Neautorizováno !


(18.00 hodin)
(pokračuje Veselý)

Já uznávám, že ten zákon, který navrhujeme upravit, měl jeden zásadní efekt: oddělil striktně kuřáky od nekuřáků a hlavně personál restauračních zařízení od kuřáků. To znamená, že rizikové pracovní prostředí přestalo být rizikovým. Nicméně chybou bylo, a už to tady bylo několikrát řečeno, že jsme zvolili nejextrémnější, respektive předchozí Sněmovna zvolila nejextrémnější způsob, který mohla zvolit, to znamená zákaz kouření. Absolutní zákaz.

Vedle pozitiva, které už jsem říkal, přišla řada negativ. Už tady bylo řečeno. V městech hloučky kouřících na ulicích. Pokud tedy někdo říkal jako argument, proč to neměnit, že mládež má dobrý vzor, tak nevím, jakým dobrým vzorem je pro školní mládež odcházející ze školského zařízení hlouček kuřáků před hospodou. Podle mě žádným. Naopak starostové si stěžují: Máme hospodu nedaleko školy a ti kuřáci jsou venku a děti to každý den vidí. Efekt není žádný.

Už tady byly řečeny malé vesnice, malé vesnické hospůdky. Musíme si uvědomit, že vesnice je opravdu velmi těžce zkoušená, a pokud my současným zněním zákona zlikvidujeme další prostor v malých vesnicích, tak prostě zakládáme na další problém. A to, že to je fakt, vám můžu potvrdit z velmi konkrétní zkušenosti z minulého čtvrtka, kdy byl poslanecký týden. Já jezdím po obcích kolem Písku a v Jihočeském kraji. A konkrétní hospoda v konkrétní obci, která se jmenuje Skály. Tam prostě řekli: Dokud se tady mohlo kouřit, průměrná denní návštěvnost v naší hospodě byla 25 lidí. Od té doby, co se tady kouřit nesmí, máme průměrnou návštěvnost pět lidí a máme to tady na zavření.

Bohužel, jak už to bývá zvykem na vesnicích, je součástí hospody vždy i kulturní sál. Takže v momentě, kdy končí hospoda, končí ve vesnici i kulturní sál a vlastně veškerá možnost kulturního vyžití v obci, protože se nemají kde dělat hasičské zábavy, plesy, mikulášské, cokoli, co si představíte na vesnici. Takže opravdu je to velký problém. A ostatně i Ústavní soud, který tedy zrušil jenom část toho zákona, se jasně vyjádřil. Není to, je to možná úprava, ale neříkáme, že je to nejlepší možná úprava, a ta menšina ústavních soudců, která hlasovala jinak, říkala, je to něco jako páchání dobra. Opravdu tím zákonem, tak jak je teď nastaven, je pácháno dobro. Vnucujeme lidem vyšší dobro a je to zbytečné.

Ujišťuji všechny, že jsem si dal velký pozor a jsem rád, že to zaujalo tolik poslanců, a děkuji Markovi Bendovi, že mi s tím opravdu důrazně pomáhal, nebo že jsme se spojili k tomu, dávali jsme si velký pozor na to, aby ten efekt oddělení kuřáků a nekuřáků skutečně fungoval. Opravdu to není o tom, a já děkuji Marku Bendovi, že to tady řekl, že my něco vracíme do původních kolejí. To prostě není pravda. Když si to pořádně přečtete, zjistíte, že jsou striktně oddělené prostory kuřáků a nekuřáků. Minulá, ta úplně předpředchozí úprava měla sice oddělené prostory, ale velmi běžné bylo, že kouření probíhalo buď u výčepu, anebo u toalet, to znamená v místech, kudy musejí projít všichni. Teď je to nastaveno tak v tomto zákoně, že ten prostor je oddělený, je neprůchozí. Opravdu nekuřáci do něj vůbec nepřijdou. Nepřijde do něj ani personál. Ten prostor je neobsluhovaný personálem, to znamená, že personál do něj nepřijde. A mohou se tam vnášet pouze nápoje, to znamená ne jídla.

Určitou kontroverzi může vyvolávat ten prostor 80 metrů, kde se může provozovatel rozhodnout, jestli bude kuřácký, nebo nekuřácký. Samozřejmě zdůrazňuji, že ten prostor musí být jenom nápojový, řekněme, nesmí se tam vařit jídla, to znamená, že se tam mohou podávat jenom nápoje. A tuto úpravu mají další evropské země, ve kterých jsme vzali inspiraci, například Dánské království, Slovensko, Estonsko, Slovinsko, další země. V podstatě to má odpovídat prostoru, který je poměrně malý. Když si vezmete 80 metrů celá hospoda, tak když si odečtete nějakých 20 metrů na toalety, něco na bar a podobně, to znamená, že to je poměrně malý prostor. A je opravdu na každém, jestli tam přijde, nebo ne, protože ten prostor takto bude označen. A dokonce mě překvapil pan profesor Pirk, kterému dokonce vadí víc zřízení kuřáren než tyhlety řekněme bary, které jsou plně kuřácké. Říkal, tam si může každý zvolit. Takže to opravdu obhajujeme.

Pak tam ještě odstraňujeme další věci. Velký problém současný zákon způsobil v tom, co je vlastně ten otevřený prostor, kde se smí kouřit. Byly kolem toho dohady. Někdo si to vykládal, že to musí být úplně nějaký open space, to znamená, že je nad vámi čisté nebe. Někdo jiný si vykládal, že tam můžou být deštníky, někdo jiný, že pergola, někdo, že to může být podloubí nebo nemůže být podloubí. Takže my to zpřesňujeme. Má to i tenhle dopad. Ten zákon zpřesňuje, co je ten otevřený prostor, aby to bylo jasné a nedocházelo ke sporům mezi kontrolory a provozovateli hospodských zařízení a zákazníky.

Naopak tam odstraňujeme, a to je opravdu velmi dobrý podnět Marka Bendy, ten úplný nesmysl, že hospodský má odpovídat za to, jestli ten, komu podával alkoholický nápoj, po něm bude vykonávat nějakou činnost, která je v rozporu s pitím alkoholu. To je samozřejmě nesmysl. Přece po hospodském nemůžeme chtít, aby odhadoval, jestli člověk, co tam přišel, bude řídit, nebo ne. Samozřejmě můžou být extrémní situace, kdy přijede někdo, zastaví autem před hospodou, dá si čtyři piva a pět panáků a jede pryč. Tak to asi ano, ale ve většině případů to prostě odhadnout nejde.

Já jsem přesvědčen, že ten zákon, tak jak je navržen, zachovává to podstatné, o co jde jeho odpůrcům, to znamená oddělení kuřáků od nekuřáků, ale odstraňuje ty excesy a extrémy, které stávající zákon přinesl: likvidace venkovských hospod, hloučky kouřících lidí venku, spory z toho vznikající, a tak dále a tak dále. Opravdu to beru jako věc, kterou chceme pomoct, kterou chceme ten přehnaný, velmi intenzivní zákon zmírnit. A chceme, aby bylo zachováno to základní: oddělení kuřáků od nekuřáků, ochrana personálu v restauračních zařízeních před kouřením.

Já jsem připraven odpovídat na jakékoliv dotazy. Věnoval jsem se četbě jiných zákonů z jiných evropských zemí poměrně intenzivně, a kdykoliv bude třeba, budu reagovat faktickou poznámkou. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní prosím pana poslance Nachera a připraví se paní poslankyně Válková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Množství poslanců tady prořídlo, zřejmě jsou tady v kuřárně v Poslanecké sněmovně, nicméně diskuse bude pokračovat. Toto téma je takové zvláštní, nedělí se na levici, pravici, na liberální, konzervativní, dokonce kupodivu ani na kuřák versus nekuřák, protože já jsem celoživotní nekuřák, i přesto jsem pod touto normou podepsán. Já vám řeknu, co to je. To je podle mého názoru dělení na pohled alibistický a pohled zdravého selského rozumu.

Co se vlastně říká? Říká se: všichni kuřte, abychom z toho vybírali peníze, všichni kuřte, abychom z toho vybírali peníze, ale nedělejte to v tom nepřirozenějším prostředí, nedělejte to v hospodách. Ono se dokonce ani neříká to všichni kuřte, ale tak, aby na vás nebylo vidět. Kdyby aspoň toto bylo. Dneska je to tak, a já nebudu opakovat vtip kolegy Brázdila z minulého jednání Sněmovny, že tam, kde ti kuřáci byli skryti, tak teď jsou naopak na veřejnosti. To znamená, my vlastně říkáme, ať to všichni vidí, kouříme, ale zakazovat to nebudeme, protože se z toho vybírají daně. Já si tady pomohu citátem ze seriálu 35 let starého Jistě, pane ministře, kde se říká, že kuřáci jsou dobrodinci národa, protože platí obrovské daně za cigarety a umírají dřív, a tím pádem nečerpají sociální dávky, nebo respektive důchod.

Zdravotní důvody. To je nejčastější záležitost. My se asi, kolegové, neposloucháme. Já už jsem to řekl minule. Já nezpochybňuji ten fakt zdravotních důvodů, natolik nejsem odborník. Nezpochybňuji ten fakt. Já to zpochybňuji jako argument. Protože platí-li to jako argument, tak to přece nemůžeme řešit touto formou. Co se tím stalo? My jsme neomezili, já dokonce nepůjdu tak daleko jako minule, zákaz kouření. Prohibice nikdy ničemu nepomohla. Ale omezení kouření, tomu bych jako rozuměl. Omezení kouření. Co se stalo? My jsme jenom ty kuřáky přesunuli z místa A na místo B. Ale zároveň říkáme, že umírá 18 tisíc lidí na následky ročně. Udělali jsme proti tomu něco? Mluvím tady opět jako nekuřák. Nic. Přesunuli jsme ty lidi, aby na ně bylo víc vidět. Já s dětmi, když teď chodím, tak těch kuřáků vidím mnohem víc než kdykoliv předtím. Předtím jsem měl volbu do té hospody nejít. Teď tu volbu kolem toho chodníku prostě nemám, jdu kolem kuřáků. A opět si pomohu takovou větou z Jistě, pane ministře, která podtrhuje absurdnost toho, co my tady vlastně dneska projednáváme. A to jest to, že když existuje na trhu nějaký lék, který má nějaké vedlejší účinky, nebo nějaká hračka, která někomu ublíží, tak se okamžitě stahuje celá šarže. Tady umírá několik desítek tisíc lidí a my uděláme jenom to, že zakážeme, kouřit v tom nejpřirozenějším prostředí. To je podle mě, nezlobte se na mě, alibismus. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP