Přijímání zákonů

Three basic procedures are presscribed by the Constitution for the discussion of various types of acts:

The discussion of the bills in the normal legislative process, in which the Senate has only 30 days for the discussion of the bill. The Senate, however, does not have to discuss the bill at all or can express the will not to deal with the bill. Further, the Senate can approve the bill, refuse it or return it with proposals of amendments. The Chamber of Deputies has the right to accept all the proposed amendments of the Senate as a whole or override the Senate with an absolute majority.

The adoption of bills for which the consent of both chambers is necessary. The Constitution prescribes this procedure for the adoption of constitutional acts, electoral acts and the Act Defining the principles of Discussion and Contacts between the Two Chambers Internally as well as Externally as well the Act on the Rules of Procedure of the Senate.

The adoption of bills in a single chamber, which affects the Act on the State Budget, which is deliberated and approved only in the Chamber of Deputies.

The right of legislative initiative

The Constitution of the Czech republic confers the right of legislative initiative to the following bodies:

- a deputy,
- a group of deputies (however formed and however large),
- the Senate (as a whole),
- the Government,
- a regional council

The bill is introduced to the President of the Chamber of Deputies, who advances it to the Steering Committee. The President also sends the bill to all the deputies and political groups so that they can prepare for its discussion in time.

 

Procedure after a bill proposing

Government White Paper on Nongovernmental Bills

If the bill concerned is nongovernmental, the President of the Chamber of Deputies sends it to the government and asks it to express its stance on the bill within 30 days of the receipt of the application. If the government does not express its stance in time, it holds that the government responded positively. The position paper (white paper) of the government is sent to the deputies and political groups no less than 10 days before the meeting of the Chamber of Deputies.

First Reading of a Bill

The first reading of a bill is initiated by the appearence of the bill's proposer. He is succeeded by the rapporteur, who was designated by the Steering Committee at its meeting or by the President of the Chmber of Deputies. A debate takes place on the bill, after whose conclusion the bill can be rejected or returned to the proposer. If that does not happen, the bill is assigned for discussion to one of the committees of the Chamber.

Discussion Procedure in Committee

For the discussion of the bill, the committee has a set limit of 60 days. For the discussion of the bill in committee, the chairperson of the committee designates a rapporteur, who is a member of the committee. When discussing  the relevant point, the first to appear is always a representative of the proposer, whereas with government bills it is usually the relevant Minister or his Vice-Minister. Then the rapporteur appears, which is followed by a debate, first the general and then the detailed, during which the deputies submit amendments. After the debate ends in the committee, the proposed amendments are voted on. Those that are approved are a part of the resolution of the committee, in which the committee further recommends to the Chamber whether the bill should be adopted or rejected, or returned to the proposers for further elaboration. An at least one-fifth majority of the committee members can submit an opposing report, which has the same requisities as the resolution of the committee.

Second Reading

After the discussion of the bill in committee and the expiry of the term set for deliberation, the bill is included in the agenda of the next meeting of the Chamber of Deputies for the second reading. It is also introduced by the appearance of the proposer, followed by the committee's rapporteur. A debate on the bill takes place, during which individual deputies submit amendments.

Third Reading

In the third reading of the bill, which can be commenced no sooner than 72 hours after the delivery of the amendments to the deputies, a debate is conducted, where, however, only the correction of legislative technical, grammatical and typographical or printing errors can be proposed. If a proposal to reject the bill or a proposal to repeat the second reading has not be passed, it is proceeded to the voting on the amendments submitted and then on the bill as a whole, naturally in the wording of the already adopted amendments. If assent is expressed, the discussion in the Chamber of Deputies ends in this phase and the President of the Chamber of Deputies advances the bill to the Senate without undue delay.

Special and Shortened Discussions 

The Rules of Procedure of the Chamber of Deputies regulate several special procedures of the discussion of bills in the Chamber of Deputies.

1.      adopting a bill already in the first reading

2.      adopting a bill in the state of legislative emergency

3.      adopting a bill for implementing a resolution of the UN Security Council on actions ensuring international peace and security

4.      deliberating a bill in shortened discussion according to the Constitutional Act on the Security of the Czech Republic

5.      discussion of a bill on the state budget

The Discussion of a Bill after Its Rejection by the Senate

 If a bill has been rejected in the Senate or returned with proposed amendments, the President of the Senate sends this resolution to the President of the Chamber of Deputies. Concerning the resolution on rejection of the bill, it is sent to the deputies and the President of the Chambers presents the bill to the Chamber for voting again at the next meeting of the Chamber, but no earlier than 10 days after receiving the resolution on the rejection by the Chamber of Deputies.

