Cílem této výstavy, uspořádané Parlamentní knihovnou v prostorách Poslanecké sněmovny, nebylo pouze představit (patrně vůbec poprvé) historické knižní fondy uložené v Parlamentní knihovně, ale také ukázat kontinuitu českého státu v několika stoletích, zdůraznit tradici i historii práva a zákonů v zemích Koruny české a upozornit na minulost české knižní kultury.

Soubor starých tisků je historickou součástí Parlamentní knihovny. Většina jeho položek byla získána ve 20. a 30. letech a souvisí s aktivitou tehdejšího ředitele knihovny Z. V. Tobolky. Zbývající část starých tisků (a jeden rukopis) byla zakoupena v roce 1997. Soubor tvoří více než 250 svazků, většinou právnického obsahu. Setkáme se zde se sbírkami zákonů, sněmovními usneseními, patenty a nařízeními, která byla platná na území historických českých zemí. Nejstarší je český překlad tzv. Saského zrcadla v rukopise z druhé poloviny 15. století. Tímto právním kodexem se řídila některá česká města a také Lužice s Slezsko. Z 16. století pochází řada jazykově českých zákoníků pro zemi a města, z nichž nejrozšířenější byla Městská práva Pavla Kristiána z Koldína.

Vedle toho jsou v Parlamentní knihovně uloženy i další důležité příručky, např. Formy a notule, tj. návody na sepisování právních listin, žádostí apod., které bývaly doplňovány titulářem obsahujícím seznamy významných osob veřejného života s uvedením titulů. Po bitvě na Bílé hoře vstoupil v platnost dokument nazvaný Obnovené zřízení zemské, které kodifikovalo politický stav na dlouhou dobu dopředu. Z následného období bylo na výstavě možné shlédnout mnoho, vesměs latinských a německých teoretických právních studií, které byly publikovány v českých zemích i v dalších evropských státech.

Druhou část výstavy tvořila díla historická a dobové politické zprávy dokumentující vývoj českého státu a kultury od poloviny 16. století. K nim náleží německý překlad díla Akt všech těch věcí …, které je souborem účelově vybraných dokumentů kompromitujících politiku českých a moravských stavů během nezdařeného protihabsburského povstání v roce 1547. Soubor byl sestaven na rozkaz krále Ferdinanda I.. Český pobělohorský exil je na výstavě zastoupen slavným dílem Pavla Stránského Respublica Bohemiae, které vyšlo tiskem již v roce 1634, ale v Čechách bylo vydáno až po 161 letech.

Zkrácená verze článku: Mašek, Petr: Libri juridici, libri historici. - In: Čtenář. - Roč. 50, č. 11 (1998), s. 318 - 319.

Po dlouhá staletí byly České země symbolizovány heraldickými zvířaty a tyto symboly přetrvaly až do dnešních dnů. Pouze původní černá přemyslovská "plamenná" orlice byla v první polovině třináctého století nahrazena bílým dvouocasým lvem na červeném poli. Šachovaná orlice symbolizující Moravu je doložena již na konci třináctého století. Společným znakem slezských knížectví se stala černá orlice se stříbrnou páskou na zlatém poli. Tyto symboly přijaly v průběhu dějin všechny dynastie panující v Českých korunních zemích a akceptovala je nově vzniklá Československá republika. Královský lev a markrabská orlice žili i v době komunistické nadvlády v Českých zemích. Pouze v této době došlo k pokusu o znásilnění prastarého státního symbolu: českému lvu byla odejmuta královská koruna a nahrazena pěticípou hvězdou.

Tradiční součástí znaku Českých zemí bývaly i znaky Horní a Dolní Lužice, a to ještě několik staletí potom, co byly tyto země od České koruny odtrženy. Stejně tak byl využíván i znak Lucemburska, přestože tato země byla ve svazku Českých zemí jen po krátkou dobu. Ve starších dobách doplňoval komplet znaku Českých korunních zemí také znak Chebska, země se zvláštním postavením.

