Parlament České republiky
Poslanecká sněmovna

Poslanecká sněmovna

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I

V § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 265/2001 Sb., se za slovo “majetkovou” vkládají slova “ , morální nebo jinou”.

Čl. II

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace

Hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), jež byly schváleny usnesením vlády č. 877 ze dne 13. srpna 2007, nebylo k tomuto návrhu prováděno, neboť se jedná o novelizaci obecného procesního předpisu, u kterého se proces RIA nevyžaduje.

Podle stávající právní úpravy je “účelem trestního řádu upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni”. Podle stávající úpravy trestního řízení je tedy vlastním předmětem trestního řízení pokud možno rychlé a efektivní shromáždění důkazů směřujících k prokázání viny nebo neviny osoby, proti níž je vedeno trestní řízení, a následné rozhodnutí o otázce viny a o trestu, tj. jedná se primárně o řízení zabývající se otázkou viny a trestu za spáchaný trestný čin.

Vedle rozhodování o vině a trestu, ovládaného principem oficiality, může v sobě trestní řízení zahrnovat i adhezní řízení, ve kterém je projednáván nárok poškozeného na náhradu škody. Tento postup má pro poškozeného význam zejména z hlediska rychlosti rozhodnutí o náhradě škody, přičemž – na rozdíl od standardního civilního řízení – nevyžaduje od poškozeného zvýšené výdaje na úhradu soudního poplatku ani nesení důkazního břemene. Rozhodnutím o povinnosti uhradit poškozenému škodu způsobenou trestnou činností se nadto doplňuje preventivně výchovné působení uloženého trestu. Možnost rozhodovat o náhradě škody poškozenému v rámci trestního řízení je tak důležitým prvkem i z pohledu trendu tzv. restorativní justice.

Trestní řád však připouští, aby adhezního řízení bylo využito pouze pro rozhodnutí o náhradě majetkové škody vyjádřitelné v penězích. Současný právní stav tedy neumožňuje, aby o nemateriální újmě bylo rozhodnuto přímo v trestním řízení, poškozený se v těchto případech může domáhat přiměřeného zadostiučinění, popř. náhrady nemajetkové újmy v penězích, žalobou na ochranu osobnosti podle § 13 občanského zákoníku v civilním řízení. Této možnosti však poškození nevyužívají příliš často. Přirozenou reakcí na prožité trauma bývá snaha “na celou věc co nejrychleji zapomenout” a neprodlužovat tak dobu, kdy je toto trauma projednáváno před orgány veřejné moci; svoji roli může hrát i například vztah mezi obětí a pachatelem. V případech mnohaletého týrání nadto dochází k určitým posunům v psychice oběti, která podání trestního oznámení a další právní kroky vnímá již zkreslenou optikou jako snahu o pomstu, přičemž současně vinu za prožité násilí často spatřuje na své straně. Nelze opomíjet ani skutečnost, že důsledkem trestné činnosti může být i zhoršení ekonomické situace oběti, což může představovat faktickou překážku pro uplatnění tohoto nároku v civilním řízení. Důvodem, proč se oběti nedomáhají kompenzací za prožité trauma před civilními soudy, může být samozřejmě i nízké právní vědomí.

Cílem předložené novely je umožnit, aby o náhradě morální a jiné škody – shodně jako o náhradě majetkové škody – mohlo být rozhodnuto již v průběhu trestního řízení. Pokud by se přiznání náhrady morální nebo jiné škody stalo součástí trestního řízení, mělo by to výchovný efekt na pachatele, ale současně, a to především, by to mělo pozitivní vliv na poškozeného. Z tohoto přístupu ostatně vychází i nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.).

Možnost rozhodovat o odčinění nemajetkové škody v rámci trestního řízení není ani v zahraničních úpravách ojedinělá. Tak například ve francouzské úpravě je možno uspokojit požadavky oběti u trestního soudu na úplnou náhradu všech škod, které se týkají trestného činu (může být uplatněna tělesná újma, materiální i morální škoda). Rovněž tak v Nizozemí je možné žádat v adhezním řízení jak náhradu hmotné škody, tak i škody nemajetkové; kromě toho může být oběť příjemcem tzv. odškodňovacího opatření, které je druhem trestní sankce. Poškozený nebo soud může nárok na odškodnění rozdělit na dvě samostatné části, kdy o jedné (jednoduché) části rozhoduje trestní soud a s druhou částí je oběť odkázána k civilnímu soudu. Možnost náhrady nemateriální újmy předpokládá rovněž např. úprava slovenská, polská nebo rakouská.

Adhezní řízení v podstatě nahrazuje občanskoprávní řízení, v němž by jinak byl nárok na náhradu škody uplatňován. Při rozhodování v adhezním řízení je tak nutno respektovat hmotněprávní ustanovení zvláštních předpisů, na kterých je uplatněný nárok založen a jimiž se také řídí. Výše nároku na náhradu morální nebo jiné škody, pokud o ní bude soud rozhodovat v adhezním řízení, bude určena soudem na základě výsledku dokazování v řízení před soudem, přičemž poškozený bude mít povinnost uvést, z jakých důvodů a v jaké výši nárok na náhradu morální nebo jiné škody uplatňuje. Při rozhodování o náhradě morální a jiné škody se navrhuje postupovat shodně jako při rozhodování o náhradě majetkové škody. Pokud tedy bude pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody třeba provádět další dokazování, jež přesahuje potřeby trestního stíhání a podstatně by je protáhlo, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních. Na řízení ve věcech občanskoprávních odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.

Předloženou drobnou novelou dochází k výraznému posílení práv poškozených, kteří budou moci dosáhnout již v rámci trestního řízení úplné satisfakce a vyrovnat se tak s nepříznivými následky trestného činu, čímž bude odstraněn určitý dlouhodobě pociťovaný deficit právní úpravy. S přihlédnutím k charakteru této novely a i s přihlédnutím k návrhu na zkrácení funkčního volebního období Poslanecké sněmovny se navrhuje, aby s předloženým návrhem zákona vyslovila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlas již v prvním čtení.

Stávající právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky. Navržená úprava má zcela stejné dopady na muže i na ženy.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Postavením obětí v trestním řízení se zabývají některé akty Evropské unie či mezinárodní smlouvy (např. rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení, směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů, Evropská úmluva o odškodňování obětí násilných trestných činů ze dne 24. listopadu 1983 vyhlášená pod č. 141/2000 Sb.m.s.), nicméně problematikou náhrady nemateriální škody v rámci trestního řízení se žádný z těchto dokumentů výslovně nezabývá.

U navrhované úpravy se celkově nepředpokládají negativní dopady na státní rozpočet, na ostatní veřejné rozpočty ani na podnikatelské prostředí České republiky.

Navrhovaná úprava posiluje postavení poškozeného v rámci trestního řízení, kterému bude umožněno domoci se již v jeho rámci odškodnění za morální nebo jinou škodu, která mu vznikla v souvislosti s trestnou činností. Navrhovaná úprava tak bude mít pozitivní sociální dopady. Předložený návrh zákona nemá žádný vliv na životní prostředí.

Podle procesní definice poškozeného obsažené v ustanovení § 43 odst. 1 tr. ř. je poškozeným ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Subjektem adhezního řízení se může stát se zřetelem k ustanovení § 43 odst. 3 a § 228 odst. 1 tr. ř. pouze osoba, které byla v souvislosti se spáchaným trestným činem způsobena majetková škoda. Za majetkovou škodu se považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná v penězích a reprezentuje majetkové hodnoty, které je třeba vynaložit pro uvedení do původního stavu; majetkovou škodu však není pouze škoda vzniklá zmenšením majetku poškozeného, ale i jiná materiální újma, pokud její náhradu příslušné předpisy o odškodňování přiznávají a jestliže ji lze odčinit nebo zmírnit uvedením do původního stavu, peněžitou náhradou nebo protihodnotou za utrpěnou újmu.

V souladu s cílem deklarovaným v obecné části důvodové zprávy se navrhuje rozšířit rozsah adhezního řízení i na rozhodování o náhradě nemateriální újmy (dle stávající terminologie trestního práva procesního o náhradě “morální a jiné škody” – viz § 43 odst. 1 tr. ř.).

S ohledem na skutečnost, že rozhodování o náhradách morální a jiné škody představuje pro trestní soudy novou agendu, navrhuje se, aby účinnost zákona byla stanovena prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, aby byla zachována určitá legisvakační lhůta pro seznámení se s touto problematikou, kterou doposud řeší civilní soudy.

V Praze dne 2. února 2010

Jiří Pospíšil v.r.

Jiří Polanský v.r.

Josef Ježek v.r.

Dana Filipi v.r.

Zdeňka Horníková v.r.

Petr Krill v.r.

Zdeněk Mach v.r.

Miroslav Jeník v.r.

Václav Mencl v.r.

Jan Bauer v.r.

(změny jsou vyznačeny tučným písmem)

§ 228

1. Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou, morální nebo jinou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.
2. Výrok o povinnosti obžalovaného k náhradě škody musí přesně označovat osobu oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen. V odůvodněných případech může soud vyslovit, že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti zároveň určí.
3. Výrok rozsudku o plnění v penězích může být na návrh poškozeného vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a

1. škoda byla způsobena na peněžních prostředcích v cizí měně nebo na věcech zakoupených za takové peněžní prostředky, nebo
2. obžalovaný nebo poškozený je cizozemcem.