The Chamber is obliged to vote on the proposal of the rejected bill again. The submission of amendments is not permitted, but debate is possible. If the Chamber expresses consent in the voting by an absolute majority, the rejection of the Senate is overriden and the act is adopted. In the opposite case, the bill is not adopted.

If the Senate has not rejected the bill but returned it with proposed amendments, the President of the Chamber of Deputies sends the relevant resolution of the Seante to all the deputies. At the first meeting, however, no earlier than 10 days after the receipt of the Senate resolution, this bill can be voted on. Not even in this case is the submission of further amendments allowed; debate, however, is possible.

Voting on the returned bill is done in two phases: first the bill is voted on in the wording adopted by the Senate, thus in the amended version. The bill is adopted if it is accepted by a simple majority of the Chambre of Deputies. If that does not happen, the bill is voted on in the wording which was originally accepted by the Chamber of Deputies. This bill then must be accepted by an absolute majority.

 

Suspensive Veto of the President of the Republic

According to the Constitution, the President of the Republic has the option to return an adopted act, with the exception of a constitutional act, with a justification within 15 days of the day it was passed on to him.

The return of an act by the President is ruled out also in the case of an act adopted in a shortened discussion according to the Constitutional Act on the Security of the CR. It is a decision which the President takes without the countersignature of the Prime Minister. If the act is returned by the President of the Republic in time, the position of the President of the Republic is sent to the deputies.

According to the Rules of Procedures, the President of the Chamber of Deputies is obliged to present the returned act to the Chamber of Deputies for voting at the next meeting, but no sooner than 10 days after its receipt from the President. Amendments may not be submitted. If the Chamber of Deputies insists on the returned act with an absolute majority, the act is proclaimed.

Ústavodárný proces

Ústava České republiky patří do skupiny tzv. rigidních ústav - rigidněji než běžný zákonodárný proces je upraven ústavodárný proces. Na rozdíl od řady jiných států Ústava ČR upravuje jedinou proceduru pro přijímání ústavních zákonů. Tato procedura je upravena v čl. 39, podle nějž k přijetí ústavního zákona (…) je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

Na projednávání návrhů ústavních zákonů se nevztahují ta ustanovení Ústavy, která se zabývají přehlasováním Senátu Poslaneckou sněmovnou, neboť tyto zákony musí být schváleny ve shodném znění oběma komorami. V žádné fázi senátního projednávání nelze podat návrh, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat. Senát musí tedy tyto návrhy v každém případě projednat. Senát přitom nemusí dodržet 30ti denní lhůtu na projednání zákona. Pokud návrh ústavního zákona Senát schválí ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, je zákon přijat. Pokud návrh ústavního zákona Senát zamítne, je tento návrh zcela zamítnut a jeho projednávání (neúspěšně) končí. Pokud je návrh takového zákona vrácen Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, vrací se návrh Poslanecké sněmovně, protože stále ještě zůstává možnost souhlasného usnesení obou komor – a to v případě, že Poslanecká sněmovna přijme vrácený návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů Senátu. Pokud nepřijme Sněmovna návrh ústavního zákona v Senátem pozměněném znění, není návrh zákona přijat a jeho projednávání končí. Viz schéma ústavodárného procesu.

Graf: Schéma ústavodárného procesu

Graf ustavodarneho procesu

Přijímání zákonů podle čl. 40 Ústavy

Výslovné schválení oběma komorami vyžadují vedle ústavních zákonů i zákony podle čl. 40 Ústavy České republiky. Jde o volební zákony, zákon o jednacím řádu Senátu a zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek. Tyto zákony se schvalují procedurou jako zákony ústavní, pouze hlasovací většiny jsou shodné jako u standardních zákonů. Senát nemusí tyto zákony schválit do 30 dnů, nesmí vyjádřit vůli se těmito zákony nezabývat, Poslanecká sněmovna nemůže Senát přehlasovat.

Projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu

Zákon o státním rozpočtu

Zákon o státním rozpočtu je základním zákonem pro fungování státu, zejména pro výkon státní a veřejné správy. Zákon o státním rozpočtu umožňuje vládě výkon jejích pravomocí. Návrh zákona o státním rozpočtu může Poslanecké sněmovně předkládat pouze vláda, a to nejpozději tři měsíce před začátkem kalendářního roku. Vládní přípravu státního rozpočtu upravuje zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech .  Návrh zákona obsahuje rovněž rozpočtovou kapitolu Poslanecká sněmovna a kapitolu Senát.