Tato výstava chce připomenout tuto prastarou kontinuitu a ukázat výtvarné proměny znaků Českých zemí a jejich využití. Pro výstavu byly použity výhradně knihy z majetku Parlamentní knihovny, aby tak byla zdůrazněna její významná role, která byla v letošním roce potvrzena rozhodnutím MK ČR, kterým byla tato sbírka vyhlášena kulturní památkou. Na výstavě je možno shlédnout několik desítek starých tisků od poloviny 16. do počátku 19. století. Ve starších dobách jsou tisky vyzdobeny dřevořezy, později mědiryty. Komplikované barokní rytiny mnohdy zakomponovávají lvy i orlice do alegorických výjevů. Ve slavném díle Bohuslava Balbína "Epitome historica rerum Bohemicarum" můžeme spatřit i prapůvodní přemyslovskou orlici, známou jako svatováclavská. V díle "Mars Moravicus" T. J. Pešiny z Čechorodu je moravská šachovaná orlice je dokonce přisuzována kmeni dávných Markomanů. Na četných znacích panující dynastie Habsburků nalezneme českého lva i moravskou orlici mezi mnoha dalšími znaky dědičných zemí tohoto rodu: rakouských, španělských, italských i jihoslovanských.

Skutečnou raritou je kombinovaný česko-falcký znak, který symbolizuje známého "zimního krále" Fridricha Falckého. Znak zdobí titulní list politického spisu dvou protestantských právníků, J. B. Eysena z Lehrberka a A. Hanavera, z nichž první, horlivý evangelík a autor spisů obhajujících protihabsburské povstání, byl po bitvě na Bílé hoře odsouzen v nepřítomnosti ke ztrátě hrdla i majetku. Jde o velmi vzácný příklad kombinace českého a falckého znaku, který se vzhledem ke krátkému panování falckého kurfiřta na českém trůně objevil jen zcela výjimečně. Lze předpokládat, že mnohá jiná provedení tohoto znaku byla po jeho útěku ze země zničena.

Výstava ve foyer Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dokumentuje počátky moderní české politiky v druhé polovině devatenáctého století. Je rozčleněna do tří tematických skupin, které se však v mnohém významově prolínají. Názvy těchto celků mají spíše zdůraznit, jaký úhel pohledu na historickou skutečnost je v daném případě rozhodující. Ve foyer je umístěno celkem devatenáct výstavních vitrín, ve dvou vitrínách jsou umístěny německy psané satirické časopisy naznačující pohled na parlamentarismus "zvenčí", tj. nikoli z českého národního prostředí. Tyto exempláře jsou zapůjčeny z Knihovny Národního muzea. Sedmnáct vitrín je zaplněno česky psaným periodickým tiskem, a to buď originály z Parlamentní knihovny, anebo kopiemi, jestliže koncepce výstavy vyžadovala v zájmu čitelnosti zvětšit drobně psaný novinový text. Psané slovo doprovázejí také karikatury, jejichž výpovědní hodnota je zřejmá a nepotřebuje obsáhlejší vysvětlení dobového kontextu.

Výstavu zahajuje článek Karla Havlíčka v Pražských novinách z roku 1846 Co jest obec? I když časově předchází počátek parlamentarismu v roce 1848, dostatečně výmluvně zahajuje nadcházející etapu českého myšlení o zásadách soužití v občanské (tehdy ještě nekonstituované) společnosti. Je předvídavý a dodnes platný.

Oddíl Veřejnost, tisk a parlament směřuje pozornost k pojmu "veřejnost". Veřejnost hledala v revolučním období 1848-49 svou podstatu a rysy, jež modelovaly v zásadě dva subjekty: politika a periodický tisk, uvolněný z dohledu cenzury. Zájem lidí o veřejné - tj. politické dění uspokojovaly v českém případě stránky Národních novin, Pražského posla, Novin Lípy slovanské, Slovana, Brejlí a dalších titulů novin a časopisů.

Oddíl Parlament, tisk a veřejnost přesouvá zájem k hlavní politické instituci tehdejší habsburské monarchie, k ústavodárnému říšskému sněmu. Prostřednictvím stránek výše uvedených časopisů připomíná některé důležité momenty z jednání o podobě rakouské ústavy a současně ostřeji zachycuje soupeření mezi principem svobody slova a úsilím reglementovat ho v zájmu určitého politického režimu.

Po necelém desetiletí politického neoabsolutismu vykročilo Rakousko již trvale po ústavní cestě. Začaly působit vrcholné zastupitelské instituce - říšská rada a zemské sněmy, hledaly se v nich způsoby řešení složitých otázek národnostních, postupně se demokratizovalo volební právo. Pro habsburskou monarchii bylo typické, že téměř vše, co souviselo s moderním nacionalismem, nebylo možné vyřešit radikálně a jednou provždy. Význam dočasných kompromisů si uvědomovali spíše politici. Novináři se ocitali v pozici kritiků politiky, docházelo k soubojům a vzájemného osočování mezi tiskem protivných politických stran (zvláště před volbami a po nich), zkrátka rodila se novodobá politická kultura. Osvěžení její minulosti v naší paměti umožňují např. Národní listy, Čas, Pokrok, Právo lidu, Humoristické listy, Šípy, Kopřivy, ale i teoretizující revue - Naše doba, Česká revue a další. V této části výstavy se kromě zobrazení osy české parlamentní politiky před první světovou válkou objevují i marginální odkazy k momentům, z nichž pochází napětí mezi novináři a politiky. Satirický pohled do každodenního života poslance pomocí fiktivní politikovy korespondence se jen lehce dotýká mnohem tvrdší a pestřejší minulosti, než může výstava nabídnout.

Parlamentní knihovna České republiky ve spolupráci s Knihovnou Národního muzea připravila výstavu, která navazuje na podobný počin z roku 2001 - Parlament a tisk 1848-1913. Cílem letošní výstavy je ukázat některé rysy politického života Československé republiky od jejího vzniku do doby osudných mnichovských událostí. Meziválečný periodický tisk je zde předmětem i prostředkem zobrazení. Pro tehdejší československé politiky a veřejnost byl aktivní politickou institucí, pro nás je navíc sugestivní svědek minulých událostí. Výstava nevypravuje souvislý a podrobný příběh, naznačuje jen některé kontury vztahů mezi parlamentem, vládou a prezidentem republiky. Vedle nich se počátkem roku 1921 ustavil zvlaštní mimoparlamentní orgán, tzv. pětka. Jejími členy byly vůdčí osobnosti vládních stran. Podle počtu stran ve vládní koalici se počet členů pětky (šestky atd.) měnil. Jejím smyslem bylo rychlou dohodou o zákonech předcházet nekonstruktivním jednáním v parlamentu, čímž se sice oslaboval jeho vliv a význam, ale současně se udržovala funkčnost státu a jeho správy.

Výstava je členěna do následujících celků:

I. PRVNÍ ROKY NÁRODNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
Zachycuje počátek Republiky československé (RČS), jak se tehdy jeden z nástupnických států po Rakousko-Uhersku nazýval. Kresby Hugo Boettingra připomínají tváře některých poslanců Revolučního Národního shromáždění a budovu Rudolfina, kde parlament jednal. V mnohém se jeho situace podobala situaci po roce 1989. Uvažovalo se o smyslu existence druhé komory parlamentu - senátu, o prezidentských kompetencích, o struktuře státní správy apod.

II. STRANY A JEJICH TISK
Tato část nabízí ukázky některých titulů velkých, vlivných i méně významných nebo jen dočasně silných politických stran. Vzhledem k velkému počtu prvorepublikových stran a jejich stranických titulů jde opravdu jen o ukázku. Pro návštěvníky budou jistě zajímavé exempláře slovenských, německých a fašistických novin stejně jako ukázky tzv. stříbrňáckého bulvárního tisku. Noviny jsou většinou otevřeny na stránkách, kde se objevuje sdělení k volbám nebo mezistranickému politickému boji.

III. VOLBY
Zobrazení tiskové agitace před parlamentními volbami bylo ukázáno již v předchozím oddílu, v tomto bloku je soustředěna pozornost na volby prezidentské, které vyjma první revoluční volby nebyly vůbec jednoznačné a jednoduché. T. G. Masaryk měl při volbách protikandidáty a zejména otázka jeho nástupnictví se stala předmětem ostrého boje. V roce 1935 abdikoval a prosadil svého favorita dr. Edvarda Beneše.

IV. ZÁKONY PRO NOVINÁŘE, NEBO PROTI NIM?
Meziválečné Československo nedokázalo vytvořit a přijmout nový tiskový zákon, a tak vycházelo stále ze zákona o periodickém tisku z roku 1862. Ten byl několikrát novelizován a politické situaci byla přizpůsobována i trestněprávní legislativa reagující na extremistické ohrožení demokratického charakteru republiky z krajní levice i pravice. První okamžik utužení tiskové regulace byl po atentátu na ministra A. Rašína v lednu 1923, další zásadní úpravy tiskové a trestní legislativy přicházely od počátku třicátých let v souvislosti s hospodářskou krizí, rozvojem fašistického hnutí a nacismu v sousedním Německu, na jehož propagandu reagovaly nacionalistické sudetoněmecké strany.

V. PARLAMENTARISMUS V DISKUSI
Tato část výstavy přináší ukázky textů, které se objevovaly zejména v různých teoretických časopisech a zabývaly se aspekty československého parlamentarismu. Jsou to texty překvapivě aktuální a nesmírně zajímavé. Týkají se těchto témat: poslanecká imunita, poslanecké platy a diety, střet zájmů poslance a soukromé osoby, poslanec a "obyčejný člověk", stranická disciplina a individuální přesvědčení, "pětka", krize parlamentarismu, význam odborníků v parlamentní činnosti. Texty jsou z novin okopírovány a zvětšeny, aby je bylo možné lépe přečíst. Kompletně je uveden seriál úvah J. Stránského z Lidových novin v roce 1931.

VI. KONEC DEMOKRATICKÉ REPUBLIKY
Poslední dvě vitriny dokládají uzavírání demokratické diskuse a parlamentního života v letech 1937-1938. Vzrůstající ohrožení republiky se projevilo v ještě větším posílení úlohy prezidenta a vlády. Výstava končí obrázky z Lidových novin, které dokumentují abdikaci prezidenta Beneše a volbu jeho nástupce Emila Háchy.

V pořadí již třetí výstava periodického tisku z historického fondu Parlamentní knihovny navazuje na podobné počiny z roku 2001 a 2003. Zaměření tehdejších výstav sledovalo utváření vztahu mezi parlamentním politickým prostředím a tiskem v konstitučním období habsburské monarchie a v meziválečném Československu. Nyní je sledováno přelomové období mezi dvěma totalitními režimy s časovým přesahem do počátku padesátých let 20. století.

Mimořádný význam časově sevřeného období několika poválečných let pro politický osud Československa je nepopiratelný. Obsahy dobového periodického tisku umožňují sledovat aktualitu denních událostí (noviny) i snahy o jejich hlubší myšlenkovou reflexi (časopisy). Vpojují nás do historické skutečnosti sugestivně, ale bez soustavného a podrobného průzkumu založeného na znalosti sociálních a politických souvislostí zůstává jejich výpověď jen kaleidoskopickým obrazem. S tímto vědomím byla koncipována i struktura výstavy. Je uspořádána do bloků, které mají vždy jeden hlavní výkladový cíl - sdělení. Díky tomu si návštěvník výstavy vytvoří uspořádanější představu o vztahu mezi politikou a tiskem, o konstelaci jejich společného působení na veřejnost a o politickém dění vůbec.

Výstava je členěna do následujících celků:

Poslední protektorátní čísla
Vystavená periodika navozují situaci posledních dnů Protektorátu Čechy a Morava a očekávání politické změny.

Nálada společnosti a realita politiky po osvobození
Významným faktorem, který ovlivňoval vstřícné přijetí poválečných změn, bylo levicové naladění většiny československého obyvatelstva, které podporovalo zásady, s nimiž vstoupila politická reprezentace na osvobozené území. Tyto zásady byly zakotveny v Košickém vládním programu, na jehož formulování měli hlavní podíl komunisti.

Zvláštní charakter parlamentarismu
Přestože poválečné uspořádání jednotlivých orgánů výkonné a zákonodárné moci a státní správy odpovídalo demokratickému pojetí parlamentarismu, mluvilo faktické rozložení politických sil ve prospěch komunistů. Postupně svými lidmi obsadili úřady silových ministerstev i nižších úřadů a měli rozhodující obsazení také v bezpečnostních složkách. Sdružení politických stran do Národní fronty a zákaz činnosti některých předválečných stran (především strany agrární) přesunulo těžiště politického spektra výrazně nalevo. Funkci "pravice" začaly plnit tradičně středové nebo levostředové strany - národní socialisté a lidovci. Další zásadní faktor pro politické rozhodování spočíval v nově se vytvářejícím uspořádání velmocenské politiky a ve snaze Sovětského svazu začlenit Československo do sféry svého výhradního vlivu. Odmítavé postoje demokratických politiků se neprosadily dostatečně silně, a to také proto že tisk, který by jejich stanovisko podporoval, byl regulován zásahy ministerstva informací spravovaného komunisty.

Poměry v tisku
Košický vládní program stanovil, že tisk a sdělovací prostředky mají sloužit zájmům celé společnosti, nikoli zájmům komerčním. Byla provedena tzv. očista od protektorátní kolaborantské minulosti (zákaz některých titulů a odsouzení některých novinářů). Řízení tisku převzalo ministerstvo informací spravované komunistou Václavem Kopeckým. V jeho kompetenci bylo povolovat vydávání periodik, přidělovat papír a tím také omezovat nebo naopak podporovat vybrané listy. Cenzura v oficiální podobě neexistovala, ale faktické zásahy úřadů ji v některých případech realizovaly. Proto se brzy někteří nekomunističtí politici snažili (neúspěšně) prosadit oficiální stanovení cenzurních pravidel, aby bylo možné kontrolovat úřední jednání a zásahy proti tisku. Stranický tisk podléhal dohledu svých politických patronů, nestranický tisk jednal podle míry odvahy a pevnosti přesvědčení svých redaktorů. Zcela výjimečně působil na tomto poli časopis Dnešek Ferdinanda Peroutky.

Obrazy z politiky - 1946
Obrazy z politiky - 1947
Oba bloky zobrazují významné politické události těchto dvou let tak, jak je zaznamenal podle své názorové orientace dobový tisk.

Šach a mat demokratické politice
Tento blok dokumentuje politické dění v lednu a únoru 1948, které bylo završeno komunistickým převratem.

Poúnorový tiskový pořádek
Nastolení komunistické moci přineslo zásadní změny také tiskovému životu. Byla zavedena cenzura, jejíž institucionalizace byla potvrzena vznikem Hlavní správy tiskového dohledu v roce 1953.

V pořadí již čtvrtá výstava periodického tisku z historického fondu Parlamentní knihovny navazuje na předchozí počiny z let 1999, 2001 a 2003. Zaměření tehdejších výstav sledovalo utváření vztahu mezi parlamentním politickým prostředím a tiskem v konstitučním období habsburské monarchie, v meziválečném Československu a krátce po druhé světové válce.

Nyní se věnujeme dvacetiletí upevňování komunistického režimu zakončenému pokusem o jeho reformu. Setkáme se v něm především s výmluvnými ukázkami tiskové propagandy a doklady manipulace veřejným míněním, které nejhrozivěji vyvstanou při čtení novin z doby politických procesů v padesátých letech. Média – tisk, rozhlas a televize byla ve vztahu k politické moci až do poloviny šedesátých let v pasivní roli. Postupně, za tzv. Pražského jara se však novináři vymanili z jejího područí a do značné míry nezávisle se začali sami podílet na politickém dění a zprostředkování jeho obrazu veřejnosti. Jejich úsilí o samostatné ovlivňování událostí a snahy zastupovat veřejnost v hodnocení politiky vyvrcholily zrušením cenzury v roce 1968. Po okupaci Československa se však tisk vrátil do výchozího postavení tlumočníka stanovisek oficiální politické reprezentace a s počátkem normalizace proběhly i mezi novináři čistky. Československá veřejnost se opět přizpůsobila postavení nesvéprávného partnera normalizační politické garnitury.

Výstava je členěna do následujících celků:

I. Kalendárium
Úvodní blok je jako jediný v klasickém pojetí chronologie událostí. Velmi stručně a se střídmými ukázkami představuje nejvýznamnější politické události, počínaje schválením ústavy 9.5.1948 a konče 21.12.1970 – federální shromáždění schválilo změny zákona o čs. federaci.

II. Rétorika – prostředek moci
Jazyk politiky v éře komunistického režimu je velmi vděčným předmětem politického a lingvistického výzkumu. Z této problematiky představujeme oblast hesel a sloganů, jejichž ustálená spojení byla součástí tiskové propagace a propagandy.

III. Nepřítel
Definování nepřítele bylo základem stalinské ideologie a bylo jedním z integračních prvků komunistů po nástupu k moci. Tiskem dokládáme, kdo byl za nepřítele považován: a) vnitřní nepřátelé – reakcionáři: čistky mezi poslanci, čistky uvnitř politických stran, katolická církev, politické procesy 50. let; b) zahraniční reakce – kontext již zahájené "studené války" a zahraniční emigrace.

IV. Přítel
Kategorie "přítel" jako opozitum vůči nepříteli. Přítel je záštita, podpora, ale také řiditel moci. Ukázky zobrazení Sovětského svazu, později "spřátelených zemí" včetně tzv. rozvojových. Zdůvodnění SSSR jako řídícího centra pro domácí politiku bylo prováděno především v pozici "vzoru". SSSR jako vzor v organizaci společnosti, hospodářství (plánování), vědy, kultury.

V. Buď práci čest!
První téma zaměřující se na sociální zdroj komunistické moci a legitimitu jejího vládnutí. Představena je "dělnická třída" jako jediná zdravá a do budoucnosti připravená sociální skupina. Jako opozitum k ní vystupuje zobrazení inteligence a buržoazie - skupiny obyvatel, které se mají zbavit nežádoucích reliktů z minulosti a předsudků vůči komunistickému ideálu beztřídní společnosti.

VI. Rozorejme meze!
Dobové heslo znamenající násilnou kolektivizaci a rozvrat tradic a zvyklostí venkovského způsobu života. Zde i téma nezobrazené v bloku "Nepřítel" – kulaci.

VII. Mládí vpřed!
Představena je politika komunistů v oblasti školství a výchovy dětí a mládeže. Témata: jednotná škola, jednotné organizace – Pionýr, Svaz mládeže, stavby mládeže. Stylizovaná symbolika mládí jako zosobnění budoucnosti: "děláme to pro vás, abyste se měli lépe než my". Predestinace mladých jako uvědomělých budovatelů komunismu.

VIII. Kritika a sebekritika
Téma kritiky nedostatků v stranické práci můžeme sledovat od výchozího pojetí "regulované kritiky v mezích zákona a ideologických pravidel", které se v souvislosti s uvolňováním kontroly médií měnilo v spontánní veřejnou nebo zveřejňovanou kritiku stranické politiky. První náznaky spontánní kritiky se objevují v kulturních a literárních časopisech od druhé poloviny 50. let. Pojetí proměny sebekritiky je zobrazeno na tématu rehabilitací. Blok je završen novelou tiskového zákona v červnu 1968.

IX. Bratrská pomoc
Blok zahájený okupací Československa je ukončen počátečními akty tzv. normalizace 1969-70.