Studie

ISSN 2533-4131

 

Vzdělání, kultura, média a informace / Média

5.348 Veřejnoprávní média v zemích EU – jejich řízení a kontrola, vymezení činnosti (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Milan Šmíd
(studie, 8/2014, 98 str.)
Studie navazuje na předchozí studii č. 5.309 z roku 2011, která analyzovala vysílací systémy ve třinácti zemích Evropské unie. Analýza situace v jednotlivých zemích byla tehdy strukturována do pěti tematických okruhů: stručná historie a současná situace duálního systému vysílání v zemi, právní rámec veřejnoprávního vysílání a jeho provozovatelů, veřejnoprávní vysílání a jeho programové výstupy, financování a další informace. Současná studie navazuje na studii předešlou s tím, že byla zařazena nová témata: mediální rady – složení, nominace, volební období, sporné záležitosti a výslovná zákonná úprava obsahu veřejnoprávních médií – povinnost chránit a rozvíjet kulturní identitu, občanskou gramotnost, povinný pluralitní názor apod.

5.339 Regulace vlastnictví médií v evropském právu a ve vybraných členských státech EU (Dokument PDF, 309 KB)
Autor: Darina Šimková
(srovnávací studie, 12/2013, 23 str.)
Práce se zabývá právní regulací vlastnictví médií na evropské úrovni a ve vybraných členských státech EU (Německo, Itálie, Velká Británie a Francie). Část práce věnující se právní regulaci vlastnictví médií na evropské úrovni je rozdělena do podkapitol, přičemž první podkapitola se věnuje právním předpisům přijatým na půdě Rady Evropy a druhá analyzuje právní předpisy EU upravující vlastnictví médií. Pozornost je věnována také Evropské úmluvě o přeshraniční televizi, jež v oblasti transparentnosti médií zaručuje poměrně vysoké standardy i ve srovnání s odpovídající právní úpravou EU. Komparativní metodou je následně analyzována právní úprava vlastnictví médií ve výše uvedených čtyřech členských státech EU. Důraz je kladen především na srovnání relevantních vnitrostátních právních předpisů, existenci a míru omezení nabývání majetkové účasti na mediálních společnostech v rámci jednoho druhu média i napříč více druhy médií, případná omezení počtu licencí, které je možno udělit jednomu subjektu, regulaci dominantního postavení mediálních společností na trhu a na povinnost zveřejnění určitých údajů v zájmu zachování transparentnosti médií.

5.309 Vysílání veřejné služby v zemích Evropské Unie, jeho organizace a fungování (Dokument PDF, 4 MB)
Autor: Milan Šmíd
(studie, 3/2011, 89 str.)
Způsob organizace rozhlasového a televizního vysílání má v různých zemích různou podobu, podmíněnou politickými, ekonomickými, technologickými a kulturními specifikami daného státu. Při určité míře zjednodušení lze v této rozmanitosti vysledovat dva typy vysílání, které jsou výsledkem historického vývoje, a z něhož vyplývají také dva odlišné typy organizací (co do formy společnosti, financování, způsobu řízení, požadavků na programové výstupy atd.), jež toto vysílání provozují. Jedná se o rozhlasové a televizní organizace veřejného sektoru (státní nebo založené veřejným právem) a soukromého sektoru.

5.299 Public relations v parlamentech zemí Visegrádské čtyřky (Dokument PDF, 269 KB)
Autor: Stanislav Caletka
(studie, 9/2010, 15 str.)
Práce je zaměřena na oblast public relations v parlamentech zemí Visegrádské čtyřky. Jsou v ní popsány kompetence odborů nebo oddělení, které mají v příslušných parlamentech - či jejich komorách - na starosti oblast vztahů s veřejností. Důraz je kladen především na popis vzdělávacích aktivit a na organizaci prohlídek. Prostor je věnován také činnosti parlamentních informačních středisek nebo struktuře jejich internetových stránek. Informace uvedené v této práci svědčí o skutečnosti, že otevřenost parlamentů se stala jednou z priorit zákonodárných sborů jak v České republice, tak v Maďarsku, Polsku a na Slovensku.

5.301 Public relations ve vybraných parlamentech evropských států a Izraele (Dokument PDF, 296 KB)
Autoři: Robert Vyklický, Jakub Živanský
(informační studie, 9/2010, 29 str.)
Tato studie se zaměřuje na popis a fungování Oddělení pro styk s veřejností v jednotlivých parlamentech evropských států (s výjimkou zemí Visegrádské čtyřky, které jsou zpracovány v samostatné studii) a v Izraeli. Parlamenty, jakožto orgány volené občany svých států, musí svoji činnost prezentovat i vůči veřejnosti. Prostředkem pro větší transparentnost je zřizování různých platforem pro komunikaci s veřejností, pro které v této studii používáme obecný termín Oddělení pro styk s veřejností. S ohledem na zaměření studie vnímáme parlamentní činnost jako neustálou komunikaci mezi zákonodárným orgánem a společností, která se neomezuje pouze na období voleb, ale probíhá po celé funkční období. K tomuto účelu Oddělení pro styk s veřejností zajišťuje informační servis pro zástupce tisku a dalších sdělovacích prostředků, komunikuje s občany a poskytuje relevantní informace a ve většině států také samo aktivně tvoří informační a publikační materiály.

5.289 „Neoprávněné nakládání s osobními údaji“ § 178 trestního zákona v kontextu trestních zákonů vybraných evropských států (tzv. náhubkový zákon) (Dokument PDF, 300 KB)
Autor: Hana Veselá
(srovnávací studie, 8/2009, 13 str.)
Práce srovnává trestný čin "Neoprávněné nakládání s osobními údaji" s právní úpravou ve vybraných zemích a řeší otázku, zda i v jiných státech existují trestněprávní ustanovení, stěžující práci žurnalistů takovým způsobem, jak je tomu v České republice.

1.153 Regulace médií v parlamentu (televizní přenosy, přístup k poslancům) v Evropě a USA (Dokument PDF, 396 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 4/2009, 27 str.)
Přístup novinářů do parlamentu signalizuje do značné míry otevřenost parlamentní demokracie ve státě. V posledních několika letech se vztah parlamentu k novinářům významně změnil. Tímto procesem se zabývá komparace více než dvacítky evropských a mimoevropských států. Ve většině parlamentů je situace taková, že novinář nemůže plnit své povinnosti bez příslušné akreditace. V některých zemích se parlamentní zpravodajové sdružují a jejich organizace hraje významnou úlohu v proceduře udělování akreditací. V Rakousku a Itálii udílí tato organizace akreditaci sama. Ve Francii je vytvořen zvláštní výbor, složený ze zástupců novinářů a parlamentu, který zajišťuje akreditace. Na rozdíl od pléna je přístup novinářů do výborů omezen. Jejich přítomnost je - pokud není jednání veřejné - možná pouze pokud jsou pozváni. Ve státech, kde je veřejné zasedání výboru, není ve většině zemí přístup omezen, často se provádí i přenos do vnitřního okruhu a prostřednictvím internetu. V řadě zemí je omezen pohyb novinářů po budově sněmoven. Je zakázáno např. dělat rozhovory v určitých prostorách a novináři musí jít do vlastní kanceláře poslance. Druhým řešením je vyhrazení prostor, které jsou určeny k setkávání s novináři, popř. k přenosu rozhovorů s nimi. Ve většině zemí existuje určitá forma televizních nebo rozhlasových přenosů z parlamentu. Pravidelné přenosy celých plenárních zasedání se praktikují ve většině států /většinou jsou prováděny přímo v parlamentu a použity pro uzavřený televizní okruh a internetový přenos/. Tyto přenosy jsou zpracovávány parlamentním personálem (nebo najatou firmou) podle pevně stanovených pravidel, technicky jsou zajištěny ve většině států pohyblivými kamerami z pevných stanovišť. Operátoři jsou umístěni mimo sál. Kvalita tohoto přenosu je velmi důležitá. Pokud má tento přenos sloužit pro televizní společnosti, musí jít a jde většinou o velmi kvalitní přenos, který je kontinuálně řízen z režie – soubor kamer je jednotlivě a stabilně z režie ovládán a jejich pohled se mění (tento přístup k přenosu má velká většina států). Některé státy mají automatické zařízení, které zaměřuje pohled na poslance, který zrovna mluví do mikrofonu z místa (např. Slovinsko, autorka studie viděla toto zařízení v Senátu v Kazachstánu). Zejména v parlamentech, v nichž poslanci mluví z místa (což je velká část parlamentů), je nutno operativně měnit pohledy kamer (typicky Velká Británie, Portugalsko a další státy). Pro použití materiálů z parlamentu existují v řadě zemí pravidla, stanovená usnesením sněmovny nebo předsedou parlamentu, která brání jejich zneužití zejména za účelem ohrožení vážnosti parlamentu (tedy např. záběry z parlamentu se nesmí používat v montážích pro pořady určitého charakteru). V ostatních státech se přenáší výběr, pro který je buď použit materiál z interního okruhu, nebo je společnostem dovoleno pořídit vlastní přenos. Pro tento přenos jsou zařízena pevná místa pro kamery, někdy je však možno snímat i z galerie z jakéhokoli místa či přímo z pléna.

