(14.40 hodin)

 

Poslanec Václav Mencl: Vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych za předkladatele poděkoval za přijetí této novely. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji.

 

Můžeme přistoupit k následujícímu bodu. Je jím

23.
Návrh poslanců Jeronýma Tejce, Bohuslava Sobotky a dalších na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru
a o změně některých zákonů, a zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení
a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 78/ - prvé čtení

Tento tisk byl přerušen na 9. schůzi Poslanecké sněmovny, a to ve fázi obecné rozpravy. Já mám do obecné rozpravy písemnou přihlášku od paní poslankyně Jaroslavy Schejbalové. Prosím, aby se ujala slova.

 

Poslankyně Jaroslava Schejbalová: Dobrý den, vážená paní předsedající, milá vládo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, dovolím si vám připomenout, o čem novela zákona je, s tím, že začnu o novele zákona o spotřebitelském úvěru.

K bodu 1, to je k § 7a. Současná úprava podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozděluje působnost k výkonu dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem mezi dva dozorové orgány, a tím je Česká obchodní inspekce a Česká národní banka.

Navrhovaná úprava skupiny poslanců pod vedením pana Sobotky a pana kolegy Tejce říká, že v §  7a rozšiřuje pravomoci shora uvedených dozorových orgánů, které jsem uvedla, jakož i povinnosti věřitelů ze smluv o spotřebitelském úvěru, aniž by důvodová zpráva, kterou předložili, obsahovala důvody pro jejich zavedení. Ani neobsahuje hlubší analýzu současného stavu s uvedením důvodů, které k takovému rozšíření vedly.

Nově zakotvuje povinnost věřitelů předkládat České obchodní inspekci a České národní bance údaje o poskytnutých spotřebitelských úvěrech.

Česká národní banka vykonává dohled nad dodržováním povinností při sjednávání spotřebitelského úvěru, pokud věřitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je některá z právnických osob, a tím jsou banky, pojišťovny, i obchodníci s cennými papíry, ale nejsou jimi podnikatelé, běžný podnikatel, běžný subjekt, který poskytuje půjčky. Musím upozornit, že Česká národní banka nemůže osobám, které nespadají pod její dohled, určovat pravidla pro předkládání údajů jinému dozorovému orgánu, v tomto případě České obchodní inspekci.

S ohledem na to, co jsem řekla, je navrhovaná úprava tohoto paragrafu, konkrétně § 7a odst. 1 a 3, nesystémová a vyžaduje provedení dalších legislativních změn, zejména zákona o České obchodní inspekci, pro pořádek: zákon č. 64/1986 Sb., a také zákona o České národní bance - zákon č. 6/1993 Sb.

Upozorňuji také, že zmocnění České národní banky stanovit ve formě vyhlášky podle zákona č. 6/1993 Sb. už obsahuje, aby banka ve formě vyhlášky stanovila obsah, formu, termíny a způsob sestavování a předkládání vyžadovaných informací a podkladů od těch právnických osob, které podléhají jejímu dohledu. V případě rozšíření oprávnění České národní banky získávat informace o nově poskytnutých úvěrech, jak nám nabízí návrh novely, určitě není potřeba vytvářet duplicitní ustanovení. Již je máme.

Česká národní banka není oprávněna určovat pravidla osobám, které podléhají dohledu České obchodní inspekce, to znovu opakuji.

Podle navrženého § 7a odst. 2 by tedy Česká národní banka uveřejňovala souhrnné informace z údajů o nově poskytnutých spotřebitelských úvěrech, a to ve formě sdělení ve Sbírce zákonů.

Předkládaný návrh především nevymezuje pojem souhrnné informace, jak je tam psáno, a není tedy zřejmé, jaké konkrétní údaje a ve vztahu ke kterým osobám by měly být v České národní bance zveřejňovány. Odpověď na tuto otázku nedává ani důvodová zpráva, která je přiložena k návrhu. Lze předpokládat, že bude zapotřebí technicky zabezpečit fungování daného systému na úrovni České národní banky a České obchodní inspekce, aby Česká obchodní inspekce byla ze zákona povinna tyto informace České národní bance poskytnout. Je potřeba novelizovat zákon č.  64/1986 Sb., o České obchodní inspekci.

Teď bych se chtěla zmínit ještě o bodu 2, což je § 10 odst. 6. V navrhované úpravě se zavádí maximální limit roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, který by každoročně stanovila vláda svým nařízením.

Pokud se zavede maximální limit pro výši RPSN, povede to skutečně ke snižování nákladů na spotřebitelské úvěry? Nevznikne riziko, že se omezí dostupnost úvěrů solidních poskytovatelů a nabídka se přesune do neregulované části ekonomického sektoru a oslabí se tak logicky ochrana spotřebitelů? Nebyl by lepší účinnější dohled?

Máme i soudní judikaturu. Dnes už poměrně dost přesně určuje, kdy podnikatelskou činností provozovanou v souladu s právním řádem už jde o nezákonnou lichvu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky již z roku 2004 nám říká, jaká výše úroků sjednaná v těchto spotřebitelských smlouvách je již nepřiměřená, a tedy odporující tzv. dobrým mravům, a tím pádem neplatně sjednaná.

Pokud bychom souhlasili se zavedením maximálního stropu RPSN, pak by zákonné zmocnění pro vládu mělo obsahovat také určité mantinely - ty v novele nejsou - pro stanovení maximální výše RPSN, dále určení, od jakého okamžiku musí adresáti tuto právní normu užít a respektovat, a také jaké budou sankce za převýšení této stanovené částky.

Nyní k § 22 odst. 6. Chtěla bych vás upozornit, že navrhovaná úprava vkládá do zákona ustanovení omezující souhrnnou výši smluvních pokut, které je spotřebitel povinen zaplatit, nebo byl by povinen zaplatit v případě, kdy se dostane do prodlení s plněním některého ze závazků stanovených ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP