři a redaktoři zpravodajských a politicko-publicistických pořadů,
4. náboženská a ateistická obchodní sdělení,
5. obchodní sdělení politických stran a hnutí a obchodní sdělení nezávislých kandidátů na poslance, senátory nebo členy zastupitelstva územního samosprávného celku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,
6. obchodní sdělení týkající se léčivých přípravků nebo léčebných postupů, které jsou v České republice dostupné pouze na lékařský předpis,
7. obchodní sdělení týkající se cigaret nebo jiných tabákových výrobků,
8. skrytá obchodní sdělení,
9. obchodní sdělení obsahující podprahové sdělení,
10. obchodní sdělení, která snižují úctu k lidské důstojnosti,

CELEX: 32007L0065

11. obchodní sdělení útočící na víru nebo náboženství nebo na politické nebo jiné smýšlení,
12. obchodní sdělení obsahující diskriminaci na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

CELEX: 32007L0065

2. Obchodní sdělení nesmějí fyzicky nebo mravně ohrožovat děti a mladistvé tím, že

1. přímo nabádají děti a mladistvé ke koupi nebo pronájmu určitého výrobku nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti,
2. přímo nabádají děti a mladistvé, aby přemlouvali své rodiče nebo jiné osoby ke koupi nabízeného zboží nebo služeb,
3. využívají zvláštní důvěru dětí a mladistvých ke svým rodičům, učitelům nebo k jiným osobám, nebo
4. bezdůvodně ukazují děti a mladistvé v nebezpečných situacích.

CELEX: 32007L0065

3. Za pravdivost údajů obsažených v obchodním sdělení odpovídá zadavatel obchodního sdělení; pokud zadavatele obchodního sdělení nelze určit, odpovídá provozovatel vysílání. Zadavatelem obchodního sdělení se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která objednala u jiné právnické nebo fyzické osoby obchodní sdělení.

§ 49

Povinnosti při zařazování reklam a teleshoppingu do vysílání

1. Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby

1. reklamy a teleshopping byly snadno rozeznatelné; u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově a u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově nebo zvukově-obrazově nebo prostorovými prostředky oddělené od ostatních částí vysílání,
2. izolované reklamy a teleshoppingové šoty byly zařazovány do vysílání pouze výjimečně, vyjma přenosů sportovních událostí; to neplatí pro rozhlasové vysílání,

CELEX: 32007L0065

3. reklamy a teleshopping týkající se erotických služeb a erotických výrobků nebyly zařazovány do vysílání v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin; tato povinnost se na provozovatele vysílání nevztahuje, je-li vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let a je k němu poskytnuto technické opatření, které této osobě umožňuje omezit přístup k vysílání dětem a mladistvým,
4. reklamy a teleshopping nebyly zařazovány bezprostředně před vysíláním bohoslužeb ani bezprostředně po jejich vysílání.

2. Provozovatel televizního vysílání je povinen zajistit, aby při zařazování reklamy nebo teleshoppingových šotů do pořadu nebyla narušena celistvost pořadu, ani práva nositelů práv tím, že nezohlední přirozené přestávky, dobu trvání a povahu pořadu.
3. Provozovatel televizního vysílání s licencí nesmí vysílání filmů vyrobených pro televizi, kinematografických děl a zpravodajských pořadů přerušit reklamou nebo teleshoppingovými šoty více než jednou za každý plánovaný časový úsek v trvání alespoň 30 minut. Provozovatel rozhlasového vysílání s licencí nesmí vysílání zpravodajských pořadů přerušit reklamou nebo teleshoppingovými šoty více než jednou za každý plánovaný časový úsek v trvání alespoň 30 minut.
4. Rozhlasové a televizní vysílání pořadů pro děti nelze reklamou nebo teleshoppingovými šoty přerušit více než jednou za každý plánovaný časový úsek v trvání alespoň 30 minut, pokud plánovaná doba trvání pořadu pro děti bez zařazení reklamy a teleshoppingových šotů přesahuje 30 minut. Během televizního vysílání pořadu pro děti nelze reklamu nebo teleshoppingové šoty uvádět na dělené obrazovce.
5. Rozhlasové a televizní vysílání bohoslužeb nelze reklamou nebo teleshoppingem přerušovat. Během televizního vysílání bohoslužeb nelze reklamu nebo teleshopping uvádět na dělené obrazovce.
6. Omezení podle odstavce 3 se nevztahuje na filmy vyrobené pro televizi, mají-li povahu dokumentárních pořadů nebo jsou-li samostatnými částmi seriálů nebo cyklů pořadů.

CELEX: 32007L0065

7. Provozovatel vysílání ze zákona smí vkládat reklamu a teleshoppingové šoty pouze mezi pořady nebo do přirozených přestávek v pořadech.”.

1. V § 50 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 až 8 se označují jako odstavce 2 až 7.

2. V § 50 odst. 3 se slova “1 až 3” nahrazují slovy “1 a 2”.
3. V § 50 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:

“(4) Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na oznámení provozovatele vysílání týkající se jeho vlastních pořadů a doprovodných výrobků nebo služeb, které jsou od těchto pořadů přímo odvozeny, na oznámení o sponzorování nebo umístění produktu, na bezúplatně odvysílaná oznámení ve veřejném zájmu nebo ve prospěch obecně prospěšných cílů a na bezúplatně odvysílaná upozornění na charitativní akce.”.

Dosavadní odstavce 4 až 7 se označují jako odstavce 5 až 8.

CELEX: 32007L0065

4. V § 50 se odstavec 6 zrušuje.

Dosavadní odstavce 7 a 8 se označují jako odstavce 6 a 7.

5. V § 50 odstavec 6 zní:

“(6) Souvislý teleshoppingový blok trvá bez přerušení alespoň 15 minut a musí být zřetelně označen obrazovými a zvukovými prostředky. Provozovatel televizního vysílání s licencí může v programu, který není zaměřen výhradně na teleshopping, vysílat souvislé teleshoppingové bloky nad rámec časových omezení vysílání reklamy a teleshoppingových šotů podle odstavce 2.”.

CELEX: 32007L0065

6. V § 50 se odstavec 7 zrušuje.
7. Nadpis § 52 zní:

“Zvláštní ustanovení o obchodních sděleních týkajících se alkoholických nápojů”.

8. V § 52 úvodní části ustanovení se slova “Reklama a teleshopping na alkoholické nápoje” nahrazují slovy “Obchodní sdělení týkající se alkoholických nápojů”.

CELEX: 32007L0065

9. V § 52 písm. a) se za slova “speciálně na” vkládají slova “děti a” a za slovo “zobrazovat” se vkládají slova “děti a”.

CELEX: 32007L0065

10. § 53 včetně nadpisu zní:

Ҥ 53

Povinnosti provozovatelů vysílání při vysílání sponzorovaných rozhlasových nebo televizních programů a pořadů

1. Rozhlasové nebo televizní programy a pořady, které jsou sponzorovány, musejí splňovat tyto požadavky:

1. jejich obsah a chronologické uspořádání pořadů a dalších částí vysílání nesmí být ovlivněny způsobem, kterým by mohla být dotčena redakční odpovědnost a nezávislost provozovatele vysílání,
2. nesmí přímo nabádat k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním zmiňováním zboží nebo služeb za účelem propagace.

2. Rozhlasové nebo televizní programy a pořady nesmějí být sponzorovány osobami, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej cigaret nebo jiných tabákových výrobků.
3. Při sponzorování rozhlasových nebo televizních programů a pořadů osobami, jejichž předmět činnosti zahrnuje výrobu nebo distribuci léčivých přípravků nebo léčebné postupy, lze propagovat jméno nebo název sponzora nebo jeho obraz na veřejnosti, avšak nelze propagovat léčivé přípravky nebo léčebné postupy vázané v České republice na lékařský předpis.
4. Provozovatel vysílání je povinen každý zcela nebo z části sponzorovaný pořad vždy na začátku a dále v  průběhu nebo na konci zřetelně označit jménem nebo názvem, obrazovým symbolem (logem) nebo jinou značkou sponzora, kterou se rozumí zejména odkaz na jeho výrobky, služby nebo na jejich charakteristický znak.
5. Provozovatel vysílání sponzorovaného programu je povinen oznámit sponzorování programu a zřetelně označit jméno nebo název sponzora a uvést hlavní předmět jeho činnosti. Oznámení o sponzorování programu nesmí být vysíláno v upoutávkách na pořad, v průběhu pořadu a bezprostředně před začátkem nebo po ukončení pořadu.
6. Sponzorovat nelze zpravodajské a politicko-publicistické pořady.

CELEX: 32007L0065

7. Sponzorovat nelze programy, u nichž nadpoloviční podíl denního vysílacího času tvoří pořady, které nelze sponzorovat.”.

Poznámka pod čarou č. 11 se zrušuje.

1. Za § 53 se vkládá nový § 53a, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 11a zní:

Ҥ 53a

Povinnosti provozovatelů televizního vysílání při umístění produktu

 

1. Umístění produktu v pořadech je přípustné pouze

1. v kinematografických dílech, ve filmech a seriálech vytvořených pro televizní vysílání nebo pro audiovizuální mediální služby na vyžádání, ve sportovních a zábavných pořadech, a to za podmínky, že se nejedná o pořady pro děti, nebo
2. v případech, kdy se neprovádí žádná platba, ale pouze se bezplatně poskytuje určité zboží nebo služby, zejména rekvizity nebo ceny pro soutěžící s cílem zařadit je do pořadu.

2. Pořady obsahující umístění produktu, musejí splňovat tyto požadavky:

1. jejich obsah a doba zařazení do vysílání nesmějí být ovlivněny tak, aby tím byla dotčena redakční odpovědnost a nezávislost provozovatele televizního vysílání,
2. nesmějí přímo nabádat k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním zmiňováním tohoto zboží nebo služeb za účelem jejich propagace,
3. nesmějí nepatřičně zdůrazňovat umístěný produkt.

3. Pořady obsahující umístění produktu musejí být na začátku, na konci a v případě přerušení reklamou nebo teleshoppingovými šoty rovněž po tomto přerušení zřetelně označeny jako pořady obsahující umístění produktu, aby diváci nemohli být žádným způsobem uvedeni v omyl o povaze těchto pořadů. Povinnost podle věty první se nevztahuje na pořady, které nevyrobil nebo jejichž výrobu nezadal sám provozovatel televizního vysílání nebo osoba, která je ve vztahu k provozovateli televizního vysílání v postavení osoby ovládající nebo ovládané podle zvláštního právního předpisu^11a).
4. Pořady nesmějí obsahovat umístění produktu, pokud se jedná o

1. cigarety nebo jiné tabákové výrobky, nebo umístění produktu osob, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej cigaret nebo jiných tabákových výrobků, nebo
2. léčivé přípravky nebo léčebné postupy, které jsou v České republice dostupné pouze na lékařský předpis.

CELEX: 32007L0065

_________________

11a) § 66a obchodního zákoníku.”.

1. V § 54a se slova “zrakově a sluchově postiženým” nahrazují slovy “osobám se zrakovým a sluchovým postižením” a slova “popis, český znakový jazyk, titulkování, snadná navigace” se nahrazují slovy “popis obrazu, český znakový jazyk, titulkování s indikací neverbální zvukové složky děje, snadno srozumitelná orientace v nabídce pořadů”.
2. V § 55 odst. 9, § 55a odst. 9 a v § 56 odst. 5 se slova “a družic” nahrazují slovy “ , družic a zvláštních přenosových systémů”.
3. § 55b se zrušuje.
4. V § 59 odst. 4 se slova “povinnosti uvedené” nahrazují slovy “některou z povinností uvedených” a slova “a dále z důvodu uvedeného v” se zrušují.
5. V § 59a se slovo “jednání¹²⁾” nahrazuje slovy “jednání uvnitř Evropských společenství podle přímo použitelného předpisu¹²⁾”.
6. V § 60 odst. 1 písm. a) se za slovo “pořady” vkládají slova “nebo další částí vysílání”.
7. V § 60 odst. 1 písm. d) se za slovo “pořadů” vkládají slova “nebo dalších částí vysílání”.
8. V § 60 odst. 1 písm. e) se slovo “neposkytne” nahrazuje slovem “nezapůjčí” a za slovo “pořadu” se vkládají slova “nebo dalších částí vysílání”.
9. V § 60 odst. 1 písmeno k) zní:

“k) poruší některou z povinností stanovených pro sponzorování programů nebo pořadů nebo poruší některou z povinností stanovených pro umístění produktu,”.

10. V § 60 odst. 1 písm. l) se slova “vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů” nahrazují slovy “obchodní sdělení a skrytá obchodní sdělení”.
11. V § 60 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena p) až u), která znějí:

“p) nedodrží ustanovení § 32 odst. 3,

r) nedodrží ustanovení § 32 odst. 4,

s) nedodrží ustanovení § 32 odst. 5,

t) neposkytne Radě vyjádření a informace podle § 32 odst. 6,

u) neumožní divákům snadný, přímý a trvalý přístup k informacím podle § 32 odst. 7.”.

12. V § 60 odst. 3 písm. a), b) a c) se za slovo “pořady” vkládají slova “nebo další části vysílání”.
13. V § 60 odst. 3 písm. d) se slova “a upoutávky” nahrazují slovy “ , upoutávky nebo další části vysílání” a za slovo “mladistvých” se vkládají slova “ , a nejedná se o vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let, k němuž je poskytnuto technické opatření, které znemožňuje přístup k vysílání dětem a mladistvým,”.
14. V § 60 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena h) a i), která znějí:

“h) poruší povinnost podle § 62 odst. 5,

i) nedodrží některou z podmínek stanovených v § 67 odst. 3 pro poskytování služby přímo související s programem.”.

15. V § 60 se doplňuje odstavec 7, který zní:

“(7) Pokutu od 1 000 Kč do 1 000 000 Kč uloží Rada provozovateli televizního vysílání, který nesplní některou z povinností podle § 34.”.

16. V § 61 odst. 1 se slova “do 2 let” nahrazují slovy “do 3 let”.
17. V § 61 odstavec 3 zní:

“(3) Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání, k výši případného finančního prospěchu, a ke stanovisku věcně příslušného samoregulačního orgánu uvedeného v seznamu samoregulačních orgánů, obdrží-li toto stanovisko písemně do 10 pracovních dnů ode dne zahájení řízení o správním deliktu.”.

18. § 62 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 14 až 18 zní:

Ҥ 62

Pozastavení převzatého vysílání televizního programu ze státu, který je smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi, a z členského státu Evropských společenství

1. Rada může rozhodnout o pozastavení šíření televizního programu převzatého ze státu, který je smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi a není zároveň členským státem Evropských společenství, má-li za to, že jeho obsahem je opětovně porušován § 32 odst. 4 a toto porušování je zřejmé, závažné a má hrubou povahu¹⁴⁾, anebo že jeho obsahem jsou na území České republiky jinak porušována práva vyplývající z Evropské úmluvy o přeshraniční televizi¹⁵⁾.
2. Rada může rozhodnout o pozastavení šíření televizního programu převzatého z jiného členského státu Evropských společenství, jestliže

1. má za to, že obsahem převzatého televizního programu byl zřejmým, závažným a hrubým způsobem porušen § 32 odst. 4 a provozovatele převzatého vysílání na tuto skutečnost v posledních 12 měsících alespoň dvakrát písemně upozornila s tím, že šíření převzatého televizního programu může být v České republice pozastaveno, pokud by porušení trvalo nebo by k němu došlo opětovně,
2. řádně odůvodněný záměr pozastavit šíření tohoto televizního programu v České republice písemně oznámila Evropské komisi a příslušnému regulačnímu orgánu členského státu Evropských společenství, ve kterém je provozovatel vysílaní, od něhož je televizní program převzat, usazen (dále jen “regulační orgán členského státu Evropských společenství”), spolu se žádostí o konzultace, a
3. má za to, že konzultace s Evropskou komisí a regulačním orgánem členského státu Evropských společenství nevedly ve lhůtě 15 dnů od jejich zahájení ke smírnému řešení a porušování trvá.

3. Nejedná-li se o případy uvedené v odstavci 2, Rada může rozhodnout o pozastavení šíření televizního programu převzatého z členského státu Evropských společenství, jehož obsahem jsou porušována ustanovení zákona, kterými se v oblastech koordinovaných v rámci Evropských společenství v souladu s právem Evropských společenství stanoví podrobnější nebo přísnější pravidla¹⁶⁾ (dále jen “zvláštní pravidla”), jestliže

1. má za to, že vysílání televizního programu převzatého z členského státu Evropských společenství je směrováno zcela nebo převážně na území České republiky,
2. má za to, že provozovatel vysílání televizního programu převzatého podle písmene a) se v jiném členském státě Evropských společenství usadil proto, aby obešel zvláštní pravidla, která by se na něj vztahovala, pokud by byl usazen v České republice,
3. řádně odůvodněný záměr pozastavit šíření televizního programu převzatého podle písmene a) v České republice písemně oznámila Evropské komisi a regulačnímu orgánu členského státu Evropských společenství,
4. má za to, že výsledky dosažené součinností s regulačním orgánem členského státu Evropských společenství, popřípadě s orgánem určeným podle práva Evropských společenství¹⁷⁾, byl-li k součinnosti vyzván, nejsou uspokojivé¹⁸⁾, a
5. obdržela písemné rozhodnutí Evropské komise, že uskutečnění záměru podle písmene c) je slučitelné s právem Evropských společenství.

CELEX: 32007L0065

4. Rozhodnutí o pozastavení šíření převzatého televizního programu Rada oznámí každému provozovateli převzatého vysílání. Provozovatel převzatého vysílání nesmí program označený v rozhodnutí Rady na území České republiky šířit ode dne následujícího po dni doručení rozhodnutí Rady, a to do dne, kdy rozhodnutí Rady pozbude platnosti.
5. Rozhodnutí o pozastavení šíření převzatého televizního programu pozbude platnosti uplynutím doby, na kterou Rada jeho platnost ve výroku rozhodnutí omezila, nejpozději však uplynutím doby 6 měsíců ode dne nabytí právní moci. Rozhodnutí o pozastavení šíření převzatého televizního programu, které bylo vydáno podle odstavce 2, pozbude platnosti, rozhodne-li Evropská komise, že není slučitelné s právem Evropských společenství, a to dnem, kdy o tom Rada na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup uveřejní oznámení; oznámení je Rada povinna uveřejnit nejpozději první pracovní den následující po dni, ve kterém obdržela písemné vyhotovení rozhodnutí Evropské komise.

CELEX: 32007L0065

6. Rada je povinna písemnosti, které při postupu podle odstavce 1 zasílá příslušnému regulačnímu orgánu státu, který je smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi a není zároveň členským státem Evropských společenství, nebo orgánu určenému Evropskou úmluvou o přeshraniční televizi, zaslat neprodleně v kopii rovněž Ministerstvu zahraničních věcí. Pro písemnosti zasílané Radou při postupu podle odstavce 2 nebo 3 Evropské komisi, regulačnímu orgánu členského státu Evropských společenství nebo orgánu určenému podle práva Evropských společenství, se použije věta první obdobně.

_______________

14) Čl. 24 Evropské úmluvy o přeshraniční televizi, ve znění Protokolu pozměňujícího Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi.

15) Čl. 24 bis Evropské úmluvy o přeshraniční televizi, ve znění Protokolu pozměňujícího Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi.

16) Čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES.

17) Čl. 23a směrnice Evropského parlamentu a Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES.

18) Čl. 3 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES.”.

1. V § 66 se slova “a novém rozhodnutí” zrušují, za slova “rozhodnutí o pokutě” se vkládají slova “ , rozhodnutí o pozastavení šíření převzatého televizního programu” a slovo “spotřebitelů^9e)” se nahrazuje slovem “spotřebitelů^5a)”.
2. V § 66a se za slova “při regulaci reklamy” vkládají slova “a sponzorování”.
3. V § 67 odst. 1 větě první se za slova “§ 42 až 47” vkládají slova “ , § 49 odst. 2 a 3 a § 50 odst. 2”.

CELEX: 32007L0065

4. V § 67 odstavce 2 a 3 znějí:

“(2) Ve vysílání programu zaměřeného výhradně na reklamu a teleshopping mohou být reklama a teleshopping vysílány pouze za předpokladu, že splňují podmínky stanovené tímto zákonem. Ustanovení § 42 až 47, § 49 odst. 2 a 3 a § 50 odst. 2 se na vysílání takového programu nepoužijí.

CELEX: 32007L0065

(3) Na služby přímo související s programem se vztahují ustanovení § 32 odst. 1 písm. b) až g) a dále ustanovení § 35 až 41. Je-li v rámci služeb přímo souvisejících s programem a obsahu elektronického programového průvodce vysílána reklama a teleshopping, vztahují se na vysílání reklamy a teleshoppingu povinnosti podle § 48, 49 a 52.”.

5. V § 67a se slova “47 a 49 až 51” nahrazují slovy “47, 50 a 51”.

§ 21

Přechodná ustanovení

1. Právnická nebo fyzická osoba, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona poskytuje službu spočívající v nabídce televizního programu prostřednictvím přenosového systému uvedeného v § 12 odst. 3 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (dále jen “osoba poskytující televizní program”), a tato služba se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za provozování televizního vysílání, je povinna doručit Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen “Rada”) do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona žádost o udělení licence k provozování televizního vysílání podle § 25 zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud osoba poskytující televizní program povinnost podle věty první nesplní, je povinna poskytování televizního programu ukončit nejpozději dnem následujícím po dni, jímž uplyne lhůta pro splnění této povinnosti. Osoba poskytující televizní program, která povinnost podle věty první splní, avšak Rada rozhodne, že jí licenci k provozování televizního vysílání neudělí, je povinna poskytování televizního programu ukončit do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo rozhodnutí Rady doručeno.
2. Provozovatel televizního vysílání prostřednictvím kabelového systému, v jehož licenci není územní rozsah vysílání stanoven údaji podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen tyto údaje Radě doručit do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; nesplnění této povinnosti se považuje za porušení licenčních podmínek. Rada licenci provozovatele televizního vysílání prostřednictvím kabelového systému doplní o údaje podle věty první do 60 dnů ode dne, kdy jí byly tyto údaje doručeny.
3. Provozovatel televizního vysílání s licencí, jehož vysílání není zcela nebo převážně směrováno pouze na území České republiky, nebo jehož hlavním jazykem vysílání není čeština, je povinen doručit Radě do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona údaje podle § 14 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; nesplnění této povinnosti se považuje za porušení licenčních podmínek. Rada licenci provozovatele televizního vysílání s licencí doplní o údaje podle věty první do 60 dnů ode dne, kdy jí tyto údaje byly doručeny, a bezodkladně informuje regulační orgán členského státu Evropských společenství, na jehož území je televizní vysílání zcela nebo převážně směrováno.
4. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
5. Ustanovení § 53a zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahuje na pořady vyrobené do konce roku 2009.

CELEX: 32007L0065

ČÁST Třetí

Změna zákona o rozhlasových a televizních poplatcích

§ 22

Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 304/2007 Sb. a zákona č. 7/2009 Sb., se mění takto:

1. V § 2 odst. 1 se slova “bez ohledu na způsob příjmu” nahrazují slovy “ , je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů”.
2. V § 2 odst. 2 se slova “bez ohledu na způsob příjmu” nahrazují slovy “ , je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů”.
3. V § 2 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:

“d) zařízení technicky způsobilá k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání pouze v případě, je-li šířeno prostřednictvím přenosového systému uvedeného v § 12 odst. 3 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.”.

ČÁST čtvrtá

Změna zákona o regulaci reklamy

§ 23

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 138/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 132/2003 Sb., zákona č. 217/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 480/2004 Sb., zákona č. 384/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 25/2006 Sb., zákona č. 109/2007 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 36/2008 Sb. a zákona č. 296/2008 Sb., se mění takto:

1. V § 1 odst. 3 se slovo “vysílání,” nahrazuje slovy “vysílání^3a), audiovizuální mediální služby na vyžádání^3b),”.

Poznámky pod čarou č. 3a a 3b znějí:

“^3a) Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3b) Zákon č. … /2009 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání).”.

2. V § 2 se doplňuje odstavec 7, který zní:

“(7) Za skrytou reklamu se nepovažuje umístění produktu v audiovizuálním díle nebo jiném zvukově obrazovém záznamu, splňuje-li podmínky stanovené jiným právním předpisem^{3a), 3b)}.”.

3. V § 7 odst. 1 písm. a) se slova “televizní vysílání²⁸⁾” nahrazují slovy “televizní vysílání^3a)”, za slova “pro reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání” se vkládají slova “a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání” a za slova “pro sponzorování v rozhlasovém a televizním vysílání” se vkládají slova “a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání”.

Poznámka pod čarou č. 28 se zrušuje.

ČÁST pátá

Změna zákona o správních poplatcích

§ 24

Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb. a zákona č. 197/2009 Sb., se mění takto:

V položce 67 části IV přílohy Sazebník ustanovení “Předmětem poplatku není” zní:

“Předmětem poplatku není

1. Přijetí žádosti o udělení oprávnění k provozování televizního vysílání podle písmene a) této položky, je-li žádost podávána podle § 21 odst. 1 zákona č. …/2009 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání).

2. Přijetí žádosti o změnu údajů podle písmene d) této položky, zapisuje-li se změna do obchodního rejstříku.”.

ČÁST Šestá

Změna zákona o České televizi

§ 25

V § 3 odst. 1 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 304/2007 Sb. a zákona č. 384/2008 Sb., se v písmeni k) slova “pro sluchově postižené nebo simultánním tlumočením do českého znakového jazyka” nahrazují slovy “a alespoň 2 % vysílaných pořadů vyrábí v českém znakovém jazyce nebo opatřuje simultánním tlumočením do českého znakového jazyka pro osoby se sluchovým postižením a dále alespoň 10 % vysílaných pořadů zpřístupňuje pro osoby se zrakovým postižením”.

ČÁST SEDMÁ

ÚČINNOST

§ 26

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení § 6 odst. 4, § 20 bodu 61 a § 25, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2011.

 

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

OBECNÁ ČÁST

 

A. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace

 

Tato závěrečná zpráva, kterou zpracovala společnost EEIP, a.s., je stručným výstupem z hodnocení dopadů regulace provedeného k transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání. Podrobnější rozbor jednotlivých problémových okruhů lze nalézt v dokumentu Rozšířená závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace k transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání a v dokumentu Hodnocení dopadů regulace k transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání.

 

 

 

Důvod předložení

 

Název

Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace k transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání – směrnice o audiovizuálních mediálních službách (dále jen “Směrnice”).

 

Identifikace problémů, cílů, kterých má být dosaženo, a rizik spojených s nečinností

• Implementace Směrnice – při nedodržení závazku sankce ze strany EU.
• I bez nutnosti implementace by bylo nutné upravit stávající zákon z následujících důvodů:

• Technologický vývoj (riziko, že právní úprava výrazně zaostane za technologickým pokrokem; cíl – právní úprava reflektující technologický pokrok a trendy v oblasti audiovize).
• Konvergence technologií a služeb směrem k dodávání obsahu pomocí internetového protokolu (riziko, že regulátor nebude schopen v této oblasti efektivně chránit spotřebitele, mládež a plnit efektivně své povinnosti aj.; cíl – nastavení regulace tak, aby zajišťovala přiměřenou míru ochrany osob, podpory evropské tvorby apod., ale zároveň nebránila rozvoji internetových služeb a technologií).
• Rozšiřování škály přístrojů pro audiovizuální příjem v domácnostech (větší náklady regulátora kvůli zvyšujícímu se počtu regulovaných subjektů; cíl – regulace musí umožnit regulátorovi, aby i při nárůstu počtu regulovaných subjektů efektivně reguloval oblast audiovize).
• Vývoj reklamních metod (riziko, že právní úprava rychle zaostane za pokrokem v této oblasti; cíl – regulace, která je schopna pojmout změny v odvětví audiovize).
• Společenské a kulturní změny (nutnost jejich reflexe v právní úpravě; cíl – regulace, která je schopna pojmout změny v odvětví audiovize).
• Děti stále více se samostatně rozhodující o tom, co budou sledovat (což klade zvýšené nároky na regulátora z hlediska ochrany jejich mravního vývoje, cíl – ochrana dětí ve všech oblastech audiovize).
• Integrace vnitřního evropského trhu (riziko – Česká republika nevyužije možností, které jí v oblasti audiovize integrace vnitřního evropského trhu nabízí; cíl – nastavit národní předpisy tak, aby bylo výhod vyplývajících z vnitřního evropského trhu možno plně využít).
• Rozdílná regulace různých forem poskytování téhož nebo podobného obsahu neodůvodnitelná – tradiční televizní vysílání musí čelit konkurenci televizního vysílání provozovaného prostřednictví nových přenosových platforem i AVMS na vyžádání, které nabízejí podobný audiovizuální mediální obsah (riziko plynoucí z neodůvodněné diskriminace televizního vysílání vůči AVMS na vyžádání; cíl – nastavení vyvážené regulace pro provozování televizního vysílání i poskytování AVMS na vyžádání).

Obrázek 1: Schéma jednotlivých částí RIA k transpozici Směrnice

 

 

 

Návrh variant řešení

Návrh možných řešení včetně varianty “nulové”

Obchodní sdělení

Varianty

Varianta 0 – Zachování současného stavu, tj. úprava obchodních sdělení by nadále platila pouze pro stávající provozovatele televizního vysílání. Tato varianta není možná vzhledem k závazkům České republiky vyplývajícím ze Smlouvy o založení Evropského Společenství (dále jen “Smlouva o ES”).

Varianta 1 – Minimální rozsah úpravy ve vztahu k dotčeným subjektům, tj. rozšíření definice obchodních sdělení ve smyslu Směrnice a aplikace regulace obchodních sdělení i na nově regulované subjekty. Regulátor podpoří vytváření samoregulačních mechanismů v oblasti obchodních sdělení týkajících se pořadů pro děti ( “ … členské státy a Komise vybízejí poskytovatele mediálních služeb k tomu, aby vytvořili kodexy chování, pokud jde o nevhodná audiovizuální obchodní sdělení, provázející pořady pro děti nebo do nich začleněná, týkající se potravin a nápojů obsahujících živiny a látky s výživovým nebo fyziologickým účinkem, zejména látky jako jsou tuky, transmastné kyseliny, sůl/sodík a cukry, jejichž nadměrný příjem v celkové stravě se nedoporučuje.”).

Varianta 2 – aplikace ustanovení Směrnice v rozsahu větším než minimálním ve vztahu k dotčeným subjektům.

 

Ochrana skupin osob

Varianta 0 – Zachovat současný stav, kdy regulace obsahu je předepsána, kontrolována a vynucována pouze u tradičních provozovatelů televizního vysílání. Tato varianta není možná vzhledem k závazkům České republiky vyplývajícím ze Smlouvy o ES.

Varianta 1 – Implementace příslušných ustanovení Směrnice v minimálním rozsahu s tím, že kontrola všech médií bude provozována namátkově; provozovatelé televizního vysílání prostřednictvím internetu a jiných sítí budou od okamžiku účinnosti transponovaných ustanovení Směrnice povinni dodržovat všechny povinnosti, které z hlediska regulace obsahu předepisuje současná právní úprava televizního vysílání (tj. online vysílání a live-streamingové webové stránky budou moci vysílat pořady např. s erotickou tématikou až po 22:00 hodině nebude-li technickým opatřením zajištěno, že děti a mladiství nebudou mít možnost takové pořady běžně sledovat).

Možnosti úpravy poskytování AVMS na vyžádání:

Varianta 1a – Vytvoření registru stránek s potenciálně škodlivým obsahem, jako veřejně dostupné služby spadá svou podstatou mezi činnosti náležící státu (neboť se jedná o poskytování veřejného statku tj. public goods). Komplementem k registru stránek obsahujících škodlivý audiovizuální mediální obsah by byl počítačový program, který by se k tomuto registru po připojení k internetu automaticky připojil a zakázal by nainstalovaným internetovým prohlížečům připojit se na kteroukoliv stránku zanesenou v tomto registru stránek se škodlivým obsahem; tento počítačový program by byl ke stažení zdarma např. na stránkách Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen “Rada”) pro každého uživatele internetu. Aby bylo vyhověno podmínkám Směrnice, musely by povinně tento program nainstalovat školy, veřejné internet check points, domovy dětí a mládeže a další místa, kde by se mladiství mohli potenciálně dostat ke škodlivému obsahu webových stránek.

Varianta 1b – Zavedení povinnosti poskytovatelů AVMS na vyžádání aktivně zamezit přístupu ohrožených skupin s pomocí jasně definované technologie (např. USB klíče, platby kreditní kartou, heslo vydávané na konkrétním místě proti předložení občanského průkazu atd.).

Varianta 2 – Pro hodnocení AVMS bude vyvinut alespoň rámcově objektivní systém hodnocení, který umožní subjektům zveřejňované materiály značkovat (labelovat, tj. zařazovat do kategorií a viditelně označovat), které se dále budou lišit stupněm regulace. Alternativou vývoji vlastní klasifikace je převzetí některého již fungujícího labelingového systému, a jeho doladění podle národních specifik. Takový systém je vyvíjen například institutem NICAM Nizozemský institut pro klasifikaci audiovizuálních médií), a funguje na bázi vyhodnocení dotazníku týkajícího se obsahu. Optimální systém pro klasifikaci audiovizuálncíh děl a jeho aplikovatelnost by měla posoudit studie zpracovávaná CEMES FSV UK; vše ostatní stejně jako u varianty 1.

 

Evropská tvorba

Varianta 0 – Zachování současného stavu. Stávající provozovatelé televizního vysílání budou povinni vysílat 50 % evropských děl a 10 % nezávislých evropských děl. Poskytovatelé AVMS na vyžádání a provozovatelé nových typů televizního vysílání nebudou mít nadále žádné povinnosti podporovat evropskou a evropskou nezávislou tvorbu. Tato varianta není možná vzhledem k závazkům České republiky vyplývajícím ze Smlouvy o ES.

Varianta 1 – Implementovat požadavky Směrnice v minimálním možném rozsahu, tj. rozšířit povinnosti provozovatelů televizního vysílání (tj. 50 % evropské tvorby, 10 % děl nezávislých evropských producentů) na doposud neregulované provozovatele televizního vysílání a zavést podobnou povinnost i pro poskytovatele AVMS na vyžádání (modifikovanou ve smyslu Směrnice např. jako podíl z nabídky v katalogu, zvýrazněním v katalogu, možností podporovat evropskou tvorbu příspěvkem na tvorbu evropských děl, koprodukční činností atp.).

Varianta 2 – Rozšířit podporu evropské tvorby, např. zvýšením povinného procenta nebo zavedením dodatečného povinného příspěvku na tvorbu evropských děl pro všechny provozovatele televizního vysílání (stávající i nové) i pro všechny poskytovatele AVMS na vyžádání.

 

Umístění produktu

Provozovatelé televizního vysílání

Varianta 0 – Zachování současného stavu. Umístění produktu zůstane v českém právním řádu nedefinováno. Jeho zákaz bude nadále vyplývat ze zákazu skryté reklamy. Tato varianta nenaplňuje zcela podmínky Směrnice, neboť umístění produktu není zakázáno de iure. Pokud by bylo umístění produktu jasně označeno, může být legální. Označené umístění produktu by podléhalo regulaci z hlediska obsahu, formy, doby trvání, času zařazení apod. Tato varianta není možná vzhledem k závazkům České republiky vyplývajícím ze Smlouvy o ES.

Varianta 1 – Využití možnosti nepřipuštění výjimek, tj. zakázat umístění produktu.

Varianta 2 – Připustit všechny výjimky povolené Směrnicí, tj. převzít znění relevantních ustanovení Směrnice do českého právního řádu:

• připustit umístění produktu v kinematografických dílech, filmech a seriálech vytvořených pro audiovizuální mediální služby, sportovních pořadech a zábavných pořadech, zakázat umístění produktu v pořadech pro děti;
• připustit umístění produktu v případech, kdy se neprovádí žádná platba, ale pouze se bezplatně poskytuje určité zboží nebo služby jako např. rekvizity nebo ceny, s cílem umístit je do pořadu; bezplatné poskytnutí ceny nebo rekvizity má být považováno za umístění produktu jen tehdy, když má významnou hodnotu.

Varianta 2a – Blíže nespecifikovat významnou hodnotu, ponechat její výklad soudům.

Varianta 2b – Hodnotu zboží a služeb určit nominální hodnotou.

Varianta 2c – Významnou hodnotu určit jinak, například jako poměr mezi hodnotou zboží a náklady na výrobu pořadu:

• stanovit podmínku, že pořady obsahující umístění produktu nejsou po obsahové stránce ovlivněny tak, že by tím byla dotčena odpovědnost a redakční nezávislost poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb;
• stanovit podmínku, že doba nasazení pořadů obsahujících umístění produktu do televizního vysílání není ovlivněna tak, že by tím byla dotčena odpovědnost a redakční nezávislost poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb;
• stanovit podmínku, že pořady obsahující umístění produktu nenabádají přímo k nákupu nebo pronájmu zboží / služeb, zejména “zvláštním zmiňováním” za účelem propagace;
• stanovit podmínku, že není nepatřičně zdůrazněn dotyčný produkt (ať již v obraze, nebo ve zvuku);
• stanovit podmínku, že diváci musí být “jasně informováni o umístění produktu”. Pořady obsahující umístění produktu musí být na začátku a (současně) na konci, jakož i po reklamní přestávce (je-li) vhodně označeny.

Varianta 2d – Nespecifikovat konkrétní způsob označování umístění produktu.

Varianta 2e – Předepsat způsob označování buď jednotným textem, nebo srozumitelným jednotným logem:

• zavést možnost od požadavku upozornění upustit, pokud relevantní pořad nevyrobil sám poskytovatel audiovizuální mediální služby;
• zakázat umístění produktu pro komodity stanovené směrnicí – tabákové výrobky a léčiva.

AVMS na vyžádání

Varianta 0 – Zachování současného stavu. Institut umístění produktu zůstane v právní úpravě nedefinován. Jeho zákaz bude nadále vyplývat ze zákazu skryté reklamy. Tato varianta není možná vzhledem k závazkům České republiky vyplývajícím ze Smlouvy o ES.

Varianta 1 – Využití možnosti nepřipuštění výjimek, tj. zakázat umístění produktu.

Varianta 2 – Připustit všechny výjimky povolené směrnicí, tj. převzít znění relevantních ustanovení Směrnice do českého právního řádu.

 

Krátké výňatky

Varianta 0 – Zachování současného stavu. Tato varianta není možná vzhledem k závazkům České republiky vyplývajícím ze Smlouvy o ES.

Varianta 1 – Převzít maximální možnou délku vysílání jedné stručné informace nebo ponechat či změnit celkový časový denní limit. Maximální délka krátkého výňatku vyjádřena nově Směrnicí je však 90 sekund krátkého výňatku z jedné události.

 

Zpřístupnění pořadů osobám se zrakovým nebo sluchovým postižením

Provozovatelé televizního vysílání

Varianta 0 – Zachovat současný stav.

Varianta 1 – Zachování povinnosti pouze pro provozovatele celoplošného televizního vysílání opatřovat pořady skrytými titulky pro osoby se sluchovým postižením ve stanoveném procentu a zavedení povinnosti zpřístupnit televizní vysílání osobám se zrakovým postižením.

Varianta 1a – Ponechat pouze obecné konstatování převzaté ze Směrnice.

Varianta 1b – Stanovit procento pořadů, které budou muset být opatřeny zvukovým komentářem pro zrakově postižené pro provozovatele televizního vysílání ze zákona.

Varianta 2 – Navýšit povinné procento pořadů vysílaných se skrytými titulky pro provozovatele celoplošného televizního vysílání s licencí a zavést povinnost zpřístupnit televizní vysílání osobám se zrakovým postižením. U provozovatele ze zákona se povinnost 70 % pořadů vysílaných se skrytými titulky nemění, neboť nominální výše 70 % je vyhovující i s reprízami. Na základě připomínek sdružení ASNEP byla k dosavadním variantám přidána podvarianta varianty 2. Tato podvarianta upřesňuje variantu 2 v tom směru, že zahrnuje především upřesnění míry a podmínek zpřístupnění služeb pro osoby se sluchovým a zrakovým postižením. Návrh varianty 2a dle ASNEP zní:

• zavedení povinnosti zpřístupnit televizní vysílání osobám se zrakovým postižením;
• upřesnění míry a podmínek zpřístupnění služeb pro osoby se sluchovým i zrakovým postižením, určit, jak a z čeho se dané procento vypočítává a za jaké rozhodné období (odstranění vágní formulace ze zákona).

Tento požadavek má za cíl odstranit vágní formulace v zákoně, které jsou bariérou při kontrole plnění povinností poskytovatelů.

Varianta 3 – Zavedení povinnosti i pro provozovatele regionálního televizního vysílání opatřovat pořady skrytými titulky pro osoby sluchově postižené ve stanoveném procentu a zavedení povinnosti zpřístupnit televizní vysílání osobám se zrakovým postižením

Varianta 3a – Umožnit regionálním a lokálním provozovatelům televizního vysílání, aby namísto zpřístupnění vysílání osobám se sluchovým a zrakovým postižením finančně přispívali na tuto činnost (organizacím sdružujícím hendikepované nebo celoplošným provozovatelům televizního vysílání) např. určeným procentem z obratu.

Poskytovatelé AVMS na vyžádání

Varianta 0 – Ponechat současný stav. Tato varianta není možná vzhledem k závazkům České republiky vyplývajícím ze Smlouvy o ES.

Varianta 1 – Zavedení povinnosti zpřístupnit službu osobám sluchově či zrakově postiženým.

 

Dotčené subjekty

Obrázek 2: Přehled přímo dotčených subjektů

Obrázek 3: Přehled subjektů dotčených v oblasti regulace obsahu vysílání (mimo regulátora a diváků)

 

Obrázek 4: Přehled subjektů dotčených v oblasti regulace poskytování krátkých výňatků (mimo regulátora a diváků)

 

Obrázek 5: Přehled subjektů dotčených v oblasti regulace umístění produktu (mimo regulátora a diváků)

 

Obrázek 6: Přehled subjektů dotčených v oblasti titulkování a zpřístupňování obsahu vysílání nevidomým a slabozrakým (mimo regulátora)

 

Vyhodnocení nákladů a přínosů

Identifikace nákladů a přínosů všech variant

Obchodní sdělení

Varianta 1 transponuje ustanovení Směrnice týkající se regulace obchodních sdělení v minimální nutné míře (co do rozšíření definice i aplikace na nově regulované subjekty ve smyslu zvolené varianty v kapitole věnované dotčeným subjektům výše v tomto dokumentu). Náklady spojené s touto variantou se týkají nákladů spojených s činností Rady (kontrola a vynucování) a se snížením odbytu služeb marketingových a reklamních agentur na českém trhu, jež by však mohlo být kompenzováno přínosy z harmonizace společného trhu (lepší možnosti odbytu). K této variantě náleží rovněž náklady ušlé příležitosti poskytovatelů AVMS na vyžádání/provozovatelů nových typů televizního vysílání, kteří nadále nebudou moci bez omezení získávat prostředky prodejem času pro obchodní sdělení (až po např. zákaz vysílání reklam na tabákové výrobky atp.). V případě AVMS na vyžádání se však náklady ušlé příležitosti dají očekávat jako relativně nízké vzhledem k tomu, že je to divák, kdo si sestavuje svůj program a je pravděpodobné, že reklamu do tohoto výběru nezařadí. Přínosy z přijetí této varianty jsou především na straně diváků, jimž zůstane zachována možnost na informační sebeurčení, dále přínosy z harmonizovaného trhu (pro reklamní a marketingové agentury) a také přínosy pro samoregulační orgány, jejichž rozvoj by měl být v rámci této varianty oficiálně podporován.

Varianta 2 – Vzhledem k tomu, že v současnosti není jednoznačné, jaké náklady a přínosy bude přesně mít varianta 1 (tj. transpozice v minimálním rozsahu) a jak dopadne na regulované subjekty, jeví se přijetí jakýchkoliv ustanovení nad rámec minima jako prozatím nevhodné (případnou možnost rozšíření úpravy obchodních sdělení se doporučuje analyzovat v rámci přezkumu účinnosti).

 

Ochrana skupin osob

Varianta 0 je v rozporu se závazky České republiky, výběr tedy musí být proveden z variant 1 a 2. Vzhledem k tomu, že problematikou “labelingu” (tj. označováním audiovizuálních děl podle objektivizovaného systému kritérií) se věnuje studie zmíněná v bodu 2.1.2., dokument Malá RIA se jí podrobně nezabývá. Lze pouze podotknout, že na základě kvalitativního porovnání nákladů a přínosů variant 1 (bez labelingu) a 2 (s labelingem), se jeví jako přínosnější varianty 2 (s labelingem). Nicméně zavedení tohoto institutu do českého právního řádu vyžaduje důkladný rozbor a pečlivou přípravu, proto definitivní rozhodnutí o labelingu může padnout, až budou dostupné výsledky řečené studie. Lze tedy do doby dokončení studie o klasifikaci audiovizuálních děl vybírat z variant 1a a 1b.

Náklady varianty 1a:

• regulatorní náklady Rady, neboť se rozšíří okruh subjektů, jež bude Rada z hlediska dodržování povinností spojených s ochranou skupin osob kontrolovat a popřípadě sankcionovat;
• náklady ušlé příležitosti doposud neregulovaných subjektů (provozovatelů nových typů televizního vysílání a poskytovatelů AVMS na vyžádání), neboť bude omezen z řady míst přístup k jejich službám (vzhledem k zavedení registru webových stránek se škodlivým obsahem by jim mohlo potenciálně ubýt uživatelů); náklady provozovatelů televizního vysílání spojených s úpravou programové skladby aj.;
• náklady ušlé příležitosti pro instituce poskytující veřejný internet (nebo internet jinak dostupný nezletilým ve školách, domovech dětí apod.) spojené s možným úbytkem uživatelů; náklady spojené s instalací programu zachycujícího webové stránky se škodlivým obsahem by byly minimální;
• náklady státního rozpočtu – spojené s vypracováním a průběžnou aktualizací seznamu webových stránek poskytujících škodlivý obsah a s vytvořením programu zachycujícího tyto webové stránky, které by představovaly vytvoření zhruba 2 – 3 stálých pracovních míst (aktivní vyhledávání webových stránek poskytujících škodlivý obsah) a zakázku k vytvoření příslušného programu, jenž však není příliš technicky náročný (tj. relativně nenákladný); vysoké náklady by však vyvolávala nutnost uložit povinnost nainstalovat a aktivně využívat tento program všem institucím poskytujícím internetové připojení dostupné dětem; zvýšené finanční nároky by si pravděpodobně vyžádala i případná propagační kampaň zaměřená na rodiče dětí s cílem přesvědčit je, aby rovněž aktivně využívali tento program.

Přínosy varianty 1a:

• vzhledem k tomu, že v rámci této varianty by bylo možné bez problémů blokovat nejen škodlivý obsah webových poskytovatelů usazených v ČR (respektive na území EU), ale škodlivý obsah webových stránek z celého světa (do seznamu webových stránek poskytujících škodlivý obsah mohou být zaneseny webové stránky bez ohledu na jejich poskytovatele), je tato varianta z hlediska dosažení zamýšlené ochrany nerušeného mravního vývoje dětí vysoce efektivní (zejména v případě, že bude ochrana jejich nerušeného mravního vývoje probíhat rovněž přímo v rodinách, kde je pochopitelně nejpřirozenější a nejefektivnější); v kombinaci s reklamní kampaní, jež by rodiče seznámila s možností ochrany dětí před škodlivým obsahem webových stránek pomocí blokačního programu, by tato varianta měla výrazné přínosy;
• přínosem pro stávající provozovatele televizního vysílání je fakt, že po transpozici Směrnice budou v oblasti ochrany osob regulováni i jejich konkurenti (tj. regulace již nebude fungovat diskriminačně);
• přínosem pro rodiče je, že budou díky této variantě moci sami bezplatně chránit své děti před webovými stránkami se škodlivým obsahem;

Silnou stránkou varianty 1a je, že nabízí řešení, jež je skutečně způsobilé zajistit odpovídající úroveň ochrany tělesného, duševního a mravního vývoje nezletilých osob a lidské důstojnosti tak, jak to požaduje Směrnice. Jak bylo řečeno v úvodu této kapitoly, poskytování služeb prostřednictvím internetu je vysoce flexibilní a regulace podle toho, kde jsou subjekty usazeny, může vyvolat pouze přesun subjektů do jiné části světa, kde se na ně tato regulace nebude vztahovat (takový přesun není složitý ani nákladný). Navíc ochrana dětí před škodlivým obsahem webových stránek poskytovaných subjekty usazenými na území EU a nechránit je před škodlivým obsahem poskytovaným subjekty usazenými v Asii, Americe či Austrálii se v prostředí internetu nejeví jako příliš smysluplná. Filtrace škodlivého obsahu na straně koncového uživatele je způsobilá odstranit z dosahu dětí většinu škodlivého obsahu webových stránek bez ohledu na to, kde je usazený subjekt, který je provozuje (resp. činí redakční rozhodnutí o jejich obsahu), může proto být účinným řešením. Slabou stránkou varianty 1a je otázka, komu všemu by muselo být “nařízeno” tento filtrační systém nainstalovat, aby toto řešení bylo na evropské úrovni přijato jako naplnění požadavků Směrnice. Pokud by např. bylo nutné vynucovat instalaci tohoto programu u vysokého počtu institucí a jednotlivců, mohly by náklady na takovou činnost vysoce převážit přínosy.

Náklady varianty 1b:

• regulatorní náklady Rady, neboť se rozšíří okruh subjektů, jež bude Rada z hlediska dodržování povinností spojených s ochranou skupin osob kontrolovat a popřípadě sankcionovat;
• náklady ušlé příležitosti doposud neregulovaných subjektů (provozovatelů nových typů televizního vysílání a poskytovatelů AVMS na vyžádání), neboť bude omezen přístup k jejich službám, ubude jejich uživatelů; náklady provozovatelů televizního vysílání spojených s úpravou programové skladby aj., náklady nově regulovaných subjektů na implementaci zvoleného identifikačního systému a jeho využívání (PIN, USB klíče apod.);
• náklady uživatelů regulovaného typu audiovizuálních děl, kterým bude ztížen přístup k příslušné AVMS na vyžádání (nutností získat PIN nebo USB klíč apod.).

Přínosy varianty 1b:

• očekávaný přínos ze zavedení varianty 1b by měla být zvýšená ochrana nezletilých; vzhledem k tomu, že bude omezen pouze škodlivý obsah webových stránek, jejichž poskytovatel je usazen na území EU, bude faktický přínos v tomto ohledu velmi malý;
• přínosem pro stávající provozovatele televizního vysílání je fakt, že po transpozici Směrnice budou v oblasti ochrany osob regulováni i jejich konkurenti, tudíž regulace nebude fungovat diskriminačně;
• přínosem bude implementace této varianty jednoznačně pro poskytovatele AVMS na vyžádání usazené mimo EU, jimž se zvýší počet uživatelů jejich služeb, kteří k nim přejdou od poskytovatelů usazených v EU, neboť ti po nich budou požadovat identifikaci či poplatek;
• mírný přínos bude mít tato varianta pro společnosti zabývající se vytvářením identifikačních softwarových systémů.

Silnou stránkou varianty 1b je, že jednoznačně odpovídá formálním požadavkům Směrnice a je pravděpodobně méně nákladná než varianta 1a. Slabou stránkou je, že nelze očekávat, že by dosáhla zvýšené ochrany dětí před škodlivým obsahem (bude omezovat pouze poskytovatele usazené v EU) a pravděpodobně vyvolá určitý exodus poskytovatelů AVMS na vyžádání (pokud poskytují škodlivý obsah). Reálný dopad přesunu poskytovatelů AVMS na vyžádání mimo EU na daňové příjmy je obtížné odhadnout, nicméně vzhledem k tomu, že jde o relativně lukrativní odvětví internetového průmyslu, mohl by být signifikantní.

Vzhledem k tomu, že Česká republika je povinna plnit své závazky vyplývající ze Smlouvy o ES, jeví se jako nejvhodnější varianta 1b (popř. na základě výsledků studie o AV klasifikaci modifikace 2b).

K možnosti ochrany dětí a mladistvých před nevhodným audiovizuálním obsahem, který je dostupný na internetu, lze konstatovat, že Směrnice dopadá pouze na audiovizuální obsah poskytovatele AVMS na vyžádání usazeného v některém členském státě Evropského společenství. Doporučuje se tudíž rovněž podporovat filtrační systém dle varianty 1a, který by variantu 1b (nebo 2b) vhodně doplnil.

 

Evropská tvorba

Varianta 0 je v rozporu se závazky České republiky, výběr tedy musí být proveden z variant 1 a 2. Zvýšení povinně uváděného podílu evropských děl by pravděpodobně příliš omezovalo provozovatele televizního vysílání i poskytovatele AVMS na vyžádání. Nebylo by žádoucí ani pro diváky, kteří ve vysílání obecně preferují rozmanitost. Varianta 1, tedy transpozice Směrnice v minimálním rozsahu (včetně možnosti alternativního plnění této povinnosti pro poskytovatele AVMS na vyžádání), se jeví jako jednoznačně přínosnější.

 

Umístění produktu

Provozování televizního vysílání

K variantě 2b – Stanovení nominální hodnoty zboží a služeb se vzhledem k velmi širokému spektru typů audiovizuálních děl jeví jako problematické.

K variantě 2c – Z důvodu časté ochrany výrobních rozpočtů obchodním tajemstvím se stanovení významné hodnoty určitým poměrem hodnoty zboží a nákladů na výrobu pořadu jeví jako obtížně kontrolovatelné a tudíž těžko implementovatelné.

K variantě 2e – Účelem Směrnice je harmonizovat pravidla pro vysílání v zemích EU. Každá odchylka nebo dodatečně formulované nařízení tento cíl narušují. Určení národního způsobu označování či zavedení jednotného národního loga by mohlo způsobit právní problémy při přeshraničním vysílání.

V souvislosti s implementací Směrnice bylo jako cíl stanoveno minimální navýšení regulatorní zátěže. Z tohoto pohledu a z porovnání nákladů a přínosů jednotlivých variant se optimálním scénářem jeví varianta 2 s variacemi 2a a 2d. Toto řešení odpovídá rovněž cíli Směrnice – harmonizovat pravidla pro vysílání v EU – neboť každá odchylka od nařízení Směrnice může způsobit právní problémy při přeshraničním vysílání a přinést dodatečné náklady lokálním provozovatelům televizního vysílání.

Přínosy a náklady pro diváka

Legalizace umístění produktu může na straně jedné legalizovat finanční zdroje pro snadnější a kvalitnější realizaci audiovizuálních děl. Zda k tomuto dojde, bude záviset na rozsahu procentuálního navýšení rozpočtů audiovizuálních děl a jeho promítnutí do kvality zpracování díla. V opačném případě dojde k poklesu kvality umělecké a autorské tvorby.

Přínosy a náklady pro provozovatele televizního vysílání

Přínosy z povolení umístění produktu pro stanovená audiovizuální díla budou pro provozovatele televizního vysílání významné. V některých případech mohou substituovat výpadek v příjmech z jiných forem reklamy. Z důvodu nedostatku statistických dat je obtížné konkrétně kvantifikovat přínosy pro tuzemské provozovatele televizního vysílání.

Náklady provozovatelů vyplynou z povinnosti označovat umístění produktu. Zde opět z důvodu nedostatku statistických dat je obtížné konkrétně kvantifikovat náklady provozovatelů televizního vysílání. Proto v rámci přezkumu účinnosti doporučujeme sledovat vývoj nákladů provozovatelů na označování umístění produktu.

Stran přínosů pro další subjekty lze konstatovat, že nepřímým přínosem změny právní úpravy dle zvolené varianty bude navýšení prodeje produktů umístěných v audiovizuálních dílech a vyšší právní jistota pro všechny zúčastněné subjekty. Odtud plyne i možnost lepší kontroly a vymahatelnosti z pohledu Rady.

AVMS na vyžádání

V souvislosti s implementací Směrnice bylo jako cíl stanoveno minimální navýšení regulatorní zátěže. Z tohoto pohledu a z porovnání nákladů a přínosů jednotlivých variant se optimálním scénářem jeví varianta 2. Toto řešení odpovídá i cíli Směrnice – harmonizovat pravidla pro vysílání v EU – neboť každá odchylka od nařízení Směrnice může způsobit právní problémy při přeshraničním vysílání a přinést dodatečné náklady lokálním provozovatelům televizního vysílání.

Ohodnocení nákladů a přínosů

Náklady a přínosy pro spotřebitele AVMS na vyžádání – viz předešlý oddíl

Náklady a přínosy pro poskytovatele AVMS na vyžádání

Z důvodu nedostatku statistických dat je obtížné konkrétně kvantifikovat přínosy pro české poskytovatele AVMS na vyžádání. Předpokládáme, že jejich výše nebude tak významná jako u provozovatelů televizního vysílání, neboť většina audiovizuálních děl není vyráběna nebo jejich výroba není zadávána samotným poskytovatelem nebo prostřednictvím dceřiné společnosti. Příjmy z umístění produktu v audiovizuálních dílech proto neplynou poskytovateli AVMS na vyžádání.

Náklady poskytovatelů vyplynou z povinnosti označovat umístění produktu. Zde opět z důvodu nedostatku statistických dat je obtížné konkrétně kvantifikovat náklady pro poskytovatele AVMS na vyžádání. Předpokládáme, že jejich výše nebude tak významná jako u provozovatelů televizního vysílání, neboť většina audiovizuálních děl není vyráběna nebo jejich výroba není zadávána samotným poskytovatelem nebo prostřednictvím dceřiné společnosti a tudíž se na ně dle vybrané varianty nevztahuje povinnost označování umístění produktu. V rámci přezkumu účinnosti doporučujeme sledovat vývoj nákladů provozovatelů na označování umístění produktu.

 

Krátké výňatky

Limit ve variantě 1 koresponduje s obecnou praxí televizí zejména v oblasti sportovního zpravodajství (viz 90 sekundové příspěvky na TV Nova nebo Prima TV, popřípadě pouze 40 sekundové šoty na ČT) a ze strany konzultovaných subjektů k němu nebyly žádné připomínky, proto je doporučeno ho zachovat.

 

Zpřístupnění pořadů osobám se zrakovým nebo sluchovým postižením

Provozovatelé televizního vysílání

Varianta 0 nesplňuje povinnost implementaci nařízení Směrnice. Varianta 1a nesplňuje požadavek na účinnou vynutitelnost daného opatření. Jako výhodná varianta se jeví varianta 1b, tj. ponechání povinnosti pouze pro provozovatele celoplošného televizního vysílání opatřovat pořady skrytými titulky s úpravou pro osoby se sluchovým postižením ve stanoveném podílu a zavedení povinnosti zpřístupnit televizní vysílání osobám se zrakovým postižením stanovením podílu pořadů, které musí být opatřeny zvukovým komentářem pro zrakově postižené pro provozovatele televizního vysílání ze zákona. Varianta 2 počítající s navýšením povinnosti opatřovat pořady skrytými titulky by sice mohla znamenat určité zvýšení nákladů na straně provozovatelů celoplošného vysílání, pokud daný provozovatel neplní vyšší procento, než stanoví zákon. Na druhé straně by při dalším zvýšení počtu pořadů se skrytými titulky provozovatelé získali výhodu formou rozšíření divácké obce.

I když varianta 2a nenavrhuje navýšení povinného procenta, ale především upřesnění definic, má kvalitativně stejné dopady na provozovatele celoplošného vysílání jako varianta 2; tj. možné zvýšení nákladů na titulkování v případě, že provozovatel nedodržuje 15 % nově vysílaných skrytých titulků vypočítaných dle navrhovaných definic. Bylo by to ovšem opět vyváženo značnými přínosy při získání většího okruhu diváků nejen v České republice, ale i na Slovensku. Plnění, ba překračování stanovených 15 % je možno dosáhnout pouhým opakovaným vysíláním již dříve otitulkovaných pořadů. Opět pokud by zákon určoval povinné procento nových pořadů opatřených skrytými titulky, dopady by byly kvalitativně obdobné variantě 2. Dále varianta 2a navrhuje přesnou specifikaci rozhodného období, za které bude procento vysílaných pořadů měřeno; počítání skrytých titulků samostatně; odstranění otevřených titulků z výčtu pořadů upravených pro potřeby osob se sluchovým postižením. Upřesnění definic by přineslo výrazné zvýšení právní jistoty, a to jak na straně provozovatelů televizního vysílání, tak na straně Rady. Výrazný přínos by varianta 2 nebo 2a znamenala nejen pro skupinu obyvatel se sluchovým postižením, nýbrž též i pro další diváky využívající služby skrytých titulků.

Varianta 3 je pak z hlediska nákladů ještě dražší, neboť povinnost titulkovat a zpřístupňovat vysílání rovněž osobám se zrakovým postižením rozšiřuje rovněž na menší (zpravidla ekonomicky slabší) provozovatele regionálních a místních televizí. Tato varianta by vedla jednak ke značnému nárůstu počtu subjektů, u nichž by musela Rada kontrolovat a vynucovat plnění této povinnosti (náklady regulátora), a v některých případech pravděpodobně také k likvidaci místních a regionálních provozovatelů, kteří by nebyli schopni tuto finančně nákladnou činnost ekonomicky zajistit. Ani sub-varianta 3a se nejeví jako optimální, protože by sice nevedla k likvidačním dopadům na regionální a místní provozovatele, ale vyvolávala by vysoké náklady na straně regulátora (nebo jiného subjektu, který by byl pověřen výběrem poplatků a kontrolou plnění této povinnosti). V případě této varianty by také bylo třeba vypracovat podrobný systém, kterým by byly vybrané poplatky přerozděleny buď organizacím sdružujícím zrakově a sluchově postižené nebo celoplošným provozovatelům, aby z nich bylo skutečně podpořeno právě titulkování a zpřístupňování pořadů. Vzhledem k tomu, že přerozdělování (zvláště ve chvíli, kdy se uskutečňuje přes státní rozpočet) má obvykle vysoké transakční náklady, ani varianta 3a se nejeví jako vhodná (nicméně doporučuje se o ní uvažovat v rámci přezkumu účinnosti). Je také možné, že na základě konkurenčního boje o diváka a rychlého vývoje moderních technologií snižujících náklady na titulkování, výrobu zvukových komentářů, přijdou provozovatelé regionálního televizního vysílání s nabídkou těchto služeb sami, a tudíž nebude třeba tuto oblast nadbytečně regulovat.

Otázkou spojenou s variantou 1b zůstává, jaké povinné procento pořadů zpřístupněných zrakově postiženým do zákona nastavit. Vzhledem k tomu, že skutečná výše nákladů spojených se zpřístupněním televizního vysílání nevidomým a slabozrakým není v současnosti známa, doporučujeme stanovit v rámci transpozice Směrnice konzervativní podíl (např. 10 % – tj. cca. 2 hodiny vysílání – náklady odhadem 24 000 až 120 000 Kč; 365 dní v roce zpřístupnění 2 hodin vysílání denně by pak mělo celkové náklady 8 760 000 Kč – 43 800 000 Kč) a v rámci přezkumu účinnosti zjistit, nakolik by bylo možné tento podíl v budoucnu zvýšit. Provozovatelům televizního vysílání by mohlo být rovněž umožněno, aby zpřístupnění pořadů nevidomým mohli provést prostřednictvím videa na vyžádání (tj. zpřístupněné pořady by nezařazovali přímo do vysílání, ale spíše do nabídky videa na vyžádání).

Poskytovatelé AVMS na vyžádání

Z důvodu obtížné kontrolovatelnosti a vymahatelnosti nařízení je optimální variantou implementace použití obecného konstatování, jež se objevuje ve směrnici, tj. že poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání bude povinen zajistit, kde je to možné a vhodnými prostředky, aby jeho služba byla přístupná osobám se zrakovým anebo sluchovým postižením. V rámci přezkumu účinnosti doporučujeme analyzovat možnost zavedení povinnosti zpřístupňovat alespoň minimální procento pořadů v nabídce poskytovatelů AVMS na vyžádání osobám se zrakovým postižením – zejména pokud se ukáže, že skutečné náklady na zpřístupnění pořadů nevidomým nejsou vysoké (viz odhady dle dabingu výše).

 

Konzultace

Konzultace Ministerstva kultury k transpozici Směrnice proběhly dvěma způsoby. V prvé řadě Ministerstvo kultury písemně oslovilo nejvýznamnější subjekty, u nichž předpokládalo, že na ně regulace zaváděná Směrnicí dopadne (ať už pozitivně nebo negativně), a dále odborníky z oblasti audiovize a médií. V rámci této konzultace byly osloveným subjektům položeny otázky týkající se následujících okruhů problémů:

• vhodných technických prostředků k plnění povinnosti poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb pro umožnění příjemcům služby snadný, přímý a trvalý přístup alespoň k informacím týkajícím se poskytovatele služby pro různé druhy AVMS;
• vhodných opatření, jimiž by mohlo být zajištěno, aby audiovizuální mediální služby na vyžádání, které by mohly vážně narušit tělesný, duševní nebo morální vývoj nezletilých osob, byly dostupné pouze tak, aby nezletilé osoby neměly běžně možnost tyto audiovizuální mediální služby na vyžádání vidět ani slyšet;
• možností zpřístupnění AVMS osobám se zrakovým postižením;
• možností zavedení samoregulačního mechanizmu, který by zajistil postupné zpřístupňování AVMS osobám se zrakovým nebo sluchovým postižením;
• podmínek zavedení institutu umístění produktu (zejména výjimek z povolení umísťovat produkt, formy upozornění na umístění produktu v pořadu atp.);
• možností a forem zavedení kodexů chování za účelem samoregulace nevhodných audiovizuálních obchodních sdělení provázejících pořady pro děti nebo do těchto pořadů začleněných, týkají-li se potravin a nápojů obsahujících živiny a látky s výživovým nebo fyziologickým účinkem;
• způsobů podpory evropské tvorby v rámci AVMS na vyžádání.

Oslovené subjekty dostaly k dispozici oficiální české znění textu Směrnice, byly osloveny výzvou, aby se vyjádřily rovněž k dalším tématům souvisejícím s transpozicí Směrnice. V září 2008 Ministerstvo kultury zpracovalo pracovní text návrhu zákona implementujícího Směrnici do českého právního řádu a tento návrh zákona zaslalo ke stanovisku konzultujícím subjektům.

 

Návrh řešení

Zhodnocení variant a výběr nejvhodnějšího řešení

Obchodní sdělení	Varianta 1
Ochrana skupin osob	Varianta 1b (nebo výhledově 2b)
Evropská tvorba	Varianta 1
Umístění produktu	Varianta 2a nebo 2d
Krátké výňatky	Varianta 1
Zpřístupnění pořadů osobám se zrakovým nebo sluchovým postižením	Varianta 1b, varianta 2a a pro poskytovatele AVMS na vyžádání varianta 1

Souhrn nákladů a přínosů se zhodnocením dopadů na státní rozpočet

Odhad dopadů transpozice Směrnice na státní rozpočet

Tabulka 1: Souhrn nákladů Směrnice na státní rozpočet 2010 – 2015

V souladu s výše uvedeným postupem dle Metodiky stanovení plánovaných nákladů na výkon státní správy Ministerstva vnitra výše uvedené náklady již zahrnují náklady režijní (např. kancelářské potřeby, energie, telefony, pošta, nájemné, pojištění, vzdělávání úředníků, náklady na obslužný personál atd.).

Navýšení počtu systemizovaných míst Rady o 8 zaměstnanců (kolik z těchto osob budou právníci a kolik analytici závisí na potřebách Rady je sice významné navýšení počtu zaměstnanců, nicméně opodstatněné rozšířením působnosti Rady na nové subjekty. Díky tomuto navýšení počtu zaměstnanců bude Rada schopna minimálně zachovat stávající míru kontroly a dohledu nad AVMS trhem a vyhovět tak zároveň požadavkům Směrnice na efektivní kontrolu a vynucování dodržování předepsaných regulatorních opatření.

 

Zhodnocení dopadů na podnikatelskou sféru

Z transpozice Směrnice v minimálním rozsahu vyplynou nově regulovaným subjektům určité povinnosti, které se budou týkat zejména nutnosti podávat Radě informace o podpoře evropské tvorby, redakční odpovědnosti poskytovatele AVMS na vyžádání za obsah jím poskytovaný a nutnosti informovat Rada o změnách některých skutečností. Vzhledem k závazku Evropské komise snížit administrativní zátěž podnikatelů v EU o 25 % do roku 2012 však Směrnice kompenzuje zvýšené náklady podnikatelů v oblasti televizní činnosti tím, že jim nově umožňuje zvýšit své výnosy umisťováním produktu do vysílaných audiovizuálních děl (viz kapitola Umístění produktu v dokumentu Malá RIA a v dokumentu Závěrečná zpráva k dokumentu malá RIA). Porovnání administrativních nákladů, které transpozicí Směrnice vzniknou poskytovatelům AVMS na vyžádání a přínosů plynoucích do oblasti televizního vysílání z umístění produktu, lze vyjádřit na základě kvalifikovaného odhadu následujícím způsobem:

Transpozicí Směrnice dojde k malému nárůstu administrativní zátěže nově regulovaných subjektů (zejm. poskytovatelů AVMS na vyžádání), tento dopad na podnikatelský sektor by však měl být štědře kompenzován výnosy z možnosti využívání institutu umístění produktu, který Směrnice nově upravuje. Je však třeba poznamenat, že vzhledem k nedostatku dat o trhu s AVMS (resp. s AVMS na vyžádání) i o trhu s umístěním produktu je třeba sledovat skutečný nárůst administrativní zátěže podnikatelů v oblasti AVMS i skutečné výnosy z umístění produktu. V tomto případě navrhujeme sledovat oba tyto ukazatele vždy po 2 letech v rámci přezkumu účinnosti.

 

Implementace a vynucování

Implementace

V souvislosti s transpozicí Směrnice se navrhuje přijetí nového zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a novelizace následujících předpisů:

• zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů;
• zákona č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů;
• zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů;
• zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů;
• zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.

 

Vynucování

Orgánem příslušným k výkonu dozoru nad dodržováním zákona o rozhlasovém a televizním vysílání je Rada. V souvislosti s výkonem tohoto dozoru Rada v rámci své působnosti provádí především:

• dohled na dodržování právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání;
• ukládá sankce podle tohoto zákona;
• monitoruje obsah rozhlasového a televizního vysílání;
• zajišťuje přeshraniční spolupráci, podle příslušných předpisů Evropských společenství a podle Evropské úmluvy o přeshraniční televizi.

Po transpozici Směrnice do českého právního řádu Radě k dozoru a monitoringu rozhlasového a televizního vysílání přibude i dozor a monitoring audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (a dalších doposud neregulovaných AVMS – viz část nově regulované subjekty v tomto dokumentu výše).

 

Přezkum účinnosti

Nově regulované subjekty

• Nárůst počtu nově regulovaných subjektů, jejich charakteristiky (např. typ poskytované AVMS, ekonomická síla, právní forma atp.)
• Analýza trhu s AVMS – kolik subjektů nesplnilo svou povinnost ohlásit se Radě, jak velkou část trhu tyto subjekty tvoří atp.
• Skutečné náklady Rady spojené s regulací nově regulovaných subjektů (nutnost dalšího navýšení rozpočtu, spoluregulace atd.)
• Funkčnost zvoleného systému evidence nově regulovaných subjektů ve vztahu k těmto subjektům i k Radě (jsou stížnosti, funguje systém bez problémů, nezatěžuje poskytovatele AVMS nepřiměřeně atd.)

Obchodní sdělení

• Analyzovat, zda je regulace obchodních sdělení na internetu funkční zejména z hlediska ochrany spotřebitele
• Analýza trhu s obchodními sděleními na internetu – možnost spolupráce např. se Sdružením pro internetovou reklamu, Radou pro reklamu atd.

Ochrana skupin osob

• Sledovat, zda se pod vlivem této regulace subjekty poskytující AVMS po internetu přesouvají mimo jurisdikci ČR (respektive EU)
• Aplikovat závěry studie o AV klasifikaci
• Analyzovat alternativní možnosti ochrany osob před škodlivým obsahem AV děl na internetu

Evropská tvorba

• Zjistit do jaké míry poskytovatelé AVMS využívají alternativních možností podpory evropské tvorby (tj. jiných možností než zařazování povinného procenta evropské tvorby)
• Analyzovat poptávku diváků po evropské tvorbě
• Šetřením prověřit kvalitu evropské tvorby vysílané poskytovateli v rámci povinného procenta (zda je opravdu zařazována různorodá a kvalitní tvorba, nebo pouze staré seriály apod.)

Umístění produktu

• Identifikovat skutečné finanční přínosy plynoucí z umísťování produktu
• Sledovat vliv umístění produktu na kvalitu AV děl takto financovaných (např. výběrovým šetřením mezi diváky a odborníky atd.)

Krátké výňatky

• Zjistit míru využívání možnosti vysílat krátké výňatky mezi provozovateli vysílání

Zpřístupnění pořadů osobám se zrakovým nebo sluchovým postižením

• Analyzovat, zda je nastavené povinné procento pořadů zpřístupněných nevidomým dostatečné
• Dotázat se zrakově postižených, zda jim vyhovuje typ pořadů, které jim provozovatelé celoplošného televizního vysílání zpřístupňují
• Analyzovat možnost rozšíření povinnosti zpřístupnit vysílání nevidomým i na poskytovatele AVMS na vyžádání, popřípadě na další provozovatele televizního vysílání
• Zjistit skutečné náklady na zpřístupňování pořadů nevidomým a slabozrakým
• Analyzovat, zda by nebylo vhodné zvýšit podíl povinně titulkovaných pořadů

Stanovení orgánů pověřených implementací – možnost samoregulace nebo spoluregulace

• Vypracovat právní a ekonomickou analýzu možného zavedení spoluregulace v některých oblastech regulace AVMS

Responzivní versus aktivní vystupování Rady

• Analyzovat a posoudit možné přínosy plynoucí z aktivnějšího vystupování Rady
• Vyžádat si od Rady podrobný rozpis nákladů (včetně nákladů na soustavu správních soudů atd.)

Typy sankcí a případové studie udělených sankcí

• Přezkoumat možnost vázání výše pokut na podíl z obratu subjektu, jemuž byla pokuta udělena

 

Kontakty

Ministerstvo kultury

Osoba: JUDr. Jan Fučík

Útvar: odbor médií a audiovize

Tel: +420 257 085 280

Email: jan.fucik@mkcr.cz

Vnější zpracovatel – společnost EEIP, a.s.

Osoba: Mgr. Jana Chvalkovská

Útvar: oddělení regulace

Tel.: +420 224 232 754

Email: jana.chvalkovska@eeip.cz

 

Zdroje

Analýzy administrativní zátěže podnikatelů; Úřad vlády; 2006

Better Regulation Task Force (2005): Regulation – Less is More. Reducing Burdens, Improving Outcomes. Správa BRTF pro předsedu vlády, březen 2005, dostupné na http://www.brtf.gov.uk/docs/pdf/lessismore.pdf.

CEMES FSV UK: AV klasifikace – studie pro MK; www.avklasifikace.cz

ČSÚ: Využívání informačních a komunikačních technologií v domácnostech a mezi jednotlivci 2007

ČSÚ: Výběrové šetření zdravotně postižených osob v roce 2007

http://mediaguru.cz/media-typy/televize/uvod-do-televizniho-trhu.html

http://www.sochorek.cz/cz/pr/blog/1111491852-titulkovani-poradu-pro-ceske-televizni-spolecnosti.htm

Interim Report, Study on Co-Regulatory Measures in the Media Sector; Study for the European Commission, Directorate Information Society Unit A1 Audiovisual and Media Policies, Digital Rights, Task Force on Coordination of Media Affairs; Hamburg, 19 květen 2005

Mediaresearch, Měsíční zpráva o sledovanosti červenec 2008, srpen 2008

Mejstřík, Michal (2008): Přínosy a uplatnění hodnocení dopadů regulace (Regulatory impact assessment): teorie a praxe, Panelová diskuse k tématu “Kvalita výstupu legislativního procesu v ČR a možnosti jejího zlepšení prostřednictvím analýzy dopadu regulace (RIA)”, Institut ekonomických studií, UK-FSV, 16. 1. 2008, http://www.eeip.cz/cz/docs/4-Mejstrik_Ria_panel16_1_2008.pdf

Mejstřík, Michal, ve spolupráci s Janou Chvalkovskou (2008): Hodnocení dopadů (Impact Assessment) Evropské Komise: Status quo, Konference “EU v objetí regulace: Jak dále?”, Institut ekonomických studií, UK-FSV, a eStat, 14. 5. 2008, http://www.eeip.cz/cz/docs/070526_Konference_sbornik.pdf

Metodika stanovení plánovaných nákladů na výkon veřejné správy MV ČR 2007

Obecné zásady pro hodnocení dopadů regulace (RIA) schválené usnesením vlády č. 877/2007, Praha 2007

Pokyny pro hodnocení dopadů vydané Evropskou komisí SEC (2005) 791 včetně příloh (Impact Assessment Guidelines with Annexes), Brusel 2005 s aktualizací 15. 3. 2006

RENDA, Andrea (2006), Impact assessment in the EU (The state of art and the art of state), Centre for European Policy Studies CEPS), Brussels

Výroční zprávy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (2003 – 2007)

Výroční zprávy TV Nova, FTV Prima a ČT

B. Zhodnocení dosavadní právní úpravy

Odvětví poskytování audiovizuálních mediálních služeb (tj. provozování televizního vysílání a poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání) prochází vzhledem k pokroku v oblasti informačních technologií rychlým vývojem, který doposud nebyl plně zachycen v legislativě, jež toto odvětví upravuje. Jak zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tak směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES, jsou ve vztahu k současné situaci zastaralé, neboť upravují pouze provozování televizního vysílání, nikoli už rychle se rozvíjející audiovizuální mediální služby na vyžádání. Audiovizuální mediální služby na vyžádání jsou širokou bezprostřední dostupností nabízených pořadů podobné televiznímu vysílání. Jedná se však o služby, u nichž je programová skladba v rukou příjemce služby, který se může rozhodnout, kdy a jaké pořady bude sledovat. Rozdíl mezi těmito službami a televizním vysíláním tedy spočívá především v rozdílné míře svobody výběru pořadů a kontroly obsahu ze strany příjemce služby. Z uvedených důvodů vyžaduje regulace audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání využití jiných nástrojů a postupů než je tomu v případě televizního vysílání. Evropská unie proto směrnici 89/552/EHS, ve znění směrnice 97/36/ES novelizovala (včetně změny jejího názvu) směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES. Výsledné znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (dále jen “Směrnice o audiovizuálních mediálních službách”) je třeba promítnout do právního řádu České republiky do 19. prosince 2009.

Obecným cílem nové úpravy audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, jak vyplývá z analýzy problému v dokumentu Hodnocení dopadů regulace k transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, je především nastavení nediskriminačního přístupu vůči všem poskytovatelům audiovizuálních mediálních služeb (tj. provozovatelům televizního vysílání a poskytovatelům audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání) a ochrana spotřebitelů (respektive jejich prospěch). Operativním cílem je nastavení regulace audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání takovým způsobem, jenž zajistí, aby došlo k naplnění cílů obecných. Nové nastavení regulace se bude týkat oblastí regulace obsahu šířeného elektronickými prostředky (obchodní sdělení, ochrana skupin osob, podpora rozvoje evropské tvorby) a částečně také televizního vysílání v případě poskytování krátkých zpravodajských výňatků z přenosu událostí, které jsou předmětem zvýšeného zájmu veřejnosti.

Stávající právní úprava provozování televizního vysílání je obsažena především v zákoně č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. K problematice provozování vysílání se vztahují i další právní předpisy, zejména zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Jako zvláštní druh služeb informační společnosti jsou audiovizuální mediální služby na vyžádání dosud regulovány zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů. Širší právní rámec provozování rozhlasového a televizního vysílání a poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání tvoří řada dalších obecně závazných právních předpisů (např. obchodní zákoník, občanský zákoník, zákon o ochraně hospodářské soutěže, správní řád, zákon o rozhlasových a televizních poplatcích, zákon o správních poplatcích aj.).

C. Odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy a vysvětlení její nezbytnosti jako celku

Navrhuje se přijmout nový zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a zároveň novelizovat stávající zákon č. 231/2001 Sb. a provést změny jiných souvisejících předpisů. Právní úprava Směrnice o audiovizuálních mediálních službách se týká nejen nových ustanovení o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, které dosud nebyly zahrnuty do regulačního rámce, ale také televizního vysílání, jehož nová úprava je začleněna do platného zákona č. 231/2001 Sb. Regulaci podléhají audiovizuální mediální služby na vyžádání, jejichž poskytovatel odpovídá za sestavování a zařazování jednotlivých pořadů do katalogu pořadů. Vyloučeny jsou služby, u kterých netvoří poskytování pořadů jejich hlavní účel, nebo které představují pouze technický přenos.

V návrhu zákona jsou obsaženy dílčí novelizace souvisejících zákonů; jedná se o zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.

Nový zákon bude upravovat práva a povinnosti poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a působnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen “Rada”) při jejich regulaci. Upravuje se rovněž přeshraniční spolupráce Rady s regulačními orgány v jiných státech.

V novele zákona č. 231/2001 Sb. se upravují definice tak, aby byly přizpůsobeny požadavkům Směrnice o audiovizuálních mediálních službách. V souladu se Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách se v návrhu zákona nově definuje pojem “rozhlasové a televizní vysílání” a nově se zavádí pojem “redakční odpovědnost”. V souvislosti s tím se pozměňuje definice pojmu “provozovatel rozhlasového a televizního vysílání”; mezi jeho základní pojmové znaky se zahrnuje redakční odpovědnost za poskytované pořady.

Další změny se týkají  oblasti televizní reklamy. Dochází ke značné liberalizaci v této oblasti. Vkládání televizní reklamy do pořadů se upravuje volněji. Nově bude určující pouze hodinový a nikoliv denní limit reklamy. Zavádí a definuje se pojem “audiovizuálního obchodního sdělení” (resp. pojem “obchodní sdělení” v zákoně č. 231/2001 Sb.) a zároveň se umožňuje využití institutu umístění produktu jako zvláštní formy audiovizuálního obchodního sdělení. Řeší se vztah nově navrhované úpravy k úpravě obsažené v zákoně č. 40/1995 Sb. Úprava obsažená v návrhu zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání je soustředěna na problematiku specifickou pro tuto oblast s tím, že v obecné rovině bude využita úprava týkající se reklamy a sponzorování podle novelizovaného zákona č. 40/1995 Sb.

Regulačnímu orgánu - Radě - musí být dosavadní kompetence rozšířeny ve vztahu k regulaci audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, což se odrazilo v úpravách normativního textu příslušných ustanoveních.

Návrh předpokládá, že ve zjednodušeném (tj. nevýběrovém) licenčním řízení podle § 25 zákona č. 231/2001 Sb., bude možno žádat o udělení licence k provozování televizního vysílání s využitím jakéhokoliv technického prostředku, s výjimkou vysílání šířeného prostřednictvím analogových zemských rádiových vysílacích zařízení (dále jen “vysílač”). Technické prostředky k šíření vysílání totiž procházejí neobyčejně rychlým vývojem, který nelze zákonem dostatečně předvídat. Návrh zákona upravuje podmínky provozování televizního vysílání s využitím nejen již zavedených technických prostředků (tj. vysílačů, družic a kabelových systémů) ale i prostřednictvím ostatních přenosových systémů.

D. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Z hlediska ústavního pořádku České republiky je východiskem navrhovaného právního předpisu zejména Čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen “Listina”). Navrhovaný zákon se dotýká požadavku svobody projevu a svobodného přijímání a rozšiřování idejí a informací bez ohledu na hranice státu, neboť omezuje tuto svobodu v několika svých ustanoveních. Vždy se však jedná o opatření nezbytná v demokratické společnosti. Např. jde o ochranu dětí a mládeže nebo ochranu spotřebitele. Zásadně se tímto omezením chrání práva dalších osob. Omezení obchodních sdělení a další programová omezení rovněž souvisejí se svobodou projevu. Tato omezení slouží k ochraně spotřebitele a k naplňování funkcí rozhlasového a televizního vysílání a poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání ve společnosti. Vysílání stručných zpravodajských příspěvků a zajištění přístupu k událostem značného společenského významu sice představuje určité omezení některých provozovatelů vysílání, ve svých důsledcích však slouží širší informovanosti veřejnosti.

Mechanizmu udělování licencí se dotýká Čl. 26 Listiny, který upravuje svobodnou volbu povolání a právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Udělování licencí k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání představuje určité omezení tohoto práva. Je však nezbytné jednak z důvodu omezenosti kapacity kmitočtového spektra, jednak z důvodu potřeby ukládat provozovatelům rozhlasového nebo televizního vysílání ve veřejném zájmu některé povinnosti. Totéž platí pro ustanovení o transparentnosti vlastnických vztahů, která také jistým způsobem omezují právo podnikat, je to však v zájmu svobody projevu a plurality názorů. Listina odkazuje v Čl. 41 odst. 1 na to, že práv uvedených v jejím Čl. 26 se lze domáhat pouze v mezích zákonů.

Čl. 34 Listiny zaručuje přístup ke kulturnímu bohatství. V televizním a rozhlasovém vysílání a při poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je tento přístup zaručen nejširším vrstvám občanů. Ustanovení o podpoře evropské a nezávislé evropské tvorby zaručují kulturní rozmanitost a chrání diváky před jednostrannými kulturními projevy.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

E. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s  mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s právem Evropské unie

Soulad s mezinárodními smlouvami

Navrhovaný zákon je v souladu s Čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv, který stanoví právo na svobodu přesvědčení a projevu, jež zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky jakýmikoliv prostředky a bez ohledu na hranice. Limity tohoto práva jsou stanoveny v Čl. 20 Všeobecné deklarace lidských práv.

Navrhovaný zákon je v souladu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, který ve svém Čl. 19 rovněž garantuje právo na svobodné šíření názorů.

Čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen “Evropská úmluva”) z roku 1950, jíž je Česká republika signatářem, široce deklaruje právo na svobodu projevu a informací zahrnující svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Zároveň však výslovně stanoví, že státy mohou vyžadovat udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem (nikoliv však periodickému tisku). Pro soulad navrhované úpravy s Čl. 10 Evropské úmluvy platí to, co bylo řečeno výše o souladu s Čl. 17 Listiny.

Evropská úmluva o přeshraniční televizi prochází v současné době revizí, která by ji měla přizpůsobit Směrnici o audiovizuálních mediálních službách.

Navrhovaná úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Soulad s právem Evropské unie

Základní prameny práva Evropských společenství neobsahují výslovné obecné zmocnění k právní úpravě oblasti rozhlasového a televizního vysílání ani audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Jednotlivá zmocnění, která vymezují kompetenci orgánů Evropských společenství v konkrétních případech, se však této oblasti dotýkají.

Maastrichtská smlouva zavedla nové znění Čl. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství:

"Činnost Společenství ve smyslu Čl. 2 zahrnuje podle této smlouvy a podle v ní obsaženého časového sledu…

q) příspěvek ke kvalitě vzdělání a výchovy a k rozkvětu kultur členských států".

Z Čl. 151 Smlouvy o založení Evropského společenství, který určuje úkoly a prostředky Evropského společenství v oblasti kultury, se dají odvodit některé kompetence Evropského společenství i v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

Podle Čl. 153 (1) Smlouvy o založení Evropského společenství má Společenství přispívat k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele.

Kompetence Evropského společenství v oblasti rozhlasu a televize a audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání lze odvodit rovněž z některých zmocnění Smlouvy o založení Evropského společenství ke zřízení společného trhu a dále z některých ustanovení o právu podnikání (Čl. 43 a násl.), o volném poskytování služeb (Čl. 49 a násl.), o zákazu diskriminace (Čl. 12), o zákazu kvantitativních restrikcí (Čl. 28) a o zákazu poskytování státní podpory (Čl. 87 a 88).

V oblasti rozhlasového a televizního vysílání a v oblasti audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání se aplikují pravidla hospodářské soutěže obsažená především v Čl. 81, 82 a 86 Smlouvy o založení Evropského společenství.

Protokol o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech, který je připojen k Amsterodamské smlouvě ze dne 2. října 1997, výslovně uvádí, že veřejnoprávní vysílání plní důležitou společenskou funkci při ochraně mediální plurality a je spojeno s demokratickými, sociálními a kulturními potřebami společnosti. Protokol nechává na členských státech otázku financování veřejnoprávních médií za podmínky, že toto financování neovlivní podmínky obchodu a soutěže ve Společenství v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem.

Základním dokumentem tzv. sekundárního práva Evropských společenství v oblasti televizního vysílání je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání – Směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Navrhovaná právní úprava usiluje o plnou transpozici Směrnice o audiovizuálních mediálních službách, čímž vyhovuje požadavku slučitelnosti s touto Směrnicí, která zahrnuje jak oblast televizního vysílání, tak oblast audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

K oblasti televizního vysílání se vztahují i jiné evropské dokumenty z oboru elektronických komunikací, ochrany spotřebitelů, ochrany nezletilých, reklamy a pravidel pro poskytování veřejné podpory, a to zejména:

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě).

Směrnice Komise 2002/77/ES ze dne 16. září 2002 o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací.

Směrnice Komise 91/321/EHS ze dne 14. května 1991 o počáteční a pokračovací kojenecké výživě, ve znění směrnice Komise 1999/50/ES ze dne 25. května 1999, kterou se mění směrnice 91/321/EHS o počáteční a pokračovací kojenecké výživě, směrnice Komise 2003/14/ES ze dne 10. února 2003, kterou se mění směrnice 91/321/EHS o počáteční a pokračovací kojenecké výživě a směrnice 96/4/ES, kterou se mění směrnice 91/321/EHS.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich nabízení k prodeji a reklamy, ve znění směrnice Komise 2001/101/ES ze dne 26. listopadu 2001, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich nabízení k prodeji a reklamy a směrnice Komise 2002/67/ES z 18. července 2002 o označování potravin obsahujících chinin a potravin obsahujících kofein.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách).

Rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii.

Doporučení Rady Evropské unie ze dne 24. září 1998 o rozvoji konkurenceschopnosti evropského průmyslu audiovizuálních a informačních služeb podporou vnitrostátních rámců zaměřených na dosažení srovnatelné a účinné úrovně ochrany nezletilých osob a lidské důstojnosti.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, jejíž transpozice je provedena v zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, která je obecným předpisem ve vztahu ke směrnici 89/552/EHS.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/84/ES ze dne 20. listopadu 1998 o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem, jejíž transpozice je provedena zákonem č. 206/2005 Sb., o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti.

Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin.

Sdělení Komise interpretující některé aspekty ustanovení o televizní reklamě obsažené ve směrnici “Televize bez hranic” Doc CC TVSF(2004)6.

Sdělení Komise KOM(2007)833 Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 20. prosince 2007, Evropský přístup k mediální gramotnosti v digitálním prostředí.

Z judikatury Soudního dvora Evropských společenství

Judikatura Soudního dvora Evropských společenství (dále jen “ESD”) má rozhodující význam pro výklad a aplikaci předpisů Evropské unie.

Již 30. dubna 1974 rozhodl ESD v právní věci Sacchi, že v případě televizního vysílání se jedná o poskytování služeb podle Čl. 49 a násl. (exČl. 59 a násl.) Smlouvy o ES.

V rozsudku ve věci Debauve z 18. března 1980 ESD konstatoval, že kabelový přenos televizního vysílání je podřízen stejnému režimu jako vysílání ze zemských vysílacích stanic, což potvrdil i v rozsudku ve věci Coditel z téhož roku.

ESD dále vydal řadu rozhodnutí vztahujících se přímo k aplikaci směrnice Rady 89/552/EHS. Většinou se zabývají rozdělením kompetence mezi Společenstvím a jednotlivými členskými státy v oblasti televizního vysílání, jako např.:

Rozhodnutí C-412/93 Leclerc-Siplec v. TF1 Publicité a M6 Publicité, kdy ESD judikoval volnost členských států ukládat přísnější pravidla domácím provozovatelům, než stanoví Směrnice, ale zároveň i jejich možnost ukládat mírnější omezení v oblasti reklamy, nelze-li program přijímat v zahraničí.

Rozhodnutí C-222/94 Komise v. Spojené království, ve kterém ESD potvrdil jurisdikci pouze jednoho státu nad vysíláním, a to toho státu, odkud vysílání pochází. Tento rozsudek vedl nepřímo k novelizaci Směrnice, kde byla tato zásada upřesněna.

Rozhodnutí C-11/95 Komise v. Belgie, ve kterém ESD potvrdil striktní zákaz udělování jakéhokoliv souhlasu orgánů členského státu s převzatým vysíláním programů z území jiného člena EU.

Rozhodnutí C-14/96 Paul Denuit v. belgické úřady, které odmítly šíření televizního programu z Velké Británie, protože provozovatel vysílání nerespektoval ustanovení o podílech evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby. ESD potvrdil, že soulad vysílání se Směrnicí přísluší kontrolovat státu, z jehož území vysílání pochází. Obdobný případ posuzoval ESD též v rozhodnutí C-56/96 VT 4 v. Belgické vlámské společenství.

Rozhodnutí C-320/94 RTI v. italské ministerstvo pošt a spojů, jímž ESD potvrdil, že logo sponzora lze ukázat i na jiných místech pořadu, než jenom na jeho počátku nebo konci. I tento rozsudek ovlivnil komunitární legislativu, takže podle novely Směrnice je teleshopping samostatnou částí programu s rozšířeným podílem na vysílání a ne jen druhem reklamy, jak tomu bylo předtím.

Rozhodnutí C-34/95, rozhodnutí C-35/95, rozhodnutí C-36/95 Konsumentenombudsmannen v. Agostini Forlag a TV-Shop i Sverige – švédský zákon zakazuje reklamu zaměřenou na děti do 12 let. ESD potvrdil, že přísnější pravidla, než stanoví Směrnice, mohou být uplatňována pouze na domácí provozovatele, a proto švédské úřady nemohou zakázat vysílání programů z jiných zemí, které takovou reklamu připouštějí.

Rozhodnutí C-89/04 Mediakabel BV v. Commissariaat voor de Media – ESD jednoznačně vymezil pojem “televizního vysílání” tak, že určitá služba spadá pod pojem “televizní vysílání” uvedený v čl. 1 písm. a) směrnice 89/552/EHS, ve znění směrnice 97/36/ES, pokud sestává z prvotního vysílání televizních programů určených veřejnosti předem neurčenému počtu možných televizních diváků je současně přenášen tentýž obraz. Technika přenosu obrazu není při tomto posouzení určujícím prvkem.

Z příkladmo uvedených případů je zřejmé, že ESD ve svém rozhodování podporuje svobodu vysílání spojenou s principem kontroly ze strany státu, pokud jde o původ vysílání a uplatňování společných pravidel členských zemí ve vysílání pro ochranu společných zájmů.

Návrh zákona je plně slučitelný s právem Evropské unie.

 

F. Návrh na vyslovení souhlasu s vládním návrhem zákona Poslaneckou sněmovnou Parlamentu v prvém čtení

Vládní návrh zákona má povahu transpozičního předpisu s termínem transpozice do 19. prosince 2009, je tudíž žádoucí, aby byl přijat Parlamentem do konce roku 2009. V důsledku předpokládaného zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny se splnění termínu transpozice při projednávání vládního návrhu zákona v Poslanecké sněmovně ve třech čteních nejeví jako reálné. Navrhuje se proto postup podle ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož může Poslanecká sněmovna s návrhem zákona vyslovit souhlas v prvém čtení.

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

Část první – návrh zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání

K § 1

Návrh zákona je určen k transpozici Směrnice o audiovizuálních mediálních službách do českého práva. Členské státy jsou povinny převzít obsah Směrnice o audiovizuálních mediálních službách do svých předpisů do dvou let ode dne uveřejnění směrnice v Úředním věstníku Evropské unie, v daném případě do 19. prosince 2009. Právní úprava Směrnice o audiovizuálních mediálních službách se týká nejen nových ustanovení o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, které dosud nebyly zahrnuty do regulačního rámce, ale také televizního vysílání, jehož nová úprava je začleněna do novely zákona č. 231/2001 Sb. Regulaci podléhají audiovizuální mediální služby na vyžádání, jejichž poskytovatel odpovídá za sestavování jednotlivých pořadů do katalogu pořadů. Vyloučeny z regulace podle navrhované úpravy jsou služby, u kterých netvoří poskytování pořadů jejich hlavní účel, nebo které představují pouze technický přenos.

K § 2

Návrh zákona vymezuje význam základních pojmů, které se vztahují k poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

Především definuje pojem audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, které jsou předmětem právní úpravy navrhovaného zákona. Tyto služby se od televizního vysílání odlišují možností volby a kontroly obsahu ze strany uživatele, avšak na druhou stranu mají s televizním vysíláním společné to, že jsou určeny k příjmu podstatné části široké veřejnosti a mohly by na ni mít jasný dopad. Právě tato – s televizním vysíláním společná – vlastnost audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je důvodem, pro který se podrobují určitému režimu regulace, byť méně přísnému, než je tomu v případě regulace televizního vysílání. Audiovizuální mediální služby na vyžádání jsou podobné televiznímu vysílání, jednak snahou získat stejné příjemce jako televizní vysílání a jednak tím, že povaha těchto služeb i povaha prostředků přístupu k nim vedou jejich příjemce k důvodnému předpokladu, že tyto služby budou poskytovány v režimu určité regulační ochrany podobnému režimu ochrany, který dopadá na televizní vysílání. Návrh zákona se vztahuje na služby, které mají povahu hospodářské činnosti. Na činnosti, které nemají povahu hospodářské činnosti nebo nesoutěží s televizním vysíláním (např. soukromé internetové stránky a služby spočívající v poskytování nebo šíření audiovizuálního obsahu vytvářeného soukromými uživateli za účelem sdílení a výměny v rámci zájmových společenství apod.) nebude navrhovaná právní úprava dopadat. Audiovizuální mediální služby na vyžádání jsou pojmově spjaty s elektronickými sdělovacími prostředky, pokud jde o jejich funkci informovat, bavit a vzdělávat širokou veřejnost, a zahrnují i audiovizuální obchodní sdělení, nikoli však soukromou korespondenci v jakékoli podobě (např. zprávy elektronické pošty). Mezi audiovizuální mediální služby na vyžádání nelze zahrnovat ani služby, jejichž hlavním účelem není poskytování pořadů, tj. případy, kdy audiovizuální obsah je vzhledem ke službě pouze podružný a není jejím hlavním účelem (např. internetové stránky, které pouze doplňkově obsahují audiovizuální prvky, jako jsou animované grafické prvky, krátké reklamní šoty, audiovizuální informace související s výrobky nebo službami nebo jiná audiovizuální informace doplňující textovou nebo obrazovou část internetové stránky). Z těchto důvodů jsou z úpravy vyňaty sázkové hry, které vyžadují peněžitý vklad, včetně loterií, sázek a dalších forem služeb hazardních her, a také online hry a internetové vyhledavače. Poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání bude živností volnou ve smyslu živnostenského zákona.

Definice pojmu “pořad” souvisí s pojmem katalog pořadů, který je znakem poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Výčet typů pořadů je demonstrativní.

“Redakční odpovědnost” je jedním z definičních znaků audiovizuální mediální služby na vyžádání. Směrnice o audiovizuálních mediálních službách akcentuje dvě základní činnosti, které charakterizují redakční odpovědnost. Jde o výběr (Selection, Bereitstellung) pořadů a uspořádání (Organisation, Zusammenstellung) nabídky pořadů do katalogů pořadů. Systematizace jednotlivých katalogů je činností srovnatelnou s redakční přípravou televizního programu. Zařazování pořadů do katalogů podle žánrů splňuje znak redakční odpovědnosti. Znak “výkonu rozhodujícího vlivu” je třeba chápat tak, že z regulace jsou vyloučeny ty subjekty, které nemají faktickou nebo právní možnost prosadit svá rozhodnutí v konkrétních případech. Definiční znak poskytování jednoznačně splňují v případě nabídek služeb na vyžádání ty subjekty, které zařazují pořady do kategorií podle obsahových kriterií. Pokud existuje databáze on-line, která nemá katalog, schází jí tento znak redakční odpovědnosti – nestačí pouhý vyhledávač. Na první pohled to vypadá, že je to v rozporu s účelem Směrnice o audiovizuálních mediálních službách, když zde rozsáhlý sektor audiovizuálních služeb uniká kontrole, přičemž lze předpokládat prohřešky proti ochraně mladistvých, komerční komunikaci aj. Směrnici o audiovizuálních mediálních službách však jde o koordinaci pravidel jednotlivých států, která se vztahují k publikování audiovizuálních obsahů. U sestavování katalogů pořadů jde o publikační činnost, zatímco u pouhého vyhledavače nikoliv. Také samotné internetové vyhledávače nejsou v působnosti Směrnice o audiovizuálních mediálních službách (bod 18 preambule). Posouzení toho, zda se jedná o organizované poskytování obsahu, lze kvalifikovaně provádět pouze případ od případu. Vodítkem může být právě zařazování pořadů podle žánrů. Pro hodnocení služby jako služby na vyžádání mohou svědčit rovněž komentáře a hodnocení obsahu pořadů nebo obsahové tipy ze strany poskytovatele.

Definičním znakem poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání je redakční odpovědnost. Popisuje určitou kvalitu vztahu mezi audiovizuální mediální službou na vyžádání a jejím poskytovatelem. Pojem redakční odpovědnosti je klíčovým pojmem k porozumění Směrnice o audiovizuálních mediálních službách.

Stejně jako Směrnice o audiovizuálních mediálních službách zavádí návrh zákona obecný pojem “audiovizuální obchodní sdělení”, který je nadřazen konkrétním formám komerční komunikace a vedle reklamy, sponzorování a umístění produktu zahrnuje i případné další formy propagace, pokud splňují stanovené definiční znaky. Tento pojem však nezahrnuje oznámení ve veřejném zájmu a bezplatná upozornění na charitativní akce. Pro audiovizuální mediální služby na vyžádání, které umožňují spotřebiteli větší možnost výběru, jsou stanoveny pouze základní podmínky pro jejich poskytování, například pravidla o označování a pravidla zajišťující cíle veřejného zájmu.

Definice pojmu “skryté audiovizuální obchodní sdělení” odpovídá Směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Jeho znakem je subjektivní složka spočívající v úmyslu prezentovat zboží, službu, obchodní firmu nebo ochrannou známku nebo činnost výrobce v pořadu, pokud tato prezentace záměrně sleduje obchodní cíl, a kumulativně i způsobilost této skryté prezentace uvést veřejnost v omyl o povaze prezentace.

“Sponzorování” je zvláštní formou audiovizuálního obchodního sdělení. Sponzorování není přípustné ze strany provozovatele televizního vysílání, producenta audiovizuálních děl nebo poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Sponzorský vzkaz může obsahovat i propagaci konkrétního výrobku nebo služby sponzora. Podrobnosti o sponzorování upravuje návrh zákona ve zvláštním ustanovení.

Jako nový právní institut se zavádí tzv. “umístění produktu” (Product placement). V souladu se Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách se tato forma komerční komunikace v návrhu zákona umožňuje. Podle dosavadní právní úpravy mohla být považována za skrytou reklamu.

Regulaci podléhají jen “audiovizuální mediální služby na vyžádání”, tj. služby, které splňují všechny definiční znaky včetně toho, že poskytovatel odpovídá za zařazování jednotlivých pořadů do nabídky v katalogu. Za audiovizuální mediální služby na vyžádání proto nelze považovat služby, které nemají hospodářskou povahu, nebo nejsou určeny k příjmu široké veřejnosti, nebo služby, u kterých netvoří poskytování pořadů jejich hlavní účel, nebo které představují pouze technický přenos a některé další služby (například osobní internetové stránky a služby spočívající v poskytování nebo šíření audiovizuálního obsahu vytvářeného soukromými uživateli za účelem sdílení a výměny v rámci zájmových společenství).

K § 3

Působnost zákona je vymezena podle pravidel stanovených Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách. Návrh je koncipován na základě zásady země původu, tedy usazení poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a na základě dalších podpůrných kritérií. Podle nich by měl poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání spadat do pravomoci pouze jednoho členského státu. Pravidla jurisdikce jsou v návrhu zákona stanovena tak, aby postupem, který je v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie, bylo možno určit případ, kdy poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání spadá do působnosti české právní úpravy.

K § 4

Rada je orgánem státní správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Nový zákon určuje konkrétní úkoly Rady ve vztahu k poskytovatelům audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Jako orgán, který má regulovat obsah poskytovaných audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání z pohledu nové právní úpravy, musí mít Rada přehled o poskytovatelích audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, kteří podle vymezení působnosti zákona spadají do kompetence návrhu zákona. Za porušení povinností o evidenci a obsahu audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání Rada ukládá sankce. Rada dále monitoruje obsah audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, spolupracuje s Evropskou komisí a s regulačními orgány členských i nečlenských států ES s obdobnou věcnou působností.

K § 5

Rada by měla mít přehled o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, které jsou poskytovány poskytovateli spadajícími do jurisdikce České republiky. Návrh zákona proto stanoví povinnost poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání oznámit Radě před zahájením jejich poskytování určité údaje, včetně postupu pro případy, kdy poskytovatel tuto povinnost nesplní nebo jeho oznámení má vady. Jedná se o jednoduché oznámení, které není velkou administrativní zátěží pro poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, a které je nutné pro přehled Rady o poskytovatelích audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Oznamovací povinnost je vázána na vznik živnostenského oprávnění. O evidenci obdrží poskytovatel potvrzení a bude zařazen do veřejně přístupné Evidence poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Oznamovací povinnost se vztahuje i na změny uvedených údajů.

Pro případ, že poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání nezahájí poskytování služeb do jednoho roku od svého zápisu do evidence nebo poskytování služeb na dobu delší než jeden rok přeruší, se zavádí fikce, že poskytování audiovizuální mediální služby na vyžádání bylo ukončeno posledním dnem takto stanovené lhůty. Rada tudíž o této skutečnosti nerozhoduje, pouze ji eviduje a vyrozumí o ní poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání.

K § 6

Vzhledem ke zvláštní povaze audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, zejména pokud jde o jejich dopad na tvorbu veřejného mínění, je pro jejich příjemce nezbytné vědět, kdo za obsah nabízených pořadů odpovídá. V souladu s požadavkem Směrnice o audiovizuálních mediálních službách se proto pro příjemce služeb zakládá možnost mít kdykoliv snadný a přímý přístup k údajům o jejich poskytovateli.

Audiovizuální mediální služby na vyžádání mají odpovídat požadavku na obsah zbavený všech forem podněcování k nenávisti proti určitým odlišným projevům a osobám. Za účelem naplnění tohoto požadavku Směrnice o audiovizuálních mediálních službách byl do návrhu zákona zakotven výčet zakázaných forem diskriminace, který koresponduje s Čl. 3 odst. 1 Listiny.

Při poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je nezbytné upravit pravidla ochrany fyzického, psychického a mravního vývoje dětí a mladistvých a ochrany lidské důstojnosti. Pravidla ochrany však musejí být v souladu se základním právem na informace a svobodu projevu. Proto se stanoví povinnost pro poskytovatele audiovizuální mediální služby tak, aby obsah pro dospělé nebyl nezletilým dostupný za běžných okolností. Rozumí se, že i při splnění této podmínky mohou být zároveň pro zajištění větší úrovně ochrany fyzického, psychického a mravního vývoje dětí a mladistvých využívána zejména osobní identifikační čísla, systémy filtrování nebo označování a další technická opatření, která umožňují všem uživatelům (zejména však rodičům, učitelům a školitelům) rozpoznat nevhodný nebo nedovolený obsah, anebo zamezit přístup nezletilých k nevhodným pořadům či ke službám určeným výhradně pro dospělé.

Základní občanská práva jsou zaručena Listinou. Mnozí občané však nemohou pro své zdravotní postižení zakotvených práv v plném rozsahu využívat. K naplnění těchto práv je často nezbytná zainteresovanost státu a spolupráce dalších relevantních společností, asociací apod. Existence legislativních nedostatků pak může mít v praxi za následek určitou diskriminaci občanů se zdravotním postižením, která se projevuje omezeným přístupem ke službám poskytovaným ostatním občanům. Titulkování je způsob, jak zpřístupnit audiovizuální mediální služby na vyžádání osobám se sluchovým postižením, doplňování pořadů zvukovým komentářem pak způsob, jak zpřístupnit audiovizuální mediální služby na vyžádání osobám se zrakovým postiženým. Jako titulek se v kontextu pořadu obecně rozumí doplnění textové informace do obrazu. Titulky vystihující děj se dělí na otevřené a skryté. U otevřených titulků není možné napsaný text skrýt, tj. po dobu svého trvání překrývá část obrazu. Otevřené titulky však nejsou speciálně vytvořeny pro potřeby sluchově postižených diváků. Postrádají specifika, která mají skryté titulky – popis zvuků dokreslujících význam děje a barevné rozlišení hlasů, protože jsou určeny slyšícím divákům, kteří jsou schopni vnímat originální zvuk a na jeho základě se v ději mohou orientovat.

Pro osoby se sluchovým nebo zrakovým postižením je nutné zpřístupnit audiovizuální mediální služby na vyžádání. Poskytovatel těchto služeb je povinen titulky, tlumočení do českého znakového jazyka nebo zvukovou stopu zpřístupnit, pokud je má k dispozici. Není povinen je sám vyrábět. Míra zpřístupnění tedy odpovídá jednak možnostem poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (sami pořady nevyrábějí ani jejich výrobu nezadávají), jednak je limitována dosažením předpokládaného účelu (např. u instrumentálních hudebních pořadů nenaplní využití komunikačních systémů pro neslyšící sledovaný účel).

S postavením regulačního orgánu je spojena pravomoc vyžádat si od poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání záznam obsahu služby (obdobná pravomoc je již upravena v zákoně č. 231/2001 Sb. ve vztahu provozovatelům televizního vysílání). Institut povinné archivace záznamu je v zájmu ochrany třetích osob, ale také samotných poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání v případě různých budoucích sporů a řízení před orgánem veřejné moci. Délka lhůty odpovídá technickým a kapacitním možnostem poskytovatelů. Náklady spojené se zapůjčením záznamu hradí Rada. Takovým nákladem se rozumí poštovné a dále cena nosiče dat, je-li zapůjčen nosič dat, který nelze opakovaně použít (např. CD-R nebo DVD-R). Poštovné a cena nosiče dat se nehradí, bude-li k doručení záznamu použita datová schránka nebo jiná forma elektronické komunikace.

K plnění povinností Rady v oblasti přeshraniční kooperace je poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání povinen Radu informovat o konkrétních skutečnostech.

K § 7

V současné právní úpravě je zakotvena podpora evropské tvorby pro provozovatele televizního vysílání. Návrh zákona ji nyní podle Směrnice o audiovizuálních mediálních službách rozšiřuje i na audiovizuální mediální služby na vyžádání, jejichž poskytovatelé by měli podporovat tvorbu a distribuci evropských děl a aktivně tak přispívat k podpoře kulturní rozmanitosti. Podpora evropských děl může mít podobu finančních příspěvků poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání na tvorbu evropských děl a nabývání práv k těmto dílům, minimálního počtu evropských děl v katalozích pořadů. Základním cílem rozšíření okruhu subjektů regulace je zachování spravedlivého konkurenčního prostředí pro provozovatele televizního vysílání a pro poskytovatele nových audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, kteří jsou doposud obecně méně regulováni. V případě, že by nedošlo k regulaci nových subjektů, mohli by se provozovatelé televizního vysílání ocitnout v ekonomické nevýhodě, protože by museli splňovat relativně přísná pravidla, která by na jejich novější konkurenty nedopadala.

K § 8

Podobně jako u televizního vysílání jsou upraveny povinnosti při zařazování audiovizuálních obchodních sdělení do audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, včetně povinnosti jejich označování. Pravidla jsou v tomto případě volnější než u televizního vysílání. Přísnější pravidla upravující audiovizuální obchodní sdělení se v případě audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání nejeví jako důvodná.

Poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání jsou povinni při zařazování audiovizuálních obchodních sdělení zkoumat, zda se nejedná o druh sdělení, která jsou výslovně zakázána. Důraz je kladen na základní principy ochrany morálky, zdraví, spotřebitele a bezpečnosti. Platí zákaz propagace cigaret a tabákových výrobků, jakož i léčivých přípravků a léčebných postupů dostupných v České republice jen na předpis.

K § 9

Zákon upravuje možnost sponzorování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání nebo pořadů při splnění podmínek pro označení sponzorování a dodržení zásady, že obsah audiovizuální mediální služby na vyžádání ani jednotlivého pořadu nesmí být nijak ovlivněn sponzorem. Divák musí sponzora identifikovat, jinak by se mohlo jednat o skrytou reklamu a vznikly by pochybnosti o zachování redakční nezávislosti. Zároveň musí být zřejmé, jaký je obsah sponzorského vzkazu, aby bylo možné posoudit, kdy půjde o propagaci nad rámec pravidel sponzorování. Ustanovení určuje i omezení v osobách sponzorů, (např. firmy vyrábějící  nebo prodávající tabákové výrobky). Omezeny jsou i druhy pořadů, které lze sponzorovat.

K § 10

Návrh zákona jako zvláštní formu audiovizuálního obchodního sdělení zavádí institut umístění produktu a stanoví podmínky jeho použití. S ohledem na obchodní vývoj a technický rozvoj byla přizpůsobena i pravidla pro ty metody, při nichž není, jako např. při reklamě, nabízený výrobek nebo služba oddělen od obsahu pořadu, ale je přímo začleněn do děje pořadu. Při platnosti stávající úpravy by tento již nyní užívaný prostředek podpory audiovizuální tvorby mohl být hodnocen jako nezákonný, ačkoli Směrnice o audiovizuálních mediálních službách dovoluje členským státům jeho uznání. Umístění produktu znamená jakoukoli podobu začlenění produktu, služby nebo ochranné známky či zmínky o nich do děje pořadu za úplatu nebo obdobnou protihodnotu. Bezplatné umístění zboží nebo služeb je považováno za umístění produktu jen tehdy, pokud toto zboží nebo služby mají významnou hodnotu. Nakolik je tato míra splněna, záleží na posouzení zboží nebo služby. Institut umístění produktu se nebude vztahovat na pořady vyrobené do konce roku 2009.

K § 11

Upozornění na porušení zákona a stanovení přiměřené lhůty k nápravě je prostředkem směřujícím k bezodkladnému odstranění protiprávního stavu, přičemž jeho použití nepřichází v úvahu v taxativně vymezených závažných případech. V upozornění musí být skutkově vymezeno porušení povinnosti, aby bylo zřejmé, o jaké porušení povinnosti jde. Upozornění není rozhodnutím ve správním řízení.

K § 12 a 13

Jako správní delikty návrh zákona vymezuje protiprávní jednání poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání, jejichž znaky jsou stanoveny tímto zákonem. Odpovědnost právnické i fyzické osoby je podle zásady rovnosti uplatněna za shodných podmínek pro obě kategorie subjektů. Právnické a fyzické osoby shodně odpovídají za porušení povinnosti bez ohledu na zavinění, návrh zákona pro ně nerozlišuje výši pokut, které lze uložit, a shodně stanoví i lhůty, v nichž lze postih uplatnit. Zásadu rovnosti právnických a fyzických osob navržená úprava respektuje rovněž shodným stanovením skutkových podstat správních deliktů, jejichž jednotícím prvkem je výkon stejných činností (poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání), který s sebou nese stejnou možnost ohrožení veřejných zájmů, nikoli povaha subjektů deliktu. Podmínky postihu proto nemohou být rozdílné.

Jako důvod zániku odpovědnosti návrh zákona stanoví uplynutí doby. Roční lhůta pro zahájení řízení je subjektivní (běží ode dne, kdy se Rada o porušení právní povinnosti dozví) a tříletá lhůta pro uložení pokuty je objektivní (běží ode dne, kdy k protiprávnímu jednání došlo). Obě lhůty jsou prekluzívní.

Sankcemi ukládanými za správní delikt jsou peněžité tresty – pokuty, jejichž výše je určena pevnou horní hranicí podle typové závažnosti protiprávních jednání.

Jako jedno z kritérií, která bude Rada obligatorně zohledňovat při určování výše pokuty za správní delikt, se stanoví písemné stanovisko právnické osoby uskutečňující samoregulaci v některé z oblastí věcné působnosti Rady za podmínek podle § 5 písm. x) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění tohoto zákona. Ponechává se na Radě, aby v rámci správního uvážení stanovisko posoudila a v návaznosti na to rozhodla, v jaké míře jej při určení výše pokuty v konkrétním případě zohlední. Podle § 68 odst. 3 správního řádu by měla Rada v rozhodnutí o uložení pokuty mj. uvádět, jak se s předmětným stanoviskem vypořádala, resp. jakými úvahami se při jeho posuzování řídila, zejména jakým způsobem hodnotila uváděné skutečnosti, jaký význam jim přikládala a proč postupovala právě tak. Rozumí se, že ke stanovisku doručenému po zákonem stanovené lhůtě, nebude Rada povinna přihlížet a jako důvod jeho nezohlednění v odůvodnění rozhodnutí uvede pozdní doručení. Obdobně bude Rada postupovat, pokud stanovisko ke dni vyhotovení rozhodnutí neobdrží.

V řízení o správních deliktech postupuje Rada podle správního řádu. Proti rozhodnutí Rady o uložení pokuty je přípustná žaloba, jejíž podání má odkladný účinek.

K § 14

Jedná se o adaptační ustanovení, které zajišťuje řádnou aplikaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 v oblasti poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, neboť součástí Směrnice o audiovizuálních mediálních službách je rovněž novela cit. nařízení. Ustanovení § 14 zakládá působnost Rady v rozsahu potřebném k vymáhání předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů v oblasti poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Obdobné ustanovení dopadající na oblast rozhlasového a televizního vysílání obsahuje rovněž zákon č. 231/2001 Sb. (§ 59a).

K § 15

Pro umožnění plnění povinností Ministerstva kultury v mezinárodních institucích je Rada povinna mu poskytnout potřebné údaje.

K § 16

Ustanovení upravuje použití správního řádu jako procesního předpisu pro aplikaci zákona. Výslovně je však vyloučeno použití některých ustanovení o opravných prostředcích vzhledem k tomu, že v případě Rady se jedná o jednostupňové řízení. Výjimkou je institut nového rozhodnutí, který by mohl mít pozitivní význam zejména v případech, kdy umožňuje vyhovět dříve již zamítnuté žádosti nebo dodatečně stanovit či měnit dobu platnosti nebo účinnosti rozhodnutí, popřípadě dodatečně stanovit či měnit lhůtu ke splnění povinnosti.

K § 17

Ustanovení deklaruje vztah právní úpravy reklamy v tomto zákoně, který je zákonem zvláštním, a zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, který obsahuje obecnou úpravu. Pokud oba předpisy upravují stejnou věc odlišně, použije se v oblasti audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání úprava zvláštního zákona. Pokud obsahuje příslušnou úpravu pouze zákon č. 40/1995 Sb. (např. úprava reklamy na zdravotnické prostředky nebo na potraviny), je třeba respektovat tuto obecnou úpravu.

K § 18

Návrh zákona upravuje poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, které jsou službami informační společnosti a tudíž se regulují rovněž podle zákona č. 480/2004 Sb. Vedle navržených dalších podmínek pro poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání platí pro ně všechna uvedeným zákonem stanovená pravidla.

K § 19

Přechodná ustanovení se týkají poskytovatelů, kteří audiovizuální mediální služby na vyžádání poskytují ke dni nabytí účinnosti navrhované právní úpravy. Tito poskytovatelé jsou povinni informovat o této skutečnosti Radu ve stanovené lhůtě. Rada povede evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání způsobem a v rozsahu stanoveném návrhem zákona.

Institut umístění produktu se nebude vztahovat na pořady vyrobené do konce roku 2009.

Část druhá – změna zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

K § 20

K bodu 1

Návrh zákona vychází z evropského práva, zejména se do něho promítá Směrnice o audiovizuálních mediálních službách; tato skutečnost se v normativním textu vyjadřuje způsobem stanoveným Legislativními pravidly vlády.

K bodu 2

Návrh novely zavádí novou definici rozhlasového a televizního vysílání, která odpovídá definici televizního vysílání obsažené ve Směrnici o audiovizuálních mediálních službách. V této definici se klade důraz na skutečnost, že na rozdíl od audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, umožňuje rozhlasové a televizní vysílání příjemcům pouze simultánní sledování stejných pořadů (rozumí se v časech určených provozovatelem vysílání).

K bodu 3

V souladu s požadavkem Směrnice o audiovizuálních mediálních službách se do pojmu “provozovatel rozhlasového a televizního vysílání” jako definiční znak doplňuje redakční odpovědnost provozovatele vysílání za jeho obsah. Redakční odpovědnost představuje činnost spočívající ve výběru pořadů a jejich uspořádání v programu spolu s ostatními částmi vysílání a nezahrnuje odpovědnost těch, kteří pouze šíří pořady, za něž nesou redakční odpovědnost třetí osoby. Pojem redakční odpovědnost popisuje určitou kvalitu vztahu mezi obsahem vysílání a jeho provozovatelem.

K bodu 4

Zavádí se definice dalších částí vysílání, které nejsou pořady a na které se rovněž bude vztahovat stejná obsahová regulace jako na pořady podle § 32 odst. 1, pokud zákon nestanoví jinak (např. v případě regulace obchodních sdělení).

K bodu 5

Nově se rozlišují definice pořadu v televizní vysílání a v rozhlasovém vysílání. Definice pořadu v televizním vysílání vychází z terminologie zavedené Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách.

K bodu 6

Definice teletextu se zpřesňuje a rozšiřuje i pro digitální vysílání. Nově se teletext považuje za službu přímo související s programem.

K bodu 7

V souladu s termíny používanými Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách se zpřesňuje definice reklamy a zpřesňuje se povaha protihodnoty, za kterou je reklama vkládána do vysílání.

K bodu 8

Úprava služeb přímo souvisejících s programem se bude vztahovat nejen na digitální vysílání, ale i na vysílání analogové, neboť např. teletext je používán v obojím vysílání.

K bodu 9

Definice skryté reklamy je nahrazena širší definicí skrytého obchodního sdělení. Tento nový pojem zahrnuje vedle skryté reklamy ještě všechny ostatní formy skrytého obchodního sdělení. Jeho znakem je subjektivní složka spočívající v úmyslu prezentovat zboží, službu, obchodní firmu nebo ochrannou známku nebo činnost výrobce, pokud tato prezentace záměrně sleduje obchodní cíl a kumulativně i způsobilost skryté reklamy uvést veřejnost v omyl o povaze prezentace.

K bodu 10

Obdobná změna jako je v případě definice reklamy (viz bod 7) je uvedena také v definici teleshoppingu.

K bodu 11

Terminologické zpřesnění definice sponzorování, které odráží faktický stav při jeho použití. Pojem je navíc upraven tak, aby byl použitelný i na rozhlasové vysílání.

K bodu 12

V důsledku právní úpravy zaváděné v § 32 odst. 3 se zpřesňuje definice nejnižší programové nabídky, aby zákaz zařazovat do nejnižší programové nabídky programy se závadným obsahem z hlediska ochrany dětí a nezletilých dopadal na provozovatele převzatého vysílání technologicky neutrálně.

K bodu 13

Definice pojmu “zemská rádiová vysílací zařízení”, resp. jeho legislativní zkratky “vysílač”, se zpřesňuje tak, aby byl tento pojem využitelný k dosažení účelu novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích obsažené v části třetí návrhu zákona. Účelem této novely je zachování dosavadního rozsahu zařízení technicky způsobilých k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání, která podléhají poplatku podle uvedeného zákona.

K bodům 14 a 15

Zpřesnění textu vymezujícího pojem “územní rozsah vysílání”.

K bodu 16

V zákoně č. 231/2001 Sb. pro účely regulace rozhlasového a televizního vysílání je nezbytné zavést podle Směrnice o audiovizuálních mediálních službách pojmy, které zákon dále používá. Konkrétně jde o pojmy “obchodní sdělení”, “umístění produktu” a “redakční odpovědnost”.

Pojem “obchodní sdělení” se zavádí vedle podřazených pojmů reklamy, teleshoppingu, sponzorování a umístění produktu a je použitelný i pro rozhlasové vysílání.

Z definice umístění produktu vyplývá, že zákaz skrytého obchodního sdělení se nebude týkat umísťování produktu za podmínek stanovených zákonem, pokud bude divák o umístění produktu informován, což lze provést uvedením údaje, že v daném pořadu dochází k umístění produktu, například pomocí neutrálního loga.

Definuje se redakční odpovědnost, která je pojmovým znakem provozovatele vysílání, odpovědného za výběr pořadů a jejich uspořádání.

K bodu 17

Provozování technické infrastruktury není vysíláním. Zjednodušení tohoto ustanovení je zároveň jeho zobecněním.

K bodu 18

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách zavádí regulaci televizního vysílání bez ohledu na způsob šíření. Reguluje se tudíž televizní vysílání šířené prostřednictvím vysílačů, kabelových systémů, družic a nově i prostřednictvím jiných přenosových systémů (dále jen “zvláštní přenosové systémy”). Šíření televizního vysílání prostřednictvím zvláštních přenosových systémů je však dosud vyňato z působnosti zákona č. 231/2001 Sb. K plné transpozici Směrnice o audiovizuálních mediálních službách je proto třeba tento způsob šíření televizního vysílání zahrnout do regulace. Z důvodu dopadu Směrnice o audiovizuálních mediálních službách pouze na televizní vysílání regulaci se podrobuje televizní vysílání šířené prostřednictvím zvláštního přenosového systému, ne však rozhlasové vysílání šířené prostřednictvím zvláštního přenosového systému.

K bodu 19

Rozhlasové vysílání ani převzaté rozhlasové vysílání šířené prostřednictvím zvláštního přenosového systému nebude tímto zákonem regulováno. Je to v zájmu liberalizace a deregulace.

Nově se vymezují služby, které nelze považovat za televizní vysílání. Televizním vysíláním je služba, která je určena k příjmu podstatné části veřejnosti. Jedná se tak o službu ve smyslu Smlouvy o založení Evropského společenství, vztahující se na činnost hospodářské povahy, včetně činnosti podniků veřejnoprávních. Funkcí má být informovat, bavit a vzdělávat veřejnost, přičemž služba zahrnuje audiovizuální obchodní sdělení.

K bodům 20 a 21

Určuje se, který provozovatel vysílání spadá do jurisdikce České republiky. Zásadou je i nadále země původu. V návaznosti na technologický rozvoj, zejména s ohledem na digitální programy vysílané prostřednictvím družic, jsou upravena stávající kritéria, aby se zajistila vhodná právní úprava, její účinné provádění a skutečná kontrola nad obsahem televizního vysílání. Vymezení se týká televizního vysílání, které může přímo nebo nepřímo přijímat veřejnost prostřednictvím běžného technického zařízení dostupného v obchodní síti. V souladu se Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách se zpřesňuje normativní vyjádření hierarchicky uspořádaných kritérií pro určení země původu u vysílání prostřednictvím družice. V souvislosti s tím dojde i ke změně jurisdikce u některých provozovatelů vysílání. Tyto změny se netýkají České republiky.

K bodům 22 až 25

Vzhledem k tomu, že Rada je v návrhu zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání stanovena jako orgán příslušný k regulaci těchto služeb, promítá se tato skutečnost i do úpravy postavení Rady obsažené v zákoně č. 231/2001 Sb.

Stanoví se, že Rada je regulačním orgánem též pro oblast audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Do působnosti Rady se promítá rovněž výslovné ustanovení Směrnice o audiovizuálních mediálních službách týkající se spolupráce národních regulačních orgánů u přeshraničního vysílání mezi členskými státy Evropských společenství. Provozovatel může své vysílání směrovat na území dalších členů Evropské unie a je proto důležité zajistit v těchto podmínkách informovanost regulačních orgánů zúčastněných států.

Směrnice v článku 3 odst. 7 členské státy nabádá, aby v oblastech, které koordinuje, podporovaly režimy samoregulace a společné regulace. Návrh zákona proto Radě zakládá působnost spolupracovat s právnickými osobami uskutečňujícími samoregulaci v některé z oblastí regulace audiovizuálních mediálních služeb, pokud si samy tyto osoby spolupráci vyžádají. Rozsah spolupráce není limitován. Z hlediska konkrétního zaměření spolupráce zákon demonstrativně uvádí pouze spolupráci při vytváření účinných samoregulačních systémů a zavádění opatření na podporu mediální gramotnosti. Obecně by spolupráce měla vést k užšímu pracovnímu kontaktu mezi Radou a příslušnými právnickými osobami, který by umožnil průběžné vzájemné informování o povaze a důvodech oběma stranami prováděných nebo připravovaných opatření.

Mediální gramotnost se týká dovedností, znalostí a porozumění, které spotřebitelům umožňují efektivní a bezpečné využívání médií. Mediálně gramotní lidé by měli být schopni provádět informovanou volbu, chápat povahu obsahu a služeb a být schopni využívat celé šíře příležitostí, které nabízejí nové komunikační technologie. Měli by být schopni lépe chránit sebe a své rodiny před škodlivým nebo urážlivým obsahem. Proto je třeba rozvoj mediální gramotnosti ve všech oblastech společnosti podporovat a pečlivě sledovat její pokrok.

K bodům 26 až 33

Změny jsou vyjádřením nového postavení Rady jako orgánu vykonávajícího dozor nad poskytováním audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Výroční zpráva Rady bude nově obsahovat rovněž informaci o stavu a úrovni samoregulace a informaci o úrovni mediální gramotnosti.

K bodu 34

Ze Směrnice o audiovizuálních mediálních službách vyplývá závazek, podle něhož je každý členský stát povinen poskytovat určené údaje Evropské komisi prostřednictvím Kontaktního výboru zřízeného při Evropské komisi za účelem pravidelných i ad hoc uskutečňovaných konzultací souvisejících s aplikací Směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Za naplňování tohoto závazku odpovídá Ministerstvo kultury, proto se zakládá jeho oprávnění vyžádat si potřebné informace od Rady jako orgánu regulačního, a odpovídající povinnost Rady. Ustanovení je již v platné právní úpravě obsaženo v § 47 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb. a z důvodu přehlednosti se přesunuje do § 6 zákona č. 231/2001 Sb.

K bodům 35 až 38

Rada bude regulačním orgánem rovněž pro audiovizuální mediální služby na vyžádání. Je proto nezbytné upravit náležitě kritéria bezúhonnosti pro jmenování do funkce člena Rady i kritéria neslučitelnosti funkce člena Rady s  výkonem činností v oblasti audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

Úprava mlčenlivosti ve správním řádu a v Zákoníku práce nedopadá na všechny případy, které mohou v činnosti Rady nastat, proto se členům Rady stanoví povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se při své činnosti dozví, a které by měly v zájmu řádného výkonu státní správy nebo v zájmu jiných osob zůstat utajeny. Povinností mlčenlivosti budou členové Rady vázáni i po zániku členství v Radě. Obdobná povinnost se stanoví rovněž osobám, které jsou v pracovněprávním nebo jiném vztahu k Radě.

K bodům 39 a 40

Úpravy textu souvisí se změnou definice teletextu v § 2 odst. 1 písm. m) v jejímž důsledku se pojem “teletext” podřazuje obecnějšímu pojmu “služba přímo související s programem”. Reaguje se tak na novou situaci, kdy dochází k šíření teletextu a dalších služeb přímo souvisejících s programy nejen v analogovém, nýbrž i v digitálním vysílání.

K bodu 41

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách neupravuje oprávnění k jednotlivým druhům poskytování služeb ani formu takového oprávnění (licence, registrace, evidence); zůstává věcí členských států, jak zajistí efektivní implementaci v tomto směru. Vzhledem k tomu, že podle navrhované právní úpravy již nebude televizní vysílání prostřednictvím jiných přenosových systému, než jsou vysílače, družice nebo kabelové systémy (tj. zvláštních přenosových systémů), vyňato z regulace vysílání, návrh zákona upravuje udělování licence k šíření vysílání prostřednictvím zvláštních přenosových systémů. Řízení o udělení licence prostřednictvím zvláštních přenosových systémů se bude uskutečňovat podle § 25 zákona č. 231/2001 Sb.

K bodu 42

Zpřesňuje se výčet hledisek (důvodů) možného podněcování k nenávisti vůči skupinám osob nebo jednotlivců tak, aby korespondoval se zákazem diskriminace podle Čl. 3 odst. 1 Listiny.

K bodům 43 a 44

Návrh zákona upřesňuje pojem územního rozsahu vysílání ve vztahu k jednotlivým technickým způsobům šíření vysílání. V případě vysílání prostřednictvím družic a zvláštních přenosových systémů se územní rozsah vysílání z povahy věci v žádosti o licenci neuvádí.

V zájmu mezinárodní spolupráce se do návrhu zákona doplňuje v souladu se Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách požadavek na obsah žádosti o licenci o údaje o hlavním vysílacím jazyku a státech, do kterých má být vysílání směřováno.

K bodu 45

Zrušení ustanovení § 17 odst. 4 a 5 umožňuje podnikatelům v oblasti elektronických komunikací získat licenci k provozování rozhlasového a televizního vysílání šířeného pouze digitálně. Změna liberalizuje trh rozhlasového a televizního vysílání.

K bodům 46 až 49

S ohledem na přeshraniční charakter vysílání a spolupráci jednotlivých států musí udělená licence obsahovat i hlavní vysílací jazyk a výčet států, pro něž má být vysílání určeno. Provozovatel vysílání není při poskytování vysílání omezen na stát, ve kterém je usazen. O licenci muže požádat i žadatel, který zamýšlí vysílat pro území jiného členského státu Evropských společenství (nebo i jiného státu). Pokud má být uděleno oprávnění k vysílání, které zasahuje do dalšího členského státu Evropských společenství, Směrnice o audiovizuálních mediálních službách výslovně označuje za žádoucí, aby před udělením oprávnění byl navázán kontakt s příslušným členským státem (bod 66 preambule Směrnice o audiovizuálních mediálních službách). Rada musí v takových případech bez průtahů informovat regulační orgán příslušného členského státu.

K bodu 50

Maximálně šedesátidenní doba trvání zkušebního vysílání v průběhu jednoho kalendářního roku se v praxi ukázala příliš krátkou. V takto omezeném čase nelze provést některá podrobná měření v experimentálním vysílání. Proto se v návrhu tato doba prodlužuje na 180 dnů a zároveň se zrušuje vazba doby trvání zkušebního vysílání na kalendářní rok.

K bodům 51 až 54

Změna názvu Hlavy II a ustanovení § 25 se týká nové regulace televizního vysílání šířeného prostřednictvím zvláštních přenosových systémů, které doposud bylo z regulace zákonem č. 231/2001 Sb. vyloučeno. Zákon se bude napříště vztahovat i na televizní vysílání šířené prostřednictvím zvláštních přenosových systémů a Rada k němu bude udílet licence. Na udělení licence je právní nárok s výjimkou případů uvedených v § 25 odst. 5 zákona č. 231/2001 Sb.

K bodu 55

Navrhuje se zjednodušení registrace jednotlivých programů převzatého vysílání v zájmu zjednodušení administrativy a s ohledem na zásadu svobody šíření vysílání v rámci Evropských společenství nebo signatářských států Evropské úmluvy o přeshraniční televizi. V přihlášce k registraci se doplňuje povinný údaj týkající se informace o přístupu k převzatému vysílání.

K bodu 56

Provozovatel vysílání by měl podle směrnice o audiovizuálních mediálních službách nést odpovědnost za obsah celého vysílání. Formulace odpovědnosti provozovatele vysílání v § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., však tento požadavek nesplňuje; z jeho odpovědnosti jsou vyloučeny části, které nemají znaky pořadu (např. služby přímo související s programem). I v těchto částech se může vyskytnout závadný obsah, přičemž jeho regulace byla doposud problematická. Odpovědnost provozovatele vysílání by se měla vztahovat na všechny části vysílání. Na nedostatek právní úpravy v tomto směru poukázal Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku sp. zn. 6 Ca 297/2006 – 47.

K bodu 57

Zpřesňuje se výčet hledisek (důvodů) možného podněcování k nenávisti vůči skupinám osob nebo jednotlivců tak, aby korespondoval se zákazem diskriminace podle Čl. 3 odst. 1 Listiny.

K bodu 58

Do současného znění zákona č. 231/2001 Sb., které již ochranu dětí a mladistvých před škodlivým obsahem upravuje stanovením povinnosti volby doby vysílání, se v souladu se Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách doplňuje alternativní možnost tuto ochranu zabezpečit pomocí technických opatření. Povinnost obligatorní volby doby vysílání závadného obsahu neplatí, je-li vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let a je k němu poskytováno technické opatření, které této osobě umožňuje omezit přístup k vysílání dětem a mladistvým. Alternativní úprava povinnosti provozovatele vysílání v oblasti ochrany nezletilých lépe vyhovuje cílům vymezeným Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách pro tuto oblast: “Zabezpečit rovnováhu mezi ochranou základního práva na informace a svobodu projevu a opatřeními v oblasti ochrany nezletilých a ochrany lidské důstojnosti.”.

K bodům 59 a 60

Rada pro svoji kontrolní činnost potřebuje nejen záznamy pořadů, ale všech částí vysílání (zvláště obchodních sdělení). V minulosti probíhaly spory o to, zda je provozovatel vysílání povinen zaslat Radě také záznam ostatních částí vysílání. Proto se zde zákonné ustanovení doplňuje a upřesňuje. Rada hradí náklady spojené se zapůjčením záznamu. Takovým nákladem se rozumí poštovné a dále cena nosiče dat, je-li zapůjčen nosič dat, který nelze opakovaně použít (např. CD-R nebo DVD-R). Poštovné a cena nosiče dat se nehradí, bude-li k doručení záznamu použita datová schránka nebo jiná forma elektronické komunikace.

K bodu 61

Základní občanská práva jsou zaručena Listinou. Mnozí občané však nemohou pro své zdravotní postižení zakotvených práv v plném rozsahu využívat. K naplnění těchto práv je proto v určitých případech často nezbytná zainteresovanost státu a spolupráce dalších relevantních společností, asociací apod. Existence legislativních nedostatků pak může mít v praxi za následek určitou diskriminaci občanů se zdravotním postižením, která se projevuje omezeným přístupem ke službám poskytovaným ostatním občanům.

Titulkování je způsob, jak zpřístupnit televizní vysílání osobám se sluchovým postižením, doplňování televizního vysílání zvukovým komentářem pak způsob, jak zpřístupnit televizní vysílání osobám se zrakovým postižením.

Titulkem v kontextu televizního pořadu se rozumí obecně doplnění textové informace do obrazu. Titulky vystihující děj se dělí na otevřené a skryté. U otevřených titulků není možné napsaný text skrýt, tj. po dobu svého trvání překrývá část obrazu. V televizním vysílání jsou otevřené titulky používány jen zřídka v České televizi. Provozovatelé televizního vysílání otevřené titulky zařazují pouze v případě cizojazyčných replik nebo hůře srozumitelné řeči v místním jazyce. Otevřené titulky však nejsou speciálně vytvořeny pro potřeby sluchově postižených diváků. Postrádají specifika, které mají skryté titulky – popis zvuků dokreslujících význam děje a barevné rozlišení hlasů, protože jsou určeny slyšícím divákům, kteří jsou schopni vnímat originální zvuk a na jeho základě se v ději mohou orientovat. Skryté titulky lze vyvolat vyhledáním speciální strany teletextu. Česká televize, TV Nova i TV Prima shodně používají číslo 888.

Digitalizace televizního vysílání umožňuje přejít od skrytých titulků vysílaných jako součást teletextu k tzv. DVB podtitulkům. Pro diváky by měl tento krok znamenat snadnější přístup k titulkům, možnost jejich grafické úpravy a potenciál větší volby. Zákon č. 231/2001 Sb. uvádí titulkování určité části pořadů jako významnou skutečnost pro rozhodování o žádostech o udělení licence.

Vysílání skrytých nebo otevřených titulků patří mezi základní povinnosti provozovatelů celoplošného televizního vysílání. Provozovatel celoplošného televizního vysílání s licencí je povinen opatřit minimálně 15 % vysílaných pořadů skrytými či otevřenými titulky a provozovatel celoplošného televizního vysílání ze zákona je povinen opatřit minimálně 70 % vysílaných pořadů skrytými či otevřenými titulky pro sluchově postižené a alespoň 2% vysílaných pořadů vyrobit v českém znakovém jazyce nebo je tlumočit do českého znakového jazyka. Směrnice o audiovizuálních mediálních službách navíc stanoví tuto povinnost i vůči osobám se zrakovým postižením. Navrhuje se proto stanovit určitý povinný podíl vysílaných pořadů opatřených technickými prostředky k zpřístupnění obsahu osobám se zrakovým postižením.

K bodu 62

Provozovatel převzatého vysílání má povinnost dbát na ochranu dětí a mladistvích. Programy obsahující převážně závadné pořady z hlediska ochrany dětí a mladistvých musí být chráněny technickými prostředky a nesmí být zařazeny do nejnižší programové nabídky.

K bodům 63 až 65

Provozování rozhlasového a televizního vysílání může zasahovat na území jiných států a může tak na území České republiky zasahovat i ze států, kterou nejsou členskými státy Evropských společenství ani smluvní stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi. I takové rozhlasové a televizní vysílání šířené provozovatelem převzatého vysílání musí splňovat základní požadavky na obsah vysílání.

K bodu 66

Do § 32 se doplňuje nový odstavec, jehož účelem je zajistit, aby se povinnosti provozovatele vysílání stanovené v § 32 odst. 1 ve vztahu k pořadům, vztahovaly rovněž na všechny další části vysílání, v nichž se může rovněž vyskytnout závadný obsah. Na nedostatek právní úpravy v tomto směru poukázal Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku sp. zn. 6 Ca 297/2006 – 47.

Dále se v souladu se Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách zavádí povinnost provozovatelů televizního vysílání poskytovat některé informace související s vysíláním.

Vzhledem ke zvláštní povaze televizního vysílání, zejména pokud jde o dopad televizního vysílání na způsob, jakým si lidé utvářejí své názory, je pro uživatele nezbytné přesně vědět, kdo odpovídá za jeho obsah. Je proto důležité, aby diváci měli kdykoliv snadný a přímý přístup k informacím o provozovateli televizního vysílání. Tato informace může být uvedena např. v teletextu nebo jiných službách přímo souvisejících s programem.

K bodu 67

Legislativně technická úprava.

K bodu 68

Provozovatel televizního vysílání může získávat výhradní vysílací práva k událostem, které jsou předmětem zvýšeného zájmu veřejnosti. Právo na vysílání krátkých zpravodajských výňatků vychází z práva veřejnosti na informace a z principu plurality informací. Předmětem práva na vysílání krátkých zpravodajských výňatků by mohla být například událost sportovní, kulturní nebo společenská, která přitahuje zvýšený zájem veřejnosti. Držiteli výhradních práv k televiznímu vysílání takové události by tak měla být uložena povinnost umožnit jinému provozovateli televizního vysílání vysílat krátký zpravodajský výňatek takové události.

Důvodem pro standardizaci přístupu k událostem, které jsou předmětem zvýšeného zájmu veřejnosti, pro účely krátkých zpravodajských výňatků byla absence ustanovení, které by harmonizovalo postup členských státu Evropských společenství. Hrozilo, že stávající nebo potenciální budoucí nezkoordinované normy členských států upravující tuto otázku mohly způsobovat zkreslení podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Jelikož se nedalo očekávat, že trh se v této oblasti bude regulovat sám, a že tehdejší problémy, které měly provozovatelé televizního vysílání ze zemí, které nejsou organizátory důležité události s přístupem k uvedeným krátkým zpravodajským výňatkům, by bez regulačního zásahu přetrvávaly, cenu a přístup by ovlivňovala nerovná tržní síla a významné procento diváků by nemohlo sledovat poslední zprávy ze sportovních událostí, bylo rozhodnuto o nutnosti úpravy této oblasti v rámci Směrnice o audiovizuálních mediálních službách.

Z tohoto odůvodnění plyne i smysl úpravy přístupu k událostem zvýšeného zájmu veřejnosti, za účelem vysílání krátkých zpravodajských výňatků v České republice. Zákon stanoví, že provozovatel televizního vysílání má právo vysílat v rámci pravidelných zpravodajských pořadů stručné aktuální informace o události, která je předmětem zvýšeného zájmu veřejnosti, přestože k jejímu vysílání má jiný provozovatel televizního vysílání výhradní vysílací práva, je-li tato událost veřejně přístupná. Dále je provozovatel televizního vysílání, který v České republice vykonává výhradní práva k vysílání takové události, povinen poskytnout záznam této události provozovatelům televizního vysílání, a to bez zbytečného odkladu a za úhradu nutných nákladů spojených s přepisem záznamu této události.

Pro ochranu základní svobody přijímat informace by provozovatel televizního vysílání, vykonávající výhradní vysílací práva k takové události, měl udělit ostatním provozovatelům televizního vysílání právo použít krátké zpravodajské výňatky pro účely obecných a navazujících specializovaných zpravodajských pořadů za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek při řádném zohlednění výhradních práv. Tyto podmínky by měl sdělit v dostatečném předstihu před konáním události, aby měli ostatní provozovatelé vysílání dostatek času pro výkon výše uvedeného práva. Právo přístupu ke krátkým zpravodajským výňatkům by však mělo být uplatňováno nejprve u provozovatele televizního vysílání, který má výhradní vysílací práva, usazeného v tomtéž státě jako žadatel. Provozovatel televizního vysílání může odvysílaný pořad obsahující krátké zpravodajské výňatky následně poskytovat rovněž v rámci audiovizuální mediální služby na vyžádání.

K bodu 69

Stávající definice nezávislého výrobce je nedostatečná. Navrhuje se doplnění a upřesnění definice nezávislého výrobce ve smyslu bodu 49 preambule Směrnice o audiovizuálních mediálních službách, která stanoví, že se má jednat o kritéria jako vlastnictví produkční společnosti, množství pořadů poskytovaných témuž provozovateli televizního vysílání a vlastnictví práv.

K bodu 70

Vymezení evropského díla je formulačně zpřesněno dle novelizovaného znění příslušného ustanovení Směrnice o audiovizuálních mediálních službách, smysl však nadále zůstává stejný. Dílo, které nesplňuje požadavky na evropské audiovizuální dílo, se nestává takovým dílem připojením českého dabingu.

K bodu 71

Povinnost Rady spolupracovat s Ministerstvem kultury je z důvodu přehlednosti přesunuta do § 6 zákona č. 231/2001 Sb.

K bodům 72 a 73

V souladu se Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách je uvedené ustanovení upraveno tak, aby se vztahovalo na všechny druhy obchodního sdělení. V míře nezbytné k naplnění požadavků Směrnice o audiovizuálních mediálních službách se upravuje výčet zakázaných obchodních sdělení. Provozovatelé vysílání jsou povinni při zařazování obchodních sdělení do vysílání zkoumat, zda se nejedná o typ sdělení, které je výslovně zakázáno. Důraz je kladen na základní principy  ochrany morálky, zdraví, spotřebitele, bezpečnosti. Pokud jde o zakázané formy diskriminace v obchodních sděleních, jejich výčet se stanoví tak, aby korespondoval s Čl. 3 odst. 1 Listiny. Výslovný zákaz dopadá rovněž na obchodní sdělení obsahující podprahové sdělení.

Ustanovení o omezení odpovědnosti provozovatele vysílání slouží k ochraně práv třetích osob, které by mohly být dotčeny obsahem vysílání obchodních sdělení, a slouží také ochraně samotných provozovatelů vysílání. Podle § 6b zákona č. 40/1995 Sb. odpovídá provozovatel vysílání pouze za šíření reklamy, ne za její obsah. Podle § 48 zákona č. 231/2001 Sb. odpovídá provozovatel vysílání za obsah obchodních sdělení ve vymezených případech.

Vzhledem k technickému rozvoji a širší nabídce pořadů včetně vývoje technik umožňujících vyhnout se zařazené reklamě a teleshoppingovým šotům, se zmírňují specifická pravidla pro zařazování reklam a teleshoppingových šotů, a to při zachování stávající nejvyšší přípustné doby trvání reklamy a teleshoppingových šotů za hodinu. Dosud platná právní úprava zařazování reklamy a teleshoppingových šotů do pořadů je zmírněna ve prospěch volby provozovatele vysílání, který nicméně musí brát ohled na charakter jednotlivých pořadů. Přerušování  určitých druhů pořadů – filmů vytvořených pro televizi (s výjimkou seriálů, cyklů a dokumentů), kinematografických děl, zpravodajských pořadů, pořadů pro děti a bohoslužeb – reklamou a teleshoppingovými šoty je stále omezeno. Seriál je druh dramatického díla, rozdìleného do nìkolika epizod. Jednotlivé díly mají vìtšinou stejný èasový rozsah. Dìj na sebe nemusí nutnì navazovat (viz seriály jako Kriminálky Las Vegas, Miami, New York atd.). Mají rùzný poèet dílù, nìkteré nìkolik, jiné stovky. Vìtšinou se také poèítají na øady, potažmo na roèníky. Cyklus je volnìjší, periodicky se opakující série poøadù. Bývá spojen námìtem, nìkdy i hlavním pøedstavitelem.

Specifická úprava je u pořadů pro děti, které lze přerušovat reklamou a teleshoppingovými šoty jen tehdy, je-li jejich plánovaná doba trvání bez zařazené reklamy nebo teleshoppingových šotů delší než 30 minut.

Provozovatel vysílání ze zákona není oprávněn přerušovat pořady reklamou ani teleshoppingem. Reklamy a teleshoppingové šoty může provozovatel vysílání ze zákona zařazovat pouze mezi pořady nebo přirozených přestávek v pořadech.

K bodům 74 až 77

Důležitější než dosavadní denní limit reklamy je hodinové omezení reklamy a teleshoppingových šotů, které se použije během celého dne. Zůstává stejný hodinový přípustný objem reklamy a teleshoppingových šotů. Určité druhy oznámení se nezapočítávají do časového limitu reklamy a teleshoppingových šotů.

K bodům 78 a 79

Místo pojmu “souvislý teleshoppingový pořad” se zavádí vhodnější pojem “souvislý teleshoppingový blok”. Také ten musí být náležitě oddělen od ostatních částí vysílání. Výjimka z časového omezení reklamy a teleshoppingu pro souvislé teleshoppingové bloky nemá za nové úpravy význam.

K bodům 80 až 82

Dochází ke změnám textu s ohledem na zavedení pojmu obchodní sdělení.

K bodům 83

Jedná se o upřesnění zařazování sponzorských informací do vysílání. Nadále budou tyto informace povinně na začátku pořadu a dále rovněž buď v jeho průběhu nebo na jeho konci. Účelem sponzoringu je propagace sponzora. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu však sponzorská informace nesmí povzbuzovat k přímému nákupu zboží nebo služeb.

Nově se zavádí možnost sponzorování nejen jednotlivých pořadů, nýbrž i rozhlasových a televizních programů. Zachován zůstává zákaz sponzorování zpravodajských a politicko-publicistických pořadů, přičemž dosavadní výjimka z tohoto zákazu pro samostatné servisní informace (např. informace o počasí, přesném času, dopravě nebo časomíra ve vysílání sportovních pořadů) již není v navrhované úpravě obsažena, neboť se stala bezpředmětnou vzhledem k možnosti sponzorování programu jako celku. Programy jako celek pak nelze sponzorovat v případě, kdy je nadpoloviční podíl jejich denního vysílacího času tvořen pořady, pro které platí zákaz sponzorování.

Základní podmínky, za kterých je sponzorování přípustné, jsou stanoveny shodně pro pořady i programy. Obsah pořadu nebo programu, jakož i chronologické uspořádání pořadů a dalších částí vysílání, nesmí být sponzorováním nijak ovlivněny a sponzorský vzkaz nesmí přímo nabádat k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb.

Nadále zůstává zachován stávající zákaz propagace léčivých přípravků nebo léčebných postupů vázaných v České republice na lékařský předpis a zákaz sponzorování ze strany osob, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej tabákových výrobků.

Sponzorování pořadu i programu musí být náležitě oznámeno. Sponzorovaný pořad se sponzorským vzkazem označuje vždy na začátku a následně i v průběhu nebo na konci. Oznámení o sponzorování programu nesmí být vysíláno v upoutávkách na pořad, v průběhu pořadu a bezprostředně před začátkem nebo po ukončení pořadu. Ze sponzorského vzkazu musí být jasně identifikovatelný sponzor.

K bodu 84

Návrh zákona jako zvláštní formu obchodního sdělení zavádí institut umístění produktu a stanoví podmínky jeho použití. S ohledem na obchodní vývoj a technický rozvoj byla přizpůsobena i pravidla pro ty metody, při nichž není, jako např. při reklamě, nabízený výrobek nebo služba oddělen od obsahu pořadu, ale je přímo začleněn do děje pořadu. Při platnosti stávající úpravy by tento již nyní užívaný prostředek podpory audiovizuální tvorby mohl být hodnocen jako nezákonný. Směrnice o audiovizuálních mediálních službách dovoluje členským státům jeho uznání. Umístění produktu znamená jakoukoli podobu začlenění produktu, služby nebo ochranné známky či zmínky o nich do děje pořadu za úplatu nebo obdobnou protihodnotu. Bezplatné umístění zboží nebo služeb je považováno za umístění produktu jen tehdy, pokud toto zboží nebo služby mají významnou hodnotu. Nakolik je tato míra splněna, záleží na posouzení zboží nebo služby. Institut umístění produktu se nebude vztahovat na pořady vyrobené do konce roku 2009.

K bodu 85

Legislativně technická úprava terminologie provedená v souvislosti s přijetím zákona č. 384/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony.

K bodům 86

Provozovatelé vysílání prostřednictvím zvláštních přenosových systémů jsou z hlediska koncentrace médií v obdobném postavení jako provozovatelé vysílání prostřednictví kabelových sítí nebo družic, u nichž jsou pravidla omezení koncentrace mírnější než u vysílání prostřednictvím vysílačů, a měli by tudíž mít stejný režim.

K bodu 87

Zrušení ustanovení § 55b umožňuje, aby jedna fyzická nebo právnická osoba byla operátorem nebo vlastníkem více než dvou sítí určených pro šíření rozhlasového a digitálního televizního vysílání. Tato změna uvolňuje trh mediálního vysílání, v případě ohrožení hospodářské soutěže může zasáhnout Český telekomunikační úřad nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

K bodu 88

Legislativně technická úprava zpřesňující význam normativního textu.

K bodu 89

Formulace ustanovení § 59a se zpřesňuje tak, aby odpovídalo legislativně technickým požadavkům kladených na řádnou adaptaci nařízení Evropských společenství.

K bodům 90 až 99

Vyjádření skutkových podstat porušení některých povinností se formulačně přizpůsobuje předcházejícím úpravám normativního textu zejména doplnění ustanovení § 32 odst. 5 zákona č. 231/2001 Sb., a potřebě systémového zajištění vazby na možnost udělení sankce. Dále se doplňují sankce za porušení nově založených povinností v souvislosti se zavedením nových právních institutů vysílání krátkých zpravodajských výňatků, obchodního sdělení, umístění produktu a odpovědnosti provozovatele za další části vysílání.

K bodu 100

Délka objektivní lhůty k uložení sankce za správní delikt se prodlužuje na 3 roky, jak je to obvyklé v současné legislativní praxi. Dosavadní dvouletá lhůta se v praxi ukázala jako příliš krátká ke zpracování složitých případů, které vyžadují dokazování znaleckými posudky a opakovaně se projednávají před soudy různých instancí. Zásady právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy vydané ministerstvem vnitra rovněž obsahují tříletou objektivní lhůtu.

K bodu 101

V § 61 odst. 3 se jako jedno z kritérií pro určování výše pokuty za správní delikt nově zavádí stanovisko právnické osoby uskutečňující za podmínek stanovených v § 5 písm. x) samoregulaci v některé z oblastí věcné působnosti Rady. Ponechává se na Radě, aby v rámci správního uvážení stanovisko posoudila a v návaznosti na to rozhodla, v jaké míře jej při určení výše pokuty v konkrétním případě zohlední. Podle § 68 odst. 3 správního řádu by měla Rada v rozhodnutí o uložení pokuty mj. uvádět, jak se s předmětným stanoviskem vypořádala, resp. jakými úvahami se při jeho posuzování řídila, zejména jakým způsobem hodnotila uváděné skutečnosti, jaký význam jim přikládala a proč postupovala právě tak. Rozumí se, že ke stanovisku doručenému po zákonem stanovené lhůtě, nebude Rada povinna přihlížet a jako důvod jeho nezohlednění v odůvodnění rozhodnutí uvede pozdní doručení. Obdobně bude Rada postupovat, pokud stanovisko ke dni vyhotovení rozhodnutí neobdrží.

K bodu 102

Ustanovení se týkají provozování televizního vysílání, které je šířeno provozovatelem televizního vysílání z jiného členského státu Evropských společenství nebo signatářského státu Evropské úmluvy o přeshraniční televizi. Podle Evropské úmluvy o přeshraniční televizi a Směrnice o audiovizuálních mediálních službách je stanoven postup Rady v případě, že je nucena pozastavit převzaté televizní vysílání, které nesplňuje vybrané zákonné podmínky.

Doposud bylo možno pozastavit pouze vysílání převzatého programu v souladu s Evropskou úmluvou o přeshraniční televizi. Nově upravuje Směrnice o audiovizuálních mediálních službách rovněž možnost pozastavení šíření programu přejímaného z jiného státu Evropských společenství v konkrétních případech a za konkrétních podmínek a tuto úpravu transponuje návrh zákona. Jedná se vlastně o prolomení zásady regulace v zemi původu vysílání. Procedura zahrnuje kooperaci s regulačním orgánem v zemi původu vysílání a s Evropskou komisí. Součástí procedury je opakované upozornění na porušování předpisů a na možnost pozastavení vysílání. Ve zvláště závažných případech může Rada rozhodnout o pozastavení vysílání převzatého z jiného státu Evropských společenství bez souhlasu Evropské komise. Jiné sankce nemůže Rada přímo proti provozovateli, který je v jurisdikci jiného členského státu Evropské unie uplatnit. Může se obrátit na regulační orgán v tomto členském státě.

K bodu 103

Vzhledem k jednostupňovému charakteru řízení před Radou nemají některé opravné prostředky podle správního řádu v tomto řízení význam. Použití institutu nového rozhodnutí však nic nebrání, a proto je navrhována možnost jeho použití v řízení před Radou. Dosavadní rozhodovací praxe Rady ukazuje, že by tento institut mohl mít nezastupitelný význam zejména v případech, kdy umožňuje vyhovět dříve již zamítnuté žádosti, nebo dodatečně stanovit nebo změnit dobu platnosti či účinnosti rozhodnutí, popřípadě dodatečně stanovit nebo změnit lhůtu ke splnění povinnosti.

K bodu 104

Do ustanovení obsahujícího úpravu vztahu zákona č. 231/2001 Sb. a zákona č. 40/1995 Sb., se doplňují rovněž ustanovení týkající se sponzorování.

K bodům 105 až 107

Pro vysílání programů zaměřených výhradně na propagaci vlastního televizního vysílání, včetně doprovodných produktů a na vysílání programů zaměřených výhradně na reklamu a teleshopping, se stanoví užší rozsah povinností týkajících se reklamy a teleshoppingu.

Zároveň se upravují některé podmínky vysílání služeb přímo souvisejících s programem, jejichž obsah by měl splňovat určité základní požadavky veřejného zájmu.

 

K § 21

Přechodná ustanovení

Přechodná ustanovení řeší situaci fyzických a právnických osob poskytujících ke dni nabytí účinnosti nové právní úpravy nabídky televizních programů prostřednictvím jiných přenosových systémů než jsou vysílače, družice a kabelové systémy. Takové nabídky budou za televizní vysílání považovány až podle nové právní úpravy. Stanoví se proto pravidla, podle nichž mohou dotčené osoby nabídku svých služeb legalizovat jako provozování televizního vysílání nebo ukončit, a to včetně příslušných lhůt.

Dále se upravuje oznamovací povinnost vůči Radě ze strany provozovatelů televizního vysílání prostřednictvím kabelového systému, v jejichž licencích není územní rozsah vysílání stanoven výčtem katastrálních území a okresů, jakož i oznamovací povinnost provozovatelů televizního vysílání s licencí, jejichž vysílání není zcela nebo převážně směrováno pouze na území České republiky, nebo jejichž hlavním jazykem vysílání není čeština. Radě se ukládá ve stanovené lhůtě upravit licence podle doručených údajů doplnit a v případě televizního vysílání zcela nebo převážně směrovaného na území jiného členského státu Evropských společenství rovněž informovat příslušný regulační orgán.

Upravují se pravidla pro dokončení řízení zahájených přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy.

Institut umístění produktu se bude vztahovat na pořady vyrobené do konce roku 2009.

 

Část třetí – změna zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

K § 22

K bodům 1 až 3

Navrhuje se upravit, které přijímače budou zpoplatněny v závislosti na technické možnosti příjmu vysílání. Účelem je zachovat dosavadní rozsah zpoplatněných přijímačů. Navržený text reflektuje zpřesnění pojmu “zemská rádiová vysílací zařízení”, které se nově navrhuje v § 2 odst. 1 písm. w) zákona č. 231/2001 Sb.

Část čtvrtá – změna zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších přepisů

K § 23

K bodu 1

Audiovizuální mediální služby na vyžádání se doplňují do definice komunikačních médií, kterými je šířena reklama. Zároveň se tak, jako je tomu u ostatních komunikačních médií uváděných v § 1 odst. 3 zavádějí poznámky pod čarou č. 3a a 3b, v nichž je citován zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.

K bodu 2

V souvislosti s umožněním umístění produktu v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a v televizním vysílání se výslovně upravuje možnost používat tento typ obchodního sdělení v audiovizuálním díle nebo v jiném zvukově obrazovém záznamu, splňuje-li podmínky stanovené zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání nebo zákonem o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, aby se vyloučil případný rozpor s obecným zákazem skryté reklamy stanoveným v § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb.

K bodu 3

V § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb. se v důsledku zavedení nových poznámek pod čarou č. 3a a 3b v souvislosti se změnami § 1 odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb. mění odkaz na poznámku pod čarou a do dozorové působnosti Rady se doplňují audiovizuální mediální služby na vyžádání.

 

Část pátá – změna zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

K § 24

V položce 67 sazebníku se mění ustanovení “Předmětem poplatku není” tak, aby nebylo zpoplatněno přijetí žádosti o udělení oprávnění k provozování televizního vysílání podle písm. a) této položky, kterou podává právnická nebo fyzická osoba poskytující ke dni nabytí účinnosti novely zákona č. 231/2001 Sb. službu spočívající v nabídce televizního programu prostřednictvím zvláštního přenosového systému. Jinak by se jednalo o zpoplatňování oprávnění k činnosti doposud legálně provozované bez oprávnění.

 

Část šestá – změna zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů

K § 25

V souladu s požadavkem Směrnice o audiovizuálních mediálních službách se zakotvuje povinnost České televize zpřístupnit část svého vysílání osobám se zrakovým postižením. U osob sluchově postižených se doplňuje povinnost tlumočení určitého podílu pořadů do českého znakového jazyka.

 

 

Část sedmá – účinnost

K § 26

Účinnost se stanoví prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. U vybraných ustanovení se účinnost odkládá. Jedná se o povinnost zpřístupnění vysílání pro osoby se zrakovým nebo sluchovým postižením, kde je třeba ponechat provozovatelům vysílání a poskytovatelům audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání určitý čas na přípravu technické realizace této povinnosti.

 

 

V Praze dne 17. srpna 2009

 

 

 

 

předseda vlády

Ing. Jan Fischer, CSc., v. r.

 

 

ministr kultury

Václav Riedlbauch, v. r.