Návrh zákona projednává a schvaluje pouze Poslanecká sněmovna, Senát se státním rozpočtem nezabývá. Procedura schvalování státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně je odlišná od legislativního procesu ostatních zákonů. Návrh státního rozpočtu je projednáván samostatně, nesmí s ním být spojen návrh na přijetí nebo změnu jiného zákona. Daňové ani jiné finanční zákony nejsou součástí státního rozpočtu, musí být schváleny ve vlastním legislativním procesu.

 

Zahájení projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu

Předseda Poslanecké sněmovny přikáže návrh zákona o státním rozpočtu k projednání rozpočtovému výboru, který jej projedná. Teprve poté následuje prvé čtení v plénu. Viz schéma projednávání státního rozpočtu.

 

Prvé čtení návrhu zákona o státním rozpočtu

Prvé čtení je zahájeno vystoupením navrhovatele, tedy předsedy vlády, poté vystoupí zpravodaj rozpočtového výboru. Poté Sněmovna v obecné rozpravě  projedná základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu, kterými jsou výše příjmů a výdajů, saldo, způsob vypořádání salda, celkový vztah k rozpočtům vyšších územních samosprávných celků a obcí a rozsah zmocnění výkonných orgánů. Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu schválí nebo doporučí vládě jejich změny a stanoví termín pro předložení nového návrhu. Lhůta pro předložení nového návrhu nesmí být kratší než 20 dnů a delší než 30 dnů od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády. Schválí-li Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu, nelze je během jeho dalšího projednávání měnit. Sněmovna se současně usnese na přikázání jednotlivých kapitol návrhu zákona o státním rozpočtu výborům.

 

Projednání návrhu zákona o státním rozpočtu ve výborech

Všechny věcné parlamentní výbory projednají jim přikázané kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu a ve lhůtě stanovené Sněmovnou předloží svá usnesení rozpočtovému výboru. Minimální doba pro projednání přikázané kapitoly ve výboru je přitom třicet dnů. Výbor může navrhnout změny pouze v jemu přikázané kapitole, v případě, že chce zasáhnout do struktury jiné kapitoly, musí o to požádat výbor, kterému byla kapitola přikázána. Ke každému návrhu na změnu je výbor povinen vyžádat si stanovisko správce kapitoly.

Usnesení výborů, popřípadě oponentní zprávy k jednotlivým rozpočtovým kapitolám, jsou projednány rozpočtovým výborem, který k nim přijme usnesení. Toto usnesení je předloženo předsedovi Sněmovny, který je dá vytisknout a doručí je všem poslancům, poslaneckým klubům a navrhovateli nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení návrhu zákona o státním rozpočtu. Totéž učiní s usnesením výboru, pokud výbor přijme usnesení nesouhlasné s usnesením rozpočtového výboru podle předchozí věty.

Druhé čtení návrhu zákona o státním rozpočtu

Je zahájeno vystoupením navrhovatele – předsedy vlády. Poté následuje zpráva zpravodaje rozpočtového výboru, po kterém se vede podrobná rozprava, během níž se předkládají pozměňovací nebo jiné návrhy. Předseda Poslanecké sněmovny zajistí jejich rozmnožení a rozeslání všem poslancům.

 

Třetí čtení návrhu zákona o státním rozpočtu

V rámci třetího čtení se vede rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení. Na závěr třetího čtení Sněmovna hlasuje o pozměňovacích návrzích. Poté se Sněmovna usnese, zda s návrhem zákona o státním rozpočtu vyslovuje souhlas.

 

Rozpočtové provizorium

V případě, že Poslanecká sněmovna zamítne návrh státního rozpočtu a nepodaří se upravenou verzi schválit do začátku rozpočtového tj. kalendářního roku, nastupuje tzv. rozpočtové provizorium (viz zákon 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech), které trvá až do nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu na nový rozpočtový rok. Objem příjmů a výdajů v období tohoto provizoria se řídí objemem příjmů a výdajů státního rozpočtu schváleného pro předchozí rozpočtový rok.

Státní závěrečný účet

Vláda je povinna po uplynutí rozpočtového roku předkládat Poslanecké sněmovně k projednání státní závěrečný účet (který nemá formu zákona). Státní závěrečný účet obsahuje výdaje státu za rozpočtový rok. Je projednáván všemi výbory Poslanecké sněmovny podle příslušných kapitol podobně jako státní rozpočet. Sněmovna poté v plénu přijímá usnesení, zda státní závěrečný účet schvaluje či nikoliv, popř. přijme doprovodné usnesení. Neschválení státního závěrečného účtu nemá reálný dopad ani na státní závěrečný účet ani na státní rozpočet, vyjadřuje pouze nespokojenost poslanců s činností vlády při jeho plnění.

Graf: Schéma projednávání schvalování státního rozpočtu

Schema projednavani schvalovani statniho rozpoctu

Jednání o návrzích zákonných opatření Senátu

Ústava ČR svěřuje Senátu pravomoc vydávat zákonná opatření Senátu v situaci, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna a kdy je třeba rozhodnout o věci, která by jinak vyžadovala přijetí zákona. Ústava vymezuje podmínky, za nichž je možno zákonné opatření Senátu vydat:

-          musí jít o věci, které nesnesou odkladu,

-          musí jít o věci, které by jinak vyžadovaly přijetí zákona,

-          zákonné opatření musí navrhnout vláda,

-          Senátu nepřísluší přijímat zákonná opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu a volebního zákona.

viz č. 33 Ústavy České republiky

Posouzení, zda věc nesnese odkladu, je záležitostí Senátu, který je ovšem omezen výhradní iniciační pravomocí vlády. Okruh věcí, jež by jinak vyžadovaly přijetí zákona, je vymezen materií, kterou v okamžiku navržení zákonného opatření upravují zákony, a jde tedy o jejich změnu, a dále ustanoveními v Ústavě nebo zákonech, která stanoví, že určité věci mohou být upraveny pouze zákonem. Zákonné opatření Senátu má pouze podmíněnou platnost. Pokud nedojde k jeho dodatečnému schválení na první schůzi Poslanecké sněmovny, pozbývá platnosti.

Parlamentní schvalování mezinárodních smluv

Jednání o mezinárodních smlouvách není považováno za legislativní funkci. Zahraniční politika patří v parlamentních demokraciích tradičně do kompetence exekutivy. V České republice se určité mezinárodní smlouvy sjednané vládou schvalují v Parlamentu oběma komorami. Smlouvy, které vyžadují souhlas Parlamentu, jsou vyjmenovány v Ústavě České republiky v čl 49.  Kromě toho souhlas Parlamentu vyžadují mezinárodní smlouvy o státních hranicích, a to ve formě ústavního zákona. Zvláštní postavení mají dále mezinárodní smlouvy, kterými se přenáší některé pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní organizaci nebo instituci. Tyto smlouvy musí být schváleny v Parlamentu oběma komorami ústavní většinou nebo musí být schváleny celostátním referendem, pokud to stanoví ústavní zákon.

Ostatní mezinárodní smlouvy souhlas Parlamentu nevyžadují a jsou přijímány vládou České republiky a ratifikovány prezidentem republiky.

O mezinárodních smlouvách se v Poslanecké sněmovně jedná pouze ve dvou čteních. Po prvém čtení přikáže Sněmovna projednání smlouvy příslušnému výboru, většinou výboru zahraničnímu. Ve druhém čtení se koná rozprava, po jejímž skončení se hlasuje o souhlasu Poslanecké sněmovny s návrhem smlouvy. Mezinárodní smlouva je Parlamentem schválena až v okamžiku, kdy souhlas se shodným zněním smlouvy vyjádří obě komory.

Graf: Schéma projednávání mezinárodních smluv

Schema projednavani mezinarodnich smluv

Podíl Ústavního soudu na legislativní činnosti

Ústavní soud jako garant ústavnosti České republiky má řadu pravomocí, které zasahují do zákonodárné pravomoci Parlamentu (viz schéma ústavního systému). Nejdůležitější je v tomto směru pravomoc abstraktní kontroly – pravomoc rušit zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Novela Ústavy č. 515/2002 Sb. pak Ústavnímu soudu svěřila pravomoc kontroly souladu mezinárodních smluv s ústavním pořádkem, a to ještě v době před jejich ratifikací. V řízení o zrušení zákonů pro rozpor s ústavním pořádkem Ústavní soud nálezem rozhodne buď o zrušení napadeného zákona nebo jeho části, nebo návrh zamítne. Den zrušení je určen v nálezu, není možno rušit zákony zpětně. Proto Ústavní soud buď určí, že zákon se ruší dnem nabytí právní moci nálezu, nebo určí pozdější datum, kdy zákon pozbývá platnosti. Účelem mezidobí je umožnit Parlamentu, aby přijal normu novou nahrazující úpravu té části zákona, která je Ústavním soudem zrušena. Zde je uvedena aktivní legitimace v abstraktní kontrole ústavnosti. 




ISP (login), RSZ (login)