(14.50 hodin)
(pokračuje Jarošová)

Při posuzování toho, zda došlo ke sterilizaci v rozporu s právem, je třeba také vycházet z právních předpisů platných v té rozhodné době, a to ze zákona o péči o zdraví lidu. Podle něho bylo možné sterilizaci provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost, jiná možnost nebyla. Tehdejší právní úprava tedy již od počátku předepisovala jako základní podmínku pro provedení sterilizace souhlas dotčené osoby. Jedná se o směrnici Ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. prosince 1971, o provádění sterilizace, kterou navíc schvalovala sterilizační komise. Nejčastěji sterilizaci lékaři doporučovali při vícenásobném porodu císařským řezem, kdy bylo zřejmé, že další porod by ohrozil život matky. Často se používala při dalších zdravotních problémech, které by mohly nastat při dalším těhotenství, a vždycky to schvalovala sterilizační komise.

Jak jsem již uvedla, prokazování by bylo složité, myslím si, že spíše nemožné. A jak zde bylo řečeno, jedná se dneska už jenom o 400 osob, které musí nějakým způsobem doložit svůj nárok. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Žádnou další přihlášku do obecné rozpravy nemám. Podívám se, jestli se někdo nehlásí. Nikdo se nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Táži se, zdali má navrhovatel a zpravodaj zájem o závěrečné slovo. (Zpravodaj: Ne. Navrhovatelka: Ano.) Máte? Paní navrhovatelka, prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: S výjimkou posledního projevu kolegyně Moniky Jarošové - s kterou si dovolím nesouhlasit, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, protože není to tak, že by to řízení o nároku bylo jednoduché, a je upravené v § 6 předkládaného zákona - všem ostatním děkuji za vyjádření jejich podpory. Dovolím si vás požádat o souhlas s tímto návrhem a jeho postoupením do dalšího čtení, kde samozřejmě každý bude mít ještě možnost zasáhnout do legislativního procesu a do finální podoby návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní se budeme zabývat, protože tady nemám žádný návrh na vrácení či na zamítnutí, návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání petičnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho nevidím, takže zagonguji. (Gong. Nikdo nepřichází do sálu.) Můj gong odezvu nemá, koukám. Takže přistoupíme k hlasování.

 

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání petičnímu výboru jako garančnímu výboru? Kdo je proti?

Hlasování číslo 222, přihlášeno 98 poslanců, pro 77, proti žádný. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání petičnímu výboru jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Žádný návrh nevidím.

 

Takže budeme hlasovat ještě o jednom návrhu a to je návrh zpravodaje pana poslance Františka Elfmarka na zkrácení lhůty pro projednání ve výboru ze 60 na 20 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 223, přihlášeno 99 poslanců, pro 66, proti 20. Návrh na zkrácení na 20 dnů byl přijat. Tímto končím první čtení tohoto návrhu.

 

Máme další tisk.

 


Sloučená rozprava k bodům 49 a 50
/sněmovní tisky 201211/

Jedná se o návrh poslanců Radky Maxové, Františka Kopřivy, Petra Dolínka, Víta Rakušana, Jiřího Dolejše, Dominika Feriho a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk 201, prvé čtení, a návrh poslanců Marka Výborného, Pavla Bělobrádka, Mariana Jurečky, Jana Bartoška, Pavly Golasowské, Aleše Juchelky a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění usnesení číslo 2/1993 Sb. předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 211, prvé čtení.

Těmito sněmovními tisky jsme se opakovaně zabývali dne 26. března 2019 na 27. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme přerušili sloučenou obecnou rozpravu. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele poslanec František Kopřiva a poslanec Marek Výborný. Připomínám, že zpravodaji garančních výborů jsou poslanec Marek Novák a poslankyně Věra Procházková.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené sloučené obecné rozpravě. O slovo je přihlášena paní poslankyně Melková. Paní poslankyně tady není, takže se podívám, zdali mám... Pan poslanec Dominik Feri. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, konečně jsme se k tomu zase dostali. Jsem tomu velmi rád a dovolím si v minutě zopakovat to, co jsem tu říkal onehdá, a sice veďme debatu, veďme ji erudovaně, veďme ji klidně emočně, ale umožněme, ať ji mohou vést všichni. A to se dá vést jenom na výborech, nikoliv na plénu Poslanecké sněmovny, kde se tady můžeme přít jenom mezi sebou. Propusťme prosím tento tisk a i ten tisk následující dále. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já se podívám, jestli - ještě se hlásí poslankyně Ivana Nevludová. Jsme ve sloučené obecné rozpravě. Jenom upozorním, že na 15. hodinu máme - (Dotaz ze sálu, zda se jedná o sloučenou rozpravu.) Ano, je to obecná, je sloučená, k oběma bodům. Jenom upozorním, že v 15 hodin máme pevný bod, takže vás budu muset za tři minuty přerušit. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Nevludová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já sama osobně ctím hodnotu manželství, které je pro mě svazkem muže a ženy, a případnou změnu této instituce na vztah dvou osob vnímám jako popření zákonů přírody a destrukční zásah do základního kamene společnosti. Proč je špatný nápad změnit definici manželství? Nové zákony nikdy neovlivňují jen ty, kterých se přímo týkají, ovlivňují celou společnost. Takže chceme nadále mluvit o matce a otci, nebo o rodiči číslo jedna a rodiči číslo dva?

Redefinicí manželství se utváří nová norma. Co je zákonem uznané jako normální, bude normální ve školkách a školách a v dětských knihách a učebnicích. Zákonná norma ovlivní i jazyk, kterým se bude hovořit o členech rodiny. Redefinicí manželství se zde otevírá cesta k homosexuálnímu rodičovství. Neznáme něco, jako je univerzální rodičovství. Je otcovství a mateřství a jsou to dva rozdílné a nenahraditelné přístupy k dětem. Děti potřebují vztah k mámě a tátovi a ten nenahradí sebelepší učitel či trenér.

Často slýcháme, že děti prospívají ve stejnopohlavních svazcích stejně dobře jako v rodině s otcem a matkou. Většina studií, která s těmito tvrzeními přišla, ale nepoužívala dostatečně velký reprezentativní vzorek s dostatečným počtem pozorovaných dětí. Vývojová psychologie hovoří jasně. Děti vychovávané homosexuály jsou více zatíženy vývojovým hendikepem.

Nejde ale jen o děti. Zahraniční zkušenosti ukazují, že všude, kde bylo homosexuální manželství uzákoněno, prudce klesá svoboda slova i svoboda svědomí a zvyšuje se názorová cenzura. Prosté tvrzení, že heterosexuální rodina je pro děti lepší než jiné typy soužití, už je hodnoceno jako nenávistný výrok. Hrozí vyhazov z práce nebo poskytovat služby (?). Tuto zkušenost má například pan Richard Page, úředník z Velké Británie, který si za zavřenými dveřmi dovolil vyslovit názor, že pro dítě z ústavu je vždy nejlepší rodina s otcem a matkou. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP