Sněmovní tisk 443/0

Sněmovní tisk 443/0
Vládní návrh zákona o právu autorském - EU

Originál dokumentu (286.7 KB)

Následující text je vygenerován z orginálního dokumentu pomocí HTML konvertoru a nemusí být věrnou podobou originálního textu (odlišnosti ve formátování textu, poznámek pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, atd.) a slouží pouze pro náhled, úplné zobrazení získáte prostřednictvím odkazu na originál dokumentu.

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

1999

III. volební období

___________________________________________________________

443

Vládní návrh

na vydání

zákon

ze dne ..........1999,

o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

PRÁVO AUTORSKÉ A PRÁVA S NÍM SOUVISEJÍCÍ
§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje

a) práva autora k jeho dílu,

práva související s právem autorským:

1. práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu,

2. právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu,

3. právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu,

4. právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání,

5. právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání

majetkových práv,

6. právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro soukromou potřebu,

c) právo pořizovatele k jím pořízené databázi,

d) ochranu práv podle tohoto zákona,

e) kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským.

Hlava I

Právo autorské

Díl 1

Předmět práva autorského

§ 2

Dílo

(1) Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen ”dílo”). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.

(2) Za dílo se považují též počítačový program a databáze, jsou-li původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem; fotografie, která je v témže smyslu původní, je chráněna jako dílo fotografické.

(3) Právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, pokud splňují podmínky podle odstavce 1, nebo podle odstavce 2, jde-li o předměty práva autorského v něm uvedené.

(4) Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla.

Sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiná databáze (§ 88), je-li souborem nezávislých děl nebo jiných prvků, který je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, je dílem souborným.

(6) Dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.

§ 3

Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu

Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na:

a) úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky) státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,

b) výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní (§ 7); užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu,

politický projev a řeč pronesenou při úředním jednání; autorovo právo k užití takových děl v souboru zůstává nedotčeno.

§ 4

Zveřejnění a vydání díla

(1) Prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti je dílo zveřejněno.

(2) Zahájením oprávněného veřejného rozšiřování rozmnoženin je dílo vydáno.

Díl 2

Autorství

§ 5

Autor

(1) Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila.

(2) Autorem díla souborného jako celku je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala; tím nejsou dotčena práva autorů děl do souboru zařazených.

§ 6

Zákonná domněnka autorství

Autorem díla je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak; to neplatí v případech, kdy je údaj v rozporu s jiným údajem takto uvedeným. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti.

§ 7

Anonym a pseudonym

(1) Totožnost autora, jehož dílo bylo podle projevu jeho vůle zveřejněno bez udání jména (dílo anonymní), popřípadě pod krycím jménem nebo pod uměleckou značkou (dílo pseudonymní), není dovoleno bez jeho souhlasu prozradit.

(2) Dokud se autor díla anonymního nebo díla pseudonymního veřejně neprohlásí, zastupuje autora při výkonu a ochraně práv autorských k dílu vlastním jménem a na jeho účet osoba, která dílo zveřejnila, není-li prokázán opak; veřejného prohlášení autora není třeba, je-li jeho pravé jméno obecně známo.

§ 8

Spoluautoři

(1) Právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné (dílo spoluautorů), přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. Na újmu vzniku díla spoluautorů není, lze-li výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů do díla odlišit, pokud tyto nejsou způsobilé samostatného užití.

(2) Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět.

(3) Z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni všichni spoluautoři společně a nerozdílně.

(4) O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Brání-li jednotlivý autor bez vážného důvodu nakládání s dílem spoluautorů, mohou se ostatní spoluautoři domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle soudem. Domáhat se ochrany práva autorského k dílu spoluautorů před ohrožením nebo porušením může i jednotlivý spoluautor samostatně.

(5) Není-li dohodnuto mezi spoluautory jinak, je podíl jednotlivých spoluautorů na společných výnosech z práva autorského k dílu spoluautorů úměrný velikosti jejich tvůrčích příspěvků a nelze-li tyto příspěvky rozeznat, jsou podíly na společných výnosech stejné.

Díl 3

Vznik a obsah práva autorského

Oddíl 1

Obecná ustanovení

§ 9

Vznik práva autorského

(1) Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.

(2) Zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nezaniká právo autorské k dílu.

(3) Nabytím vlastnického práva nebo jiného věcného práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nenabývá se oprávnění k výkonu práva dílo užít, není-li dohodnuto či nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. Poskytnutím oprávnění k výkonu práva dílo užít jiné osobě zůstává nedotčeno vlastnické právo nebo jiná věcná práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jinak.

(4) Vlastník či jiný uživatel věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není povinen tuto věc udržovat a chránit před zničením, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu nebo z tohoto zákona jinak.

(5) Vlastník nebo jiný uživatel stavby, která je vyjádřením architektonického díla, je oprávněn provést bez svolení autora přiměřené změny takového díla v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty díla. Pokud jsou tyto změny potřebné k uskutečnění technického nebo provozního určení stavby, jehož nelze dosáhnout jinak, je ten, kdo hodlá provést změnu, povinen, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, předem uvědomit o svém úmyslu autora a poskytnout mu dokumentaci stavby včetně vyobrazení, vystihující stav před zahájením stavebních změn.

§ 10

Obsah práva autorského

Právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 11) a výlučná práva majetková

(§ 12 a násl.).

Oddíl 2

Osobnostní práva

§ 11

(1) Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla.

(2) Autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění jeho díla.

(3) Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak. Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil.

(4) Osobnostních práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Ustanovení odstavce 5 tím není dotčeno.

(5) Po smrti autora smí být dílo užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a musí být uveden autor díla, je-li znám. Ochrany se může domáhat kterákoli z osob autorovi blízkých¹⁾; toto oprávnění mají, i když uplynula doba trvání majetkových práv autorských.

^{_________________________
1) § 116 občanského zákoníku.}

Této ochrany se může vždy domáhat i právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce podle tohoto zákona (§ 97).

Oddíl 3

Majetková práva

§ 12

Právo dílo užít

(1) Autor má právo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

(2) Poskytnutím oprávnění podle odstavce 1 právo autorovi nezaniká; autorovi vzniká pouze povinnost strpět zásah do práva dílo užít jinou osobou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy.

(3) Autor má právo požadovat na vlastníku věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, aby mu ji zpřístupnil, pokud je toho třeba k výkonu práv autorských podle tohoto zákona. Toto právo nelze uplatnit v rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka; vlastník není povinen autorovi takovou věc vydat, je však povinen na žádost a náklady autora zhotovit fotografii nebo jinou rozmnoženinu díla a odevzdat ji autorovi.

(4) Právem dílo užít je:

a) právo na rozmnožování díla (§ 13),

b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 14),

c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 15),

d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 16),

e) právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 17),

f) právo na sdělování díla veřejnosti (§ 18), zejména:

1. právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla (§ 19 a 20),

2. právo na vysílání díla rozhlasem či televizí a právo na kabelové šíření díla (§ 21),

3. právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla a právo na kabelový přenos vysílání díla (§ 22),

4. právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla a kabelového šíření
díla (§ 23).

(5) Způsoby užití díla vyplývající z odstavce 4 se pro účely tohoto zákona vymezují v ustanovení § 13 až 23.

§ 13

Rozmnožování

(1) Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých

nebo nepřímých rozmnoženin díla, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě, za účelem zpřístupňování díla prostřednictvím těchto rozmnoženin.

(2) Dílo se rozmnožuje zejména ve formě rozmnoženiny tiskové, fotografické, zvukové, obrazové nebo zvukově obrazové, stavbou architektonického díla nebo ve formě jiné trojrozměrné rozmnoženiny anebo ve formě elektronické zahrnující vyjádření analogové i digitální.

§ 14

Rozšiřování

(1) Rozšiřováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla, včetně jejich nabízení za tímto účelem.

(2) Prvním prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla, kterým je dílo oprávněně rozšířeno na území České republiky, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla autorovo právo na rozšiřování pro území České republiky vyčerpáno; právo na pronájem a právo na půjčování zůstávají nedotčena.

§ 15

Pronájem

Pronájmem originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla k dočasné osobní potřebě.

§ 16

Půjčování

Půjčováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla zařízením přístupným veřejnosti nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla k dočasné osobní potřebě.

§ 17

Vystavování

Vystavováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě umožněním shlédnutí nebo jiného vnímání originálu nebo rozmnoženiny díla, zejména díla výtvarného, díla fotografického, díla architektonického včetně díla urbanistického, díla užitého umění nebo díla kartografického. Vystavováním není zpřístupnění díla podle ustanovení § 18 odst. 2.

Sdělování veřejnosti

§ 18

Obecná ustanovení

(1) Sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově.

(2) Sdělováním díla veřejnosti podle odstavce 1 je také zpřístupňování díla způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.

(3) Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování.

§ 19

Živé provozování a jeho přenos

(1) Živým provozováním díla se rozumí zpřístupňování díla živě prováděného výkonným umělcem, zejména živě přednášeného literárního díla, živě prováděného hudebního díla s textem nebo bez textu, anebo živě scénicky předváděného díla dramatického nebo hudebně dramatického, choreografického nebo pantomimického.

(2) Přenosem živého provozování díla se rozumí současné zpřístupňování živě provozovaného díla pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje umístěného mimo prostor živého provozování s výjimkou užití díla způsoby podle § 21 až 23.

§ 20

Provozování ze záznamu a jeho přenos

(1) Provozováním díla ze záznamu se rozumí zpřístupňování díla ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu pomocí přístroje, s výjimkou užití díla způsoby podle § 21 až 23.

(2) Přenosem provozování díla ze záznamu se rozumí současné zpřístupňování díla ze záznamu pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje umístěného mimo prostor provozování ze záznamu.

§ 21

Vysílání rozhlasem nebo televizí a kabelové šíření

(1) Vysíláním díla rozhlasem nebo televizí se rozumí zpřístupňování díla rozhlasem či televizí a jiné takové zpřístupňování díla jakýmikoli jinými prostředky sloužícími k bezdrátovému šíření znaků, zvuků nebo obrazů, včetně vysílání pomocí družice, původním vysílatelem.

(2) Vysíláním díla pomocí družice podle odstavce 1 se rozumí uvádění signálů nesoucích znaky, zvuky nebo obrazy, určených k příjmu veřejnosti, na nepřerušený sdělovací řetěz směrem na družici a od něj zpět k zemi pod vedením vysílatele a na jeho odpovědnost.

(3) Kabelové šíření díla, je-li takové šíření původní, považuje se za vysílání díla podle odstavce 1 i tehdy, je-li dílo zpřístupňováno po drátě nebo pomocí mikrovlnného systému.

(4) Jsou-li signály, které nesou znaky, zvuky nebo obrazy, zakódovány, jde o vysílání díla podle odstavce 1, pokud vysílatel zpřístupní veřejnosti prostředky k odkódování.

(5) Za součást vysílání díla podle odstavce 1 se považuje současný, úplný a nezměněný kabelový přenos rozhlasového nebo televizního vysílání díla, který uskutečňuje týž vysílatel.

§ 22

Přenos rozhlasového nebo televizního vysílání a kabelový přenos vysílání

(1) Přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla současným, úplným a nezměněným bezdrátovým přenosem vysílání díla rozhlasem nebo televizí, uskutečňuje-li je jiná osoba než vysílatel takového vysílání.

(2) Kabelovým přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla současným, úplným a nezměněným přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla po kabelu nebo mikrovlnným systémem, který uskutečňuje jiná osoba než vysílatel takového vysílání. Ustanovení § 21 odst. 4 platí obdobně.

(3) Zpřístupňování díla nevýdělečně pomocí anténových zařízení (tzv. společná televizní anténa) pro příjem rozhlasového nebo televizního vysílání na přijímačích téhož domu, popř. domů bezprostředně souvisejících, se za kabelový přenos nepovažuje.

§ 23

Provozování rozhlasového či televizního vysílání nebo kabelového šíření

Provozováním rozhlasového či televizního vysílání díla nebo kabelového šíření díla se rozumí zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem či televizí nebo kabelově šířeného pomocí přístroje technicky způsobilého k příjmu rozhlasového či televizního vysílání.

Oddíl 4

Jiná majetková práva

§ 24

Právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého

(1) Je-li originál díla uměleckého, který jeho autor převedl do vlastnictví jiné osoby, dále prodáván, má autor právo na odměnu stanovenou v příloze tohoto zákona, uskutečňuje-li prodej provozovatel galerie, dražebník, a dále jiná osoba při výkonu svého podnikání (dále jen ”prodávající”), bez ohledu na to, jedná-li na svůj účet, nebo na účet vlastníka.

(2) Osobou povinnou platit odměnu podle odstavce 1 je prodávající.

(3) Pro účely uplatnění práva podle odstavce 1 se originálem díla uměleckého rozumí zejména originální obraz, kresba, malba, koláž, tapiserie, rytina, litografie či jiná grafika, socha, keramika, fotografie nebo autorská rozmnoženina, která je podle zvyklostí považována za originál. Právo na odměnu se nevztahuje na díla architektonická, díla užitého umění a na rukopisy spisovatelů a skladatelů.

(4) Prodávající, který je povinen poskytnout autorovi odměnu podle odstavce 1, oznámí prodej příslušnému kolektivnímu správci do konce měsíce ledna následujícího kalendářního roku po roce, v němž se prodej uskutečnil. Oznamovací povinnost se vztahuje na specifikaci prodaných originálů a na informaci o skutečné prodejní ceně; zahrnuje i povinnost umožnit příslušnému kolektivnímu správci nahlížet v nezbytném rozsahu do účetních knih a jiných dokumentů prodávajícího.

§ 25

Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu

(1) U zveřejněných děl, která lze rozmnožovat pro osobní potřebu na podkladě

zvukového nebo zvukově obrazového záznamu nebo

rozhlasového či televizního vysílání nebo kabelového šíření anebo

grafického vyjádření

jejich přenesením pomocí přístroje na nenahrané nosiče záznamu nebo pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin na jiný hmotný podklad, má autor právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny zvukového nebo zvukově obrazového záznamu anebo tiskové rozmnoženiny svého díla.

(2) Osobou povinnou platit odměnu podle odstavce 1 je

výrobce nebo dovozce přístrojů k zhotovování rozmnoženin zvukových nebo zvukově obrazových záznamů,

výrobce nebo dovozce přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin,

c) výrobce nebo dovozce nenahraných nosičů zvukových a zvukově obrazových záznamů,

d) dopravce nebo zasílatel namísto osoby povinné podle písmene a) až c), pokud na písemnou výzvu příslušného kolektivního správce bez zbytečného odkladu nesdělí údaje potřebné pro určení totožnosti dovozce či výrobce,

e) poskytovatel rozmnožovacích služeb za úplatu, pokud jde o tiskové rozmnoženiny.

(3) Odměna, kterou jsou povinny platit osoby podle odstavce 2 písm. a) až d) za zhotovení rozmnoženin zvukového nebo zvukově obrazového záznamu a tiskové rozmnoženiny, přísluší při dovozu nebo při prvním prodeji

a) přístroje k zhotovení rozmnoženin zvukových nebo zvukově obrazových

záznamů,

b) přístroje k zhotovení tiskových rozmnoženin,

c) nenahraných nosičů zvukových nebo zvukově obrazových záznamů.

Odměna, kterou je povinna platit osoba podle odstavce 2 písm. e) za zhotovení tiskové rozmnoženiny, přísluší podle výkonnostní kapacity paušálně za sjednané období.

(5) Osoby uvedené v odstavci 2 jsou povinny předkládat příslušnému kolektivnímu správci, vždy souhrnně za kalendářní pololetí nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce, informace o druhu a počtu prodaných nebo dovezených přístrojů k zhotovování rozmnoženin zvukových nebo zvukově obrazových záznamů, přístrojů k pořizování tiskových rozmnoženin a nenahraných nosičů zvukových a zvukově obrazových záznamů.

(6) Výši odměny upravují sazebníky stanovené v příloze.

(7) Odměna se neplatí v případě vývozu přístrojů uvedených v odstavci 3 písm. a) a b) a vývozu nenahraných nosičů zvukových nebo zvukově obrazových záznamů za účelem jejich dalšího prodeje. Odměna se dále neplatí z nenahraných nosičů, budou-li v tuzemsku použity jen k provozní potřebě osob při jejich vlastním podnikání.

Oddíl 5

Společná ustanovení pro majetková práva

§ 26

(1) Majetkových práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí; to neplatí pro pohledávky z takových majetkových práv vzniklé.

(2) Majetková práva jsou předmětem dědictví. Zdědí-li majetková práva k dílu více dědiců, použije se na jejich vzájemné vztahy k dílu ustanovení § 8 odst. 3 a 4 obdobně. Připadnou-li takto majetková práva státu, vykonává je svým jménem Státní fond kultury České republiky²⁾, a pokud jde o díla audiovizuální, Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie³⁾. Příjmy z výkonu majetkových práv státu vykonávaných těmito státními fondy jsou příjmy těchto státních fondů.

(3) Ustanovení tohoto zákona o autorovi platí, pokud nevyplývá z jejich povahy jinak, i pro jeho dědice, popřípadě pro stát, připadne-li mu dědictví, jehož nenabude žádný dědic.

______________

2) Zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky.

3) Zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění zák. č. 273/1993 Sb.

Oddíl 6

Trvání majetkových práv

§ 27

(1) Majetková práva trvají, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti.

(2) Bylo-li dílo vytvořeno jako dílo spoluautorů, počítá se doba trvání majetkových práv od smrti spoluautora, který ostatní přežil.

(3) Majetková práva k dílu anonymnímu a pseudonymnímu trvají 70 let od oprávněného zveřejnění díla. Je-li pravé jméno autora díla anonymního nebo pseudonymního obecně známo nebo se autor takového díla veřejně prohlásí (§ 7 odst. 2) v průběhu doby podle věty prvé, řídí se trvání majetkových práv k takovému dílu podle odstavce l, a jde-li o dílo spoluautorů, i podle odstavce 2.

(4) U díla, u něhož není pro počítání doby trvání majetkových práv rozhodná smrt autora a které nebylo zveřejněno během 70 let od jeho vytvoření, majetková práva uplynutím této doby zanikají. Majetková práva k dílu kolektivnímu (§ 59) trvají 70 let od zveřejnění.

(5) Doba trvání majetkových práv k dílu audiovizuálnímu se počítá od smrti poslední přeživší z následujících osob: režisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro užití v audiovizuálním díle.

(6) Je-li pro počítání doby trvání majetkových práv rozhodné zveřejnění díla a dílo se zveřejňuje po určitou dobu ve svazcích, dílech, na pokračování nebo v řadách, počítá se doba trvání majetkových práv pro každou takovou část díla samostatně.

(7) Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání.

Oddíl 7

Volné dílo a první zveřejnění nezveřejněného volného díla

§ 28

(1) Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít; ustanovení odstavce 2 a § 11 odst. 5 věty prvé tím není dotčeno.

(2) Tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné dílo, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, vznikají takovým zveřejněním výlučná majetková práva k dílu takto zveřejněnému v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho majetková práva k dílu ještě trvala.

(3) Právo podle odstavce 2 trvá 25 let od zveřejnění díla. Ustanovení § 27 odst. 7 platí obdobně.

Díl 4

Omezení práva autorského

Oddíl l

Obecné ustanovení

§ 29

(1) Omezení práva autorského jsou dovolena jen ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně; nesmějí být vykládána způsobem, který by narušoval běžný výkon práv autorských a který by byl neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora.

(2) V rozsahu odůvodněném účelem oprávněného zhotovení rozmnoženiny podle ustanovení § 30, § 31 písm. a) a b), § 32 až 34 a § 37 odst. 5 písm. b) může být takto zhotovená rozmnoženina také nevýdělečně rozšiřována.

Oddíl 2

Volná užití

§ 30

(1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu; to neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou.

(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo

a) pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla; rozmnoženina nebo napodobenina díla výtvarného musí být jako taková zřetelně označena,

b) při prodeji originálu nebo rozmnoženin děl, přístrojů pro jejich rozmnožování nebo pro jejich sdělování veřejnosti, rozhlasových nebo televizních přijímačů a počítačů, šíří nebo dočasně zhotoví rozmnoženinu díla v rozsahu nezbytném pro předvedení zboží zákazníkovi.

(3) Do práva autorského nezasahuje ani ten, kdo při výkonu svého podnikání zhotoví na objednávku pro osobní potřebu objednatele tiskovou rozmnoženinu díla, vyjma tiskové rozmnoženiny hudebního díla vyjádřeného v partituře, za předpokladu, že řádně a včas platí odměnu podle ustanovení § 25.

(4) Rozmnoženina zhotovená pro osobní potřebu nesmí být použita k jinému účelu.

(5) Ustanoveními odstavců 1 a 3 nejsou dotčena ustanovení § 43 až 45.

Oddíl 3

Bezúplatné zákonné licence

§ 31

Citace

Do práva autorského nezasahuje ten, kdo

a) cituje ve svém díle v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů,

b) zařadí do svého samostatného díla vědeckého, kritického, odborného nebo do díla určeného k vyučovacím účelům, pro objasnění jeho obsahu drobná celá zveřejněná díla,

c) užije zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím či k jiným vzdělávacím účelům;

vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.

§ 32

Katalogová licence

Do práva autorského nezasahuje ten, kdo zařadí do katalogu jím pořádané výstavy, dražby, veletrhu nebo podobné akce vyobrazení díla vystaveného při takové příležitosti; autorovo svolení není třeba ani pro užití vyobrazení tohoto díla rozmnožováním a rozšiřováním katalogu. Vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.

§ 33

Užití díla umístěného na veřejném prostranství

(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou či grafikou, fotografií nebo filmem zaznamená nebo vyjádří dílo, které je umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství; autorovo svolení není třeba ani pro rozmnožování, rozšiřování a sdělování veřejnosti díla takto zaznamenaného nebo vyjádřeného. Ustanovení § 31 věty za středníkem se použije přiměřeně.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na rozmnožování a rozšiřování díla formou trojrozměrné rozmnoženiny.

§ 34

Úřední a zpravodajská licence

(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo v odůvodněné míře dílo užije

a) k úřednímu účelu na základě zákona,

b) při zpravodajství o aktuální události, při které je takové dílo provozováno, vystaveno nebo jinak užito,

c) převezme do periodického tisku či jiného hromadného sdělovacího prostředku články s obsahem časového významu o věcech politických, hospodářských nebo náboženských, uveřejněné již v jiném hromadném sdělovacím prostředku, či jejich překlad; takové převzetí není přípustné, je-li výslovně zapovězeno.

(2) Ustanovení § 31 věty za středníkem se použije přiměřeně.

§ 35

Užití díla v rámci občanských a náboženských obřadů, v rámci školních představení a užití díla školního

(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo nevýdělečně užije dílo při občanských a náboženských obřadech.

(2) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo nevýdělečně užije dílo při školních představeních, v nichž účinkují výlučně žáci, studenti nebo učitelé školy nebo školského či vzdělávacího zařízení.

(3) Do práva autorského také nezasahuje škola nebo školské či vzdělávací zařízení, užije-li nevýdělečně ke své vnitřní potřebě dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností, vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacímu zařízení (školní dílo).

(4) Ustanovení § 31 věty za středníkem se pro odstavce 1 až 3 použije přiměřeně.

§ 36

Omezení práva autorského k dílu soubornému

Do práva autorského k dílu soubornému nezasahuje oprávněný uživatel souborného díla, užívá-li takové dílo za účelem přístupu k jeho obsahu a pro běžné využívání jeho obsahu.

§ 37

Užití díla rozmnožováním a rozšiřováním rozmnoženin

(1) Do práva autorského nezasahuje provozovatel knihovny, archivu a jiného nevýdělečného školského, vzdělávacího a kulturního zařízení, zhotoví-li pro své archivní a konzervační účely rozmnoženinu díla.

(2) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo

zhotoví při užití díla dočasnou nebo náhodnou rozmnoženinu díla v elektronické podobě, která nemá samostatný hospodářský význam, jejímž účelem je umožnit snadnější využití díla, a jejíž zhotovení je nedílnou a nezbytnou součástí technologického postupu zpřístupnění díla, včetně takové rozmnoženiny, která umožňuje účinné fungování přenosového systému,

zhotoví rozmnoženinu díla fotografického, které je jeho podobiznou a které bylo úplatně objednáno,

c) výhradně pro potřeby nevidomých zhotoví nebo dá zhotovit zvláštní technikou rozmnoženinu vydaného díla.

(3) Ustanovení § 30 odst. 3 až 5 se použijí přiměřeně.

§ 38

Užití díla půjčováním a pronájmem originálu nebo rozmnoženiny

(1) Do práva autorského nezasahuje osoba uvedená v § 37 odst. 1, půjčuje-li při provozu svého zařízení originály či rozmnoženiny vydaných děl.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na rozmnoženiny zvukového nebo zvukově obrazového záznamu, ledaže jde o půjčování výlučně pro potřeby zdravotně postižených v souvislosti s jejich postižením.

(3) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo pronajímá nebo půjčuje originál nebo rozmnoženinu díla užitého umění vyjádřeného v užitné podobě nebo architektonické dílo vyjádřené stavbou.

§ 39

Užití originálu nebo rozmnoženiny díla výtvarného nebo díla fotografického jeho vystavením

Do práva autorského nezasahuje vlastník originálu nebo rozmnoženiny díla výtvarného nebo díla fotografického, který takové dílo vystavuje nebo k vystavení bezplatně poskytne, pokud takové užití autor při převodu vlastnictví k takovému originálu nebo takové rozmnoženině díla nevyloučil.

Díl 5

Ochrana práva autorského

§ 40

(1) Autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo, nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, může se domáhat zejména

a) určení svého autorství,

b) zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva, zejména zákazu neoprávněné výroby, neoprávněného obchodního odbytu, neoprávněného dovozu nebo vývozu originálu nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla, neoprávněného sdělování díla veřejnosti, jakož i neoprávněné propagace, včetně inzerce a jiné reklamy,

c) sdělení údajů o původu neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla, o způsobu a rozsahu jejího užití a o totožnosti osob, které se neoprávněného zhotovení, popř. neoprávněného rozšiřování, účastní,

d) odstranění následků zásahu do práva, zejména

1. stažením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo pomůcky podle § 43 z obchodování nebo jiného užití,

2. zničením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo pomůcky podle § 43,

e) poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, zejména

1. omluvou,

2. zadostiučiněním v penězích, pokud by se přiznání jiného zadostiučinění nejevilo postačujícím; výši peněžitého zadostiučinění určí soud, který přihlédne zejména k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k zásahu do práva došlo; tím není vyloučena dohoda o narovnání.

(2) Autorovi, jehož návrhu bylo vyhověno, může soud přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění.

(3) Právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.

§ 41

Udělí-li autor jiné osobě výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo je-li této osobě toto oprávnění nebo výkon majetkových práv k dílu svěřen ze zákona, má právo se domáhat nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d), odst. 2 a 3 pouze osoba, jejíž takto smluvně nebo zákonem nabyté výhradní oprávnění bylo ohroženo nebo porušeno; právo autora domáhat se ostatních nároků, jakož i v této souvislosti nároku podle § 40 odst. 2 zůstává nedotčeno.

§ 42

(1) Autor může požadovat od celních orgánů informace o obsahu a rozsahu dovozu zboží, které

a) je rozmnoženinou jeho díla nebo zvukovým či zvukově obrazovým záznamem takového díla,

b) má k pořízení takové rozmnoženiny sloužit jako nosič (nenahraný nosič),

c) je přístrojem k zhotovení zvukových nebo zvukově obrazových záznamů nebo tiskové rozmnoženiny, anebo

d) je pomůckami nebo jinými prostředky podle § 43,

a nahlížet do celních dokumentů, aby zjistil, zda dovoz takového zboží k užití na území České republiky je oprávněný podle tohoto zákona, nebo aby zjistil údaje rozhodné pro uplatnění práv z tohoto zákona vyplývající.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i při vývozu.

(3) Informace podle odstavců 1 a 2 může požadovat také příslušný kolektivní správce, jakož i právnická osoba oprávněná hájit zájmy autorů.

§ 43

(1) Do práva autorského neoprávněně též zasahuje ten, kdo vyrábí, dováží, rozšiřuje nebo využívá pro dosažení majetkového prospěchu poskytováním služeb nebo jiným způsobem pomůcky zamýšlené k odstranění, vyřazení z provozu nebo omezení funkčnosti přístrojů nebo jiných prostředků k ochraně práv.

(2) Za jiné prostředky podle odstavce 1 se považují jakýkoli postup, výrobek nebo součástka vložené do postupu, přístroje nebo výrobku, jež mají předcházet nebo zabránit neoprávněnému zásahu do práva autorského k dílu, které je zpřístupňováno jen s použitím kódu nebo jiným způsobem umožňujícím odkódování.

§ 44

(1) Neoprávněným zásahem do práva autorského je i

a) odstranění nebo změna jakékoli elektronické informace o identifikaci práv k dílu,

b) rozšiřování rozmnoženiny díla včetně jejich dovozu, jakož i sdělování díla veřejnosti, u nichž byly elektronické informace o identifikaci práv k dílu odstraněny nebo pozměněny,

bez svolení autora.

(2) Informací o identifikaci práv k dílu podle odstavce 1 je taková informace, která je vyjádřena v číslech, kódech nebo jinak a která podle rozhodnutí autora provází dílo, aby dílo a práva k němu identifikovala.

§ 45

Do práva autorského neoprávněně zasahuje též ten, kdo pro své dílo používá názvu nebo vnější úpravy již použitých po právu jiným autorem pro dílo téhož druhu, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl, pokud nevyplývá z povahy díla nebo jeho určení jinak.

Díl 6

Úprava smluvních typů

Oddíl 1

Licenční smlouva

§ 46

Základní ustanovení

(1) Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném a nabyvatel se zavazuje, není-li podle § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu.

(2) Autor nemůže poskytnout oprávnění k výkonu práva dílo užít způsobem, který v době uzavření smlouvy ještě není znám.

(3) Nabyvatel je povinen licenci využít, ledaže je ve smlouvě sjednáno jinak. Ustanovení § 53 tím není dotčeno.

(4) Smlouva vyžaduje písemnou formu, poskytuje-li se licence jako výhradní.

§ 47

Výhradní nebo nevýhradní licence

(1) Licence může být poskytnuta jako licence výhradní nebo licence nevýhradní. Nevyplývá-li ze smlouvy jinak, má se za to, že jde o licenci nevýhradní.

(2) V případě výhradní licence autor nesmí poskytnout licenci třetí osobě a je povinen, není-li sjednáno jinak, se i sám zdržet výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil.

(3) V případě nevýhradní licence je autor nadále oprávněn k výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil, jakož i k poskytnutí licence třetím osobám.

(4) Nevýhradní licence získaná nabyvatelem před následným poskytnutím výhradní licence třetí osobě zůstává zachována, pokud není mezi autorem a nabyvatelem takové nevýhradní licence sjednáno jinak.

(5) Smlouva, kterou autor poskytne třetí osobě licenci v době, kdy trvá výhradní licence nabyvatele k témuž způsobu užití, je neplatná, ledaže nabyvatel výhradní licence k uzavření takové smlouvy udělí písemný souhlas.

§ 48

Poskytnutí oprávnění třetí osobě

(1) Je-li tak sjednáno ve smlouvě, může nabyvatel oprávnění tvořící součást licence zcela nebo zčásti poskytnout třetí osobě (podlicence). Ustanovení § 46 odst. 3 se použije obdobně.

(2) Nabyvatel může licenci postoupit pouze s písemným souhlasem autora; o postoupení licence a o osobě postupníka je povinen autora informovat bez zbytečného odkladu. K prodeji podniku, jehož součástí je i licence, či takové části podniku, která tvoří jeho samostatnou organizační složku, se souhlas autora nevyžaduje, není-li sjednáno jinak.

§ 49

Odměna

(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být ve smlouvě dohodnuta výše odměny nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení.

(2) Není-li ve smlouvě dohodnuta výše odměny nebo alespoň způsob jejího určení smlouva je neplatná, s výjimkou případů, kdy

a) z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny; v takovém případě je nabyvatel povinen poskytnout autorovi odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy pro takový druh díla, nebo

b) strany ve smlouvě sjednají, že licence se poskytuje bezúplatně.

(3) Licenci k pronájmu rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam může autor poskytnout pouze úplatně a odměna musí být v takovémto případě dohodnuta v závislosti na výnosech nabyvatele z takové licence; ujednání v rozporu s tím je neplatné; ustanovení odstavce 2 písm. b) na takový případ nelze použít.

(4) Je-li výše odměny dohodnuta v závislosti na výnosech z využití licence, je nabyvatel povinen umožnit autorovi kontrolu příslušné účetní nebo jiné dokumentace ke zjištění skutečné výše odměny. Poskytne-li nabyvatel takto autorovi informace označené nabyvatelem jako důvěrné, nesmí je autor prozradit třetí osobě ani je použít pro své potřeby v rozporu s účelem, ke kterému mu byly poskytnuty.

(5) Nabyvatel je povinen poskytovat autorovi pravidelná vyúčtování odměny podle odstavce 4 ve sjednaných časových obdobích; není-li sjednáno jinak, je povinen tak učinit alespoň jednou ročně.

(6) Není-li odměna stanovena v závislosti na výnosech z využití licence a je-li tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a k významu díla pro dosažení takového zisku, má autor právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, není-li sjednáno jinak.

§ 50

Omezení licence

(1) Licence může být omezena na jednotlivé způsoby užití díla; způsoby užití díla mohou být omezeny rozsahem, zejména co do množství, místa nebo času.

(2) Nestanoví-li smlouva, ke kterým jednotlivým způsobům užití díla nebo k jakému rozsahu užití se licence poskytuje, má se za to, že licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosažení účelu smlouvy.

(3) Nestanoví-li smlouva, nebo nevyplývá-li z jejího účelu jinak, má se za to, že

a) územní rozsah licence je omezen na území České republiky,

b) časový rozsah licence je omezen na dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu užití,
nikoli však na dobu delší než jeden rok od poskytnutí licence, a má-li být dílo odevzdáno až po poskytnutí licence, tak od takového odevzdání,

c) množstevní rozsah licence je omezen na množství, které je obvyklé u daného druhu díla
a způsobu užití.

(4) Nestanoví-li smlouva jinak, licence k rozmnožování díla zahrnuje oprávnění k pořízení rozmnoženin přímých i nepřímých, trvalých i dočasných, vcelku nebo zčásti, jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě, a pokud jde o rozmnoženiny v elektronické formě, jak ve spojení on-line, tak i off-line.

(5) Nestanoví-li smlouva jinak, licence k rozmnožování díla zahrnuje i licenci k rozšiřování takto zhotovených rozmnoženin.

(6) Nestanoví-li smlouva, nebo nevyplývá-li z jejího účelu jinak, zahrnuje licence k vysílání díla i oprávnění k zhotovení záznamu díla vysílatelem jeho vlastními prostředky a pro jedno vlastní vysílání.

§ 51

Omezení nabyvatele licence

Nabyvatel nesmí upravit či jinak měnit dílo, jeho název nebo označení autora, ledaže bylo sjednáno jinak, nebo jde-li o takovou úpravu či jinou změnu díla nebo jeho názvu, u které lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil; ani v takovém případě nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název změnit, pokud si autor svolení vyhradil i pro tyto změny a nabyvateli je taková výhrada známa. To platí obdobně i při spojení díla s jiným dílem, jakož i při zařazení díla do díla souborného.

§ 52

Rozmnoženina pro autora

Lze-li to na nabyvateli licence k rozmnožování díla spravedlivě požadovat a je-li to obvyklé, je nabyvatel povinen poskytnout autorovi na své náklady alespoň jednu rozmnoženinu autorova díla z rozmnoženin jím pořízených na základě příslušné licence.

§ 53

Odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele

(1) Nevyužívá-li nabyvatel výhradní licenci vůbec, nebo využívá-li ji nedostatečně a jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora, může autor od smlouvy odstoupit. To neplatí v případě, že nevyužívání, nebo nedostatečné využívání licence je způsobeno okolnostmi převážně spočívajícími na straně autora.

(2) Autor může z důvodů uvedených v odstavci 1 od smlouvy odstoupit teprve poté, kdy nabyvatele vyzve, aby v přiměřené lhůtě od dojití výzvy licenci dostatečně využil a nabyvatel oprávnění dostatečně nevyužije ani přes tuto výzvu. Na možnost odstoupení jako následek marného uplynutí přiměřené lhůty musí autor nabyvatele ve výzvě upozornit. Výzvy není třeba, jestliže využití oprávnění nabyvatelem není možné, anebo jestliže nabyvatel prohlásí, že licenci nevyužije.

(3) Nestanoví-li smlouva jinak, autor nemůže právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 1 uplatnit před uplynutím dvou let od poskytnutí licence, a má-li být dílo odevzdáno až po poskytnutí licence, od takového odevzdání; u příspěvků do periodického tisku s denní periodicitou činí tato lhůta tři měsíce a u ostatního periodického tisku jeden rok. Je-li třeba před odstoupením od smlouvy učinit výzvu podle odstavce 2, nelze před uvedenou lhůtou učinit ani takovou výzvu.

(4) Smlouva se ruší dnem doručení odstoupení nabyvateli.

(5) Autor je povinen nahradit nabyvateli škodu odstoupením od smlouvy mu vzniklou, jestliže k tomu existují důvody zvláštního zřetele hodné. V úvahu se přitom vezmou zejména důvody, pro něž nabyvatel licenci dostatečně nevyužil.

(6) Nedošlo-li k využití licence vůbec, je autor povinen vrátit nabyvateli odměnu, kterou od něj přijal na základě smlouvy, od které odstoupil; došlo-li k využití licence pouze nedostatečně, je povinen vrátit odměnu sníženou o část, která s ohledem na poměr uskutečněného a smlouvou nebo zákonem stanoveného rozsahu využití licence připadá na uskutečněné využití.

(7) Byl-li nabyvatel povinen licenci využít a porušil-li tuto povinnost, zůstává autorův nárok na odměnu odstoupením od smlouvy podle odstavce 1 nedotčen; pokud byla výše odměny dohodnuta v závislosti na výnosech z užití díla, má se za to, že autorovi vznikl nárok na odměnu ve výši, v jaké by mu vznikl, kdyby nabyvatel v době před odstoupením od smlouvy licenci dostatečně využil.

§ 54

Odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora

(1) Autor může písemně odstoupit od smlouvy, jestliže jeho dosud nezveřejněné dílo již neodpovídá jeho přesvědčení a zveřejněním díla by byly značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy. Smlouva se ruší dnem doručení písemného odstoupení od smlouvy nabyvateli.

(2) Autor je povinen nahradit nabyvateli škodu, která mu odstoupením od smlouvy podle odstavce l vznikla.

(3) Projeví-li autor po odstoupení od smlouvy podle odstavce 1 opětovný zájem o užití díla, je povinen přednostně nabídnout licenci nabyvateli, a to za podmínek srovnatelných s podmínkami původně sjednanými.

(4) Ustanovení § 53 odst. 7 se použije obdobně.

§ 55

Zánik licence

(1) Zánikem právnické osoby, které byla udělena licence, přechází práva a povinnosti z licenční smlouvy na jejího právního nástupce. Licenční smlouva může takový přechod práv a povinností na právního nástupce vyloučit.

(2) Smrtí fyzické osoby, které byla udělena licence, přechází práva a povinnosti z licenční smlouvy na dědice, pokud to licenční smlouva připouští.

Oddíl 2

Zvláštní ustanovení pro licenční smlouvu nakladatelskou

§ 56

(1) Licenční smlouva, kterou autor poskytuje nabyvateli licenci k rozmnožování a rozšiřování díla slovesného, hudebně dramatického nebo hudebního, výtvarného, díla fotografického či díla vyjádřeného způsobem podobným fotografii, pokud nejde o užití díla v provedení výkonnými umělci, je licenční smlouvou nakladatelskou.

(2) Nevyplývá-li ze smlouvy jinak, má se za to, že licence je poskytnuta výhradně; to neplatí jde-li o rozmnožování a rozšiřování díla v periodické publikaci.

(3) Nestanoví-li smlouva jinak, autor je oprávněn před vydáním díla v přiměřené lhůtě poskytnuté nabyvatelem provést drobné tvůrčí změny díla, pokud nevyvolají na straně nabyvatele potřebu vynaložení nepřiměřených nákladů, nebo nezmění-li se jimi povaha díla (autorská korektura).

(4) Neumožní-li nabyvatel autorovi provedení autorské korektury, může autor od smlouvy odstoupit, došlo-li by v důsledku toho k užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu.

(5) Je-li množstevní rozsah licence omezen na určitý počet rozmnoženin a tyto rozmnoženiny byly rozebrány před uplynutím doby, na kterou byla licence udělena, zaniká licence, nedohodnou-li se smluvní strany na zvýšení množstevního rozsahu do šesti měsíců, ode dne, kdy autor nabyvatele k takové změně smlouvy vyzve.

Oddíl 3

Podlicenční smlouva

§ 57

Pro podlicenční smlouvu platí ustanovení § 46 až 56 obdobně.

Díl 7

Zvláštní ustanovení o některých dílech

§ 58

Zaměstnanecké dílo

(1) Není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem (zaměstnanecké dílo). Zaměstnavatel může právo výkonu podle tohoto odstavce postoupit třetí osobě pouze se svolením autora, ledaže se tak děje při prodeji podniku nebo jeho části.

(2) Smrtí nebo zánikem zaměstnavatele, který byl oprávněn vykonávat majetková práva k zaměstnaneckému dílu, a který nemá právního nástupce, nabývá oprávnění k výkonu těchto práv autor.

(3) Nevykonává-li zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu vůbec, nebo je vykonává nedostatečně, má autor právo požadovat, aby mu zaměstnavatel za obvyklých podmínek udělil licenci, ledaže existuje na straně zaměstnavatele závažný důvod k jejímu odmítnutí.

(4) Autorova osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena. Vykonává-li zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má se za to, že autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování včetně překladu, spojení s jiným dílem, zařazení do díla souborného, jakož i k tomu, aby uváděl zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem, ledaže je sjednáno jinak.

(5) Není-li sjednáno jinak, má se za to, že autor udělil zaměstnavateli svolení k dokončení svého nehotového zaměstnaneckého díla pro případ, že bude přes výzvu k dodatečnému plnění v prodlení s vytvořením zaměstnaneckého díla, anebo zanikne-li jeho závazek dokončit takové dílo smrtí nebo pro nemožnost plnění.

(6) Není-li sjednáno jinak, má autor zaměstnaneckého díla vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, jestliže se mzda nebo jiná odměna vyplacená autorovi zaměstnavatelem dostane do zjevného nepoměru k zisku z využití práv k zaměstnaneckému dílu a významu takového díla pro dosažení takového zisku; toto ustanovení se nepoužije na díla uvedená v odstavci 7, ať jsou díly zaměstnaneckými, či se za ně považují, ledaže je sjednáno jinak.

(7) Počítačové programy a databáze, jakož i kartografická díla, která nejsou kolektivními díly, se považují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li vytvořena na objednávku; objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Ustanovení § 61 se na tato díla nevztahuje.

(8) Ustanovení odstavců 1 až 6 zůstávají skončením právního vztahu podle odstavce 1, popřípadě podle odstavce 7, nedotčena.

§ 59

Kolektivní dílo

(1) Kolektivním dílem je dílo, na jehož tvorbě se podílí více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití.

(2) Kolektivní díla se považují za zaměstnanecká díla podle § 58 i tehdy, byla-li vytvořena na objednávku; objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Ustanovení § 61 se na tato díla nevztahuje.

(3) Dílo audiovizuální a díla audiovizuálně užitá nejsou dílem kolektivním.

§ 60

Školní dílo

(1) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla (§ 35 odst. 3). Odpírá-li autor takového díla udělit svolení bez závažného důvodu, mohou se tyto osoby domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle u soudu. Ustanovení § 35 odst. 3 zůstává nedotčeno.

(2) Není-li sjednáno jinak, může autor školního díla své dílo užít či poskytnout jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy nebo školského či vzdělávacího zařízení.

(3) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení jsou oprávněny požadovat, aby jim autor školního díla z výdělku jím dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence podle odstavce 2 přiměřeně přispěl na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložily, a to podle okolností až do jejich skutečné výše; přitom se přihlédne k výši výdělku dosaženého školou nebo školským či vzdělávacím zařízením z užití školního díla podle odstavce 1.

§ 61

Dílo vytvořené na objednávku a soutěžní dílo

(1) Objednatel může užít dílo vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku) pouze k účelu vyplývajícímu ze smlouvy. K užití díla nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy, nevyplývá-li z tohoto zákona jinak.

(2) Není-li sjednáno jinak, autor může dílo vytvořené na objednávku užít a poskytnout licenci jinému, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně pro dílo vytvořené autorem jako soutěžícím ve veřejné soutěži (soutěžní dílo).

Dílo audiovizuální

§ 62

Obecná ustanovení

(1) Audiovizuálním dílem je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných, či nezpracovaných, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem.

(2) Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se svolením autora.

§ 63

Autor audiovizuálního díla

(1) Za autora audiovizuálního díla se považuje jeho režisér. Tím nejsou dotčena práva autorů děl audiovizuálně užitých.

(2) Má se za to, že prohlášení o audiovizuálním díle a o právech k takovému dílu, včetně práv týkajících se jeho užití, zapsané v rejstříku audiovizuálních děl vedeném podle mezinárodní smlouvy, je pravdivé, není-li prokázán opak; to neplatí v případech, kdy prohlášení nemůže být platné podle tohoto zákona, nebo kdy je v rozporu s jiným prohlášením v takovém rejstříku.

(3) Není-li sjednáno jinak, platí pro případ, že autor audiovizuálního díla udělil výrobci prvotního záznamu audiovizuálního díla písemné svolení zaznamenat je na prvotní záznam, že

tomuto výrobci poskytl i výhradní a neomezenou licenci, s výjimkou užití podle § 13, pokud jde o pořizování rozmnoženin pro účely jejich rozšiřování, § 14 a § 18 odst. 2, k užití audiovizuálního díla ve znění původním, dabovaném i opatřeném titulky, jakož i k užití fotografií vytvořených v souvislosti s pořízením prvotního záznamu, a to s možností poskytnout oprávnění tvořící součást takové licence zcela nebo zčásti třetí osobě, a že

b) se s tímto výrobcem dohodl na odměně ve výši, která je ve smyslu ustanovení § 49 odst. 2 písm. a) obvyklá.

(4) Pro vztah mezi autorem audiovizuálního díla a výrobcem prvotního záznamu audiovizuálního díla se ustanovení § 54 nepoužije, ledaže je sjednáno jinak; ustanovení § 58 odst. 4 se použije přiměřeně a ustanovení § 58 odst. 5 platí obdobně.

§ 64

Díla audiovizuálně užitá

(1) Není-li sjednáno jinak, platí pro případ, že autor díla audiovizuálně užitého, s výjimkou díla hudebního, udělil výrobci prvotního záznamu audiovizuálního díla písemné svolení k zařazení díla do díla audiovizuálního, že tomuto výrobci

udělil svolení dílo beze změny nebo po zpracování či jiné změně zařadit do díla audiovizuálního, zaznamenat je pro prvotní záznam takového audiovizuálního díla, jakož i dabovat je a opatřit je titulky, že

mu poskytl i výhradní a neomezenou licenci, s výjimkou užití podle § 13, pokud jde o pořizování rozmnoženin pro účely jejich rozšiřování, § 14 a § 18 odst. 2, k užití svého díla při užití audiovizuálního díla, jakož i fotografií vytvořených v souvislosti s pořízením prvotního záznamu, a to s možností oprávnění tvořící součást takové licence zcela nebo zčásti poskytnout třetí osobě, a že

c) se s ním dohodl na odměně ve výši, která je ve smyslu ustanovení § 49 odst. 2 písm. a)

obvyklá.

(2) Není-li sjednáno jinak, může autor díla audiovizuálně užitého podle odstavce 1 udělit svolení k zařazení takového díla do jiného díla audiovizuálního či zařadit je do takového díla sám až po uplynutím deseti let od udělení svolení podle odstavce 1.

(3) Ustanovení § 63 odst. 4 platí obdobně.

Počítačové programy

§ 65

Obecná ustanovení

(1) Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární.

(2) Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle tohoto zákona chráněny.

§ 66

Omezení rozsahu autorových práv k počítačovému programu

(1) Do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže

rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to potřebné k užití počítačového programu v souladu s jeho určením, včetně opravování chyb programu, není-li dohodnuto jinak,

b) zhotoví si záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li to potřebné pro jeho užívání,

c) zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba fungování počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při zavedení, uložení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu,

d) rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, a to ať již sám nebo jím pověřená osoba, jsou-li takové rozmnožování nebo překlad nezbytné k získání informací potřebných k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými počítačovými programy, jestliže informace potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení nejsou pro takové osoby jinak snadno dostupné a tato činnost se omezuje na ty části počítačového programu, které jsou potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení.

(2) Za rozmnožování počítačového programu se považuje i zhotovení rozmnoženiny, která je nezbytná k zavedení a uložení počítačového programu do paměti počítače, jakož i pro jeho zobrazení, provoz a přenos.

(3) Informace získané při činnosti podle odstavce 1 písm. d) nesmějí být poskytnuty jiným osobám ani využity k jiným účelům než k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu. Dále nesmějí být tyto informace využity ani k vývoji, zhotovení nebo k obchodnímu využití počítačového programu v podstatě podobného v jeho vyjádření nebo k jinému jednání ohrožujícímu nebo porušujícímu právo autorské.

(4) Ustanovení odstavce 1 písm. d) a odstavce 2 nesmí být vykládána nepřiměřeně na újmu oprávněných zájmů autora ani v rozporu s běžným využíváním počítačového programu.

(5) Není-li sjednáno jinak, ustanovení § 54 se na počítačový program nevztahují.

Hlava II

Práva související s právem autorským

Díl 1

Práva výkonného umělce k uměleckému výkonu

§ 67

Umělecký výkon a výkonný umělec

(1) Umělecký výkon je výkon herce, zpěváka, hudebníka, tanečníka, dirigenta, sbormistra nebo jiné osoby, která hraje, zpívá, recituje, předvádí nebo jinak provádí umělecké dílo včetně výtvorů tradiční lidové kultury; uměleckým výkonem je i výkon režiséra divadelního představení. Za umělecký výkon se považuje též výkon artisty, aniž jím provádí umělecké dílo.

(2) Výkonný umělec je fyzická osoba, která umělecký výkon vytvořila.

§ 68

Společný zástupce výkonných umělců

(1) Při nakládání s právy k výkonům vytvořeným společně při provedení téhož díla více výkonnými umělci jako jsou členové orchestru, sboru, tanečního souboru nebo jiného uměleckého tělesa, zastupuje tyto výkonné umělce jejich jménem a na jejich účet umělecký vedoucí tělesa jako společný zástupce. Umělecký vedoucí tělesa není společným zástupcem, určí-li většina členů uměleckého tělesa jako společného zástupce jinou osobu; k platnosti plné moci se vyžaduje písemná forma a podpis většiny členů uměleckého tělesa.

(2) Ustanovení odstavce 1 o společném zástupci neplatí pro výkonného umělce
– sólistu, dirigenta a režiséra divadelního představení; tím není dotčeno právo těchto osob být společným zástupcem výkonných umělců.

§ 69

Obsah práva výkonného umělce

Právo výkonného umělce zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 70) a výlučná práva majetková (§ 71).

§ 70

Osobnostní práva výkonného umělce

(1) Výkonný umělec má právo rozhodnout o zveřejnění svého uměleckého výkonu.

(2) Sólista, vytváří-li výkon sám, a dirigent, sbormistr, divadelní režisér a sólista, vytváří-li výkon spolu s členy uměleckého tělesa, má právo rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho jméno uvedeno při zveřejnění jeho výkonu. Výkonným umělcům jako členům uměleckého tělesa přísluší právo podle předchozí věty pouze ve vztahu ke společnému jménu (společnému pseudonymu), pod kterým výkon společně vytvářejí; tím není vyloučena dohoda o uvedení jména podle předchozí věty.

(3) Výkonnému umělci však nepřísluší právo podle odstavce 2 v případech odůvodněných způsobem užití výkonu.

(4) Výkonný umělec má právo na to, aby jeho umělecký výkon, je-li užíván jinou osobou, nebyl užit způsobem snižujícím hodnotu výkonu; výkonní umělci podle § 68 odst. 1 jsou povinni brát na sebe přiměřený vzájemný ohled.

§ 71

Majetková práva výkonného umělce

(1) Výkonný umělec má právo svůj umělecký výkon užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může umělecký výkon užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

(2) Právem umělecký výkon užít je:

právo na vysílání a jiné sdělování živého výkonu veřejnosti,

právo na záznam živého výkonu,

právo na rozmnožování zaznamenaného výkonu,

právo na rozšiřování rozmnoženin zaznamenaného výkonu,

právo na pronájem rozmnoženin zaznamenaného výkonu,

právo na půjčování rozmnoženin zaznamenaného výkonu,

právo na sdělování zaznamenaného výkonu veřejnosti.

(3) Výkonný umělec má právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho zaznamenaného výkonu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.

§ 72

Úplatná zákonná licence

(1) Do práva výkonného umělce nezasahuje, kdo užije umělecký výkon zaznamenaný na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům vysíláním rozhlasem nebo televizí, kabelovým šířením, přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo kabelovým přenosem vysílání; výkonnému umělci však přísluší právo na odměnu za takové užití. Toto právo může výkonný umělec vykonávat pouze prostřednictvím příslušného kolektivního správce.

(2) Zvukovým záznamem vydaným k obchodním účelům se rozumí zvukový záznam, jehož rozmnoženiny jsou rozšiřovány prodejem.

(3) Do práva výkonného umělce však zasahuje ten, kdo před užitím způsobem uvedeným v odstavci 1 neuzavře s příslušným kolektivním správcem smlouvu, kterou se stanoví výše odměny za takové užití a způsob jejího placení.

(4) Do práva výkonného umělce zasahuje i ten, komu příslušný kolektivní správce zakázal další užití výkonu způsobem uvedeným v odstavci 1, protože je vůči němu v prodlení se zaplacením odměny za takový způsob užití a tuto odměnu nezaplatí ani v dodatečné třicetidenní lhůtě za tím účelem mu kolektivním správcem poskytnuté. Neomezí-li kolektivní správce takový zákaz na kratší dobu, trvá zákaz až do doby, kdy bude závazek zaplatit odměnu splněn nebo jinak zanikne; dojde-li k porušení zákazu, neskončí však bez souhlasu kolektivního správce trvání zákazu dříve, než budou vypořádány i nároky z takového porušení vzniklé.

§ 73

Trvání majetkových práv výkonného umělce

Majetková práva výkonného umělce trvají 50 let od vytvoření výkonu. Je-li však v této době zveřejněn záznam tohoto výkonu, zanikají práva výkonného umělce až za padesát let od takového zveřejnění.

§ 74

Použití úpravy hlavy I

Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, § 6 a 7, § 9 odst. 1 až 4, § 11 odst. 4 a 5, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, § 18 až 23, § 25 a 26, § 27 odst.7, § 28 odst. 1, § 29, § 30 odst. 1, 2, 4 a 5, § 31, § 34 odst. 1 písm. a) a b), § 35, § 37 odst. 1, § 38 odst. 1 a 2, § 40 až 44, § 46 až 48, § 49 odst. 1 až 5, § 50 a 51, § 53 až 55, § 57 a § 64 odst. 1 a 3 platí obdobně i pro výkonného umělce a jeho výkony.

Díl 2

Právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu

§ 75

Zvukový záznam a jeho výrobce

(1) Zvukový záznam je výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků výkonu výkonného umělce či jiných zvuků, nebo jejich vyjádření.

(2) Výrobce zvukového záznamu je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost poprvé zaznamená zvuky výkonu výkonného umělce či jiné zvuky, nebo jejich vyjádření, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.

§ 76

Obsah práva výrobce zvukového záznamu

(1) Výrobce zvukového záznamu má výlučné majetkové právo svůj zvukový záznam užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může zvukový záznam užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

(2) Právem zvukový záznam užít je:

a) právo na rozmnožování zvukového záznamu,

b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,

c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,

d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,

e) právo na vysílání a jiné sdělování zvukového záznamu veřejnosti.

(3) Ustanovení § 72 platí obdobně pro výrobce zvukového záznamu.

(4) Výrobce zvukového záznamu má právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho záznamu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.

(5) Právo výrobce zvukového záznamu je převoditelné.

§ 77

Trvání práva výrobce zvukového záznamu

Právo výrobce zvukového záznamu trvá 50 let od pořízení zvukového záznamu. Je-li však v této době zvukový záznam zveřejněn, zaniká právo výrobce až za padesát let od takového zveřejnění.

§ 78

Použití úpravy hlavy I

Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, § 18 až 23, § 25, § 27 odst.7, § 28 odst. 1, § 29, § 30 odst. 1, 2, 4 a 5, § 31, § 34 odst. 1 písm. a) a b), § 35 odst. 1 a 4, § 37 odst. 1, § 38 odst. 1 a 2, § 40 až 44, § 46 až 48, § 49 odst. 1 až 5, § 50, § 51, § 55 a 57 platí obdobně i pro výrobce zvukového záznamu a jeho záznam.

Díl 3

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu

§ 79

Zvukově obrazový záznam a jeho výrobce

(1) Zvukově obrazový záznam je záznam audiovizuálního díla nebo záznam jiné řady zaznamenaných, spolu souvisejících obrazů vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem.

(2) Výrobce zvukově obrazového záznamu je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost poprvé pořídí zvukově obrazový záznam, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.

§ 80

Obsah práva výrobce zvukově obrazového záznamu

(1) Výrobce zvukově obrazového záznamu má výlučné majetkové právo svůj zvukově obrazový záznam užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může zvukově obrazový záznam užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

(2) Právem zvukově obrazový záznam užít je:

a) právo na rozmnožování zvukově obrazového záznamu,

právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového záznamu,

právo na pronájem originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového záznamu,

právo na půjčování originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového záznamu,

právo na vysílání a jiné sdělování zvukově obrazového záznamu veřejnosti.

(3) Výrobce zvukového záznamu má právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho záznamu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.

(4) Právo výrobce zvukově obrazového záznamu je převoditelné.

§ 81

Trvání práva výrobce zvukově obrazového záznamu

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu trvá 50 let od pořízení zvukově obrazového záznamu. Je-li však v této době zvukově obrazový záznam zveřejněn, zaniká právo výrobce až za padesát let od takového zveřejnění.

§ 82

Použití úpravy hlavy I

Díl 4

Právo rozhlasového a televizního vysílatele

§ 83

Vysílání a vysílatel

(1) Vysíláním se rozumí výsledek šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí pro příjem veřejností.

(2) Vysílatel je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost uskutečňuje vysílání zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.

§ 84

Obsah práva vysílatele

(1) Vysílatel má výlučné majetkové právo své vysílání užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může vysílání užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

(2) Právem vysílání užít je:

a) právo na záznam vysílání,

b) právo na rozmnožování zaznamenaného vysílání,

c) právo na rozšiřování rozmnoženin zaznamenaného vysílání,

d) právo na sdělování vysílání veřejnosti

(3) Do práva vysílatele nezasahuje, kdo sděluje veřejnosti vysílání způsobem podle § 23 a nevybírá za to vstupné.

(4) Právo vysílatele podle odstavce 1 je převoditelné.

§ 85

Trvání práva vysílatele

Právo vysílatele trvá 50 let po prvním vysílání.

§ 86

Použití úpravy hlavy I

Díl 5

Právo nakladatele

§ 87

Nakladatel má právo na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny pro osobní potřebu jím vydaného díla. Toto právo trvá 50 let od vydání díla. Ustanovení § 27 odst. 7 platí obdobně.

Hlava III

Zvláštní právo pořizovatele databáze

§ 88

Vymezení pojmu

(1) Databází je pro účely tohoto zákona soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Zvláštní práva k databázi (§ 90) přísluší pořizovateli databáze, pokud představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad k pořízení, ověření nebo předvedení jejího obsahu, bez ohledu na to, zda databáze nebo její obsah jsou předmětem autorskoprávní nebo jiné ochrany.

(2) Každý nový kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad do databáze spočívající v doplnění, zkrácení či jiných úpravách, má za následek nový běh trvání práva podle § 93.

§ 89

Pořizovatel databáze

Pořizovatel databáze je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.

§ 90

Obsah zvláštního práva pořizovatele databáze

(1) Pořizovatel databáze má právo na vytěžování nebo na zužitkování celého obsahu databáze nebo její kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části a právo udělit jinému oprávnění k výkonu tohoto práva.

(2) Vytěžováním podle odstavce 1 se rozumí trvalý nebo dočasný přepis celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části na jiný podklad, a to jakýmikoli prostředky nebo jakýmkoli způsobem.

(3) Zužitkováním podle odstavce l se rozumí jakýkoli způsob zpřístupnění veřejnosti celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části rozšiřováním rozmnoženin, pronájmem, spojením on-line nebo jinými způsoby přenosu.

(4) Půjčování originálu nebo rozmnoženiny (§ 16) databáze není vytěžování podle odstavce 2 ani zužitkování podle odstavce 3 není

(5) Opakované a systematické vytěžování nebo zužitkování nepodstatných částí obsahu databáze a jiné jednání, které není běžné, přiměřené a je na újmu oprávněným zájmům pořizovatele databáze, není dovoleno.

(6) Právo pořizovatele databáze je převoditelné.

§ 91

Omezení zvláštního práva pořizovatele databáze

Do práva pořizovatele databáze, která byla zpřístupněna jakýmkoli způsobem veřejnosti, nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části obsahu databáze nebo její části, a to k jakémukoli účelu, za podmínky, že tento uživatel databázi užívá běžně a přiměřeně, nikoli systematicky či opakovaně, a bez újmy oprávněných zájmů pořizovatele databáze, a že nezpůsobuje újmu autorovi ani nositeli práv souvisejících s právem autorským k dílům nebo jiným předmětům ochrany obsaženým v databázi.

§ 92

Bezúplatné zákonné licence

Do práva pořizovatele jím zpřístupněné databáze též nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává podstatnou část obsahu databáze

a) pro svou osobní potřebu; ustanovení § 30 odst. 1 věty za středníkem zůstává nedotčeno,

b) pro účely vědecké nebo vyučovací, uvede-li pramen, v rozsahu odůvodněném sledovaným nevýdělečným účelem a

c) pro účely veřejné bezpečnosti nebo správního či soudního řízení.

§ 93

Trvání zvláštního práva pořizovatele k databázi

Zvláštní právo pořizovatele databáze trvá 15 let od zhotovení databáze. Je-li však v této době databáze zpřístupněna, zaniká zvláštní právo pořizovatele databáze za 15 let od prvního takového zpřístupnění.

§ 94

Použití úpravy hlavy I

Ustanovení § 3 písm. a), § 4 a § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2, § 13 až 15, § 18 odst. 2, § 27 odst. 7, § 28 odst. 1, § 29, § 30 odst. 1, § 40 až 44, § 46 až 48, § 49 odst. 1 až 5, § 50, § 51, § 55 a 57 platí přiměřeně i pro pořizovatele databáze.

Hlava IV

Kolektivní správa práv

§ 95

(1) Účelem kolektivní správy práv podle tohoto zákona (dále jen ”kolektivní správa”) je kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským a umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti.

(2) Kolektivní správou je zastupování většího počtu osob, jimž přísluší

a) majetkové právo autorské nebo majetkové právo související s právem autorským,

b) ze zákona oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu (§ 58) nebo

c) ze smlouvy výhradní oprávnění k výkonu práva kolektivně spravovaného pro celou dobu trvání majetkových práv a alespoň pro území České republiky s právem poskytnout podlicenci

(dále jen ”nositelé práv”) k jejich společnému prospěchu, a to při výkonu jejich majetkových práv ke zveřejněným nebo ke zveřejnění nabídnutým dílům, uměleckých výkonům, zvukovým a zvukově obrazovým záznamům (dále jen ”předměty ochrany”), pokud jiný než kolektivní výkon těchto práv je nedovolený (§ 96) nebo neúčelný; za předmět ochrany k zveřejnění nabídnutý se považuje takový předmět ochrany, který nositel práva písemně oznámí příslušnému kolektivnímu správci za účelem zařazení takového předmětu ochrany do rejstříku předmětů ochrany.

(3) Zprostředkování uzavření licenční nebo jiné smlouvy není výkonem kolektivní správy. Výkonem kolektivní správy též není příležitostné či krátkodobé zastupování jiných než povinně kolektivně spravovaných práv.

§ 96

Práva povinně kolektivně spravovaná

(1) Povinně kolektivně spravovanými právy jsou

a) právo na odměnu za

1. užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí, kabelovým šířením, přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo kabelovým přenosem vysílání (§ 72 odst. 1),

2. užití zvukového záznamu, vydaného k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí, kabelovým šířením, přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo kabelovým přenosem vysílání (§ 76 odst. 3),

3. zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu přenesením jeho obsahu pomocí přístroje na nenahraný nosič takového záznamu, (§ 25 odst. 1 písm. a) a b), § 28 odst. 2, § 71 odst.3, § 76 odst. 4 a § 80 odst. 3),

4. zhotovení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu na podkladě grafického vyjádření jejím přenesením pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin na jiný hmotný podklad, a to i prostřednictvím třetí osoby při výkonu jejího podnikání (§ 25 odst. 1 písm. c), § 28 odst. 2 , § 87),

5. opětný prodej originálu díla uměleckého (§ 24),

b) právo na vybírání odměny za pronájem či půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla, výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam,

c) právo na užití kabelovým přenosem děl, živých výkonů a výkonů zaznamenaných na zvukový záznam s výjimkou takových výkonů, jejichž zvukových záznam byl vydán k obchodním účelům [písmeno a) bod 1], zvukových záznamů jiných než vydaných k obchodním účelům [písmeno a) bod 2] a zvukově obrazových záznamů,

(2) Nositelé práv jsou pro výkon práv podle odstavce 1, jakož i pro domáhání se nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného výkonu takto kolektivně spravovaného práva zastoupeni ze zákona příslušným kolektivním správcem.

(3) Příslušný kolektivní správce přihlíží při rozdělování a vyplácení odměn či příjmů z vydaného bezdůvodného obohacení, které vybral při výkonu povinné kolektivní správy, pouze k takovým nositelům práv, jejichž jiná práva k týmž předmětům ochrany, popřípadě k týmž druhům děl, kolektivně spravuje na základě smlouvy, nebo kteří se u něj za tímto účelem přihlásili k evidenci.

(4) Ten, komu vznikne oprávnění ke kabelovému přenosu podle zvláštních právních předpisů⁴⁾, je povinen o tom uvědomit příslušné kolektivní správce ve lhůtě 15 dnů ode dne vzniku takového oprávnění.

_____________________________

4) Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

§ 97

Kolektivní správce

(1) Kolektivním správcem je ten, kdo získal oprávnění k výkonu kolektivní správy.

(2) Kolektivním správcem může být pouze právnická osoba, která má sídlo v České republice, a která přímo či nepřímo sdružuje nositele práv, které při kolektivní správě zastupuje.

. (3) Kolektivní správa je vykonávána soustavně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Kolektivní správa není podnikáním.

(4) Kolektivní správu vykonává kolektivní správce jako hlavní předmět činnosti.

(5) Kolektivní správce může pověřit zastupováním při výkonu jím kolektivně spravovaných práv jinou osobu pouze tehdy, jde-li o

a) osobu zahraniční, která podle práva jiného státu oprávněně vykonává na území takového státu kolektivní správu pro táž práva, a pokud jde o dílo, i pro týž druh, jde-li o výkon kolektivní správy v takovém státě,

b) tuzemského kolektivního správce, který je také oprávněn k výkonu kolektivní správy, sleduje-li se tím účelný výkon kolektivní správy.

(6) Smlouva podle odstavce 5 vyžaduje ke své platnosti písemnou formu.

(7) Osoba pověřená podle odstavce 5 jedná při zastupování svým jménem a na účet kolektivního správce, který ji pověřil; tím není dotčena povinnost takového kolektivního správce převést získané výnosy zastupovaným nositelům práv.

(8) Dohody o sdružení nositelů práv v osobě kolektivního správce, ani dohody podle odstavce 5 se nepovažují za dohody narušující hospodářskou soutěž podle zvláštních předpisů.

§ 98

Oprávnění k výkonu kolektivní správy

(1) O udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy (dále jen ”oprávnění”) rozhoduje podle správního řádu Ministerstvo kultury (dále jen ”ministerstvo”) na základě písemné žádosti.

(2) Žádost musí obsahovat

a) název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a označení statutárního orgánu žadatele, jméno, příjmení a trvalý pobyt osoby, která je statutárním orgánem, nebo osob, které jsou jeho členy, a způsob jednání jménem žadatele,

b) vymezení práv, která mají být kolektivně spravována,

c) vymezení předmětů práv podle písmene b) a pokud jde o díla, tak i vymezení jejich druhu.

(3) K žádosti podle odstavce 2 musí žadatel přiložit

doklad osvědčující skutečnosti podle odstavce 2 písm. a) a podle § 97 odst. 2,

b) vzorový návrh smlouvy s nositeli práv při zastupování při výkonu kolektivní správy,

c) návrh rozúčtovacího řádu obsahující způsob rozdělování a pravidla pro výplatu vybraných odměn, vylučující svévolný postup při jejich rozdělování a přihlížející k uplatnění zásady podpory kulturně významných děl a výkonů,

d) jmenný seznam nositelů práv, kteří projevili zájem o kolektivní správu svých práv žadatelem, s uvedením jejich bydliště a státního občanství a s podpisy těchto nositelů práv,

e) odhad předpokládané výnosnosti kolektivně spravovaných práv a odhad nákladů na výkon kolektivní správy.

(4) Účastníkem řízení o udělení oprávnění je ten, kdo o oprávnění žádá.

(5) O žádosti o udělení oprávnění rozhodne ministerstvo do 90 dnů ode dne podání žádosti. Ministerstvo v řízení o udělení oprávnění přihlíží zejména k tomu, zda lze předpokládat, že žadatel je způsobilý k řádnému a účelnému výkonu kolektivní správy.

(6) Ministerstvo může udělit oprávnění žadateli,

a) jehož žádost o udělení oprávnění splňuje náležitosti podle odstavce 2,

který žádá o oprávnění k zastupování při výkonu takových práv, kdy kolektivní výkon je účelný,

jestliže pro týž předmět práv, a pokud jde o díla, i pro týž druh, nemá oprávnění již jiná osoba, a

d) který splňuje předpoklady pro zajištění řádného výkonu kolektivní správy.

(7) Rozhodnutí, kterým bylo uděleno oprávnění, spolu s údajem o dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, ministerstvo zveřejní v Obchodním věstníku bezodkladně, nejpozději však do 30 dnů ode dne nabytí právní moci.

§ 99

Odnětí oprávnění

(1) Ministerstvo oprávnění odejme, jestliže

a) dodatečně zjistí, že v době udělení oprávnění nebyly žadatelem splněny předpoklady pro udělení oprávnění, anebo tyto po udělení oprávnění odpadly, a nedojde-li k nápravě v ministerstvem stanovené přiměřené lhůtě, anebo nelze-li nápravu zjednat,

b) kolektivní správce o to požádá.

(2) Ministerstvo může oprávnění odejmout, jestliže kolektivní správce porušuje povinnosti uložené mu tímto zákonem a nezjedná nápravu v ministerstvem stanovené přiměřené lhůtě.

(3) Účastníkem řízení je kolektivní správce, jemuž má být v řízení oprávnění odejmuto.

(4) Oprávnění odnímané podle odstavce 1 písm. a) zanikne dnem, kdy rozhodnutí nabude právní moci, nestanoví-li se v rozhodnutí den pozdější; mezi dnem právní moci rozhodnutí a dnem zániku uvedeným v rozhodnutí nesmí uplynout lhůta delší než šest měsíců. Oprávnění odnímané podle odstavce 1 písm. b) zanikne posledním dnem kalendářního roku, ve kterém uplyne šest měsíců ode dne doručení takové žádosti ministerstvu.

(5) Ustanovení § 98 odst. 7 platí obdobně.

§ 100

Vztahy kolektivního správce k zastupovaným nositelům práv

a k uživatelům předmětů ochrany

(1) Kolektivní správce je povinen s péčí řádného hospodáře, odborně a v rozsahu uděleného oprávnění

a) zastupovat každého nositele práv při výkonu jeho práva, které ze zákona kolektivně spravuje,

b) převzít za obvyklých podmínek zastoupení každého nositele práv při výkonu jeho práva, pokud o to požádá a prokáže, že došlo k příslušnému užití předmětu ochrany, a není-li pro výkon téhož práva ve vztahu k témuž předmětu ochrany, a pokud jde o díla, pro výkon téhož práva k témuž druhu díla, zastupován již zahraniční osobou podle ustanovení § 97 odst. 5 písm. a),

c) zastupovat každého nositele práv při výkonu jeho práva v rozsahu s ním sjednaném,

d) zastupovat nositele práv za rovných podmínek,

e) vést rejstřík smluvně zastupovaných nositelů práva; rejstřík smí obsahovat pouze údaje, které jsou nezbytné k výkonu kolektivní správy,

f) vést rejstřík předmětů ochrany, k nimž kolektivně spravují práva, pokud mu jsou tyto předměty známy; rejstřík smí obsahovat pouze údaje, které jsou nezbytné k výkonu kolektivní správy,

g) sdělit tomu, kdo o to písemně požádá, zda zastupuje nositele práv k určitému předmětu ochrany pro výkon určitého práva a vydat o tom na žádost a náklady žadatele písemné potvrzení,

h) uzavírat s uživateli předmětů ochrany nebo s osobami oprávněnými hájit zájmy v nich sdružených uživatelů, kteří užívají předměty ochrany týmž nebo podobným způsobem, nebo s osobami povinnými platit odměny podle tohoto zákona, za přiměřených a rovných podmínek smlouvy, kterými se pro uživatele

1. poskytuje oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany, k nimž takové právo kolektivně spravují,

2. stanovuje výše a způsob placení odměn podle § 96 odst. l písm. a) bod 1 a 2 a sleduje jejich plnění,

3. určuje způsob placení odměn stanovených tímto zákonem,

i) domáhat se vlastním jménem na účet zastupovaných nositelů práv nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného výkonu kolektivně spravovaného práva a nároku na zdržení se neoprávněného výkonu kolektivně spravovaného práva, ledaže se nositel práva, je-li k tomu oprávněn, takového nároku domáhá sám, nebo je to nehospodárné,

j) vybírat v souladu se zákonem a smlouvami podle písmene h) pro nositele práv odměny a případné příjmy z vydání bezdůvodného obohacení, rozdělovat je a vyplácet je v souladu s rozúčtovacím řádem,

k) vést evidenci vybraných odměn a příjmů z vydaného bezdůvodného obohacení a umožnit nositeli práv kontrolu správnosti výše jemu vyplacené odměny či případného příjmu z bezdůvodného obohacení,

l) vytvářet rezervní fond z vybraných odměn a případných příjmů z bezdůvodného obohacení,

m) účtovat v soustavě podvojného účetnictví, roční účetní závěrku ověřovat auditorem a předkládat ji včetně zprávy auditora ministerstvu bez zbytečného odkladu po jejím ověření a schválení nejvyšším orgánem kolektivního správce,

n) vyhotovovat do 30. června každého roku výroční zprávu o činnosti a hospodaření (dále jen ”výroční zpráva”) za uplynulý kalendářní rok, obsahující též roční účetní závěrku a zprávu auditora; výroční zpráva musí obsahovat úplný a pravdivý popis všech rozhodných skutečností a musí k ní být umožněn přístup zastupovaným nositelům práv,

o) zveřejňovat roční účetní závěrku včetně zprávy auditora bez zbytečného odkladu od jejího vyhotovení v Obchodním věstníku,

p) informovat ministerstvo o všech změnách v údajích uvedených v žádosti o udělení oprávnění podle § 98 odst. 2 písm. a) včetně změn v osobě, která je statutárním orgánem kolektivního správce nebo členem takového orgánu, a tyto změny doložit, a to bezodkladně, nejpozději však do 15 dnů od takové změny,

r) poskytnout ministerstvu kopii

1. změny dokumentů přikládaných k žádosti o udělení oprávnění podle § 98 odst. 3 písm. a) až c) do 15 dnů od takové změny,

2. kolektivní smlouvy uzavřené kolektivním správcem, do 15 dnů ode dne, kdy o to ministerstvo požádá,

3. smlouvy podle § 97 odst. 5, uzavřené kolektivním správcem, do 15 dnů ode dne, kdy o to ministerstvo požádá,

4. rozhodnutí soudu nebo jiného příslušného orgánu, pokud je kolektivní správce účastníkem řízení, do 15 dnů ode dne, kdy o to ministerstvo požádá,

s) zveřejnit vhodným způsobem sazebník odměn,

t) informovat ministerstvo o rozhodnutích soudů nebo jiných příslušných orgánů v řízení, jehož je kolektivní správce účastníkem, a které má zásadní význam pro jeho činnost.

(2) Povinnost podle odstavce 1 písm. a) a b) se vztahuje pouze na nositele práv,

který je státním občanem České republiky nebo má na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo.

(3) Kolektivní správce zastupuje nositele práv svým jménem a na jeho účet. Kolektivní správce vykonává kolektivní správu nevýdělečně. Kolektivní správce je však oprávněn požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů.

(4) Uživatelé předmětů ochrany, jakož i osoby povinné k platbě zvláštních odměn, jsou povinni umožnit kolektivnímu správci řádný výkon kolektivní správy a bez vážných důvodů kolektivnímu správci neodmítnout poskytnutí k tomu potřebných informací. Kolektivní správce nesmí informace zjištěné při kontrolní činnosti využít k jinému účelu než k výkonu kolektivní správy. Kolektivní správce je oprávněn kontrolovat řádné a včasné plnění smluv jím uzavřených při výkonu kolektivní správy; uživatelé předmětů ochrany, jakož i osoby povinné k platbě zvláštních odměn, či jiní účastníci takových smluv, jsou povinni kolektivnímu správci tuto činnost umožnit.

(5) Za provozovatele nedivadelně provozovaného hudebního díla s textem či bez textu nebo uměleckého výkonu (dále jen ”veřejná hudební produkce”) se považuje provozovatel provozovny či jiného prostoru, jestliže k takovému provozování provozovnu či jiný prostor poskytne a nesdělí příslušnému kolektivnímu správci údaje potřebné pro určení totožnosti provozovatele hudební produkce.

(6) Provozovatel živé veřejné hudební produkce je povinen vždy oznámit příslušnému kolektivnímu správci program produkce s uvedením jmen autorů a názvů děl, která mají být provozována, a to nejpozději 10 dnů před konáním produkce. Pokud provozovatel takové oznámení neučiní, má se za to, že na produkci budou provozována pouze díla autorů, pro které kolektivní správce právo na živé provozování hudebních děl spravuje.

§ 101

Kolektivní a hromadné smlouvy

(1) Kolektivní správce poskytuje smlouvami podle § 100 odst. 1 písm. h) bod 1 oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany určené buď jednotlivě, nebo hromadně, což zahrnuje všechny předměty ochrany, k nimž takové právo kolektivně spravuje. Pokud kolektivní správce poskytne oprávnění k výkonu práva k hromadně určeným předmětům ochrany (pro účely tohoto zákona ”hromadná smlouva”), a pokud jsou pro rozdělení vybraných odměn potřebné údaje uživatele o užití konkrétních předmětů ochrany, je kolektivní správce oprávněn takové údaje od uživatele požadovat. Hromadná smlouva musí být sjednána písemně. Ustanovení předchozí věty se vztahuje přiměřeně i na smlouvy podle § 100 odst. 1 písm. h) bod 2 a 3.

(2) Kolektivní správce nesmí uživatelům předmětů ochrany ukládat omezení, která přesahují rámec ochrany stanovené tímto zákonem.

(3) Povinnost podle § 100 odst. 1 písm. h) kolektivní správce nemá, bylo-li by uzavření smlouvy v rozporu s oprávněnými společnými zájmy nositelů práv, nebo jde-li o návrh na uzavření smlouvy, kterou má být poskytnuto oprávnění vztahující se k předmětu ochrany jednotlivě určenému, bylo-li by uzavření smlouvy v rozporu s oprávněnými zájmy nositele práv k takovému předmětu ochrany.

(4) Povinnost uzavřít podle § 100 odst 1 písm. h) smlouvu s právnickou osobou sdružující uživatele (pro účely tohoto zákona ”kolektivní smlouva”) kolektivní správce nemá ani tehdy, nelze-li na něm uzavření takové smlouvy spravedlivě požadovat pro zanedbatelný počet uživatelů, které taková osoba sdružuje.

(5) Kolektivní smlouva musí být sjednána písemně a jednotlivým sdruženým uživatelům z ní vznikají práva a povinnosti vůči kolektivnímu správci přímo; tím není dotčeno, že kolektivní správce jedná na účet nositelů práv.

(6) Kolektivní správce je oprávněn uživateli, který je vůči němu v prodlení se zaplacením odměny a tuto odměnu nezaplatí ani v dodatečné třicetidenní lhůtě za tím účelem kolektivním správcem poskytnuté, dočasně, na dobu prodlení, zakázat užití předmětů ochrany, ke kterému by byl uživatel jinak ze smlouvy uzavřené s kolektivním správcem oprávněn.

(7) Kolektivnímu správci náleží i oprávnění stanovit zákaz podle § 72 odst. 4 a § 76 odst. 3 s tím, že jej může uplatnit jak pro jednotlivé, tak i pro všechny umělecké výkony a zvukové záznamy, k nimž práva kolektivně spravuje.

(8) Kolektivní správce je oprávněn poskytovat uživateli oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany pouze jako nevýhradní a nepřevoditelné.

(9) Poskytne-li hromadnou smlouvou podle odstavce 1 příslušný kolektivní správce licenci

a) k provozování uměleckých výkonů ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo k provozování takových zvukových záznamů,

b) k nedivadelnímu provozování hudebních děl s textem či bez textu ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům,

c) k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo ke kabelovému šíření určitého druhu děl,

d) k provozování rozhlasového nebo televizního vysílání určitého druhu děl, uměleckých výkonů, zvukových záznamů nebo zvukově obrazových záznamů,

platí, že je takto licence poskytnuta nejen ve vztahu k příslušným předmětům ochrany, a jde-li o díla, k příslušným druhům děl nositelů práv smluvně zastupovaných, ale i všech ostatních, kteří se pak považují za zastupované ze zákona. To neplatí pro díla audiovizuální ani díla audiovizuálně užitá, pokud jde o licenci podle písmene c), ani pro takového smluvně nezastupovaného nositele práva, který vůči uživateli a příslušnému kolektivnímu správci účinky hromadné smlouvy pro konkrétní případ či pro všechny případy vyloučí; nemůže však vyloučit účinky hromadné smlouvy v případě licence podle písmene d).

(10) Příslušný kolektivní správce přihlíží při rozdělování a vyplácení odměn, které vybral na základě hromadné smlouvy podle odstavce 9 pro smluvně nezastupované nositele práva k takovým z nich, kteří se u něj za tímto účelem přihlásili k evidenci

§ 102

Zprostředkovatelé kolektivních a hromadných smluv

(1) K usnadnění sjednávání kolektivních smluv, popřípadě smluv hromadných [§ 100 odst. 1 písm. h)], mohou smluvní strany využít jednoho nebo více zprostředkovatelů, jmenovaných k tomu účelu ministerstvem z nezávislých odborníků. Zprostředkovatelem pro účely tohoto zákona může být zletilá fyzická osoba způsobilá k právním úkonům, která souhlasí s výkonem této činnosti. Seznam zprostředkovatelů je veřejně přístupný; vede jej ministerstvo s přihlédnutím k návrhům kolektivních správců a uživatelů, popř. jejich sdružení.

(2) Nedohodnou-li se smluvní strany na zprostředkovateli do 30 dnů od předložení návrhu kteroukoli smluvní stranou na sjednání smlouvy podle odstavce 1 zprostředkovatelem, určí zprostředkovatele ministerstvo do 14 dnů od předložení žádosti.

(3) Žádost předkládá zprostředkovateli kterákoli smluvní strana písemně. V žádosti uvede dosavadní stav jednání a připojí svůj návrh a stanovisko druhé smluvní strany. Smluvní strany jsou povinny si poskytovat při zprostředkování potřebnou součinnost.

(4) Zprostředkovatelé jsou povinni být nápomocni při jednání smluvních stran, popřípadě i předkládat stranám vlastní návrhy do 30 dnů od předložení žádosti.

(5) Nevyjádří-li žádná ze stran do 30 dnů od předložení návrhu zprostředkovatele podle odstavce 1 námitky k tomuto návrhu, má se za to, že jej strany přijaly.

(6) Zprostředkovatel má nárok na odměnu, na které se dohodnou smluvní strany a na náhradu nutně vynaložených nákladů. Nedohodnou-li se smluvní strany se zprostředkovatelem na odměně za jeho činnost při sjednávání kolektivní či hromadné smlouvy, činí odměna zprostředkovatele dvojnásobek minimální mzdy. Odměnu zprostředkovatele a náklady spojené s jeho činností nesou rovným dílem smluvní strany.

§ 103

Dozor ministerstva

(1) Ministerstvo je oprávněno:

a) vyžádat si od kolektivního správce informace a předložení podkladů, které jsou potřebné pro výkon dozoru,

b) zjišťovat, zda nedochází k porušování povinností uložených touto částí zákona,

c) ukládat při zjištění závad v dodržování této části zákona povinnost k nápravě a stanovit k jejímu splnění přiměřenou lhůtu.

(2) Zjistí-li ministerstvo porušení povinnosti kolektivního správce, které pro něj vyplývají z této části zákona, může uložit kolektivnímu správci pokutu až do výše 50 000 Kč. Pokuta může být uložena i opakovaně. Pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ministerstvo zjistí, že došlo k porušení povinnosti, nejdéle však do tří let ode dne porušení povinnosti. Při stanovení výše pokuty ministerstvo přihlíží k závažnosti porušení povinnosti a k způsobenému následku. Pokuty jsou příjmem Státního fondu kultury České republiky; ministerstvo je vymáhá podle zvláštních právních předpisů ⁵⁾.

§ 104

Pravidla pro rozdělování odměn vybraných kolektivním správcem

Z odměn vybraných podle § 25 odst. 3 písm. a) a c) přísluší

jde-li o přístroj k zhotovení zvukových záznamů a z nenahraných nosičů zvukových záznamů autorům 50% a výkonným umělcům a výrobcům zvukových záznamů 50%, o něž se dělí stejným dílem,

jde-li o přístroj k zhotovení zvukově obrazových záznamů a z nenahraných nosičů takových záznamů 60% autorům (z toho 19% autorům děl hudebních s textem nebo bez textu, 31% autorům děl literárních, dramatických a hudebně dramatických, režisérům a kameramanům, 7% architektům-scénografům a výtvarníkům audiovizuálních děl a 3% autorům děl choreografických a pantomimických) a 40% výkonným umělcům a výrobcům zvukově obrazových záznamů děl, o něž se dělí stejným dílem.

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. a) se vztahuje obdobně na rozdělování odměn za pronájem originálu nebo rozmnoženiny zvukových záznamů.

(3) Ustanovení odstavce 1 písm. b) se vztahuje obdobně na rozdělování odměn za pronájem originálu nebo rozmnoženiny zvukově obrazových záznamů.

______________________________________________________________________

5) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

(4) Z odměn vybraných podle § 25 odst. 3 písm. b) a odstavce 4 přísluší 60% autorům (z toho 40% autorům děl literárních včetně děl vědeckých a děl kartografických, 13% autorům děl výtvarných umění a 7% autorům děl hudebních) a 40% nakladatelům vydaných děl.

Hlava V

Souběh ochrany

§ 105

Právo autorské není dotčeno právy souvisejícími s právem autorským, ani právem pořizovatele databáze k jím pořízené databázi. Ochrana děl podle práva autorského nevylučuje ochranu stanovenou zvláštními právními předpisy.

Hlava VI

Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 106

Ustanovení přechodná

(1) Tímto zákonem se řídí právní vztahy, které vznikly ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a práva a povinnosti z nich vzniklé, jakož i práva z odpovědnosti za porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy.

(2) Podle dosavadních předpisů se posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práva, které se podle odstavce 1 řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po nabytí účinnosti tohoto zákona.

(3) Doba trvání majetkových práv se řídí tímto zákonem i tehdy, začala-li běžet před jeho nabytím účinností. Pokud již doba trvání těchto práv před nabytím účinností tohoto zákona uplynula a podle tohoto zákona by ještě trvala, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona se obnovuje na dobu zbývající. Rozmnoženiny předmětů ochrany, ke kterým se doba trvání majetkových práv obnovuje, oprávněně pořízené před nabytím účinností tohoto zákona, lze však volně rozšiřovat ještě 2 roky po nabytí jeho účinnosti.

(4) Podle tohoto zákona jsou chráněny i předměty ochrany, které nebyly podle dosavadních předpisů chráněny [§ 1 písm. b) bod 3, 5 a 6 a § 2 odst. 2], nebo jejichž obsah ochrany byl jiný než podle tohoto zákona. Za výrobce českého zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla zveřejněného v době od 1. 1. 1950 do 31. 12. 1964 se považuje Národní filmový archiv⁶⁾. Za výrobce zvukově obrazového záznamu audiovizuálních děl zveřejněných v době od 1. 1. 1965 do 31. 12. 1991, k nimž podle zvláštních právních předpisů⁷⁾ vykonává práva autorská Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, se považuje tento fond.

________________

6) § 6 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění zákona č. 40/1995 Sb.

7) Zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění zákona č. 273/1993 Sb., a § 14 zákona č. 273/1993 Sb.

(5) Ustanovením odstavce 4 není dotčeno právo hospodaření Národního filmového archivu k originálnímu nosiči záznamu audiovizuálního díla.

(6) Ustanovení odstavce 4 věty prvé se použije přiměřeně, pokud jde o databáze podle § 88, avšak pouze byly-li zhotoveny nejdříve 15 let před účinností tohoto zákona.

(7) Oprávnění k výkonu hromadné správy udělená podle dosavadních předpisů se považují za oprávnění ke kolektivní správě práv podle tohoto zákona. Obsah a rozsah těchto oprávnění uvede ministerstvo do souladu s tímto zákonem a vydá příslušným osobám do 90 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona oprávnění nová.

Správní řízení zahájená před účinností tohoto zákona se ukončí podle tohoto

zákona.

§ 107

Ustanovení závěrečná

(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na díla autorů a umělecké výkony výkonných umělců, kteří jsou státními občany České republiky, ať byly vytvořeny nebo zveřejněny kdekoli.

(2) Na díla a umělecké výkony cizích státních příslušníků a osob bez státní příslušnosti vztahují se ustanovení tohoto zákona podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů České republiky, a není-li jich, je-li zaručena vzájemnost.

(3) Není-li splněna žádná z podmínek uvedených v odstavci 2, vztahuje se tento zákon na díla autorů a výkony výkonných umělců, kteří nejsou státními občany České republiky, byla-li poprvé v České republice zveřejněna, anebo má-li zde autor či výkonný umělec bydliště.

(4) Trvání práva u děl cizích státních příslušníků nemůže být delší než ve státu původu díla⁸).

(5) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na zvukové záznamy výrobců zvukových záznamů, kteří mají na území České republiky bydliště nebo sídlo; na zvukové záznamy zahraničních výrobců zvukových záznamů se vztahují za přiměřeného použití ustanovení odstavců 2 až 3.

(6) Na zvukově obrazové záznamy, rozhlasové a televizní vysílání, zveřejněná volná díla podle § 28 odst. 2, díla vydaná nakladatelem podle § 87 a databáze podle § 88 platí ustanovení odstavce 5 obdobně.

(7) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na vysílání pomocí družice, má-li vysílatel sídlo na území České republiky, nebo je-li na území České republiky umístěna stanice vysílající na družici.

__________________

8) Článek 5 odst. 4 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl z 8. 9. 1886, doplněná v Paříži 4. 5. 1896, revidovaná v Berlíně 13. 11. 1908, doplněná v Bernu 20. 3. 1914 a revidovaná v Římě 2.6. 1928, v Bruselu 26. 6. 1948, ve Stockholmu 14. 7. 1967 a v Paříži 24. 7. 1971 (vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 133/1980 Sb.)

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o oceňování majetku

§ 108

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), se mění takto:

V nadpisu § 17 se za slovo ”poznatků” vkládá čárka a doplňují slova ”některých majetkových práv souvisejících s právem autorským a práv pořizovatele databáze”.

V § 17 odst. 1 se za slovo ”(know-how)” vkládá čárka a doplňují se včetně poznámky č. 17a) pod čarou slova ”majetková práva, která jsou obsahem práv souvisejících s právem autorským, s výjimkou práv výkonných umělců, a majetková práva pořizovatele databáze^17a)”.

_________

17a) Zákon č. .......... o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

3. V § 17 odst. 3 písm. a) se na konci za slovy ”písmene b),” doplňuje ” c) nebo d),”.

4. V § 17 odst. 3 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňují se nová písmena c) a d), která znějí:

”c) činí u příslušných práv souvisejících s právem autorským takový počet let, který zbývá do ukončení padesátileté doby trvání těchto práv, v případě, že nelze zjistit počet let podle písmene a) a

d) činí u práv pořizovatele databáze takový počet let, který zbývá do ukončení patnáctileté doby trvání těchto práv, v případě, že nelze zjistit počet let podle písmene a).”.

5. V § 17 se doplňuje odstavec 5, který zní:

”(5) Majetková práva autorská a majetková práva výkonných umělců jakožto práva nepřevoditelná se neoceňují.”.

ČÁST TŘETÍ

Změna trestního zákona

§ 109

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č. 81/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 175/1990 Sb., zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/1990 Sb., zákona č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 9. 1992, publikovaného v částce 93/1992 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 91/1994 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 103/1997 Sb., zákona č. 253/1997 Sb., zákona č. 92/1998 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., a zákona č. 96/1999 Sb., zákona č. 191/1999 Sb. a zákona č. 223/1999 Sb., se mění takto:

1. V části druhé, hlavě druhé, v nadpisu oddílu čtvrtého se za slovo "právu” vkládá čárka a doplňují slova ”proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi”.

2. V nadpisu § 152 se za slovo ”práva” vkládá čárka a doplňují slova ”práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi”.

V § 152 odstavec 1 zní:

”(1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.”.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o přestupcích

§ 110

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb. a zákona č. 168/1999 Sb., se mění takto:

V § 32 odst. 1 písmeno a) zní:

”a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi”.

2. V § 32 odstavec 2 zní:

”(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 15 000 Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. b) a c) lze uložit pokutu do 5 000 Kč”.

ČÁST PÁTÁ

Změna živnostenského zákona

§ 111

V § 3 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 286/1995 Sb., písmena b a c) včetně poznámek pod čarou č. 2 a 2a) znějí:

” b) využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory^2),

c) výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících s právem autorským podle zvláštního předpisu,^2a)”.

__________________

Zákon č.527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 519/1991 Sb.

Zákon č. …… Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových prvků.

Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech.

2a) Zákon č. …… Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).”.

ČÁST ŠESTÁ

Změna zákona o daních z příjmů

§ 112

V § 4 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb. a zákona č. 144/1999 Sb., se za písmenem zd) tečka nahrazuje čárkou a vkládá se písmeno ze), které včetně poznámky 64a) pod čarou zní:

”ze) příjmy plynoucí ve formě povinného výtisku na základě zvláštního právního předpisu^64a) a ve formě autorské rozmnoženiny, v počtu obvyklém, přijaté v souvislosti s užitím předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským.

________________

^{64a) Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích.
Zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven.
Zákon č. ... Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 140/1964 Sb., o povinných a pracovních výtiscích, ve znění zákona č. 106/1991 Sb., o neperiodických publikacích.”.}

ČÁST SEDMÁ

Změna zákona o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl

§ 113

V § 1 odst. 2 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, písmeno a) zní:

”a) výrobcem audiovizuálního díla osoba, z jejíhož podnětu a na jejíž odpovědnost byl záznam audiovizuálního díla poprvé pořízen,”.

ČÁST OSMÁ

Změna zákona

o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných

§ 114

V zákoně č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů, se část I zrušuje.

ČÁST DEVÁTÁ

Změna zákona o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví

§ 115

V zákoně č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, se část druhá zrušuje.

ČÁST DESÁTÁ

Změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání

§ 116

V zákoně č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, se § 26 zrušuje.

ČÁST JEDENÁCTÁ

ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ

§ 117

Zrušuje se:

1. Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).

2. Zákon č. 89/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).

Zákon č. 86/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb., zákona č. 468/1991 Sb., zákona č. 318/1993 Sb. a zákona č. 237/1995 Sb.

ČÁST DVANÁCTÁ

ÚČINNOST

§ 118

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 2000.

Příloha k zákonu č. /2000 Sb.

Sazebník odměn při opětném prodeji originálu díla uměleckého a v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu

1. Osoby uvedené v § 24 odst. 2 jsou povinny příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob, odvést při opětném prodeji originálu díla uměleckého na území České republiky odměnu z prodejní ceny, která činí:

a) 5% při prodejní ceně nad 30 000 Kč do 150 000 Kč

b) 4% při prodejní ceně nad 150 000 Kč do 1 500 000 Kč

c) 3% při prodejní ceně nad 1 500 000 Kč do 7 500 000 Kč

d) 2% při prodejní ceně nad 7 500 000 Kč.

Osoby uvedené v § 25 odst. 2 písm. a), popř. písm. d), které mají sídlo nebo trvalý pobyt, popř. pobyt alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, na území České republiky, jsou povinny odvádět odměny dvakrát ročně příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.

Jednorázové odměny příslušející při dovozu nebo při prvním prodeji přístrojů určených k zhotovování rozmnoženiny zvukového nebo zvukově obrazového záznamu činí 3% z prodejní ceny prodaných přístrojů, ať tyto přístroje slouží k nahrávání jenom zvuku nebo jenom obrazu nebo společně zvuku i obrazu. U rozhlasových a televizních přijímačů, které umožňují zhotovení záznamu vysílání, činí odměna 1,5% z prodejní ceny prodaných přijímačů.

3. Osoby uvedené v § 25 odst. 2 písm. b), které mají sídlo nebo trvalý pobyt, popř. pobyt alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, na území České republiky, jsou povinny odvádět odměny dvakrát ročně příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.

Jednorázové odměny příslušející při dovozu nebo při prvním prodeji přístrojů určených k pořizování tiskových rozmnoženin činí:

u výkonnostní kapacity 4 až 12 rozmnoženin za minutu 650 Kč

u výkonnostní kapacity 13 až 35 rozmnoženin za minutu 1 300 Kč

u výkonnostní kapacity 36 až 70 rozmnoženin za minutu 1 600 Kč

u výkonnostní kapacity více než 70 rozmnoženin za minutu 12 000 Kč.

4. Osoby uvedené v § 25 odst. 2 písm. e), které poskytují rozmnožovací služby na území České republiky při výkonu svého podnikání, jsou povinny odvádět odměny příslušející ve smyslu ustanovení § 25 odst. 4 jednou ročně příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.

Odměny z přístrojů určených k pořizování tiskových rozmnoženin činí ročně:

u výkonnostní kapacity 4 až 12 rozmnoženin za minutu 1 100 Kč

u výkonnostní kapacity 13 až 35 rozmnoženin za minutu 1 800 Kč

u výkonnostní kapacity 36 až 70 rozmnoženin za minutu 3 000 Kč

u výkonnostní kapacity více než 70 rozmnoženin za minutu 6 000 Kč.

5. Osoby uvedené v § 25 odst. 2 písm. c), které mají sídlo nebo bydliště, místo trvalého pobytu, popř. pobyt alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, na území České republiky, jsou povinny odvádět odměny dvakrát ročně příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.

Odměny za zhotovování rozmnoženin zvukového nebo zvukově obrazového záznamu činí 4% z prodejní ceny nenahraných zvukových a zvukově obrazových nosičů k pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu.

Důvodová zpráva

k návrhu zákona o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů

(autorský zákon)
Obecná část

Zhodnocení platného právního stavu

Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), platil v nezměněné podobě až do roku 1990. Relativní stabilitu autorského zákona vytvářel především monopol státu na šíření autorských děl. Filmová studia, nakladatelství, vydavatelství, televizi a rozhlas stát vlastnil a v důsledku toho kontroloval i činnost organizací zastupujících autory ve výkonu jejich práv v tuzemsku i v zahraničí. Dalším důvodem zachování autorského zákona beze změn a doplňků byla obecná ustanovení týkající se např. užití díla, která umožnila tuto právní úpravu aplikovat i pro případy šíření děl novými technologiemi (šíření CD, videokazet apod.)

Po roce 1989 byl autorský zákon šestkrát novelizován. Dvě novely autorského zákona lze označit jako zásadní.

Zákon č. 89/1990 Sb. zrušil povinné zprostředkování užití děl do zahraničí a ze zahraničí, prodloužil trvání práv výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních vysílatelů z 25 na srovnatelných 50 let v zemích EU, prodloužil trvání autorského práva k dílům filmovým z 25 na 50 let, přiznal peněžní formu satisfakce v případě vzniku závažné újmy nemajetkové povahy vzniklé porušením práva, přiznal autorům a jiným nositelům práva odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro soukromou potřebu na podkladě rozhlasového či televizního vysílání nebo zvukového či zvukově obrazového záznamu (zpoplatnění nenahraných nosičů) a zavedl poprvé v ČR ochranu počítačových programů.

Zákon č. 86/1996 Sb. především upravil závazky vyplývající z Dohody o obchodních vztazích mezi vládou ČR a USA (č. 158/1991 Sb.), týkající se ochrany počítačových programů, databází a zvukových záznamů. Výslovně přiznal autorům a ostatním nositelům práv právo na pronájem a půjčování originálu či rozmnoženin díla, rozšířil nároky nositelů při zásahu do jejich chráněných práv v důsledku neoprávněného používání dekodérů a upravil opatření na hranicích, které mohli požadovat autoři a jiní nositelé práv při vývozu nebo dovozu rozmnoženin pořízených bez jejich souhlasu.

Těmito dvěma novelami se ochrana práva autorského a práv souvisejících s právem autorským dostala na úroveň ochrany těchto práv srovnatelnou se zeměmi EU a průmyslovými státy. Převzetí acquis communautaire duševního vlastnictví, jakož i závazků z mezinárodních úmluv a smluv, jimiž je Česká republika vázána, nebo k nimž hodlá v blízké budoucnosti přistoupit, vyžaduje však již zpracování nového právního přepisu. I Legislativní rada vlády konstatovala, že předpisy ES byly sice do autorského zákona částečně promítnuty, ale v důsledku četných novel se tento zákon stal nepřehledným a byla narušena jeho systematika.

Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Navrhovaná právní úprava je především komplexní úpravou práva autorského a práv souvisejících s právem autorským, tak jak se vyvíjela v rámci mezinárodních autorskoprávních úmluv a smluv a jakou obsahují i některé autorské zákony členských států EU. Návrh zákona obsahuje také prostředky ochrany práva autorského a práv souvisejících s právem autorským a zahrnuje i kolektivní správu práv, která byla dosud upravena v samostatném zákoně.

Z hlediska koncepce práv duševního vlastnictví návrh autorského zákona odpovídá kontinentálnímu pojetí práva. Právo k výsledkům duševní činnosti se přiznává fyzické osobě a je zařazováno do základních lidských práv. Osobnostněprávní pojetí práv duševního vlastnictví určuje povahu těchto práv, která jsou nezcizitelná a nelze se jich vzdát.

Oproti dosavadní úpravě, podle níž osobní a majetková práva tvořila nedílný celek i z hlediska přechodu těchto práv pro případ smrti, je základem navrhované právní úpravy koncepce dualismu práv osobnostních a práv majetkových. Při tomto pojetí osobnostní práva zanikají mortis causa; majetková práva přecházejí na dědice a v případě odúmrti připadnou státu. V důsledku této koncepce nemůže se také stát dílo volným před uplynutím doby trvání práv tak, jak tomu bylo podle autorského zákona z roku 1965.

Autorský zákon jako zvláštní zákon k občanskému zákoníku přebírá základní zásadu občanského smluvního práva, tj. zásadu smluvní volnosti; zákonná úprava platí teprve tehdy, není-li smluvními stranami sjednáno jinak. Zároveň se i pro oblast práva autorského a práv souvisejících s právem autorským upravuje jednotný smluvní typ - licenční smlouva a úprava sleduje i terminologickou jednotu s existující úpravou licenční smlouvy podle obchodního zákoníku.

Zásada smluvní volnosti je dotčena potřebou výjimečně upravit některé instituty, u kterých není možné, aby se strany dohodly jinak, jako např. nemožnost vzdání se práva autorského, nemožnost převodu práva autorského, povinná kolektivní správa práv v určitých zákonem stanovených případech.

Návrh rozšiřuje hmotněprávní nároky autora, kterých se může domáhat při porušení svého práva, jako je stažení a zničení rozmnoženin díla pořízených neoprávněně. Zároveň touto úpravou ČR plní závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodní smlouvy, jíž je vázána (viz níže).

Návrh přiznává některá nová související práva shodně s legislativou ES, jako je právo výrobce zvukově obrazového záznamu, právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, a dále právo nakladatele. Ve větší míře návrh poskytuje ochranu nositelům práv souvisejících, kteří vynakládají značné investice do šíření děl moderní technologií. Zároveň úprava sleduje vyvážený vztah mezi právy autorů a výkonných umělců a uživatelů těchto předmětů ochrany, které mají nezanedbatelný obchodní význam.

V souladu s fungováním jednotného trhu i s předměty ochrany podle práva autorského a práv souvisejících se prodlužuje doba ochrany autorských děl na 70 let po smrti autora a obnovuje se ochrana práva autorského a práv souvisejících tak, aby právo autorské, právo výkonných umělců a ostatních nositelů práv souvisejících trvalo na území ČR stejně jako v členských zemích EU. Neobnovení ochrany práv autorů či výkonných umělců a ostatních nositelů práv by vedlo k nežádoucí diskriminaci těchto českých subjektů ve vztahu k obdobným nositelům práv z členských zemí EU.

Nezbytnost navrhované právní úpravy v jejím celku

Navrhovaná právní úprava odpovídá úpravám práv duševního vlastnictví v tradičních zemích s tržní ekonomikou. Teprve v souvislosti s rozvojem jednotného trhu a nových technologií, umožňujících šíření děl v nehmotné podobě přes hranice států, se zintenzivňují snahy o sladění práv duševního vlastnictví na mezinárodní a regionální úrovni. Ze zásady teritoriální působnosti autorského zákona vyplývá, že se český autorský zákon aplikuje i na práva zahraničních autorů, jestliže se jejich díla stávají předmětem užití na území ČR. Je proto třeba, aby byla k dispozici komplexní právní norma odpovídající vysokému standardu ochrany práv duševního vlastnictví. Některé státy zahrnují do autorského zákona i úpravu procesních prostředků k uplatnění těchto práv. Návrh však respektuje, že platí odvětvový systém práva a nenavrhuje proto úpravu procesních prostředků pro uplatnění práv duševního vlastnictví, která přesahuje kompetenci ministerstva.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR

Ústavním východiskem navrhované právní úpravy je čl. 34 Ústavní listiny základních práv a svobod. Návrh zákona je v souladu s Ústavou, ústavním pořádkem České republiky i s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy.

Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právními akty Evropských společenství

Evropskou dohodou zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, publikované pod č. 7/1995 Sb. (dále jen ”Evropská dohoda”), se v čl. 67 ČR zavázala pokračovat ve zlepšování ochrany práv duševního, průmyslového a obchodního vlastnictví, aby byla v ČR dosažena podobná úroveň ochrany existující ve Společenství, včetně srovnatelných prostředků k prosazování takových práv. Zároveň se zavázala účastnit se mnohostranných úmluv o právech duševního vlastnictví, které jsou uvedeny v odstavci 1 přílohy XVII, jichž jsou členské státy stranami nebo jež jsou členskými státy de facto prováděny (viz níže).

V čl. 69 Evropské dohody ČR uznala, že důležitou podmínkou pro ekonomické zapojení ČR do Společenství je sbližování stávajících a budoucích právních předpisů ČR s právními předpisy Společenství a zároveň se zavázala vyvíjet úsilí k zajištění postupné slučitelnosti vnitrostátního právního řádu s právními předpisy Společenství.

Právní předpisy Společenství v oblasti práv duševního vlastnictví, upravující právo autorské a práva související s právem autorským, byly přijaty v průběhu posledního desetiletí. Sladění práv duševního vlastnictví souvisí až se vznikem jednotného trhu a volného pohybu zboží a služeb s předměty chráněnými těmito právy a také s tím, že tato oblast práv byla úspěšně upravena řadou mezinárodních autorskoprávních úmluv a smluv.

Právní předpisy Společenství tvoří

směrnice 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů

směrnice 92/100/EHS o právu na pronájem a na půjčování a o některých právech souvisejících s právem autorským v oblasti duševního vlastnictví

směrnice 93/83/EHS o koordinaci určitých pravidel z oboru práva autorského a práv souvisejících s právem autorským vztahujících se na satelitní vysílání a na kabelový přenos

směrnice 93/98/EHS o harmonizaci ochranné doby práva autorského a některých práv souvisejících s právem autorským

směrnice 96/9/ES o právní ochraně databází.

Bílá kniha o přípravě přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie charakterizuje hlavní principy směrnic takto:

Směrnice 91/250/EHS zavádí účinnou ochranu počítačových programů a slaďuje pravidla, jimiž se spravuje ochrana počítačového programu, který je hlavní součástí systému zpracování dat a je svrchovaně důležitý pro rozvoj výroby a technologie.

Směrnice 92/100/EHS o právu na pronájem a na půjčování a o některých právech souvisejících s právem autorským v oblasti duševního vlastnictví a směrnice 93/98/EHS, slaďující dobu ochrany práva autorského a práv souvisejících s právem autorským, jsou základními stavebními kameny komunitární harmonizace v oblasti práva autorského a práv souvisejících s právem autorským. První směrnice je ”horizontální”; zavádí výlučná práva pronájmu a půjčování, kde se nositelům práv zajišťuje podíl na užitcích, které lze z nových forem využívání děl a výkonů mít. Slaďuje práva související s právem autorským a pomáhá tak v boji s pirátstvím. Druhá směrnice slaďuje na vysoké úrovni dobu, po kterou jsou všechna díla a výkony chráněny. Tím napomáhá volnému pohybu zboží a služeb v kultuře a odstraňuje poruchy hospodářské soutěže, které způsobují rozdíly v úrovni ochrany.

Směrnici 93/83/EHS o koordinaci určitých pravidel z oboru práva autorského a práv souvisejících s právem autorským vztahujících se na satelitní vysílání a kabelový přenos lze označit za zásadní pro tyto způsoby šíření předmětů ochrany. Stanoví právní režim, kterým se řídí satelitní vysílání a stanoví povinnou kolektivní správu práv v případě kabelového přenosu.

Nejmladší legislativní úpravou je směrnice 96/9/ES o právní ochraně databází, která konstituuje nové právo sui generis pořizovatele databáze. Vzhledem k tomu, že toto zvláštní právo pořizovatele databáze není dosud upraveno mezinárodní autorskoprávní smlouvou, bude Česká republika chránit jen práva pořizovatelů databází z členských zemí EU, pokud bude uzavřena dvoustranná dohoda, kterou na návrh Komise sjednává Rada EU ve smyslu ustanovení čl. 11 odst. 3 této směrnice.

Legislativním procesem v EU probíhají další dvě směrnice, vztahující se na tuto oblast práv duševního vlastnictví, a to návrh směrnice o harmonizaci některých aspektů práva autorského a práv souvisejících v informační společnosti, a dále směrnice o právu autora na výnosech z opětného prodeje originálu výtvarného díla. Také první směrnice je v návrhu autorského zákona zapracována. Vychází totiž ze smlouvy, která byla na mezinárodní úrovni přijata v roce 1996, a k níž hodlá ČR přistoupit po přijetí nového autorského zákona (viz níže). Druhá směrnice se týká práva na slušné vypořádání (tzv. droit de suite), které zná platný zákon a návrh tuto úpravu s určitou modifikací přebírá.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Česká republika je vázána zejména těmito významnými mezinárodními smlouvami:

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 8. září 1886, naposledy revidovaná v Paříži v roce 1971 (dále jen ”Bernská úmluva”), které se ČR účastní od roku 1921 a pařížským zněním je vázána od 11. dubna 1980. Jde o tradiční autorskoprávní úmluvu, která stanoví pro členské státy povinnost ochrany práva autorského alespoň na minimální úrovni zakotvené v úmluvě. Zároveň obsahuje výhrady ve prospěch národních úprav pro oblasti výslovně v úmluvě uvedené, např. výjimky z výlučného práva autora, rozsah působnosti autorského zákona na díla užitého umění, zásadu teritoriality, podle které se ochrana práv duševního vlastnictví řídí právní úpravou státu, kde se ochrana uplatňuje. Úmluva obsahuje pravidlo srovnání doby ochrany, podle kterého ochrana nepřesáhne dobu stanovenou ve státě původu díla. Tato zásada však byla prolomena přijetím směrnice 93/98/EHS.

Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a televizních a rozhlasových organizací, uzavřená v Římě 26. října 1961 (dále jen ”Římská úmluva”), které se ČR účastní s účinností od 14. srpna 1964. Při přístupu k této úmluvě ČR uplatnila výhradu ve smyslu čl. 16 odst. 1 písm. a) bod (iii) a (iv), pokud jde o odměnu za druhotné užití zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům pro rozhlasové vysílání nebo pro veřejný přednes podle čl. 12. Podle této výhrady neplatí článek 12 v ČR vůbec pro zvukové záznamy vydané k obchodním účelům výrobcem, který není občanem (subjektem) jiného smluvního státu; pro zvukové záznamy, jejichž výrobcem je občan jiného smluvního státu, platí tento článek jen v rozsahu a po dobu, jak tento stát poskytuje ochranu zvukovým záznamům poprvé zaznamenaným subjektem ČR. Římská úmluva upravuje na minimální úrovni majetková práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních vysílatelů. Směrnice 92/100/EHS přiznává výkonným umělcům práva v širším rozsahu.

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights, dále jen ”Dohoda TRIPS”), uzavřená v rámci Dohody o Světové obchodní organizaci (WTO). Dohodu TRIPS Česká republika uplatňuje od 1. ledna 1996. Tato dohoda odkazuje v oblasti práva autorského a práv souvisejících s právem autorským na minimální úroveň ochrany podle Bernské úmluvy a Římské úmluvy. Upravuje některá nová práva mezinárodně uznávaná, jako je právo na ochranu počítačových programů, právo na pronájem a na půjčování, ochranu databází, zásadu vyčerpání práva a zejména zavazuje státy chránit zvukové záznamy po dobu 50 let od pořízení záznamu, a to i těch, u nichž dosavadní kratší ochranná doba uplynula. Dohoda TRIPS je spíše známá tím, že poprvé na mezinárodní úrovni upravuje závazky členských států, které mají přijmout v oblasti vynucování práva, a to jak ve správním, civilním či trestním řízení. Obsahuje dále ustanovení o opatřeních na hranicích, kterých se nositelé práv mohou domáhat v případě dovozu či vývozu nedovolených rozmnoženin děl, výkonů a zvukových záznamů.

Návrh obsahuje všechny závazky, které ČR převzala těmito mezinárodními autorskoprávními úmluvami a smlouvami. Je také v souladu s dalšími smlouvami Světové organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization, dále jen ”WIPO”), které byly přijaty na diplomatické konferenci v roce 1996, a pro něž se používá název internetové smlouvy. Jde o Smlouvu WIPO o právu autorském a Smlouvu WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech. K těmto smlouvám ČR přistoupí po přijetí navrhované právní úpravy. Závazky z těchto smluv se odrazily také v navrhované směrnici EU o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv souvisejících v informační společnosti.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet. Uživatelé děl budou muset přizpůsobit své ediční, dramaturgické, programové a jiné plány rozsahu svých finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že návrh rozšiřuje nositele práv souvisejících o nakladatele a výrobce zvukově obrazových záznamů (audiovizuálních děl), budou se tito nositelé podílet na odměnách za rozmnožování jejich chráněných předmětů a tím rozšíří i své finanční zdroje.

Pokud jde o výkon práv přiznaných výrobcům audiovizuálních děl, který se svěřuje Státnímu fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, lze předpokládat, že tato práva bude pro Fond obstarávat obchodní zástupce obdobně, jako je tomu u práv k filmům za období let 1965 až 1991.

Zvláštní část

K § 1

Návrh vymezuje v § 1 předmět právní úpravy, tedy především oblast práva autorského. Upouští se zároveň od tradičního vymezení předmětu úpravy podle dosavadního autorského zákona (o dílech literárních, vědeckých a uměleckých), neboť díla literární jsou díly uměleckými nebo vědeckými.

Zároveň se upravují práva související s právem autorským, která vedle tzv. práv příbuzných (práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních vysílatelů) zahrnují nově i práva výrobců zvukově obrazových záznamů, právo nakladatele a právo zveřejnitele dosud nezveřejněného volného díla, t.j díla, u něhož uplynula doba ochrany majetkových práv. V rámci autorského zákona se upravují z praktických důvodů, jak je obvyklé i v jiných evropských zemích, také zvláštní práva pořizovatelů databází.

Dále návrh zákona zahrnuje i úpravu kolektivní správy práv autorských a práv souvisejících s právem autorským, která byla dosud upravena samostatným zákonem č. 237/1995 Sb., a to vzhledem k potřebě komplexní úpravy v jedné právní normě.

Konečně zákon upravuje specifické prostředky ochrany práva autorského a práv souvisejících a uplatňování těchto práv, kterými ČR plní své současné i budoucí závazky vyplývající z mezinárodních autorskoprávních smluv a jiných dokumentů.

K § 2

Návrh vymezuje v § 2 pojem díla, jakožto předmětu práva autorského, v souladu s kontinentální úpravou od druhé poloviny minulého století, kterou zakotvila v roce 1886 Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl.

Rozhodujícím znakem pro splnění podmínky ochrany podle autorského zákona je, že dílo musí být výsledkem tvůrčí činnosti autora jako fyzické osoby a nepřihlíží se přitom k formě vyjádření díla, ani k účelu nebo k hodnotě výsledku této činnosti.

V odstavci 1 je uveden demonstrativní výčet autorských děl. Podle odstavce 2 se chrání i taková díla, která sice nesplňuji požadavek jedinečnosti, ale jsou původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem.

Předmětem ochrany je nejen dílo dokončené, ale ochrana se poskytuje i jeho vývojovým fázím; stejné platí i o názvu díla a jménech postav.

Podle ustanovení odstavce 4 je chráněno také dílo, které bylo vytvořeno jako zpracování včetně překladu díla jiného autora. Výsledek zpracování ovšem musí vykazovat znaky tvůrčí činnosti zpracovatele. V praxi půjde např. o zdramatizování románu, hudební úpravy (variace a aranžmá), napodobeninu díla výtvarného umění v jiném uměleckém oboru apod. Ke zpracování včetně překladu do jiného jazyka je třeba vždy souhlasu autora původního díla. Proto se o dílech vzniklých zpracováním nebo překladem hovoří také jako o dílech odvozených. Od zpracování je nutno přísně odlišovat užití pouhého námětu jako takového k vytvoření díla jiného. Na rozdíl od zpracování, užití pouhého námětu (myšlenky) obsaženého v cizím díle k vytvoření nového původního díla je volné a není tedy vázáno na souhlas autora, z jehož díla byl námět použit.

Samostatným předmětem práva autorského je dílo souborné (odst. 5 ), kde dochází k tvůrčí činnosti právě při výběru nebo uspořádání celku jeho pořadatelem. Je pak nerozhodné zda při této tvůrčí činnosti dochází k výběru a řazení děl ve smyslu tohoto zákona, nebo jiných informací nebo skutečností, které podmínku díla ve smyslu tohoto zákona nesplňují. Za této situace může být považována za souborné dílo i databáze, obsahující výlučně jen určitá fakta, která jednotlivě nevykazují náležitosti díla ve smyslu práva autorského. Tvorba souborných děl se bude v praxi často vyskytovat v pracovněprávním vztahu pořadatele, na jehož podkladě bude práva k souboru vykonávat zaměstnavatel. Pokud budou do souboru zařazena autorská díla, je samozřejmé, že k jejich zařazení do souboru musí vyslovit jejich autoři předchozí svolení. I po zařazení díla do souboru zachovává se právo takového autora nakládat se svým dílem samostatně.

V odstavci 6 návrh uvádí, co dílem podle tohoto zákona není, např. denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě.

K § 3

Zahrnuje tradičně v souladu s Bernskou úmluvou a vnitrostátní úpravou převážné většiny evropských států výluky z ochrany podle práva autorského těch předmětů, které sice splňují náležitosti ochrany podle práva autorského (neboť jde o autorská díla), avšak veřejný zájem na jejich volném šíření a přístupu veřejnosti k nim je z ochrany vylučuje. V případě jejich takového úředního užití se nevyžaduje ani svolení autora, ani není nutné poskytnout odměnu. To platí i o překladech takových děl do jiného jazyka, samozřejmě však jen tehdy, jestliže se jejich užitím sleduje týž účel, pro který byly z ochrany vyloučeny jejich předlohy.

U výtvorů tradiční lidové kultury se vychází z předpokladu, že jejich autor není znám a užití takových výtvorů je volné, jestliže se užívají v autentické podobě. To neplatí v případě jejich chráněného zpracování; provedení výkonnými umělci je samozřejmě chráněno v rámci práv souvisejících.

Stejně tak se vylučují z autorskoprávní ochrany politické projevy a řeči pronesené při soudním jednání v zájmu aktuálního informování veřejnosti. Souborné vydání takových projevů nebo jejich zařazení do sborníků je však možné jen se souhlasem autorů, kteří je proslovili, neboť v opačném případě by mohlo dojít i k zásahu do jejich osobnostních práv.

K § 4

Zveřejnění a vydání díla podle odstavců 1 a 2 jsou významné právní skutečnosti pro obsah a rozsah ochrany autorského díla. Se zveřejněním nebo vydáním díla jsou spojovány zákonné výjimky a omezení autorského práva (§ 29 a násl.); zveřejnění je významné také pro dobu trvání práva autorského a pro vymezení ochrany v mezinárodních vztazích.

K § 5

Návrh § 5 vychází z koncepce, že tvůrčí schopností je nadána pouze fyzická osoba (podle principu materiální pravdy) na rozdíl od angloamerické koncepce, podle níž může být považována za originárního nabyvatele práva autorského ze zákona i osoba právnická, např. výrobce filmu. Logickým důsledkem této koncepce je, že zákon svěřuje jiným osobám originárně pouze výkon práva autorského nikoli právo autorské samé.

K § 6 a 7

V zájmu právní jistoty se upravuje autorství k dílu na podkladě vyvratitelné zákonné domněnky, která platí i pro dílo označené pseudonymem v případě, že tento pseudonym nevzbuzuje pochybnost o totožnosti autora.

V ostatních případech v zájmu respektování autorova osobnostního práva uvést dílo pod pseudonymem nebo anonymně, zmocňuje zákon oprávněného uživatele uplatnit vlastním jménem na účet autora právo na ochranu autorských práv. To neplatí v případě, že autor svou totožnost veřejně prohlásí nebo je-li jeho totožnost obecně známá.

K § 8

O spoluautorství jde tehdy, jestliže společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů vznikne dílo jediné, i když jednotlivé příspěvky spoluautorů výsledného jednotného a nedílného díla lze rozeznat. Kritériem pro posouzení jednotnosti a nedílnosti díla je, jsou-li příspěvky jednotlivých autorů způsobilé k samostatnému užití či zda tuto způsobilost má pouze celek díla. Pouze v tomto druhém případě jde o dílo spoluautorské; v prvém případě může jít např. dílo souborné. Spoluautorství vzniká obvykle spoluprací v témže uměleckém nebo vědeckém oboru. Spoluautorské dílo nevznikne např. z příspěvků autora literární složky, autora hudební složky, popř. autora výtvarné složky díla; může však jít o dílo souborné nebo o díla pouze spojená bez tvůrčího přínosu.

Činnost spoluatorů nemusí být současná a může se uskutečnit i postupně, avšak musí probíhat ještě před dokončením díla. Dodatečná tvůrčí činnost ve vztahu k dílu již vytvořenému, naplňuje znaky zpracování ve smyslu § 2 odst. 4 nebo vede ke vzniku dodatku, který má povahu samostatného autorského díla a může být s dílem původním pouze mechanicky spojen.

. Spoluautorem není samozřejmě osoba, která k vytvoření díla poskytla jen faktický materiál nebo dala k vytvoření díla pouhý podnět (třeba i jako objednatel díla) nebo poskytla autorovi pomoc technického nebo administrativního charakteru či odbornou nebo znaleckou pomoc.

Jako důsledek povahy spoluatorského díla jako díla jednotného a nedílného stanoví zákon, že autorské právo k takovému dílu přísluší všem společně a nerozdílně. V případě, že by jeden ze spoluautorů chtěl zmařit nakládání se spoluautorským dílem bez vážného důvodu, budou mít ostatní spoluautoři možnost domáhat se nahrazení chybějícího projevu vůle u soudu. Soud zváží, zda důvod odmítnutí souhlasu je natolik závažný, aby spoluautor mohl zabránit užití díla, na jehož tvorbě se spoluautorsky podílel.

Společné výnosy z užití spoluautorského díla se dělí mezi spoluautory podle velikosti tvůrčích příspěvků v poměru mezi nimi dohodnutém; nelze-li tyto příspěvky rozeznat a není-li jiné dohody, má se za to, že podíly jsou stejné.

K § 9

Právo autorské vzniká v okamžiku vzniku díla, tj. jakmile je vyjádřeno v objektivní podobě vnímatelné lidskými smysly (slovem, písmem, fotografií, zvukovým záznamem apod.) včetně podoby digitálního záznam. Podmínkou vzniku díla a tím i vzniku práva autorského není, aby dílo bylo vyjádřeno ve formě trvalé; stačí např. proslovení přednášky, zahrání melodie na hudební nástroj apod. V souladu s článkem 5 Bernské úmluvy není vznik práva autorského podmíněn zachováním jakékoli formality (např. registrace díla). Neformálnost ochrany platí i pro požívání práva autorského a jeho výkon.

Logickým důsledkem ustanovení odstavce 1 je to, že ani zničením originálu díla nezaniká právo autorské k němu, stejně tak jako nabytím originálu díla do vlastnictví se nenabývá oprávnění vyplývající z práva autorského, pokud není sjednáno jinak. Právo autorské k dílu (jakožto nehmotnému statku) a právo vlastnické k věci (hmotnému substrátu díla), jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, se každé řídí vlastním právním režimem. Dispozice s právem autorským se nedotýká práva vlastnického a naopak.

Výrazem vlastnictví k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, je neomezené právo nakládat s ní podle vlastního uvážení, pokud nebylo s autorem dohodnuto něco jiného nebo nevyplývá-li něco jiného ze zvláštního zákona. Ustanovení odstavce 4 zdůrazňuje, že vlastník originálu díla nebo jeho rozmnoženiny nemá žádné zvláštní povinnosti k předmětu vlastnictví, který je chráněn podle autorského zákona; to nevylučuje, aby smluvně převzal zvláštní závazek v tomto smyslu, nebo aby musel respektovat zvláštní právní povinnosti vyplývající z veřejnoprávní úpravy, jako např. ze zákona o ochraně kulturních památek.

Ustanovení odstavce 5 upravuje vztah vlastníka stavby, která je dílem architektonickým, k jeho autorovi. Pokud jde o užití výrazu ”míra nezbytně nutná”, bude třeba jej vykládat vždy ve vztahu ke konkrétnímu případu, přičemž však limitem bude zachování hodnoty díla.

K § 10 a 11

Česká právní úprava práv k duševnímu vlastnictví vychází z koncepce práv k nehmotným statkům, kam řadí vedle práv průmyslových také jedinečné výsledky duševní činnosti, jakými jsou díla umělecká a vědecká (viz § 2). Tyto nehmotné statky je třeba odlišovat od hmotného substrátu, na němž nebo jehož prostřednictvím jsou tato díla vyjádřena. Nehmotný statek je pojmově vymezen právě skutečností, že jeho podstata má duševní (myšlenkovou) povahu, a že existuje nezávisle na hmotném podkladu, jehož prostřednictvím je tento nehmotný statek vnímán a může být kdykoli a kýmkoli současně užíván, aniž by byl spotřebován.

Oproti dosavadní právní úpravě zákonem č. 35/1965 Sb., podle níž osobní a majetková práva tvořila nedílný celek i z hlediska přechodu těchto práv pro případ smrti, se navrhovaná úprava vrací ke koncepci zákona č. 115/1953 Sb., tzn. k dualismu práv osobnostních a práv majetkových (tradiční koncepce francouzská na rozdíl od německé).

Osobnostní práva autorská zahrnují právo na autorství (osobovat si autorství, popř. zveřejnit dílo bez udání jména nebo s pseudonymem) a zejména rozhodnout o zveřejnění díla, čímž je autor srozuměn s tím, že jeho dílo je schopné uvedení na veřejnost. Součástí osobnostních práv je dále právo na nedotknutelnost díla, které obsahuje jednak právo autora udílet svolení ke změnám a jiným zásahům do díla a právo bránit takovému užití díla, kterým by byla snížena jeho hodnota.

Vzhledem ke své nehmotné podstatě jsou osobnostní práva nepřevoditelná a v důsledku toho se jich autor nemůže ani vzdát. Osobnostní práva zanikají smrtí autora. Po smrti autora originárně vzniká osobám v zákoně výslovně uvedeným pouze právo na to, aby jméno autora bylo uvedeno a aby dílo bylo užíváno způsobem nesnižujícím jeho hodnotu. Tato práva jsou časově neomezená a k jejich uplatňování jsou aktivně legitimovány i příslušné právnické osoby sdružující nebo zastupující autory ve výkonu jejich práv. Předkladatel záměrně uvádí širší okruh oprávněných osob na rozdíl od okruhu osob podle § 15 obč. zák. Tento záměr souvisí s prodloužením doby ochrany na 70 let po smrti autora, přičemž není vyloučené, že žádná z osob uvedených v § 15 obč. zák. již nebude moci toto právo využít.

K § 12

Z osobnostní povahy autorského práva vyplývá, že jedině autor může své dílo užívat popř. udílet svolení k jeho užití třetím osobám. Z tohoto výlučného práva autora zákon činí výjimky a uvádí případy, kdy je dílo možné užít bez souhlasu autora.

V odstavci 3 se zakotvuje expressis verbis právo autora na přístup k dílu, které se za současného právního stavu obtížně dovozovalo z jiných ustanovení autorského zákona. Jde o právo autora, který např. prodal originál svého výtvarného díla, aby mu vlastník přiměřeným způsobem umožnil přístup k tomuto dílu, jestliže je to třeba pro další výkon jeho autorského práva (např. k pořízení fotodokumentace, k reprodukci pro účely vydání).

V odstavci 4 návrh uvádí taxativní výčet výlučných práv; v písmenech a) až e) jde o případy užití díla v hmotné podobě, zatímco pod písm. f) je příkladmý výčet nehmotného šíření díla, které souvisí s moderními technologiemi.

K § 13 až 23

Návrh rozvádí jednotlivá oprávnění s ohledem na jednotlivé způsoby užití díla tak, jak se historicky vyvinuly od vynálezu knihtisku až po šíření děl nejmodernější známou technologií. V souladu s přijatou Smlouvou WIPO o právu autorském návrh vymezuje rozšiřování rozmnoženin jako samostatný způsob užití díla na rozdíl od dosavadní právní úpravy, která chápe rozmnožování a rozšiřování pořízených rozmnoženin za jedno užití. Rozumí se tedy, že rozmnožování, jak je definováno v čl. 9 Bernské úmluvě (1971) včetně výjimek z tohoto článku, se plně vztahuje na digitální prostředí, zejména na užití děl v digitální formě. Z toho je nutno vyrozumět, že např. uložení chráněného díla v digitální formě na elektronické medium představuje rozmnožování ve smyslu čl. 9 Bernské úmluvy. Proto zákon v § 13 odst. 1 upravuje, že rozmnožováním díla je zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě. Obecné ustanovení o rozmnožování děl je třeba v případě počítačových programů vykládat také v souladu s § 66 o právech autora k počítačovému programu, resp. o výjimkách z tohoto práva.

Návrh výslovně upravuje princip vyčerpání práva, který vychází z evropské legislativy a považuje území Evropské unie za území jednotného trhu pro volný pohyb zboží, kapitálu a služeb, ve kterém se uplatňuje princip regionálního vyčerpání práva. Bez souhlasu nositele práva nemohou se hmotné rozmnoženiny díla paralelně dovážet z třetí, tzn. nečlenské země, byť by byly vyrobeny oprávněně. Princip národního vyčerpání práva je podmínkou vstupu ČR do EU, neboť uplatnění jiného principu, např. mezinárodního vyčerpání práva, by po přístupu ČR do EU bylo v rozporu se zásadami jednotného trhu EU. Vstupem ČR do EU se změní princip národního vyčerpání v regionální. Vyčerpání práva nepřichází v úvahu u služeb.

Ustanovení § 15 upravuje nové právo, které přiznaly autorům mezinárodní smlouvy jako je Dohoda TRIPS a Smlouva WIPO o právu autorském z roku 1996. Právo na pronájem ale již dříve upravila směrnice 92/100/EHS z 19. 11. 1992. Ustanovení obsahuje definici pronájmu jen pro účely autorského zákona; je odlišná i od dosavadní definice pronájmu podle § 26a platného aut. zák., který definoval pronájem shodně s § 663 obč. zák. Základním znakem pronájmu je zpřístupňování originálu nebo rozmnoženiny díla na omezenou dobu nájemci výlučně k jeho soukromé potřebě. Povinnou osobou je pronajímatel, který získává svolení k pronájmu od autora či jiného nositele práva, a který toto autorovo právo vykonává na základě zákona či smlouvy. Rozhodujícím znakem pronájmu je jeho časové omezení a proto se za pronájem nepovažuje takové zpřístupňování díla, které není časově omezeno nebo je nevýdělečné. Pronájem zahrnuje i zpětnou koupi, kdy dochází k vrácení předmětu nájmu pronajímateli za cenu, která je nižší než cena prodejní. Dalším znakem pronájmu je zpřístupňování nájemci pro jeho soukromé užití. Nezahrnuje tedy veřejné užítí, jako je předvádění a provozování filmu formou promítání v kinech, nebo předvádění zvukového záznamu na diskotéce či pronájem výtvarného díla za účelem jeho vystavení, ani pronájem hudební partitury či textů divadelních her nakladatelem pro účely veřejného provozování, aniž by byly tyto rozmnoženiny dány na trh k převodu vlastnictví k takové rozmnoženině.

Pronájem se bude týkat zejména počítačových programů, zvukových a zvukově obrazových záznamů. Proto se výlučné právo na pronájem upravuje též pro další nositele práv, jako jsou výkonní umělci, výrobci zvukových záznamů a výrobci zvukově obrazových záznamů a rozhlasoví a televizní vysílatelé, pokud jsou výrobci zvukových nebo zvukově obrazových záznamů. Výlučné právo na pronájem se přiznává těmto nositelům práv z hlediska možnosti zakázat pronájem těchto předmětů ochrany, alespoň po určitou dobu, např. po vydání zvukových nebo zvukově obrazových záznamů k obchodním účelům. Pronájem totiž může podstatně ovlivnit prodej rozmnoženin předmětů chráněných podle práva autorského.

Ustanovení § 16 upravuje nové právo na půjčování rovněž odlišně od § 659 obč. zák., které se liší od práva na pronájem pouze v tom, že jde o zpřístupňování originálu nebo rozmnoženiny díla veřejnosti přístupným zařízením na omezenou dobu k užívání vypůjčiteli pro jeho soukromou potřebu, avšak nevýdělečně. Přiznáním výlučného práva se sleduje stejný účel jako u pronájmu, a to zakázat půjčování, jestliže by podstatně ovlivnilo odbyt rozmnoženin na trhu. Zároveň se však bere ohled na kulturně politické zájmy státu a zájem na vzdělávání. V návaznosti na to obsahuje § 38 odst. 1 a 2 tohoto návrhu výjimku pro knihovny, archivy a jiná nevýdělečná školská, vzdělávací a kulturní zařízení, avšak tato výjimka se nevztahuje na půjčování zvukových či zvukově obrazových záznamů, nejde-li o půjčování těchto záznamů výlučně pro potřeby zdravotně postižených v souvislosti s jejich postižením.

Ustanovení § 17 upravuje výlučné právo autora rozhodnout o zveřejnění díla jeho vystavením na místě veřejnosti přístupném, ať již zdarma nebo proti zaplacení vstupného. Vzhledem k moderním prostředkům šíření děl, se výslovně uvádí, že vystavením díla není jeho užití v telekomunikační síti, i když jde rovněž o zveřejnění díla ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 návrhu.

Pod hromadným pojmem sdělování veřejnosti podle § 18 jsou uvedeny demonstrativně všechny dosud známé způsoby šíření díla v nehmotné podobě, at již na podkladě díla živě provozovaného výkonnými umělci nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově. Definice provozování a přenosu jsou v souladu s dosavadním pojetím těchto pojmů tradičně již upravených Bernskou úmluvou (1971) v čl. 11 odst. 1 až 11ter odst. 1.

Sdělováním veřejnosti je také zpřístupňování díla podle požadavku objednatele pomocí internetu. Toto právo autora je upraveno v nové Smlouvě WIPO z roku 1996 a je obsaženo také v návrhu nové směrnice Společenství o informační společnosti.

V § 19 se definují klasické způsoby živého provozování díla výkonnými umělci, zahrnující i přenos provozování, jestliže se tak děje mimo prostor, ve kterém se dílo živě přednáší, provádí nebo předvádí.

Ustanovení § 20 definuje provozování díla, ovšem ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu pomocí přístroje k přenosu zvuku nebo zvuku a obrazu (např. diskotéky, divadlo hudby). Nezahrnuje provozování vysílaného díla, které je upraveno v § 23.

Právo dílo vysílat rozhlasem nebo televizí a právo dílo šířit po kabelu upravuje § 21. Rovněž vychází z čl. 11bis Bernské úmluvy. Za součást vysílání se ve shodě se směrnicí 93/83/EHS ze dne 27. 9. 1993 považuje jeho kabelové šíření, vysílání pomocí satelitu a dále vysílání, které veřejnosti zpřístupňuje původní vysílatel pomocí dekodéru.

V § 22 se upravuje jako samostatný způsob šíření přenos rozhlasového či televizního vysílání jak bezdrátově, tak po kabelu, pokud jej uskutečňuje jiný subjekt než původní vysílatel. V druhém odstavci se zachovává dosavadní úprava, podle které se za přenos po kabelu nepovažuje umožnění příjmu na společné televizní anténě.

Již římské znění Bernské úmluvy z 1928 (v autorském zákoně č. 115/1953 Sb.) obsahovalo článek 11bis o výlučném právu autora na veřejný přednes (veřejné sdělování) díla vysílaného rozhlasem. Ve Stockholmu v roce 1967 bylo toto právo rozšířeno i na televizní vysílání; toto znění nabylo účinnosti až pařížskou revizí z roku 1971, jíž se ČR účastní od roku 1980. Toto právo upravuje § 23.

K § 24

Návrh obsahuje právo autora majetkové povahy na podíl z výnosu za opětný prodej originálu díla výtvarného umění (tzv. droit de suite), které české autorské právo tradičně zachovává od roku 1926 podle vzoru francouzského (viz též čl. 14ter Bernské úmluvy). Toto právo je podle Bernské úmluvy fakultativní a může se ho domáhat jen občan členského státu Bernské unie v zemi, jejíž zákonodárství toto právo rovněž uznává. V současnosti připravuje EU směrnici, která má jednotně upravit toto právo z hlediska působení společného trhu.

Ačkoli jde o tradiční právo v autorském zákoně, jeho uplatnění nabývá na významu až v souvislosti s působením tržního hospodářství. Podmínkou vzniku tohoto majetkového práva je realizace autorova práva převést do vlastnictví jiné osoby originál svého díla výtvarných umění. Po autorově smrti právo na slušné vypořádání přísluší dědicům majetkových práv autorských po celou dobu ochrany těchto práv. V odstavci 3 se specifikuje předmět práva na opětný prodej a jeho uplatnění prostřednictvím kolektivního správce. Z praktických důvodů v souladu s navrhovanou směrnicí ES uvádí návrh osobu povinnou za placení odměny, kterou je ten, kdo vlastníkovi prodej realizuje při výkonu svého podnikání. Z logiky věci vyplývá, že toto právo nepřísluší, uskutečňuje-li se prodej mezi občany jako soukromými osobami. Nevztahuje se však již na rukopisy spisovatelů a hudebních skladatelů. Srov. Též odůvodnění k § 96 odst 1 písm. a) bod 5.

K § 25

Toto ustanovení návrhu obsahuje zvláštní majetkové právo na odměnu v souvislosti s rozmnožování díla pro osobní potřebu. Zakotvení tohoto práva je výsledkem rozvoje techniky umožňující pořizovat rychle a kvalitně rozmnoženiny na přístrojích, které se staly masově a snadno dosažitelným zbožím. Takto pořízené rozmnoženiny ohrožují v celosvětovém měřítku legální výrobce, kteří vydávají velké investice do rozmnožování a šíření děl. Ačkoli mezinárodní autorskoprávní smlouvy se zatím nezabývají danou problematikou, ponechává se na jednotlivých státech, aby např. v souladu s článkem 9 odst. 2 Bernské úmluvy dovolovaly rozmnožování autorských děl jen v takových zvláštních případech, které nenarušují normální využívání díla a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora a ostatních nositelů práv. Obecně se dospělo k názoru, že nelze bránit technickému pokroku tím, že by příslušné technické zařízení nemělo sloužit jiným (např. osobním) potřebám, než provozním potřebám oprávněných výrobců rozmnoženin autorských děl a jiných předmětů ochrany podle práva autorského. Za nejlepší řešení se považuje uložení náhradní povinnosti výrobcům a dovozcům takových zařízení (přehrávací přístroje a nenahrané nosiče zvukové nebo zvukově obrazové) platit odměny prostřednictvím kolektivní správy práv. Obdobná povinnost se stanoví výrobcům a dovozcům přístrojů k pořizování tiskových rozmnoženin. Oproti dosavadnímu stavu se navrhuje poskytování odměny i z provozu kopírovacích přístrojů, resp. z poskytovaných kopírovacích služeb za úplatu, avšak jen pokud jde o tiskové rozmnoženiny.

V odstavci 2 se uvádějí povinné osoby, kterými jsou vedle výrobců nebo dovozců, také poskytovatelé kopírovacích služeb a za okolností zde uvedených i dopravci nebo zasílatelé.

Povinné osoby podle tohoto zákona musí poskytovat podle odstavce 5 kolektivním správcům práv informace pro správné vyměření odměny. Oprávnění autorů či jiných nositelů práv požadovat informace od celních orgánů za týmž účelem upravuje § 42.

Výše odměn je upravena v sazebníku, který tvoří přílohu tohoto zákona.

Z povinnosti platit odměny je podle odstavce 7 vyňato zboží obchodní povahy, které je sice v tuzemsku vyrobeno, ale vyvezeno do zahraničí; v těchto případech se platí odměna v zemích dovozu. Naproti tomu je vývoz zboží neobchodní povahy zpoplatněn v zemi prodeje a je tudíž v zemi dovozu již osvobozen od placení odměny. Uplatňuje se zde teritoriální princip běžný pro autorské právo. Pokud jde o nenahrané nosiče, zákon zohledňuje i provozní potřebu osob při jejich vlastním podnikání; to se týká především provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů.

K § 26

Z ustanovení § 12 odst. 1 vyplývá, že autor může své dílo užít nebo pouze udílet jinému svolení k výkonu tohoto práva. Důsledkem toho je úprava v § 26, podle které autor nemůže majetkové právo jako celek nebo jednotlivá majetková oprávnění převést (zcizit); nemůže se jich ani vzdát a tato práva nelze postihnout výkonem rozhodnutí, ani se neoceňují.

Odstavec 2 upravuje přechod majetkových práv pro případ smrti autora. Pro tento přechod platí ustanovení obč. zák. o dědění. Dědici však nemohou zdědit práva, která jsou spjatá s osobou autora při výkonu jeho majetkových práv, jako je právo na odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení a právo na autorskou korekturu. V souvislosti s děděním majetkových práv autora je třeba řešit i otázku jejich oceňování. Vzhledem ke koncepci, že majetková práva jako součást absolutního autorského práva jsou nepřevoditelná, nelze je ani ocenit. Proto obsahuje návrh v části druhé i změnu zákona o oceňování v tomto smyslu. Dědické dani se podrobují výnosy z relativizovaných práv a po ukončení dědického řízení podléhají odměny vyplývající ze smluv uzavřených po smrti autora dani z příjmu.

Podle navrhované úpravy není možné, aby se dílo stalo volným před uplynutím doby ochrany v důsledku toho, že dědictví nenabyl žádný dědic. V takovém případě majetková práva připadnou státu; podle výslovné úpravy je bude vykonávat příslušný státní fond. Příjmy z výkonu majetkových práv jsou příjmy příslušných státních fondů.

K § 27

Odstavec 1 upravuje trvání majetkových práv v souladu s příslušnou směrnicí EHS po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Dosavadní úprava 50 let jako minimální podle Bernské úmluvy je již považována za nedostatečnou z hlediska prodloužení lidského věku a zachování příjmů z užívání děl nejméně po dobu dvou generací autorových dědiců.

Sedmdesátiletá doba ochrany se uplatňuje podle odstavce 2 i pro díla spoluautorská s tím, že doba trvání se počítá od smrti spoluautora, který ostatní přežil. Obdobně bylo třeba v odstavci 3 stanovit zvláštní úpravu trvání majetkových práv k dílu anonymnímu a pseudonymnímu.

Podle směrnice 93/98/EHS z 29. října 1993 obsahuje návrh autorského zákona v odstavci 4 zánik majetkových práv v případě, kdy dílo nebylo oprávněně zveřejněno během 70 let od jeho vytvoření a neuplatňuje se pro trvání těchto práv rozhodná událost spočívající ve smrti autora. V takovém případě trvají majetková práva 70 let od vytvoření díla. Toto ustanovení je třeba vykládat v souvislosti s § 28 odst. 2 a 3, pokud jde o poprvé zveřejněné volné dílo.

U děl audiovizuálních se pro vznik a trvání práva autorského ve shodě se směrnicí 93/98/EHS vkládá do zákona samostatné ustanovení odstavce 5 ke sjednocení právní úpravy pro potřeby působení jednotného trhu s audiovizuálními díly, která se stávají významným předmětem obchodu v informační společnosti. Doba trvání majetkových práv k dílu audiovizuálnímu se počítá od smrti poslední z taxativně uvedených osob, bez ohledu na to, zda osoby v návrhu zákona uvedené jsou autory či nikoliv a bez ohledu na skutečné autorství jiných osob.

Odstavec 6 upravuje trvání majetkových práv, jestliže se dílo zveřejňuje po určitou dobu ve svazcích, dílech nebo na pokračování. Je-li rozhodnou událostí zveřejnění, počítá se doba trvání majetkových práv pro každou takovou část díla samostatně.

Z praktických důvodů se pro běh ochranné doby stanoví v odstavci 7 jednotný počátek. Jde o převzetí tradiční úpravy podle čl. 7 odst. 5 Bernské úmluvy, kterou obsahuje i současná právní úprava.

K § 28

Ustanovení upravuje podmínky užívání volných děl, tj. děl, u kterých uplynula doba ochrany majetkových práv. Takové dílo lze užít volně; je však nutno zachovat práva podle § 11 odst. 5.

V odstavci 2 se upravuje výjimka ze zásady uvedené v odstavci 1, kterou tvoří případ poprvé zveřejněného díla, u něhož uplynula doba trvání majetkových práv. Návrh zákona přiznává obdobná majetková práva, jaká by příslušela autorovi, kdyby bylo dílo chráněno, tomu, kdo poprvé takové dílo oprávněně zveřejní. V odstavci 3 se upravuje zvláštní doba trvání tohoto práva.

K § 29

Ustanovení § 29 upravuje obecnou zásadu, kterou obsahuje jak Bernská úmluva, tak Dohoda TRIPS, pokud jde o výjimky z výlučného práva autorského. Jde o výkladové pravidlo ve vztahu ke všem způsobům volného užití chráněných děl a užití těchto děl, ke kterým není třeba souhlasu autora ani zaplacení odměny (bezúplatné zákonné licence). Volná užití chráněných děl, jakož i užití na základě bezúplatné zákonné licence jsou vždy zásahem do výlučných práv a vzhledem k tomu je třeba zvažovat, zda v každém jednotlivém případě nenarušují běžný výkon práva autorského a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora. Volné užití děl a bezúplatné zákonné licence jsou v návrhu uvedeny taxativně a jejich aplikace nedovoluje extenzívní výklad.

K § 30

Výkonem autorského práva k dílu není užití díla pro osobní potřebu. Výjimku z této zásady tvoří zhotovení rozmnoženiny počítačové programu či elektronické databáze, které návrh autorského zákona, obdobně jako autorské zákony jiných států, vylučují z užití pro osobní potřebu. Totéž platí pro napodobeninu díla architektonického stavbou.

Podle odstavce 2 písm. a) je dovoleno zhotovit pro osobní potřebu záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla. Pro rozmnoženinu nebo napodobeninu výtvarného díla stanoví zákon podmínky, aby nemohlo dojít k záměně s originálem (plagiát).

V odstavci 2 písm. b) se upravuje volné užití při předvádění zboží zákazníkovi; obdobná ustanovení obsahují i jiné zákony evropských států a slouží v podstatě k odstranění pochybností, zda takové užití je dovolené.

Podle návrhu odstavce 3 nezasahuje do práva autorského poskytovatel kopírovacích služeb, jestliže při výkonu svého podnikání zhotoví na objednávku pro osobní potřebu objednatele tiskovou rozmnoženinu díla, pokud řádně a včas zaplatí odměnu podle § 25. Výslovně se stanoví, že není dovoleno takto zhotovit tiskovou rozmnoženinu partitury hudebního díla.

Návrh dále výslovně stanoví v odstavci 4, že osoba, pro kterou byla rozmnoženina takto zhotovena, nesmí ji použít k jinému účelu, např. k veřejnému předvádění zvukového záznamu na diskotéce nebo k použití partitury hudebního díla dirigentem na koncertě.

K § 31

Již v první verzi Bernské úmluvy z roku 1886 byla zavedena bezúplatná licence pro citace z díla, které bylo oprávněně zpřístupněno veřejnosti, včetně citací z novin a časopisů za podmínky, že jsou v rozsahu odůvodněném sledovaným účelem a v souladu s poctivými zvyklostmi. Podle dalších revizí Bernské úmluvy bylo možné citovat též pro potřeby vzdělávací a vyučovací. Ustanovení § 31 umožňuje citovat z díla v odůvodněné míře v jiném autorském díle, zpravidla na podporu nebo kritiku vysloveného názoru za účelem realizace autorova záměru. Návrh neuvádí záměrně rozsah dovolené citace, který závisí vždy na konkrétních okolnostech daného případu. Vždy však musí jít o citaci v díle jiném. Za dovolené užití se nepovažuje, jestliže autor vytvoří dílo souborné pouze z citátů chráněných děl. K tomu by musel získat souhlas autorů děl nebo jejich částí zařazených do souboru. Citát je nutno vždy jako takový zřetelně označit, např. uvedením v uvozovkách, a připojit jméno autora a název díla v přímé souvislosti s citátem. Dovolené citace nemohou být na újmu majetkových práv autora díla, z něhož se cituje. Umožnění citací podporuje vědecký pokrok společnosti a zvyšování úrovně vzdělanosti.

Dovolené užití citací samozřejmě zahrnuje možnost bez svolení autora je v rámci díla, do něhož byly zařazeny, také rozmnožovat, pořízené rozmnoženiny rozšiřovat nebo jinak šířit způsoby uvedenými v § 18 a násl.

K § 32

Tradičně je také dovoleno zařadit do katalogu výstavy nebo podobné veřejně přístupné akce vyobrazení vystaveného díla. Takto zařazené dílo lze v rámci katalogu rozmnožovat a pořízené rozmnoženiny rozšiřovat.

K § 33

Zákon rovněž dovoluje užít trojrozměrné dílo výtvarných umění nebo dílo architektonické umístěné na veřejném prostranství k vyjádření díla kresbou, malbou, grafikou, fotografií nebo filmem. Není ovšem dovoleno napodobovat díla stejnou vyjadřovací technickou, jakou je vyjádřeno dílo umístěné na veřejném prostranství. Výslovně zákon stanoví, že se tato licence nevztahuje na rozmnožování a rozšiřování architektonického díla stavbou nebo jinou trojrozměrnou rozmnoženinou. Není například dovolené pořídit napodobeninu díla v rámci užitého umění bez souhlasu autora.

K § 34

Pod písmenem a) se povoluje užití díla k úřednímu účelu, jestliže tak stanoví zvláštní zákon.

Další tradiční licence podle písmene b) zahrnuje užití díla při rozhlasovém nebo televizním zpravodajství o aktuální události. Přitom je třeba dílo užít jen v míře odůvodněné účelem zpravodajství, např. krátké zprávy nebo informace z divadelní premiéry, vernisáže výstavy apod., event. v souvislosti s jiným zpravodajstvím, při kterém dochází mimoděk k užití díla, aniž by to bylo záměrem.

Pod písmenem. c) je uvedena klasická zpravodajská licence, na jejímž podkladě aktuální informace obsažená v periodickém tisku, je přejímána vydavatelem jiného tisku a přetištěna. Tato licence zahrnuje i přejímání zpráv rozhlasového a televizního zpravodajství. Podmínkou je vždy, že jde a aktualitu politickou, hospodářskou nebo náboženskou, a že takové přejímání není výslovně zapovězeno.

K 35

Nevýdělečné užití díla v rámci občanských a církevních obřadů, jakož i při nevýdělečných školních představeních, na nichž účinkují výlučně žáci, studenti nebo učitelé, se považuje za užití, ke kterému se nevyžaduje autorovo svolení, ani se neposkytuje odměna. Obdobná licence je upravena v odstavci 3 pro školy či školská nebo vzdělávací zařízení, jestliže využívají k nevýdělečnému účelu díla vytvořená žákem nebo studentem školy ke splnění školních nebo studijních povinností. Jestliže je dílo užíváno těmito subjekty výdělečně, jde o úpravu školního díla podle § 60.

K 36

V souladu se směrnici ES o právní ochraně databází se upravuje dovolené užití díla souborného za účelem přístupu k jeho obsahu.

K § 37 a 38

Podle 37 odst. 1 mohou výslovně uvedená nevýdělečná zařízení doplňovat své knihovní fondy pořízením rozmnoženiny díla pro archivní nebo konzervační účely, zejména jako náhradu za rozmnoženinu ztracenou, poškozenou či zničenou.

Ustanovení § 37 odst. 2 obsahuje novou bezúplatnou licenci ke zhotovení dočasné rozmnoženiny díla, která nemá samostatný ekonomický význam, ale je z hlediska technologického postupu nezbytná, např. při používání internetu. V ostatních případech jde o licence, které se osvědčily i v platné právní úpravě.

Ustanovení § 37 odst. 1 a § 38 odst. 1 se týkají nevýdělečných zařízení, která poskytují služby veřejnosti a vybírají jen poplatky ve výši nákladů nezbytně vynaložených na tuto činnost. Vynětí těchto zařízení z povinnosti platit odměny autorům z titulu půjčování je v souladu s čl. 5 odst. 3 směrnice 92/100/EHS z 19. 11. 1992 a odpovídá kulturním a politickým zájmům státu v oblasti vzdělávání, vědy, kultury apod. Výjimku z tohoto ustanovení tvoří podle § 38 odst. 2 půjčování rozmnoženin zvukových a zvukově obrazových záznamů, takže za takové půjčování náleží odměna všem nositelům práv na těchto záznamech zúčastněných. Odměnu však není třeba poskytnout, pokud jde o půjčování těchto záznamů výlučně pro potřeby zdravotně postižených v souvislosti s jejich postižením.

Ustanovení § 38 odst. 3 řeší půjčování či pronájem zboží, které má povahu díla užitého umění, osobou při výkonu jejího podnikání, jakož i pronájem stavby, která je vyjádřením díla architektonického. V těchto případech nejde o výkon majetkového práva autora .

K § 39

Zatímco vystavení díla podle § 17 je výlučným právem autora, umožňuje ustanovení § 39 vlastníkovi originálu či rozmnoženiny výtvarného díla, aby tato díla vystavoval nebo k vystavení bezplatně poskytoval, jestliže takové užití autor při převodu vlastnictví nevyloučil. Záměrně se toto právo vlastníka zařazuje do bezúplatných zákonných licencí.

K § 40 až 45

Tato ustanovení přebírají osvědčené prostředky ochrany, které obsahuje platný autorský zákon v § 32, 32a a v § 53a. Moderní prostředky šíření děl umožňují v dosud nebývalé míře zásahy do práva autorského, které vážně poškozují majetková práva autorů a jiných nositelů práv, popř. osob v zákoně uvedených. Mezinárodní společenství proto přijalo zvláštní Dohodu TRIPS, která v části III upravuje prostředky k dodržování těchto práv. Z toho důvodu bylo třeba upravit soukromoprávní nároky autorů v souladu s touto dohodou.

V § 40 odst. l jsou upraveny jednotlivé nároky, a to jak osobnostně právní povahy, tak i povahy ryze majetkové. Nově se upravuje zejména nárok autora požadovat odstranění následků zásahu do jeho práva stažením event. zničením neoprávněně zhotovených rozmnoženin nebo pomůcek sloužících k odstranění technické ochrany děl (§ 43). Nově se může také domáhat sdělení údajů o původu neoprávněně zhotovených rozmnoženin, o způsobu jejich užití a o totožnosti osob, které se neoprávněného zhotovení rozmnoženin účastní, jakož i uveřejnění vykonatelného předběžného opatření nebo pravomocného rozsudku. V odstavci 3 se stanoví bezdůvodné obohacení ve výši dvojnásobku odměny, která by byla za získání licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Toto ustanovení sankcionuje uživatele, který dílo užívá, aniž by měl k tomu příslušnou licenci.

Ustanovení § 41 upravuje způsob uplatnění nároků uvedených v § 40, jestliže autor udělil jiné osobě výhradní oprávnění nebo je takové osobě svěřen výkon jeho práv ze zákona.

Ustanovení § 42 uvádí opatření, kterých se autor, jiný nositel práv nebo osoba v zákoně uvedená může domáhat na celních orgánech. Přebírá částečně současné ustanovení § 53a, protože navazuje na novou úpravu v rámci zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů.

Ustanovení § 43 přebírá současnou úpravou § 32a ve zpřesněné formě odpovídající ustanovením Smlouvy WIPO o právu autorském a návrhu směrnice ES o informační společnosti.

Pokud jde o ochranu elektronické informace o identifikaci práv (§ 44), vyhovuje návrh rovněž nové Smlouvě WIPO o právu autorském a návrhu směrnice ES o informační společnosti.

Podle ustanovení § 45 se zásadně chrání název díla, pokud vykazuje náležitosti originality. Za nedovolené se bude považovat i užití názvu pro jiné dílo, které nenese tyto znaky, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl. V každém jednotlivém případě bude třeba zkoumat, zda nejde o nekalosoutěžní jednání.

K § 46 až 57 obecně

Základní požadavky na platnost právních úkonů, týkající se vůle a jejího projevu jsou obsaženy v § 34 a násl. občanského zákoníku, tzn. že i pro autorskoprávní vztahy platí, že právní úkon musí být učiněn svobodně, vážně, srozumitelně a určitě, jinak je absolutně neplatný.

Návrh upravuje licenční smlouvu vztahující se na autorská díla. V zájmu jednoty právního řádu se opouští dosavadní spíše formální rozlišení autorských smluv podle způsobů užití, které byly svou povahou vždy smlouvami licenčními, pouze se tak v zákoně neoznačovaly, a i pro oblast autorského práva se výslovně zavádí jednotná smlouva licenční, jako základní smluvní typ obvyklý pro celou oblast práv duševního vlastnictví. Úprava sleduje i terminologickou jednotu s existující úpravou licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví (§ 508 a násl. obch. zák.). Současně jsou plně respektována specifika autorských děl jako zvláštních projevů osobnosti autora. V souladu se základním principem práva soukromého, do něhož autorské právo náleží, se posiluje smluvní volnost, a to při souběžném posílení výchozí vyjednávací pozice autora, kdy pro případ neexistence smluvní úpravy zákon stanoví úpravu pro autora výhodnější. Úprava odstraňuje již překonanou regulaci závazkových vztahů v autorském právu, která omezovala autora proti jeho vlastní vůli a která s sebou nesla nebezpečí absolutní neplatnosti projevů vůle a tím i značnou právní nejistotu oblasti regulované autorským zákonem.

Úprava jednotné licenční smlouvy se v zásadě neliší od stávající úpravy, obsahující smlouvu o šíření díla a příkladmo některé typy této smlouvy.

Koncepce licenční smlouvy v návrhu obsažená vychází z principu smluvní svobody, který jde ruku v ruce s principem smluvní jistoty stran a odstraňuje tak jeden z nedostatků stávající právní úpravy. Nelze však říci, že je navrhována svoboda bezbřehá, smluvní právo nadále setrvává na nemožnosti translativního převodu práva autorského a práva k uměleckému výkonu a zajišťuje tak autorovi, resp. výkonnému umělci návrat poskytnutého oprávnění pokud strana, která takové oprávnění získá, zanikne bez právního nástupce. Při vědomí toho, že autor bude nezřídka ve smlouvě slabší smluvní stranou, vychází návrh z principu, že zákonná úprava straní autorovi; odlišná úprava pak musí být vždy výslovně ve smlouvě vymíněna.

K § 46

Ustanovení odstavce 1 upravuje podstatné náležitosti licenční smlouvy. Licenční smlouva je pojata jako smlouva zásadně úplatná, kdy se v zájmu zachování principu smluvní volnosti připouští ve výjimečných případech bezúplatnost (§ 49 odst. 2 b)), čímž se odstraňuje dosavadní právní nemožnost uzavřít při shodné vůli smluvních stran smlouvu, kterou se poskytuje oprávnění k užití díla bezúplatně (např. pro charitativní účely). K témuž směřuje i ustanovení odstavce 3, které vychází z obecného principu smluv, jejichž obsahem je poskytnutí oprávnění k užití; takové smlouvy jsou současně zavazující pouze tehdy, je-li povinnost k užití výslovně sjednána. Z tohoto důvodu se odměna poskytuje za udělení oprávnění k užití, nikoli za užití samé, jak tomu bylo dosud. Autor díla, jehož dílo užije jiná osoba neoprávněně (tj. nikoli na základě licenční smlouvy či zákona) má vůči takové osobě obecný nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklé autorské odměny; nejde zde o nárok na odměnu podle § 49.

Ustanovením odstavce 2 zakotvuje v souladu s většinou autorských zákonů evropských států obecnou soukromoprávní zásadu zákazu vzdání se práva, které vznikne teprve v budoucnosti a zachovává tak autorovi budoucí možnost zhodnocení jeho práv i při objevení nových technologií.

V odstavci 4 je upravena další zásada soukromého práva, a to neformálnost právních úkonů. S ohledem na specifika je z této zásady učiněna výjimka v případě smluv výhradních.

K § 47

Ustanovení § 47 vymezuje obsah výhradní a nevýhradní licence jako základních pojmů běžně užívaných v závazkových vztazích. V souladu s obecně uvedeným pak zákonná úprava pro případ neexistence zvláštní dohody předpokládá režim pro autora výhodnější.

K § 48

Ustanovení § 48 je výrazem osobnostně právní povahy díla, ze které vyplývá autorův zájem rozhodovat o osobě uživatele. Z tohoto důvodu je nabyvateli licence povoleno poskytnutí podlicence, jakož i postoupení licence pouze se svolením autora. Tento princip je v zájmu jednotnosti právního řádu prolomen pouze v případě prodeje podniku.

Při poskytnutí oprávnění podle odstavce 1 nedochází ke změně smluvních stran licenční smlouvy; postoupení licence podle odstavce 2 má za následek změnu v osobě nabyvatele. V druhém případě lze předpokládat souběžné převzetí dluhů, a tím cessi všech práv a povinností ze smlouvy.

K § 49

Ustanovení § 49 provádí obecný požadavek na úplatnost licenční smlouvy stanovený v § 46 odst. 1. Předpokládá se, že smluvní strany výši odměny sjednají, a to buď konkrétně nebo sjednáním způsobu jejího určení. Nesjednání odměny však nezpůsobuje neplatnost smlouvy, pokud strany výslovně projeví vůli uzavřít takovou smlouvu sice úplatně, ale bez určení odměny. V takovém případě nabyvatel poskytuje autorovi odměnu obvyklou.

Odstavec 2 písm. b) zakotvuje výjimku ze zásady úplatnosti.

Ustanovení odstavce 3 zakotvuje úplatnost licence k pronájmu.

V odstavci 4 a 5 je upraveno autorovo právo kontroly v případě stanovení odměny v závislosti na zisku nabyvatele licence z využívání díla.

Úprava licenční smlouvy preferuje stanovení výše odměny v závislosti na zisku dosaženém nabyvatelem licence z využívání díla, pokud však smluvní strany zvolí jiný způsob stanovení odměny, zakotvuje pro tento případ odstavec 6 zvláštní právo autora na přiměřenou dodatečnou odměnu, pokud je odměna příliš nízká ve vztahu k zisku nabyvatele z využívání díla a významu díla pro dosažení toto zisku.

K § 50

V souladu s ustanovením § 46 odst. 1 je podstatnou náležitostí licenční smlouvy určení způsobu a rozsahu užití, ke kterým se licence uděluje. Jejich neuvedení ve smlouvě však nemá za následek neplatnost smlouvy jako tomu bylo dosud, ale zákon pro tento případ přímo předjímá určitou úpravu, vycházející z běžné a tedy pravděpodobné vůle smluvních stran. Současně výslovně v odstavcích 4 až 6 upravuje vyvratitelnou domněnku, že licence zahrnuje i způsoby užití, které jsou předpokladem využití licence. Úprava odpovídá evropskému standardu.

K § 51

Ustanovení tohoto paragrafu představuje výjimku z § 11 odst. 3, kdy v zájmu možnosti plného využití licence jsou stanoveny přísné podmínky oprávněného zásahu nabyvatele licence do díla, autor má však možnost toto ustanovení smluvně vyloučit.

K § 52

Tímto ustanovením se nárok autora na autorskou rozmnoženinu stává nárokem zákonným; podle úpravy předchozí šlo pouze o nárok smluvní, popřípadě o zvyklost.

K § 53

Ustanovení je výrazem spravedlivého požadavku autora na využití licence v případě, kdy sám nesmí dílo užít a nesmí ani licenci udělit jinému, tj. v případě licence výhradní, a to i tehdy, pokud je licence sjednána jako opravňující. Pro licenci nevýhradní lze podobnou úpravu sjednat smluvně.

Odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele je právem autora, které nemůže být smluvně vyloučeno. Odstavec 3 stanoví dispozitivně podmínky, za jakých lze uvedené právo uplatnit.

Ustanovení odstavců 5 až 7 stanoví následky odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele; odstavec 7 se pak zabývá případem, kdy výhradní licence je licencí nejen opravňující, ale i zavazující a nečinnost nabyvatele je porušením smlouvy.

K § 54

Tímto ustanovením výslovně návrh upravuje odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora. Dosavadní právní úprava toto právo nezakotvovala; existence se dovozovala pouze výkladem vycházejícím z povahy autorského práva jako zvláštního práva osobnostního; toto právo nemůže být smluvně vyloučeno.

Odstavec 3 poskytuje ochranu nabyvateli práva a upravuje podmínky účinnosti uvedeného odstoupení od smlouvy, ustanovení odstavce 4 směřuje k odstranění spekulativního využití práva na odstoupení.

K § 55

Toto ustanovení upravuje zánik licence v souvislosti se zánikem právnické osoby nebo úmrtím fyzické osoby, které byla licence udělena. Zánik licence nastává tehdy, jestliže licenční smlouva přechod práv a povinnosti na právního nástupce či dědice vyloučila.

K § 56

Toto ustanovení upravuje některé zvláštnosti nejstaršího druhu licenční smlouvy, obecně označované jako smlouva nakladatelská.

Nakladatelská smlouva, jako tradiční zvláštní typ, resp. podtyp autorských smluv, je sice tradiční smlouvou práva autorského, protože byla také nejčetnějším smluvním typem, avšak s rozvojem techniky tuto prioritu ztrácí. Některá ustanovení jsou pro ni více typická než pro ostatní podtypy. Z toho důvodu se vkládá na závěr licenční smlouvy ustanovení nazvané ”některá zvláštní ustanovení k licenční smlouvě nakladatelské”, které zohledňuje její specifika (zásada výhradnosti, autorská korektura).

K § 57

Podle tohoto ustanovení platí, že pro smluvní vztah (podlicenční smlouvu) mezi nabyvatelem a osobou, které nabyvatel poskytne oprávnění podle § 48 odst. 1, se přiměřeně použijí ustanovení licenční smlouvy.

K § 58

V § 58 se upravuje nově zvláštní režim pro díla vytvořená ke splnění povinností zaměstnance k zaměstnavateli v rámci pracovního či jiného obdobného poměru. Zaměstnavatel vytváří zaměstnanci pro jeho autorskou tvorbu veškeré nezbytné podmínky a přejímá ekonomickou odpovědnost za využití výsledků jeho tvůrčí činnosti. Obdobně jako v cizích úpravách se umožňuje využívání těchto výsledků tím, že zaměstnavatel na základě zákonného ustanovení vykonává majetková práva k dílu. Takové ustanovení, pokud jde o počítavé programy, obsahuje výslovně směrnice 91/250/EHS z 14. 5. 1991. Zároveň návrh umožňuje, aby bylo smluvně mezi autorem a zaměstnavatel sjednáno jinak, vzhledem k okolnostem vytvoření díla, jeho povaze a možnostem jeho společenského využití.

V odstavci 2 se upravuje konsolidační zásada autorského práva v tom smyslu, že autor nabývá za určitých okolností zpět oprávnění k výkonu svých majetkových práv. Nabytí oprávnění k výkonu těchto práv autorem je výrazem povahy nepřevoditelnosti těchto práv.

V případech, ve kterých je mzda přímo závislá na ekonomických výsledcích využívání díla, a zaměstnavatel nedostatečně majetková práva vykonává, může autor požadovat, aby mohl tato práva vykonávat sám. Zaměstnavatel nemusí tuto licenci udělit pouze, má-li pro to závažný důvod. Ve sporném případě rozhodne soud.

Podle odstavce 4 zůstávají autorova osobnostní práva zachována s tím, že se zároveň upravují dovolená jednání zaměstnavatele ve vztahu k předmětnému dílu, zahrnující podle odstavce 5 i oprávnění zaměstnavatele dokončit či dát dokončit nehotové dílo v případě prodlení autora nebo jiné skutečnosti.

Pro případ, že zaměstnavatel vykonává veškerá majetková práva autora, bylo třeba v návrhu upravit i právo autora na přiměřenou dodatečnou odměnu zejména tehdy, je-li dohodnutá mzda v nepoměru k výnosům plynoucím zaměstnavateli z využívání díla.

Ustanovení o uvádění zaměstnaneckého díla na veřejnost pod jménem zaměstnavatele je praktické zejména pro díla kartografická, počítačové programy a databáze. Proto se podle odstavce 7 považují za zaměstnanecká díla i tato díla vytvořená na objednávku a úprava výslovně vylučuje aplikaci ustanovení § 61, podle kterého vztah autora a objednatele umožňuje i výkon práv ze strany autora.

K § 59

Nově se zavádí pojem kolektivní dílo, jehož definici upravuje odstavec 1. Z hlediska právního režimu se kolektivní dílo bude považovat za dílo zaměstnanecké, a to i v případě, že bude vytvořeno na objednávku. Výslovně se stanoví, že dílo audiovizuální, ani díla audiovizuálně užitá nejsou dílem kolektivním, aby se tak zabránilo tomu, že výrobce bude ze zákona vykonávat veškerá majetková práva.

Za kolektivní díla se budou především považovat díla kartografická, neboť příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou samostatně předmětem práva autorského, protože nejsou schopny samostatného užití.

K § 60

V podmínkách tržního hospodářství se i škola či jiné vzdělávací zařízení dostává ve vztahu ke svým žákům a studentům do postavení uživatele školního díla; může tak činit jen na základě licenční smlouvy, k jejímuž uzavření se škole či jinému vzdělávacímu zařízení zakládá v odstavci 1 právo s tím, že se může domáhat uzavření licenční smlouvy i soudní cestou.

Zároveň se umožňuje, aby i autor školního díla mohl své dílo užívat a poskytnout licenci jinému za podmínek uvedených v odstavci 2. V tomto případě je škola oprávněna požadovat od autora školního díla příspěvek na úhradu nákladů, jež měla s vytvořením školního díla.

K § 61

Běžným smluvním typem autorskoprávní smlouvy je smlouva o vytvoření díla, resp. smlouva o dílo, která je úzce účelově vymezená, pokud jde o užití díla takto vytvořeného. Jestliže objednatel hodlá užít dílo v rozsahu či obsahu, který překračuje účel vyplývající ze smlouvy o dílo, je k tomu oprávněn jen na základě licenční smlouvy uzavřené podle autorského zákona. Ačkoli bylo dílo vytvořeno na objednávku, umožňuje úprava podle odstavce 2, aby autor dílo sám užil nebo poskytl licenci jinému za podmínek zde uvedených. U počítačových programů, databází a kartografických děl je podle § 58 odst. 7 uplatnění režimu díla vytvořeného na objednávku zcela vyloučeno.

K § 62 až 64

Ustanovení § 62 odst. 1 vychází z definice Úmluvy o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl, jíž se ČR účastní s účinností od 27. 2. 1991. Ustanovení odstavce 2 je plně v souladu s čl. 14 Bernské úmluvy.

Shodně se směrnicí 93/98/EHS se upravuje v § 63 nevyvratitelná domněnka o autorství k dílu audiovizuálnímu jako celku. Obdobné ustanovení obsahuje § 6 platného zákona. V odstavci 2 se upravuje právní domněnka o audiovizuálním díle a o právech k němu na podkladě zápisu do mezinárodního rejstříku audiovizuálních děl, vedeném podle výše uvedené úmluvy. Vysoké investiční náklady spojené zpravidla s výrobou audiovizuálního díla ospravedlňují právní domněnku, pokud není sjednáno jinak, uvedenou v odstavci 3, že výrobce záznamu audiovizuálního díla získává licenční smlouvou oprávnění k výkonu práva autora audiovizuálního díla toto dílo užít, včetně poskytování oprávnění k výkonu třetím osobám na základě podlicenčních smluv. Tato domněnka však nezahrnuje oprávnění k výkonu práva dílo užít rozmnožováním, rozšiřováním rozmnoženin ani sdělováním podle § 18 odst. 2; k těmto užitím musí výrobce vždy mít svolení autora audiovizuálního díla. Podle odstavce 4 může být právo autora audiovizuálního díla na odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení uplatněno pouze tehdy, jestliže si to autor audiovizuálního díla v licenční smlouvě výslovně sjedná; je tomu tak právě pro zvláštní povahu audiovizuálního díla, ke kterému jako celku zákon přiznává právo režisérovi.

Prvotním záznamem audiovizuálního díla je záznam, který označil jeho autor za dokončený a vyslovil souhlas k jeho zveřejnění. Na základě licence je výrobce oprávněn takto dokončené dílo užívat, ale nemůže je však měnit nebo zpracovávat, aniž by k tomu měl souhlas autora audiovizuálního díla.

Ustanovení § 64 odst. 1 v souladu s čl. 14 a 14bis Bernské úmluvy obsahuje vyvratitelnou právní domněnku ve prospěch výrobce audiovizuálního díla, pokud jde o oprávnění užít díla audiovizuálně užitá v rámci díla audiovizuálního, ve stejném rozsahu jako u režiséra audiovizuálního díla. Výjimku tvoří díla hudební, pro jejichž užití nelze tuto domněnku stanovit. Výrobce audiovizuální díla nemůže však bránit, aby díla audiovizuálně užitá nebylo už možno užít nikdy k výrobě jiného audiovizuálního díla. Proto se stanoví maximální desetiletá lhůta, po kterou je tento způsob užití výrobci vyhrazen a po jejím uplynutí se stává oprávnění výrobce nevýhradním. Přestože výrobce má právo užívat díla audiovizuálně užitá v rámci audiovizuálního díla, zůstávají nedotčena osobnostní práva; pokud jde o právo na autorskou korekturu a právo na odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení platí totéž jako u autora díla audiovizuálního.

Díly audiovizuálně užitými jsou složky audiovizuálního díla jako scénář, dialogy, hudba, kamera, scénografie apod. Okruh užitých děl se určuje smlouvou, kterou výrobce sjednává s autory složek a s režisérem.

K § 65 až 66

I na mezinárodní úrovni došlo ke sjednocení názoru, že se počítačový program chrání jako dílo literární bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů k jeho vytvoření. Tuto ochranu přiznává počítačovým programům jak Dohoda TRIPS, tak Smlouva WIPO o právu autorském a zejména směrnice 91/250/ EHS. Návrh v této části plně přejímá zejména úpravu acquis communautaire v této oblasti. Vzhledem k ochraně počítačových programů jako děl literárních, se na autora počítačového programu vztahují obecná ustanovení autorského práva, pokud zákon výslovně nestanoví odchylky.

Návrh § 66 upravuje taxativně dovolená jednání oprávněného uživatele počítačového programu, která omezují výlučná práva autora. Zároveň, pokud není sjednáno jinak, nemůže autor počítačového programu uplatňovat právo uvedené v § 54.

K 67 až 87 obecně

V hlavě druhé upravuje návrh práva související s právem autorským, známá pod názvem práva příbuzná. Za práva příbuzná se historicky označují práva výkonný umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací, která jsou společně upravena v Římské úmluvě od roku 1961. I když Dohoda TRIPS upravila poprvé na mezinárodní úrovni pronájem kinematografických děl, práva výrobců zvukově obrazových záznamů výslovně neupravuje. Poprvé na regionální úrovni jsou práva těchto výrobců upravena ve směrnici 92/100/EHS, podle které se přiznávají výrobcům prvotního záznamu filmu samostatná práva obdobně jako výrobcům zvukových záznamů. Tato směrnice zároveň rozšířila práva výkonných umělců nad rámec Římské úmluvy. S výjimkou práv výkonných umělců, kterým se přiznávají osobnostní práva podobně jako autorům, jde u ostatních nositelů ryze o práva majetková.

K § 67 až 74

Ustanovení § 67 vymezuje pojem uměleckého výkonu a výkonného umělce. Oproti současné úpravě návrh rozšiřuje ochranu uměleckého výkonu pouze o výkon artisty tak, jak umožňuje článek 9 Římské úmluvy. Náležitostí uměleckého výkonu je individuální projev osobnosti, která výkon vytváří. Výčet výkonných umělců uvedený v § 67 je pouze příkladmý.

Z praktických důvodů se v § 68 řeší otázka nakládání s právy k výkonům, které vytvářejí celé soubory společně, jako jsou orchestry, divadelní soubory apod.

Ustanovení § 69 až 72 upravují výlučná osobnostní a výlučná majetková práva. Platný autorský zákon, na rozdíl od mnohých národních úprav včetně Římské úmluvy, přiznal osobnostní práva výkonných umělcům k jejich výkonům bez ohledu na to, zda jde o výkony vnímatelné sluchem nebo zrakem. Teprve až v roce 1996 byla osobnostní práva výkonným umělcům přiznána Smlouvou WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech, která Římskou úmluvu doplňuje. Ochrany podle této smlouvy se mohou domáhat jen výkonní umělci ve vztahu ke svým živým výkonům vnímatelným sluchem a k výkonům zaznamenaným na zvukových záznamech.

Pokud jde o majetková práva výkonného umělce, ve velkém rozsahu upravuje tato práva směrnice 92/100/EHS. Návrh v § 71 upravuje shodně se směrnicí Společenství výlučná majetková práva výkonného umělce jeho živý výkon vysílat a jinak sdělovat veřejnosti (přenosem), dále jeho živý výkon zaznamenat a zaznamenaný výkon rozmnožovat, rozšiřovat, pronajímat, půjčovat a sdělovat veřejnosti, s výjimkou úplatné licence podle § 72. Prakticky to znamená, že bez souhlasu výkonného umělce není možno zvukový záznam pořízený k jiným než obchodním účelům, jakož i zvukově obrazový záznam, a to bez ohledu k jakému účelu byl pořízen, vysílat a jinak sdělovat veřejnosti.

Ustanovení § 72 upravuje úplatnou zákonnou licenci k vysílání, kabelovému šíření, přenosu vysílání a kabelovému přenosu vysílání pouze zvukových záznamů výkonu výkonného umělce, vydaných k obchodním účelům. Bude-li však zvukový záznam, zpřístupňován veřejnosti po internetu, tj. za podmínek uvedených v 18 odst. 2, vyžaduje se vždy souhlas výkonného umělce.

V případě úplatné zákonné licence, kde má výkonný umělec jen právo na odměnu, se svěřuje výkon tohoto práva ze zákona kolektivnímu správci, který může nejefektivněji a často jen tímto způsobem spravovat práva výkonných umělců.

Vzhledem k nevýlučnosti práv podle úplatné zákonné licence bylo třeba, aby zákon upravil v odstavci 4 možnost zakázat užití výkonu takovým uživatelům, kteří jsou v prodlení se zaplacením odměny. Zákaz užití je tedy následek nezákonného jednání uživatele a bude uplatněn v případech, ve kterých kolektivní správce marně usiloval o sjednání smlouvy o užití výkonu nebo při porušení smluvního ujednání o placení odměny.

Pokud jde o provozování uměleckých výkonů ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům a provozování vysílání uměleckých výkonů, jde o výlučná práva, pro která platí ustanovení o hromadných smlouvách v § 101 odst. 9, ve kterém se upravují práva dobrovolně kolektivně spravovaná, zatímco právo na užití kabelovým přenosem živých výkonů a výkonů zaznamenaných na zvukových záznam s výjimkou, která je upravena jako úplatná zákonná licence v § 72, jsou povinně kolektivně spravovaná podle § 96 odst 1 písm. c).

Už novelou zákona v roce 1990 byla prodloužena doba ochrany práv výkonných umělců z 25 na 50 let. Navrhovaná úprava v § 73 je v souladu s Dohodou TRIPS a směrnicí 93/98/EHS a rozlišuje ochranu živých a zaznamenaných výkonů, pro které stanoví padesátiletou dobu ochrany.

Vzhledem k věcné souvislosti práv výkonných umělců s vlastním právem autorským, upravuje § 74 použití ustanovení hlavy I, která platí obdobně i pro výkonné umělce.

K 75 až 78

Druhou skupinu práv souvisejících s právem autorským tvoří tradičně práva výrobců zvukových záznamů, mezinárodně upravená jak Římskou úmluvou, tak zvlášť ještě samostatně Ženevskou protipirátskou úmluvou z roku 1971.

V § 75 se vymezuje pojem zvukového záznamu, podle kterého je zvukovým záznamem v tradičním pojetí nejen zvukový záznam zvuků vyjádřených výkonnými umělci, ale i zvuků jiných, např. přírodních, a také jejich digitální vyjádření. V odstavci 2 se definuje výrobce zvukového záznamu jako osoba fyzická nebo právnická, která odpovídá zejména ve vztahu k autorům a výkonným umělcům za záznam děl či výkonů a jeho ekonomické využívání. Obdobné znaky obsahuje i definice výrobce zvukově obrazového záznamu.

Právo výrobce zvukového záznamu je obsahově vymezeno v § 76 rovněž v souladu s Římskou úmluvou, Dohodou TRIPS a Smlouvou WIPO, jakož i směrnicí 92/100/EHS. Úplatná zákonná licence upravená v § 72 pro výkonné umělce platí rovněž i pro výrobce zvukových záznamů. Jde totiž o druhotné užití zvukových záznamů, jejichž vydání se uskutečnilo s jejich souhlasem a lze mít tudíž za to, že nemohou mít rozumné důvody pro odmítnutí vysílání takového záznamu. Úprava sleduje koncepci Římské úmluvy a Smlouvy WIPO. I když jde oproti dosavadní právní úpravě o změnu z výlučného práva na pouhé právo na odměnu, je tato úprava nezbytná z hlediska fungování jednotného trhu, pokud jde o postavení vysílatelů a je plně v souladu s výše uvedenou směrnicí EHS. Navrhovaná úprava je také v intencích jednání o právech vysílatelů, která probíhají na půdě WIPO a vyústí s největší pravděpodobností v přijetí samostatné mezinárodní smlouvy o těchto právech. Je samozřejmé, že i výrobci zvukového záznamu se zachovává podle § 76 odst. 4 právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny jeho zvukového záznamu pro soukromou potřebu. Vedle odměny plynoucí z prodejní ceny nenahraných nosičů se právo výrobce rozšiřuje i na odměnu z prodejní ceny přehrávacích přístrojů. Vedle výkonného umělce se i výrobci zvukového záznamu přiznává v § 76 odst. 3 možnost zakázat vysílání, kabelové šíření, přenos vysílání nebo kabelový přenos, pokud se tak děje ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům, jestliže uživatel takového záznamu je v prodlení se zaplacením odměny a zasahuje tak do práva na odměnu výrobce. Právo výrobce je podle odstavce 5 převoditelné, avšak nabyvatel je povinen k užití zvukového záznamu si obstarat práva všech nositelů práv, jejichž díla či výkony jsou na zvukovém záznamu zaznamenány.

Trvání práva výrobce je upraveno v § 77 shodně s dosavadní úpravou, která se shoduje jak se závazky vyplývajícími z obchodní smlouvy s USA, tak s pozdější směrnicí 93/98/ES.

Vzhledem k povaze práva výrobce zvukového záznamu se z důvodu zestručnění této právní normy, jakož i vyhnutí se opakování jednotlivých ustanovení části upravující právo autorské, navrhuje v souhrnném ustanovení § 78 analogická použitelnost úpravy vlastního práva autorského.

K § 79 až 82

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu se přiznává nově v souladu se směrnicí 92/100/EEC. Toto samostatné právo související s právem autorským není jinak na mezinárodní úrovni upraveno a proto se ho nemohou dovolávat zahraniční výrobci s výjimkou výrobců se sídlem či bydlištěm v EU.

V § 79 se definuje zvukově obrazový záznam, přičemž jde o širší pojem než dílo audiovizuální definované v § 62; v tomto pojetí zahrnuje i zvukově obrazový záznam, který nemá povahu díla audiovizuálního.

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu upravuje § 80. Také tomuto výrobci se přiznává právo na odměnu v souvislosti s rozmnožování pro soukromou potřebu, která se poskytuje jak z nenahraných nosičů, tak z přístrojů.

Trvání práv a použití úpravy platné pro autory je obdobné jako u výrobců zvukových záznamů.

K § 83 až 86

Těmito ustanoveními se upravují tradiční práva rozhlasových a televizních vysílatelů, přiznaná již Římskou úmluvou. Ustanovení § 84 odst. 3 se týká případu, kdy televizní vysílání je veřejnosti sdělováno na produkci, za kterou se vstupné nevybírá; vysílatel má tedy výlučné právo k takovému sdělování svého vysílání veřejnosti, které by se např. konalo v kavárně a bylo přístupné pouze proti zaplacení vstupného. Tato úprava vycházela z technických možností začátku šedesátých let a bude zřejmě nahrazena přijetím mezinárodní smlouvy o právech vysílatelů, kterou připravuje WIPO.

Vysílatelům zůstávají zachována práva výrobců zvukových či zvukově obrazových záznamů.

Trvání práva vysílatele a použití ustanovení části týkající se autorského práva je upraveno obdobně jako u jiných nositelů práv souvisejících.

K § 87

Upravuje nové právo související s právem autorským, jehož zakotvení do zákona si vyžaduje ochrana investice obdobně jako jsou chráněny investice výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů. Proto se také trvání práva nakladatele slaďuje s trváním práv souvisejících s právem autorským. Jde o majetkové právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro soukromou potřebu, které bude kolektivně spravováno.

K § 88 až 94

V hlavě III je upraveno zvláštní právo pořizovatele databáze, které s autorským právem přímo nesouvisí, pokud databáze sama nesplňuje kritéria pro přiznání ochrany jako díla souborného. Právo sui generis je upraveno pouze ve směrnice 96/9/ES.

V § 88 se definuje databáze jako samostatný předmět ochrany bez ohledu na to, zda je vytvořena jako soubor autorských děl či jiných předmětů, které nemají povahu autorského díla, a dále se definuje zpracování databáze, které vytváří předpoklady pro ochranu jako nové databáze. Návrh obsahuje zvláštní právo náležející pořizovateli databáze nezávisle na právu autorském či právech souvisejících s právem autorským. Často je totiž databáze souborem různých informací a veškerého dostupného materiálu řazeného abecedně nebo chronologicky bez jakéhokoli tvůrčího výběru nebo uspořádání.

V § 89 se definuje pořizovatel databáze, jehož zvláštnímu právu se poskytuje ochrana ve vztahu k investici, kterou vynaložil na pořízení databáze. Investice může sestávat nejen z finančních prostředků, ale může mít také formu vynaloženého úsilí, času a energie na pořízení databáze, tzv. vkladu, popř. přínosu. Zvláštní právo pořizovatele databáze podle § 90 zahrnuje právo udílet svolení k vytěžování a k zužitkování celého obsahu databáze nebo její kvalitativně anebo kvantitativně podstatné části. V konkrétním případě bude na rozhodnutí soudu, zda jde o kvalitativně anebo kvantitativně podstatnou část či nikoli. Jen v tomto druhém případě je totiž zvláštní právo pořizovatele databáze nedotčeno.

Ustanovení § 92 upravuje bezúplatné zákonné licence s tím, že v případě zhotovení rozmnoženiny pro soukromou potřebu je tato licence omezena jen na databáze neelektronické. Ochrana se poskytuje jak databázi v analogové, tak elektronické formě, zahrnující také CD-ROM a CD-i; nezahrnuje však pouhou kompilaci několika záznamů např. hudebních výkonů na kompaktním disku, neboť postrádá znak podstatného či dodatečného vkladu. Ochrana se nevztahuje také na databáze složené z audiovizuálních děl.

Ustanovení § 93 upravuje délku trvání zvláštního práva pořizovatele databáze, přičemž patnáctiletá doba ochrany se jeví vzhledem k povaze databáze a její využitelnosti jako dostatečná.

Ustanovení § 94 odkazuje na použitelnost příslušných ustanovení návrhu zákona na zvláštní právo pořizovatele databáze.

K § 95 až 104

Úprava kolektivní správy práv je vždy velmi diskutovanou záležitostí. V zemích EU existují různé právní formy kolektivního správce od občanských sdružení, přes státní organizace až po osoby soukromého práva. Světová organizace duševního vlastnictví vypracovala studii a doporučení k úpravě kolektivní správy. Uvádí tyto principy.

Kolektivní správa je nezbytná tam, kde individuální výkon práv je nemožný nebo hospodářsky nevýhodný. Kolektivní správa je ospravedlnitelná všude tam, kde by musela být upravena zákonná licence.

Povinná kolektivní správa by neměla zahrnovat výlučná práva upravená Bernskou úmluvou a Římskou úmluvou, která nemohou být omezena jen na právo na odměnu. I v případě kolektivně spravovaného práva na odměnu je povinná správa ospravedlnitelná, jestliže je nepostradatelná za daných okolností.

Kolektivní správa je výlučná a zahrnuje jak vyjednávání o odměnách a dalších podmínkách, tak užití, licence, monitorování užití, uplatnění práv a vybírání odměn a jejich rozdělování. Částečná kolektivní správa výlučných práv je dovolená (např. vybírání odměn a jejich rozdělování, jestliže nositel práva poskytuje licenci přímo).

Kolektivní správa práva na odměnu (např. za rozmnožování pro osobní potřebu) je nezbytnou součástí této správy a má přednost před kogentní úpravou.

Rozhodnutí o tom, zda má být kolektivní správa obecná či specializovaná na určitá práva a určité kategorie nositelů se ponechává na vnitrostátní úpravě.

Zásadním pravidlem je, aby byl pouze jeden kolektivní správce pro stejnou kategorii práv v každé zemi. Existence dvou či více kolektivních správců ve stejné oblasti může omezit či dokonce vyloučit přednosti kolektivní správy.

Právní forma kolektivního správce (zda jím má být osoba podle veřejného či soukromého práva) závisí na politických, hospodářských a právních podmínkách a tradicích v tom kterém státě. Lze dát přednost osobám soukromého práva, pokud podmínky státu nevyžadují, aby byl kolektivní správce osobou veřejného práva.

Jestliže existuje jen jeden kolektivní správce pro stejnou kategorii práv a uděluje licenci hromadně pro všechny předměty ochrany, k nimž právo kolektivně spravuje, platí zákonná domněnka, že tak činí i za nezastupované nositele práv. Takový kolektivní správce zaručuje uživateli, že nezastupovaný nositel práva nebude vůči němu uplatňovat individuální nárok.

Státní dozor nad výkonem kolektivní správy je zárukou, že kolektivním správcem je pouze osoba, která splňuje právní, odborné a materiální podmínky pro efektivní správu práv včetně rovného zacházení s nositeli různých práv.

Metody a pravidla vybírání a rozdělování odměn a jiné důležité aspekty kolektivní správy si musí určit nositelé práv sami nebo orgány, které je podle statutu reprezentují.

Kolektivní správce zpřístupní zastupovaným nositelům práv pravidelné a dostatečné informace o své činnosti a tyto informace poskytne též zahraničnímu kolektivnímu správci práv, jehož autory zastupuje na svém území.

Státní dohled a zásahy týkající se vytváření a uplatňování tarifů a jiných licenčních podmínek kolektivním správcem, který má z pohledu uživatelů skutečné monopolní postavení, je přípustné jenom pokud se tak zabrání zneužití monopolu kolektivního správce.

Vyšší tarify uplatňované v jednom státě, na rozdíl od nižších tarifů v jiném státě, nejsou zneužitím monopolu, neboť mohou odpovídat výlučnosti práv, rozsahu poskytnutých práv, hodnotě repertoáru a služeb poskytovaných kolektivním správcem a kupní síle uživatelů v tom kterém státě.

Právní úprava kolektivní správy má umožnit kolektivním správcům jejich monitorovací a výběrčí činnost. Spolupráce uživatelů s kolektivním správcem musí být stanovena jako povinnost, např. povinnost předkládat žádosti o licenci a poskytovat programy. Sankce a jiná vynucovací opatření by měly být uplatněny vůči uživateli, který bezdůvodně činnosti kolektivního správce zabraňuje.

Kolektivní správce má nárok jen na náhradu skutečných nákladů vynaložených na kolektivní správu a vybrané odměny může používat na jiné, např. kulturní a sociální, účely jen pokud nositelé práv včetně cizích nositelů, nebo orgány, které nositele práv reprezentují, s takovým užitím souhlasí.

Vybrané odměny snížené o srážky ad 15 musí být pokud možno rozděleny mezi nositele práv s přihlédnutím ke skutečnému užití jejich děl.

Cizí nositelé práv zastupovaní kolektivním správcem požívají stejné zacházení, jaké se poskytuje nositelům práv sdruženým v osobě kolektivního správce, resp. občanům toho kterého státu.

Kolektivní správce může plnit i jiné úkoly než je kolektivní správa práv, avšak náklady na takovou činnost nesmí být k tíži odměn vybraných v rámci kolektivní správy.

V hlavě IV návrhu se upravuje institut kolektivní správy, významný z hlediska správy práv autorů, výkonných umělců a jiných nositelů práv souvisejících s právem autorským. Účelem kolektivní správy práv podle § 95 je zejména efektivně spravovat majetková práva autorů a nositelů práv souvisejících, zpřístupňovat předměty ochrany veřejnosti, ale také uplatňovat ochranu těchto práv. Ochranná úloha kolektivního správce vystupuje do popředí zejména tam, kde jsou kolektivně spravovaná výlučná práva nositelů práv. Jestliže totiž autor či jiný nositel práv nemůže sám spravovat svá práva a kontrolovat šíření svých předmětů ochrany, není nezbytné stanovit úplatné zákonné licence, ale umožnit kolektivní správu takových výlučných práv.

Kolektivní správou práv je zastupování autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a dalších nositelů práv souvisejících, ale také osob, kterým je svěřen ze zákona výkon majetkových práv. Dále návrh uvádí, co výkonem kolektivní správy není.

V § 96 se uvádějí práva povinně kolektivně spravovaná. Jde především o užití, ke kterému není třeba souhlasu nositele práv, avšak právo na odměnu je autorovi zachováno, tedy o tzv. pravé zákonné licence. Typickým příkladem práva kolektivně spravovaného je právo na odměnu výkonného umělce a výrobce zvukového záznamu za rozhlasové či televizní vysílání zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům. Do této skupiny patří i právo na odměnu při opětném prodeji originálu uměleckého díla. V návrhu autorského zákona se předjímá navrhovaná úprava v EU, kterou se transformuje právo na slušné vypořádání (droit de suite) z hlediska potřeb fungování jednotného trhu s uměleckými díly tak, aby nedocházelo k diskriminaci při veřejném prodeji těchto děl prostřednictvím veřejných aukcí nebo obchodu se starožitnostmi. Návrh se liší od původní koncepce droit de suite ve smyslu čl. 14ter RÚB v tom, že

nejde vlastně už o podíl na rozdílu v ceně docílené při prodeji díla, neboť nemusí být srovnávána cena, za kterou se originál díla realizuje na trhu s cenou při prvním prodeji autorem; základem pro výpočet odměny je jen cena dosažená při druhém, popř. dalším prodeji,

právo na odměnu nepřísluší při soukromém prodeji mezi vlastníkem a nabyvatelem jako soukromými osobami,

c) právo se výslovně nevztahuje na druhý, resp. další prodej rukopisů spisovatelů a

skladatelů.

Osobou povinnou přitom není vlastník originálu, který dílo prodává, nýbrž ten kdo prodej realizuje (pořadatel aukce či majitel obchodu). Aby se povinnost zaplatit odměnu neobcházela, spravuje toto právo na odměnu kolektivní správce, kterému je prodejce povinen poskytovat pro rozdělení odměny veškeré podklady. I když je toto právo na odměnu povinně kolektivně spravované, plyne odměna konkrétnímu oprávněnému subjektu a v tom se odlišuje od jiných kolektivně spravovaných práv na odměnu, jež přísluší autorům na základě vyúčtovacích řádů.

Druhou skupinu tvoří právo na vybírání odměny za pronájem či půjčování, které je svou povahou výlučným právem autora či jiného nositele práv, avšak v souvislosti s domněnkou výkonu tohoto výlučného práva, např. výrobcem zvukově obrazového záznamu, pokud jde o dílo audiovizuální a díla audiovizuálně užitá, zůstává autorovi či výkonnému umělci pouze právo na odměnu kolektivně spravované. Třetí skupinu potom tvoří výlučná práva kolektivně spravovaná, jako je právo na užití kabelovým přenosem vysílání děl, živých výkonů a výkonů zaznamenaných na zvukový záznam, s výjimkou záznamu vydaného k obchodním účelům, a zvukových či zvukově obrazových záznamů podle směrnice 93/83/EHS.

Podle odstavce 2 jsou nositelé práv zastoupeni ze zákona kolektivním správcem nejen pro výkon práv, ale také pro domáhání se nároku na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, vůči tomu, kdo neoprávněně užívá předmět chráněný autorským právem a právy souvisejícími.

Vybrané odměny náležejí nejen nositelům práv, které kolektivní správce zastupuje na základě smlouvy, ale též nezastupovaným nositelům, kteří se u něj přihlásili k evidenci.

V odstavci 4 je upravena povinnost provozovatele kabelového přenosu uvědomit o svém oprávnění k takovému provozování příslušné kolektivní správce a souvisí s povinně kolektivně spravovaným právem podle odstavce 1 písm. c).

V § 97 se upravují náležitosti, které musí splňovat kolektivní správce. V současnosti ochranné organizace autorské vykonávající hromadnou správu práv existují jako občanská sdružení. Princip sdružení se zachovává i v navrhované úpravě, neboť nejlépe vyhovuje zásadě účasti zastupovaných nositelů práv na demokratickém řízení kolektivního správce a rozhodování o rozdělování vybraných odměn, jakož i o jiných významných otázkách, valnou hromadnou všech zastupovaných nositelů práv. V odstavci 5 jsou upraveny dva případy, ve kterých může kolektivní správce pověřit zastupováním při výkonu jím kolektivně spravovaných práv jinou osobu. Toto ustanovení je nezbytné z hlediska recipročních smluv uzavíraných kolektivními správci vykonávajícími správu v různých zemích. Reciproční smlouvy umožňují, aby např. český uživatel hudebních děl získal přístup k celosvětovému repertoáru jen prostřednictvím kolektivního správce se sídlem v ČR. Kolektivní zástupce může pověřit zastupováním jiného tuzemského kolektivního správce jenom v těch případech, jestliže se tím sleduje účelný výkon kolektivní správy. Jde především o kolektivní správu práva na odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro soukromou potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu, na kterém jsou zaznamenána díla a výkony, event. k nimž přísluší právo dalším nositelům práv.

Bylo třeba také zdůraznit, že dohody o sdružení nositelů práv v osobě kolektivního správce a dohody uzavírané mezi kolektivními správci k efektivnějšímu výkonu kolektivní správy nelze považovat za dohody, kterými by docházelo k narušení hospodářské soutěže.

Náležitosti žádosti o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy upravuje § 98. Důležitou náležitostí žádosti je mj. návrh rozúčtovacího řádu, obsahujícího pravidla pro výplatu vybraných odměn. Rozúčtovací řád podléhá schválení zastupovanými nositeli práv na valné hromadě.

V odstavcích 5 až 7 je upraven postup ministerstva při udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy práv žadateli. Oprávnění se uděluje ve správním řízení a na udělení oprávnění není právní nárok.

Důvody k odejmutí oprávnění, jakož i postup ministerstva v této věci upravuje § 99. Udělení i odejmutí oprávnění k výkonu kolektivní správy práv je správním rozhodnutím.

Ustanovení § 100 upravuje velmi detailně vztahy kolektivního správce k zastupovaným nositelům práv a k uživatelům předmětů ochrany, resp. práva a povinnosti kolektivního správce. Zároveň v odstavci 5 upravuje právní domněnku pro případ, že za provozovatele veřejné hudební produkce se považuje i provozovatel provozovny či jiného prostoru, jestliže k uspořádání produkce provozovnu poskytne a nesdělí příslušnému kolektivním správci údaje potřebné pro identifikaci provozovatele hudební produkce. V odstavci 6 se upravuje povinnost provozovatele živé veřejné hudební produkce oznámit její konání a její program včas příslušnému kolektivnímu správci, neboť při nesplnění této povinnosti se má za to, že na veřejné produkci jsou provozována hudební díla autorů, jejichž práva kolektivní správce spravuje.

V § 101 se upravují kolektivní a hromadné smlouvy, kterými kolektivní správce poskytuje oprávnění k užití předmětů ochrany. Pojmy kolektivní a hromadné smlouvy se užívají v oblasti autorského práva a práv souvisejících tradičně již od roku 1954.

V odstavci 9 je upraven významný dosah účinnosti hromadných smluv, pokud jde o užití předmětů ochrany zde uvedená. Jen pro tyto případy platí, že těmito smlouvami poskytuje kolektivní správce uživatelům oprávnění k užití předmětů ochrany i těch nositelů práv, kteří jím nejsou zastoupeni, ale kteří mají možnost účinnost hromadných smluv vyloučit a udělit souhlas individuálně. Toto není možné vztáhnout na díla audiovizuální a díla audiovizuálně užitá, pokud jde o licenci k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání děl, avšak ani pro toho, kdo účinky hromadné smlouvy vyloučí. Z logiky věci vyplývá, že takové vyloučení nemůže učinit, pokud jde o provozování rozhlasového nebo televizního vysílání předmětů chráněných autorským zákonem.

Postup sjednávání kolektivních a hromadných smluv pomocí nestranných zprostředkovatelů upravuje § 102. Tento postup výslovně umožňuje směrnice 93/83/EHS ve vztahu ke kabelovému přenosu, avšak tento institut se jeví vhodným využívat i v jiných případech, kdy může pomoci k uzavírání předmětných smluv.

Ustanovení § 103 upravuje dozor ministerstva nad dodržováním povinností kolektivního správce. V případě porušení povinností stanovených tímto návrhem kolektivnímu správci, může ministerstvo uložit pokutu, která je příjmem Státního fondu kultury.

Ustanovení § 104 upravuje pravidla pro rozdělování odměn vybraných kolektivním správcem v konkrétně stanovených případech; jde o odměny stanovené v příloze návrhu zákona.

K § 105

Autorské právo nemůže být dotčeno uplatněním práv toho, kdo dílo autora provádí jako výkonný umělec, nebo práv nositele jiného práva souvisejícího s právem autorským. Ochrana podle autorského zákona nevylučuje, aby předměty ochrany byly také chráněny zvláštními právními předpisy.

K § 106

Ustanovení odstavce 1 a 2 návrhu zákona upravují, jak se posuzují a čím se řídí právní vztahy vzniklé za účinnosti dosavadní právní úpravy po dni nabytí účinnosti nového zákona. Vzhledem k nové koncepci úpravy autorskoprávních vztahů v návrhu zákona nebylo možné přijmout konstrukci, že se právní vztahy vzniklé před jeho účinností řídí ode dne jeho účinnosti novou úpravou. Byl proto zařazen do ustanovení § 106 odstavec 1, který vyjadřuje, že právní vztahy, které vznikly přede dnem účinnosti nového zákona, práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků ze smluv uzavřených přede dnem účinnosti nového zákona se řídí dosavadními předpisy.

Je třeba zdůraznit, že u práv z odpovědnosti za porušení závazků není rozhodující, zda tato práva vznikla přede dnem účinnosti nového zákona nebo po tomto dni, ale rozhodující je, že jde o práva vzniklá z porušení závazků, které vznikly před účinností nového zákona. Tato konstrukce byla zvolena zejména s ohledem na právní jistotu.

Podle dosavadních předpisů se až do zakončení posuzují též všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti nového zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práv, které se podle odstavce 1 řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti nového zákona.

Návrh autorského zákona prodlužuje obecnou dobu trvání majetkových autorských práv z dosavadních 50 let na 70 let po smrti autora; návrh prodlužuje z dosavadních 50 let na 70 let i zvláštní dobu trvání majetkových autorských práv, tj. takovou dobu, pro jejíž počátek není rozhodná smrt autora, ale okamžik zveřejnění díla. Odstavec 3 návrhu postihuje vlastně dva případy, a to prodloužení doby trvání autorských práv a obnovení (oživení) doby trvání autorských práv. K prodloužení doby trvání autorských práv dochází v těch případech, kdy doba trvání ke dni účinnosti nového zákona ještě neuplynula. Zároveň podle téhož ustanovení návrhu dochází k obnovení doby trvání autorských práv v těch případech, kde původní padesátiletá doba ochrany sice již uplynula, ale neuplynula ještě návrhem zákona prodloužená doba sedmdesátiletá. K obnovení pak dochází jen v rozsahu zbytku doby počítané od jejího počátku do uplynutí sedmdesáti let. Podle konkrétního případu tak půjde o obnovení trvání autorských práv v rozsahu od 1 roku do 20 let.

Vzhledem k tomu, že obnovení ochrany majetkových autorských práv má být v souladu s návrhem zákona provedeno ex nunc, tedy od doby účinnosti nového zákona, zdůrazňuje se, že nejde o ustanovení retroaktivní. Možná jde o úpravu ve vztahu k zásadám našeho autorského práva poněkud netradiční, je však na místě připomenout, že tuto koncepci zvolily i státy Evropské unie při vydání směrnice 93/98/EHS a byla použita i při sjednocování Německa. Konečně je tato koncepce jediným způsobem, jak zamezit diskriminaci vlastních občanů oproti zahraničním subjektům.

Poslední věta tohoto odstavce je pak velmi důležitá u takových předmětů ochrany, u nichž se ochrana obnovuje, a k jejichž užití došlo před účinností zákona a důsledky přetrvávají po jeho účinnosti. Legisvakance a dvouletá lhůta pro volné rozšiřování rozmnoženin předmětů ochrany oprávněně pořízených před účinností navrhovaného zákona, k nimž se ochrana obnovuje, je dostatečnou zárukou uplatnění práv třetích osob, které nabyly tato práva před účinností navrhovaného zákona v dobré víře, že užívají díla volná. Tuto delší lhůtu však nelze poskytnout u jiných způsobů užití, neboť u nich není možné spolehlivě rozlišit užití zahájená a užití připravovaná před nabytím účinnosti zákona.

V souladu s evropskou úpravou návrh zákona zavádí nové předměty ochrany, zejména v oblasti práv souvisejících s právem autorským a právo sui generis, dále ve vztahu k některým již existujícím předmětům ochrany přiznává širší rozsah chráněných práv. Proto návrh upravuje v odstavci 4 důsledky, které jsou s tím spojeny. V souvislosti se změnou doby trvání práv k audiovizuálnímu dílu a prodloužením doby ochrany z 50 na 70 let, obnovuje se doba trvání majetkových práv autorských u audiovizuálních děl a nově je chráněno právo výrobce zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla zveřejněného po 1. 1. 1950. Za výrobce českého zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla zveřejněného v době od 1. 1. 1950 do 31. 12. 1964 se považuje Národní filmový archiv. Za výrobce zvukově obrazového záznamu audiovizuálních děl zveřejněných v době od 1. 1. 1965 do 31. 12. 1991 a v návaznosti na dosavadní úpravu, podle které vykonává autorská práva k těmto filmům Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, se považuje tento fond.

Právo hospodaření s originálními nosiči těchto záznamů jako s archiváliemi, náležejícími až dosud Národnímu filmovému archivu, zůstává nedotčeno.

Ustanovení odstavce 4 věty prvé se použije přiměřeně též pro nově chráněné právo sui generis zhotovitele databáze k jím zhotovené databázi, avšak ochrana se týká jen databází zhotovených maximálně 15 let před účinností navrhovaného zákona, tedy těch, u nichž patnáctiletá lhůta počítaná od zhotovení, popř. od zpřístupnění veřejnosti, dosud neuplynula.

Je oprávněným nárokem dosavadních organizací hromadné správy autorských práv, jimž bylo uděleno oprávnění podle § 5 zákona č. 237/1995 Sb., který se navrhovaným zákonem zrušuje, a současně i zájmem předkladatele návrhu, zachovat nepřerušený výkon svěřené správy práv fungujícími ochrannými organizacemi. Obsah a rozsah dříve udělených oprávnění je však ministerstvo povinno v zákonem stanovené lhůtě podle odstavce 7 uvést do souladu s navrhovanou úpravou.

V odstavci 8 se upravuje ukončení správního řízení zahájeného před účinností navrhovaného zákona.

K § 107

V ustanovení § 107 upravuje návrh vztahy s mezinárodním prvkem v tradičním pojetí. Navrhovaná úprava se v podstatě neliší od dosavadní platné úpravy.

Oproti platné právní úpravě se výslovně v odstavci 5 stanoví podmínky působnosti zákona i na zvukové záznamy zahraničních výrobců, aby se tak zamezilo nesprávnému výkladu, že práva zahraničních výrobců zvukově obrazových záznamů nejsou na území České republiky chráněna.

Obdobně je třeba výslovně stanovit, že působnost zákona v režimu odstavce § 5 se vztahuje i na zvukově obrazové záznamy, rozhlasové a televizní vysílání a nové předměty ochrany zde uvedené.

Pro účely harmonizace se směrnicí 93/83/EHS se výslovně upravuje působnost autorského zákona na satelitní vysílání, jestliže má vysílatel sídlo na území České republiky, i když vysílá stanicí umístěnou mimo území České republiky nebo opačně.

K § 108

Navrhovaná změna koresponduje s návrhem nové právní úpravy, která připouští pouze převoditelnost majetkových práv souvisejících s právem autorským, s výjimkou majetkových práv výkonných umělců. Z tohoto důvodu je třeba, aby tato převoditelná práva bylo možné i ocenit; jako vhodný a použitelný se v tomto případě jeví režim oceňování práv průmyslových a práv k ochranné známce. Navrhovaný počet let užívání odpovídá době trvání těchto práv podle nově navrhované právní úpravy.

Nepřevoditelná a proto i neocenitelná zůstávají majetková práva autorská a majetková práva výkonných umělců.

K § 109 a 110

Navrhovaná změna odpovídá koncepci ochrany autorského práva a práv souvisejících s autorským právem, kterou návrh autorského zákona pojímá. Lépe vystihuje skutkovou podstatu trestného činu, kterého se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, výkonu výkonného umělce, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání a k databázi.

V teorii i praxi je shoda o tom, že v současném § 152 jde o trestněprávní normu s blanketní dispozicí, kde se uplatní zásada, a to i vůči cizinci, že zákony zavazují každého, i když je nezná, neboť tu nejde o omyl skutkový, nýbrž o omyl právní. Obdobnou úpravu skutkových podstat obsahuje trestní zákon, pokud jde o ochranu průmyslového vlastnictví.

Návrh na změnu zákona o přestupcích volí jinou skutkovou podstatu a jako přestupek bude kvalifikováno takové jednání, jestliže někdo neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi. Také toto ustanovení je normou blanketní a obdobnou úpravu přestupku obsahuje i přestupkový zákon, pokud jde o ochranu průmyslového vlastnictví.

K § 111

Navrhovaná terminologická změna v živnostenském zákoně odpovídá změněné terminologii v návrhu autorského zákona. Podle navrhované právní úpravy se dosavadní hromadná správa autorských práv označuje za kolektivní správu práva autorského a práv souvisejících s právem autorským.

K § 112

Z hlediska příjemce považuje například dosavadní auditorská praxe na úseku daně z příjmu zřejmě správně povinný a autorský výtisk za zdanitelná plnění; k odstranění jakýchkoli pochybností v tomto směru je potřebné toto upravit výslovně. V souladu s navrhovanou právní úpravou mění se pak pouze označení autorského výtisku na autorskou rozmnoženinu, aby tak též terminologicky byl postižen fakt, že se nejedná pouze o autorské rozmnoženiny tiskové, ale i o rozmnoženiny zvukového záznamu, jako jsou například MC a CD.

K § 113

Vzhledem k tomu, že v návrhu autorského zákona není výrobce audiovizuálního díla definován a výrobce zvukově obrazového záznamu, který v návrhu autorského zákona definován je, není totožný s výrobcem audiovizuálního díla, je nezbytné v důsledku terminologických změn v návrhu autorského zákona i nově definovat pojem výrobce audiovizuálního díla jen pro účely zákona o audiovizi.

K § 114 až 116

Vzhledem k tomu, že zákona o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných obsahoval vedle hmotněprávní úpravy i dílčí novely jiných zákonů, je třeba zrušit pouze část I, kterou plně nahrazuje návrh autorského zákona. Současně je třeba zrušit dílčí novelu platného autorského zákona, kterou obsahuje ve své části druhé (§ 37) zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů. Ze stejných důvodů se navrhuje zrušit § 26 zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

K § 117 a 118

Ustanovení § 117 obsahuje obvyklé zrušovací ustanovení a § 118 obsahuje návrh nabytí účinnosti nové právní úpravy.

V Praze dne 15. listopadu 1999

předseda vlády

ministr kultury

Zpět na Related...

Parlament České republiky
Poslanecká sněmovna