Sněmovní tisk 1033/0
Novela z. o pomoci v hmotné nouzi - RJ
Originál dokumentu (48.6 KB)Následující text je vygenerován z orginálního dokumentu pomocí HTML konvertoru a nemusí být věrnou podobou originálního textu (odlišnosti ve formátování textu, poznámek pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, atd.) a slouží pouze pro náhled, úplné zobrazení získáte prostřednictvím odkazu na originál dokumentu.
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
2010
V. volební období
___________________________________________________________
1033
Návrh
poslanců Aleny Páralové, Zdeňka Škromacha, Miroslava Opálky a Ludvíka Hovorky
na vydání
zákona
kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů
zákon
ze dne ………….. 2010,
kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
- Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto:
1. V § 24 odst. 1 písm. b) se slova “a osob, které jsou invalidní ve třetím stupni, ale nemají nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně” zrušují.
2. V § 24 odst. 1 písm. c), e) a g) se slova “§ 25 až 30” nahrazují slovy “§ 25 až 28 a 30”.
3. V § 24 odst. 1 písm. g) se za slova “výdělečné činnosti,” vkládají slova “osobu, která je invalidní v prvním nebo ve druhém stupni,”.
4. V § 24 odst. 1 se písmeno h) zrušuje.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
Od 1. 1. 2009 je účinná novela zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o pomoci v hmotné nouzi”), kterou byla upravena částka živobytí u osob, které pobírají příspěvek na živobytí déle jak 6 kalendářních měsíců. Také od tohoto data může být obcemi organizován institut veřejné služby jako další možnost pro osoby v hmotné nouzi, aby byly víceméně aktivní a nebyla jim snížena částka živobytí na existenční minimum. Změna spočívala v tom, že částka živobytí u osob, které pobírají příspěvek na živobytí déle jak 6 měsíců a nepatří mezi osoby, které mají jakýkoli příjem z výdělečné činnosti nebo nevykonaly alespoň 20 hodin za měsíc veřejnou či dobrovolnickou službu či pobírají podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci nebo patří mezi osoby, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastním přičiněním, činí částku existenčního minima a nelze ji navýšit ani z důvodu dietního stravování.
Od 1. 1. 2010 je účinná další zpřísňující právní úprava v zákoně o pomoci
v hmotné nouzi pro skupinu osob, které jsou invalidní ve třetím stupni, ale nemají nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, a v takovýchto případech jim klesá částka živobytí na úroveň existenčního minima bez možnosti navýšení.
Praxe ukazuje, že pokles částky živobytí na úroveň existenčního minima bez možnosti navýšení o částku dietního stravování ohrožuje osoby závislé na dietním stravování na jejich zdraví. Proto se navrhuje zachovat možnost navýšení částky živobytí o částky dietního stravování, které jsou uvedeny v prováděcím předpisu (vyhláška č. 504/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve znění vyhlášky č. 626/2006 Sb.).
S ohledem na aktuální celkovou situaci na trhu práce a s přihlédnutím k obtížnému zaměstnávání osob se zdravotním postižením se navrhuje vypustit sankční opatření vůči osobám, které jsou uznány invalidní ve třetím stupni, a nevznikne jim nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Z výše uvedeného důvodu se zároveň doporučuje v případě osob invalidních v prvním nebo ve druhém stupni jejich vyloučení z okruhu osob, u nichž dochází po 6 měsících pobírání příspěvku na živobytí k poklesu částky živobytí na úroveň existenčního minima.
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Na návrh zákona se nevztahují předpisy Evropské unie, a není tedy s nimi v rozporu. Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, nebudou návrhem zákona dotčeny.
Návrh zákona se nedotýká principu rovného zacházení s muži a ženami. Návrh zákona nemá vliv na životní prostředí. Předkládaný návrh zákona nemá žádný dopad na podnikatelské prostředí.
Ekonomický dopad předkládaného návrhu
Zvýšené finanční náklady budou pokryty v rámci stávajících finančních limitů státního rozpočtu kapitoly MPSV. Pokles částky na živobytí na úroveň existenčního minima po uplynutí 6 měsíců pobírání příspěvku na živobytí se v současné době dotýká cca 1000 občanů s potřebou dietního stravování měsíčně. Zachování možnosti navýšení částky živobytí o částky dietního stravování u těchto osob představuje částku cca 14 mil. Kč ročně.
Návrh zákona nemá dopady na rozpočty a krajů a obcí.
Odůvodnění návrhu schválit návrh zákona v prvém čtení
Navrhuje se, aby s návrhem zákona na základě § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas již v prvém čtení. Tento návrh je odůvodněn časovou naléhavostí. Je účelné, aby zákon nabyl účinnosti co nejdříve, a je třeba vzít v úvahu též čas potřebný pro projednání návrhu zákona v Senátu a lhůtu podle čl. 50 Ústavy pro prezidenta republiky. Včasným přijetím zákona bude reagováno na aktuální poznatky praxe a současnou obtížnou situaci na trhu práce, zejména pokud se jedná o kategorie osob s přiznáním některého ze stupňů invalidity. V neposlední řadě uvádíme, že se jedná svým rozsahem o malou právní úpravu.
Zvláštní část
K čl. I bodům 1 a 4
Především z důvodů aktuální obtížné situace z hlediska uplatnění osob, které jsou invalidní ve třetím stupni, ale nemají nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, na trhu práce se navrhuje vypustit sankční ustanovení, které stanovuje snížení částky živobytí až na úroveň existenčního minima, navíc bez možnosti navýšení o částky určené k dietnímu stravování.
K čl. I bodu 2
Nemožnost zvýšení částky živobytí o částky určené k dietnímu stravování se jeví jako nepřiměřeně přísné opatření především s ohledem na skutečnost, že tyto částky by měly být přiznávány pouze v závislosti na zdravotním stavu postiženého, přičemž jiné okolnosti by zde neměly být rozhodné.
K čl. I bodu 3
Navrhovaná úprava bere v potaz nelehkou situaci osob, které byly uznány invalidními, byť i v prvním nebo ve druhém stupni, ohledně jejich složitějšího uplatňování na trhu práce, a to zejména v současné době.
K čl. II
Účinnost se navrhuje co nejdříve, a také s ohledem na způsob posuzování orgány pomoci v hmotné nouzi, tedy od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po dni vyhlášení zákona.
V Praze dne 27. ledna 2010
Alena Páralová, v. r.
Zdeněk Škromach, v. r.
Miroslav Opálka, v. r.
Ludvík Hovorka, v. r.
Platné znění ustanovení zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi,
s vyznačením navržených změn
§ 24
Částka živobytí osoby a částka živobytí společně posuzovaných osob
(1) Částka živobytí osoby činí
a) u nezaopatřeného dítěte částku životního minima, popřípadě zvýšenou podle § 29,
b) u osob, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací (§ 11 odst. 3), s výjimkou nezaopatřených dětí a osob, které jsou invalidní ve třetím stupni, ale nemají nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, částku existenčního minima zvýšenou o polovinu částky rozdílu mezi životním minimem osoby31) a existenčním minimem, popřípadě zvýšenou o částky uvedené v § 26 až 29,
c) u osoby, pokud není uvedena v písmenu a) nebo b), která nesplnila povinnost uvedenou v § 12 odst. 3, částku existenčního minima; zvýšení částky živobytí podle § 25 až 30 § 25 až 28 a 30 této osobě nenáleží,
d) u osoby, která není uvedena v písmenech a) až c), e) až h), částku existenčního minima, popřípadě zvýšenou o částky uvedené v § 25 až 30,
e) u osoby, která není uvedena v písmenu a) nebo b) a dluží na výživném pro nezletilé dítě částku vyšší než trojnásobek měsíční splátky stanovené rozhodnutím soudu, nebo vyšší než částku, která by připadala na 3 měsíce, je-li plnění vyživovací povinnosti stanoveno jiným způsobem, částku existenčního minima, nejde-li o osobu, které vznikl dluh na výživném až po podání žádosti o příspěvek na živobytí a která z důvodu nedostatečného příjmu podala soudu návrh na zrušení nebo snížení výživného; zvýšení částky živobytí podle § 25 až 30 § 25 až 28 a 30 této osobě nenáleží.
f) u osoby, která vykonávala dobrovolnickou službu21) nebo veřejnou službu v rozsahu alespoň 30 hodin v kalendářním měsíci, částku existenčního minima zvýšenou o polovinu rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem, popřípadě zvýšenou o částky uvedené v § 25 až 30,
g) u osoby, která pobírá příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců, částku existenčního minima; zvýšení částky živobytí podle § 25 až 30 § 25 až 28 a 30 této osobě nenáleží. Toto ustanovení se nevztahuje na osobu, u které se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací (§ 11 odst. 3), osobu pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osobu, která má příjem z výdělečné činnosti, osobu, která je invalidní v prvním nebo ve druhém stupni, a osobu, která vykonává dobrovolnickou službu21) nebo veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci,
h) u osoby, která je uznána invalidní ve třetím stupni, ale nemá nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, částku existenčního minima; zvýšení částky živobytí podle § 25 až 30 této osobě nenáleží.
(2) V případě, že osoba v hmotné nouzi v předcházejících 12 kalendářních měsících pobírala příspěvek na živobytí a ode dne odejmutí naposledy přiznaného příspěvku na živobytí neuplynuly více než 3 kalendářní měsíce, započítávají se do lhůty 6 měsíců uvedené v odstavci 1 písm. g) i předchozí doby čerpání příspěvku na živobytí.
(3) Částka živobytí společně posuzovaných osob činí součet částek živobytí osob, které jsou osobami společně posuzovanými.