(15.40 hodin)
(pokračuje Hamáček)

V bodě 58, který jsem otevřel, projednáme

58.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník, a další související zákony
/sněmovní tisk 642/ - prvé čtení

Prosím opět pana ministra spravedlnosti, aby tento tisk uvedl.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dalším návrhem, který vám předkládám, je vládní návrh novely občanského zákoníku. K tomu pár slov úvodem k historii vzniku tohoto návrhu. Víte, že já se netajím svým poněkud negativním vztahem k tomuto našemu novému kodexu. Domnívám se, že nebyl zpracován úplně dokonale, nebo tak, jak by bylo bývalo záhodno a hodno takto významného zákona. I když od té doby, co jsem ministr, tak vím, že ono je to taky těžší, než jsem si myslel.

Původně jsme předpokládali v prvním roce účinnosti toho zákona, že by bylo vhodné připravit poměrně rozsáhlou novelu, která by odstraňovala všechny nám v té době známé vady a nedostatky zákona. Tu práci jsme odvedli. Nicméně jsme narazili na velice silný odpor odborné veřejnosti, nebo výrazné části odborné veřejnosti, která říkala, že to je unáhlené a že bychom tedy měli nechat ten zákon si sednout a že je možné, že mnoho z těch věcí se překoná judikaturně a tak podobně. My jsme nakonec přijali tento přístup, jakkoliv se v mezidobí naplňují naše obavy, že doba, než budeme mít měřitelné nebo zaznamenatelné praktické zkušenosti, bude mnohem delší, než si všichni mysleli. Pro vaši představu, nyní zjara jsme provedli velké dotazníkové šetření mezi okresními soudy z hlediska jejich zkušeností s aplikací nového občanského zákoníku, abychom zjistili, že zkušenosti jsou dosud s 90 procenty toho textu nulové, nebo limitně se blížící nule. Jediné připomínky, které se nám sešly, nebo reakce, které se nám sešly, se týkaly zkušeností s aplikací práva opatrovnického, popřípadě ještě dědického, prostě věcí, které se soudí v trochu jiném rytmu než běžné občanskoprávní věci.

Takže vzhledem k tomu, že dosud ani na okresních soudech, jak máme zprávy z terénu, tak teď se tam vlastně teprve začínají projednávat první věci podle nového občanského zákoníku, a to už jsme v roce 2016, tak než budeme schopni zjistit, co s tím dělá judikatura vyšších soudů, lze očekávat, že uplynou ještě další dva nebo tři roky. Pokud bychom skutečně na něco takového měli definitivně čekat s nějakou rozsáhlejší novelou, počkáme si velmi dlouho a možná způsobíme nebo vzniknou nějaké nenapravitelné škody.

Nevylučuji, že v návaznosti na další sběr informací, který teď provádíme, přijdeme s nějakou další a rozsáhlejší novelou. Nicméně to, co nyní předkládám, je skutečně novela troufnu si říci nepatrná, ne proto ovšem nedůležitá, která mění celkově jedenáct věcí v našem občanském zákoníku, který má přes tři tisíce paragrafů, takže jsou to nějaká tři promile textu. Jsou to věci, které jsou dobře identifikované tak, že se zdá alespoň, že je na nich shoda v odborné veřejnosti, nebo v její větší části, protože plnou shodu bohužel nenaleznete asi nikdy, že jsou opravdu potřebné.

Řeknu vám velice stručně, o jaké změny jde. První se týká úpravy předpokladů pro zaměstnávání osob starších 15 let, věc požadovaná sociálními partnery v rámci tripartity, v podstatě návrat do stavu před nový občanský zákoník, do stavu, který nedělal žádné problémy na rozdíl od stavu současného, který podle vyjádření sociálních partnerů, jak odborů, tak zaměstnavatelů, způsobuje problémy při startování pracovní zkušenosti mladistvých, kteří již nechtějí pokračovat ve svém vzdělávání.

Druhá změna, a ta je mimořádně důležitá a zejména kvůli ní vás také chci prosit o co nejrychlejší projednávání tohoto návrhu - přičemž připomínám, že bohužel čeká v Poslanecké sněmovně na tento slavný okamžik prvního čtení již od září loňského roku -, je prodloužení doby takzvaného přezkumu svéprávnosti ze tří na pět. Nový občanský zákoník zavedl pravidlo, velikou změnu, že pokud je někdo zbaven, nově omezen na svéprávnosti pro svou nějakou duševní poruchu nebo jinou nedostatečnost obdobného typu, tak že to není natrvalo, ale že periodicky musí soud přezkoumávat ten jeho stav a znovu a znovu rozhodovat o tom, že stále se nic nezměnilo, ten stav trvá, mentálně retardovaný nepokročil a tak podobně. Zákonodárce tehdy tu lhůtu bez jakéhokoliv bohužel zjišťování, zda to je vůbec realizovatelné, stanovil na tři roky. To znamená, že každé tři roku musí soud znovu vzít každého toho člověka do rukou a přezkoumat, zda stále ještě u něj ty podmínky trvají. Znamená to bohužel v současné verzi také vypracovat nový znalecký posudek. A již z té první vlny přezkumů svéprávností nám vyplývá, že přes veškerou snahu, a skutečně musím říci, že soudy dělají, co mohou, že ti znalci dělají, co mohou, to nejsme schopni v těch třech letech stihnout, a to poměrně zásadně nejsme schopni to stihnout.

Bohužel ten zákon říká, že pokud se to nestihne, tak uplynutím toho termínu, což je tři plus jeden rok, se ty osoby stávají plně svéprávnými. A já chci zdůraznit, že ta jejich svéprávnost je omezována v jejich prospěch, proto, že oni jsou schopni si ublížit svým jednáním, pokud nebudou zbaveni svéprávnosti. Takže navrhujeme jednak prodloužení téhle lhůty na pět let, což je standard v okolních zemích, a jednak také to, že při tom opakovaném přezkoumávání již potom nebude třeba pořizovat nové znalecké posudky, pokud již v tom původním bude napsáno, že stav se změnit z hlediska dnešního medicínského poznání nemůže. Takže výrazné ulevení. Pokud nestihneme do konce tohoto roku přijmout tuto změnu, Česká republika bude aspirovat na nové a velké Lurdy, protože se nám zázračně uzdraví přes deset tisíc, asi patnáct tisíc lidí. Ale bohužel oni se uzdraví jenom na papíře a s největší pravděpodobností řada z nich sama sobě potom ublíží, stane se obětí různých kořistníků, lichvářů. Takže z tohoto důvodu opravdu považuji za velice urgentní tuto předlohu a velice potřebujeme, aby se stihla projednat ještě letos, což si zároveň uvědomuji, že nebude jednoduché. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP