(17.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)

Jako první v této sérii tady mám

13.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 277/ - prvé čtení

To je tedy série zákonů, které by měl přednést pan ministr Drábek, nebo spíš dva zákony, které by měl přednést pan ministr Drábek nyní po sobě. Takže ten první je právě ten zmíněný tisk 277, o důchodovém pojištění, a já poprosím pana ministra Drábka, kdyby tento tisk uvedl. Prosím.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, všichni jsme možná trochu překvapeni, protože jsme očekávali projednání tohoto tisku až zítra, ale tím lépe, když to bude už dneska.

Dovolte mi, abych nejprve tento sněmovní tisk zasadil do širšího rámce současné připravované důchodové reformy. Možná na začátek by bylo vhodné uvést fakt, který je někdy v diskuzích opomíjen, a to že změny důchodového systému probíhají průběžně již od 90. let minulého století. A je to dobře, protože tím, že parametrické úpravy dnešního systému, tedy takzvaného průběžného důchodového pilíře, probíhají kontinuálně, tak jsme tím byli schopni se vyhnout situacím, ve kterých se ocitly některé jiné evropské státy, kupříkladu Řecko, nebo i diskuze ve Francii, kdy potom, pokud se ty parametrické změny neprovádějí dostatečně průběžně, tak se situace kolem nich zbytečně vyhrocuje, když je pak potřeba je provést najednou a v jednom kroku.

To, co máte před sebou, je především reakce na nález Ústavního soudu, na základě kterého byla novela zákona o důchodovém pojištění a souvisejících předpisů připravena. Ten nález Ústavního soudu ruší jediné ustanovení uvedeného zákona. Na první pohled se důchodové reformy jako takové nedotýká, ale realizace uvedeného nálezu musí současně sledovat dva zdánlivě protichůdné cíle. Jednak musí naplnit podstatu nálezu Ústavního soudu, kterou můžeme charakterizovat jako zvýšení zásluhovosti dosavadního systému, to znamená posílení vazby odvedeného pojistného a důchodu poskytovaného z průběžného důchodového pilíře, tedy dosavadního důchodového systému. Na druhou stranu nesmí vytvořit obtížně překonatelné překážky pro prakticky souběžně připravovaný takzvaný druhý pilíř, který je založen na takzvané plné ekvivalenci, to znamená, že výnosy nebo příjmy z druhého pilíře plně odpovídají vloženým prostředkům.

Domnívám se, že po diskuzích, které proběhly v minulých měsících, už není potřeba dlouze popisovat nedostatky současného důchodového systému. Proto uvedu jenom stručně:

Důchodový systém se už dnes skládá ze dvou částí. První a výrazně dominantní tvoří povinné, státem organizované a spravované průběžně financované důchodové pojištění, které je však do velké míry příjmově solidární. To jej činí dlouhodobě riskantní v konečném důsledku jak pro stát, tak i z pohledu jednotlivce, současného, ale především budoucího důchodce. A pokud říkám budoucího, tak tím myslím v horizontu desítek let.

Naproti tomu samozřejmě existuje v tomto systému - průběžném důchodovém systému - i řada pozitiv, která nesmí být opomíjena. Jde zejména o schopnost do velké míry eliminovat riziko chudoby ve stáří a je potřeba připomenout na tomto místě, že tento faktor ohrožení chudobou ve stáří patří v České republice k nejlepším v Evropě, přesněji řečeno jsme na prvním místě v Evropě, co se týká ohrožení chudobou ve stáří. Toho je dosaženo pomocí poměrně silné příjmové redistribuce, která zajišťuje, že ta redistribuce je uzpůsobena i pro takzvané přerušené kariéry, to znamená u osob pečujících o děti, u osob pečujících o osoby závislé na péči jiné osoby, u osob nezaměstnaných, a je to realizováno prostřednictvím takzvaných náhradních dob pojištění. A znovu bych chtěl na tomto místě uvést, že systém náhradních dob pojištění v tom rozsahu, jaký je v České republice, v podstatě nemá obdoby v jiné evropské zemi.

Za velmi moderní a reagující na současné potřeby trhu práce lze považovat i flexibilní možnost přechodu z ekonomické aktivity do starobního důchodu, kdy se každý může rozhodnout podle svých možností a preferencí k dřívějšímu nebo pozdějšímu odchodu z trhu práce, či setrvání na trhu práce při současném pobírání starobního důchodu. Tato flexibilita má samozřejmě i své negativní stránky a je potřeba říci, že v současné době do takzvaného předčasného důchodu odchází téměř třetina důchodců.

Druhou částí dnešního důchodového systému je dobrovolné soukromé penzijní připojištění se státním příspěvkem. Tento doplňkový důchodový systém však v současné době nepředstavuje významný zdroj důchodových příjmů v České republice. Je v něm sice zapojeno přibližně 70 % ekonomicky aktivních osob, včetně účastníků v postproduktivním věku, penzijní fondy dnes spravují více než 200 miliard korun úspor, nicméně průměrná výše úspor připadající na jednoho účastníka odpovídá pouze necelým pěti měsíčním splátkám průměrného důchodu v průběžném systému. Navíc naspořené prostředky jsou v 99 % případů vypláceny formou jednorázového vyrovnání.

Zásadním důvodem vyvolávajícím potřebu provedení důchodové reformy je očekávaný demografický vývoj a jeho dopad do finanční stability důchodového systému, resp. jeho schopnosti zabezpečit přiměřené příjmy ve stáří. V současné době připadá na jednoho důchodce 1,8 plátce pojistného na sociální pojištění. Podle závěrečné zprávy poradního expertního sboru zřízeného ministrem práce a sociálních věcí a ministrem financí k reformě důchodového systému před přibližně rokem a půl se tento poměr bude zhoršovat. V roce 2050 bude, nedojde-li ke změnám parametrů systému, tento ukazatel přibližně 1,2, tedy 1,2 plátce pojistného na jednoho důchodce.

Již dnes představují výdaje průběžného systému více než 9 % hrubého domácího produktu a tvoří přibližně 30 % výdajů státního rozpočtu.

Není asi potřeba připomínat, že otázka důchodové reformy je v poslední době předmětem diskuzí i v rámci Evropské unie. Mezi výstupy, které jsou pro nás důležité, patří například společná zpráva Výboru pro sociální ochranu a Výboru pro hospodářskou politiku a rovněž Zelená kniha o přiměřených a udržitelných důchodech, a na tvorbě těchto dokumentů jsme se nejenom aktivně podíleli, ale zároveň jsme z nich čerpali i při přípravě důchodové reformy.

Vrátím se ke konkrétnímu sněmovnímu tisku, který máte před sebou. Sněmovní tisk je především nutnou reakcí na nález Ústavního soudu, který shledal v dubnu 2010 po tříletém projednávání ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, které stanovuje způsob stanovení výpočtového základu, tedy způsob výpočtu důchodů - nově přiznávaných důchodů, protiústavním. Podle názoru Ústavního soudu totiž ve svých důsledcích a v kombinaci s ostatními parametry a stávající konstrukcí důchodového systému negarantuje dostatečně ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení podle článku 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vede k neakceptovatelné nerovnosti mezi různými skupinami pojištěnců.***




Přihlásit/registrovat se do ISP