Parlament České republiky
Poslanecká sněmovna

27e) § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.”

3. V § 16a se vypouští odstavec 8.

Čl. II

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, v části čtyřicáté (čl. LXIV) vložil s účinností od 1. ledna 2008 do zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, novou právní úpravu obsaženou v § 16a, 16b a v na ně navazujících ustanoveních, kterou se zavádí povinnost pojištěnce, popř. jeho zákonného zástupce hradit regulační poplatky za návštěvu u lékaře (30 Kč), za vydání každého léčiva předepsaného na receptu (30 Kč), za poskytnutou pohotovostní službu (90 Kč) a za každý den ústavní péče (tj. péče v nemocnicích a v odborných léčebných ústavech), komplexní lázeňské péče, jakož i zdravotní péče v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách (60 Kč).

Předkladatelé návrhu zákona jsou přesvědčeni, že zavedení regulačních poplatků je v rozporu zejména s druhou větou čl. 31 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní občané České republiky mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Konstrukce regulačních poplatků naopak vychází z principu, že veškerá zdravotní péče, a to včetně péče neodkladné, má být občanem (pojištěncem) přímo placena. Jsou-li však prakticky všechny formy zdravotní péče, tj. jak péče ambulantní i ústavní, jakož i předepsání léčiva, zatíženy poplatky, nejde již více o “bezplatnou zdravotní péči”, kterou pro občany účastnící se systému veřejného zdravotního pojištění požaduje čl. 31 Listiny. Na tom nic nemění ani výjimky, co do počtu případů spíše okrajové, kdy se regulační poplatky neplatí (§ 16a odst. 2 a 3 zákona č. 48/1997 Sb.), ani stanovení ročního limitu regulačních poplatků ve výši 5000 Kč, do něhož se však nezapočítávají poplatky za pohotovostní službu, ústavní a lázeňskou péči (§ 16b odst. 1).

V tomto smyslu také podali předkladatelé spolu s dalšími poslanci návrh Ústavnímu soudu na zrušení těch zákonných ustanovení, která regulační poplatky ve zdravotnictví zavádějí (sp. zn. Pl. ÚS 1/08). Předkladatelé jsou přesvědčeni, že Ústavní soud návrhu na zrušení těchto ustanovení vyhoví. S ohledem na to, že však Ústavní soud řízení o návrhu na zrušení “zdravotnických” částí zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, resp. příslušných ustanovení dalších zákonů, odročil na neurčito, navrhují předkladatelé, aby cestou zákona byly alespoň zmírněny sociální dopady poplatků u nejohroženějších sociálních skupin – u dětí do 18 let, u jednotlivců a rodin s příjmy nepřesahujícími dvojnásobek životního minima a u starobních a invalidních důchodců. Tyto návrhy jsou promítnuty do změny textu § 16a odst. 2 písm. a) zákona a do doplnění nových písmen e), f) a g) v § 16a odst. 2.

Navrhovatelé současně navrhují vypustit ustanovení o povinnosti zdravotnického zařízení regulační poplatky vybírat, a to pod sankcí uložení pokuty až do výše 50 000 Kč, kterou mu může i opakovaně ukládat za porušení této povinnosti zdravotní pojišťovna (§ 16a odst. 8 zákona). Toto ustanovení nebylo ve vládním návrhu obsaženo a do zákona bylo připojeno až cestou překvapivého pozměňovacího návrhu předneseného ve 2. čtení poslancem a předsedou vlády M. Topolánkem. S ohledem na skutečnost, že zavedené regulační poplatky mají soukromoprávní charakter (de facto jde o dar pojištěnce provozovateli zdravotnického zařízení), pak možnost uložení veřejnoprávní sankce za jejich nevybírání výrazně zasahuje do smluvní svobody jak pojištěnce, tak poskytovatele zdravotní péče – zdravotnického zařízení.

Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Sleduje odstranění alespoň nejhrubších důsledků, k nimž došlo při schvalování zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, zavedením regulačních poplatků ve zdravotnictví. Jeho účelem je zaručit právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění za podmínek stanovených zákonem tak, jak je zakotvuje čl. 31 věta druhá Listiny základních práv a svobod, a to alespoň nejohroženějším sociálním skupinám.

Návrh zákona je v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Odstraněním regulačních poplatků pro nejohroženější sociální skupiny právě směřuje k důslednějšímu naplnění těchto mezinárodněprávních závazků. Jde zejména o závazky plynoucí z čl. 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 11 a 13 Evropské sociální charty, čl. 10 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 102 o minimální normě sociálního zabezpečení, čl. 10 Evropského zákoníku sociálního zabezpečení a čl. 23 a 24 Úmluvy o právech dítěte.

Podle čl. 152 odst. 5 Smlouvy o založení Evropského společenství, v platném znění, je při činnosti ES v oblasti veřejného zdraví plně uznávána odpovědnost členských států za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče. Předkládaný návrh zákona tedy upravuje materii, kterou právo EU neupravuje. Návrh zákona je tak v souladu s právem EU.

Předkladatelé současně poukazují na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu “Práva pacientů” ze dne 26. září 2007 (Úřední věstník Evropské unie 2008/C 10/18). Tento dokument v bodě 3.5.1 formuluje právo na všeobecný přístup ke zdravotní péči tak, že jde o právo: “nejen na přístup k právům a k sociální ochraně, ale rovněž na přímý přístup ke všem službám a všem zdravotníkům bez diskriminace z důvodu společenského či ekonomického postavení osoby. Nejedná se zde o otevření trhu se zdravím, ale o proaktivní politiku veřejného zdraví; konkrétní uplatnění tohoto práva se v různých zemích značně liší podle dělby pravomocí a způsobů financování platných v každé zemi.”.

Návrh nemá přímé negativní dopady na státní rozpočet, ani na rozpočty krajů a obcí.

Předkládaný návrh zákona znamená zmenšení příjmů provozovatelů zdravotnických zařízení v důsledku osvobození v návrhu zákona uvedených skupin pojištěnců od regulačních poplatků. Tento výpadek bude znamenat menší příliv finančních prostředků do zdravotnictví, avšak ve srovnání s platným právním stavem v míře nikoli podstatné. Výpadek příjmů zdravotnických zařízení v důsledku vynětí uvedených skupin pojištěnců proto nemusí být nutně kompenzován z veřejného zdravotního pojištění.

Návrh nemá žádné dopady na podnikatelské prostředí České republiky. Návrh nemá negativní sociální dopady, naopak, jeho hlavním cílem je čelit výrazně nepříznivým sociálním dopadům právní úpravy. Návrh neznevýhodňuje muže ani ženy.

S ohledem na naléhavou potřebu omezit přetrvávající placení regulačních poplatků ve zdravotnictví i pojištěnci z nejohroženějších sociálních skupin, předkladatelé navrhují, aby Poslanecká sněmovna podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, v platném znění, vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení.

Navrhuje se, aby z placení regulačních poplatků byli osvobozeni pojištěnci mladší 18 let. Jde o skupinu pojištěnců, která zpravidla nemá vlastní příjmy, přitom je relativně často nucena čerpat zdravotní péči. Osvobozením od regulačních poplatků se odlehčí rodinám s dětmi, jež jsou jednou z nejohroženějších sociálních skupin. Při přijetí tohoto návrhu nebude již třeba řešit absurdní případy typu zpoplatnění pobytu novorozenců v inkubátorech.

Ostatně již podle vládního návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů neměli regulační poplatky platit pojištěnci do dovršení 3 let věku (ministerstvo vnitra dokonce v připomínkovém řízení navrhovalo vyjmout děti až do 15 let věku). Pozměňovacím návrhem poslance a předsedy vlády M. Topolánka však byla tato výjimka vypuštěna. Údajná kompenzace spočívající ve slevě na dani na vyživované dítě je přitom již dnes s ohledem na stoupající životní náklady rodin zcela nedostatečná a její význam ještě klesne od 1. ledna 2009, kdy má dojít k jejímu podstatnému snížení.

Platné ustanovení, vyjímající z povinnosti platit regulační poplatky pojištěnce umístěné v dětských domovech a ve školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, se zrušuje jako nadbytečné, neboť tyto případy jsou v navrhovaném ustanovení obsaženy.

Navrhuje se, aby z placení regulačních poplatků byli osvobozeny další ohrožené sociální skupiny. V písm. f) jde o starobní důchodce (s výjimkou výdělečně činných) a v písm. g) o invalidní důchodce; tito pojištěnci jsou odkázáni na dávky důchodového pojištění a neměli by být dále zatěžováni regulačními poplatky. V písm. e) se podobně jako ve stávajícím písm. d) řeší problém jednotlivců či rodin s velmi nízkými příjmy, které v případě písm. e) nepřevyšují dvojnásobek částky životního minima jednotlivce nebo rodiny (společně posuzovaných osob). Dosavadní úprava v písm. d) byla zachována, aby měl pojištěnec s nízkými příjmy na výběr, která z požadovaných skutečností se mu bude jednodušším způsobem prokazovat.

Podle § 16a odst. 8 zákona je zdravotnické zařízení je povinno od pojištěnce nebo jeho zákonného zástupce regulační poplatek vybrat. Pokud tuto povinnost opakovaně a soustavně porušuje, může mu zdravotní pojišťovna uložit, i opakovaně, pokutu až do výše 50 000 Kč.

Toto ustanovení nebylo ve vládním návrhu obsaženo a do zákona bylo doplněno až cestou překvapivého pozměňovacího návrhu předneseného ve 2. čtení poslancem a předsedou vlády M. Topolánkem. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona přitom vláda tvrdila, že “navrhované regulační poplatky nejsou navíc podmínkou pro poskytnutí zdravotní péče a nejsou ani úhradou za zdravotní péči” (str. 234).

Stát tedy zákonem pod sankcí pokuty stanovil povinnost všem poskytovatelům zdravotní péče, včetně nestátních zdravotnických zařízení, tj. soukromých subjektů (soukromých zdravotnických zařízení) a subjektů v působnosti územní samosprávy (zdravotnických zařízení krajů a obcí), aby nutili jiné soukromé subjekty (pacienty) k placení poplatků, resp. zavedl povinnost zdravotnických zařízení akceptovat určitý příjem. S ohledem na skutečnost, že regulační poplatky mají soukromoprávní charakter (de facto jde o dar pojištěnce provozovateli zdravotnického zařízení, který však slouží i jako platba za poskytnutou zdravotní péči), odporuje možnost uložení veřejnoprávní sankce za jejich nevybírání zásadě smluvní svobody. Navrhuje se proto toto ustanovení ze zákona vypustit.

Vzhledem k tomu, že není důvod pro prodloužení legisvakanční lhůty, navrhuje se nabytí účinnosti předloženého zákona prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Umožní se tak pojištěncům i zdravotnickým zařízením lépe určit den, od něhož již regulační poplatky těchto osob nebudou placeny. Do účinnosti zákona se však regulační poplatky budou platit, pokud o jejich zrušení již dříve nerozhodne Ústavní soud.

V Praze, dne 30. dubna 2008

§ 16a

(1) Pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen v souvislosti s poskytováním hrazené péče hradit zdravotnickému zařízení, které zdravotní péči uvedenou v písmenech a) až f) poskytlo, regulační poplatek ve výši

a) 30 Kč za

1. návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření^27a) (dále jen “návštěva”) u praktického lékaře, praktického lékaře pro děti a dorost, ženského lékaře, nebo za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u zubního lékaře,

2. návštěvu u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči,

3. návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým lékařem pro děti a dorost (§ 20 odst. 3),

b) 30 Kč za návštěvu u klinického psychologa,

c) 30 Kč za návštěvu u klinického logopeda,

d) 30 Kč za vydání^27b) každého, ze zdravotního pojištění plně nebo částečně hrazeného, léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely, předepsaného na receptu, bez ohledu na počet předepsaných balení,

e) 90 Kč za pohotovostní službu poskytnutou zdravotnickým zařízením poskytujícím

1. lékařskou službu první pomoci včetně lékařské služby první pomoci poskytované zubními lékaři,

2. ústavní pohotovostní službu v sobotu, neděli nebo ve svátek^27c) a v pracovních dnech v době od 17.00 hod. do 7.00 hod., pokud nedojde k následnému přijetí pojištěnce do ústavní péče,

f) 60 Kč za každý den, ve kterém je poskytována ústavní péče (§ 23), komplexní lázeňská péče (§ 33 odst. 4) nebo ústavní péče v dětských odborných léčebnách a ozdravovnách (§ 34), přičemž se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování takové péče, a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako jeden den; to platí i pro pobyt průvodce dítěte, je-li podle § 25 hrazen ze zdravotního pojištění. Povinnosti vyplývající z jiných zákonů tím nejsou dotčeny.

(2) Regulační poplatek podle odstavce 1 písm. a) až f) se neplatí

b) při ochranném léčení nařízeném soudem,

c) při léčení infekčního onemocnění, kterému je pojištěnec povinen se podrobit, při nařízené izolaci ve zdravotnickém zařízení nebo při nařízených karanténních opatřeních k zajištění ochrany veřejného zdraví podle zvláštního právního předpisu^27f),

d) jde-li o pojištěnce, který se prokáže rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce, která je mu poskytována podle zvláštního právního předpisu^27g), ne starším 30 dnů.,

(3) Regulační poplatek podle odstavce 1 písm. a) se neplatí, jde-li o

a) preventivní prohlídku (§ 29, 30 a 35),

b) dispenzární péči poskytovanou osobám uvedeným v § 31 odst. 1 písm. b) a d),

c) hemodialýzu,

d) laboratorní nebo diagnostické vyšetření vyžádané ošetřujícím lékařem, pokud není zároveň provedeno klinické vyšetření^27a) ,

e) vyšetření lékařem transfúzní služby při odběru krve, plazmy nebo kostní dřeně.

(4) Regulační poplatek je příjmem zdravotnického zařízení, které regulační poplatek vybralo.

(5) Regulační poplatek podle odstavce 1 písm. a) až e) se platí zdravotnickému zařízení v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Regulační poplatek podle odstavce 1 písm. f) se platí zdravotnickému zařízení nejdéle do 8 kalendářních dnů po propuštění z ústavní péče, s výjimkou případů, kdy je pojištěnec umístěn ve zdravotnickém zařízení po dobu delší než 30 dní; v takovém případě se regulační poplatek hradí vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Zdravotnické zařízení je povinno vystavit pojištěnci nebo jeho zákonnému zástupci na jeho žádost doklad o zaplacení poplatku s uvedením čísla pojištěnce (§ 40 odst. 3), výše regulačního poplatku, dne jeho zaplacení, otiskem razítka zdravotnického zařízení a podpisem osoby, která regulační poplatek přijala, a jde-li o zařízení lékárenské péče, též s uvedením názvu léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely a výše doplatku, který se započítává do limitu podle § 16b odst. 1.

(6) Zdravotnické zařízení je povinno sdělovat zdravotním pojišťovnám v rámci vyúčtování poskytnuté zdravotní péče za příslušný kalendářní měsíc, nebo za příslušné kalendářní čtvrtletí, informace o regulačních poplatcích vybraných podle odstavce 1, s uvedením čísla pojištěnce, ke kterému se regulační poplatek váže, výše zaplaceného regulačního poplatku a dne, ke kterému se regulační poplatek váže.

(7) Zařízení lékárenské péče je povinno sdělovat zdravotním pojišťovnám současně s vyúčtováním za příslušné období informace o regulačních poplatcích vybraných podle odstavce 1 písm. d), s uvedením čísla pojištěnce, ke kterému se regulační poplatek popřípadě doplatek váže, výše zaplaceného regulačního poplatku, dne vydání plně nebo částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely a výše doplatku, který se započítává do limitu podle odstavce 1.

_____________________