Neautorizováno !


(15.50 hodin)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. A nyní tedy vyzývám pana poslance Jiřího Kohoutka a připraví se pan poslanec Roman Onderka. Máte slovo, prosím.

 

Poslanec Jiří Kohoutek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, je asi zbytečné opakovat zásadní výhrady k rozpočtu, který dělá dluh, aniž by ve skutečnosti musel. Žádný ekonom by ho takto nesestavil. Nesestavil by ho žádný selsky uvažující člověk. A shodnou se na tom jistě i všechny opoziční strany. Věřte, že na tisíc procent by naše výhrady opakoval i pan premiér, pokud by byl on v opozici a rozpočet sestavoval třeba pan Kalousek nebo pan Sobotka.

V čem je tedy to kouzlo dluhu, které táhne politiky k rozhazování cizích peněz? Navzdory ekonomice, navzdory logice, navzdory zdravému rozumu? Je to bohužel politika. Věřím, i bez zázraků, že skutečný schodek bude nižší, a to proto, že rozpočet je lehce nafouknutý. Proč? Protože titulky v novinách, že vláda ušetřila x miliard a snížila deficit, za slovní kritiku ve Sněmovně se podle píaristů, poradců, zřejmě vyplatí. Podle marketingových průzkumů se vyplatí udělat z živnostníků zloděje, na úkor těch, co se zaměstnávají sami, se vyplatí raději zaměstnávat tisíce úředníků. Pro politika je lehčí škrtem pera zvýšit rozpočet, zvýšit počet státních zaměstnanců a těm před volbami lehce přidávat, a tak získávat voliče. Pro politika je naopak daleko těžší napravovat ekonomické prostředí tak, aby se lidem zvyšovaly příjmy díky vyšší efektivitě práce, vyšším ziskům firem a živnostníků. Je to pomalejší a chce to velkou řadu změn.

Vážení kolegové a kolegyně, tento rozpočet je typickým obrazem světa, do kterého nás vede současná politik, a pravda, v podstatě bez ohledu na jednotlivé vládní partaje. Více byrokracie, méně svobody, více přerozdělování peněz, které prostřednictvím právě tohoto rozpočtu mají v rukou ti, co vládnou. Není nádherné sebrat lidem pár miliard a pak při jednání o rozpočtu být velkorysý a říct: podívejte, vždyť jsme přidali tisícovku důchodcům, tisícovku učitelům, policistům, no nejsme skvělá vláda? Občané i my tady bychom si měli uvědomit, že když stát oloupí občany o jejich peníze a pak jim vrátí drobné, není to frajeřina, ale je to stále svým způsobem loupež. Tak jako nejekologičtější energie je ta, kterou nespotřebuji, tak pro občana je nejpřirozenější ta koruna, kterou jim nesebereme. Ono sebrat tu korunu totiž stát stojí peníze. Takže kupodivu, když lidem budeme brát méně, tak stát o tolik zase nepřijde.

Bezesporu lze souhlasit s tím, co řekl už Tomio Okamura, že stát má rezervy v řádu stovek miliard jak v příjmech, tak v úsporách. K těm příkladům, které už padly, bych rád zmínil např. poplatky za těžbu přírodního bohatství. Tato vláda se dušovala, že je zvýší tak, aby z bohatství, které patří všem, měli užitek všichni, nejen těžaři. Podle posledních prohlášení Ministerstva průmyslu a obchodu se prý poplatky měnit nebudou údajně v zájmu stability těžařských firem.

Vážený pane premiére, vážení kolegové ministři, vaším i naším úkolem je v prvé řadě stabilita státu. Vyčítáme vám z vašeho pohledu marginální schodek 40 mld., jenže podstata není v tom konkrétním čísle. Je v tom, že pro vás jsou desítky miliard marginální částka. Paní ministryně financí to odtaxovala tuším na 0,7 % HDP. A problém je, že ani v čase velkého ekonomického růstu, očekávání horších časů nedokážete odolat, abyste neplýtvali. Pokud je 40 mld. marginální pro vás, pak mi uniká důvod, proč jste nenašli řešení, aby tak marginální částka se buď neutratila, nebo aby do rozpočtu nepřiplula třeba z peněz, které odtékají do zahraničí za prací českých rukou nebo za českou vodou nebo za jmenované zdravotní zákonné pojistky zaměstnavatelů a cizinců. Navíc 40 mld. je zanedbatelných možná pro vás. Žádný z prostých občanů si tak vysokou částku neumí ani představit. A podle nás je dobrá ne každá miliarda, ale každý ušetřený milion, který tak dramaticky chybí právě u těch starobních a invalidních důchodců, policistů nebo učitelů. Nechlubme se, milá vládo, kolik kde přidáváte, ale spíše zkuste obhájit, proč nedokážete bez deficitu dát lidem takové důchody a platy, jaké si zaslouží. Obhajte, proč nás zadlužujete, aniž byste ucpali díry, kterými miliardy po desetiletí tečou z rozpočtu ven.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byl pan poslanec Kohoutek. Nyní tedy vyzývám k vystoupení pana poslance Romana Onderku a připraví se zatím jako poslední diskutující přihlášený bez přednostního práva pan poslanec Jurečka. Dále máme přihlášeného pana předsedu poslaneckého klubu Faltýnka. Prosím.

 

Poslanec Roman Onderka: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, tady v rámci rozpravy o rozpočtu, asi jednom z nejdůležitějších zákonů v Poslanecké sněmovně každý rok, se ukazují směřování a názory jednotlivých poslanců a jednotlivých politických uskupení, a to mám na mysli toho pravo-levého vnímání. Jestli tady z pravé strany slyším, že je kanibalizací navyšování průměrných mezd s tím, aby se tlačila soukromá sféra, aby k ní také docházelo, tak vnímání levicové strany této Sněmovny bezesporu s tím souhlasí a bude souhlasit. Protože nás už nebaví číst si na internetu průměrnou mzdu 31 tis. korun měsíčně, když minimálně dvě třetiny až tři čtvrtiny zaměstnanců v České republice na tuto mzdu nedosáhnou a vůbec nechápou, kdo a jakým způsobem ji mohl vypočítat. To není kanibalizace. To je částečné napravení křivd z minulosti - a teď nemám na mysli čtyři, osm let, ale období od roku 1989 a bohužel i období před rokem 1989.

Rozpočet je politickou záležitostí. Jsou to vize, jsou to přání, jsou to sliby jednotlivých politických představitelů, které dávají před volbami anebo které mají ve svých volebních programech. A ty strany, které jsou potom ve vládě, následně tyto vize, tato svá přání zhmotňují do návrhu rozpočtu na každý rok. To je potřeba si uvědomit.

Já jsem velice vděčný paní ministryni, že struktura rozpočtu je taková, jaká je. Jsem s ní velmi spokojen. Dále jsem vděčný za to, že dokázala řešit problémy, které se vyskytly již při tom prvním čtení, tzn. v tom projednávání rozpočtu mezi Ministerstvem financí a jednotlivými resorty, a došlo k navýšení některých položek. Mám na mysli zachování matrik, Ministerstvo vnitra, mám na mysli navýšení financí do vodního, lesního hospodářství, Ministerstvo zemědělství, mám na mysli náležitosti týkající se Ministerstva kultury. Bezesporu i rozpočet je kompromisem mezi vládními stranami. Každý z nás ty priority prostě nemá úplně stejné a jsem rád, že k tomu kompromisu došlo.

Samozřejmě musíme vnímat i to, že v rámci rozpočtu jsou věci, které je nutné upravit, a to i ze stran vládní koalice, a to s ohledem na to, že k dohodám na některých věcech došlo z časového hlediska později nebo se vyskytly nějaké technické náležitosti, které nebyly v stavu být řešeny v tom daném čase. Mám na mysli např. finance v rámci resortu Ministerstva práce a sociálních věcí, tzn. navýšení ISPROFINu, tzn. máme položku v rozpočtu na domovy důchodců a nemáme tam ani korunu, záležitosti dotýkající se pomocných prací, tzn. aktuální politika zaměstnanosti, veřejně prospěšné práce v obcích apod. To jsou věci, o kterých samozřejmě budeme jednat ještě v rámci druhého čtení a hlavně při projednávání v jednotlivých výborech a v neposlední řadě, nebo v poslední řadě, v rozpočtovém výboru a následně zde na plénu Poslanecké sněmovny***




Přihlásit/registrovat se do ISP