Úterý 5. září 2017, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Radek Vondráček)

5.
Návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí
/sněmovní tisk 1001/7/ - zamítnutý Senátem

Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, bylo doručeno jako sněmovní tisk 1001/8 a já mezi námi vítám pana senátora Miloše Vystrčila.

Poprosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu zákona vyjádřil ministr financí pan Ivan Pilný, má-li zájem. A poprosím kolegyně a kolegy o snížení hladiny hluku. Děkuji. Prosím, pane ministře.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se za poněkud dlouhý úvod. Většinou tady dlouho nemluvím, ale musím upozornit na to, že v posledních deseti letech bylo podniknuto osm pokusů o to upravit materii, která je v tom zákoně. V deseti letech osm pokusů, nikdy se žádný nepodařil! Konečně se podařilo najít konsenzus v Poslanecké sněmovně, a tím i politického spektra nad tím, aby nějaká podoba tohoto zákona o řízení a kontrole veřejných financí byla přijata. Tento návrh narazil v Senátu. Takže vám teď na trošku delší lokte přečtu důvody, proč ten zákon byl předložen, a vyjádřím se také k námitkám senátorů.

Takže tento návrh je jenom technická norma, která upravuje postupy finančního, tedy manažerského řízení a kontroly v rámci organizací veřejné správy a reguluje postupy při výkonu auditu v těchto organizacích. Návrh zákona má nahradit stávající platnou a v mnohém nevyhovující úpravu z roku 2001, šestnáct let starou. Cílem Ministerstva financí bylo předložit konsenzuální podobu zákona, protože v posledních deseti letech bylo diskutováno, jak už jsem zmínil, osm možných způsobů, jak nevyhovující platnou legislativní úpravu kontroly, takzvanou třistadvacítku, změnit. Všechny se ale ukázaly jako příliš kontroverzní a žádný z nich neprošel celým legislativním procesem.

Tento návrh, v pořadí již devátý, měl tedy ambici v maximální míře zohlednit oprávněné požadavky 14 různých typů organizací, na které se zákon vztahuje, a to při zachování smyslu zákona a nároků formulovaných Legislativní radou vlády. Předložení zákona předcházelo nebývale komplikované připomínkové řízení a jednání s Legislativní radou vlády, jehož výsledkem bylo, že zákon byl předložen vládě bez rozporů a i následovné projednávání v Poslanecké sněmovně bylo velmi podrobné, avšak konstruktivní.

Připomínám, že zákon ve Sněmovně projednaly tři výbory. I díky tomuto podrobnému projednávání pak nebyl návrh zákona předmětem zásadních kontroverzí na plénu a byl touto Sněmovnou schválen, a to napříč politickým spektrem. Senát se s tímto návrhem bohužel neztotožnil. Přestože jeho garanční výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučil schválení návrhu zákona, senátoři většinově podpořili návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na jeho zamítnutí.

Teď mi dovolte, abych se stručně vyjádřil k některým zásadním námitkám Senátu, které vedly k zamítnutí návrhu zákona. Ministerstvo financí připravilo kompletní analýzu projednávání v Senátu, kterou zveřejním na webu, proto se zde vyjádřím pouze ke třem nejzásadnějším oblastem.

Za prvé. Zákon neřeší duplicity kontrol. K tomuto tématu předložilo Ministerstvo financí podrobnou analýzu, ze které vyplývá, že starostům nejvíce vadí množství kontrol souvisejících s evropskými dotacemi. Tyto kontroly však zpravidla nejsou vzájemně duplicitní a vyplývají z prostého faktu, že různé projekty z různých operačních programů podléhají různým typům kontrol.

V situaci, kdy Česká republika čerpá ročně více, než 100 miliard korun, je kontrolní systém nutností. Připomínám rok 2012, kdy kvůli selhání kontrolního systému bylo pozastaveno čerpání evropských fondů. Kontrolní systém evropských dotací je náš závazek vůči Unii a nelze ho omezit národní legislativou. Duplicitou, kterou naopak odstranit lze, je veřejnosprávní kontrola žadatelů a příjemců národních dotací ze strany Ministerstva financí. Podle návrhu je tato kontrola odstraněna bez náhrady. Žadatelé a příjemci by měli být kontrolováni pouze poskytovatelem dotace.

Za druhé. Nárůst administrativní zátěže. S tímto názorem se nelze ztotožnit, protože návrh zákona stanoví manažerské a kontrolní postupy mnohem flexibilněji, než je tomu v platném zákoně o finanční kontrole. Nárůst administrativní zátěže se dá důvodně předpokládat v těch organizacích, kde není správně implementován ani platný zákon č. 320/2001 Sb., což bohužel v praxi není nic výjimečného.

Za třetí. Posílení pravomocí Ministerstva financí zřízením institutu vrchního auditu. K tomu je potřeba dodat, že navrhovaná právní úprava významně zpřesňuje a omezuje takřka bezbřehá kontrolní oprávnění, která má Ministerstvo financí dle platného zákona dnes, ať už povinností sestavovat plán kontrol, externím hodnocením kvality nebo již zmíněným zúžením auditu na poskytovatele dotací ministerstva. V této souvislosti byl při projednávání návrhu vznesen návrh, že by bylo vhodné svěřit výkon auditu do kompetence premiéra. Na rozdíl od všech ostatních námitek Senátu se však tato úvaha objevila vůbec poprvé, a to během více jak dvou let náročného projednávání této problematiky. Audit je v kompetenci premiéra pouze ve třech zemích Evropské unie, a to konkrétně v Maďarsku, Belgii a na Maltě. Pro Ministerstvo financí zůstává otázkou, kterou z těchto tří zemí je zmíněná myšlenka inspirována a proč. Jinde je audit zpravidla součástí resortu financí, což dává logiku i faktu, že ministr financí je strážcem kasy.

Na základě podrobné analýzy jsem tedy dospěl k závěru, že všechny zásadní výhrady, o které Senát opřel své zamítavé stanovisko, byly předmětem jednání v připomínkovém řízení a na Legislativní radě vlády. Výsledkem těchto dřívějších jednání bylo dosažení široké shody právě na návrhu textu tohoto zákona. Jako ministr financí jsem přesvědčen, že se jedná o kvalitní návrh, který by zásadním způsobem zlepšil podmínky pro výkon řízení a kontroly ve veřejné správě, a doporučuji Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby potvrdila souhlas s tímto tiskem a v jednom hlasování, které bude provedeno, se vypořádala se zamítnutím tohoto návrhu Senátu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře. Otevírám rozpravu. Dávám slovo jako prvnímu panu senátorovi. Prosím, máte slovo.

 

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, ctěné poslankyně, ctění poslanci, na úvod si nemohu neodpustit říci, že pan ministr financí tady neřekl nic konkrétního, jenom obecně vyvracel konkrétní připomínky, které zazněly na plénu v Senátu a na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Bohužel pan ministr v době, kdy jsme v Senátu zákon projednávali, nebyl přítomen, a to ani na plénu, ani na výboru, tím pádem jsme se žádných reakcí kromě této, kterou jsem tady slyšel od pana ministra financí, nedočkali.

Na úvod řeknu dvě základní obecné připomínky Senátu k návrhu zákona o řízení a kontrole veřejných financí a potom, protože do jisté míry mě k tomu pan ministr financí přinutil, budu muset být i konkrétní.

První obecná připomínka vychází z toho, že vláda při předložení zákona nesplnila svůj vlastní cíl, který uvádí v důvodové zprávě. V důvodové zprávě je napsáno, že návrh zákona má zjednodušit a unifikovat rozvoj současné legislativní úpravy, systému řízení kontrol veřejných financí tak, aby tento systém byl efektivní, snižoval byrokracii a umožňoval koordinaci různých systémů, to jsou ty duplicity, ověřování při ochraně vnitrostátních a zahraničních veřejných prostředků na principu jednotného auditu. To se nestalo. Já se k tomu dostanu. Co se stalo - že narostla byrokracie, nebyly odstraněny duplicity, systém se stává složitějším a přibyly další instituce, které doposud v zákoně o kontrole financí nebyly.

Druhá věc, která v zákoně je, že jsou tam faktické nedostatky, které se týkají toho, že zákon je neúplný, obsahuje i rozpory a má naprosto utopicky stanovenou účinnost. To znamená, že jsou to věci naprosto konkrétní a týkají se druhé části, které se pan ministr při svém úvodním slovu vyhnul.

A nyní konkrétně k připomínkám. Nebudu probírat všechny paragrafy, protože si myslím, že to si nezasloužíte. Ale aspoň ty hlavní proberu.

Začnu paragrafem 5, který stanovuje cíl řízení a kontroly veřejných financí. V odstavci 1 se říká, že cílem řízení a kontroly veřejných financí je zajistit, aby s veřejnými prostředky bylo nakládáno účelně, hospodárně a efektivně. Jinými slovy zákon vůbec neříká nic o tom, že by jeho cílem mělo být také to, aby s prostředky bylo nakládáno v souladu s právním řádem, přiměřeně a transparentně. Já jsem si původně myslel, že je to chyba, že není možné, abychom napsali zákon o řízení a kontrole veřejných financí, který nebude vyžadovat ve svém cíli, abychom zacházeli s veřejnými financemi v souladu s právním řádem. Není to chyba. Pokud se podíváte například na § 20 zákona - zase budu citovat, protože budu konkrétní na rozdíl od pana ministra - ten říká, že při provádění průběžné a následné řídicí ekonomické kontrole kontrolující subjekt provádí dvě věci: jednak ověřuje soulad operace s právními předpisy a za druhé ověřuje soulad operace s cílem řízení kontroly veřejných financí. Čili tady máme zákon o řízení a kontrole veřejných financí, který říká, že vlastně vůbec podle tohoto zákona není jeho cílem, aby byl kontrolován právní soulad, přiměřenost a transparentnost.

To je zásadní rozpor a zásadní odlišnost od zákona 320 o kontrole veřejných financí, kde to samozřejmě uvedeno v § 4 je. Já nechápu, jak takovýmto způsobem může někdo zákon předložit, protože kromě jiného to také může vésti k tomu, že když někdo bude postupovat podle § 5 tohoto zákona a začne kontrolovat pouze účelnost, efektivnost a hospodárnost, tak najednou zjistí, že nějaká obec porušila zákon, protože neúčelně a nehospodárně zbourala barák uprostřed návsi, neboť ho tam nechtějí, přestože ho chtěl koupit někdo, kdo v něm například chtěl zřídit hernu. Ale obec to udělala v souladu se zákonem, ale soulad se zákonem podle tohoto zákona není cílem kontrolovat. Čili naprostý nesmysl, obrovský problém, který by vznikl, pokud bychom tento zákon přijali. Znovu říkám - zásadní rozpor proti zákonu 320 o finanční kontrole.

Druhý problém se týká střetu zájmů. Také z nějakých důvodů, kterým nerozumím, panem ministrem financí - nebo možná rozumím - byl vynechán. Střet zájmu je definován v § 8 zákona, a kupodivu, přestože tady spousta lidí říká, jakým způsobem má být pro nás Evropská unie vzorem, tento střet zájmu je definován daleko úžeji, než říká evropské nařízení 966 z roku 2012. Evropské nařízení mělo být adaptováno, protože to je nařízení. My jsme ho měli adaptovat do zákona v plné šíři. Nestalo se tak. Když jsem si říkal, proč to tak bude, proč to tam je definováno úžeji, tak jsem například zjistil, že existují v této Poslanecké sněmovně někteří poslanci, kteří nejsou ve střetu zájmu podle § 8 navrhovaného zákona, ale jsou ve střetu zájmu podle nařízení Evropské unie, kdyby bylo adaptováno úplně - zajímavé. Takhle to máme v zákoně a takto je to v § 8. Opět z hlediska reakce pana ministra nula.

Třetí věc - administrace, nárůst byrokracie. To začíná v § 13. Já jsem si to nazval hodnotitel, ověřovatel, schvalovatel. Nové pojmy, dříve jsme tomu říkali příkazce operace, hlavní účetní, správce veřejného rozpočtu. Dneska máme nové pojmy. Proč bychom se neučili nové pojmy? Mimochodem v některých výkladech Ministerstva financí - protože Ministerstvo financí tento zákon začalo už vykládat a obce školit, přestože ještě není schválen - se říká, že si může obec nebo jiná veřejná instituce vydat vnitřní směrnici, ve které řekne, že například ověřovatel je hlavní účetní. To znamená, nic se vlastně neděje, akorát se vydá směrnice, ze které bude zřejmé, že současný hlavní účetní má stejné pravomoci jako nově zřizovaný ověřovatel. Takže tyhlety tři nově vzniklé a přitom staronové instituce mají nové povinnosti.

Zase nebudu zdržovat a budu se držet jenom § 16 - předběžné hodnocení výdajové operace. Když chcete na úrovni veřejné instituce, kterých je v České republice 17 000 a patří tam 6 253 obcí, vydat nějaké peníze, tak podle § 16 by to před vydáním těch peněz měl nejdříve posoudit hodnotitel. Pokud to hodnotitel nemá posuzovat, tak si ta veřejná instituce musí vnitřní směrnicí - tady je to přesně napsáno vnitřním předpisem - říci, kdy to hodnotitel posuzuje a kdy to neposuzuje, a má to ten správce toho rozpočtu udělat na základě vyhodnocení rizik. To znamená, 17 000 veřejných institucí v České republice by si podle tohoto zákona nejdříve mělo vyhodnotit ve svých organizacích to, jaká rizika jsou taková, aby ještě hodnotitel nemusel nastoupit, a jaká rizika už jsou taková, že musí nastoupit. Jinými slovy Strachoňovice u Telče nebo Praha si bude říkat hodnotitelé do 100 000, do 200 000, do 400 000, a každá instituce si to musí udělat, to vyhodnocení rizik. A já nevím, jak to bude dělat. Někoho si najme, nejlépe z Ministerstva financí, nebo co se bude dít? A teď si představte, že některá obec, protože tam je neuvolněný starosta a účetní na polovinu úvazku, nepřijme vnitřní směrnici. Když nepřijme vnitřní směrnici, tak výklad toho zákona říká, že před výdajem jakékoli koruny musí zasednout hodnotitel, který posoudí potřebu, která má být uspokojena, a údaje, které ji prokazují. Možné varianty uspokojené dané potřeby ve vztahu k cíli řízení kontroly veřejných financí.

Očekávaný výsledek a dopady. Objem peněžních prostředků, které jsou nutné

1. k pokrytí výdajů,

2. k zajištění vlastních lidských zdrojů,

3. ke splnění ostatních závazků,

e) připravenost operace a zkušenosti,

f) splnění podmínek.

To má všechno udělat hodnotitel a u každé obce, pokud nebude přijat vnitřní předpis, který říká, že to je od nějakého limitu. A ten vnitřní předpis někdo musí udělat na základě toho, že vyhodnotí rizika. Tak to dneska je, tak se nezvyšuje ta administrativa. A poté přichází ověřovatel, což je dneska hlavní účetní. Tak, přátelé, ten ověřovatel, což je v obci 500 obyvatel účetní na polovinu úvazku, musí předtím, než provede tu operaci, posoudit

a) nezbytnost operace ke splnění úkolu správce veřejného rozpočtu nebo veřejného subjektu,

b) soulad operace s právními předpisy - čili měl by to být právník,

c) soulad operace s postupy a podmínkami stanovenými pro zadávání veřejných zakázek - měl by znát zákon o zadávání veřejných zakázek,

d) soulad operace s cílem řízení a kontroly veřejných financí - to je ta efektivnost, úspornost, hospodárnost,

e) soulad operace s předpokládanými možnostmi veřejného rozpočtu po dobu trvání operace - měl by znát svůj rozpočet a vědět, jestli na to máme,

f) správné rozpočtové cítění - to chápu, to je v pořádku,

g) vyhodnocení rizik souvisejících s operací.

Prosím vás, tohle všechno má dělat účetní na polovinu úvazku u malé obce! To se od ní předpokládá podle toho zákona, že bude dělat a že to všechno zkontroluje. Jediné, co se stane, tak všichni účetní utečou poté, co se to dozvědí. Ale nemůžou dělat... To vždycky byla odpovědnost správce té operace, toho schvalovatele. Tady to je dáno tím ověřovatelem z nějakých důvodů, kterým nerozumím, které tady pan ministr nevysvětlil, akorát řekl, že to tady máme poosmé nebo podeváté, čili je potřeba to přijmout. Kdybych to já takhle dělal doma, moje žena, když jdu do hospody podvanácté, tak pořád s tím nesouhlasí, protože to není správně... Takhle to přece nemůžeme dělat, říkat, čím více to předložíme.

Takže to je, prosím vás, ta administrace a to, jak je to vlastně jednoduché, jak se nic neděje a jak to všechno bude stejné, jako to bylo, a žádné administrativní náležitosti nepřibývají.

Teď k té další části. To je hlava třetí, vrchní audit a interní audit.

1. Nikde v tom zákoně nenajdete definici interního auditu. Asi všichni vědí, co se tím myslí. Jen upozorňuji, že např. v důvodové zprávě k tomuto zákonu je interní audit definován jinak, než je mezinárodně uznávaná definice. Pokud chcete zjistit, co je myšleno interním auditem v tom zákoně a pořádně ho čtete, tak zjistíte, že to není ani ten interní audit, který je definován v důvodové zprávě, ale je to něco na pomezí interního auditu a veřejnosprávní kontroly, tzn. úplně je to postavené na hlavu, protože interní audit je vlastně kontrolou řídicích a kontrolních procesů a je to vlastně poradenská služba a nikoli služba, která by měla být ryze kontrolní, jak je to v některých případech stavěno. Čili to je prvně k tomu, že v tom zákoně chybí, co je myšleno interním auditem, a ani tu není žádný odkaz na nějakou jinou definici někde kolem. Má to smysl, přijímat takový zákon, kde tohle není napsáno, kde to není mezi základními pojmy?

A teď k tomu, co se zřizuje v rámci auditu. Zřizuje se vrchní audit. Vrchní audit má pod sebou ministr financí, bude to nějaký odbor na Ministerstvu financí, který bude chodit, ten vrchní audit, zkoumat, jak fungují řídicí a kontrolní procesy, na všechna ostatní ministerstva a bude posuzovat, jestli tam má mít ministr životního prostředí třeba tolik a tolik oddělení, tolik a tolik odborů apod., protože on má kontrolovat ten systém, že? A bude to hlásit ministru financí, že podle něho to systémové nastavení není dobře. Kromě toho, že ten vrchní audit vysílaný ministrem financí na všechna ministerstva bude tím pádem mít přesný přehled, co kde jak funguje a co se kde děje, tak všechna ministerstva mají svůj interní audit. Tak já předpokládám, že vrchní audit Ministerstva financí bude kontrolovat i interní audit ministra financí. To je bezvadné, že? Jedno ministerstvo bude mít pod sebou vrchní audit a ještě zároveň interní audit. Takže já nevím, jak to ten ministr financí bude potom dělat, když jeho vrchní audit mu bude říkat, že jeho interní audit nefunguje.

A aby toho nebylo málo, tak potom se ještě paragrafem 36 zřizují výbory interního auditu. To znamená, protože se může stát, že ministr financí přesto, že má k dispozici vrchní audit a interní audit, pořád neví, jestli to je všechno v pořádku, tak si bude ještě jmenovat na základě statusu, který stanoví vláda, výbor interního auditu, který bude složený z nějaké rady moudrých - protože tam nejsou stanoveny žádné požadavky na ty lidi. To může být vyučený člověk, to může být vysokoškolák v oblasti technických věd, to může být humanista, bude prostě výborem interního auditu, který údajně bude tomu ministrovi říkat, jak mu funguje ten interní audit, resp. jak mu funguje ten odbor, a když ten pan ministr nebude vědět, jestli má pravdu vedoucí odboru nebo ten interní audit, tak že se bude ptát toho výboru interního auditu, který předtím sám jmenuje a kde nemusejí být odborníci, protože v tom zákoně nikde není napsáno, že to mají být odborníci. Tak to je a takhle to tam vypadá, protože vrchní audit...

A pak abychom věděli, co ten vrchní audit má kontrolovat, tak je to v tom § 3, a ty další audity, interní, tak je to v tom § 21 odst. 3 napsáno, a kromě jiného je tam napsáno, poslouchejte dobře, d) že Ministerstvo financí vrchním auditem ověřuje účinnost řízení rizik v oblasti informačních technologií. Jinak jsou tam obecné věci, akorát speciálně se zkoumají informační technologie. Účinnost řízení rizik v oblasti personální práce se nezkoumá, účinnost řízení rizik v oblasti, já nevím, jiné práce se nezkoumá, ale v oblasti informačních technologií se zkoumá. Prý to tam zůstalo z dřívějška.

Takže takhle perfektně je ten zákon připraven a takhle to vypadá. To přece není normální. To přece není možné, abychom tímto způsobem přijímali zákony takhle nekvalitní, takhle nepřipravené, takhle zahlcující dalšími byrokratickými povinnostmi veřejné instituce, kterých je, jak jsem říkal, 17 000.

Další věc, kterou tady mám, je potom účinnost. Tu pan ministr asi schválně vůbec nezmínil. Účinnost toho zákona je plánována od 1. 1. 2018. Ten zákon zcela mění strukturu auditování organizací. Zavádí tzv. instituci auditu, která musí mít minimálně dva členy, a vůbec neříká, co se bude dít s těmi organizacemi, které mají třeba jednoho auditora. A teď všechny ty organizace, pokud by se tím zákonem měly řídit, si samozřejmě musí provést analýzy. Teď máme září. Nevím, kdy pan prezident ten zákon podepíše, ale vy si fakt myslíte, že je možné, aby velká města, krajské úřady, vysoké školy, zdravotní pojišťovny začaly fungovat podle tohoto zákona od 1. 1. 2018? To je přece naprostý nesmysl!

Mimochodem i v Poslanecké sněmovně jste navrhovali posunutí termínu na 1. 1. 2019. Nestalo se tak, Ministerstvo financí z pro mě nepochopitelných důvodů s tím nesouhlasilo. Potom by mohlo argumentovat, že všechny ty věci, které jsem říkal, ještě nějak opravíme. Ale nic takového se nestalo. A pustit to v této podobě není možné, protože to bude nefunkční. Jestli chceme, aby vešla v účinnost věc, která bude nefunkční, protože není možné to vůbec připravit, tak samozřejmě to udělat můžeme.

Takže to jsou takové první - strašně moc jsem toho vynechal - první připomínky.

Teď úplně na závěr, jak naléhavá je ta prosba, nebo názor Senátu. My jsme opravdu tomu zákonu věnovali hodně času. Mluvili jsme se zástupci obcí, se zástupci krajských úřadů, se zástupci ministerstva, se zástupci dalších veřejných institucí, se zástupci odborníků. A výsledek byl jednoznačný: v této podobě není správné a není možné zákon přijímat. A při hlasování v Senátu ze 71 hlasujících 60 senátorů hlasovalo pro zamítnutí toho zákona. Ze 24 hlasujících ČSSD bylo 20 pro. Ze 14 hlasujících za KDU-ČSL bylo 13 pro. Devět pro bylo z devíti hlasujících ze STAN. Osm pro z devíti za ODS. Tři pro ze šesti za ANO. A sedm pro z devíti nezařazených. To znamená jednoznačná podpora napříč politickým spektrem, abychom ten zákon zamítli, abychom ho připravili pořádně a abychom nedělali věci pro věci.

Já vás tedy prosím, abyste potvrdili názor Senátu, abyste souhlasili s tím, aby tento zákon byl zamítnut, a abychom ušetřili naše veřejné instituce dalších byrokratických povinností a dalších věcí, které nepovedou k lepšímu nakládání s veřejnými financemi, znejistí nakládání s veřejnými financemi a způsobí chaos při řízení a kontrole veřejných financí.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane senátore. A teď bych se chtěl upřímně omluvit pánům zpravodajům, protože mi naskočila faktická poznámka, tak jsem chtěl urychlit rozpravu. A vy jste samozřejmě měli právo vystoupit před rozpravou. Jestli je to možné napravit, tak za garanční výbor pan poslanec Koníček. Nemá zájem vystoupit. Dále je to pan poslanec Laudát za rozpočtový výbor. Toho také nevidím. A pan poslanec Klán jako zpravodaj. A poté bych dal prostor faktické poznámce pana ministra. Nebo, jestli chce... (Domluva s poslancem Klánem.) Takže děkuji, pane zpravodaji, ještě jednou se omlouvám.

Takže s faktickou poznámkou pan ministr Pilný. A svítí mi faktická poznámka paní poslankyně Zelienkové. Ptám se, jestli to platí. Ano. Takže prosím, pane ministře.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající, a děkuji také panu zpravodaji. Opravdu je to jenom faktická poznámka a opravdu nechci zdražovat. Jen pár připomínek.

Dávat do zákonů, že předmět zákona má být v souladu se zákonem, mně připadá opravdu zbytečné. Velmi oceňuji to, a ve svém prvním vystoupení v Senátu jsem také říkal, že jsem příznivcem toho, aby Senát byl zachován, protože v celé řadě případů opravuje věci, které přicházejí z Poslanecké sněmovny, a smysl to dává. Ovšem v této souvislosti musím konstatovat, a už jsem to tady říkal, že tomu zákonu předcházelo komplikované připomínkové řízení s Legislativní radou vlády. Že bylo projednáváno v Poslanecké sněmovně ve třech výborech a že garanční výbor Senátu, který má k tomu hodně co říci, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, doporučil schválení tohoto zákona. Takže tomu zákonu byla věnována velká pozornost. Nechci podceňovat expertizu pana senátora, ale na druhou stranu se tím zabývaly desítky lidí, kteří řešili desítky připomínek.

K té administrativní zátěži. Ono to vyplývá z toho, co už jsem také říkal, že ten zákon číslo 320 není v řadě institucí a obcí implementován. Na mě to působí dojmem kdo chce psa bíti, ten si vždycky nějakou hůl najde. A zájem o nový zákon o řízení a kontrole veřejných financí tady prostě není. Je potřeba tu netransparentnost, zastaralost toho zákona nadále udržovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře. Vypořádáme se tedy s faktickými. Paní poslankyně Zelienková, poté pan předseda Stanjura. S faktickou se přihlásil pan senátor a pak by přišel na řadu pan zpravodaj. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Kristýna Zelienková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla jenom v krátkosti. Ministerstvo financí předložilo zákon, který vůbec neřeší problém nekoordinovaných auditorů a kontrol, které zatěžují příjemce dotace i obce. I nadále tak bude chodit kontrola za kontrolou, audit za auditem a pokaždé bude jiný závěr. Důvodová zpráva k zákonu slibuje zjednodušení kontrol, ale při bližším porovnání vůbec žádná oproti současnému stavu nezmizí. Počet kontrol je pořád stejný.

Další nepravdivou informací ze strany předkladatele je, že se zákonem bude transponovat evropská směrnice o rozpočtových rámcích. I toto je nepravda. Tato směrnice požaduje nezávislý audit NKÚ. A toto tam v tom zákoně vůbec neřeší. Směrnice také požaduje vnitřní kontrolní systém, který máme už od vstupu do Evropské unie. Bez něho bychom do Evropské unie vůbec nemohli vstoupit. Takže ani tento požadavek zákon neřeší.

V zákoně je mnoho dalších vad, které jsou neodstranitelné, a bohužel při porovnání se současným zákonem se stav kontrol vůbec nezjednodušuje. Naopak, bude ještě víc nepřehledný. I proto budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Stanjura, poté pan senátor Vystrčil. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Hezké odpoledne. Pan ministr financí se s názory, fakty, argumenty pana senátora nijak nevypořádal, kromě toho, že nám řekl: pracovalo na tom mnoho lidí. No ale výsledek je špatný! Je jedno, kolik lidí na tom pracovalo. Pan ministr Pilný ještě jako poslanec velmi často od tohoto místa volal po tom, abychom nepřijímali zbytečné zákony, které přinášejí další byrokracii. A já jsem předpokládal, a teď vidím, že naivně, že takhle bude postupovat i v ministerské funkci. A vždycky říkám, když přijde nový ministr, tak jsou dvě možnosti. Buď začne ministerstvo poslouchat ministra, nebo si ministerstvo osedlá toho ministra a ten pak tlumočí názory úřednictva. Bohužel, v tomto případě, pane ministře, si vás to ministerstvo osedlalo. Zkuste mi říct, úplně vážně, mně, panu senátorovi, nám ostatním, jak to bude od 1. ledna 2018 fungovat. Zkuste to říct těm starostům, že mají možná, když to vyjde v půlce září, do konce září, změnit systém interního auditu. Už to říkala paní poslankyně. Vůbec to není implementace té směrnice. Kdyby to bylo, jak je to v té důvodové zprávě, tak by ten zákon byl dobrý. Jenže důvodová zpráva je taková pohádka pro ty, kteří nečtou paragrafy.

V čem je zjednodušení systému, jak tvrdí důvodová zpráva? V ničem. Opak je pravdou. V čem implementujeme evropskou směrnici? V ničem. Opak je pravdou. Nevěřte těm úředníkům tolik, pane ministře, zkuste si to přečíst i vy, ty paragrafy. Bohužel jste jim naběhl a tady jste řekl: pane senátore, nevím, jak jste na to přišel, ale tolik lidí na tom pracovalo, tak poctivě, v tom připomínkovém řízení, tři výbory, jeden výbor. Je úplně jedno, co říkal výbor Senátu. Senát jako komora Parlamentu to poměrně jednoznačně odmítl. Místo abychom slyšeli argumenty, které by vyvracely názor Senátu, tak jenom slyšíme opakovaně: vždyť už na tom bylo tolik práce. Ale je to špatně.

Takže mnohem lepší bude, když zůstane platit stávající zákon, který potřebuje opravit a změnit, to já s tím souhlasím. Ale ne takhle, úplně špatně. Jenom proto, že je před volbami a pan ministr chce mít čárku, že to zvládl. A podívejte se do svého volebního programu, i když nekandidujete! Vždyť tam slibujete méně byrokracie! Já se tomu směju samozřejmě po těch čtyřech letech. Ale tady máte další důkaz, že se smějeme oprávněně, když slibujete snížení byrokracie.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane předsedo. Nyní s faktickou poznámkou pan senátor, poté pan poslanec Martin Novotný.

 

Senátor Miloš Vystrčil: Děkuji. Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já tady musím důrazně, protože to zaznívá opakovaně, vystoupit proti jedné věci a tou je mlžení Ministerstva financí, které začíná větou: Přece je jasné, že se musí dodržovat zákony. To je přece nesmysl, to psát do nějakého zákona. Tak to není a tak jsem to neříkal. Ten problém je v tom, že v § 5 je definován cíl řízení a kontroly veřejných financí. A v popisu toho cíle je napsáno, že se má zajistit účelnost, hospodárnost a efektivnost, a není tam zapsáno, že se má zajišťovat také soulad s právními předpisy, transparentnost a přiměřenost, což je rozdíl oproti zákonu o finanční kontrole 320 paragraf 4, kde je napsáno, že je potřeba zajistit, resp. prověřit dodržování právních předpisů, ochranu veřejných prostředků proti rizikům, včasné a spolehlivé informování vedoucích orgánů a hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy.

Čili to je logické. To je definice cíle. To není zpochybňování toho, že když něco není v tomto zákoně, že se nemá dodržovat zákon. To je prostě zásadní nedorozumění. Respektive já nevěřím, že to je nedorozumění. Já si myslím, že to je úmyslné mlžení a zakrývání pravého stavu věcí.

A druhá věc, kterou jsem zapomněl říci. Já jsem přesvědčený, že tento zákon, pokud bude přijat, staví pozici ministra financí už málem nad pozici premiéra z hlediska možnosti kontroly veřejných financí a schopností prověřovat, co, kdy, kde a proč.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane senátore. Nyní pan poslanec Martin Novotný se svou faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Fiedler a pan předseda Kalousek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové, potenciální důsledky ve zvýšení byrokracie v případě přijetí tohoto zákona tady poměrně rozsáhle a komplexně popsal pan kolega senátor Vystrčil. Já jsem přesto přesvědčen, že to jádro, v uvozovkách ten ďábel je skrytý ještě v jiném detailu, a to ve formulacích, které jsou pro mě jenom dalším příkladem postupného procesu omezování role samospráv a volených orgánů v naší zemi. Já jsem se několikrát ptal zástupců Ministerstva financí, co znamenají věty, že v rámci kontrolního mechanismu se bude posuzovat např. potřeba, která má být uspokojena, a údaje, které ji prokazují. To je takový ten typický úřednický pohled na svět.

Kolegové, co je veřejná potřeba a jaké údaje ji prokazují, je předmětem politického sporu. O ničem jiném politika není než o tom, že máme různé názory na to, na co je potřebné dělat veřejné výdaje. A udělat z toho objektivní kontrolní mechanismus, kdy nějaká osoba, dokonce jiná než zvolený politik, bude něco takového posuzovat před uskutečněním výdajové operace, je po mém soudu další zásadní omezení ústavního práva samosprávy v naší zemi. Takových větiček, jako např. že se posuzuje nezbytnost operace ke splnění úkolu správce veřejného rozpočtu... Obec není orgánem zřizovaným nějakým ministerstvem, které by mělo předem v nějaké zřizovací listině určeno, k čemu slouží, jaké úkoly má plnit. O tom je politický spor, o tom je ta politická kampaň, kterou teď budete realizovat, která se realizuje před každými komunálními volbami, a nikdy (předsedající upozorňuje na čas) to nemůže být objektivizováno. Zástupci Ministerstva financí mě nikdy v tomto neuspokojili, vždycky jenom říkali: do toho se nebudeme plést. Já jsem přesvědčen, že budou.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Tak. Děkuji. Pan poslanec Fiedler se svou faktickou poznámkou. Pan předseda Kalousek svoji faktickou poznámku stáhl a následovat bude s faktickou poznámkou pan poslanec Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Pane předsedající, vy jste dneska časově benevolence sama, tak uvidíme, jak to bude v mém případě, ale já se budu snažit dodržet čas.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: To budete hodný.

 

Poslanec Karel Fiedler: Kolegové se vyjádřili k odborné části, nebo k odbornému obsahu zákona. Já děkuji panu zástupci Senátu, panu Vystrčilovi, za informace, které nám tady komplexně a velmi dobře, myslím, sdělil. Já se budu věnovat časové posloupnosti tohoto zákona. Už když jsme projednávali tento sněmovní tisk, tak jsem si toho všiml.

Takže teď se, kolegové, podívejme, jaké jsou důsledky toho, jak pracovala vláda a ministerstvo. Čtu z důvodové zprávy: Částečně transponovaná směrnice EU ze dne 8. listopadu 2011. První datum. Druhé datum: 27. ledna 2014 bylo zasláno České republice formální upozornění na nedodržení termínu této transpozice. Ministerstvo financí jakožto gestor tohoto zákona je povinno předložit návrh právní úpravy v co nejbližší době. To byl leden 2014. Ejhle, v prosinci 2016 nám to doputovalo do Poslanecké sněmovny. Skoro po třech letech. Takhle pracuje Ministerstvo financí. No a potom jsme byli svědky té klasiky - tlačí nás termín, musíme to přijmout, rychle, první čtení březen 2017, druhé čtení červen 2017, třetí čtení myslím červenec 2017. Rychle za sebou. A důsledky tohoto - jak bylo častokrát rádo říkáno - paskvilu tady máme na stole. To jen takové časové shrnutí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji za vzorné dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Votava. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já bych tady nekamenoval pana ministra Pilného jako někteří. On k tomu přišel v podstatě už poté, co tento zákon byl tady a projednával se ve Sněmovně. Nechci říct, že k tomu přišel jako slepý k houslím, to asi ne. Já mu nedělám advokáta, to vůbec ne, ale je poctivé to říci. On hájí stanovisko Ministerstva financí. Já to chápu.

Já jsem původně také hlasoval pro přijetí tohoto zákona. Nicméně poté, co se začal projednávat v Senátu - a myslím si, že v Senátu byla opravdu široká diskuse -, jsem se sešel i s řadou odborníků, kteří se v této oblasti pohybují - já se přiznám, že se v ní tak úplně nepohybuji - a nabyl jsem dojmu, že opravdu tento - a je to moje stanovisko - zákon asi není opravdu to pravé ořechové. Tím chci říci, že nebudu aktivně proti zamítnutí tohoto zákona. Myslím si, že by to opravdu - a teď mám na mysli obce, a mluvil jsem i s řadou starostů - že by jim to přidělalo poměrně velké problémy, zvláště když účinnost má být od 1. 1. 2018. I to jsem vzal v úvahu a zvážil svůj postoj. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou pan poslanec Marek Benda? Ano. Tak ještě chviličku, pane zpravodaji. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážený pane senátore, vážené dámy, vážení pánové, já budu také poměrně stručný. Ale také se mně dostala v posledních čtrnácti dnech do ruky řada podkladů, které poukazují na problematičnost tohoto zákona. Ještě kromě toho, co bylo již řečeno o malých obcích a těch malých subjektech, tak jenom upozorňuji - a zase to nekladu nikomu za vinu, on je to takový jakoby přirozený úřednický pokus, že dochází k mimořádnému posílení Ministerstva financí na úkor všech ostatních vládních úřadů včetně Úřadu vlády. Prostě najednou se Ministerstvo financí stává vrchním auditorem nad všemi ostatními a tím jediným, kdo bude rozhodovat o správnosti či nesprávnosti. Já to pokládám za velmi nebezpečné. Už dnes jsme v situaci, že ministr financí je jakoby stojící někde úplně mimo ostatní ministry, a teď nezáleží na tom, jak silně. I když jsme teď v několika vládách zažili, že to byl problém, protože byli extrémně silní ministři financí. Ale nezáleží jenom na tom, jak je silný ministr financí, ale že se fakticky dostal do pozice, kdy pro ostatní je nejenom určovatelem peněz, a není jím vláda jako celek, není jím premiér, ale je jím právě ministr financí, ale má se dostat tímto zákonem relativně jakoby nevinným i do pozice toho, kdo bude určovat, kdo je správně či nesprávně utratil. Já to pokládám docela za nebezpečné i z hlediska jakoby obecné teorie vládnutí a dělby moci uvnitř té vlády. A myslím si, že i nad tímhle by bylo potřeba se před přijetím zákona o řízení a kontrole veřejných financí ještě zamyslet.

Proto také doporučuji, abychom návrh zákona neschválili a nechali ho na příští volební období.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Výborně. Naprosto přesné dvě minuty. Já vám děkuji, pane poslanče. A s faktickou poznámkou pan předseda Miroslav Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Omlouvám se. Už jsem se přihlásil, když tuhle kompetenci zmínil pan senátor Vystrčil, a pak jsem to stáhl. Teď když to rozvedl pan poslanec Benda, tak přece jenom k tomu poznámku učiniti chci. Souhlasím s 95 procenty toho, co tady řekl pan senátor, a také nechci, aby byl tento zákon schválen. Ale co se týče kompetence Ministerstva financí, co se týče centrálního auditu, tak s tím prostě, kolegové, nic neuděláme.

Do roku 2012 tady byla přenesená působnost, kdy ministerstvo mělo pouze metodiku a auditní výkon byl u jednotlivých programů, ať už u hejtmanů, nebo na ministerstvech. Jasný požadavek Evropské komise, že se to musí zcentralizovat na Ministerstvu financí, byl jednou z pěti podmínek, aby se obnovilo čerpání. Ono to má svoji logiku, protože Ministerstvo financí jako jediné nečerpá, není správcem žádného operačního programu. Já jsem z toho tenkrát taky neměl radost a bylo zřejmé, že za normální situace by toto posílení moci Ministerstva financí v žádné koaliční vládě neprošlo, ale zdůrazňuji, že to byl jasný požadavek a nedalo se nic dělat a všichni koaliční partneři s velkou nechutí mi tu kompetenci odevzdali. Těžko si umím představit, jak do té doby, dokud budeme čerpat z jakýchkoli operačních programů, to bude jinak. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Pakliže není žádná faktická poznámka, s přednostním právem pan zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové, vážený pane senátore. Úsměvné je, že jsem měl mluvit úplně na začátku. Mluvím zřejmě úplně na konci. Ale to mi nijak nevadí, protože jsem alespoň mohl vyslechnout různé faktické poznámky a zejména vystoupení pana senátora.

Teď úplně nevím, jak začít. Začnu tím, že pozměňovací návrhy, které jsem předkládal tady v Poslanecké sněmovně, když se tento zákon projednával, tak nebyl schválen ani jeden. Ani jeden! Musím se ptát, proč nebyl schválen ani jeden. Například jsem navrhoval právě v § 47 účinnost, mám tady ty pozměňovací návrhy (ukazuje papíry v ruce), aby se to datum změnilo na 1. ledna 2019. A vy se tady tomu dneska divíte jak divizny, že to přijde, že prostě najednou ani nevíte, o co šlo. Mám to tady. A dokonce jsem tady četl to odůvodnění a přečtu si ho tady znova, abyste věděli, protože já jsem si ten zákon přečetl na rozdíl asi... nevím, jestli pan ministr si ho přečetl, protože když vidím, že tady furt v něčem listuje, tak nevím, jestli ten zákon alespoň trošičku nastudoval, jestli opravdu ho nemají v moci úředníci, což by mi přišlo velice líto, protože on by si je měl nějakým způsobem trošku rovnat, jak tady říkal pan předseda Stanjura.

Takže přečtu tady to odůvodnění, kterým jsem navrhoval právě změnu účinnosti.

Zákon zásadním způsobem mění požadavky na kontrolní systémy ve veřejné správě, které byly vytvářeny 15 let od účinnosti předchozího zákona. Nejenom že mění terminologii, ale zavádí i nové prvky, například role ověřovatele a hodnotitele. K zákonu má být vydáno několik prováděcích vyhlášek. Ministerstvo financí v důvodové zprávě § 4 tvrdí, že připraví vysvětlovací kampaň ve formě metodických pomůcek a vzorových směrnic. Je proto nutný čas, aby se orgány veřejné správy seznámily se všemi prováděcími předpisy a metodickými pokyny a potom začaly svůj dosavadní kontrolní systém měnit od základu.

Kromě toho je v návrhu zákona mnoho problémů. Například nejasné ustanovení o procesu interního auditu prováděném zřizovateli v podřízených organizacích, kvalifikační předpisy a zkoušky interních auditorů, vytvoření výboru pro audit, aniž by zákon cokoli stanovil o jejich činnosti, což je podle mě úplně tristní. Lze očekávat, že při tvorbě metodických pokynů Ministerstvo financí aspoň část problémů vyjasní, případně bude čas na vydání novely zákona. Ale to je prostě úplně scestné, protože když vím, že zákon se připravoval docela dlouho, jestli se nepletu, už od roku 2014 - máme rok 2017.

Když se dělalo připomínkové řízení, tak vám tady přesně přečtu, co v něm bylo, protože já jsem to dával už tehdy do souvislosti s registrem smluv, protože to je kontrola ex post, a tento zákon o řízení a kontrole veřejných financí je kontrola ex ante, tedy dopředu, a ta nám chybí. Jenže Ministerstvo financí z toho udělalo prostě úplný paskvil. Upozorňuji na to, že Ministerstvo financí se v novém zákoně vzdává oprávnění kontroly u příjemců dotací od různých ministerstev, takže by například nemohlo zkontrolovat dotace na sport poskytnuté tělovýchovným spolkům. To je, dámy a pánové, také nutné zdůraznit.

V aplikaci zákona nepomůže ani důvodová zpráva, která na několika místech není v souladu s textem návrhu zákona, mimo jiné odkazuje na neexistující § 51 návrhu zákona nebo na zákon o elektronickém podpisu. Spolu s problematickým textem návrhu zákona, jeho technickými i gramatickými chybami, jak je dále uvedeno, svědčí o nedbalé přípravě. Jak už jsem říkal, snažil jsem se dokonce i ty gramatické chyby napravovat, ale neprošlo tady vůbec nic, což mi přijde tristní. Z tohoto důvodu jsem se zdržel hlasování, protože jak chcete, když ten zákon vyjde ve Sbírce zákonů teď na podzim, jak chcete, aby 1. 1. 2018 podle toho probíhaly kontroly? Vždyť se to nedá stihnout. Nevím, jestli pan ministr financí byl někdy na obci, nebo se tam byl aspoň podívat, vždyť to se prostě nedá stihnout. To je úplně paradox. A když se podíváme na ty různé kontroly, duplicity, triplicity, tak je zajímavé, a už jsem to tady také jednou říkal, že my se snad ukontrolujeme k smrti úplně vším. To jsou samé kontroly ex post, pořád po ukončení daného procesu. Ale kontrola ex ante, což je právě tato kontrola, tento zákon, tak ta nám chybí. Ale on nám chybí už mnoho let, řeknu 15 let. Nám to prostě chybí. A my jsme pak čekali na evropské nařízení, které tam má být implementováno, a nakonec tam implementováno de facto není.

Takže já už nevím, co si mám o tom všem myslet. Podle mého názoru, ale nejenom podle mého názoru, protože jsem tady slyšel i názory od kolegyň a kolegů, tak to prostě nejde stihnout do 1. 1. 2018.

A ejhle, najednou se tady začíná šuškat, že by ten zákon nemusel vůbec projít. Já se tomu nedivím. Já se tomu opravdu nedivím, protože pokud neprošel ani jeden můj pozměňovací návrh, který alespoň částečně ty chyby napravoval, tak to neprojde vůbec. Ale mě paradoxně zajímá, proč jste pro to nehlasovali, když jsme tady dávali ty argumenty na stůl. Podle mě je to prostě celé paskvil. I když ten zákon je samozřejmě potřebný a je nutný, protože pokud ty zdroje budeme hned na začátku alokovat špatně, tak ty kontroly, které jsou ex post na konci, nám nijak nepomůžou, protože buď pak ty peníze jenom vrátíme, anebo to nějak zaplatíme, nebo já nevím, jestli někdo půjde do vězení za nějaké věci.

Tento zákon je opravdu nutné míti schválen, ale ne v této podobě. Já bych to nazval, že je to takové nějaké nedochůdče. Je to něco nedodělaného. Je to uděláno ne ani narychlo, ale spíš jako nějakým způsobem je to odfláknuto. Prostě nikdo to moc nečetl. Sice připomínkové řízení bylo. Pak jsme se na to celé vykašlali. A pak ejhle, blíží se konec volebního období, a honem, honem, musíme to rychle schválit tak, aby prošlo, nedej bože, kdyby na nás Evropská unie zase začala něco tahat, kdybychom řekli, že Česká republika neschválila nařízení Evropské unie. No co by se potom stalo? Takových zákonů už je tady taky několik. Toho jsem si za tohle volební období všiml. Vždycky, když jsme nevěděli, co s tím zákonem dělat, tak jsme tam napasovali nějakou směrnici, nebo jsme tam napasovali úmluvu, anebo nařízení, tak abychom to tady mohli tlačit co nejrychleji, tedy vládní koalice, ale bez nějakého rozmyslu, a dokonce dopadu do společnosti, resp. na veřejnou správu jako celek. To to nikomu na tom Ministerstvu financí nedošlo? Obávám se, že to opravdu nedošlo.

Nyní se tady ještě podívám. (Opět ukazuje papíry ve své ruce.) Když se ten zákon nějakým způsobem vyvíjel v připomínkovém řízení, říkal jsem tady někdy v roce 2015, když se projednával registr smluv, že nám chybí právě ta kontrola ex ante. V tom srovnání registr smluv je vlastně kontrola ex post, kontrola veřejných financí je kontrola ex ante, tedy musíme mít dopředu jistotu, že nakládání s veřejnými zdroji odpovídá principům hospodárnosti, účinnosti a zejména účelnosti. Tenkrát to byl § 6. Dneska je to § 5.

Takže tam došlo k nějaké změně, ale když to v roce 2015 bylo v mezirezortním připomínkovém řízení, tak § 6 odst. 1 zněl: "Cílem vnitřního řízení a kontroly je chránit veřejné prostředky a zajistit, aby s nimi bylo nakládáno účelně, hospodárně a efektivně." V zákoně se dále psalo v té době: "Správce veřejného rozpočtu, veřejný subjekt a příjemce veřejné finanční podpory jsou povinni předcházet jednání v rozporu s cílem vnitřního řízení a kontroly.". V § 16 odst. 1 se psalo: "Předběžné hodnocení podle odstavce 1 zahrnuje posouzení: a) podle potřeby, která má být uspokojena, a údajů, které ji prokazují; b) možných variant uspokojení dané potřeby ve vztahu k cíli řízení a kontroly veřejných financí; c) očekávaných výsledků a dopadů.

Tady si, dámy a pánové, všimněte, že předběžné hodnocení, čili analýza právě ex ante neboli předběžná kontrola, či také nazýváno audit ex ante, prověřuje vazbu na potřebu. Potřebou se v tomto případě rozumí uspokojení společenské poptávky, která má být uspokojena ve veřejném zájmu. Je tedy prověřována v kritériu účelnosti.

Já nevím, co se na Ministerstvu financí stalo, že z toho vznikl takovýto paskvil, který je teď tady zamítnut Senátem, a já se tomu nedivím, protože ti starostové z toho musí být vyděšeni. Když jsem také jednal se starosty, tak mě prosili, abychom ten zákon vůbec nepřijímali, protože ne že by narostla byrokracie - to slovo byrokracie je trošičku jako byro, jako úřad - ale naroste neúměrně papírování. Těch papírů bude tolik, že starosta bude natolik zahlcen, že mám obavu, že starostu nebude chtít už vůbec nikdo dělat. Jenom proto, že se to tímhle pádem ztíží. A ten zákon to opravdu bude ztěžovat! Říkám, já nemám problém s tou analýzou nebo nějakým způsobem kontrolou ex ante, ale udělejme to, prosím vás, pořádně. A Ministerstvo financí to podle mého názoru úplně odfláklo!

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Vilímec, po něm pan poslanec... (Posl. Vilímec mění svou přihlášku na řádnou.) Řádně. Tak nejprve pan poslanec Novotný, po něm řádně pan poslanec Vilímec.

 

Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové, já zkusím co nejlidovějším jazykem. Sedí tady spousta starostů ať už současných, nebo bývalých. Ti z nás, kteří to dělali, tak jsme měli nějaké ekonomické odbory nebo finanční, podle toho, jak se to na jaké obci jmenuje. Je to hodně feminizované většinou, těžko se tam shání nějaký chlap, aby tam pracoval za ty peníze. A teď si představte, že ty ženské, v tom nejlepším slova smyslu, dělají ty příkazce operace a závěrečné schvalovatele. Schvalovatele akcí, které rozhodla rada obce nebo zastupitelstvo podle různých úrovní a objemů rozpočtového výdaje. A tito ověřovatelé v tuto chvíli mají posoudit nezbytnost operace ke splnění úkolu správce veřejného rozpočtu nebo veřejného subjektu. Jak to budou dělat? Tak si dají před sebe programové prohlášení rady té obce, města, kde politické strany říkají, že ten chodník je potřeba spravit. A co když si tam dají ještě třeba vyjádření opozičního subjektu, který říká, že to je ten nejhloupější možný výdaj a že je potřeba dělat úplně něco jiného?

Já si nedovedu představit, jak to ty dámy z účtárny, zrovna tenhle paragraf, budou naplňovat. Bude to buď naprosto formální, anebo toho někdo zneužije a udělá z toho velkou politickou hru. Jednoduchý příklad ze života. Intenzivně si představuji svoji bývalou vedoucí ekonomického odboru, jak posuzuje, jestli rozhodnutí rady města v té či oné věci, třeba ve stomilionové investici té či oné, je v souladu s tím, co má dělat obec, a přestože jí opozice říká, že to je naprosto špatně a že je zločin to udělat, a koalice říká, že to je správné. Toto my teď po ní chceme, po těchto lidech! Je to absolutní popření logiky fungování samosprávy. Lidé z Ministerstva financí říkají: ale to přeci oni nebudou dělat. Ale ta větička v tom zákoně říká, že to mají dělat. Máme tu větičku brát vážně, nebo ona tam není? Nebo máme brát vážně to ujištění zástupců Ministerstva financí, že oni to budou posuzovat jenom formálně? Já tomu prostě nevěřím, a proto pro to nemůžu hlasovat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi. A ještě pan ministr s faktickou poznámkou. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, tento zákon byl projednáván dlouhou dobu v Legislativní radě vlády, byly tam desítky připomínek. Předpokládám, nebo jsem si jist, že celá řada připomínek, které jsou tady teď vznášeny, když nám to vrátil Senát, byla prostě projednána. Byla projednávána odborníky, byla projednána ve třech výborech Poslanecké sněmovny, byla projednána ve výboru Senátu. Mně je velice líto, že teprve když nám to vrátil Senát, tak se k těm připomínkám znova vracíme. Legislativní rada vlády tady není. Připomínky, které byly vyjádřeny, byly jich desítky, tady bychom museli znova projednávat.

Já jako ministr financí cítím plnou odpovědnost za ten zákon, protože jsem ve funkci. Nezáleží na tom, jestli jsem byl jeho autorem, nebo jestli jsem byl - což jsem nebyl - při projednávání ve výborech, protože ministr financí nejsem (jsem nebyl?), ale cítím za něj odpovědnost, a pokud Poslanecká sněmovna teď po mnoha měsících se dopracovala k tomu, že ten zákon má zásadní vady, tak nemá smysl, abychom se vraceli k nějakým připomínkám, které už byly Legislativní radou vlády dávno vyvráceny. Pokud prostě v Poslanecké sněmovně není konsenzus na to, abychom ten zákon, který byl velmi podrobně projednáván, přijali, tak nemá smysl, abychom se tady utápěli v detailech. Pojďme tedy hlasovat a další Sněmovna nebo další vláda přinese devátý pokus tento zákon změnit, protože ta nutnost tady opravdu je.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec Vilímec s řádnou přihláškou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, já to nebudu nijak prodlužovat. Přečetl jsem si podrobnou diskuzi v Senátu, která byla k tomuto zákonu a i ke změnovému zákonu. Senát se skutečně podrobně zabýval na plénu návrhy těchto zákonů. Musím říci, že zde v Poslanecké sněmovně, a to prostě musím konstatovat, těmto zákonům minimálně na plénu nebyla věnována taková politická a věcná pozornost, jakou by si zřejmě zasloužily. Samozřejmě projednávalo se to ve výborech, ale na plénu ta diskuze nebyla až tak výrazná.

Já jsem se osobně setkal s několika pracovními verzemi této předlohy jako předseda finanční komise Svazu měst a obcí a seznamoval jsem se, tak jak byly připomínkovány z pohledu Svazu měst a obcí, teď tedy se budu spíš na to dívat z pohledu komunální sféry. Ač je namístě konstatovat, a to tady řečeno nebylo, že poslední vládní verze - a ono vládních verzí bylo několik - předložená do Poslanecké sněmovny je určitě z pohledu obcí přijatelnější než ty verze původní, tak mnohé věci tohoto návrhu, a tady to bylo vzpomenuto, určitě budou činit, pokud ten návrh by byl schválen, problémy a usilovat o jeho schválení za každou cenu na konci volebního období by se podle mého názoru nevyplatilo. A říkám to i z toho pohledu, že osobně jsem na výborech, nebo na výboru rozpočtovém prosadil některé změny, i dokonce takové, které zčásti napravují ve změnovém zákoně vyložené chyby a nedotaženosti v novele zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, který se přijímal v souvislosti s rozpočtovou zodpovědností. Z tohoto pohledu mě mrzí, že když ten zákon spadne, tak i tyto věci, které je potřeba napravit, napraveny nebudou. Ale rozumím většině argumentů senátorů. Tento zákon samozřejmě žádné duplicity externích kontrol neodstraňuje, jde vlastně tedy o jakýsi zákon o vnitřním auditu, přičemž v některých případech i po mnoha provedených změnách - a připomínek bylo hodně, a tady úplně nepotřebuji dělat advokáta Ministerstvu financí, nemyslím si, že by k tomu pracovníci Ministerstva financí přistupovali nějak odmítavě -, ale i po těch změnách přesto tvar zákona není uspokojivý.

Již to tady bylo vzpomenuto, pan poslanec Novotný zde mluvil o otázce postavení, kompetence hodnotitelů, schvalovatelů a ověřovatelů. Skutečně - a to považuji za kardinální otázku - mají tito lidé například v případě samospráv zkoumat takzvanou účelnost, efektivnost výdajové operace nezávisle na rozhodnutí toho příslušného orgánu nebo legitimitu učiněných rozhodnutí z pohledu kompetencí a schváleného rozpočtu? To je totiž zásadní otázka, jestli ten ověřovatel nebo ta paní účetní může nějak změnit rozhodnutí příslušného orgánu, ať je to rada, nebo zastupitelstvo.

Na půdě Svazu měst a obcí skutečně tomuto stěžejnímu tématu byla věnována velká pozornost a po obsáhlé diskusi s náměstkem ministra financí panem Vyhnánkem do té věci nebylo vneseno jasno. Rozumím tomu, že pan náměstek, a už taky to tady bylo vzpomenuto, byť ne osobně se klonil spíše k volnějšímu výkladu, ale ten nemusí obstát ve srovnání s textem návrhu zákona. Já zde nechci skutečně jít do podrobností. Pouze ta původní ambiciózní představa, že tento zákon odstraní kontrolní duplicity, se nenaplnila a možná ani naplnit nemohla. Spíše jsem tak vnímal ten zákon jako beranidlo, které bylo používáno k prosazení rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu.

Nechci skutečně jít do těch podrobností. Výsledný tvar tohoto zákona i po té několikaleté přípravě - a já si vážím, řekněme, práce těch zaměstnanců i Ministerstva financí, ale ten tvar není uspokojivý. Textově je ten zákon určitě daleko komplikovanější než stávající zákon o finanční kontrole ve veřejné správě, nehledě na dopady, které by přinesl i v oblasti personální, větší účetní jednotky budou v tuto chvíli složitě hledat auditory s předepsaným vzděláním a praxí.

Ukazuje se, že ambice předložit zcela nový zákon byla ambicí velmi vysokou. Spíše bylo podle mého soudu lépe provést jednodušší novelu stávajícího kontrolního zákona. Z tohoto důvodu i navzdory tomu, že Sněmovna schválila pozměňovací návrhy, které jsem ve třetím čtení předkládal, tak z těch důvodů, o kterých jsem mluvil, podpořím stanovisko Senátu na zamítnutí návrhu zákona.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, jestli se někdo další hlásí do rozpravy. V případě, že se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova - pana senátora? Prosím, pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, ctěné poslankyně a ctění poslanci, já na závěr chci jenom zopakovat, že jsem tady tlumočil naprosto většinové stanovisko Senátu, s tím, že vás chci požádat, možná i poprosit, abyste skutečně vzali v úvahu, že zákon obsahuje velké množství nedostatků, ať se to týká nesprávnosti nebo neúplnosti definice cílů finanční kontroly a řízení veřejných financí, nebo interního auditu, tak evokuje a vyvolal by další nárůst byrokracie a velmi by znepřehlednil již zaběhnuté systémy, neboť kolikrát velmi nelogicky nebo nesmyslně mění i zaběhnuté názvy. Já souhlasím s tím, že zákon současný z roku 2001 o finanční kontrole není dokonalý a rovněž působí problémy, ale nemyslím si, že by bylo správné, abychom ho nahradili zákonem ještě horším. Tolik ode mne.

Prosím tedy, nebo dovoluji si vás vyzvat, abyste podpořili návrh Senátu na zamítnutí tohoto zákona, a děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu senátorovi. Ptám se ještě na závěrečná slova pánů zpravodajů - pana poslance Koníčka, Laudáta či Klána. Není zájem.

Přistoupíme tedy k hlasování podle § 97 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Přivolám naše kolegy z předsálí. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlas 101 poslance. Prosím, aby byl nastaven potřebný počet hlasů.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí podle sněmovního tisku 1001/7."

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 19. Přihlášeno je 154 poslankyň a poslanců, pro 52, proti 39. Návrh nebyl přijat.

 

Děkuji panu senátorovi i pánům zpravodajům a končím projednávání tohoto návrhu zákona.

 

Dalším návrhem zákona je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.




Přihlásit/registrovat se do ISP