5.287 Legislativní úprava ochrany zdroje informací ve vybraných evropských zemích a srovnání s úpravou v České republice a judikatura Nejvyššího soudu Spojených států ve vztahu k ochraně zdroje informací (Dokument PDF, 329 KB)
Autoři: Vladimíra Pejchalová-Grünwaldová, Jan Pulda
(studie, 4/2009, 23 str.)
Právo na ochranu zdroje informací novinářů je garantováno v řadě mezinárodních dokumentů. Toto právo bylo zvláště uznáno Organizací spojených národů, Radou Evropy, Organizací amerických států, Africkou unií a Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Evropské státy k ochraně zdrojů informací novinářů přistupují různě - některé státy (většina) mají speciální zákony a některé (podstatná menšina) přiznávají garanci ochrany zdrojů informací v Ústavě jako součást ústavní ochrany svobody slova. V common law jurisdikcích (USA, Kanada, Austrálie nebo Spojené království Velké Británie a Severního Irska) není vymezena explicitní ústavní ochrana zdroje informací novináře. Ve všech těchto zemích se problematika ochrany zdrojů informací novináře stala předmětem legislativní úpravy nebo rozhodovací činnosti soudů. Studie přináší přehled základních národních úprav týkajících se této problematiky a přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

5.110 Pluralismus a koncentrace médií ve vnitřním trhu
(informační podklad, 10/1998, 114 str.)
Překlad Zelené knihy Komise ES (COM(92)480final): Vymezení problému; míra koncentrace médií;přehled opatření přijatých na národní úrovni; vyhodnocení potřebnosti akce; přehled národní legislativy

5.111 Předpisy SRN upravující televizní a rozhlasové vysílání
(překlad, 2/1998, 28 str.)
Státní smlouva o vysílání ve sjednoceném Německu ve znění Třetí novely státní smlouvy o vysílání z 26. 8. do 11. 9. 1996

5.101 Socializační role masmédií u dětí a mládeže. Negativní prvky ve vysílání (drogy, násilí). Děti a reklama.
Autor: Bc. Petr Kolář
(informační studie, 7/1997, 47 str.)
Práce vychází z podkladových materiálů vypracovaných v Centru mediálních studií FSVUK a v Institutu dětí a mládeže MŠMT. Je poslední částí uceleného souboru prací PI, týkajících se vztahu dětí a mládeže k masmédiím. Práce zvláště upozorňuje na nebezpečné negativní vlivy masmédií na děti a mládež.

5.098 Nabídka a sledovanost masmédií u dětí a mládeže
Autor: Bc. Petr Kolář
(informační podklad, 6/1997, 37 str.)
Práce je součástí ucelené studie zaobírající se vztahem dětí a mládeže k masmédiím. Práce obsahuje aktuální nabídku tiskových a audiovizuálních médií pro děti a mládež. V další části je podrobně a graficky zpracována otázka sledovanosti masmédií u dětí a mládeže.




ISP (příhlásit), RSZ (přihlásit)