Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
9. února 2012 v 11.00 hodin
Přítomno: 162 poslanců

 

 

Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vážený pane premiére, zahajuji dnešní jednací den 33. schůze Poslanecké sněmovny.

Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Pokud jde o náhradní karty a jejich čísla, odkážu na předchozí mimořádnou 24. a 35. schůzi, tato čísla jsou platná i pro tuto 33. schůzi.

Stejná situace je u omluv. Omluvy budou platit tak, jak byly předneseny a byly vztaženy k 34. a 35. schůzi.

 

My pokračujeme nyní v 11.00 hodin pevně zařazeným bodem

75.
Informace předsedy vlády o jednání Evropské rady dne 30. ledna 2012

Pokud jde o další program, máme zařazeny pevně dva volební body, a to body 68. a 69. na pevně stanovený čas 12.30 hodin. Ještě vás chci upozornit, že do 11 hodin bylo možno podat přihlášky k ústním interpelacím a v 11.30 hodin proběhne losování těchto interpelací.

Nyní tedy přistoupíme k tomuto avizovanému bodu, kterým je Informace předsedy vlády o jednání Evropské rady dne 30. ledna 2012. Prosím, aby úvodní slovo přednesl předseda vlády Petr Nečas. Pane premiére, prosím, ujměte se slova.

 

Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás informoval o výsledcích zasedání neformální Evropské rady, která se uskutečnila dne 30. ledna letošního roku v Bruselu, a především o přípravě Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, často označované zkráceně jako fiskální úmluva, fiskální kompakt či smlouva o rozpočtové odpovědnosti. Jednání Evropské rady mělo na programu více bodů, ale logicky jejímu jednání dominovalo minimálně z hlediska pozornosti téma nové smlouvy.

Jak jistě víte, tato tzv. fiskální úmluva vychází z prohlášení hlav států a předsedů vlád eurozóny přijatého na okraj Evropské rady 9. prosince 2011. Jejím cílem je přispět k řešení současné dluhové krize v Evropě, především v eurozóně, a to posílením fiskální disciplíny a koordinace hospodářských politik členských států EU. Pouze připomenu, že se jedná o mezinárodní smlouvu, která stojí mimo rámec unijního práva, zároveň však smlouvu, která má pro budoucí podobu EU mimořádný význam, neboť představuje první krok na cestě ke skutečné fiskální a hospodářské unii. To bychom si měli uvědomit a jednoznačně si to přiznat. Přiznat si také fakt, že se ukázalo, že monetární unie bez fiskální unie fungovat nemůže, nicméně že se kvalitativně jedná o poměrně výrazný posun k fiskálnímu federalismu.

Jelikož cílem smlouvy je především stabilizace eurozóny, mají se její ustanovení vztahovat jen na smluvní strany, jejichž měnou je euro, a na ostatní smluvní strany až od okamžiku, kdy euro přijmou. Tyto smluvní strany mají nicméně možnost se k některým či všem závazkům dobrovolně přihlásit i před tímto okamžikem.

Pokud jde o postoj, který jsem zaujal na zasedání Evropské rady, chtěl bych se vyjádřit k otázce souladu svého jednání na summitu s rámcovou pozicí a mandátem.

Rámcová pozice, schválená vládou 18. ledna, jasně říká - cituji: "S ohledem na změnu podmínek pro přijetí eura v důsledku ratifikace smlouvy se v souladu s programovým prohlášením vlády jeví nezbytné, aby byl souhlas s ratifikací této smlouvy vyjádřen v referendu nebo aby referendem bylo podmíněno pozdější přijetí eura, jež nastane účinností smlouvy, jímž nastane účinnost smlouvy vůči ČR. Bez jasné politické shody na této věci nemůže pověřený zástupce vlády ČR smlouvu podepsat."

Znovu opakuji citaci poslední věty z rámcové pozice, schválené jednomyslně vládou 18. ledna letošního roku: "Bez jasné politické shody na této věci nemůže pověřený zástupce vlády ČR smlouvu podepsat."

Mandát pak ještě upřesňuje - cituji: "ČR učiní rozhodnutí o případném podpisu této smlouvy až po důkladném prostudování jejího konečného znění." A dále - cituji: "S ohledem na to, že smlouva zásadním způsobem změní povahu eurozóny, bude třeba pozdější přijetí eura spojené s účinností této smlouvy vůči ČR v naší zemi schválit v referendu."

Na summitu byla všem státníkům položena jasná otázka. Podpoříte nyní tady a teď závazně dojednaný text a zavážete se tím politicky k jeho podpisu? Ano, nebo ne? 25 státníků odpovědělo ano, a zavázalo se tak v březnu smlouvu podepsat. Tím tedy již nyní učinili rozhodnutí smlouvu přijmout. Již toho 30. ledna učinili politický závazek tuto smlouvu přijmout. Pokud tak v březnu neučiní, poruší svůj politický závazek.

Mohl jsem já takový závazek učinit? Citoval jsem před chvílí z rámcové pozice a z mandátu vlády. Z hlediska svého mandátu nikoli. Mé ano by bylo totiž rozhodnutím o podpisu této smlouvy, i když by k faktickému podpisu došlo až v březnu. Rozhodnutí by za Českou republiku padlo již na lednovém summitu a mandát jednoznačně a explicitně říká, že právě takové rozhodnutí o podpisu smlouvy není možné. Učinit bych jej mohl až po důkladném prostudování jejího znění. Tedy postupoval jsem v souladu s mandátem a troufám si říct, že jsem ani nemohl postupovat jinak. Dokonce i kdybych neměl se smlouvou vůbec žádný obsahový problém, kdyby se nám podařilo prosadit všechny naše priority, nemohl jsem podle mandátu a rámcové pozice jednat jinak.

Znovu opakuji, že ano znamená politicky závazné ano. To znamená stát se zaváže v březnu podepsat. Někdo může namítnout, že jsem mohl na summitu vyjádřit podmíněný souhlas. Jakési "smlouvu podporuji, ale nejsem schopen s jistotou říci, zda ji v březnu budeme schopni podepsat". Jistě. Mohl bych působit před ostatními jako poslušný partner. Za měsíc bych přijel a mohl se vymlouvat, že jsme nestihli všechny procedury, nedojednali všechny dohody. Proto bych rád zdůraznil, že takový přístup chytré horákyně by se mi nejenom osobně příčil, ale nebyl na jednání možný. Chtělo se jasné - a opakuji - závazné ano. Cokoli jiného by bylo řazeno mezi ne. Proto jsem nemohl, než jasně říci, že souhlas s podpisem v dané chvíli nemohu dát, a proto v tuto chvíli říkám ne. Tím jsem podpis, mimochodem, nevyloučil, pouze jsem se k němu nezavázal.

Je absurdní říkat, že toto jednání mandát neumožňoval, a dokonce nelze ani říkat, že mi mandát umožňoval smlouvu politicky podpořit. Jak jsem již vysvětlil, neumožňoval. Jasně mi zakázal učinit jakékoli, byť právně nezávazné rozhodnutí o budoucím podpisu smlouvy, které by mělo charakter předběžného politického závazku vůči jiným státům. Konečný text smlouvy byl přitom navíc dojednán až na samotném summitu, takže nemohl být našimi experty analyzován, natož prodiskutován ve vládě či parlamentu.

Rád bych v této souvislosti zdůraznil, že odmítnutí takového politického příslibu neznamená, že jsme vyloučili možnost, aby se ČR ke smlouvě připojila někdy v budoucnosti. Zvláště poté, co byly našimi vyjednavači vyjednány změny čl. 15, které toto kdykoli v budoucnosti umožňují. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP