(17.20 hodin)
(pokračuje Vidím)

Tento plán přijel před deseti dny k nám do republiky vysvětlit generální tajemník aliance. Přijel apelovat na české politiky, na jejich politickou prozíravost, na jejich politickou odvahu, aby podpořili společné úsilí zemí Severoatlantické aliance, které má vyústit v předání Afghánistánu Afgháncům. A pochopitelně tedy také k dřívějšímu návratu našich vojáků domů.

Vláda schválila střednědobou koncepci, která je postavena na schopnostech naší vlasti tento strategický plán podporovat civilními kapacitami, diplomatickými a ekonomickými nástroji, vojenskými prostředky. Shoda mezi všemi je, že situace v Afghánistánu nemá pouze vojenské řešení. Alianční strategie proto také není postavena na vojenském řešení. Je postavena na kombinaci politických, civilních a výcvikových aktivit a činností, na vzájemném spolupůsobení mezinárodních organizací, spolupůsobení civilních expertů a vojáků. Je postavena na víře v angažovanost zemí, které společně rozhodly, že pomohou Afgháncům nastavit si podmínky pro lepší budoucnost.

Letošní rok, rok 2010, je rokem klíčovým, zda se podaří tento alianční strategický plán pro Afghánistán uvést do života. Proto právě teď přicházejí výzvy k navýšení úsilí z úst velitele operace generála McChrystala, generálního tajemníka aliance Rasmussena, prezidenta Spojených států Obamy. Tyto výzvy vyslyšely prakticky všechny země aliance, naši sousedé, Polsko, Slovensko, Španělsko, Itálie, Británie, Rumunsko, Maďarsko, ale dokonce nečlenské země - Gruzie nebo Korea. Spojené státy samy o sobě vysílají 30 tisíc vojáků. Ale sousední velmi pacifistické Německo zvyšuje svoji účast o 850 vojáků! A tak často právě našimi českými socialisty obdivovaná slovenská vláda Roberta Fica posílá dalších - podržte se - 250 příslušníků ozbrojených sil!

Proč to dělají? Proč nalezli politickou odvahu tak učinit? Získají tím snad nějaké politické body u voličů? To určitě ne. Zřejmě v tom vidí jiné cíle než jen krátkodobé politické zisky. Zřejmě v tom vidí povinnost nést odpovídající díl společného břemene, díl odpovědnosti za západní civilizaci, které jsou součástí. Zřejmě se obávají toho, že nedotáhneme-li tuto společnou akci do konce, tak se nám to v dlouhodobém horizontu vrátí i s úroky. Jak? No přece tím, že se teroristé budou pohybovat už nejen po horách vzdáleného Hindúkuše, ale po ulicích Londýna, Berlína, Říma, Varšavy či Budapešti. A i když se my budeme chovat jako pštros a schovávat hlavu do písku, tak i Prahy. V tom je celá podstata jejich přístupu. Horizont jejich pohledu totiž nekončí 28. květnem, ale dokáží hledět dál do budoucnosti.

My dnes máme před sebou návrh na navýšení počtu našich vojáků v Afghánistánu o 55 osob. Z toho je 15 vojenských policistů, kteří mají cvičit policisty afghánské. Mají je cvičit proto, aby tito mohli v blízké budoucnosti sami dohlížet na bezpečnost v ulicích afghánských měst. Tento návrh je absolutně v souladu s tím, co aliance žádá, co obsahuje alianční strategický plán - pomoc při výstavbě afghánských bezpečnostních sil. Dalších 40 osob je určeno k podpoře nasazení radiolokátoru Arthur.

Připomínám těm - zmiňoval to i pan ministr - kteří patrně trpí poruchou paměti, že rozhodujeme o vysílání jednotky, o jejímž nasazení už jednou tato Sněmovna rozhodla v rámci mandátu pro rok 2009, a to usnesením Sněmovny 985 ze 4. února loňského roku. Tato jednotka však nebyla nasazena. Nebyla nasazena proto, že naši spojenci prostě už nemohli čekat, jestli tuto schopnost na ochranu základny v Kandaháru a životů vojáků i civilistů na této základně Sněmovna schválí, nebo neschválí. Nebo jsme už zase selektivně zapomněli na martyrium při schvalování nasazení sil a prostředků České armády v prosinci roku 2008? A tak si prostě spojenci díky našemu naprosto neserióznímu a nekorektnímu jednání museli najít jiné řešení. Řešení rychlejší, řešení spolehlivější.

Nyní je nasazení radiolokátoru Arthur navrženo pro podporu polských vojáků v provincii Ghazní, která sousedí s provincií Lógar, kde máme náš provinční rekonstrukční tým. Tedy tato nejmodernější technika by spolu s obsluhou mohla sloužit pro ochranu polských vojáků.

Minulou středu Českou republiku navštívil polský ministr obrany Klich. S mnohými z vás mluvil osobně. Vysvětloval, proč je pro Polsko důležité být dnes v Afghánistánu a proč tam právě teď Poláci navyšují svoji účast. Polsko má v Afghánistánu zhruba 2000 vojáků. Navýší na 2600. Ministr Klich vyjádřil víru, že dnes naše posílení kontingentu schválíme, že podpoříme polské vojáky.

Dnes je to téměř na den 71 let, co Češi a Slováci pocítili důsledek zbabělosti našich tehdejších spojenců. Tím důsledkem byli nacističtí vojáci v ulicích našich měst. Vždyť v září roku 1938 pánové Chamberlain a Daladier také slibovali, že zachrání mír v Evropě, když zradí svého spojence, když zradí Československo. Chceme se snad my k našim dnešním spojencům chovat stejně?

Rád bych vás všechny požádal o přehodnocení vašich postojů, o rozum a trochu vlastní sebeúcty. Vojenské mise nejsou zadarmo a nejsou to ani taneční kursy. Ale kredit, který Česká republika získala při působení svých armádních sil na Balkáně, v Iráku a nyní v Afghánistánu, se velmi těžce a draze získával. Momentálně výhodný populismus nás může o tyto tak těžce nabyté body rychle připravit.

Možná to řeknu příliš tvrdě, ale nechávat za sebe bojovat a umírat druhé mi připadá zbabělé a podlé! A nejde o to, že po nás žádá spolupráci a pomoc americký prezident, generální tajemník NATO, velitel spojeneckých jednotek v Afghánistánu či polský ministr obrany. Udělejme to kvůli sobě. Udělejme to proto, aby nám jednou naši potomci neříkali, že jsme sice uměli zacinkat klíči v listopadu 1989, ale pak jsme se vrátili k pivu, venkovským zabijačkám a tlachání o fotbale.

My se prostě nemůžeme tvářit, že nás se nějaký Afghánistán netýká. Jestliže není situace v zemi pod Hindúkušem lehká a ti, kteří nám v minulosti v těžkých dobách pomohli, ať už během druhé světové války, nebo třeba tím, že během 40 let nesvobody v naší zemi neodmítali naše lidi, my se k nim prostě nemůžeme dnes postavit zády. Bylo by to nedůstojné naší minulosti a hlavně naší budoucnosti. Děkuji vám. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Vidímovi. Konstatuji, že zatím přibyly další přihlášky do rozpravy. Ještě před přednostní přihláškou pana místopředsedy Zaorálka s faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, myslím, že není pochyb o tom, že diskuse o tomto tématu je diskuse vážná, ale musím říci, že mi velmi vadí demagogický způsob, kterým to uvedl zpravodaj výboru pro obranu kolega Vidím. Jeho silná slova o zbabělosti, podlosti a podobně na adresu sociální demokracie tu vůbec nemají co dělat s tím, co projednáváme. Já nevím, že by sociální demokracie řekla, že chce stáhnout jednotky, které tam poslala. Máme jenom pochybnosti o tom, zda je třeba je rozšiřovat, a ty pochybnosti jsou legitimní.

Podívejte se, co se stalo v Holandsku. Demokratický způsob diskuse o této věci vedl k pádu Balkenendovy vlády. Možná že tu jsou kolegové, kteří vědí, jak svého času i na holandském vyslanectví nás přesvědčovali o tom, abychom posílili naše jednotky v Afghánistánu. Nyní je Holandsko zřejmě bude stahovat.

Takže prostě mějme na zřeteli skutečnosti, které tu jsou, jednejme o těchto věcech seriózně a vážně.

Mám výhrady i vůči tomu, jak tu vystoupil pan ministr Barták, protože v této souvislosti se dovolávat neblahého dědictví 15. března 1939 - to vůbec s touto věcí nesouvisí. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP