Parlament České republiky
Poslanecká sněmovna

Přílohy dokumentu (10)

 Originál dokumentu (336.4 KB)


Následující text je vygenerován z orginálního dokumentu pomocí HTML konvertoru a nemusí být věrnou podobou originálního textu (odlišnosti ve formátování textu, poznámek pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, atd.) a slouží pouze pro náhled, úplné zobrazení získáte prostřednictvím odkazu na originál dokumentu.

---

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

2010

V. volební období

___________________________________________________________

 

 

 

1054

 

 

Vládní návrh

 

 

 

 

 

 

 

na vydání

 

 

 

zákona

o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů

 

Zákon
ze dne ……… 2010
o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

ČÁST PRVNÍ

VEŘEJNÉ SLUŽBY V PŘEPRAVĚ CESTUJÍCÍCH

Hlava I

Obecná ustanovení

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství¹⁾ postup státu, krajů a obcí při zajišťování dopravní obslužnosti veřejnými službami v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou²⁾ a veřejnou linkovou dopravou³⁾ (dále jen “zajišťování dopravní obslužnosti”).

(2) Na postup při zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících ve vnitrozemské plavbě⁴⁾ se ustanovení tohoto zákona použijí přiměřeně.

CELEX: 32007R1370

§ 2

Dopravní obslužnost

Dopravní obslužností se rozumí zabezpečení dopravy po všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu.

Hlava II

Zajištění dopravní obslužnosti

Dopravní obslužnost státu, kraje a obce

§ 3

(1) Kraje a obce ve své samostatné působnosti stanoví rozsah dopravní obslužnosti a zajišťují dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou a jejich propojením.

(2) Kraj zajišťuje dopravní obslužnost ve svém územním obvodu a se souhlasem jiného kraje v jeho územním obvodu. Kraj může zajišťovat veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou v sousedícím územním obvodu jiného státu po předchozí dohodě s příslušným orgánem veřejné moci jiného státu, pokud je to potřeba pro zajištění dopravní obslužnosti kraje.

CELEX: 32007R1370

(3) Obec zajišťuje dopravní obslužnost ve svém územním obvodu nad rámec dopravní obslužnosti území kraje. Obec může zajišťovat veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou mimo svůj územní obvod, pokud je to potřeba pro zajišťování dopravní obslužnosti obce a se souhlasem kraje a obcí, které mají uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících a jejichž územní obvod je zajišťováním služeb dotčen.

CELEX: 32007R1370

 

§ 4

1. Stát prostřednictvím své organizační složky zajišťuje dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou vlaky celostátní dopravy, které mají nadregionální nebo mezinárodní charakter.
2. Za stát zajišťuje dopravní obslužnost Ministerstvo dopravy. Ministerstvo dopravy po dohodě s Ministerstvem financí určí maximální výši kompenzace a způsob tohoto určení na dobu účinnosti smluv o veřejných službách v přepravě cestujících. Nedojde-li mezi Ministerstvem dopravy a Ministerstvem financí k dohodě, určí maximální výši kompenzace na návrh Ministerstva dopravy vláda; návrh na rozhodnutí vlády podá Ministerstvo dopravy vládě nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy nedošlo k dohodě mezi oběma ministerstvy ani na úrovni ministrů. Do doby rozhodnutí vlády určí rozsah dopravní obslužnosti Ministerstvo dopravy podle rozsahu dopravní obslužnosti určené v předchozím rozpočtovém roce. Na základě určené maximální výše kompenzace Ministerstvo dopravy určí rozsah zajišťování dopravní obslužnosti.
3. Dopravní obslužnost pro potřeby obrany státu zajišťuje Ministerstvo dopravy po dohodě s Ministerstvem obrany.

CELEX: 32007R1370

Dopravní plánování a integrované veřejné služby

§ 5

1. Dopravní plánování zajišťují Ministerstvo dopravy a kraje prostřednictvím plánu dopravní obslužnosti území. Cílem dopravního plánování je vytvářet podmínky pro hospodárné, efektivní a účelné zajišťování dopravní obslužnosti a vzájemnou spolupráci státu, krajů a obcí při této činnosti. Dopravní plánování vychází z páteřních spojů veřejné drážní osobní dopravy při zajišťování dopravní obslužnosti.
2. Plán obslužnosti území jsou povinni pořizovat Ministerstvo dopravy a kraj.
3. Plán dopravní obslužnosti území se pořizuje na dobu nejméně 5 let a obsahuje zejména

1. popis zajišťovaných veřejných služeb v přepravě cestujících,
2. předpokládaný rozsah poskytované kompenzace,
3. časový harmonogram uzavírání smluv o veřejných službách a postup při uzavírání těchto smluv,
4. harmonogram a způsob integrace, pokud se stát a kraje podílejí na organizaci integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících.

4. Plán dopravní obslužnosti území pořizovatel zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 6

(1) Integrovanými veřejnými službami se rozumí integrované veřejné služby v přepravě cestujících podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství⁵⁾. Požadavek na jednotnou informační službu je splněn, pokud je zajištěno poskytování informací o jednotném jízdním řádu a tarifu na jednom místě.

CELEX: 32007R1370

(2) Kraje a obce mohou samostatně nebo společně založit právnickou osobu pro plnění úkolů při zřizování a organizaci integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících (dále jen “organizátor”). Organizátor může být pověřen, aby jménem kraje nebo obce uzavíral smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících na určeném území a u určených druhů dopravy.

(3) Majetkovou účast v organizátorovi může mít pouze kraj nebo obec. Organizátor nesmí provozovat veřejnou drážní osobní dopravu nebo veřejnou linkovou dopravu.

 

§ 7

Elektronické systémy plateb a odbavení cestujících

(1) Pokud stát, kraj nebo obec při zajišťování dopravní obslužnosti provozuje elektronické systémy plateb a odbavení cestujících sám nebo prostřednictvím třetích osob, musí tyto systémy, jejich zařízení a technologie určené prováděcím právním předpisem (dále jen “určená zařízení a technologie”) zajišťovat propojitelnost mezi elektronickými systémy plateb a odbavení cestujících.

(2) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky a postupy pro zajištění technické a provozní propojitelnosti elektronických systémů plateb a odbavení cestujících a určených zařízení a technologií.

 

Hlava III

Postup při poskytování veřejných služeb

§ 8

(1) Pro zajištění dopravní obslužnosti mohou stát, kraje a obce (dále jen “objednatel”) poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících samy, nebo uzavírat smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci, kteří jsou provozovateli dopravy podle jiných právních předpisů^2),3).

CELEX: 32007R1370

(2) Dopravce musí nejpozději ke dni nabytí účinnosti smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících

1. mít přidělenou kapacitu dopravní cesty, osvědčení dopravce a uzavřenou smlouvu o provozování drážní dopravy s provozovatelem dráhy, jedná-li se o dopravce ve veřejné drážní osobní dopravě,
2. mít licenci a schválený jízdní řád, jedná-li se o dopravce ve veřejné linkové dopravě, a dále osvědčení o oprávnění k podnikání v městské autobusové dopravě, jedná-li se o dopravce v městské autobusové dopravě,
3. mít zajištěna vozidla, personál a technické zázemí nezbytné pro provozování veřejných služeb v přepravě cestujících podle přidělené kapacity dopravní cesty nebo schváleného jízdního řádu,
4. být způsobilý zajistit poskytování souhrnu činností uložených zákonem o silniční dopravě a zákonem o dráhách a
5. splňovat standardy kvality a bezpečnosti dopravy, včetně standardů pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace (dále jen “standardy kvality a bezpečnosti”).

CELEX: 32007R1370

(3) Pokud objednatel poskytuje veřejné služby v přepravě cestujících sám, musí požadavky podle odstavce 2 splnit nejpozději ke dni zahájení poskytování veřejných služeb.

(4) Standardy kvality a bezpečnosti jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. Minimální hodnoty a ukazatele standardů kvality a bezpečnosti a způsob jejich prokazování stanoví prováděcí právní předpis. Objednatel může stanovit přísnější hodnoty a ukazatele standardů kvality a bezpečnosti nebo požadovat splnění dalších standardů.

CELEX: 32007R1370

(5) Smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících není veřejnoprávní smlouvou.

 

§ 9

Smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících

(1) Objednatel v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství¹⁾ může uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem vybraným na základě nabídkového řízení. Jsou-li splněny podmínky § 18, může objednatel uzavřít smlouvu s dopravcem přímým zadáním.

CELEX: 32007R1370

(2) Objednatel předá Ministerstvu financí do 31. března souhrnný přehled smluv o veřejných službách uzavřených v předchozím kalendářním roce.

Nabídkové řízení

§ 10

(1) Nabídkové řízení se zahajuje uveřejněním oznámení o zahájení nabídkového řízení. Oznámení je výzvou neomezenému počtu dopravců k podání nabídek a k prokázání splnění požadované kvalifikace. Oznámení musí obsahovat

1. identifikační údaje o objednateli,
2. popis předmětu nabídkového řízení, který zahrnuje rovněž předpokládanou hodnotu a předpokládaný rozsah veřejných služeb v přepravě cestujících,
3. kriteria pro výběr dopravce,
4. informaci o dostupnosti dokumentace nabídkového řízení,
5. lhůtu pro podání nabídek, která nesmí být kratší než 52 dnů ode dne uveřejnění oznámení o zahájení nabídkového řízení,
6. místo podání nabídky a
7. informaci o tom, v jakém jazyce má být nabídka podána.

(2) Oznámení o zahájení nabídkového řízení uveřejní objednatel v informačním systému podle zákona o veřejných zakázkách. Pokud předpokládaný rozsah veřejných služeb v přepravě cestujících, které jsou předmětem nabídkového řízení, překročí 50 000 km za rok, uveřejní objednatel oznámení rovněž v Úředním věstníku Evropské unie prostřednictvím Úřadu pro úřední tisky. Pro uveřejňování se dále použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně.

(3) Pro obsah dokumentace nabídkového řízení se použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách o zadávací dokumentaci obdobně s tím, že objednatel v  dokumentaci vymezí veřejné služby v přepravě cestujících tak, aby

1. tvořily ucelené technické a provozní soubory a v případě veřejné drážní osobní dopravy na dráze celostátní nebo regionální nenarušovaly síťový charakter drážní dopravy a
2. byly dopravně provázané s jinými veřejnými službami v přepravě cestujících.

(4) Pro poskytování dokumentace nabídkového řízení se použije příslušné ustanovení zákona o veřejných zakázkách o poskytování zadávací dokumentace v otevřeném řízení obdobně.

(5) Pro zadávací lhůtu, technické podmínky, klasifikaci předmětu smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, dodatečné informace k zadávacím podmínkám, pro podání nabídek a jejich obsah a pro elektronické prostředky a nástroje se použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně. Pro kvalifikaci, její rozsah, prokazování splnění kvalifikace, posouzení kvalifikace, vyloučení z účasti na nabídkovém řízení a jistotu se použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně.

(6) Vzor formuláře pro uveřejnění oznámení o zahájení nabídkového řízení v informačním systému podle zákona o veřejných zakázkách stanoví prováděcí právní předpis.

CELEX: 32007R1370

§ 11

(1) Objednatel může o podaných nabídkách dále jednat. V takovém případě musí oznámení o zahájení nabídkového řízení vedle údajů podle § 10 odst. 1 obsahovat

a) způsob jednání o nabídkách, zejména zda bude jednání probíhat se všemi dopravci současně anebo odděleně a

b) způsob výběru dopravců pro další jednání, pokud se objednatel rozhodne postupně omezovat jejich počet.

(2) Před jednáním o nabídkách objednatel vyzve písemně všechny dopravce, kteří nebyli vyloučeni z účasti v nabídkovém řízení, k jednání o nabídkách. Pro průběh jednání se použijí ustanovení zákona o veřejných zakázkách o jednání o nabídkách v jednotlivých fázích jednacího řízení s uveřejněním obdobně; pro úpravu návrhu smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících se použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně.

CELEX: 32007R1370

 

 

§ 12

(1) Pro otevírání obálek s nabídkami a hodnotící komisi se použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně.

(2) Pro posouzení a hodnocení nabídek se použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně s tím, že hodnotícím kritériem pro výběr dopravce je pouze ekonomická výhodnost nabídky.

CELEX: 32007R1370

§ 13

(1) Na základě výsledků nabídkového řízení vybere objednatel pro uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících dopravce, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější.

(2) Pro oznámení o výběru dopravce se použijí ustanovení o oznámení o výběru nejvhodnější nabídky zákona o veřejných zakázkách obdobně. Pro podání námitek, způsob jejich vyřízení a zákaz uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících se použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně. Pro uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících se použijí ustanovení zákona o veřejných zakázkách o uzavření smlouvy obdobně.

(3) Při uzavírání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících se objednatel může zavázat k budoucímu plnění, které není kryto z rozpočtu objednatele platného v okamžiku uzavření smlouvy.

CELEX: 32007R1370

§ 14

Pro zrušení nabídkového řízení se použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách o zrušení zadávacího řízení obdobně, včetně důvodů tohoto zrušení. Objednatel může nabídkové řízení rovněž zrušit, pokud si to vyhradí v oznámení o zahájení nabídkového řízení.

CELEX: 32007R1370

§ 15

Objednatel může uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících místo s vybraným dopravcem s právnickou osobou, která se nabídkového řízení neúčastnila, jestliže

a) v nabídce vybraného dopravce byla taková možnost uvedena, včetně právní formy, minimálního navrhovaného základního kapitálu, navrhované vlastnické struktury a návrhu obsazení orgánů takové osoby,

b) ji objednatel nebo vybraný dopravce v době uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímo nebo nepřímo ovládá,

c) předmětem její činnosti je realizace předmětu smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících a

d) splňuje kvalifikační předpoklady.

CELEX: 32007R1370

§ 16

(1) Smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřenou na základě nabídkového řízení lze doplnit o dodatečné veřejné služby, které nebyly obsaženy v zadávacích podmínkách původního nabídkového řízení, za předpokladu, že

1. objednatel oznámí písemnou výzvou záměr o doplnění dodatečné veřejné služby dopravci, se kterým je smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřena; na obsah výzvy se použije příslušné ustanovení zákona o veřejných zakázkách o obsahu písemné výzvy k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění,
2. potřeba dodatečných veřejných služeb vznikla v důsledku okolností objektivně nepředvídatelných při zahájení původního nabídkového řízení,
3. dodatečné veřejné služby nemohou být technicky nebo ekonomicky odděleny od veřejných služeb obsažených v zadávacích podmínkách původního nabídkového řízení bez způsobení závažné ekonomické újmy objednateli a
4. celková kompenzace za dodatečné veřejné služby nepřekročí 20 % z celkové výše kompenzace za veřejné služby obsažené v zadávacích podmínkách původního nabídkového řízení.

(2) Do 1 měsíce po doplnění smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících o dodatečné veřejné služby je objednatel povinen zveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup oznámení o tomto doplnění.

CELEX: 32007R1370

§ 17

Objednatel uchovává dokumentaci nabídkového řízení po dobu 5 let od ukončení účinnosti smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících nebo ode dne zrušení nabídkového řízení. Dokumentací nabídkového řízení se rozumí souhrn všech dokumentů v listinné podobě nebo na nosičích dat, jejichž pořízení vyžaduje tento zákon v průběhu nabídkového řízení, popřípadě po jeho ukončení, včetně úplného znění nabídek všech dopravců, smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících a všech jejích změn.

CELEX: 32007R1370

Přímé zadání

§ 18

Pokud jsou splněny podmínky přímo použitelného předpisu Evropských společenství⁶⁾ lze přímým zadáním uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem, který má zajišťovat

a) veřejnou drážní osobní dopravu na dráze celostátní nebo regionální,

b) veřejné služby v mimořádné situaci podle § 21,

c) veřejné služby, u nichž průměrná roční hodnota nebo počet kilometrů za rok nepřesáhne hodnoty uvedené v přímo použitelném předpise Evropských společenství¹⁾, nebo

d) veřejné služby jako vnitřní provozovatel⁷⁾, je-li objednatelem kraj nebo obec.

CELEX: 32007R1370

§ 19

1. Nejpozději 1 rok před zahájením nabídkového řízení nebo před uzavřením smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním podle § 11 písm. a), c) a d) uveřejní objednatel informace o svém rozhodnutí uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících v rozsahu podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství¹⁾ v Úředním věstníku Evropské unie, pokud přímo použitelný předpis Evropských společenství¹⁾ nestanoví jinak.
2. V případě uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním podle § 11 písm. a), c) a d) je objednatel povinen nejpozději 2 měsíce před jejím uzavřením zveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup oznámení o

1. identifikačních údajích dopravce, s nímž má být smlouva uzavřena,
2. předpokládané průměrné roční hodnotě veřejných služeb nebo počtu kilometrů za rok, je-li smlouva uzavírána podle § 11 písm. c) a
3. předpokládaném rozsahu veřejných služeb.

3. Osoba, která má zájem o uzavření stejné smlouvy o veřejných službách přímým zadáním a které v důsledku porušení zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropských společenství¹⁾ postupem objednatele hrozí nebo vznikla újma na jejích právech (dále jen “stěžovatel”), může podat písemně zdůvodněné námitky objednateli do 15 dnů ode dne zveřejnění oznámení podle odstavce 2.
4. V námitkách musí stěžovatel uvést, kdo je podává, proti kterému úkonu objednatele směřují, v čem je spatřováno porušení zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropských společenství¹⁾, jaká újma stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropských společenství¹⁾ hrozí nebo vznikla a čeho se stěžovatel domáhá. Na postup objednatele se použije § 111 odst. 1, 2, 4 a 5 zákona o veřejných zakázkách obdobně.
5. Do 1 měsíce po uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním je objednatel povinen zveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup oznámení o tom, že smlouva byla uzavřena, a v oznámení uvést údaje o uzavřené smlouvě v rozsahu podle odstavce 2.

CELEX: 32007R1370

§ 20

Zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou a na dráze tramvajové

1. Při zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou a na dráze tramvajové se § 9 až § 19 použijí v případech, kdy

1. cestující platí dopravci jízdné,
2. dopravci je uděleno výlučné právo nebo poskytována za předem sjednaných podmínek z veřejných rozpočtů kompenzace a
3. kompenzace nevylučuje obchodní riziko dopravce spojené s výší tržeb z jízdného za zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících.

2. Nejsou-li splněny podmínky podle odstavce 1, použije se na výběr dopravce ve veřejné linkové dopravě a na dráze tramvajové zákon o veřejných zakázkách.

CELEX: 32007R1370

Hlava IV

Mimořádné situace

§ 21

(1) Pokud dojde k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí, může objednatel v souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství⁸⁾

a) uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících na poskytování dotčených veřejných služeb přímým zadáním,

b) rozšířit již uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících o poskytování dotčených veřejných služeb bez nabídkového řízení nebo

c) rozhodnutím uložit poskytování dotčených veřejných služeb dopravci, který je provozovatelem dopravy podle jiných právních předpisů.

(2) V rozhodnutí podle odstavce 1 písm. c) objednatel vymezí rozsah poskytovaných veřejných služeb v přepravě cestujících a způsob výpočtu kompenzace v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství¹⁾.

(3) Oznámení o zahájení řízení podle odstavce 1 písm. c) objednatel rovněž vyvěsí na úřední desce. Dopravci, kteří do 2 dnů od vyvěšení oznámení na úřední desce doručí objednateli písemné sdělení, že mají zájem o poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, jichž se řízení týká, se stávají účastníky řízení.

(4) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. c) nemá odkladný účinek.

(5) Ministerstvo dopravy vykonává působnost nadřízeného správního orgánu⁹⁾ krajů v řízení podle odstavce 1 písm. c).

CELEX: 32007R1370

Hlava V

Kompenzace

§ 22

1. Kompenzaci v rozsahu stanoveném ve smlouvě poskytuje objednatel ze svého rozpočtu.
2. Před uzavřením smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním podle
   § 18 dopravce předloží objednateli finanční model nákladů, výnosů a čistého příjmu, které mají vyplynout ze smlouvy (dále jen “finanční model”). Na základě finančního modelu je objednatel povinen zkontrolovat, zda navrhovaná kompenzace není nadměrná.
3. Ministerstvo dopravy na žádost objednatele poskytne stanovisko o přípustnosti a způsobu zahrnutí nákladů, výnosů či provozních aktiv do finančního modelu a způsobu sestavení finančního modelu.
4. Při uzavírání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících na základě nabídkového řízení podle § 10 se pro povinnost předložení finančního modelu použije odstavec 2 obdobně, pokud objednatel v dokumentaci nabídkového řízení nestanoví jinak.
5. Poskytuje-li dopravce přepravní služby nebo jiné činnosti mimo poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících podle smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících nebo při plnění rozhodnutí o uložení veřejné služby, je povinen vést oddělené účtování o nákladech a výnosech ze smlouvy o veřejných službách nebo z rozhodnutí o uložení veřejné služby v přepravě cestujících podle jednotlivých smluv a rozhodnutí.
6. Na základě finančního modelu, předloženého podle odstavce 2, který obsahuje poskytnutí nadměrné kompenzace, nelze uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících. Pokud by přesto byla smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřena, je neplatná.
7. Prováděcí právní předpis stanoví náklady, výnosy a provozní aktiva, které mohou být využity pro sestavení finančního modelu, vymezení čistého příjmu a maximální dovolené míry výnosu na kapitál, způsob, jakým náklady, výnosy a provozní aktiva dopravce prokazuje objednateli, způsob sestavení finančního modelu, způsob určení nadměrné kompenzace a pravidla pro změny výše kompenzace.

CELEX: 32007R1370

§ 23

1. Ministerstvo dopravy posoudí při přípravě návrhu zákona o státním rozpočtu na jednotlivý rozpočtový rok ekonomické zajištění dopravní obslužnosti státu, krajů a obcí v rozsahu podle uzavřených smluv o veřejných službách v přepravě cestujících na tento rok. Na žádost Ministerstva dopravy poskytnou kraje a obce údaje potřebné pro toto posouzení.
2. Dojde-li na základě změny právních předpisů nebo nepředvídatelných mimořádných okolností k  nárůstu nákladů dopravců a z těchto důvodů hrozí snížení rozsahu dopravní obslužnosti objednatele podle uzavřených smluv o veřejných službách v přepravě cestujících na příslušný rok o více než 10 %, rozhodne Ministerstvo financí o tom, zda objednateli na základě žádosti poskytne dotaci nebo provede rozpočtové opatření na zajištění dopravní obslužnosti ze státního rozpočtu podle jiného právního předpisu¹⁰⁾.

 

Hlava VI

Dohled při uzavírání smlouvy

§ 24

(1) Dohled nad dodržováním postupu při uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících na základě nabídkového řízení nebo přímým zadáním a jejích změnách podle tohoto zákona vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen “Úřad”).

(2) Úřad při výkonu dohledu nad dodržováním tohoto zákona

a) rozhoduje o tom, zda objednatel postupoval v souladu s tímto zákonem a přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství,

b) ukládá nápravná opatření a sankce,

c) projednává správní delikty,

d) kontroluje úkony objednatele podle jiného právního předpisu; tím není dotčena působnost jiných orgánů vykonávajících takovou kontrolu podle jiných právních předpisů.

CELEX: 32007R1370

 

 

 

 

§ 25

Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele se u Úřadu zahajuje na písemný návrh osoby, která podala námitky podle § 13 odst. 2 nebo § 19 odst. 3 (dále jen “navrhovatel”) nebo z moci úřední.

CELEX: 32007R1370

§ 26

1. Návrh lze podat

1. proti postupům objednatele v nabídkovém řízení,
2. proti postupům objednatele při uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním,

v jejichž důsledku hrozí nebo vznikla újma na právech navrhovatele.

(2) Návrh vedle obecných náležitostí podání musí obsahovat přesné označení objednatele, v čem je spatřováno porušení zákona nebo přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství, v jehož důsledku navrhovateli hrozí nebo vznikla újma na jeho právech, příslušné důkazy, a čeho se navrhovatel domáhá. Součástí návrhu zasílaného Úřadu je doklad o doručení námitek objednateli a doklad o složení kauce podle § 27.

(3) Návrh musí být doručen Úřadu a ve stejnopisu objednateli do 10 kalendářních dnů ode dne, v němž navrhovatel obdržel rozhodnutí, kterým objednatel námitkám nevyhověl.

(4) Pokud objednatel námitky nevyřídil podle § 13 odst. 2 a § 19 odst. 4, lze návrh na uložení opatření k nápravě podat a doručit Úřadu a objednateli nejpozději do 25 kalendářních dnů ode dne odeslání námitek stěžovatelem.

(5) Objednatel je povinen zaslat Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 7 dnů od jeho doručení. Společně s tímto vyjádřením zašle příslušnou dokumentaci nabídkového řízení v případě návrhu podle odstavce 1 písm. a).

CELEX: 32007R1370

§ 27

(1) S podáním návrhu je navrhovatel povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb, které jsou předmětem smlouvy, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 2 000 000 Kč.

(2) Kauce je příjmem státního rozpočtu, jestliže Úřad řízení zahájené na návrh pravomocným rozhodnutím zamítne podle § 30 odst. 2, jinak Úřad kauci spolu s úroky vrátí navrhovateli do 30 dnů ode dne, kdy se dozví o nabytí právní moci rozhodnutí. Kauce se vrátí rovněž v případě, kdy Úřad společně se zamítnutím návrhu podle § 30 odst. 2 rozhodne o tom, že se objednatel dopustil správního deliktu podle § 32.

CELEX: 32007R1370

§ 28

Účastníkem řízení je objednatel a v řízení zahájeném na návrh též navrhovatel; je-li předmětem řízení přezkoumání rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, je účastníkem řízení též vybraný dopravce.

CELEX: 32007R1370

 

 

§ 29

Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže

a) návrh nemá předepsané náležitosti podle § 26 odst. 2 a navrhovatel jej ve lhůtě stanovené Úřadem nedoplní,

b) nebyla s podáním návrhu složena kauce ve výši podle § 27 odst. 1 a navrhovatel kauci nesloží ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem,

c) návrh nebyl doručen Úřadu a zadavateli ve lhůtách podle § 26 odst. 3 nebo 4 nebo

d) v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 30 nebo pro uložení sankce podle § 32.

CELEX: 32007R1370

§ 30

(1) Nedodrží-li objednatel postup stanovený tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropských společenství, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad uloží nápravné opatření tím, že zruší nabídkové řízení nebo jednotlivý úkon objednatele.

(2) Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle odstavce 1.

CELEX: 32007R1370

§ 31

Úřad i účastníci řízení nesou své náklady řízení. Pro náklady řízení se použijí dále ustanovení zákona o veřejných zakázkách.

CELEX: 32007R1370

 

§ 32

Správní delikty právnických osob

1. Objednatel se dopustí správního deliktu tím, že

1. při nabídkovém řízení nedodrží postup stanovený tímto zákonem, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících
2. uzavře smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících v rozporu se zákazem jejího uzavření podle § 13 odst. 2
3. odmítne námitky nebo postupuje při jejich přezkoumávání v rozporu s § 13 odst. 2,
4. zruší nabídkové řízení v rozporu s § 14,
5. doplní uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících o dodatečné veřejné služby v rozporu s § 16,
6. nepořídí nebo neuchová dokumentaci nabídkového řízení podle § 17,
7. uzavře smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním v rozporu s § 18,
8. nezveřejní informace podle § 19 odst. 1 nebo oznámení podle § 16 odst. 2 nebo § 19 odst. 2 nebo 5,
9. uzavře smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících v rozporu se zákazem jejího uzavření podle § 19 odst. 4,
10. odmítne námitky v rozporu s § 19 odst. 3 nebo postupuje při jejich přezkoumávání v rozporu s § 19 odst. 4 nebo
11. nezveřejní informace o smlouvě o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravu na dráze celostátní nebo regionální uzavřené přímým zadáním v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství¹¹⁾.

(2) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a), b), e), g), h) nebo i) se uloží pokuta do 5 % předpokládané výše kompenzace za veřejné služby a za správní delikt podle odstavce 1 písm. c), d), f), j) nebo k) se uloží pokuta do 10 000 000 Kč.

§ 33

Společná ustanovení ke správním deliktům

1. Objednatel za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil.
2. Při určení výměry pokuty se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
3. Odpovědnost objednatele za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.
4. Správní delikty projednává v prvním stupni Úřad. Pravomocná rozhodnutí zveřejňuje Úřad způsobem umožňujícím dálkový přístup.
5. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

 

Hlava VII

Ustanovení přechodná, zmocňovací a závěrečná

§ 34

Přechodná ustanovení

1. Práva a povinnosti ze závazku uzavřeného podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány v rozsahu stanoveném přímo použitelným předpisem Evropských společenství¹²⁾ a řídí se dosavadními právními předpisy.
2. U smlouvy podle odstavce 1 mohou objednatel a dopravce, se kterým je smlouva uzavřena, sjednat prodloužení její účinnosti, jen pokud doba účinnosti smlouvy po prodloužení nepřesáhne dobu stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství.

CELEX: 32007R1370

3. Plán dopravní obslužnosti území podle § 5 je pořizovatel povinen pořídit do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Propojitelnost elektronických systémů plateb a odbavení cestujících a určených zařízení a technologií musí být podle § 7 zajištěna u elektronických systémů, které začnou být provozovány po uplynutí 1 roku po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Požadavek na splnění standardů kvality a bezpečnosti podle § 8 se nepoužije pro smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, které jsou uzavírány na základě řízení o výběru dopravce zahájeného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 35

Zmocňovací ustanovení

(1) Vláda vydá nařízení k provedení § 7 a § 8 odst. 4.

(2) Ministerstvo dopravy vydá vyhlášku k provedení § 10 odst. 6 a § 22 odst. 7.

 

§ 36

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

1. Nařízení vlády č. 493/2004 Sb., kterým se upravuje prokazatelná ztráta ve veřejné linkové dopravě a kterým se konkretizuje způsob výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě nad financováním dopravní obslužnosti.
2. Vyhláška č. 241/2005 Sb., o prokazatelné ztrátě ve veřejné drážní osobní dopravě a o vymezení souběžné veřejné osobní dopravy.

 

 

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o silniční dopravě

§ 37

Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 38/1995 Sb., zákona č. 304/1997 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 150/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 577/2002 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 229/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 250/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 277/2009 Sb. a  zákona č. 281/2009 Sb., se mění takto:

1. V § 2 se odstavce 19 a 20 zrušují.

Dosavadní odstavce 21 a 22 se označují jako odstavce 19 a 20.

2. V § 4a odst. 1 větě druhé se slova “základní dopravní obslužnost” nahrazují slovy “dopravní obslužnost kraje”.
3. V § 12 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 2 až 4.

4. V § 12 odst. 2 písm. a) se slova “finančně podporována krajem nebo v případě městské autobusové dopravy obcemi” nahrazují slovy “provozována na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících,^6e)”.

Poznámka pod čarou č. 6e zní:

“6e) Zákon č. …/… Sb., o veřejných službách v přepravě v cestujících a o změně dalších zákonů.”.

5. V § 12 odst. 2 se písmeno b) zrušuje.

Dosavadní písmena c) až e) se označují jako písmena b) až d).

6. V § 17 odst. 5 se slova “Ustanovení odstavců 2 a 3 se nevztahují” nahrazují slovy “Odstavec 3 se nevztahuje”.
7. V § 18 písm. e) se slova “názvem výchozí a cílové zastávky spoje, u městské autobusové dopravy pouze” zrušují.

 

8. § 19 až 19c se včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 13 zrušují.

 

9. V § 34 odst. 1 větě třetí se slova “a nad financováním dopravní obslužnosti” zrušují.

 

10. Za § 40b se vkládá nový § 40c, který zní:

Ҥ 40c

Působnost stanovená tímto zákonem krajskému úřadu, Magistrátu hlavního města Prahy, magistrátům statutárních měst a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností je výkonem přenesené působnosti.”

11. V § 41 odst. 2 se slova “§ 19a odst. 3, § 19a odst. 3, § 19b odst. 6,” zrušují.

 

 

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o dráhách

§ 38

Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 23/2000 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 77/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 144/2002 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 181/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 191/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 377/2009 Sb., se mění takto:

1. V § 2 se odstavce 5 a 7 zrušují.

Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 5 a dosavadní odstavce 8 a 9 se označují jako odstavce 6 a 7.

 

2. V § 34e odst. 5 se slova “závazky veřejné služby” zrušují.

 

3. V § 36 písm. h) se slova “výchozí a” zrušují.

 

4. § 39 až § 39d se včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 7a a č. 7c zrušují.

 

5. V § 41 se doplňuje odstavec 3, který zní:

“(3) Schválený jízdní řád postoupí drážní správní úřad Ministerstvu dopravy, které vede pro potřeby veřejnosti Celostátní informační systém o jízdních řádech.”.

 

6. V § 52 odst. 4 se písmeno a) zrušuje.

Dosavadní označení písmena b) se zrušuje.

 

7. V § 66 odst. 1 se slova “§ 39 odst. 8, § 39a odst. 3, § 39b odst. 2” zrušují.

 

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o akciové společnosti České dráhy

§ 39

V § 9 zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, se odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 4 a to včetně odkazů na poznámku pod čarou zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.

 

ČÁST PÁTÁ

ÚČINNOST

§ 40

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2010.

 

 

Příloha k zákonu č. .../... Sb.

 

Standardy kvality a bezpečnosti

 

I. Informační zařízení pro cestující

1. Vozidlo nebo souprava vozidel zajišťující veřejné služby v přepravě cestujících musí být označeno alespoň:

1. ve veřejné linkové dopravě označením linky stanoveným v licenci a názvem cílové zastávky spoje, označení linky a cílové zastávky na čele vozidla musí být čitelné i za tmy,
2. ve veřejné drážní osobní dopravě s výjimkou dráhy lanové, tramvajové, trolejbusové a speciální názvem konečné stanice (zastávky),
3. ve veřejné drážní osobní dopravě provozované na dráze tramvajové nebo dráze trolejbusové číslem nebo jiným označením linky a názvem konečné stanice (zastávky).

2. Vozidla přístupná cestujícím s omezenou schopností pohybu a orientace musí být označena mezinárodním symbolem přístupnosti.
3. Vozidla uvedená do provozu po dni nabytí účinnosti tohoto zákona musí být vybavena zařízením umožňujícím akustické podávání informací cestujícím.

CELEX: 32007R1370

II. Přeprava osob s omezenou schopností pohybu a orientace

1. Ve vozidle musí být vyhrazena a označena místa k sezení pro cestující s omezenou schopností pohybu a orientace.
2. Ve vozidle musí být umožněna přeprava dětského kočárku s dítětem.
3. Ve vozidle musí být umožněna přeprava vodícího psa doprovázejícího nevidomou osobu.
4. Vozidla vymezená prováděcím právním předpisem vydaným podle § 8 odst. 4 musí umožňovat přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace, včetně osob na vozíku.

CELEX: 32007R1370

III. Technické parametry vozidel

Vozidla zajišťující veřejné služby v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě mohou souhrnně dosahovat nejvýše průměrného stáří vozidel vymezeného v prováděcím právním předpise vydaném podle § 8 odst. 4.

CELEX: 32007R1370”.

 

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Obecná část

Navrhovanou právní úpravou je sledována adaptace právního řádu ČR na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70. Současně se zajišťuje sjednocení právní úpravy veřejných služeb v dopravě silniční a v dopravě drážní.

Dosavadní právní úprava je provedena především:

• zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších právních předpisů,
• zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších právních předpisů.

Na základě příslušných ustanovení obou uvedených zákonů a prováděcích předpisů k nim jsou především kraje a dále pak stát i obce oprávněny poskytovat úhradu tzv. prokazatelné ztráty dopravcům, kteří provozují osobní dopravu v režimu závazků veřejné služby. Oba zákony vycházejí z konceptu tzv. “dopravní obslužnosti”, která je prioritně zajišťována kraji, předmět jejich úpravy je však jinak v zásadě odlišný, regulují především vstup do odvětví drážní nebo silniční dopravy a stanoví technické podmínky provozování drážní dopravy.

Právní úprava zajišťování dopravní obslužnosti a poskytování úhrady prokazatelné ztráty byla do těchto zákonů zapracována v souvislosti s nařízeními Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 a tato nařízení jsou novou právní úpravou na úrovni práva ES rušena. Právní úprava stejné problematiky, tedy použití veřejných prostředků pro zajištění dopravní obslužnosti, provedená souběžně ve dvou zákonech pak v důsledku následných novelizací začíná vykazovat neodůvodněné rozdíly.

Z těchto obecných důvodů se navrhuje vyčlenění dané problematiky do jednoho zákona, který by pro osobní drážní i silniční dopravu upravoval podmínky zajišťování dopravní obslužnosti a s tím související podmínky pro vynakládání veřejných prostředků jednotně. Tato právní úprava by současně navázala na nařízení č. 1370/2007/ES a představovala by adaptaci právního řádu ČR na toto nařízení ES.

Po úpravách a zrušení některých ustanovení budou i nadále existovat zákon o dráhách a zákon o silniční dopravě, které budou obsahovat obecnou úpravu podmínek podnikání v dopravě. Navrhovaný zákon bude pak zvláštním zákonem upravujícím vztahy vznikající tehdy, je-li veřejná osobní doprava provozována k zajištění dopravní obslužnosti s kompenzací z veřejných prostředků.

Při přípravě a zpracovávání navrhované nové právní úpravy byl poskytnut velký prostor pro uplatnění a projednání připomínek všech dotčených subjektů – orgánů státní správy, samosprávy i sociálním partnerům (zaměstnavatelské a odborové organizace) a v roce 2009 zřídilo Ministerstvo pro účely projednání návrhu zákona širokou odbornou skupinu, ve které byly vedle zástupců výše uvedených subjektů i zástupci akademické sféry a Poslanecké sněmovny. Návrh zákona a jeho rychlé schválení má v současné době silnou podporu odborné veřejnosti i samosprávy. Pro urychlené přijetí návrhu zákona hovoří i to, že jedním z hlavních cílů návrhu je provázat vnitrostátní právní úpravu s nařízením č. 1370/2007. Toto nařízení vstoupilo v účinnost 3. prosince 2009 a třebaže krátkodobě může být aplikováno i při rozdílné vnitrostátní úpravě, z dlouhodobého hlediska je tato situace neudržitelná a vyvolávala by značné problémy. Vzhledem k výše uvedenému i vzhledem ke zbývající délce volebního období stávající Poslanecké sněmovny se navrhuje postup podle ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož může Poslanecká sněmovna s návrhem zákona vyslovit souhlas v prvém čtení.

Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace

1. Důvod předložení

a) Název

Hodnocení dopadů regulace se zpracovává k návrhu zákona o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů (dále jen “návrh zákona”). Návrh zákona obsahuje následující oblasti úpravy:

1. Adaptace vnitrostátního práva na nařízení EP a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (dále jen “nařízení č. 1370/2007”). Uvedené nařízení vstoupilo v platnost dne 3.12.2009 a nahrazuje dosud platné právní předpisy na úrovni komunitárního práva, nařízení (EHS) č. 1191/69 ze dne 26. června 1969 o postupu členských států ohledně závazků vyplývajících z pojmu veřejné služby v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách, ve znění pozdějších předpisů a nařízení (EHS) č. 1107/70 ze dne 4. června 1970 o poskytování podpor dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách. Nařízení č. 1370/2007 upravuje některé oblasti, které dosud nebyly na úrovni komunitárního práva ES upraveny, zejména způsob výběru dopravce a povinnosti související se zveřejněním informací o způsobu uzavírání smluv o veřejné službě a týkající se maximální míry transparentnosti při uzavírání těchto smluv. V souvislosti s adaptací českého vnitrostátního práva na požadavky nařízení je třeba řešit některé oblasti, týkající se bezprostředně problematiky veřejných služeb v přepravě cestujících, zejména otázky související s integrovanými službami v přepravě cestujících.
2. V návaznosti na přijetí této právní úpravy je třeba upravit některé související oblasti v zákoně č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.

V oblasti adaptace českého vnitrostátního práva na požadavky komunitárního práva ES se provádění vnitrostátního hodnocení dopadů omezuje na způsob adaptace vnitrostátního práva na požadavky nařízení č. 1370/2007, hodnocení dopadů na komunitární úrovni bylo prováděno Evropskou komisí při přípravě těchto aktů.

b) Cíle

Vzhledem k rozsahu a obsahu navrhované právní úpravy lze hodnocení dopadu regulace zaměřit na oblast adaptace vnitrostátního právního řádu na požadavky uvedeného nařízení 1370/2007. Je možné rozlišovat mezi cíli komunitárními a cíli vnitrostátními:

Komunitární cíle

Primárním cílem komunitární úpravy je aktualizace právního rámce Společenství vzhledem k faktu, že mnoho členských států přijalo právní předpisy upravující veřejnou dopravu, přičemž jejich vývoj vedl ke zvýšení právní nejistoty, pokud jde o práva provozovatelů veřejných služeb a povinnosti orgánů státní moci. Právní nejistota vznikla rovněž z toho důvodu, že stávající komunitární úprava neupravuje způsob uzavírání smluv o veřejných službách ani okolnosti, za nichž by měly být předmětem nabídkového řízení.

Účelem nařízení 1370/2007 je definovat, jak mohou příslušné orgány v souladu s pravidly práva Společenství zasahovat do odvětví veřejné přepravy cestujících, aby zajistily poskytování služeb obecného zájmu, které jsou mimo jiné četnější, bezpečnější, kvalitnější nebo levnější než služby, které by mohly nabídnout samotné tržní mechanismy. Nařízení 1370/2007 za tímto účelem definuje podmínky, za nichž příslušné orgány zajišťují veřejné služby v přepravě cestujících, to je poskytují kompenzace provozovatelům veřejných služeb za vzniklé náklady nebo udělují výlučná práva za plnění závazků veřejné služby. Takové kompenzace jsou slučitelné se společným trhem bez předchozího oznámení podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o založení ES.

Nařízení 1370/2007 se vztahuje na vnitrostátní a mezinárodní provozování veřejných služeb v přepravě cestujících po železnici a silnici (s výjimkou služeb, které jsou provozovány zejména z důvodů svého historického nebo turistického významu). Členské státy mohou toto nařízení použít v přepravě po vnitrozemských vodních cestách a za určitých podmínek i v teritoriálních mořských vodách.

Vnitrostátní cíle

Nařízení 1370/2007 je v České republice od 3. 12. 2009 přímo aplikovatelné. Zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících je v podmínkách České republiky na krajské a obecní úrovni svěřeno do samostatné působnosti orgánů samosprávy, pouze zajišťování části veřejných služeb v přepravě cestujících nadregionálního charakteru v drážní dopravě je svěřeno Ministerstvu dopravy. Toto rozdělení kompetencí je třeba navázat na pojem příslušného orgánu, užívaný nařízením 1370/2007. Stejně tak je nezbytné upravit další oblasti, které komunitární právní úprava ponechává na jednotlivých členských státech, např. stanovení přezkumného orgánu, rozsah působnosti nařízení v podmínkách ČR a další skutečnosti.

c) Zhodnocení současné právní úpravy

Komunitární právní úprava

V současnosti platné nařízení (EHS) č. 1191/69 ze dne 26. června 1969 o postupu členských států ohledně závazků vyplývajících z pojmu veřejné služby v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách, ve znění pozdějších předpisů, bude pro osobní dopravu zrušeno vstupem v platnost nařízení 1370/2007 dne 3.12.2009. Současně platné nařízení č. 1191/69 explicitně upravuje dva způsoby zajištění výkonu veřejné služby. Jedná se o uložení závazku veřejné služby rozhodnutím příslušného orgánu členského státu podle čl. 1 odst. 5 pododst. 1 nařízení 1191/69. Druhý způsob zajištění výkonu veřejné služby stanovuje čl. 1 odst. 4, kdy se jedná o výkon veřejné služby na základě smlouvy uzavřené mezi příslušným orgánem členského státu a dopravcem. Nařízení č. 1191/69 se nezabývá způsobem, jakým by právě smlouvy o veřejných službách měly být uzavírány, ani okolnostmi, za nichž by měly být předmětem nabídkového řízení.

Nařízení č. 1191/69 v případě uzavření smlouvy o veřejné službě způsob výpočtu kompenzace blíže neuvádí (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. března 2004 Danske Busvognmćnd v. Komise T-157/01 “Combus”), nicméně je zpřesněn judikaturou Evropského soudního dvora (rozsudek ze dne 24. července 2003 ve věci C-280/00, Altmark Trans GmbH a Regierungspräsidium Magdeburg/Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH). V případě uložení závazku dojde k přímému použití komunitárního práva a nutnosti výpočtu výše úhrady podle oddílu II, III, IV nařízení č. 1191/69. Tento systém, ačkoli vychází z odůvodnitelného historického vývoje, je pro jednotlivé subjekty na přepravním trhu nepřehledný. Proto bylo nutné právní rámec Společenství aktualizovat.

Nařízení 1370/2007 obsahuje zejména následující oblasti úpravy:

• definuje podmínky, za nichž příslušný orgán může uzavřít smlouvu o veřejných službách, poskytnout jakoukoli kompenzaci za plnění závazků veřejné služby jím vybranému provozovateli, nebo poskytnout jakékoli výlučné právo,
• vztahuje se na veřejné služby v přepravě cestujících, zajišťované drážní a silniční dopravou, členský stát může rozhodnout o tom, že budou zahrnuty i některé služby v oblasti vnitrozemské vodní dopravy,
• stanoví minimální obsah smluv o veřejných službách a jejich maximální dobu trvání, která nepřekročí 10 let (v případě veřejné železniční dopravy při uzavření smlouvy o veřejných službách na základě nabídkového řízení 15 let), za určitých podmínek je možné sjednat i delší dobu trvání smluv,
• určuje podmínky pro výběr dopravce k plnění závazku veřejné služby, přičemž stanovuje, že příslušný orgán může zajišťovat veřejné služby v přepravě cestujících sám, nebo může vybrat dopravce na základě nabídkového řízení; ve stanovených případech může vybrat dopravce přímo (malá zakázka, nouzová situace, služby v oblasti železniční dopravy, vnitřní provozovatel),
• obsahuje minimální požadavky na stanovení výše kompenzace, přičemž rozlišuje mezi případem, kdy je smlouva uzavřena přímo s vybraným dopravcem a případem, kdy je smlouvy uzavřena na základě nabídkového řízení,
• stanovuje požadavky na příslušné orgány, týkající se zveřejňování informací o veřejných službách v přepravě cestujících,
• stanovuje přechodné období v délce 10 let, ve kterém musí členské státy přijmout opatření, aby postupně dosáhly souladu s ustanoveními o způsobu výběru dopravce a v druhé polovině přechodného období umožňuje přijmout reciproční opatření proti dopravcům, kteří nemohou prokázat, že alespoň polovina hodnoty zajišťovaných veřejných služeb byla udělena v souladu s tímto nařízením,
• stanovuje, že kompenzace vyplacené v souladu s tímto nařízením jsou slučitelné se společným trhem a osvobozeny od povinnosti předchozího oznámení podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o založení ES,
• zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 1169/69 a č. 1107/70.

Vnitrostátní právní úprava

Vnitrostátní právní úprava veřejných služeb v přepravě cestujících je rozdělena do dvou oborových právních předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Podrobnosti výpočtu výše kompenzace jsou obsahem nařízení vlády č. 493/2004 Sb., kterým se upravuje prokazatelná ztráta ve veřejné linkové dopravě a kterým se konkretizuje způsob výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě nad financováním dopravní obslužnosti, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 241/2005 Sb., o prokazatelné ztrátě ve veřejné drážní osobní dopravě a o vymezení souběžné veřejné osobní dopravy, ve znění pozdějších předpisů. Jednotlivé oborové zákony stanovují rovněž odlišným způsobem povinnosti spojené se zajištěním informovanosti cestující veřejnosti o službách v oblasti veřejné dopravy, zejména s postupováním jízdních řádů do celostátního informačního systému o jízdních řádech (§ 17 zákona č. 111/1994 Sb. a § 40 zákona č. 266/1994 Sb.).

Přijetím zákona č. 1/2005 Sb., novelizujícího zákon o rozpočtovém určení daní a některé související právní předpisy, včetně zákona o dráhách a zákona o silniční dopravě, došlo k dovršení již dříve započatého procesu regionalizace dopravy. S účinností od 3. ledna 2005 kraje odpovídají za zajištění základní dopravní obslužnosti, tedy za zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících na úrovni regionální, ve své samostatné působnosti a hradí finanční vyrovnání za poskytování těchto služeb ze svých rozpočtů. Zajištění ostatní dopravní obslužnosti je v kompetenci jednotlivých obcí.

Přistoupením České republiky k Evropské unii se právo Evropského společenství stalo přímo aplikovatelným. Z toho plyne změna pohledu na podmínky a možnosti vyplácení kompenzací dopravcům, neboť je třeba postupovat v souladu s pravidly Evropského společenství zejména v oblasti veřejné podpory.

 

d) Vymezení a identifikace problému

Zajištění dopravy ve veřejném zájmu má zásadní význam pro udržení systému veřejné dopravy, který má značný význam nejen sociální, ale spočívá také v příspěvku k regionálnímu rozvoji a udržitelnému rozvoji měst, včetně přispění k prostorové soudržnosti území republiky a zamezení vysídlování odlehlých oblastí. Stejně jako v platné úpravě se proto definice dopravní obslužnosti zaměřuje na zabezpečení dopravy po všechny dny v týdnu.

Průměrně 82%, podle typu obsluhovaného území 60 až 90 % výkonů regionální a nadregionální veřejné dopravy, realizované silniční dopravou, přibližně 95 % výkonů železniční dopravy a všechny výkony městské hromadné dopravy jsou zajišťovány na základě smluv o závazku veřejné služby, uzavřených mezi státem, obcí či krajem a dopravci. Bez existence těchto smluv by dané služby nemohly být poskytovány v potřebné četnosti a kvalitě. Také zbývající část objemu veřejné dopravy, poskytovaná na komerční riziko dopravce, je z dopravně-inženýrského hlediska významně provázána se systémem dopravy v rámci smluv o veřejné službě do jediného dopravního systému, ve kterém zejména v oblasti drážní dopravy plní převážná většina spojů provozovaných na komerční riziko dopravce funkci páteře nadregionální dopravy.

Každoročně je z veřejných rozpočtů určeno na finanční kompenzace na úhradu ztrát dopravců více než 20 mld. Kč. V roce 2006 se na základě údajů z resortní statistiky jednalo celkem o 22,350 mld. Kč, z toho bylo vyplaceno 52,99 % v oblasti městské dopravy, 36,16 % v oblasti regionální dopravy a 10,86 % v oblasti nadregionální dopravy. Vzhledem k tomuto významnému finančnímu toku je nezbytné zajistit co možná nejtransparentnější podmínky pro efektivní vynakládání finančních prostředků z veřejných zdrojů, sloužících k zajištění jednoznačně vymezeného, konkretizovaného veřejného zájmu. V dokumentu Strategie podpory dopravní obsluhy území byl uveden časový vývoj uvedených ukazatelů s tím, že pokles počtu přepravených cestujících se postupně daří snižovat a v některých oblastech přepravy jako příměstská doprava, nadregionální doprava dochází k nárůstům počtu cestujících.

Předložený návrh zákona navazuje na Dopravní politiku České republiky pro léta 2005-2013, která předpokládala provedení legislativních změn v oblasti veřejné dopravy, včetně zpracování zákona o veřejné dopravě. V usnesení vlády ze dne 13. července 2005 č. 882/2005 bylo uloženo zpracovat materiál Strategie podpory dopravní obsluhy území, který byl projednán vládou dne 12. dubna 2006. V usnesení vlády ze dne 12. dubna 2006 č. 382/2006 vláda uložila dále rozpracovat předložený strategický dokument, včetně věcného záměru potřebných legislativních změn. Dne 3. září 2008 vláda vzala na vědomí materiál “Současný stav zajištění plnění úkolů Programového prohlášení vlády na zpracování návrhu nové právní úpravy veřejné dopravy v České republice”, ve kterém byla konstatována potřeba urychleně přijmout adaptační předpis k nařízení 1370/2007.

Uvedená problematika se prioritně týká tří základních skupin:

• cestující, jejichž cílem je naplnění potřeby přemístění za minimální cenu, minimální čas v čase vzniku přepravní potřeby; vzhledem k tomu, že v České republice neexistuje oficiální sdružení cestující veřejnosti, jsou tyto zájmy zastoupeny Ministerstvem dopravy;
• dopravci, jejichž dlouhodobým cílem je obecně podnikat s dlouhodobou maximalizací zisku; v procesu projednávání byli dopravci představováni Svazem dopravy a dalšími sdruženími dopravců;
• příslušné orgány (zadavatelé), jejichž obecným cílem je zajistit, aby přepravní služby v obecném zájmu byly provozovány v požadovaném rozsahu a kvalitě za minimální finanční vyrovnání; v rámci tohoto věcného záměru zastupují úlohu objednatele jednotlivé kraje a jejich organizátoři (například společnosti Regionální organizátor Pražské integrované dopravy, Koordinátor integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, Koordinátor integrovaného dopravního systému Moravskoslezského kraje, Organizátor regionálního dopravního systému Královéhradeckého kraje) a Ministerstvo dopravy za sektor nadregionální dopravy; střet se zájmy cestujících je v případě Ministerstva dopravy možné ošetřit, neboť pohledy objednatele a cestujících jsou z pohledu získání kvalitních služeb vzájemně blízké.

Uvedené zájmové skupiny byly zapojeny do řešení v průběhu zpracování návrhu.

e) Zhodnocení rizik spojených s neřešením problému

Ve svém důsledku by neřešení provázanosti s přijatou právní úpravou na úrovni ES vedlo k vysoké právní nejistotě ohledně slučitelnosti poskytování kompenzací za veřejné služby v České republice s požadavky komunitárního práva a tím k vysokému riziku poskytování nedovolené veřejné podpory.

2. Návrh variant řešení

V průběhu zpracování návrhu zákona byly zvažovány možnosti dosažení uvedených obecných cílů:

Varianta 0 – zachování současného stavu – žádná adaptace právního řádu na Nařízení, žádná implementace návrhů z praxe

V této variantě se nepředpokládají žádné zásahy do právních předpisů ani adaptačního charakteru. Ustanovení o dopravní obslužnosti budou ponechána ve stávajících předpisech beze změny.

Varianta 1 – nelegislativní řešení – samoregulace a adaptace v minimálním rozsahu

Jedná se o variantu minimálních adaptačních zásahů do existujících právních předpisů; jinak je cílů dosahováno jinými než legislativními cestami – zejména spoluprací dotčených subjektů (samoregulací).

Varianta 2 – adaptace právního řádu ČR na Nařízení formou zákona

Jedná se o variantu, kdy adaptace právního řádu ČR na Nařízení bude provedena formou zákona. V rámci varianty 2 se předpokládá pouze adaptace, nikoliv implementace vybraných návrhů dotčených skupin z oblasti veřejných služeb v přepravě cestujících.

Varianta 2a – varianta 2 doplněná o implementaci nejzávažnějších požadavků praxe do zákona

Jde o subvariantu, v jejímž rámci se předpokládá nejen adaptace právního řádu ČR na Nařízení formou zákona, ale rovněž implementace vybraných návrhů dotčených skupin z praxe.

3. Posouzení navržených variant a jednotlivé konzultace

Varianta 0 představuje vysoká rizika z pohledu kompatibility vnitrostátního práva s komunitárním právem ES. Neřešení provázanosti s přijatou právní úpravou na úrovni ES by vedlo k vysoké právní nejistotě mj. ohledně slučitelnosti poskytování kompenzací za veřejné služby v České republice s požadavky komunitárního práva a tím k vysokému riziku poskytování nedovolené veřejné podpory. Předností této varianty je možnost nezasahovat do právních předpisů, nicméně tato varianta byla vzhledem k nekompatibilitě vyloučena na začátku hodnocení. Rovněž všechny oslovené skupiny se k této variantě vyslovily negativně; tato varianta rovněž pomíjí příležitost upravit nově některé oblasti veřejných služeb v přepravě cestujících, které se v současné praxi jeví jako problémové.

Varianta 1 má následující výhody a nevýhody:

• Do existujících právních předpisů, zejména zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a do zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, budou zapracovány pouze minimální požadavky přímo vyplývající z adaptace vnitrostátního práva ČR na požadavky nařízení č. 1370/2007 (příslušný orgán, přezkum postupu příslušného orgánu).
• Úkoly objednatelů nebudou s výjimkou § 178 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, ve znění pozdějších předpisů, explicitně stanoveny. Jejich náplň a struktura bude v území odlišná. Úloha Ministerstva dopravy bude kromě objednávky dopravy zajišťující dopravní potřeby státu v nadregionální dopravě spočívat pouze v usnadnění přenosu dobrých zkušeností.
• Proces přístupu k podnikání nebude oddělen od uzavírání smlouvy o veřejné službě ve smyslu nařízení č. 1370/2007. V případě tohoto řešení hrozí potenciální možnost uvalování finančních břemen bez jejich řádného vyrovnání, např. přetrvávající možnost vázat udělení licence na souhlas dopravce s provozováním jiné dopravní služby, změna licence z důvodů veřejného zájmu a další možné intervence.
• Pojem základní a ostatní dopravní obslužnosti bude nadále základem pro zajišťování dopravní obsluhy území, budou přetrvávat právní nejasnosti ohledně kompetencí jednotlivých orgánů veřejné správy při zajišťování dopravní obslužnosti.
• Vyrovnání formou úhrady prokazatelné ztráty bude v železniční a silniční dopravě odlišné. Pojem prokazatelné ztráty nebude uveden do souladu s nabídkovou cenou vzešlou z nabídkového řízení, které by se mělo stát postupně dominantním způsobem zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících. V průběhu zpracování byla řešena i varianta, že tuto oblast bude nutné řešit i v případě, že by od jiných legislativních řešení bylo upuštěno.
• Koordinace objednávky regionální dopravy navzájem a její soulad s nadregionální a místní dopravou bude řešen náhodným způsobem, nebude zajištěna koheze dopravního systému veřejné dopravy na území státu. Lze očekávat prohlubování problémů v hraničních oblastech jednotlivých regionů České republiky.
• Varianta není v souladu s vládou schválenou dopravní politikou ČR pro léta 2005-2013 ani se Strategií podpory dopravní obsluhy území.
• Varianta byla odmítnuta cílovou skupinou – dopravci - zastoupenou Svazem dopravy České republiky, který opakovaně vyjádřil podporu legislativního řešení uvedené problematiky a odmítl formu samoregulace. Uvedené řešení bylo negativně přijato ze strany zadavatelů, pro které stávající právní úprava nevytváří dostatečné nástroje pro proces uzavírání smluv na služby ve veřejném zájmu. Uvedená varianta má druhotně negativní dopady na cestující, kdy hrozící prohlubující ztráta integrace bude mít zřejmé dopady na mobilitu na rozhraní jednotlivých regionů ČR.

Varianta 2 má následující výhody a nevýhody:

• Do nového právního předpisu budou promítnuty potřebné adaptace českého vnitrostátního práva na nařízení č. 1370/2007 v rozsahu, který odpovídá cílům regulace.
• Varianta je v souladu s vládou schválenou dopravní politikou pro léta 2005-2013 a se Strategií podpory dopravní obsluhy území.
• Zásady této varianty byly příznivě přijaty skupinou zadavatelů i dopravců.
• Varianta pomíjí příležitost nově upravit v Zákoně některé oblasti veřejných služeb v přepravě cestujících, které v praxi dle vyjádření dotčených skupin způsobují problémy.

Varianta 2a má obdobné přínosy jako varianta 2, navíc poskytuje možnost zohlednit i vybrané návrhy a požadavky dotčených skupin z praxe. Nevýhodou této varianty je, že je ze všech uvedených variant nejnáročnější z hlediska přípravy.

b) Konzultace a jejich vyhodnocení

V průběhu přípravy návrhu zákona byly jednotlivé varianty konzultovány s jednotlivými kraji jako zástupci příslušných orgánů, zadávajících veřejné služby v přepravě cestujících na území České republiky. Zároveň byl návrh konzultován se Svazem dopravy jako organizací, zastupující jednotlivé dopravce. Konkrétní popis konzultací je uveden v kapitole 9 přílohy 1.

4. Výběr vhodného řešení

S ohledem na výhody a nevýhody v úvahu připadajících variant uvedených v předchozí kapitole lze zcela vyloučit nulovou variantu, která sice představuje nulovou nutnost aktivity, nicméně znamená riziko poskytování nedovolené veřejné podpory pro chybějící soulad českých právních předpisů s komunitárním právem.

Z výše uvedeného vyplývá, že jako nejlepší varianta byla zvolena varianta 2a, jejíž přínosy – zejména odstranění nejistoty ohledně práv a povinností vyplývajících dotčeným skupinám z Nařízení, zlepšení právní úpravy některých problematických oblastí veřejných služeb v přepravě cestujících apod. – převáží náklady spojené s nutností zpracovávat nový a komplexní zákon.

Na základě uvedených skutečností lze dále konstatovat, že charakter předkládaných věcných změn překračuje vzhledem ke své oborové průřezovosti rozsah novely stávajících právních předpisů. Zatímco dosud bylo možné ustanovení o závazcích veřejné služby a dopravní obslužnosti vložit do modálních zákonů, jeví se jako nezbytné upravit rozsáhlejší průřezovou oblast integrované veřejné dopravy, zejména vztahy mezi objednateli a dopravci v intermodální právní úpravě.

Finanční nároky

Určité finanční nároky jsou spojeny s aplikací nařízení č. 1370/2007. Jedná se zejména o výdaje zadavatelů spojené s vypsáním nabídkového řízení (článek 5 tohoto nařízení) a výdaje spojené se zveřejňováním informací (článek 7 tohoto nařízení). Naproti tomu lze očekávat v některých případech snížení nákladnosti zajištění veřejné dopravy vlivem zvýšení efektivity poskytování služeb vypsáním nabídkových řízení. Vzhledem k přímé použitelnosti těchto ustanovení komunitárního práva ES tyto skutečnosti návrh zákona nemůže žádným způsobem ovlivnit.

V oddílu 1 d) této závěrečné zprávy byly uvedeny výdaje orgánů veřejné správy v České republice na zajištění veřejné osobní dopravy. Tyto výdaje se předpokládá zachovat i v budoucnosti v rozsahu, který si stanoví na základě definice dopravní obslužnosti zadavatel. Kraje a obce budou veřejné služby v přepravě cestujících nadále zajišťovat ve své samostatné působnosti. Na změnu rozsahu vynakládání uvedených veřejných prostředků ze strany zadavatelů oproti současnému stavu návrh zákona nemá žádný dopad.

Určité finanční dopady na veřejnou správu nebo na dopravce mají následující části návrhu:

1. Ustanovení § 19 návrhu zákona upravuje informační povinnosti nad rámec nařízení č. 1370/2007, omezuje se však pouze na přímé uzavření smlouvy, zahrnuje jen identifikační údaje dopravce, předpokládanou průměrnou výši roční hodnoty veřejných služeb a předpokládaný rozsah veřejných služeb. Vzhledem k tomu, že se navrhuje zveřejnění těchto informací způsobem umožňujícím dálkový přístup, jsou vzniklé náklady minimální, předpokládá se zveřejnění informací prostřednictvím internetové prezentace zadavatele. Výši těchto nákladů nelze předem přesně vyčíslit, neboť není zřejmé, kolik smluv bude zadavateli v budoucnu uzavíráno přímo. Vzhledem k celkovým nákladům spojeným s procesem uzavírání těchto smluv jsou však náklady na zveřejnění výrazně řádově nižší.
2. Ustanovení § 8 a příloha k návrhu obsahuje minimální standardy kvality a bezpečnosti, které budou dále rozpracovány v prováděcím právním předpise. Značná část veřejné dopravy je financována z rozpočtů krajů a obcí, proto není možné stanovovat finanční nároky z úrovně státu, které by v uvedených rozpočtech nebyly zohledněny. Z tohoto důvodu se návrh omezuje na stanovení minimálních standardů kvality a bezpečnosti, které budou vycházet ze základních podmínek v oblasti veřejných služeb v přepravě cestujících (např. zajištění přepravy dětského kočárku, zajištění přepravy občanů se sníženou schopností pohybu a orientace v nízkopodlažních vozidlech nebo vozidlech příslušným způsobem vybavených apod.) a nebudou představovat zásahy do finanční náročnosti veřejné dopravy v České republice. Jejich stanovení má pouze za cíl zamezit snižování nákladů na zajištění dopravní obslužnosti na úkor zajištění uvedených základních požadavků na veřejné služby. Případné dodatečné náklady budou záviset na stanovení konkrétních standardů, např. technických požadavků na vozidla a dalších.

Finanční dopady nejsou spojeny s připojenými návrhy novel souvisejících zákonů. Povinnost dopravce v § 18 odst. 2 písm. a) postoupit schválený jízdní řád mezinárodní linkové dopravy do celostátního informačního systému o jízdních řádech je zařazena s ohledem na odlišný režim od vnitrostátní linkové dopravy, který je řešen v § 17 odst. 2.

Sociální dopady

Přijetí návrhu zákona je velmi významné pro udržení poskytování služeb ve veřejném zájmu v oblasti veřejné dopravy. Zachování zajištění dopravní obslužnosti území je podstatné nejen pro regionální rozvoj a rozvoj měst, ale má i významné dopady z hlediska udržení pracovních příležitostí a zajištění dojížďky do školských zařízení. Zajištění systému veřejné dopravy má rovněž význam pro udržení zaměstnanosti u dopravců, zajišťujících dopravní obslužnost, a to i v odlehlých oblastech. V neposlední řadě je využití veřejné dopravy významné v rámci realizace volného času (podpora cestovního ruchu, kultury a další aktivity) a zamezuje vysídlování venkovských oblastí. Na základě těchto skutečností lze očekávat příznivé sociální dopady návrhu zákona.

Dopady na životní prostředí

Zajištění veřejné dopravy má značný význam pro vliv dopravy na životní prostředí, zejména ve městech, přičemž ve městech a v jejich aglomeracích končí i značná část cest z venkovských oblastí. V oblasti veřejné dopravy lze očekávat další zlepšení ukazatelů v oblasti energetické náročnosti a vlivu na životní prostředí, např. na základě návrhu směrnice EP a Rady o podpoře čistých a energeticky úsporných vozidel, která je v současné době připravována.

5. Implementace a vynucování

Přechodné období, ve kterém bude nezbytné naplnit požadavky na výběr dopravce, je stanoveno přímo komunitárním právem, činí deset let od vstupu nařízení v platnost a končí 3. 12. 2019. Nařízení nepředpokládá žádné explicitní sankce pro orgány veřejné správy i dopravce pro případ neplnění stanovených pravidel, s výjimkou uvedených ustanovení o reciprocitě. Proto ani návrh zákona v oblasti problematiky veřejných služeb v přepravě cestujících neobsahuje sankční ustanovení. Proces výběru dopravce i uzavření smlouvy o veřejných službách podléhá pravidlům stanoveným obchodním zákoníkem.

Podrobnější údaje o průběhu hodnocení dopadů regulace jsou uvedeny v příloze 1 této důvodové zprávy.

Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Na danou oblast se vztahuje ustanovení čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Podle čl. 26 Listiny má každý právo podnikat a zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání a činností. Navrhovaný zákon má stanovit podmínky pro zásahy orgánů veřejné správy do podnikání v osobní silniční a drážní dopravě. Orgány veřejné správy mají být stejně jako dosud oprávněny poskytnout kompenzace dopravcům za stanovených podmínek a na smluvním základě. Samotné podnikání v dotčených oborech dopravy tak není nově upravováno. Určitou regulaci zde představuje nově zaváděné stanovení standardů veřejné dopravy, které mají být vyžadovány tehdy, je-li provozovatelům veřejné dopravy poskytována kompenzace z veřejných prostředků. Zařazovaná právní povinnost dodržet určitý standard dopravy nikterak nenarušuje právo podnikat dle čl. 26 Listiny. Pokud by vůbec bylo stanovení standardů hodnoceno jako stanovení podmínek či omezení pro výkon činnosti dle odst. 2 čl. 26 Listiny, pak je v souladu s požadavky vyjádřenými v čl. 4 Listiny.

Navrhovaná úprava přezkumu postupů objednatele při uzavírání smlouvy o veřejných službách přiznává následné právo na soudní ochranu zejména neúspěšným uchazečům o poskytování veřejných služeb v dopravě. Realizuje tedy právo na soudní ochranu vyjádřené v čl. 36 Listiny.

Navrhovaná úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami ani s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Návrh se nedotýká rovného postavení mužů a žen.

Zhodnocení slučitelnosti s předpisy Evropské unie a judikaturou soudních orgánů Evropské unie

Návrh představuje adaptaci nově přijatého nařízení č. 1370/2007, omezuje se s ohledem na jeho přímou použitelnost jen na nezbytnou konkretizaci vnitrostátního právního řádu a je plně slučitelný s tímto nařízením. Návrh je slučitelný také s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a je v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie. Na základě těchto skutečností je návrh plně slučitelný s právem Evropských společenství.

 

 

Zvláštní část

Část první

K § 1:

Ustanovení vymezuje rozsah právní úpravy v návaznosti na čl. 1 nařízení č. 1370/2007. Hlavní předmět právní úpravy spočívá ve stanovení podmínek, za kterých mohou postupovat příslušné orgány za účelem zajištění dopravní obslužnosti. Jako “příslušné orgány” ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení č. 1370/2007 a v souladu s působností vymezenou v § 3 navrhovaného zákona se určují stát, kraje a obce. Navrhovaným zákonem je prováděna adaptace právního řádu ČR na nařízení č. 1370/2007.

V souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1370/2007 se návrh zákona použije v oblasti veřejné drážní osobní dopravy a v oblasti veřejné silniční linkové dopravy. Na základě možnosti vztáhnout úpravu nařízení i na přepravu cestujících po vnitrozemských vodních cestách (čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1370/2007 in fine) stanovuje návrh zákona přiměřené použití své úpravy i pro zajištění veřejných služeb ve vnitrozemské plavbě.

K § 2:

V tomto ustanovení je vymezen pojem dopravní obslužnosti. Vychází se z principů dosud platné právní úpravy v zákoně o dráhách a v zákoně o silniční dopravě. Základní podmínkou pro zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících je skutečnost, že tyto služby přispívají k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu z důvodů sociálních, vlivů dopravy na životní prostředí, prostorové náročnosti dopravy, regionálního rozvoje, případně dalších faktorů. Dopravní obslužnost musí být v rozsahu stanoveném objednatelem zabezpečena po všechny dny v týdnu. Demonstrativním výčtem se uvádí hlavní cíle cest, které mají být prostřednictvím dopravní obslužnosti s přihlédnutím k reálné poptávce po přepravě zajištěny.

K § 3:

Cílem ustanovení je rozdělit působnost při zajišťování dopravní obslužnosti mezi kraje a obce, přičemž se z do určité míry přejímají principy z dosavadní právní úpravy. Hlavní úlohu v zajištění dopravní obslužnosti na regionální úrovni mají i nadále kraje, podpůrnou úlohu obce. V oblasti obecní a městské dopravy mají hlavní úlohu i nadále obce. Stanovení rozsahu dopravní obslužnosti zůstává věcí krajů a obcí a náleží do jejich samostatné působnosti.

Z prostorového hlediska je jako základní předpokládána objednávka veřejných služeb v rámci územního obvodu kraje. Na hranicích územních obvodů jednotlivých krajů pak dojde ke vzájemně odsouhlasenému předání dopravních služeb. Kromě toho může kraj zajišťovat veřejné služby v přepravě cestujících i v územním obvodu jiného kraje na základě jeho souhlasu, resp. v sousedícím územním obvodu jiného státu na základě dohody s příslušným orgánem veřejné moci jiného státu. V posledně jmenovaném případě vychází návrh zákona z ustanovení čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1370/2007, ve kterém se stanoví, že nařízení se vztahuje jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní dopravu. Návrh zákona ovšem nepočítá s tím, že by krajské orgány zajišťovaly dopravní obslužnost jiného státu; vždy se musí jednat o zajištění dopravní obslužnosti území daného kraje, v tomto konkrétním případě prostřednictvím služeb poskytovaných na území jiného státu. Využití této možnosti bude patrně spíše marginální, ovšem v příhraničních regionech nelze vyloučit účelnost takovéto úpravy.

Obec zajišťuje dopravní obslužnost obce nad rámec dopravní obslužnosti území kraje. Úkolem regionální dopravní obslužnosti není zajišťovat v zásadě přepravní potřeby, které se uskutečňují výhradně v územním obvodu obce, ty musí být řešeny obecní dopravní obslužností. Po dohodě s krajem a obcí (obcemi), které mají uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících a jejichž územím dopravní služby prochází, může obec zajišťovat i dopravní služby mimo svůj územní obvod. Souhlas ostatních samosprávných jednotek je požadován pro zajištění kompatibility těchto služeb překračujících hranici obce s regionální dopravní obslužností.

K § 4:

Úloha státu se omezuje v § 4 navrhovaného zákona na veřejné služby v přepravě cestujících v drážní osobní dopravě ve vlacích celostátní dopravy. Účelem dopravní obslužnosti zajišťované Ministerstvem dopravy je spojit významné sídelní aglomerace České republiky (celostátní charakter dopravy) a ve spolupráci s příslušnými orgány jiných států umožnit jejich spojení se sídelními aglomeracemi jiných států (mezinárodní charakter dopravy). Jedná se tak o nástavbu k vlakům regionální dopravy (včetně vlaků regionální dopravy překračující státní hranice), kde veřejné služby v přepravě cestujících zajišťují kraje. Ustanovení § 4 dále vymezuje institucionální zabezpečení dopravní obslužnosti mezi jednotlivými orgány státu. Za stát zde primárně jedná Ministerstvo dopravy, které ovšem s Ministerstvem financí musí uzavřít dohodu o finančním zajištění dopravní obslužnosti v působnosti státu, tj. maximální výši kompenzace a způsobu jejího určení. Na základě této klíčové dohody pak Ministerstvo dopravy určuje rozsah dopravní obslužnosti, která má být zajišťována. Zákon dále upravuje procesní postup v případech, kdy nedojde mezi Ministerstvem dopravy a Ministerstvem financí k dohodě na určení maximální výše kompenzace.

V případě veřejných služeb pro potřebu obrany státu jedná Ministerstvo dopravy i po dohodě s Ministerstvem obrany.

K § 5:

Dopravní plánování v oblasti zajišťování dopravní obslužnosti koncipuje návrh zákona jako činnost směřující k vytvoření transparentního prostředí pro stát a kraje na straně jedné a dopravce na straně druhé, které má napomoci kvalitní spolupráci objednatelů veřejné dopravy a efektivnímu vynakládání veřejných prostředků v této oblasti.

Při formulaci koncepce dopravního plánování byla vzata v potaz zejména úprava územního plánování ve stavebním zákoně (zákon č. 183/2006 Sb., §§ 18 a násl.), plánování v oblasti vod ve vodním zákoně (zákon č. 254/2001 Sb., §§ 23 a násl.), pojetí nástrojů finančního hospodaření a plánování (zejm. rozpočtového výhledu) v zákoně o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (zákon č. 250/2000 Sb., §§ 2 a násl.) a úprava programu rozvoje územního obvodu kraje v zákonu o podpoře regionálního rozvoje (zákon č. 248/2000 Sb.); ve všech případech se jedná o úpravu krátkodobé či dlouhodobější koncepční činnosti a jejích nástrojů.

V § 5 návrhu zákona je dopravní plánování vymezeno jednak svým účelem, svými nástroji a jejich minimálním obsahem a požadavkem na veřejnou přístupnost svých výstupů; § 5 rovněž obsahuje jeden obecný pokyn pro dopravní plánování. Protože převážnou většinu veřejných služeb u obcí zajišťují obcemi zřízené dopravní podniky a protože městská doprava vyžaduje častější změny dopravního řešení, nevztahují se ustanovení o dopravním plánování na obce.

Vzhledem k tomu, že dopravní plánování dopadá na oblast primárně spravovanou kraji v samostatné působnosti, není pojato jako centralizovaná činnost s vrchnostenským postavením ústředního orgánu státu a s hierarchickou závazností dopravních plánů. Návrh zákona naopak vychází z postavení územní samosprávy jako subjektu, který reprezentuje a relativně samostatně spravuje zájmy občanů na určitém území. § 5 proto primárně ukládá povinnost vymezit koncepci zajišťování dopravní obslužnosti území, a to střednědobým výhledem (plánem dopravní obslužnosti území), spolu s rámcovým stanovením jeho minimálního obsahu, přičemž komplexní vymezení obsahu plánu je ponecháno na potřebách zpracovatele. Povinnost zveřejnit zpracovaný plán jeho změny prostřednictvím internetu pak zajišťuje publicitu koncepce veřejné dopravy obcí, krajů a státu pro občany, dopravce i ostatní objednatele veřejných služeb v přepravě. Nejméně pětileté období přípravy plánu dopravní obsluhy území je odvozeno od nejmenšího časového horizontu, v rámci kterého je nezbytné provádět koncepční změny dopravní obslužnosti, připravovat harmonogram vypisování případných nabídkových řízení a případné integrace veřejných služeb v přepravě cestujících.

Zpracování a uveřejnění koncepce dopravní obslužnosti má usnadnit a podpořit účelný přístup k jejímu zajišťování a vynakládání veřejných prostředků v této oblasti a rovněž usnadnit spolupráci jednotlivých objednatelů. Návrh zákona se zde tedy opírá o základní postupy v oblasti samostatné působnosti samosprávy, tedy o spolupráci jednotlivých územních celků v transparentním prostředí a otevřenost vůči občanům.

§ 5 návrhu zákona dále obsahuje jako pokyn, resp. věcnou zásadu dopravního plánování páteřní funkci drážní dopravy při zajišťování dopravní obslužnosti území, s ohledem na význam, rozsah železniční sítě a ekologické aspekty drážní dopravy.

K § 6:

Návrh zákona zde obsahuje úpravu určitých zabezpečování integrovaných dopravních služeb. Při vymezení integrovaných dopravních služeb se návrh odvolává na jejich definici v nařízení č. 1370/2007. Nařízení č. 1370/2007 obsahuje v čl. 2 písm. m) tři prvky integrovaných služeb, a sice (1) jednotný systém jízdného, (2) jednotný jízdní řád a (3) jednotnou informační službu. S ohledem na právní jistotu a možnosti účelného využití institutu integrovaných dopravních služeb ze strany územních samosprávných celků návrh zákona dále stanoví minimální úroveň zajištění jednotné informační služby, tj. poskytování informací o jednotném jízdním řádu a tarifu na jednom místě (např. informační přepážce nebo internetových stránkách).

V odstavcích 2 a 3 § 6 představuje návrh zákona určitou konkretizaci a speciální úpravu k § 14 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, § 35a odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a § 18 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, které se týkají pravomoci zakládat právnické osoby pro výkon samostatné působnosti. Návrh zákona upravuje možnost organizačního zabezpečení integrovaných veřejných služeb prostřednictvím právnické osoby – organizátora, zřízeného kraji nebo obcemi (samostatně i společně), na kterého může jeho zakladatel přenést úkoly při zřizování a organizování integrovaných dopravních služeb, zejm. pověřit organizátora, aby jeho jménem uzavíral smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících. Návrh zákona zde navazuje na výše uvedené paragrafy obecných zákonů a doplňuje specifické požadavky na organizátora, kterými jsou (1) požadavek na 100 % veřejné vlastnictví organizátora a (2) zákaz provozování veřejné dopravy organizátorem. Oba tyto požadavky směřují k zajištění transparentního prostředí a zamezení možného střetu zájmů na straně organizátora při zajišťování dopravní obslužnosti v rámci integrovaného systému.

K § 7:

Návrh zákona zde zakotvuje požadavek na interoperabilitu elektronických systémů plateb a odbavení cestujících, používaných při zajišťování dopravní obslužnosti. Návrh zákona nezavádí povinnost používat elektronické systémy ze strany obcí, krajů a státu, ani nepožaduje konkrétní technologická řešení v této oblasti. Rovněž nenutí ke změnám již zavedených a používaných elektronických systémů. Obsahuje pouze požadavek, aby elektronický systém, který bude pořizován a zaváděn po nabytí účinnosti zákona splňoval požadavky na technickou a provozní interoperabilitu, které budou vymezeny prostřednictvím nařízení vlády (srov. zmocňovací ustanovení v § 35 odst. 1).

Návrh zákona tedy počítá s postupným zabezpečováním vzájemné komunikace elektronických systémů plateb a odbavení cestujících, které nevyvolá náhlé zvýšení požadavků na veřejné rozpočty a zároveň umožní do budoucna využít výhod možnosti technického propojení systémů jednotlivých objednatelů veřejných dopravních služeb (např. zvýšené pohodlí pro cestujícího, možnost efektivního sledování objemu plateb za jízdné apod.).

K § 8 a k příloze:

Návrh zákona zde v návaznosti na čl. 3 a 5 nařízení č. 1370/2007 upravuje dvě základní možnosti jednání státu, krajů a obcí při zajišťování dopravní obslužnosti. Příslušné subjekty veřejné správy mohou buď veřejné služby poskytovat samy, nebo – což bude typický případ – uzavírat pro zajištění těchto služeb smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících.

Pro stát, kraje a obce zde návrh zákona zavádí legislativní zkratku “objednatelé”.

Podmínkou pro uzavření smlouvy je skutečnost, že subjekt, se kterým objednatel uzavírá smlouvu, musí být dopravce podle jiných právních předpisů (ustanovení § 24 a násl. zákona o dráhách nebo ustanovení § 4 a násl. zákona o silniční dopravě). § 8 dále explicitně stanoví, že dopravce musí mít nejpozději ke dni nabytí účinnosti smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících umožněn přístup na dopravní infrastrukturu (přidělenou kapacitu dopravní cesty a potřebné doklady v drážní osobní dopravě a potřebné doklady vydané příslušným dopravním úřadem ve veřejné linkové dopravě) a musí splňovat standardy týkající se kvality a bezpečnosti dopravy, včetně standardů pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Předmětné ustanovení zákona dále vyžaduje, aby dopravce měl zajištěny všechny potřebné materiální prostředky i personál, které jsou nezbytné pro poskytování dopravních služeb. Cílem požadavků je vyloučit možnost uzavření smlouvy s dopravcem, který bude dopravcem pouze po formální stránce, ale reálně nebude schopen zajistit plnění svých povinností. Ze stejného důvodu byl do § 8 včleněn i požadavek na to, aby dopravce byl schopen zajistit plnění souboru činností, které po něm požadují jiné příslušné modální předpisy, tj. zákon o silniční dopravě a zákon o dráhách, i do budoucna po dobu trvání smlouvy. Dopravce tedy musí být schopen zajistit plnění povinností, které mu tyto zákony ukládají, resp. nesmí existovat důvodná pochybnost, že dopravce tyto svoje povinnosti nebude schopen plnit.

Určité vyšší požadavky na dopravce pověřené poskytováním veřejných služeb, zachycené v jednotných standardech kvality a bezpečnosti, by měly přispět k zabezpečení jednotné základní úrovně kvality veřejných služeb, na jejichž provoz přispívají veřejné rozpočty, a přispět tak ke zvýšení atraktivity těchto služeb pro cestující.

Zákon dále stanoví, že pokud objednatel nebude uzavírat smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících a bude tyto služby poskytovat sám, musí i on nejpozději ke dni zahájení poskytování služeb splňovat stejné podmínky, jako dopravce. I v případě, kdy orgán veřejné správy bude přepravní služby zajišťovat sám (což může být případ zejm. menších obcí v autobusové dopravě), musí mít formálně status dopravce. Požadavky na dopravce, uvedené v § 8 odst. 2, směřují na straně jedné k tomu, aby dopravce zajišťující veřejné služby tyto byl schopen efektivně a kontinuálně poskytovat, na straně druhé k tomu, aby poskytované služby měly určitou minimální kvalitu. Oba tyto soubory požadavků jsou podstatné nejen pro objednatele, ale i pro cestujícího a není tedy důvodu nevztáhnout je i na objednatele, pokud bude přepravní služby zajišťovat sám.

Standardy kvality a bezpečnosti stanoví příloha k zákonu, minimální hodnoty a ukazatele standardů kvality a bezpečnosti stanoví prováděcí předpis. Vzhledem k tomu, že nelze centrálně předvídat ani stanovit potřeby a požadavky jednotlivých regionů na dopravce, může objednatel stanovit přísnější hodnoty a ukazatele standardů kvality a bezpečnosti nebo požadovat splnění dalších standardů.

Zákon stanoví, že smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících není veřejnoprávní smlouvou, s ohledem na negativní vymezení charakteru smlouvy se pak právní vztahy vzniklé ze smlouvy o veřejných službách se řídí ustanoveními obchodního zákoníku, podle § 261 odst. 2 obchodního zákoníku.

K určení charakteru smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících jako smlouvy soukromoprávní (a nikoliv veřejnoprávní v režimu správního řádu), jak to činí § 8 odst. 5 návrhu zákona je třeba uvést, že zde se v hodnocení povahy smlouvy odklání od usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008, č.j. Konf 31/2007-82, které vymezilo smlouvu o závazku veřejné služby jako veřejnoprávní smlouvu subordinační. Tato změna v pojetí charakteru smlouvy vychází ze změn v právní úpravě zabezpečování veřejných služeb, jednak na úrovni Evropské unie, kde došlo k nahrazení nařízení (EHS) č. 1191/69 nařízení (ES) č. 1370/2007, jednak na vnitrostátní úrovni, kde jsou změny soustředěny v předkládaném návrhu zákona.

Předpisy EU opouštějí princip, že oblast veřejné dopravy je primárně vrchnostensky spravována jednostranným rozhodováním orgánů veřejné moci a zavádí naopak princip regulované soutěže a přiklání se ke smluvnímu základu vztahů mezi dopravci a orgány státní správy nebo samosprávy při zabezpečení veřejné dopravy. Nařízení již tedy neupravuje možnost bez dalšího uložit výkon závazku veřejné služby vrchnostenským rozhodnutím (s výjimkou marginálního případu rozhodování v mimořádné situaci, kde ovšem také upřednostňuje dohodu). V návaznosti na tento předložený návrh zákona tedy na straně jedné bere za základ vztahů mezi dopravcem a objednatelem uzavřenou smlouvu, jednak odstraňuje ze zákona o silniční dopravě možnost uložit dopravci při rozhodování o licenci provozování určitých linek ve veřejném zájmu (stávající § 12 odst. 2). Smlouva mezi dopravcem a příslušným orgánem veřejné moci tedy na základě nařízení č. 1370/2007 a na základě vnitrostátní úpravy, nově soustředěné v návrhu zákona o veřejných službách v přepravě cestujících, nemůže být v zásadě nahrazena jednostranným rozhodnutím úřadu o uložení povinnosti tyto služby poskytovat. Právě možnost učinit tento krok podle nařízení č. 1191/69 a stávajícího znění zákona o silniční dopravě byla jedním z hlavních důvodů, proč Nejvyšší správní soud posoudil smlouvy uzavírané podle této právní úpravy jako smlouvy veřejnoprávní.

Rovněž co se týče možnosti smluvních stran při sjednávání obsahu smlouvy a stanovování výše kompenzace došlo k výraznému posílení smluvní volnosti, zejm. v případě, kdy je dopravce vybrán v soutěži. To vše svědčí tomu, že nová právní úprava opouští vrchnostenské pojetí a přiklání se a významně posiluje soukromoprávní prvky v charakteru smlouvy.

K § 9:

Návrh zákona zde v návaznosti na čl. 5 nařízení č. 1370/2007 vymezuje dva způsoby uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících. Úprava způsobu uzavření smlouvy je oproti nařízení č. 1191/69 nově upravenou oblastí a jedná se o jednu z klíčových úprav nařízení č. 1370/2007.

Původní znění návrhu nařízení č. 1370/2007 odráželo koncepci Evropské komise na širokém zavedení principů regulované soutěže do oblasti poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících. Tato představa sice doznala v průběhu dalšího projednávání návrhu značného okleštění, nicméně jako jeden z jejích projevů zůstalo v čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1370/2007 zakotveno tzv. nabídkové řízení, tj. výběr mezi nabídkami více dopravců, jako základní pravidlo pro uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících. Jako výjimku z tohoto postupu umožňuje nařízení v čl. odst. 2, 4, 5 a 6 uzavřít smlouvu přímo s jedním vybraným dopravcem.

Návrh zákona v § 9 svou systematikou dodržuje toto rozlišení, podmínky pro využití přímého zadání jsou stanoveny v § 18.

Za účelem výkonu rozpočtového dozoru se stanoví, že objednatel oznámí do 31. března následujícího roku Ministerstvu financí souhrnný přehled smluv o veřejných službách uzavřených v předchozím kalendářním roce.

K § 10:

Pokud má smlouva o veřejných službách charakter koncese na služby, představuje nabídkové řízení podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1370/2007 standardní postup při výběru dopravce. Je založeno v zásadě na stejných obecných zásadách jako zadávání veřejných zakázek, tj. musí být (1) otevřené všem dopravcům, (2) spravedlivé, (3) transparentní a (4) nediskriminační. Narozdíl od zadávání veřejných zakázek ovšem nabídkové řízení není v nařízení formalizováno a je vymezeno v podstatě jen pomocí uvedených zásad. Při zohlednění čl. 5 odst. 3 a čl. 4 odst. 6 a 7 nařízení pro nabídkové řízení striktně vyžaduje pouze dokumentaci nabídkového řízení, která musí mj. vymezit kvalitativní a jiné požadavky na dopravce, jsou-li tyto příslušným orgánem požadovány a musí obsahovat pravidla pro možnost využití subdodávek. Nařízení dále umožňuje, aby po předložení nabídek a případném předběžném výběru došlo k vyjednávání o nabídkách.

V návaznosti na čl. 5 odst. 3 nařízení 1370/2007 stanoví návrh zákona zvláštní vnitrostátní úpravu nabídkového řízení, obsaženou v §§ 10 až 17 návrhu a dále v §§ 24 až 33 (otázky dohledu a deliktů). Základem pro stanovení pravidel nabídkové řízení byl postup podle koncesního zákona. Využití pravidel popsaných zejména v hlavě druhé a třetí v koncesním zákoně je účelné vzhledem ke skutečnosti, že smlouvy o veřejných službách mají charakter, který je obdobný koncesím na služby. Návrh zákona ovšem nepočítá s pozitivním výčtem ustanovení koncesního zákona, která se na nabídkové řízení použijí, ale pozitivně upravuje procesní postup sám, z důvodu přehlednosti, právní jistoty a srozumitelnosti pro adresáty. Formálně je při tom využit způsob odkazů na vybranou úpravu zákona o veřejných zakázkách, se kterými pracuje i koncesní zákon. Tato koncepce jednak zohledňuje specifickou úpravu některých aspektů nabídkového řízení v nařízení č. 1370/2007, využívá pojmosloví zákona o veřejných službách v přepravě cestujících a umožňuje při výběru dopravce větší flexibilitu objednatele, při zohlednění obecných principů v čl. 5 odst. 3 nařízení.

Nabídkové řízení, na jehož základě objednatel vybere dopravce pro uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících podle tohoto zákona bude probíhat následujícím způsobem:

Řízení se zahajuje uveřejněním oznámení o zahájení nabídkového řízení, které je výzvou neomezenému počtu dodavatelů k podání žádostí o účast v nabídkovém řízení a k prokázání splnění požadované kvalifikace. Na rozdíl od koncesního zákona, který předpokládá dvoukolový výběr koncesionáře (na základě oznámení o zahájení koncesního zákona projeví dodavatelé zájem o účast v koncesním řízení, po posouzení kvalifikace dodavatelů jsou dodavatelé, kteří splňují kvalifikaci, vyzvání k podání nabídek), je nabídkové řízení konstruováno pouze jako jednokolové, založené na otevřeném řízení podle zákona o veřejných zakázkách.

Zákon taxativně stanoví povinný obsah oznámení o zahájení nabídkového řízení. S ohledem na zásadu transparentnosti musí být oznámení uveřejněno v informačním systému podle zákona o veřejných zakázkách a v případě veřejných služeb, jejichž předpokládaný rozsah překročí 50 000 km za rok (což je rozsah veřejných služeb, u kterých dle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1370/2007 musí dojít ke specifickému předběžnému zveřejňování) musí být oznámení uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Zajištění zveřejnění v informačním systému i v Úředním věstníku EU je ponecháno na objednateli. Vzor formuláře pro oznámení v informačním systému podle zákona o veřejných zakázkách stanoví prováděcí právní předpis. Oznámení pro Úřední věstník záměrně formalizováno není a je tedy vymezeno pouze svým povinným obsahem; vytvoření případného jednotného formuláře je záležitostí Evropské komise. Oznámení budou zveřejňována v části C Úředního věstníku EU.

Pro obsah zadávací dokumentace stejně jako v koncesním řízení (§ 8 odst. 1 písm. a) koncesního zákona) se použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně s tím, že jsou dále stanoveny požadavky směřující k tomu, aby způsob vymezení veřejných služeb v přepravě cestujících, které budou předmětem nabídkového řízení, umožňoval tvorbu technicky ucelených provozních souborů, jejichž technické zajištění nevyvolá neúměrné vícenáklady, např. bude možné tyto provozní soubory obsloužit z účelného množství technických základen. Zároveň musí být tyto veřejné služby v přepravě cestujících dopravně provázané s ostatními službami, tj. musí mít zajištěny odpovídající přípojové vazby. Cílem těchto požadavků je zamezit rozdělování zajišťovaných veřejných služeb na rozdrobené, vzájemně neprovázané celky, což by ve svém důsledku mohlo vést ke zvyšování nároků na veřejné rozpočty. U železniční dopravy je zvláště zdůrazněn její síťový charakter. Způsob vymezení veřejných služeb v přepravě cestujících by tak měl přispívat k účelnému zajištění dopravní obslužnosti a trvale udržitelnému rozvoji území.

Stejně jako v koncesním řízení se pro poskytování dokumentace, zadávací lhůtu, technické podmínky, klasifikaci předmětu smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, dodatečné informace k zadávacím podmínkám (viz. § 8 odst. 3 koncesního zákona), pro podání nabídek a jejich obsah (viz. § 8 odst. 4 koncesního zákona), pro elektronické prostředky a nástroje (viz. § 6 odst. 3 koncesního zákona) a pro kvalifikaci, její rozsah, prokazování splnění kvalifikace, posouzení kvalifikace a vyloučení z účasti na nabídkovém řízení a jistotu (viz. § 7 odst. 3 koncesního zákona) použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně.

K § 11:

Ustanovení k dalšímu jednání o podaných nabídkách navazuje na čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1370/2007, které přímo stanoví, že o podaných nabídkách lze jednat. Procesně se ustanovení opírá o § 8 odst. 2 a § 9 koncesního zákona. Pokud se objednatel rozhodne o podaných nabídkách jednat, oznámení o zahájení nabídkového řízení dále obsahuje způsob jednání o nabídkách. Před jednáním objednatel vyzve písemně všechny dopravce, kteří nebyli vyloučeni z účasti v nabídkovém řízení, k jednání o nabídkách. Pro průběh jednání se použijí ustanovení zákona o veřejných zakázkách o jednání o nabídkách v jednotlivých fázích jednacího řízení s uveřejněním obdobně. Pro úpravu návrhu smlouvy rovněž platí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně.

K § 12 a 13:

Pro otevírání obálek s nabídkami a hodnotící komisi, pro posouzení a hodnocení nabídek se stejně jako v koncesním řízení (viz. § 11 koncesního zákona) použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně s tím, že hodnotícím kritériem pro výběr dopravce je pouze ekonomická výhodnost nabídky. Na základě výsledků nabídkového řízení vybere objednatel pro uzavření smlouvy dopravce, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější. Při uzavírání smluv se zadavatelé mohou zavázat k budoucímu plnění, které není kryto z rozpočtu zadavatele platného v okamžiku uzavření smlouvy. Toto ustanovení platí i pro smlouvy, na jejichž základě se realizují nadlimitní veřejné zakázky podle zákona o veřejných zakázkách, jestliže smlouva je uzavřena na dobu určitou a to nejméně na dobu 5 let a dodavatel nese některá ekonomická rizika spojená s realizací této veřejné zakázky, která obvykle nese objednatel. Stejně jako v koncesním řízení se pro oznámení o výběru dopravce, pro podání námitek, způsob jejich vyřízení a zákaz uzavření smlouvy a pro uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících (viz. § 12 odst. 2 až 4 koncesního zákona) použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách obdobně.

K § 14:

Stejně jako v koncesním řízení (viz. § 6 odst. 2 koncesního zákona) se pro zrušení nabídkového řízení použijí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách o zrušení zadávacího řízení obdobně, včetně důvodů tohoto zrušení a dává se oprávnění objednateli nabídkové řízení rovněž zrušit v případě, že si takový postup vyhradí v oznámení o zahájení nabídkového řízení.

K § 15:

Smlouvu uzavře objednatel v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného dopravce, popřípadě s upraveným návrhem. Objednatel může uzavřít smlouvu o veřejných službách místo s vybraným dopravcem s právnickou osobou, která se nabídkového řízení neúčastnila, jestliže v nabídce vybraného dopravce byla taková možnost uvedena, včetně právní formy, minimálního navrhovaného základního kapitálu, navrhované vlastnické struktury a návrhu obsazení orgánů takové osoby, ji objednatel nebo vybraný dopravce v době uzavření koncesní smlouvy přímo nebo nepřímo ovládá, jejím předmětem činnosti je realizace předmětu smlouvy, a splňuje základní kvalifikační předpoklady. Jedná se o institut uzavření smlouvy ve zvláštním případě, který je obdobně upraven v § 13 koncesního zákona.

 

K § 16:

Koncesní zákon neobsahuje úpravu změn smluv, které byly uzavřeny v rámci koncesního řízení. Návrh zákona proto vymezuje, za jakých podmínek je možné změnit smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřenou na základě nabídkového řízení, aniž by bylo nutné znovu vypisovat nabídkové řízení. Úprava má usnadnit operativní řešení nově vzniklých potřeb, které vzhledem k charakteru veřejné dopravy a poměrně dlouhému období, na které budou smlouvy uzavírány, může být poměrně časté (zejména odpadá nutnost oznamování podle § 12 odst. 1 návrhu, které je nutné i v případě přímého zadání), ale zároveň vzhledem k omezení rozsahu takto sjednaných dodatečných veřejných služeb, které navíc musí souviset se službami poskytovanými na základě již uzavřené smlouvy, má zabránit obcházení povinností zákonem stanovených. Při stanovení možnosti doplnit smlouvu o dodatečné veřejné služby byly nastaveny obdobné podmínky, jaké se vztahují na použití jednacího řízení bez uveřejnění v ustanovení § 27 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách. Smlouva může být takto měněna v případě nutnosti řešení dodatečných veřejných potřeb, jejichž potřeba vznikla v důsledku okolností objektivně nepředvídatelných při zahájení původního nabídkového řízení, za předpokladu, že dodatečné veřejné služby jsou zjevně provázané s původním rozsahem veřejných služeb. Celková kompenzace za dodatečné veřejné služby nesmí překročit 20 % z celkové výše kompenzace za veřejné služby obsažené v zadávacích podmínkách původního nabídkového řízení.

Do jednoho měsíce po doplnění smlouvy má pak objednatel povinnost zveřejnit oznámení o jejím doplnění na své úřední desce a způsobem umožňující dálkový přístup. Toto ustanovení má zajistit transparenci a možnost přezkumu při využití tohoto institutu.

K § 17:

Ustanovení stanovuje požadavky pro uchování dokumentace nabídkového řízení, a to po dobu pěti let od ukončení účinnost smlouvy o veřejných službách nebo ode dne zrušení nabídkového řízení. Ustanovení dále vymezuje, jaké dokumenty je třeba uchovat. Ustanovení je analogické § 33 koncesního zákona, který stanovuje obdobné lhůty pro uchovávání koncesní dokumentace.

K § 18 a 19:

Návrh zákona zde z důvodů zajištění systematické soudržnosti a srozumitelnosti adresátům jednak vymezuje případy, kdy je možné podle čl. 5 nařízení 1370/2007 uzavřít smlouvu přímým zadáním s vybraným dopravcem bez nabídkového řízení, aniž by ovšem nadbytečně přebíral úpravu nařízení, jednak nastavuje určité procesní požadavky, které mají zaručit transparentní postup i při přímém zadání.

Jádro navrhované právní úpravy pak spočívá v nastavení účinného způsobu přezkumu uzavření smlouvy přímým zadáním tak, jak to požaduje nařízení č. 1370/2007 v čl. 5 odst. 7, které by ovšem zároveň neohrozilo nezbytnou plynulost poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících. Návrh zákona zde jednak zavádí informační povinnost pro objednatele nejpozději 1 rok před zahájením nabídkového řízení nebo před uzavřením smlouvy přímým zadáním podle § 18 písm. a), c) a d) uveřejnit informace ve stanoveném rozsahu v Úředním věstníku Evropské unie, a to v přímé návaznosti na čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1370/2007. Vzhledem k tomu, že postup a způsob zveřejňování není na úrovni EU formalizován, bude toto zveřejňování probíhat v části C Úředního věstníku. Návrh dále ukládá objednateli uveřejnit 2 měsíce před plánovaným uzavřením smlouvy o veřejných službách údaje, které jsou nezbytné pro zhodnocení, zda jsou dodrženy podmínky pro přímé uzavření smlouvy podle návrhu zákona a nařízení č. 1370/2007. Pouze tyto podmínky jsou totiž ve smyslu čl. 5 odst. 7 nařízení č. 1370/2007 předmětem přezkumu v následném správním popř. soudním řízení; předmětem přezkumu naopak není zejm. hodnocení účelnosti volby mezi různými způsoby uzavření smlouvy (nabídkové řízení, přímé uzavření smlouvy). V této souvislosti čl. 7 odst. 4 nařízení č. 1370/2007 pouze stanoví, že objednatel je povinen na vyžádání sdělit důvody pro volbu přímého uzavření smlouvy.

Do 15 dnů od zveřejnění je pak třetím osobám, které mají o uzavření stejné smlouvy zájem a cítí se rozhodnutím objednatele poškozeny, přiznáno právo uplatňovat námitky proti tomuto postupu, které objednatel řeší postupem podle § 111 zákona o veřejných zakázkách.

Dvouměsíční lhůta pro předběžné oznámení záměru uzavřít smlouvu je zda navržena tak, aby jednak poskytla dostatečný prostor pro řešení námitek třetích osob, které mají o uzavření stejné smlouvy zájem a cítí se rozhodnutím objednatele poškozeny, jednak aby nebyla v případě zahájení řízení před Úřadem na ochranu hospodářské soutěže blokována možnost uzavřít smlouvu o veřejných službách.

§§ 19 a 24 a násl. návrhu zákona tedy přiznávají v zásadě tři stupně přezkumu při uzavírání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících: (1) přezkum provádí objednatel sám v rámci uplatnění námitek (postup podle § 13 ve spojení s úpravou zákona o veřejných zakázkách u nabídkového řízení, postup podle § 19 návrhu zákona ve spojení s § 111 zákona o veřejných zakázkách), (2) přezkum ve správním řízení před Úřadem na ochranu hospodářské soutěže (pravomoc a působnost Úřadu pro nabídkové řízení i přímé uzavření smlouvy založena § 24 návrhu zákona a pro proces se v obou případech využijí ustanovení koncesního zákona) a (3) soudní přezkum. Takto nastavené možnosti přezkumu odpovídají požadavku čl. 5 odst.7 nařízení č. 1370/2007 a zároveň konkrétní nastavení postupu přezkumu (zejm. v § 12 u přímého zadání) by mělo zaručit, že případné spory nenaruší nezbytnou plynulost při poskytování veřejné dopravy.

Do 1 měsíce po uzavření smlouvy má pak objednatel povinnost zveřejnit oznámení o jejím uzavření obdobným způsobem a v obdobném rozsahu jako oznámení uveřejněné 2 měsíce před jejím uzavřením.

K § 20:

V článku 5 odst. 1 nařízení č. 1370/2007 se uvádí, že smlouvy o veřejných službách se uzavírají v souladu s tímto nařízením. Zakázky na služby nebo veřejné zakázky na služby, jak jsou definovány ve směrnici 2004/17/ES nebo ve směrnici 2004/18/ES v přepravě cestujících “autobusem či tramvají” se však zadávají v souladu s postupy stanovenými podle uvedených směrnic, pokud tyto směrnice nemají charakter koncesí na služby, jak jsou definovány v uvedených směrnicích.

Klíčovým bodem pro objednatele při výběru dopravce v autobusové a tramvajové dopravě je určení, zda bude postupovat podle pravidel pro zadávání veřejných zakázek (čl. 5 odst. 1 nařízení), nebo zda se uplatní nabídkové řízení, nebo přímý výběr (přímé uzavření smlouvy) podle čl. 5 odst. 2 až 4 nařízení. Pokud zadavatel postupuje podle pravidel pro zadávání veřejných zakázek, tj. podle směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES, resp. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, čl. 5 nařízení se s výjimkou odstavce 1 nepoužije.

Kdy má objednatel povinnost postupovat při výběru dopravce podle zákona o veřejných zakázkách? Podmínky pro tento postup jsou vymezeny v čl. 5 odst. 1 nařízení (a v přehlednější podobě jsou zopakovány v čl. 8 odst. 1). Prostřednictvím nabídkového řízení nebo přímého uzavření smlouvy dle čl. 5 odst. 2 až 4 nařízení se postupuje v případě, že smlouva o veřejných službách má charakter koncese na služby podle zadávacích směrnic; v ostatních případech (tj. pokud tento charakter nemá) se postupuje podle pravidel pro zadávání veřejných zakázek.

Koncese na služby v komunitárním smyslu je vymezena v čl. 1 odst. 3 písm. b) směrnice 2004/17/ES a čl. 1 odst. 4 směrnice 2004/18/ES, a to shodně jako “smlouva stejného druhu jako veřejná zakázka na služby s tou výjimkou, že protiplnění za poskytnutí služeb spočívá buď výhradně v právu užívat služby, nebo v tomto právu společně s platbou”. Koncese na služby jsou vyjmuty z působnosti obou směrnic (čl. 18 směrnice 2004/17/ES a čl. 17 směrnice 2004/18/ES).

Uvedený pojem koncesí na služby je však velmi obecný a byl dotvářen a upřesňován zejm. judikaturou Soudního dvora ES, popř. výkladovou praxí Evropské komise. S ohledem na toto lze vymezit dvě základní charakteristiky koncese na služby: (1) cestující platí dopravci jízdné, tj. dopravní služba je alespoň z části financována třetími osobami a nikoliv pouze zadavatelem (příslušným orgánem), a (2) dopravce musí při poskytování veřejných služeb nést určité riziko, tj. kompenzace poskytovaná dopravci příslušným orgánem nesmí riziko vyloučit, popř. je zcela marginalizovat (k tomu srov. např. následující rozsudky: C-458/03 Parking Brixen, bod 46, C-410/04 ANAV, bod 16, C-382/05 Komise proti Itálii, body 34 a 35). Dopravce zejm. nesmí být plně chráněn proti výkyvům v příjmech z tržeb jízdného, tj. část nákladů musí být pokryta výnosem z jízdného a nikoliv kompenzací a dopravce musí nést určité riziko nesprávného odhadu tržeb, aby měla smlouva o veřejných službách povahu koncese na služby. Riziko nesprávného odhadu nákladů na poskytování služeb je naproti tomu společné pro koncese i veřejné zakázky a není tedy spolehlivým rozlišovacím kriteriem.

Pokud jsou kumulativně splněny obě výše uvedené podmínky, spadá smlouva o veřejných službách do režimu koncesí na služby ve smyslu směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES a při uzavírání smlouvy se použije postup podle čl. 5 odst. 2 a násl. nařízení. Pokud tyto podmínky splněny nejsou, použije se na uzavírání smlouvy o veřejných službách postup podle zákona o veřejných zakázkách.

Nařízení 1370/2007 tedy v oblasti uzavírání smluv o veřejných službách v autobusové a tramvajové dopravě nezasahuje do působnosti směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES. Smlouvy, které spadají pod zadávací směrnice, musí být uzavírány v souladu s nimi. Nařízení pak stanoví pravidla pro uzavírání smluv, které pod zadávací směrnice nespadají. Nařízení tedy v této oblasti nepředstavuje speciální předpis k zadávacím směrnicím, resp. k zákonu o zadávání veřejných zakázek.

Na základě toho je v § 20 návrhu zákona stanoveno, že pro použití § 9 až § 19 musí být splněny tři kumulativní podmínky uvedené v odst. 1 (platba jízdného dopravci od cestujícího, udělení výlučného práva dopravci nebo poskytování kompenzace a v případě kompenzace zákaz vyloučení obchodního rizika). Zavedením těchto podmínek došlo k vydefinování koncese pro účely tohoto zákona a v případě jejich naplnění je objednatel v souladu s nařízením č. 1370/2007 povinen postupovat podle příslušných ustanovení návrhu zákona nařízení č. 1370/2007.

Pokud tyto podmínky naplněny nejsou, opět v souladu s nařízením č. 1370/2007, postupuje objednatel při zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících podle jiného právního předpisu. Tímto jiným právním předpisem je zákon o veřejných zakázkách zejména vzhledem k tomu, že uvedené směrnice jsou do českého vnitrostátního práva zapracovány zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.

K § 21:

Návrh zákona zde z důvodů zajištění systematické soudržnosti a srozumitelnosti adresátům vymezuje možnosti jednání objednatele v mimořádných situacích dle čl. 5 odst. 5 nařízení 1370/2007. Za mimořádné situace spočívající v bezprostředním nebo hrozícím přerušení poskytování dopravních služeb může objednatel jednak uzavřít smlouvu na tyto přepravní služby přímým zadání nebo rozšířit již existující smlouvu bez nutnosti vypsat nabídkové řízení, jednak může poskytování těchto služeb uložit správním rozhodnutím.

Na toto rozhodnutí se použije správní řád; aby byl zajištěn účel postupu v mimořádných situacích (tj. rychlé zajištění poskytování dopravních služeb), vymezuje návrh zákona odchylku od správního řádu speciální úpravou vymezující účastníky řízení a vyloučením odkladného účinku odvolání. Zvláštní vymezení účastníků je nezbytné s ohledem na čl. 5 odst. 7 nařízení č. 1370/2007, podle kterého mají členské státy umožnit přezkum mj. i rozhodnutí v mimořádné situaci, a to na podnět osoby, která měla zájem o poskytování dotčených služeb v přepravě cestujících, tedy potenciálního konkurenčního dopravce. Tento nemá postavení účastníka řízení podle správního řádu a nemohl by tedy podávat opravné prostředky proti rozhodnutí. § 21 odst. 3 proto stanoví zvláštní procesní postup, který umožní dopravcům přihlásit se jako účastník řízení.

Zároveň se stanoví, že působnost nadřízeného správního orgánu krajů v řízení vykonává Ministerstvo dopravy. Odvolacím orgánem tedy nebude Ministerstvo vnitra podle § 178 odst. 2 správního řádu, neboť v oblasti veřejné dopravy disponuje dostatečným personálním a odborným zázemím pro posuzování sporných případů primárně Ministerstvo dopravy.

K § 22:

Poskytování kompenzací se řídí ustanoveními nařízení č. 1370/2007. Obdobně jako v dosavadní právní úpravě se stanoví, že zdrojem pro financování kompenzací jsou příslušné veřejné rozpočty (dosud byla z veřejných rozpočtů hrazena prokazatelná ztráta, což je věcně obdobný pojem jako kompenzace).

V případě uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním obsahuje § 22 zákona povinnost dopravce předložit objednateli tzv. finanční model nákladů, výnosů a čistého příjmu, představující strukturovanou kalkulaci, na jejímž základě lze provést kontrolu, zda nedochází k poskytování nadměrné kompenzace. Prováděcí právní předpis vymezí způsob vytváření finančního modelu, jeho jednotlivé položky a způsob kalkulace pro ověření, zda nedochází k překompenzaci.

Podrobná úprava finančního modelu a práce s ním je omezena na přímo uzavírané smlouvy, neboť nařízení č. 1370/2007 samo obsahuje podrobná pravidla pro určení maximální míry kompenzace také pouze pro tento případ.

V případě nabídkového řízení je rovněž uložena dopravci povinnost předložit finanční model, neboť tento poskytuje objednateli přehled o jednotlivých položkách pro určení kompenzace. Tento postup je ovšem pouze fakultativní, neboť objednatel se může rozhodnout, že finanční model nebude požadovat a využije jiný postup.

S cílem usnadnit aplikaci komunitární úpravy se zařazuje zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který vymezí kompenzaci, způsob jejího výpočtu a doklady pro výpočet.

Ve vztahu k charakteristice kompenzace ve smyslu nařízení č. 1370/2007 se Ministerstvo financí na základě proběhlých jednání vyjádřilo v tom smyslu, že kompenzace má charakter dotace k hospodářskému výsledku, s výjimkou případů, kdy je kompenzace poskytována výlučně za negativní dopady nařízených slev (např. pro žáky, seniory, apod.), kdy má kompenzace charakter dotace k ceně (v případě, kdy je dopad nařízených slev zahrnut do celkového hodnocení dopadů poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících a takto kompenzován, však kompenzace představuje dotaci k hospodářskému výsledku). Kompenzace tedy jako dotace k hospodářskému výsledku nepodléhá platbě DPH.

Upřesňuje se právní povinnost podle dosavadního § 19b odst. 5 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a stanovuje se povinnost dopravce účtovat náklady a výnosy ze smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, pokud poskytuje také jiné služby nebo činnosti, odděleně podle jednotlivých smluv a rozhodnutí, neboť je nezbytné, aby byly náklady, výnosy a provozní aktiva účetně přiřaditelné k jednotlivým závazkům veřejné služby, které jsou předmětem smluv o veřejné službě.

K § 23:

Návrh zákona zde zavádí zvláštní mechanismus pravidelného hodnocení finančního zajištění poskytování dopravní obslužnosti ze strany ústředních orgánů státní správy, a dále stanoví podmínky, za kterých příslušný orgán státní správy musí rozhodnout, zda poskytne účelově vázanou dotaci na zajištění dopravní obslužnosti. Není zakotvena povinnost poskytování dotace ze státního rozpočtu (tedy jakýsi mandatorní výdaj), ale postup pro pravidelné vyhodnocování finanční situace v oblasti veřejné dopravy a jejích potřeb, doprovázené samozřejmě i vyhodnocováním možností státního rozpočtu, a dále mechanismus umožňující reagovat v případě hrozícího propadu objemu poskytované veřejné dopravy na základě mimořádných okolností.

Tato úprava nezasahuje do podřazení zajišťování dopravní obslužnosti pod samostatnou působnost územních samosprávních celků, včetně hrazení objednaných veřejných služeb z vlastních rozpočtů. Případná (avšak nikoliv povinná) dotace ze státního rozpočtu do krajských a obecních rozpočtů se vztahuje na případy, kdy u zvyšování nákladů veřejné dopravy nelze zcela spravedlivě požadovat, aby je nesly jen rozpočty samospráv. Jedná se o případy, kdy je zvyšování nákladů zapříčiněno buď přijetím nového právního předpisu (působnost státu, který má u každého návrhu právního předpisu povinnost hodnotit jeho ekonomické dopady na soukromou a veřejnou sféru), nebo nepředvídatelné mimořádné okolnosti, např. povodně.

K § 24:

Návrh zákona zde jednotně upravuje dohled nad dodržování postupu při uzavírání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících jak pro nabídkové řízení, tak pro uzavření smlouvy přímým zadáním. Návrh zákona zakládá v této oblasti pravomoc a působnost Úřadu na ochranu hospodářské soutěže a z procesního hlediska vychází z úpravy dohledu podle koncesního zákona a přizpůsobuje ji specifickým podmínkám veřejných služeb v přepravě cestujících. Při stanovení pravomoci a působnosti Úřadu se zákon opírá o úpravu obsaženou v §§ 24, 24a, 24b, 24c, 24d, 24f, § 25 odst. 1 a § 26 koncesního zákona.

K § 25:

Stanoví se způsob zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Toto řízení se zahajuje na návrh osoby, která podala námitky v průběhu nabídkového řízení podle § 13 odst. 2, nebo po uveřejnění oznámení, týkajícího se přímého uzavření smlouvy podle § 19 odst. 3. Pro tuto osobu se zavádí legislativní zkratka “navrhovatel”. Dále může být řízení zahájeno z moci úřední.

K § 26:

Odst. 1 vymezuje situace, ve kterých může být návrh podle § 25 podán, a to a) proti postupům objednatele v nabídkovém řízení nebo b) proti postupům objednatele při uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním. Stanoví se náležitosti návrhu, včetně složení kauce podle § 27, a lhůta podání návrhu. Tato lhůta je stanovena na dobu deseti kalendářních dní od obdržení rozhodnutí, kterým objednatel námitkám nevyhověl, nebo 25 kalendářních dnů ode dne odeslání námitek stěžovatelem, pokud objednatel námitky nevyřídil. Objednatel je povinen zaslat Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 7 dní od jeho doručení a v případě podání námitek proti postupu objednatele v nabídkovém řízení zaslat Úřadu rovněž příslušnou dokumentaci nabídkového řízení. Tato úprava podmínek zahájení řízení je analogická postupu podle koncesního zákona.

K § 27:

Upravuje se kauce, kterou je povinen složit navrhovatel Úřadu společně s podáním návrhu. Úprava je obdobná úpravě v koncesním zákoně.

K § 28:

Definují se účastníci řízení jako objednatel, v řízení zahájeném na návrh též navrhovatel a v řízení o přezkoumání rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky též vybraný dopravce. Úprava je analogická úpravě v koncesním zákoně.

 

K § 29 a 30:

Upravují se podmínky pro zastavení řízení, zamítnutí návrhu a pro uložení nápravného opatření. Podmínky pro zastavení řízení jsou uvedeny v § 29, zamítnutí návrhu v § 30 odst. 2. Úřad uloží nápravné opatření, pokud jsou splněny tyto kumulativní podmínky:

• objednatel nedodržel postup stanovený tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropského společenství,
• tento postup výrazně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo uzavření smlouvy o veřejných službách a
• smlouva dosud nebyla uzavřena

Nápravné opatření může mít podobu zrušení nabídkového řízení nebo zrušení jednotlivého úkonu objednatele.

K § 31:

Upravuje se způsob nesení nákladů řízení, dále se použije úprava v zákoně o veřejných zakázkách, na kterou se odvolává koncesní zákon.

K § 32 a 33:

V § 32 jsou vymezeny správní delikty objednatelů. Navržená úprava vychází z úpravy v koncesním zákoně a adaptuje ji na podmínky uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících. Stanoví se maximální výše pokuty, kterou lze za jednotlivé správní delikty udělit. Správní delikty projednává v prvním stupni Úřad a pravomocná rozhodnutí zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. Upravují se rovněž okolnosti, kdy objednatel za správní delikt neodpovídá a okolnosti za kterých odpovědnost objednatele za správní delikt zaniká. Tato úprava je analogická úpravě v koncesním zákonu.

K § 34:

Přechodná ustanovení návrhu zákona obsahují jednak úpravu navázanou na čl. 8 nařízení 1370/2007, jednak úpravu navázanou na interoperabilitu elektronických systémů plateb a odbavení cestujících.

V souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení 1370/2007 se v přechodných ustanoveních stanoví, že smlouvy uzavřené podle dosavadních právních předpisů zůstávají dále v platnosti a zároveň je omezena možnost prodlužování platnosti těchto smluv, aby nedocházelo k obcházení postupů podle nařízení 1370/2007.

Pro prvotní pořízení dopravního plánu je poskytnuto přechodné období 18 měsíců, s cílem poskytnout státu a krajům dostatečný prostor pro zabezpečení nové povinnosti.

Ve vztahu k elektronickým systémům plateb a odbavení cestujících stanoví přechodná ustanovení, že požadavky na interoperabilitu musí splňovat až systémy, které začnou být provozovány 1 rok po nabytí účinnosti zákona.

Ve vztahu ke standardům kvality a bezpečnosti zdůrazňují přechodná ustanovení nutnost zachovat právní jistotu a zákaz retroaktivity tak, aby se nové požadavky neaplikovaly na již zahájená a probíhající výběrová řízení.

K § 35 a 36:

Navrhuje se zmocnění pro vládu k vydání nařízení upravujícího podrobnosti k elektronickým systémům plateb a odbavení cestujících podle § 7 a k vydání nařízení stanovujícího minimální hodnoty a ukazatele standardů kvality a bezpečnosti podle § 8. Dále se navrhuje zmocnění pro Ministerstvo dopravy k vydání vyhlášky upravující podrobnosti o kompenzacích podle § 22 odst. 9 a vzor formuláře pro uveřejnění oznámení o zahájení nabídkového řízení v informačním systému podle zákona o veřejných zakázkách podle § 10 odst. 6.

K § 36:

Dosud platné prováděcí právní předpisy k zákonu č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, i k zákonu č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, jejichž předmětem je prokazatelná ztráta, se opírají o nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70, která byla nařízením č. 1370/2007 zrušena. Úprava v nich obsažená vychází z principu tzv. prokazatelné ztráty, která je v novém přímo použitelném nařízení nahrazena kompenzací. Je proto třeba zrušit také oba prováděcí předpisy.

K části druhé - § 37:

K bodu 1:

Navrhuje se zrušit vymezení pojmů, pokud jde o pojmy “veřejný zájem” a “dopravní obslužnost”. V navrhované právní úpravě bude postačovat pojem dopravní obslužnosti obsažený v § 2 v části první.

K bodu 2:

Provádí se terminologická změna v návaznosti na opuštění koncepce základní dopravní obslužnosti a zavedení pouze jednoho pojmu “dopravní obslužnost”.

K bodu 3:

Navrhuje se zrušení v praxi nevyužívaného ustanovení, které umožňovalo dopravnímu úřadu v případě veřejného zájmu vázat udělení licence na souhlas dopravce s provozováním jiné linky nebo vedením linky odlišné.

K bodu 4:

Změna v ustanovení upravujícím případy, kdy nelze udělit licenci, má zpřesňující charakter, omezuje se na případy, kdy je uzavřena smlouva o veřejné službě v přepravě cestujících podle zákona v části první návrhu.

K bodu 5:

V souvislosti se zrušením § 12 odstavce 2 je nutné zrušit také příslušný důvod pro neudělení licence.

K bodu 6:

V návaznosti na úpravu integrovaných služeb v přepravě cestujících a rovněž s cílem komplexního zlepšení poskytování informací o veřejné dopravě a tím i zvýšení atraktivity veřejné dopravy pro cestující se odstraňuje dosavadní nesystémová úprava, na základě níž jízdní řády městské autobusové dopravy nebyly postupovány do celostátního informačního systému o jízdních řádech.

 

K bodu 7:

Navrhuje se vypustit povinnost označovat vozidlo názvem výchozí zastávky spoje. Tento krok reaguje jednak na požadavky praxe, jednak dochází ke sladění s požadavky standardů kvality a bezpečnosti podle § 8 a přílohy zákona.

K bodu 8:

Navrhuje se zrušit ustanovení o závazcích veřejné služby, dopravní obslužnosti a prokazatelné ztrátě. Tato ustanovení jsou nahrazena přímo použitelným nařízením č. 1370/2007 a zčásti je jejich dosavadní obsah přebírán do nové právní úpravy v části první.

K bodu 9:

Ustanovení o státním dozoru nad financováním dopravní obslužnosti se zrušuje, protože dopravní obslužnost zajišťují kraje a obce v samostatné působnosti a problematika je řešena v zákoně č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o finanční kontrole).

K bodu 10:

S cílem zamezit aplikačním pochybnostem a kompetenčním sporům se zahrnuje ustanovení, podle něhož je působnost stanovená zákonem o silniční dopravě ve směru k orgánům územní samosprávy výkonem státní správy, nikoliv samosprávy.

K bodu 11:

V závěrečném zmocňovacím ustanovení se provádějí nezbytné změny, které vyplývají ze zrušení § 19a a 19b.

K části třetí – § 38:

K bodu 1:

V zákoně č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, se také navrhuje zrušit vymezení pojmů, pokud jde o pojmy veřejný zájem a dopravní obslužnost. V navrhované právní úpravě bude postačovat pojem dopravní obslužnosti obsažený v § 2 odst. 2 části první.

K bodu 2:

Pojem dopravní obslužnost již nebude v tomto zákoně používán, je proto nutné uvedenou část věty zrušit.

K bodu 3:

Navrhuje se vypustit povinnost označovat vozidlo názvem výchozí zastávky spoje. Tento krok reaguje jednak na požadavky praxe, jednak dochází ke sladění s požadavky standardů kvality a bezpečnosti podle § 8 a přílohy zákona.

K bodu 4:

Navrhuje se zrušit ustanovení o závazcích veřejné služby, dopravní obslužnosti a prokazatelné ztrátě. Tato ustanovení jsou nahrazena přímo použitelným nařízením č. 1370/2007 a zčásti je dosavadní obsah rušených ustanovení přebírán do nové právní úpravy.

K bodu 5:

Zařazuje se obdobné ustanovení jako v § 17 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, které zajistí, aby centrální informační systém o jízdních řádech obsahoval komplexní údaje o silniční i železniční osobní dopravě.

K bodu 6:

S ohledem na předchozí bod, který zrušuje § 39a, se zrušuje také příslušný správní delikt.

K bodu 7:

Návrh změny v závěrečném zmocňovacím ustanovení souvisí se zrušením § 39, § 39a a § 39b.

K části čtvrté - § 39:

Úprava v § 9 odst. 2 zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, je nadbytečná a navrhuje se její zrušení. Otázky úhrady prokazatelné ztráty v současné době řeší zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, na základě navrhované úpravy bude problematika kompenzace (tento pojem odpovídá pojmu prokazatelná ztráta) zařazena do zákona o veřejných službách v přepravě cestujících.

 

K části páté - § 40:

Navrhuje se nabytí účinnosti zákona dnem 1. 7. 2010.

 

 

 

V Praze dne 22. 2. 2010

 

 

 

předseda vlády

 

 

 

ministr dopravy