(16.30 hodin)

 

Poslanec Václav Baštýř: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom chtěl upozornit, že pozměňovací návrhy byly, předpokládám, všem rozeslány v usnesení hospodářského výboru pod č. 226, kde si je můžete všichni pro potřebu načíst, abych je tady nemusel předčítat jednotlivě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Oliva: Takže jste se tím přihlásil k pozměňovacím návrhům.

 

Poslanec Václav Baštýř: Tím se přihlašuji k těmto pozměňovacím návrhům.

 

Místopředseda PSP Jiří Oliva: Další přihlášky do podrobné rozpravy. Jenom upozorním, že veškeré pozměňovací návrhy by měly v podrobné rozpravě zaznít. Nikdo se nehlásí, proto podrobnou rozpravu končím. Protože nezazněl žádný další návrh, končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

Přistoupíme k projednávání bodu

22.
Návrh poslanců Dagmar Navrátilové, Jiřího Rusnoka a dalších na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 808/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 808/1. Poprosím paní kolegyni Navrátilovou, aby za navrhovatele předložený návrh uvedla. Prosím, paní kolegyně.

 

Poslankyně Dagmar Navrátilová: Děkuji, pane předsedající, za slovo.

Vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovoluji si vám představit novelu zákona o silničním provozu, sněmovní tisk 808. Vznikla v součinnosti se soudními lékaři a soudními toxikology na základě potřeby správních orgánů a jejím hlavním cílem je jednoznačně legislativně upravit, a tím sjednotit správní trestání řidičů, kteří se pohybují v silničním provozu pod vlivem jiných návykových látek. Zdůrazňuji tedy, že tato novela vychází z potřeb praxe, nevznikala v žádném případě u zeleného stolu.

Zatímco v případě odhalování a postihu řízení vozidla pod vlivem alkoholu existuje bohatá rozhodovací praxe včetně bohaté soudní judikatury z oblasti trestního i správního soudnictví, v případě jiných návykových látek, mám na mysli drog, se stále jedná o oblast do značné míry neprobádanou a zejména aplikačně nedostatečně sjednocenou, což s sebou bohužel nese značné problémy při efektivní vymahatelnosti zákona, a tím i při zvyšování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

Řízení vozidla pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu je v současné době postihováno buď jako trestný přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku, je-li řidič v důsledku jejího požití v takzvaném stavu vylučujícím způsobilost a jsou-li naplněny i ostatní znaky vyžadované trestním zákoníkem, nebo jako přestupek podle § 125c zákona o silničním provozu, pokud se stav vylučující způsobilost řidiče nepodaří zjistit nebo nepochybně prokázat. Zatímco v případě trestního řízení je již aplikační praxe relativně ustálená, neboť se stavem vylučujícím způsobilost mimo jiné souvisí i to, že ovlivnění návykovou látkou se již navenek jasně projevuje na chování řidiče, respektive na jeho rozpoznávacích a ovládacích schopnostech, v případě přestupkového řízení je situace o poznání složitější. Je tomu tak z důvodu, že ačkoliv se navenek řidič nejeví být ve stavu vylučujícím způsobilost, jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti zpravidla již budou takovou návykovou látkou ovlivněny, čímž na řidiče bude dopadat ustanovení, podle kterého pod vlivem návykové látky nesmí řídit vozidlo.

Stávající praxe je zjednodušeně řečeno taková, že příslušník Policie České republiky, popřípadě jiný k tomu oprávněný orgán veřejné moci, zejména strážník obecní policie, na základě podezření, že je řidič pod vlivem jiné návykové látky, řidiče vyzve k orientační zkoušce pomocí detekční sady Drugwipe 5+. Takto provedené orientační vyšetření je však nespecifické a pro potřebu sankčního řízení také značně nepřesné a případný pozitivní výsledek takto provedené orientační zkoušky ještě neprokazuje, že řidič je návykovou látkou skutečně ovlivněn, nýbrž je pouze podkladem pro policistu či jinou oprávněnou osobu k tomu, aby rozhodla o dalším postupu. V případě pozitivního výsledku orientační zkoušky je proto podezřelý vyzván k lékařskému vyšetření s odběrem moči a krve. Tyto lékařem zajištěné vzorky jsou poté zaslány do toxikologické laboratoře, kde se nejprve provede takzvaný screening moči prostřednictvím imunochemického vyšetření, které potvrdí, či vyvrátí, zda se ve vyšetřovaném vzorku moči konkrétní návyková látka či více těchto látek nachází. Také toto vyšetření je však stále pouze orientační, tudíž samo o sobě ovlivnění řidiče neprokazuje, neboť z něj stále není zřejmé, v jakém množství se předmětná látka v těle řidiče vyskytuje. To je, zda vůbec a popřípadě nakolik je způsobilá ovlivnit řidičovi ovládací a rozpoznávací schopnosti.

K tomu, aby řidiči bylo bez pochybností prokázáno, že je návykovou látkou ovlivněn, je proto nutno následně přistoupit ještě k analýze krevního vzorku pomocí specifických chromatografických metod v kombinaci s hmotnostní spektrometrií a následně interpretací zjištěných výsledků, což se provádí formou znaleckého posudku, jehož cena je závislá na počtu zjištěných látek. Bohužel tento znalecký posudek pouze konstatuje zjištění určitého množství zakázané látky či látek, aniž by z tohoto bylo možno učinit závěr, zda přestupce byl, či nebyl pod vlivem jiné návykové látky. K takové interpretaci je totiž pro změnu příslušný pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který takto učiní opětovně formou znaleckého posudku, což obnáší další nemalé náklady. Uvedený postup je také značně časově náročný, což podtrhuje také skutečnost, že i na nejzávažnější přestupky proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích se nadále vztahuje obecná úprava zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí času, takže není-li přestupek projednán, to znamená pravomocně dořešen, do jednoho roku od jeho spáchání, odpovědnost za něj zaniká a pachatel vyvázne bez jakéhokoliv postihu.

Pokud tedy nelze stav vylučující způsobilost prokázat jiným způsobem, jako například svědeckou výpovědí spolujezdců, policistů a lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření, jakož i svědecké výpovědi o chování obviněného, eventuálně i o způsobu jeho jízdy a podobně, je nutné provést všechny výše uvedené kroky včetně znaleckého posudku psychiatra. V případě řízení o přestupku však neexistuje žádný rozsudek vyšší soudní autority či jiné sjednocující stanovisko, které by usměrňovaly správní orgány v tom smyslu, jaké jsou v rámci řízení o přestupku minimální standardy k prokázání daného skutku.

Předložený návrh novely zákona o silničním provozu vychází z nejnovějších vědeckých poznatků na poli odhalování jiných návykových látek u řidičů, jenž byl již také promítnut do právních úprav celé řady jiných států. Spočívá v zavedení takzvaného analytického principu, který je založen na aktuálních poznatcích soudních lékařů a soudních toxikologů, že minimálně u některých návykových látek včetně všech nejběžněji zneužívaných drog lze jasně specifikovat, od kterého množství je možné na řidiče pohlížet jako na ovlivněného návykovou látkou, a to i při zohlednění možné odchylky prováděného měření. Podle dosavadního zkoumání takzvaný analytický princip není možno uplatnit u všech jiných návykových látek, lze jej však uplatnit u návykových látek, které jsou v praxi zcela převažující. Lze předpokládat, že s rozvojem vědeckých poznatků nejenom v České republice, ale i v zahraničí se okruh návykových látek, u nichž lze bezpečně uplatnit takzvaný analytický princip, bude postupem času rozšiřovat.

Předložený návrh v návaznosti na výše uvedené vědecké poznatky předpokládá, že v právním řádu by měly být vyjmenovány látky, u nichž lze uplatnit analytický princip, a to s uvedením mezních hodnot, při jejichž dosažení je již řidič nepochybně ovlivněn na svých ovládacích a rozpoznávacích schopnostech. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP