Středa 11. dubna 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Jan Hamáček)

8.
Návrh poslanců Václava Klause, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 61/ - prvé čtení

Tento bod byl včera přerušen. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Prosím pana poslance Munzara. Pan poslanec vystoupil včera, to znamená, že prosím pana poslance Kupku. (V sále je velký hluk.)

Prosím o klid ve Sněmovně! Prosím, sledujme vystoupení řečníka. (Hluk v sále trvá!)

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající -

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Já se omlouvám. Ještě jednou prosím o klid! Děkuji.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, já se vrátím ke včerejšímu vystoupení paní kolegyně Valachové, když hovořila o tom, proč prosadila ono garantované místo v mateřských školkách pro dvouleté děti, jinými slovy povinnost zřizovatelů zajistit, aby dvouleté děti mohly být do mateřských školek přijímány. Zmínila, že to je takový zdvižený prst směrem od vlády k obcím a ke všem, aby to nenechali ležet ladem a připravovali mateřské školy na to, že budou schopny dvouleté děti bez problému přijímat.

No, velká otázka je, jaký prst to byl zdvižený. Navíc si nemyslím, že by vláda měla fungovat tak, že bude obcím a městům hrozit a že je tímhle způsobem bude ponoukat k tomu, aby plnily povinnosti, které samy od sebe plní, protože to mají prostě ve své náplni činnosti a má to každá samospráva samozřejmě především jako svůj závazek vůči voličům.

Zarazilo mě, že tam několikrát paní exministryně použila údaje nejen poněkud zavádějící, ale naprosto chybné. Zmínila například, že v současných mateřských školkách činí poměr dětí mladších tří let po předškolácích druhou nejpočetnější skupinu. Cituji téměř doslova ze stenoprotokolu. Skutečnost je ale dost významně odlišná, protože dětí mladších tří let v minulém školním roce bylo v mateřských školách 45 tisíc. Dětí tříletých bylo 91 tisíc, dětí čtyřletých 100 tisíc a dětí pětiletých 106 tisíc. Zmýlila se tedy o nějakých 100 %. Řekl bych, že to je poměrně významný omyl s ohledem na to, že resort měla na starosti.

Já bych rád přinesl několik vážných důvodů, několik vážných pohledů na to, proč je namístě toto ustanovení školského zákona zrušit, proč je chybné a proč staví zřizovatele, ale také ředitele mateřských škol, ale také učitelky mateřských škol, ale také rodiče, a dokonce i děti do velmi komplikované, nebo dokonce neřešitelné situace.

Na úvod pohled zřizovatele. Pohled zřizovatele, který se dotýká okolí mnoha velkých měst. Ten soubor nepochybně čítá desítky až stovky obcí, kde v posledních letech v souvislosti s demografickým vývojem dělali starostové, místostarostové a zastupitelé, co mohli, aby rozšířili kapacity svých mateřských škol. Využili všech možných nástrojů, zadlužili se, zastavěli pozemky, které ještě vůbec bylo možné zastavět, a teď si mohli po mnoha letech práce oddechnout, setřít pot z čela a říci: Konečně jsme se dostali do situace, kdy tu povinnost máme jakžtakž splněnou. A ejhle - objeví se nová podoba školského zákona a řekne jim: Přestože už jste udělali, co jste mohli, dostali jste se na limit svých možností, tak tady máte novou povinnost. To je situace pro každého, kdo se ocitl někdy v samosprávě, opravdu víc než zdvižený prst. A nemyslím tím teď prostředníček, resp. nemyslím tím teď ukazováček.

Příběh ředitelů mateřských škol a učitelek mateřských škol. Starají se ve třídě řekněme o nějakých 25 dětí, některé dokonce o víc. A snaží se - protože je nepodezírám, a bylo by zlé je podezírat z něčeho jiného - nabídnout vzdělání dětem v co nejlepší podobě, v co nejlepší kvalitě. Snaží se navíc výchovu a vzdělávání, protože to ředitelka a učitelka mateřské školy řeší, nabídnout také v co nejindividuálnější možné podobě. A najednou by měla řešit ve třídě, kde jsou tříleté, někde dokonce v kombinaci čtyřleté a pětileté děti, protože tak zněla doporučení Ministerstva školství, aby pokud možno se dařilo mixovat věk dětí v jednotlivých třídách mateřských škol, tak najednou se tam setká s dětmi, které jsou mladší tří let a mají jiné hygienické návyky, zaznělo to tady opakovaně, některé z nich například ještě používají plenky, samozřejmě mají jiné nároky na odpočinek.

Jak se vypořádat s tím, když větší část třídy si chce hrát, je plná energie, ale jiné děti už samozřejmě by raději šly spát nebo si někam do koutku odpočinout? Jak zajistí to, aby pro všechny byly zajištěné bezpečné podmínky? A samozřejmě jiné jsou také nároky na stravování. Potom další významné aspekty, které možná budou víc trápit paní ředitelku. Většina hraček má atesty od tří let. Jak zajistit, aby se takové hračky těm dvouletým ve stejné třídě do rukou nedostaly? A samozřejmě jiné jsou nároky i na stavební podobu mateřských školek, na umístění umyvadel, záchodů atd. Norem je v oblasti vzdělávání tolik, že když je to možné postihnout už jenom pro ten základní věkový okruh dětí, je to složité, natož když je třeba kombinovat ještě prostor a prostředí pro děti mladší tří let.

Příběh rodičů. Teď mohou počítat s tím, že se obce přece o dvouleté děti postarají, že to musí zajistit, a tak samozřejmě, protože přece žijí v právním státě, předpokládají, že to obce nějak zajistí, a ocitnou se v situaci, kdy si tak upraví životní program, řeknou si "teď se o mé dítě postará obec a já můžu plánovat svůj život". A najednou dopadne tvrdá realita i na toho rodiče, protože ta obec, i kdyby se rozkrájela, nebude schopna zajistit mateřskou školku pro dvouleté děti. Prostě to nebude možné. Všechny možnosti vyčerpala. Situace, která se opravdu komplikovaně řeší. Starosta bude dělat, co bude umět, stejně dobré řešení, dobré východisko pro toho rodiče nenajde.

Nebavíme se o tom, že by individuálně, podle konkrétních individuálních možností, nebylo možné dítě mladší tří let do mateřské školy přijmout. Bavíme se o tom, jestli má školský zákon obsahovat tuhle povinnost, hlava nehlava. Jestli bez ohledu na to, v jakém se ocitáme stavu, jak jsou na to připraveny mateřské školky, jaká je reálná situace na straně pedagogického sboru, jestli tohle je prostě možné zajistit. A já tvrdím, že není a že to nebude na mnoha místech v České republice, i kdyby se rozkrájeli ministři, kdyby se rozkrájeli starostové a ředitelky škol, že to prostě v tom roce 2020 nebude možné zařídit. Prostě to nepůjde pro zcela konkrétní faktické podmínky. A v okamžiku, kdy zákon tímto způsobem odporuje realitě, tak je přece něco špatně. V ten okamžik dělá nešťastnými opravdu širokou škálu lidí, kteří přes veškerou dobrou vůli se s tím zákonem prostě vypořádat nemůžou. No to je přece dobrý důvod na to, abychom takové ustanovení zákona okamžitě zrušili, protože přece není v zájmu právního státu, aby postavil tolik lidí do neřešitelné a fakticky nezákonné situace.

Znovu se vracím k tomu původnímu obratu paní ministryně, která říkala, že to měl být takový zdvižený prst nade všemi. Tak já znovu apeluji na to, aby vláda do budoucna neplánovala to, že bude zdvihat nějaký prst, protože to k ničemu dobrému nevede.

Poslední poznámka se týká povinného předškolního vzdělávání, toho povinného posledního roku předškolní výchovy, předškolního vzdělávání. Podle všeho hlavním argumentem bylo, že zvláště v sociálně vyloučených lokalitách je složité zajistit, aby děti opravdu do škol chodily, a tak geniální řešení znamenalo: tak tu povinnost rozšíříme o rok. Hledáme řešení pro to, aby chodilo víc dětí do škol, tak už nemusí respektovat jenom devítiletou školní povinnou docházku, ale dokonce desetiletou. No to se přece míjí terč. Tím posouváme věkovou hranici. Nezajišťujeme to, že v sociálně vyloučených lokalitách bychom připravili děti lépe na to, aby mohly nastoupit do prvních tříd základních škol. To řešíme jiný problém, než o kterém se mluví.

Na závěr. Já jsem, sice nerad, otevíral takovou malou kancelář pro napravování rozšířených omylů. Vlastně mě mrzí, že předkladatelka toho zákona a bývalá ministryně školství opravdu použila nepřesné, ale fatálně nepřesné údaje o tom, kolik dětí v jednotlivých věkových skupinách navštěvuje mateřské školy. Abych doplnil patřičné údaje, čerpal jsem z oficiálního dokumentu, z Ročenky výroční zprávy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kde ty údaje je možné dohledat právě za předchozí školní rok. Pevně doufám, že v té debatě, která je pořád věcná, budou vítězit fakta a že se nám podaří tohle nedopatření, tenhle možná ideologický, nesmyslný počin ze zákona školského vyloučit a odbřemenit tak spoustě mateřských škol, spoustě zřizovatelů. A samozřejmě že se nemá zastavit zlepšování podmínek pro dětské skupiny, kde jsme schopni hledat lepší řešení než v případě mateřských škol i pro dvouleté děti, že se nezastaví konkrétní kroky pro to, aby rodiče dvouletých dětí, kteří by chtěli do práce, tak aby našli řešení. Ale cesta nevede přes školský zákon, přes další mus, přes řešení hlava nehlava, které všechny přivádí opravdu do neřešitelné, nezákonné a nepříjemné situace.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Faktická poznámka, paní poslankyně Valachová.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vaším prostřednictvím ke kolegovi Kupkovi. Samozřejmě se omlouvám. Tak jak on to teď řekl na mikrofon z hlediska těch dvou skupin, tak opravdu řekl pravdu a jenom jsem reagovala na vícero otázek z diskuse. Rozhodně to nebyl úmyslný omyl z mé strany. Jenom to chci zpřesnit. V případě pětiletých dětí, to je ta největší skupina, vlastně v posledním roce došlo k tomu, že se zvýšil ten poměr onoho ročníku zhruba z 91 % na 97 % a potom právě nejrychleji z jednotlivých ročníků ten poměr dvouletých před třemi lety z 35 % na nynějších zhruba 45 %. Ti ostatní tříletí a čtyřletí zůstávají zhruba stejní. Tak jenom bych to chtěla vysvětlit, jak jsem to myslela. Jinak tak jak on to opravdu řekl, tak je to pravda. Omlouvám se.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Další faktická není, takže prosím pana poslance Staňka a připraví se pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Antonín Staněk: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Musím opět konstatovat, že za mimořádného zájmu kolegů a kolegyň napříč politickým spektrem projednáváme návrh novely školského zákona.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci a vaším prostřednictvím, pane předsedající, i vážená paní poslankyně Černochová, v říjnu tohoto roku tomu bude pouhých osm let, co jsem v komunální politice. Takže se s paní poslankyní Černochovou a jejími dvaceti lety v komunální politice opravdu nemohu měřit. Také nemohu trumfnout její úspěchy, k nimž jí bezesporu gratuluji. Chtěl bych vám, paní poslankyně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího prozradit, že i statutární město Olomouc spravuje dětské jesle. Kapacita jesliček, které mají v současné době dvě oddělení, je 35 míst, takže o 15 dětí v oddělení mladších batolat pečují tři dětské sestry, oddělení starších batolat je pro 20 dětí, o které se starají další dvě dětské sestry. Odbornou péči provádí registrované všeobecné sestry se specializací dětská sestra s dlouholetou praxí. Každé oddělení má dvě vybavené herny, ložnice, sociální zařízení, pro pobyt dětí venku využíváme jeslovou zahradu, kde si hrají děti v dřevěném domečku, vláčku, na skluzavce ve tvaru žabičky i na pískovišti, které je kryto pergolou. Za pobyt v jeslích se ale platí v měsíčních intervalech, částka se skládá ze stravného a provozních nákladů. Jsme také zřizovateli mateřských škol, základních škol, třísložkového Moravského divadla, Moravské filharmonie, Zoologické zahrady. A ty dotujeme nemalou částkou. Dotujeme také městskou hromadnou dopravu. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Také výkon státní správy v přenesené působnosti, za který nedostáváme adekvátní kompenzaci od státu, dotujeme. Ale myslím si, že vás, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, s vašimi zkušenostmi v komunální politice nemusím přesvědčovat, že nám v Olomouci také jde o naše spoluobčany, mladé rodiny a seniory. Ale jistě chápete, že jsem poněkud podrážděný, když slyším, jak jednoduše se zde přesouvají povinnosti - a mnohdy i oprávněné - na obce, aniž by se přemýšlelo, kde mají na jejich plnění brát finance.

Omlouvám se za tento úvod, ale cítil jsem potřebu se vyjádřit k dost osobní a tak trochu útočné reakci na mou faktickou poznámku ze včerejšího večera. Myslím si, že jsem byl racionální a věcný.

Vážené kolegyně a kolegové, v rámci prvního čtení je nám předkládán návrh skupiny poslanců, který se v podstatě dotýká tří oblasti. Na úvod svého vystoupení bych si dovolil připomenout, že jsme národem Jana Amose Komenského. Dost často se na to zapomíná. A ten je autorem celé řady spisů, mimo jiné i Informatoria školy mateřské, což je neobyčejně moderně pojatý koncept výchovy nejmenších dětí. Už tehdy věděl o tom, co se snaží psychologové dostat do všeobecného povědomí dnes, jak rané dětství není pouhou epizodou, předehrou k dospělosti, ale zcela samostatnou, a dokonce směrodatnou kapitolou života. První zážitky a zkušenosti človíčka se navždy promítají do jeho duše, předurčují jeho citové bohatství, nebo naopak chudobu. A u chudoby bych také chvíli zůstal.

Je mi velmi líto, a rozumím argumentu, který tady zazněl, že to nemá být stát, kdo se má postarat o to, kam dají rodiče svá dvouletá dítka, možná i mladší, že to mají být obce. Nicméně v roce 2017 v září Centrum pro výzkum veřejného mínění udělalo průzkum postojů obyvatel České republiky k novele zákona o českém školství a v něm se 66 % respondentů vyjádřilo pro garantované místo v mateřských školkách pro každé dítě starší dvou let a 62 % dotázaných si myslí, že místo v mateřských školkách by mělo být poskytováno bezplatně.

Nebudeme si tady hrát na školení z oboru pedagogiky, protože musím říci, že skutečně neexistuje jednotný názor na to, jestli tříleté děti patří, nepatří. Můžeme si tu vytahovat argumenty a podkládat je citacemi rozličných autorit. Ta debata je doposud věcná a já bych ji nerad odvedl mimo tuto věcnost. Nicméně je pravdou, že podle sociologických dat až jedna třetina žen s nižším vzděláním zůstává po dlouhé rodičovské dovolené bez práce a jejich následná ekonomická deprivace pak má zpětně negativní vliv na rozvoj dětí. To je prokázáno, nebo minimálně se o tom ví. A mě velmi mrzí, že opravdu v minulosti, a ono to tu i zaznělo, byly to pravicové vlády, které skutečně postupně zrušily systém jeslí, který tu byl dlouhodobě zaveden. Nemám nic proti tomu, že systém byl zrušen, ale bohužel ta opatření, která byla doprovodná k tomuto opatření, nebyla dostačující. To prokazuje dnešní zájem zejména sociálně slabších rodin, matek samoživitelek umístit dítě do zařízení tak ještě před třetím rokem věku dítěte. Argumenty, které tady zaznívají, jsou samozřejmě zase velmi pádné. Ale já se ptám, v lokalitách, ve velkých městech dochází k určité diskriminaci rodičů, kteří chtějí tyto děti umístit, a to z toho důvodu, že některé školky, které nejsou v tak zajímavých lokalitách, aby měly plné kapacity, tak v konečném důsledku, aby měly úvazky pro své učitelky, tak ty děti berou, tedy ty děti starší dvou let. A maminka, která nemá to štěstí, že žije v takovém prostoru, v takové lokalitě, ale naopak žije v exponované lokalitě, takovou možnost nemá.

Já samozřejmě vnímám potřebu těchto rodičů, vnímám potřebu dát na určitou dobu děti do péče, řekl bych, zodpovědných lidí, ať už jsou to mateřské školky, paní učitelky, vychovatelky, chůvy, dětské skupiny. Ale já se ptám, a vracím se teď k tomu návrhu novely zákona, jaké navrhuje řešení. Já ho tam nevidím. Já chápu legislativní čistotu, kterou tady pan poslanec Klaus prostřednictvím pana předsedajícího deklaroval. To znamená, jsou věci, které do školského zákona nepatří. Ale já bych byl velmi nerad, abychom se špinavou vodou z vany vylili i to děťátko. Já bych chtěl, abychom opravdu vedli věcnou debatu o tom, jak vyřešit situaci, která nastala po plošném zrušení jeslí, jak vyřešit situaci, kdy evidentně je tu zájem ze strany rodičů, kteří potřebují dvojí příjem, potřebují, aby dítě bylo umístěno, jak tady tyto věci řešit. To mi v tom návrhu chybí.

Co druhého je podle mého názoru velmi problematické, je návrh na zrušení posledního, nebo resp. paragrafu, který upravuje poslední rok předškolního vzdělávání, který podle navrhovatele by měl být hrazený. Respektive se tam hovoří o tom, že to vzdělávání, které neposkytuje konkrétní stupeň vzdělávání, je za úplatu. Ano. My jsme sociální demokraté. Ano, je to jistý sociální podpůrný prvek a není to jenom pro romské děti. Není to jenom pro romské děti. Je to motivační prvek, je to prvek, který má směřovat rodiče k tomu, aby to dítě alespoň v tom posledním předškolním roce do mateřské školky umístili.

Víte, Marie Terezie, když zaváděla povinnou školní docházku, tak ji také nezavedla ze dne na den, respektive nebyla tato její novela respektována ze dne na den. Je třeba vydržet, je třeba vyčkat a je třeba udělat všechno pro to, aby tento záměr, řekl bych bohulibý záměr, mohl být naplněn. A to je také druhý argument, který říkám, že ta povinná návštěva posledního roku před nástupem do povinné školní docházky je smysluplná. Dokonce se odborníci baví o tom, že ten rok je poměrně málo, že ten efekt a dopad není takový, jaký bychom očekávali, že by to mohly být i dva roky. Ale zase si myslím, že to je rozumný kompromis, kterého lze dosáhnout, a jsem přesvědčen o tom, že tento rok má svůj smysl, a má svůj smysl, aby byl bezplatný.

Z tohoto důvodu bych požádal jménem klubu České strany sociálně demokratické o zamítnutí tohoto návrhu ne proto, že bych ho nechtěl projednávat, ale já si myslím, že na školském výboru a s novelou, kterou připravuje paní poslankyně Valachová, některé myšlenky tady byly naznačeny, tak si myslím, že může přinést mnohem více užitku se znalostí té reality a se znalostí a využitím toho, o čem jsme dnes mluvili a včera mluvili, takže takováto práce bude smysluplnější než upravovat některé jiné věci. Takže můj procedurální návrh bude hlasovat o zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. To není procedurální návrh, my se s tím vypořádáme po ukončení rozpravy, ale mám to evidováno. Prosím pana poslance Výborného a připraví se pan poslanec Rakušan.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych se rád vyjádřil k meritu této předkládané novely zákona, a to z toho titulu, že jsem jednak pedagog, sice na úrovni sekundárního vzdělávání, ale v posledních týdnech a měsících jsem hovořil s řadou zvláště ředitelek mateřských škol nejenom v našem regionu, a ty informace, které mám, se do značné míry shodují s tím, co tady zaznívalo téměř unisono z úst mých předřečníků. Nicméně mám také osmiletou zkušenost člena rady malého města, které je zřizovatelem dvou mateřských škol, a tam jsem hovořil s ředitelkami a ty mi jenom potvrdily to, co tady zaznívá.

Jenom pro ilustraci, abychom viděli situaci, která dnes v konkrétní mateřské školce okresu Chrudim je. V každé třídě je dnes několik nezralých tříletých dětí, které samozřejmě nezvládají základní sebeobsluhu, nedokážou se samostatně najíst, nedokážou se samostatně obléci. A hovořím o tříletých, nikoliv o dvouletých dětech. V každé třídě je dnes už několik, jedno, dvě, někdy i více dětí s podpůrnými opatřeními prvního stupně. Samozřejmě v nejbližší době, tak jak pracují pedagogicko-psychologické poradny, počet těchto dětí bude narůstat a budou to také děti s podpůrnými opatřeními na druhém, třetím a dalším stupni.

Předškoláky, to je další věc - ta z mého pohledu ne úplně šťastná praxe, kdy se odklady školní docházky vydávají jak na běžícím páse, tak v těch mateřských školách najednou máme děti nikoliv pětileté, šestileté, ale také děti, které jsou těsně před dosažením sedmého roku, či dokonce děti sedmileté. A do této situace by měla přijít povinnost mateřských škol přijímat děti dvouleté. Já si kladu otázku, jakým způsobem se s tím ta ředitelka, respektive potom učitelky - a nezapomínejme opravdu na ty pedagogy, učitelky - jak se s tím mají vypořádat, když tam budou mít několik dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, pak tam budou mít děti dvouleté, které budou na úplně jiném stupni vývoje než ty děti těsně předškolní, kdy nakonec školka má povinnost s těmi dětmi pracovat na přípravě ke vstupu na základní školu. Protože je vysoce nepravděpodobné to, že by mateřské školky byly schopny vytvářet homogenní skupiny, to znamená jenom těch dvouletých. I ta tendence - je to nakonec i doporučení řady odborníků z oblasti psychologie, pedagogiky - vytvářet - a tam ty výhody jsou zcela zjevné - vytvářet heterogenní skupiny. Tak dostáváme vedení mateřských školek a učitelky před neřešitelnou situaci.

Chtěl bych upozornit ještě na jeden fakt, jednu věc. Přestože tady platí školský zákon a hovoří o tom termínu 2020, tak střední pedagogické školy, kde se primárně vzdělávají pedagogové mateřských škol, dodnes ve svých rámcových vzdělávacích programech nijak tuto situaci nereflektují a nepřipravují kvalifikované pedagogy pro - já se trochu bráním říci vzdělávání, protože tady se bavíme skutečně o péči o ty dvouleté děti.

Já bych chtěl říci, že u mě to budí ten dojem, a také to tady zaznělo, že Ministerstvo školství, respektive školský zákon se tady v tom dnešním znění, a proto tady je předkládána tato novela, vlamuje do kompetencí Ministerstva práce a sociálních věcí. A já rozumím té situaci, která tady je a může být někdy velmi oprávněná. To, že z jakýchkoliv důvodů maminka dvouletého dítěte musí nastoupit do zaměstnání, tuto věc by přece principiálně mělo řešit Ministerstvo práce a sociálních věcí a nikoliv Ministerstvo školství. Mě to skutečně žádnou logiku nedává.

A pokud bychom ruku v ruce se zrušením této povinnosti institucionalizovali dětské skupiny, které jsou dneska bohužel ve vleku dotací z Evropské unie, a ty samozřejmě nebudou věčné, tak pokud tato forma péče o dvouleté děti bude institucionalizována a nebude to hozeno navíc na zřizovatele, na obce, ale bude tady jasně zákonem určeno, že stát garantuje tuto možnost, pak si myslím, že tato situace je řešením i pro matky dvouletých dětí. A to pomíjím ještě to, že tady dneska běží pilotní projekty mikrojeslí a dalších institucí, které mohou tuto situaci pomoci řešit.

Čili není to o tom, že bychom chtěli upírat možnost, a někdy spravedlivou a oprávněnou, matek nastoupit do zaměstnání, kdy to je potřeba, ale musíme hledat jiné cesty než tím, že budeme do školského zákona vlamovat věci, které jsou v kompetenci jiného resortu.

Čili tolik několik věcných poznámek k důvodům, které vedou poslanecký klub KDU-ČSL k tomu, že podpoří zrušení této povinnosti.

A na závěr mi dovolte připomenout, že to není zákaz. Nikdo nebude zakazovat ředitelkám mateřských školek přijmout děti, kterým bude scházet měsíc, dva do dosažení tří let, protože tam mají například sourozence v té školce. To má přece svoji logiku. Čili tady jde o to, aby zřizovatelé nebyli povinni v roce 2020 mít dostatečné kapacity u školek, které teď, v posledních letech a měsících, horko těžko a ne všude dobudovaly do kapacit, aby pokryly práva dětí tříletých až šestiletých. Kdybych byli důslední, tak zřizovatelé, starostové obcí musí v roce 2020 mít připraveny kapacity pro všechny dvouleté děti. Protože kde ten starosta má tu jistotu, že všichni nepřijdou s tím požadavkem? Já si myslím, že ta věc je skutečně neřešitelná. My bychom tady neměli vytvářet zákonné nároky, požadavky směrem k samosprávám, které reálně nejsou schopny samosprávy splnit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a prosím s přednostním právem pana místopředsedu Fialu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, omlouvám se, že jsem v této chvíli využil svého přednostního práva, ale udělal jsem to proto, že včera, když probíhala ta debata, do které bych se chtěl zapojit, jsem řídil jednání Poslanecké sněmovny, a kdybych se teď přihlásil, tak hrozí, že budu řídit zase ve chvíli, kdy by na mě přišla řada, tak proto jsem to udělal takto.

Já se samozřejmě jako jeden z předkladatelů tohoto návrhu a jako bývalý ministr školství chci k té věci také vyjádřit o to víc, že jsem tady byl minule několikrát zmíněn například paní exministryní Valachovou v souvislosti s přípravou nebo se strategií rozvoje vzdělávací soustavy do roku 2020. Paní exministryně mě tady sice zmiňovala pozitivně, nicméně použila argumentaci, která správná není. Tak jenom chci připomenout, že se skutečně hlásím spolu s kolegou Jiřím Nantlem ke koncepci a myšlence přípravy dokumentu, který se nazývá Strategie rozvoje vzdělávací soustavy do roku 2020.

Jsem rád, že takovýto dokument vznikl. Nicméně v době, kdy byl schválen a přijat a kdy se dostal do definitivní podoby, už jsem skoro rok nebyl ve funkci ministra školství. Takže bohužel a vlastně bohudík neodpovídám za jeho definitivní verzi, protože jsou tam právě věci, se kterými souhlasit nemohu a které nemají odbornou povahu, ale jsou to spíše záležitosti ideové. Nicméně nikde tam nenajdete ani v té nové podobě to, že bychom předpokládali - kdokoliv, ani moji nástupci ze sociální demokracie - že by děti, které nedosáhnou věku tří let, měly být povinně přijaty do mateřské školy. Protože taková myšlenka jednak odporuje poznatkům odborné veřejnosti, odporuje skutečnému stavu a možnostem mateřských škol, odporuje i tomu, co vlastně česká vzdělávací soustava je schopna nabídnout a co je rozumné, aby nabízela.

Já chci jasně říct, že od počátku - a já jsem tady vystupoval v minulé Poslanecké sněmovně proti návrhům, které zaváděly jak povinný předškolní rok, tedy povinný jeden rok mateřské školy, tak povinnost školek přijímat do předškolního vzdělávání i dvouleté děti od roku 2020. Oba tyto návrhy pokládám od počátku za problematické, do značné míry škodlivé, ale především takové, které žádný z problémů, které ve vzdělávací soustavě máme, nevyřeší. A které máme třeba, abych nemluvil jenom o vzdělávání, ale které máme třeba i se zaměstnáváním mladých maminek, rodičů malých dětí. Žádný z těchto problémů tato opatření nevyřeší, jenom zkomplikují situaci, přenášejí odpovědnost za jejich řešení na někoho, kdo takovou odpovědnost mít nemá, a celou situaci jenom zhorší.

Chtěl bych připomenout, že i Legislativní rada vlády ve věci té povinnosti školek přijímat do předškolního vzdělání i dvouleté děti konstatovala, že sice garance míst v mateřské škole pomáhá státu ušetřit díky zvýšení zaměstnanosti matek malých dětí, nicméně má negativní dopady na rozpočty obcí spojené s povinným budováním kapacit pro celou dvouletou populaci.

Ano, tyto argumenty tu včera zazněly a je dobře, že tady zazněly, tedy problémy, které s tím mají obce, a to, že takový úkol, který jim byl dán, je v tak krátkém čase problematické splnit. Ale to, co je na tom podstatné, je, že to nemají být obce a nemají být školky, které mají řešit tento problém, a že to nemá být stát, kdo jim řešení tohoto problému uloží.

To, co je na celé té otázce asi nejpodstatnější a co je potřeba neustále opakovat a zdůrazňovat, je to, že myšlenka, že dvouleté děti patří do školky a že je povinností školky, kterou si vynucuje svým legislativním opatřením stát, takovéto děti přijmout, je myšlenka scestná, do značné míry nebezpečná a myšlenka, která taky odporuje tomu, k jakému účelu je zřízena mateřská škola jako součást vzdělávacího systému, a jaký je stav nebo jaké jsou schopnosti dvouletých dětí absolvovat nějakou formu vzdělávání, k čemuž je také nebo primárně mateřská škola určena. Pokud bychom přistoupili na myšlenku, že do mateřské školy mají skutečně být povinně přijímány všechny děti, jejichž rodiče to chtějí, které nedosáhly věku tří let, tak pak musíme změnit charakter mateřské školy, protože ten vzdělávací účel, který mateřská škola má, bude výrazným způsobem změněn. Musíme změnit charakteristiku nebo kompetence těch, kteří se o děti v mateřské škole starají, kteří je vychovávají, kteří je vzdělávají, a museli bychom udělat celou řadu dalších změn, které podle mě udělat nemůžeme, které jsou nesmyslné a které nemají žádnou logiku, abychom prováděli.

Z toho všeho vyplývá jednoznačně to, že pokud chceme tuto situaci vyřešit tak, aby to bylo rozumné, aby si s tím obce poradily, aby mateřské školy dělaly to, co dělat mají, tak jediná cesta, která k tomu vede, je, že tento nesmysl, který tady byl zaveden, zrušíme a nebudeme tuto povinnost školkám resp. obcím od roku 2020 ukládat.

A jestli chceme skutečně argumentovat zahraničím a řešit problémy se zaměstnáváním rodičů malých dětí a podobné věci, tak se musíme vydat jinými cestami. Musí to řešit Ministerstvo práce a sociálních věcí, musíme se víc zaměřit na vytváření podmínek pro dětské skupiny, musíme se podívat na to, jaká je možnost zaměstnání na zkrácené úvazky a na další a další věci, které s tím souvisejí, a na věci, kterými se tento problém standardně řeší v zahraničí. Ale to, že tady jen tak od stolu nařídíme školkám, že budou přijímat dvouleté děti, to žádné řešení tohoto problému není. Proto to, co nabízíme nyní my, zrušit tento nesmysl, je cesta naprosto správná.

A tady jsem nějak pochopil, že existuje snad i většinová vůle Poslanecké sněmovny napravit to, co tady bylo v minulém období nesprávně přijato. Tato vůle, jestli správně chápu debatu a výroky reprezentantů jednotlivých stran, už ale neexistuje v případě toho druhého navrhovaného opatření, a to je zrušit povinný ročník předškolní docházky pro pětileté děti. Tady jak Ministerstvo školství, tak řada kolegyň a kolegů argumentuje tím, že toto opatření je dobré, že toto opatření je potřebné, že toto opatření má v našem vzdělávacím systému zůstat. Já si to nemyslím, nemyslel jsem si to ani v okamžiku, kdy tento návrh tady byl předkládán. Argumentoval jsem poměrně obsáhle v minulém volebním období proti takovému opatření. Nebudu se teď vracet ke všem těm argumentům, ony se objevují i ve veřejné debatě, ale některé přece jenom připomenu.

Především, a to je ten hlavní argument, neexistuje jediný důvod, proč by stát měl předepisovat, že všechny pětileté děti budou povinně rok chodit do mateřské školky. Neexistuje takováto potřeba a takovýmto řešením se nevyřeší vůbec nic. Jaká je skutečnost? Skutečnost je taková, že po řadu let přes 90 % dětí navštěvuje mateřskou školu, aniž jim to kdo nařizuje. Ta čísla se samozřejmě meziročně liší, někdy je to 93 %, v některých letech 95 %, někdy je to 92,5 %, ale trvale nad 90 % dětí navštěvuje mateřskou školu i v době, kdy toto opatření nebylo ze státu uloženo jako povinnost. Má to řadu dobrých důvodů, že se tak rodiče rozhodují, že děti chodí do mateřské školy, ale neexistuje naopak ani jediný rozumný důvod, proč by to měla být uložená povinnost i pro těch zbývajících několik procent, kteří z různých důvodů, z různých důvodů děti do mateřské školy nedávají.

Já samozřejmě dobře znám argumenty, že tím pomůžeme znevýhodněným dětem, znevýhodněným rodinám, že donutíme ty, kteří nemají nějaké takové institucionální povědomí o významu výchovy a vzdělání a přípravy na školu, že je tím donutíme k tomu, aby se ty děti dobře připravily a posílali je do škol a tak. My je k tomu tímto způsobem nedonutíme a to ukazuje i ta stávající praxe. Co jsme ale takovýmto opatřením způsobili, je komplikace rodičům, kteří jsou v zahraničí, komplikace rodičům, kteří jsou na mateřské dovolené s menším dítětem a dokážou se dobře postarat a dobře připravit svoje starší dítě na základní školu. Komplikace rodičům, kteří z různých důvodů, velmi specifických, nedávají svoje dítě do mateřské školy, aniž by to znamenalo, že ho dobře nepřipraví na základní školu. A tyto byrokratické komplikace, toto nucení státu rodiče dělat něco, co dělat ani nechtějí, nemusejí, nemá to žádný význam, nic to nezlepší, to je něco, co je podle mě nepřijatelné, a proto je také potřeba tuto zbytečnou, byrokratizující a zatěžující záležitost ze zákona dostat a vrátit ten stav do situace, ve které byl před novelou školského zákona a který byl vyhovující, protože žádné problémy nezpůsoboval. Naopak, teď nové problémy ve vzdělávací soustavě právě s tímto opatřením máme.

Může někdo také argumentovat tím, že v České republice máme přece problém, že spousta dětí není dobře připravena na základní školu. Že spousta dětí odkládá nástup do základní školy a že toto napomůže tomu, abychom ten počet odkladů snížili. Za prvé, dámy a pánové, a o tom se vede poměrně obsáhlá debata, je otázka, jestli těch 25, 20, 19 %, tak jak se to meziročně pohybuje, odkladu je skutečně vysoké číslo, nebo to odpovídá určitým vývojovým tendencím a předpokladům jednotlivých dětí pro nástup do základní školy, ale to je skutečně otázka odborná, která se vede. Někteří kolegové jsou toho názoru, že počet odkladů je příliš vysoký, někteří se domnívají, že zhruba odpovídá nějaké očekávané výši. Já se do této debaty nechci pouštět, ale chci připomenout jednu věc, která je v této diskusi podstatná, a to je to, že naprostou většinu, a na to existují studie, naprostou většinu odkladů doporučují učitelky mateřské školy. Takže to není tak, že když všechny děti přivedeme do mateřské školy a tam budou povinně chodit, tak rázně snížíme počet odkladů při nástupu do základní školy. Prostě to tak není, protože ty odklady jsou doporučovány u dětí, které chodí do mateřské školy, které dobře znají jejich učitelé, kteří jsou k tomu speciálně školení a kteří právě na základě rozpoznání vývoje dítěte a jeho předpokladu pro nástup do základní školy doporučí ten odklad. Takže ani tento argument v tomto případě nelze použít.

Takže jediné, čeho jsme zavedením té povinnosti dosáhli, že jsme už tak dlouhou povinnost devět let chodit do základní školy a povinně se vzdělávat na tomto stupni základní školy fakticky prodloužili ještě směrem dolů o další rok pro pětileté děti. Nedosáhli jsme žádného zlepšení vztahu, ani zlepšení vzdělávání, ani lepší přípravy na základní školu a jenom jsme zkomplikovali život těm rodičům, kteří z různých důvodů děti do mateřské školy nedávali a dobře je připravili na základní školu sami. Já si myslím, že stát nemá dělat takováto opatření, která k ničemu nevedou, která naplňují jenom nějakou ideologickou představu o tom, že nejlepší řešení je co nejdřív děti nějakým způsobem dát do státní péče, promiňte, to je v uvozovkách, nenechat je v rodinách, nenechat to na rozhodnutí rodičů a nutit všechny k tomu, aby se chovali tak, jak si to zrovna stát představuje. Je to scestná myšlenka, ale ještě bychom o ní mohli vážně mluvit, kdyby něco zlepšila, kdyby to mělo prokazatelně nějaké výsledky, kdyby to mohlo mít vůbec nějaké výsledky. Ale toto opatření má jediný výsledek: byrokratizaci, komplikaci pro školky, komplikaci pro rodiče, a nezlepšilo to vůbec nic.

Mimochodem, když jsme u toho zaměstnávání rodičů malých dětí, o kterém jsem mluvil u toho předcházejícího bodu, tedy u té povinnosti zajistit pro děti od dvou let účast ve školce, tak i v této souvislosti musím říct, že opatření o povinném posledním roku nebo povinnosti chodit do mateřské školy pro pětileté děti zase zkomplikovalo život některým pracujícím rodičům, místo aby jim život usnadnilo. Najednou tam děti mají být pět dnů v týdnu, zatímco předtím byla třeba možnost, a řada rodičů to tak praktikovala, že dávali děti do školky na dva tři dny a po zbytek týdne se jim věnovali. Tato možnost tímto odpadla. Ano, můžete argumentovat: Ale když je rozumná paní ředitelka a když se tohle a když to někdo interpretuje volně, tak to stejně jde. No ale to už je něco, co vlastně... nutíme zbytečně, úplně zbytečně školky a rodiče, aby se nějak snažili obejít nebo interpretovat zákon, to ustanovení, které je špatné a které nikomu nepomáhá.

