Úterý 5. září 2017, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Jan Hamáček)

1.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce,
ve znění zákona č. 93/2017 Sb.
/sněmovní tisk 1072/4/ - vrácený Senátem

Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacím návrhem, jeho usnesení bylo doručeno jako tisk 1072/5. Vítám mezi námi první místopředsedkyni Senátu paní senátorku Miluši Horskou.

Prosím, aby se k usnesení Senátu a k předloženému pozměňovacímu návrhu vyjádřila paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Prosím.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Dobrý den, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane předsedo. Já to vezmu stručně. Podporuji tu verzi, kterou schválil Senát. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Zeptám se zpravodaje garančního výboru, kterým je pan poslanec Soukup, zda si přeje vyjádřit se k návrhu Senátu. Nikoliv. V tom případě otevírám rozpravu a v rozpravě jako první vystoupí paní senátorka. Prosím, máte slovo.

 

Senátorka Miluše Horská: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně poslankyně, kolegové poslanci. Senát pečlivě zvažoval, zda vrátit či nevrátit zákon o zaměstnanosti, protože víme, že je velmi potřebný, že na něm bylo mnoho odpracováno, ale také víme, že je před volbami a že by nebylo dobré, kdyby padl, takže jsme se s vaším laskavým přispěním inspirovali, a tento návrh zákona padl tady už u vás, ale tak, jak to bývá, různými šumy k jeho schválení nedošlo.

Přijatý pozměňovací návrh reflektuje navýšení minimální mzdy a zvyšuje příspěvek na chráněné pracovní místo u zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více jak 50 % osob s hendikepem. Je to návrh, jak už jsem zmínila, původně předložený poslancem Zavadilem, který znáte ze třetího čtení projednávání zákona zde, v Poslanecké sněmovně. Tímto návrhem, který uvedený příspěvek zvyšuje z částky 10 500 korun na 12 000 korun, dojde k narovnání dotace na chráněné pracovní místo s ohledem na zvýšení minimální mzdy. Pokud by tento pozměňovací návrh nebyl přijat, tak paradoxně dojde od 1. 1. 2018 dokonce ke snížení stávajícího příspěvku o 800 korun, a to vzhledem k tomu, že současný zákon, který upravuje stávající výši příspěvku, přestane k 1. 1. 2018 platit.

Kolegyně a kolegové, uvědomme si, že jde především o nejslabší část zaměstnaných osob se zdravotním postižením, které by schválení zákona v nezměněné podobě postihlo. Jsem v kontaktu s Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky, s Asociací zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením, Národní radou osob se zdravotním postižením a dalšími organizacemi, jejichž souhlasná stanoviska jsem obdržela, a předpokládám, že i vy, a že je tedy dobře znáte z vašich e-mailů.

I po debatě s vámi, milé kolegyně poslankyně, kolegové poslanci, jsme dospěli k názoru, že přijetí pozměňovacího návrhu je cestou, jak zde pomoci. Z výše uvedených důvodů Senát prosí Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o schválení s pozměňovacím návrhem přijatým v Senátu s ohledem na zaměstnávání osob, které vyžadují od státu zvýšenou pomoc. Jen pro vaši informaci, ze 72 přítomných senátorů při hlasování nikdo nebyl proti.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní senátorce a dalším do rozpravy je pan poslanec Opálka.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás trošku zdržel, neb je to téma závažné a potřebujeme se taky podívat trochu na historii a zejména na střeva.

Máme před sebou návrh 22. změny zákona o zaměstnanosti počítáno od roku 2013, a to v pořadí sedmou změnu v tomto roce 2017. Vládní návrh nám byl rozdán 23. března tohoto roku a mezi tím a dnešním dnem, tedy za necelých šest měsíců, eviduje Sbírka zákonů pět čerstvě schválených novel. Co na to říct? Bez problémů to prostě není.

Původní vládní návrh jako sněmovní tisk 1072 projednal výbor pro sociální politiku 28. června bez pozměňovacích návrhů. Tyto zazněly až při druhém čtení a ve třetím čtení byly jednotlivě hlasovány. Neprošel návrh kolegy Zavadila na ještě vyšší navýšení státní úhrady za náklady vynaložené zaměstnavatelem za mzdy či platy včetně odvodů. Vláda navrhla maximální kompenzaci do 10 500, kolega Zavadil pak do 12 000, vzhledem k nárůstu minimální mzdy. Nyní máme k hlasování opět částku 12 000, tentokrát v pozměňovacím návrhu Senátu z 16. srpna, jak jsme zaznamenali.

Dnešní mail z Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených České republiky sděluje, že jde o napravení legislativní anomálie a ochranu méně ekonomicky výkonných invalidních zaměstnanců. Mají obavu, že když neprojde návrh Senátu, neprojde tzv. stojedničkou ani návrh Poslanecké sněmovny. Já si to nemyslím.

Při třetím čtení jsem k tomuto návrhu vystoupil a v náznaku upozornil na to, že jsme v tomto volebním období problém řešili opakovaně. Na výboru pro sociální politiku byla původně vzácná shoda napříč politickým spektrem. Pak se v čase po některých osobních jednáních se zainteresovanými stranami konsenzus postupně hroutil a salámovou metodou jsme se dopracovali postupně z 8 000 na dnes navržených 12 000 Kč.

Věřím, že nebudu považován za asociálního poslance. Mé názory znáte a návrhy taky. Podporuji solidaritu, ale ne zneužívání či umělé využívání různých státních dávek a podpor. Mohl bych tu dlouze rozebírat různé kriminální kauzy zaměstnávání invalidních důchodců třetí skupiny, dokonce s příspěvkem na péči třetí i čtvrté skupiny, jako černé duše, neboť jejich cena nemusí být v jejich produkci, ale v získání přednosti na trhu díky splnění podmínek pro náhradní plnění nebo nízkou cenu ochranné služby apod. Mohl bych vzpomínat na stížnosti, že v řadě míst musely zaměstnané osoby zdravotně postižené s invalidním důchodem odvádět několikatisícový tzv. členský příspěvek ze mzdy svému zaměstnavateli. Není neznámou ani karusel při zaměstnávání osob zdravotně postižených, kdy za jeden měsíc čerpaly příspěvek státu na jednoho člověka dvě firmy, které se uprostřed měsíce jako zaměstnavatel vystřídaly.

Ale to není hlavní předmět mého vystoupení. Jsem přesvědčen, že domácnosti má zajistit obecně a dostatečně především práce, a to i práce osob zdravotně postižených. Problematika zdravotně postižených je velmi citlivou záležitostí. Každý chceme být zdravý, ale nikdo neví, kdo z nás či někdo z naší rodiny může být takto postižen. Jde o vděčné, avšak v kritice o rizikové mediální téma. Dodatečně nikde nic už nevysvětlíte.

Proto si napřed dovolím připomenout, že zdravotně postižení mají dle svého zdravotního stavu k dispozici celou škálu státních podpor. A to přímých podpor. Jde o příspěvek na zakoupení, úpravu a opravu motorového vozidla, příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcky, benefity z přiděleného průkazu osoby zdravotně postižené či služby pošt. Stát na tyto dávky vydává přes dvě miliardy korun. Dále se jedná o příspěvek na péči či využití nabídky sociálních služeb a dávek státní sociální podpory, či dokonce dávek v hmotné nouzi. Nebo také podpora v nezaměstnanosti či výdaje z aktivní politiky zaměstnanosti.

Základem příjmů těchto osob jsou však přiznané invalidní důchody a zvýšená ochrana trhu práce, čili pracovní rehabilitace, příprava k práci či speciální rekvalifikace. Žel, už přes 20 let se diskutuje k zákonu o pracovní rehabilitaci, ale zatím jen diskutuje, ačkoliv příklady ze zahraničí jsou k dispozici a určitě by situaci v České republice tento zákon vyřešil. Neměli bychom zapomenout i na podpory z krajských a obecních rozpočtů, výdaje zdravotních pojišťoven, případně na možnost snížení daní v případě ekonomické aktivity invalidních důchodců.

Asi jsem už vyčerpal celou škálu plnění, které zvyšuje příjmy či šetří výdaje osob se zdravotním postižením. Obecně s tímto seznamem nemám zásadní problém. Jde přece o pomoc státu potřebným a s tím souhlasím. Máme tu však další státní podporu a povinnosti ze zákona, tzv. přímusy. Stát například ukládá zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 25 zaměstnanců, aby alespoň čtyři procenta z nich tvořily osoby se zdravotním postižením. Jenže přímus je slabý, a tak tyto kvóty neplní ani státní a veřejné instituce a organizace. Raději využívají cestu finančního či náhradního plnění. A aby měly od koho zboží a služby odebírat, vytvářejí tak potřebu kumulace chráněných pracovních míst, což je již k meritu věci a dnes předloženému návrhu.

Nově definovaný chráněný trh práce má být licencovaný. To je správné. Vytvoří to sice určité problémy, ale nastolí i lepší možnost kontroly a snad i v budoucnu diferenciaci. Zaměstnavatelé či osoba samostatně výdělečně činná mohou dál žádat mimo jiné o příspěvek na zřízení pracovního místa pro osobu zdravotně postiženou, a to až do výše osmi- či deseti- nebo dvanáctinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství. Dále využívat příspěvek na úhradu provozních nákladů v souvislosti se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením v rozsahu ročně až do 48 000 korun, a zejména nyní diskutovaný příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce.

Vládou je, jak již bylo řečeno, navržen měsíčně maximálně ve výši 10 500, Senátem nyní 12 000. K tomu je možné ještě ve stanovených případech čerpat paušální částku 1 000 korun navíc. Upozorňuji znovu, že v těchto případech nejde o plnění státu vůči občanům, tedy vůči osobám se zdravotním postižením, ale vůči zaměstnavatelům zdravotně postižených. Většina poctivých zaměstnavatelů si zaslouží mé poděkování za vytvoření a udržení pracovních míst pro naše osoby se zdravotním postižením, ale jak už to tak bývá, v České republice nikdy není daleko ke spekulacím. Jen zavzpomínejme, a nejen do minulosti. Proto řada pracovníků z kontaktních míst Úřadu práce České republiky konstatuje, že § 78 zákona č. 435/2004 Sb. byl, je a bude obrovský problém. Problém prý větší než příspěvky na doplatky na bydlení, které jsme nakonec nedokázali za čtyři roky z gruntu zásadně také vyřešit. Jejich praxe odráží poznání řady postižitelných, ale i nepostižitelných tunelů.

V čem však já vidím dnešní problém? Organizace sdružující osoby se zdravotním postižením se opírají např. o Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením z 30. března 2007. V rámci odstraňování diskriminace přesvědčily vládu, aby srovnala vyšší minimální mzdy osob zdravotně postižených s ostatními zaměstnanci, i když žádný dokument, mezinárodní či jiný, výslovně o výši odměňování za práci v rámci diskriminace nehovoří. Razí se přece dlouhodobě zásada "za stejnou práci, stejná odměna". Ale ta práce ve většině případů stejná není a za sníženou pracovní schopnost pobírají osoby se zdravotním postižením, pokud splňují zákonné podmínky, invalidní důchod jako kompenzaci. Kompenzaci, která se vypočítává podle výše ztráty pracovní schopnosti. Mohl bych nyní rozvádět nedořešené potřeby pracovního lékařství versus posudkového lékařství, ale nebudu vás tím zdržovat.

Tedy stručně ještě k zaměstnavatelům. Chtějí, aby jim stát zvýšenou minimální mzdu dorovnal. Chtějí hradit u nejnižších příjmů pouze oněch 25 % nákladů na mzdu či plat včetně odvodů. Hovoří o ekonomických problémech, ale předložit relevantní kalkulace z vlastního účetnictví se zdráhají. A i když jde o veřejné peníze, nejsou tím povinováni. Způsob docílení zisku je v tržním prostředí prostě tabu. (Hluk v sále.)

A tak máme před sebou sjednocený požadavek dvou skupin - zástupců osob zdravotně postižených a zástupců zaměstnavatelů zdravotně postižených promítnutý tentokrát v návrhu Senátu. Dovolím si proto ještě uvést před hlasováním některá fakta v číslech, která nelze zpochybnit.

Tak tedy: K 31. 7. tohoto roku byly evidovány na Úřadu práce České republiky ve sledovaných ohrožených skupinách následující počty nezaměstnaných: Invalidní důchod 1 - 28 661. Invalidní důchod 2 - 14 621. Invalidní důchod 3 - 273. Celkem invalidní důchody 43 552. To jsou ti, kteří berou invalidní důchody kromě podpory v nezaměstnanosti, platu nebo jiných dávek. Nezaměstnaní mladí do 24 let - 33 543. Pečující o děti do 15 let - 55 902. Padesát plus, tzn. senioři - 106 807.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se omlouvám, pane poslanče. Prosím o klid v sále. Děkuji.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Já vám děkuji, pane předsedo, ale myslím si, že to je zbytečné.

Celkem tedy ti bez příjmů v počtu 196 244. A k tomu je třeba poznamenat, že nezaměstnaných registrovaných déle než pět měsíců bylo ze všech skupin 176 732 občanů. To vše jsou skupiny hodné podpory a výjimečná přednost pro jednu skupinu tedy znamená jakousi, ať chceme, nebo nechceme, diskriminaci těch dalších skupin, a proto je tak složité na lékárnických váhách ty přístupy vážit.

A nyní ještě pár informací, abyste byli v obraze. Invalidních důchodů 1, kde je ztráta pracovní schopnosti předpokládaná 35 až 49 %, máme 159 316, průměrný důchod činí 5 911, ze státního rozpočtu v roce 2015 šlo 12 mld. Invalidní důchod 2, ztráta pracovní schopnosti se předpokládá 50 až 69 %, jejich počet je 66 232, průměrný důchod 6 662, ze státního rozpočtu v roce 2015 šlo 6 mld. Invalidní důchod 3, ztráta pracovní schopnosti nad 70 %, počet 191 638, průměrný důchod 10 262 korun, ze státního rozpočtu na tyto důchody v roce 2015 šlo 25 mld.

Musím konstatovat, že příspěvek státu se neřídí tím, koho upřednostnit. Například osobám v 1. a 2. stupni invalidity či zaměstnancům se změněnou pracovní schopností se nedopočítává doba nezaměstnanosti do nároku na starobní důchod. Proto bychom měli tyto upřednostnit, neboť ztrácí na možnosti mít solidní starobní důchod. Na druhé straně u invalidních důchodů 3. stupně se i nezaměstnanost započítává jako odpracovaná léta, ale tam ta podpora naše je nejvyšší.

V podstatě stát neovlivňuje výši příjmů osob zdravotně postižených. Jen stanovil minimální a zaručené mzdy a platy. Hradí však jejich náklady ve výši 75 %, nejvýše však do zákonem stanovené právě diskutované výše. Za méně produktivní invalidní důchod 3. skupiny má však zaměstnavatel vyšší přepočet ukazatelů pro náhradní plnění s možností snížení výše své daně - a to je to zásadní, to je, oč tu běží.

Co říci závěrem. Mám za to, že pokud vláda nedokázala v této oblasti předlohu lépe legislativně, ale i rozpočtově zpracovat a předložit, nepředložila spravedlivější diferenciaci, o které se již dlouho mluví, což již víceméně nemíním rozebírat, mělo by být především na koaliční většině, který návrh v této Poslanecké sněmovně projde. Já vám jen přeji při hlasování šťastnou ruku a děkuji vám - těm, kteří poslouchali - za pozornost.

Jelikož toto bylo zřejmě mé poslední vystoupení z tohoto místa, čehož jsem si vždy velmi považoval, přeji vám na rozloučenou hodně štěstí, zdraví a úspěchů. Děkuji. (Potlesk napříč sálem.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan ministr financí.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, to, co teď řeknu, v žádném případě není útok na zdravotně postižené. Děláme pro ně málo. Měli bychom to dělat systémově, a ne salámovou metodou a nepřímo. Já jsem byl jediný ministr vlády, který hlasoval proti zvyšování minimální mzdy, protože jsem si vědom všech důsledků, které to bude mít. Toto je jedním z důsledků. Dopad na státní rozpočet, pokud budete hlasovat pro senátní verzi, je půl miliardy. Dovolil bych si upozornit, že v návrhu státního rozpočtu na nic takového není pamatováno. A chtěl bych upozornit zejména poslance sociální demokracie, že pokud trvají na tom, že se budou zvyšovat platy v tom rozsahu, který navrhují, že hlasování pro takovéto požadavky dělá ten jejich návrh naprosto, ale naprosto nerealistický.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dále do rozpravy? Paní ministryně? Pokud si přejete vystoupit, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Já bych k tomu jenom podotkla, že asi chceme, aby v této zemi lidé s určitými znevýhodněními pracovali. A my tím vlastně ten trh práce podporujeme. Podporujeme to, aby ti lidé byli zaměstnáni v chráněných dílnách, a ne aby jenom seděli doma a pobírali invalidní důchody. A to si myslím, že je docela důležité.

A co se týče platů, já si vždycky říkám, co asi bychom jako vláda měli dělat teď v době ekonomického růstu. Protože předtím byla krize a všichni jsme tak nějak akceptovali, že se platy ve veřejné sféře nezvyšují, že se nezvyšovala minimální mzda. I když s tou mírou toho nenavyšování jsme jako sociální demokraté ani tehdy nesouhlasili. Ale budiž. Ale teď jsme v období ekonomického růstu, takže já si nedovedu představit, že bych jako členka vlády nenavrhovala růst minimální mzdy. Protože jestli chceme tady skončit s tím, že Česká republika je zemí levné práce, tak opravdu nevím, kdy jindy, když ne teď. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Fakticky pan ministr financí.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já jenom zopakuji argumenty k té minimální mzdě. Jednou z těch konsekvencí je právě to, co dnes projednáváme. Na trhu práce už jsou jenom lidé, kteří pracovat nechtějí, kteří pracovat nemohou, anebo kteří se pohybují v šedé ekonomice. Když se někdo pohybuje v šedé ekonomice, je mu úplně jedno, kolik je minimální mzda, protože zaměstnán prostě být nechce. To na ten poměr nezaměstnanosti nemá žádný vliv. Mimochodem predikce nezaměstnanosti na rok 2019 je 2,9 %. To je katastrofa.

Pokud se týká těch lidí, kteří už pobírají minimální mzdu, tak chápu, že stát má určité právo zasahovat do toho, když to vyplácíte ve sféře, která je mu podřízena, tak má určité právo vyjadřovat na to své mínění. Ale rozhodně to nemůže předepisovat zaměstnavatelům, a dokonce z nich dělat téměř gaunery za to, že takzvaně neplatí slušnou mzdu. Tyhle konsekvence mi byly zcela zřejmé, když jsem na zasedání vlády tu minimální mzdu odmítl.

A znova vás vyzývám, že i v dobách ekonomického růstu se stále musíme chovat zodpovědně. A já tu zodpovědnost prostě při tvorbě státního rozpočtu nevidím. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pokud není další přihláška do rozpravy, rozpravu končím. Zeptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Není tomu tak. V tom případě přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího ustanovení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Ještě vás všechny odhlásím, protože je zde žádost o odhlášení. Prosím o novou registraci.

 

Návrh usnesení zní: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění zákona č. 93/2017 Sb., podle sněmovního tisku 1072/4, ve znění schváleném Senátem podle sněmovního tisku 1072/5." To je tedy návrh usnesení. Hlasujeme tedy o senátní verzi.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 14, přihlášeno je 156, pro 88, proti 21. Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem přijali.

 

Děkuji paní navrhovatelce. Pokud si přeje vystoupit, tak může.

 

Senátorka Miluše Horská: Chci moc poděkovat a chci vám popřát hodně štěstí, kdo jste se rozhodl jít do volebních klání. Hodně štěstí. A děkuji za dnešek.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkujeme. Končím tento bod a otevírám bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.




Přihlásit/registrovat se do ISP