Takže dámy a pánové, snažil jsem se tady připomenout nebo přinést několik argumentů, které podporují oba základní stavební kameny našeho návrhu, tedy jak to, proč máme zrušit, odstranit povinnost školek přijímat do předškolního vzdělávání dvouleté děti od roku 2020, i to, proč je podle našeho názoru jednoznačně rozumné, abychom odstranili povinnost pro pětileté děti ve všech případech se účastnit předškolní docházky. Jak jsem říkal, nezlepšili jsme nic, neusnadnili jsme situaci rodičům, zkomplikovali jsme život učitelům, školkám, části rodičů, obcím, ale zlepšení pro děti, zlepšení vzdělávacího systému, zlepšení podmínek pro zaměstnávání rodičů, nic z toho toto opatření nepřineslo. Proto je podle nás rozumné takovouto zbytečnou legislativu odstranit, znovu to uvolnit, vrátit to do rozumné podoby a nechat na rodičích a školkách, aby postupovali způsobem, který sami považují za dobrý. (Slabý potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Sklenáka s faktickou.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Dobrý den, kolegyně a kolegové. Jen v reakci na to, co zde říkal pan předseda Fiala. Myslím, že i včera to tady zaznívalo poměrně často, že jsou rodiče, kteří by rádi vzdělávali své pětileté dítě, ale nemohou a musí jej dát do té mateřské školky, a to je něco, co oni nemůžou strávit. Vždyť to přece tak není. Existuje něco, čemu se říká individuální vzdělávání, a samozřejmě pokud ti rodiče chtějí to dítě vzdělávat doma, tak samozřejmě mohou. V tom není vůbec žádný problém. Takže ten úmysl zákonodárce byl v tom, aby probíhalo předškolní vzdělávání, nikoli aby děti musely docházet do mateřské školky. A také že nemusí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Paní poslankyně Majerová. Stahuje, v tom případě prosím pana poslance Rakušana.

 

Poslanec Vít Rakušan: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, členky a členové vlády, dámy a pánové, během rozpravy k tomuto tématu tady padlo mnohé, většina argumentů už se bude opakovat. Já se pokusím být zcela konkrétní a pokusím se zmínit z té lokální starostenské zkušenosti několik momentů, které jasně hovoří proti tomu, aby byla zavedena zákonná povinnost přijímat dvouleté děti do mateřských školek.

Za prvé je potřeba si uvědomit, že technické, hygienické, stravovací danosti mateřských školek prostě a jednoduše nejsou uzpůsobeny na to, aby je navštěvovaly děti, které jsou dvouleté, jejichž potřeby jsou opravdu mnohokrát zcela odlišné, jsou to děti, které mnohokrát vyžadují takovou péči, že je ty paní učitelky, a to slovo učitelky zdůrazňuji, budou muset v mateřských školkách přebalovat apod. Na to kupříkladu v těch mateřských školkách nejsou ani dostatečné prostory, které by umožňovaly, aby toto všechno proběhlo v souladu s hygienickými předpisy.

Mně obecně vadí, že tady není celá řada návazností, nikoli jenom finančních, ale třeba i na vzdělávací systém učitelek v mateřských školách. My po nich chceme stále více. Vždyť přece po nich chceme, aby získaly vysokoškolský titul, chceme po nich minimálně bakalářské vzdělání. A pokud se podíváme na vzdělávací plány pro učitelky v mateřských školách, tak ty jednoznačně hovoří o tom, že učitelky jsou připravovány na vzdělávací proces ve věkové kategorii tři až šest let. To je prostě to, co my jako stát definujeme v jejich vzdělávání. A teď jinou zákonnou úpravou posouváme, bez toho, abychom např. měnili tyto vzdělávací plány, povinnost přijímat už dvouleté děti do mateřských školek.

Rád bych ovšem zmínil i tu lokální zkušenost. Osm let jsem starostou města Kolína a byl jsem jím i v době, kdy přišla výrazná demografická křivka právě v té sféře dětí, které mají navštěvovat mateřské školy. Za osm let jsme zvýšili místa v mateřských školách za obrovských finančních nákladů o 150 míst. V současné době stavíme nový pavilon mateřské školy a tím konečně dosáhneme stavu, kdy budeme schopni v našem středně velkém středočeském městě zajistit to, aby tříleté děti měly zaručeno místo v mateřských školách. Představa, že od roku 2020 bych měl jako starosta zajistit toto místo i pro dvouleté děti, tak to je něco, co zcela mění investiční strategii celého města. Znamená to ji překopat, znamená to ale překopat i územní plán, protože ta místa už se prostě nenajdou. Znamená to najít nové prostory v katastru města na to, aby nové školky mohly být vůbec vystaveny.

My jako Starostové a nezávislí jsme v rámci projednávání státního rozpočtu na tento rok prosadili pozměňovací návrh 300 milionů korun na výstavbu mateřských škol. Chci jen upozornit, že touto částkou se ani nepovede zajistit, aby všechny tříleté děti, především v suburbanizované oblasti okolo Prahy, měly nárok na to, aby byly přijaty do mateřských škol, nemluvě o tom, jaký by musel být ten finanční výdaj ve chvíli, kdy by byla povinnost od roku 2020 přijímat děti dvouleté.

Vadí mi celkově ten princip, že stát jako ten vlk, před kterým se obce mají jako ty ovečky třást strachy, stále a stále přichází s novými povinnostmi, aniž by toto bylo prodiskutováno právě s obcemi. Já vlastně nevím, jaké bylo připomínkové řízení ze strany Svazu měst a obcí České republiky, ze strany Sdružení místních samospráv, protože tímto nařízením se komplikuje život obcím, jejich vedení, lidem v obcích, ale samozřejmě i učitelkám v mateřských školách. Proč se tedy pouštět do takového nařízení, které snad všem aktérům ve vzdělávacím procesu v dané věkové kategorii komplikuje život? Tedy my se samozřejmě jako Starostové a nezávislí s návrhem odmítnout povinnost přijímat dvouleté děti do předškolního vzdělávání plně ztotožňujeme.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Mám tady dvě faktické poznámky, pan poslanec Kasal a potom paní poslankyně Valachová.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Mně to nedalo a přihlásil jsem se do určité diskuse. Já nechci nějakým způsobem polemizovat o povinnosti - nepovinnosti, ale z hlediska pediatrického, kdy jsem 25 let v praxi, tak za těch 25 let se ty děti posunuly. A my se tady bavíme, že dvouleté, tříleté něco nedovedou. Já stejně můžu říct, že šestileté, sedmileté něco nedovedou. Bavíte se tady o tom, že se o ně budete muset starat, že je budete muset přebalovat, ale kolik je počurávajících se dětí v pěti, v šesti nebo v sedmi letech? Tak jde spíš o to vzít rozum do hrsti, a tak jak to tady zaznělo, je to o určitém individuálním přístupu, protože jsou fakt některé děti dvouleté, které plínu nepotřebují, jsou výrazně na výši, někdy i intelektově výrazně, a jsou samozřejmě pěti-, šestileté děti, které takové nejsou.

Další věc, kdy musíte počítat s nárůstem, je to, že se zvyšuje počet autistických dětí, kde je výrazně náročnější se o ně starat. Je to i s ohledem na schválený vládní postup, jak s těmihle dětmi nakládat. Je už zajištěný screening, kdy se zachytávají v 18 měsících. A jestliže mají toto zařízení navštěvovat, tak tam náročnost na výchovu bude o to výraznější. Takže stejně ty kapacity se budou určitým způsobem muset navýšit. Takže já neříkám, aby něco bylo povinné, ale aby tam bylo možné tyto věci, které život přináší, řešit.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Paní poslankyně Valachová a potom paní poslankyně Majerová, všechno faktické poznámky.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, kolegyně, já bych chtěla prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na pana kolegu Rakušana, protože ten tady vznesl takovou rétorickou otázku o připomínkovém řízení a vlastně zapojení Sdružení místních samospráv nebo Svazu měst a obcí. A jak už jsem to zmiňovala ve svém slově včera, tak je to skutečně tak, že v případě dětí mladších tří let žádné takové připomínkové řízení standardní neběželo, protože se jednalo o pozměňovací návrh tady v Poslanecké sněmovně. Nicméně jakmile byl zákon schválen, následovala série jednání ze strany ministerstva právě se Sdružením místních samospráv a se Svazem měst a obcí. Byla tam dohoda o postupu. A nebudu zdržovat faktickou poznámkou, samozřejmě jsem připravena to postoupit pro informaci k rukám pana Rakušana. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Paní poslankyně Majerová.

 

Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Hezké dopoledne, vážené kolegyně a kolegové. Já bych chtěla jenom v krátkosti zareagovat na to, co říkal kolega přede mnou, že když se tady bavíme - a i včera jsme se bavili - o psychologii dětského vývoje, tak opravdu jedna z věcí, která je naprosto tristní v rámci předškolního vzdělávání, je, že paní učitelky bez ohledu na to, že se jim chce zřídit povinnost už teď, mají strašně moc práce s dětmi, které v rámci školky už jsou inkluzivní a potřebují asistenty. A do této situace, kdy tam mají děti, které mají jakékoli mentální problémy, přivést ještě tady tahle batolata, je špatné.

Závěrem bych chtěla jenom říct, že ať už se jedná o povinnosti přijímat děti dvouleté, nebo o povinném posledním roce předškolní docházky, jediné, co tady ta novela vlastně říká, o čem se tady už druhý den bavíme, je vyměnit slůvko povinnost za možnost. To je přece jediné, oč jde.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Žádné další faktické poznámky nemám. Prosím pana poslance Válka a připraví se pan poslanec Jelínek.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ono už to běží druhý den, tak v podstatě všechno, co padlo, co mělo být řečeno, snad i řečeno bylo. Mně se nesmírně líbí ta debata, tak já teď přemýšlel v poslední hodině, co mám říct a co tady ještě nezaznělo, abych tady nebyl za hlupáka úplně. A nakonec jsem se rozhodl jít zcela proti tomu, co dělám v běžném životě, a místo vědeckých dat a řekněme studiových závěrů použít kazuistická sdělení a na kazuistických sděleních říct některé věci, jak z mého pohledu fungují. Chtěl bych ještě říct, že se mi nesmírně líbí, jak je ta debata vedená racionálně, korektně a slušně, za což děkuji jak paní ministryni Valachové, nebo bývalé ministryni Valachové, tak panu poslanci Klausovi, protože si myslím, že kdyby to takhle fungovalo vždycky, tak se můžeme bavit opravdu o zákonech nějakým rozumným způsobem.

A teď k tomu mému kazuistickému sdělení. Já mám čtyři děti a na nich použiji to kazuistické sdělení. Použiji ho i na sobě, protože i já jsem chodil do školky, dokonce i do jeslí. Ty čtyři děti jsou tři synové a jedna dcera. A to je první věc, která tady zazněla jen okrajově, pan doktor, pan kolega Kasal to zmínil. Rozdíl mezi dcerou a těmi syny, když jim byly ty tři roky, byl naprosto zásadní. Dcera ve třech letech byla v podstatě téměř z pohledu chlapečka dospělá, prakticky partner, kdežto synové nebyli schopni samostatně vstát z nočníku, bez pomoci. Tak už jenom to. Ono je to obecně, holčičky v tom věku tří, čtyř, pěti let a dál jsou vždycky chytřejší, schopnější a po všech stránkách výkonnější než chlapečci. My je pak doženeme v domovech důchodců, akorát se toho nedožijeme, že jo. A ti chlapečci se ale taky lišili naprosto brutálním způsobem. Všichni tři, protože maminka je pediatr a dorostový lékař, tchyně je učitelka, všichni tři šli do školky z toho důvodu, že ta školka je blízko domova, učí tam tety, které oni dílem znali, dílem se na ně těšili, těšili se na spolužáky a spolužačky v těch školkách a řešili jediný problém, a ten problém byl, jestli po o. Já nevím, jestli vaše děti taky řešily jako zásadní problém ve školce, jestli po o, nebo ne po o, ale já si vzpomínám, když jsem chodil do školky, že to byl taky můj hlavní problém. Pro ty, co to neřešili, tak po o znamenalo, jestli je maminka nebo tchyně nebo moje babička, moje maminka, vezmou z té školky po obědě, a tím pádem tam nebudou muset spát, nebo je nevezmou po obědě. A po o byl kámen úrazu.

Přístup těch tří dětí k tě školce byl rozdílný. Jedno z nich po týdnu usoudilo, že školky bylo dost, že už tam nechce, protože všechno, co se mohlo o školce dozvědět, se dozvědělo, a že to není atrakce, které se chce zúčastňovat, takže jsme ho museli uplácet, tvrdit mu, že po o určitě jo, že určitě nebude muset každý den chodit - a v podstatě funguje dobře, šel do školy dřív než v šesti letech. To druhé dítě, které bylo jenom o rok a půl mladší, šlo do školky se stejným slibem, že po o, po týdnu, protože se zamilovalo do tety Milušky, kterou milovaly všechny děti v té školce, si sbalilo batůžek s tím, že se odstěhuje k tetě Milušce, mělo rozhodnuté, že si ji výhledově vezme, až bude starší. No a ten poslední syn, ten byl něco mezi tím.

Chci tím říct, tak jak řekl kolega Kasal, děti se neskutečně ve stejném věku liší. My tady jsme všichni kolegové, byť jsme třeba generace od sebe, máme na řadu věcí shodné názory, ono se to postupně výchovou a věkem srovnává, ale rozdíl mezi dvouletým, tříletým, čtyřletým, pětiletým, šestiletým dítětem, mezi prvákem, šesťákem je obrovský a prostě tak to je. Je potřeba s tím počítat a nedá se to podle mě zasunout do škatulky jakéhokoli zákona. Proto ten zákon musí být napsán tak, aby zohledňoval tyto individuální rozdíly a vyspělost dětí ve stejném věku.

Druhá věc, ke které bych se chtěl zmínit, je ta nutnost, nebo nenutnost toho, aby děti chodily v pěti letech do školky povinně a získávaly jakési znalosti tak, aby mohly jít do první třídy. Když jsem se snažil vzpomnět - zase, tchyně učitelka, maminka dorostová, tzn. tlak z obou stran - jak to bylo s mými dětmi, tak to zásadní, co rozhodovalo o tom, jestli půjdou do první třídy, hned když dosáhnou šesti let, nebo ne, bylo to, jestli jejich spolužáci ze školky do té první třídy půjdou. To byl ten zásadní argument, na základě kterého jsme se rozhodovali. A v podstatě nejstarší šel do první třídy, ještě neměl šest let, prostě proto, že šíleně plakal, že jeho spolužáci, se kterými chodil tři roky do školky, půjdou do té první třídy, a bral jako neskutečnou újmu, že se tam nedostane. Na druhé straně u těch dalších dětí to bylo trošku jinak. Ale vždycky to hlavní kritérium bylo, že jejich spolužáci šli do první třídy a ony s tím kolektivem chtěly pokračovat.

A samozřejmě se absolutně podepisuji pod to, co tady zaznělo, že byť je moje tchyně učitelka, byť je moje maminka pediatr a dorostová a zabývala se dlouhodobě touto problematikou, tak přesto nakonec daly na doporučení učitelky ve školce, která řekla, bylo by dobré přece jenom ještě počkat atd., a zohledňovali jsme řadu dalších věcí, které zase nejdou úplně včlenit a vsunout do jedné jednoduché legislativy.

Už skončím, abych nezdržoval. Na základě těchto kazuistických sdělení si dovolím shrnout. Mezi dětmi jsou neskutečné rozdíly. Jsou obrovské rozdíly mezi malými chlapečky a malými holčičkami. Kdo máte holčičku a chlapečka, víte to. Jsou obrovské rozdíly mezi tím, jak zajistit školku ve velkém městě, jako je Praha, Brno, a jak zajistit školku v malém městě, kde je 800 lidí, kde v podstatě není školka v obci nebo v tom městečku, v té dědině. Proto se velmi přimlouvám za to, aby tento zákon byl znovu otevřen, abychom o něm mohli debatovat a abychom ho udělali tak, aby zohledňoval všechny tyto rozdíly a aby byl co nejužitečnější pro naše spoluobčany a pro ta malá děcka, která se často do školky fakt těší, protože tam mají svoje kamarády, mají tam první lásky a mají tam ty tety.

Moc vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré poledne, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové. Vystoupení pana kolegy Válka vyvolalo tři faktické poznámky. První je pana poslance Davida Kasala, poté pan poslanec Václav Klaus a poté pan ministr, který také nevydržel napětí situace a hlásí se k faktické poznámce. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec David Kasal: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Pan kolega Válek ve mně vyvolal ještě jednu věc, kterou jsem chtěl dodat předtím, ale mně by stejně nevystačil čas. My se tady bavíme o vzdělávání těchto dětí. A samozřejmě tady můžeme souhlasit, že dvou- a tříleté dítě to bude mít určitě jinačí. Ale berme zas tu realitu. Co je školka? Školka není jenom o vzdělávání, přátelé. Tam jsou opravdu sociální interakce. Tam jsou další záležitosti. A když si vezmu za sebe, tak jestli by se tedy měly vzít všechny tyto věci v úvahu, tak jestli by to mělo být vůbec pod školstvím. Nechci k tomu vyvolávat další debatu. Ale pobyt dětí v předškolním zařízení plní multifaktoriální záležitosti. Není to jenom to vzdělávání.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Václav Klaus s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Vypadá to, že stihneme hlasování do oběda. Tak jsem chtěl jenom stručně. Děkuji panu poslanci Válkovi za jeho hezké hodnocení. Já vždycky s velkou chutí poslouchám jeho velice erudované výklady týkající se lékařství a receptů. Taky myslím, že je trošku bílá vrána zde. Jenom bych ho rád terminologicky opravil, že se neříká "po o" a "ne po o", ale terminologicky je to "po o" nebo "po spa". Tak to jenom. (Pobavení v sále.)

Co se týče pana Kasala, pane Kasale, vaším prostřednictvím, bavíme se o vzdělávání, protože sociální interakce jsou třeba i na vysoké škole. Třeba můj tatínek poznal moji maminku na kurzu španělštiny VŠE. Čili sociální interakce jsou leckde. Ale toto je školský zákon, bavíme se o vzdělávání. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Klausovi i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan ministr školství Robert Plaga s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Dobré poledne. Chtěl jsem reagovat na pana poslance Kasala. Individuální přístup je podle mě v tuto chvíli v § 34, kde je zpravidla od tří do šesti let, nejdříve však pro děti od dvou let. To znamená, to je na tom individuálním posouzení. A my se teď bavíme o tom zrušit plošnou povinnost. Takže myslím, že návrat do původního stavu, resp. ta povinnost 2020, která tam vzniká, tak není úplně šťastná.

A druhá část faktické poznámky už je pryč, protože jsem taky chtěl říct, že u nás se říká "po o" a "po spa". Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi školství. Nyní ještě jedna faktická poznámka pana poslance Davida Kasala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Jenom k panu poslanci Klausovi. Já to chápu, ale to dvouleté nebo tříleté dítě nechápe, že to je vzdělávání.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, tak, děkuji. Čas byl dodržen více než dobře. Můžeme pokračovat. Nyní pan poslanec Pavel Jelínek. Připraví se paní kolegyně Hana Aulická Jírovcová. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Jelínek: Děkuji. Dobrý den, vážený pane předsedající, páni ministři, kolegyně, kolegové. Moc se mi líbí pracovní atmosféra tohoto bodu a věřím, že věcná debata přejde i k dalším pozměňovacím návrhům, které budou reagovat na změny ve školství provedené v minulém volebním období. Ale inkluze není dnes téma, a proto se chci vyjádřit ke dvěma částem z předloženého pozměňovacího návrhu.

První část hovoří o změně garantování umístění dětí do mateřských školek od dvou let. Velká část z nás měla určitě to štěstí, že se v životě blízce setkala s dětmi ve věku dvou let. Nicméně tato samotná skutečnost z nás nedělá odborníky na tuto problematiku. Tak jak není každý, kdo vlastní počítač, odborník na kybernetiku, tak není rodič odborník na vzdělání. Nicméně i vývojová psychologie hovoří o potřebě maximálního kontaktu rodičů s dětmi do věku tří let. Je tak zatím i nastaven systém rodičovského příspěvku, který umožňuje tuto skutečnost a podporuje ji.

Jsou samozřejmě případy, kdy kariéra zvítězí nad přirozenými potřebami dítěte, případně kdy finanční situace rodičů donutí využít možnost dítě svěřit do péče jiných osob. Ano, potřeba odložit dítě a jít k pásu do škodovky, aby bylo možné splácení hypotéky, je u některých rodičů reálná. Jenže mateřská školka není to správné místo, kde by mělo dítě strávit svůj věk mezi druhým a třetím rokem svého života. V tomto období jsou velké rozdíly mezi psychomotorickými schopnostmi dětí. Jejich hygienické návyky jsou také úplně rozdílné. A mateřská školka na to prostě není zařízena. Nejde jen o investice, o kterých tady už byla řeč, byly zmíněny mockrát. Jde o znalosti a schopnosti personálu. Mateřská školka je součástí vzdělávacího systému a podle toho jsou i vědomosti a schopnosti učitelek takto nastaveny. Použiji klasický školní příměr. Nemůžeme počítat nebo sčítat hrušky s jablky. Péče o dvouleté dítě má úplně jiné požadavky než vzdělávání tříletých a starších dětí.

Proto jsem naprosto proti tomu, aby mateřské školky zastávaly funkci odkladiště dvouletých dětí. A budu rád, pokud při debatách ve výborech vzniknou náměty na to, jak řešit i tyto případy.

K druhému bodu nebo k druhé části návrhu - zrušení povinnosti absolvování posledního ročníku mateřské školy. Musím přiznat, že to pro mne bylo dilema. Stále více odkladů, nemožnost udržet úroveň výuky v prvních třídách je realita, se kterou by povinná školka mohla pomoci. Jenže kam se vytratila zodpovědnost a možnost volby pro rodiče? Už tak mnoho rodičů počítá, že škola bude jejich děti nejen vzdělávat, ale i vychovávat. Jakékoli rozšiřování povinností automaticky vyvolá ochabnutí přirozeného vývoje vytvoření návyků pro možnost nástupu do první třídy základní školy.

Pusťme prosím tento návrh do výborů, ať se může rozproudit debata o přípravných ročnících, o nultých ročnících, které měly výborné výsledky při umísťování slabších žáků do prvních tříd. Najděme odpovídající řešení.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Jelínkovi. Nyní paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová. Připraví se paní poslankyně Gajdůšková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, dovolte, abych i já tedy dnes už s delším příspěvkem přispěla do té diskuse. Chtěla bych na začátku říci, že jednoznačně podporujeme zrušení plošné garance přijetí dvouletých dětí do všech mateřských škol od roku 2020 a podporujeme jen dobrovolnou možnost v systému předškolního vzdělávání. Projednávání této novely jednoznačně dokazuje nesystémovost a roztříštěnost v oblasti rodinné politiky. Stát neustále dalšími legislativními úpravami doslova likviduje tuto oblast a předškolní vzdělávání je toho součástí.

Důležité a rozhodující je, že stát by zde měl jednoznačně definovat, jakým směrem chce jít, zda podpoří rodiny, aby byly s dětmi minimálně do věku dvou až dvou a půl roku doma, anebo chce použít přiznaný rodičovský příspěvek na péči o dítě do tří let věku na jejich hlídání. Ano, rodina by měla mít vždy volnou volbu, zvolit si možnost, která je pro každou rodinu nejlepší. V praxi vnímáme, že je velký hlad po institucích, kde mohou být děti alespoň do dvou let věku, a bohužel se ale nesystémově řešilo umisťování dvouletých dětí do předškolního vzdělávání v mateřských školách, kde nejsou vhodné podmínky pro tyto děti, protože reálně dvouleté děti vzdělávat nelze. Alternativou pro děti mladší tří let jsou i námi kritizované dětské skupiny, které by se však měly zacílit, a to i legislativně, pouze na děti do tří let věku tak, aby pak nastoupily do mateřských škol v podobě kvalitního předškolního vzdělávání.

Také dlouhodobě upozorňujeme, že jsme pro znovuzrození institutu jeslí. Jsem přesvědčena, že dětské skupiny by měly být jen jednou z možných alternativ pro děti mladší tří let a hlavní a styčnou organizací pro tyto děti by měly být opět jesle.

Další dvě změny - zrušení plošného povinného předškolního vzdělávání pro všechny děti od pěti let - však podpořit nemůžeme. Vede nás k tomu terén i provedené průzkumy, které dokazují, že dítě, které navštíví předškolní docházku i v posledním ročníku, se daleko lépe vyrovnává se sociálními rozdíly, a socializace dítěte je jedna z hlavních prací v mateřské škole a má daleko lepší počátek ve vzdělávací dráze v základním vzdělávání.

Zpoplatnění posledního ročníku předškolního vzdělávání vidíme jako velice nešťastné. Pokud chceme, aby se děti daleko lépe mohly připravit na vstup do základní školy, je pro ně povinnost absolvovat poslední ročník mateřské školy jako nezbytná. Praxe nám přináší mnohé poznatky. Je to například záchyt různých dysfunkcí, jako například grafomotoriky, je to úspěšná diagnostika každého dítěte pedagogem, záchyt vad zraku, sluchu a naopak individuální rozvoj hrubé a lehké motoriky. Je také kladen velký důraz na správnou výslovnost a mluvu. Často děti neznají teplé jídlo. Rohlík je přítel v každé denní době. Neznají polévku a hlavní jídlo, hygienické návyky během dne, neumějí stříhat, malovat. A důvod? Protože to doma prostě s rodiči nedělají.

Také bych ráda upozornila, že již platná legislativa přinesla výrazný zmatek v personální oblasti mateřských školek. Nedostávají adekvátní finance na potřebné chůvy a mnohdy jsou školky postaveny i před možné propouštění speciálního pedagoga.

Je toho samozřejmě daleko více a myslím, že kdyby byla možnost nechat hovořit paní učitelky z mateřských školek, vyslechneme si dost peprná slova, i když to není v jejich slovní zásobě běžné. Ale ta naštvanost, bezmocnost, rezignace na samotný systém nebo i na pomoc od svého zastřešujícího ministerstva je opravdu velká. Zkusme jednou zapomenout na stranická trička a vyslechnout odborníky z praxe. Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Haně Aulické Jírovcové a nyní vystoupí paní poslankyně Gajdůšková, připraví se poslanec Pour. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Dobrý den, vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci. Dívám se, kdo je tu z vlády.

Musím na začátek říci, že velmi a velmi rozumím obavám z mateřských škol. Mluvila jsem s učitelkami, s ředitelkami mateřských škol. Jsem původním povoláním elementaristka. To se moc neužívá, takže přeložím - učila jsem v první třídě ve své pedagogické praxi. Je to sice už dávno, ale to v člověku zůstává a to nezapomíná. Ve svém vystoupení bych se ale chtěla dotknout trošku šířeji celé té problematiky.

Řekněme si, co je potřeba řešit ve vztahu k předškolnímu vzdělávání, ale hlavně ve vztahu k dětem v tom věku předškolního vzdělávání, tedy do šesti let. My jako společnost musíme zajistit tři základní podmínky, tři základní věci. Těmi jsou podmínky pro zdravý vývoj dětí, za druhé podmínky pro rodiny a pro to, čemu se říká sladění rodinného a profesního života, zejména pro matky, a za třetí podmínky ve školkách samotných pro to, aby zřizovatelé, ale samozřejmě i pracovníci škol, paní učitelky a další pracovníci mohli splnit podmínky, které po nich jako společnost chceme.

K bodu jedna - zdravý vývoj dětí. Samozřejmě vývojová psychologie je vcelku zřejmá - do tří let se vytváří osobnost dítěte a tam potřebuje samozřejmě péči rodiny v největším možném rozsahu, ale také si musíme říct, že do tří let se dítě naučí v porovnání s dalším životem možná nejvíce v životě vůbec, je velmi vnímavé a není pravda, že do tří let máme o dítě jenom pečovat a přebalovat ho. To prostě tak není! O to dítě je potřeba pečovat tak, že je potřeba ho rozvíjet, rozvíjet jeho osobnost, protože zde se a v tomto věku se utváří. K tomu musím dodat, že samozřejmě to, jestli mají být ve školkách už dvouleté děti, je skutečně diskutabilní. Bylo by potřeba vytvořit odpovídající podmínky a já se k tomu ještě vyjádřím.

S čím ale zásadně nemůžu souhlasit, je to, abychom zrušili povinnost posledního roku před nástupem školní docházky pro to, aby dítě šlo do předškolního zařízení. Proč? Protože nejde jenom o to, jestli umí dítě už nějaké písmenko nebo jestli umí počítat, ale co je zásadní a co nenahradí ten nejvíce kvalifikovaný rodič, je to, čemu se říká odborně socializace. To jsou ty kontakty s ostatními dětmi a to je to chování se v dětském kolektivu, komunikace v dětském kolektivu, to skutečně při nejlepší vůli nenahradíte.

Dva kratinké příklady, příběhy z praxe učitelky, z mé vlastní tedy. Dostala jsem do první třídy holčičku, která už v té době, psal se rok někde 1984-1985, do školky nechodila, byť tenkrát většina dětí do školek chodila. Nechodila do školky proto, že bydleli někde ve vojenském újezdu a prostě nemohla. Ta holčička byla inteligentní, rodiče byli vysokoškoláci. Skutečně šikovná. Ale měla velký problém, protože se neuměla pohybovat mezi dětmi. Byla stresovaná už jenom tím, že byla v tom kolektivu. A to ji hendikepovalo po celou první třídu, a pokud vím, tak ještě dále.

Druhý příklad. Velmi šikovný chlapec, Rostík se jmenoval, jehož maminka byla učitelka, ale byli povětšinu roku v zahraničí, protože otec byl expert, který pracoval v zahraničí. Jeho maminka si ho učila, byla učitelka národní školy, takže vysoce kvalifikovaná pro tu chvíli. Rostík byl skvělý. Dneska je výborný manažer, ale měl velký problém ve třídě, protože nestíhal to tempo, které v normální třídě je. On nestíhal sledovat to, že učitelka dala nějaký pokyn všem dětem, když to nebylo přímo jeho. Prostě měl problém, a zcela. Takže není to tak, není to tak, že individuální vzdělávání je úplně to nejlepší. Chybí tam to B. Chybí tam ten pobyt v dětském kolektivu.

A tady prostřednictvím pana předsedajícího na pana poslance Bauera. Já bych se velmi ráda potkala s tím tatínkem, o kterém tady včera mluvil, jak je super, že si vzdělávají své děti sami, a jak ten chlapec je úžasně šikovný na spoustu věcí. Já bych se ptala skutečně, jestli je tak šikovný a jak to funguje potom ve vztahu mezi ostatními dětmi a jak to asi bude případně i v dospělosti.

Ještě k této části bych znova řekla to, co už jsem říkala včera. My řešíme důsledky plošné likvidace jeslí a té konzervativní ideologie, že matka má být s dítětem nejlépe doma - budu přehánět - do patnácti let, ale určitě do doby, než jde do školy, a má se starat prostě o děti, domácnost, manžela. Pod touhle ideologií byly zrušeny jesle. A my dneska hledáme cestu, jak umožnit to, co je ta druhá úloha, kterou stát musí zajistit, a to je to, čemu se říká sladění rodinné a profesní kariéry.

Víte, když se podíváme na čísla, která ukazují demografický vývoj, tedy porodnost v republice, tak se ukazuje, že lidé u nás nemají tolik dětí, kolik by chtěli, ale tolik dětí, kolik si myslí, že zvládnou. Zhruba jedno. Průměrná porodnost je 1,4 nebo tak nějak. Možná trošku víc. Ale nejsou to ani ty dvě, které by zajistily tu běžnou reprodukci. Říkáme, že nemáme lidi, že musíme získávat cizince, abychom vůbec zajistili chod společnosti. Lépe by byla dobrá propopulační politika. A nejlepší propopulační politika, tedy nejlepší a nejúčinnější, nejefektivnější opatření k tomu, aby lidé měli tolik dětí, kolik jich skutečně mít chtějí, aby byli šťastni, protože dítě je naplněním života, je štěstím pro rodinu, která to dítě chce mít, je to, aby žena nemusela přemýšlet, jestli zajistí péči o to dítě a obětuje kariéru, nebo bude dělat kariéru a to dítě mít nebude. Ukazuje se to v mezinárodním srovnání. Tam, kde tyto možnosti k zajištění péče o dítě jsou, je porodnost velmi vysoká. Vzpomenu Francii, vzpomenu skandinávské země. Naopak je docela překvapivé, že tam, kde je ten konzervativní model rodiny, tam je porodnost nízká, potýkají se tam s tím.

To je tedy bod dvě. K tomu, abychom tyto podmínky zajistili, potřebujeme předškolní zařízení. Potřebujeme zařízení, která se budou naplno věnovat dětem, zajistí jejich vývoj a pomohou samozřejmě rodinám v péči o děti.

A třetí bod jsou podmínky... Třetí úloha společnosti jsou podmínky pro mateřské školy a pro zřizovatele, aby mohli ten požadavek jednak povinné předškolní... toho posledního předškolního roku v mateřské školce zajistit, ale také případně zajistit, pokud nenajdeme jinou cestu, jak dát možnost mamince postarat se o ty děti nad dva roky, jak to tedy udělat. Já tady připomenu, že to byla vláda sociální demokracie a bylo to na náš popud, že jsme snížili úvazky přímé práce u dětí u ředitelek mateřských škol, aby se mohly skutečně věnovat řízení a organizaci práce v mateřských školách.

Navrhujeme snížení počtu dětí ve třídách a trváme na tom, aby byly vytvořeny podmínky pro práci učitelek a zajištění podmínek zákona do roku 2020, než má ten zákon vůbec vejít v platnost. O navrhované novele mluvila paní poslankyně Valachová.

Dámy a pánové, v téhle chvíli řešíme školský zákon. Ten má zajistit podmínky pro výchovu a vzdělávání dětí. Já jsem přesvědčena o tom, že v centru našeho zájmu musí být dítě. Našim cílem, společným, musí být vzdělanost ve společnosti. A úlohou státu je udělat maximum pro to, aby všechno to, o čem jsem mluvila, bylo také v souladu s přáními a představami rodičů. Ale také to, aby zřizovatelé i pedagogové měli podmínky, aby úlohy, ty tři úlohy - zdravý vývoj dětí, možnost sladění pracovního života a kariéry a podmínky ve školkách samotných - mohli naplnit. K zajištění těchto podmínek do roku 2020 předložíme vlastní novelu návrhu zákona. Budeme usilovat o to, aby opatření, která k tomu povedou, byla přijata i ze strany ministerstva.

Děkuji vám za trpělivost, děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, paní poslankyni Gajdůškové. Je tady jedna faktická poznámka pana poslance Ferjenčíka. A upozorňuji, že po jeho vystoupení, pokud bude na celé dvě minuty, další diskusi nespustíme, protože máme napevno zařazený bod, Návrh na změnu ve složení orgánů Poslanecké sněmovny, a tam jsme usnesením rozhodli, že budeme začínat tento bod 55 ve 12.30. Takže navrhovatelé a zpravodaj budou mít chviličku pauzu, než projednáme tento bod.

Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl jenom stručně reagovat na kolegyni Gajdůškovou prostřednictvím pana předsedajícího. Ona tady zaútočila na to individuální vzdělávání. Ale to už dneska ten zákon umožňuje. Já jsem tedy velmi rád, že ho umožňuje. Myslím si, že plošný zákaz domácího vzdělávání nebo nějakých alternativních přístupů k tomu vzdělávání by byla obrovská chyba. Jsem rád, že to přežilo to minulé volební období, i když byl velký tlak to zrušit. Takže tady se s ní naprosto neshodnu. A upozorňuji na to, že v současnosti to prostě nefunguje tak, jak vy říkáte, že to funguje. To, že je napsané v zákoně, že je povinný předškolní rok, nevede k tomu, že by děti ze sociálně vyloučených lokalit reálně do těch školek chodily. Že vůbec se neplní ten cíl toho zákona, kvůli kterému jsme na všechny ostatní rodiče a na mateřské školky a na obce uvalili byrokracii spojenou s povinnou předškolní docházkou. Prostě drtivá většina dětí, která se díky tomu zákonu měla údajně dostat do školek, se tam nedostala. A to je ten průšvih. Já si myslím, že řešení, že jako zpřísníme chování sociálky vůči těm rodinám, začneme ty děti odebírat, nebo já nevím, jak to chcete jinak udělat, není správné. Myslím si, že prostě bez toho, abychom na individuální úrovni začali komunikovat s těmi rodiči přímo a přesvědčovali je, že je pro ně užitečné tam ty děti posílat, bez toho prostě se dopředu nepohneme. Tím, že jsme to plošně nařídili, jsme žádný problém nevyřešili, naopak jsme řadu jiných problémů způsobili.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak, děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka paní poslankyně Gajdůškové, ale upozorňuji, že může jen do 12.30. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Omlouvám se, ale musím reagovat. Za prvé, co se týká sociálně vyloučených lokalit a toho, zda pomohl nebo nepomohl poslední předškolní povinný rok, je analýza Člověka v tísni, která říká něco jiného, než co tvrdil můj předřečník. To za prvé.

Za druhé, já jsem jenom upozornila na úskalí individuálního vzdělávání. Samozřejmě, nechť rodiče i tuto možnost mají. Jenom varuji před tím, že za prvé to není tak jednoduché, není to černobílé, a za druhé, pokud by to byl trend, že necháváme děti vzdělávat doma, tak právě ty děti a ty rodiny, které to vůbec nemohou zvládnout, jsou schopné to zneužívat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, čas nebyl překročen. Je 12.30 a podle usnesení Poslanecké sněmovny na chvilku poděkuji panu poslanci Václavu Klausovi, poděkuji panu zpravodaji Lukáši Bartoňovi.

 

Otevřeme bod

Aktualizováno 22. 5. 2018 v 9:01.




Přihlásit/registrovat se do ISP