(15.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)

Ale teď jde o to, že pokud někdo má za to, že by to bylo řešení systémové v tom smyslu, že bychom nepřijímali jednorázový ústavní zákon o rozpuštění Poslanecké sněmovny, což zatím byla většinová vůle této Sněmovny, a ten návrh je před třetím čtením, pak chci říct, že toto žádné systémové řešení také není, protože pokud bychom to chtěli považovat za součást trvalého ústavního uspořádání, potom nutně bychom museli měnit i ty tři předchozí možnosti změny, možnosti rozpuštění Poslanecké sněmovny. Ale k tomu taková vůle není a není k tomu ani čas.

Proto já tady budu nadále opakovat svůj návrh na to, aby Poslanecká sněmovna tento senátní návrh zamítla z těch zásadních důvodů, ale i z důvodů praktických, že pro řešení momentální politické krize je v běhu zvláštní ústavní zákon o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, abych byl přesný.

 

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, vážený pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou přihlášku. Mám - paní kolegyně Kateřiny Jacques. Vážená paní poslankyně, prosím, ujměte se svého slova.

 

Poslankyně Kateřina Jacques: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já bych chtěla jen ve stručnosti uvést pozměňovací návrhy k tomuto senátnímu návrhu, které vám byly rozdány do lavic, a pak na ně také odkáži v podrobné rozpravě.

O co se v těch pozměňovacích návrzích jedná? Už téměř tři roky uběhly od té chvíle, když jsme řešili otázku patového výsledku voleb. O tom už tady předkladatel pan kolega Kubera hovořil. A my si v těch pozměňovacích návrzích klademe dva cíle, už jsme je měli nachystané před těmi třemi roky. A sice jednalo se nám o to, abychom omezili zneužitelnost a zvýšili odpovědnost navrhovaného institutu rozpuštění Sněmovny stanovením podmínky ústavní většiny. A ten druhý pozměňující návrh se týká využití projednávání změny ústavy ke snížení poslanců o jednoho na 199.

Jak už tady zaznělo, ten senátní návrh přináší revoluční novinku do možnosti rozpuštění Sněmovny, protože když jej srovnáme se všemi doposud existujícími důvody, tak zcela evidentně vidíme, že byly výrazně obtížnější, a také jsme se s tím fakticky potýkali a potýkáme. Je zřejmé, že jistá obtížnost pro rozpuštění Sněmovny v ústavě není nahodilá, má své dobré opodstatnění. Ale jak se ukazuje, dobré důvody jsou také dobré k tomu, aby Sněmovna za určitých podmínek rozpuštěna byla. A to se snaží senátní návrh upravit ústavně konformnějším způsobem, než jak to činíme v tuto chvíli při snaze rozpustit stávající složení Poslanecké sněmovny.

Teď ještě něco k těm důvodům, jak jsou dnes vydefinovány. Podle článku 39 odst. 1 ústavy jsou komory způsobilé usnášet se za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů a z toho vyplývá, že rozpuštění Sněmovny z důvodu přetrvávající neusnášeníschopnosti může dosáhnout společným, ale dodejme také navíc, že alespoň po tři měsíce konstantním postupem pouze kvalifikovaná dvoutřetinová většina, čili nejméně 133 poslanců a poslankyň. Naopak i poměrně výrazná menšina poslanců, pouhých 67, je schopna rozpuštění Sněmovny z důvodu neusnášeníschopnosti odvrátit. Tato východiska platí pro rozpuštění Sněmovny uvedených v článku 35 odst. 1 písm. b) a d) ústavy.

Ještě obtížnější se jeví rozpuštění Sněmovny z důvodu přerušení zasedání po dobu delší, než je přípustné. To je podle článku 35 odst. 1 písm. c) ústavy. A podle článku 34 odst. 2 ústavy může být zasedání komory usnesením přerušeno a celková doba, po kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit 120 dnů v roce. Svoláním Sněmovny ke schůzi je však podle článku 34 odst. 3 ústavy oprávněna pouhá pětina poslanců, to znamená 40.

Pouze první důvod pro rozpuštění Sněmovny může být naplněn pouhou nadpoloviční většinou všech poslanců, ba dokonce i jen pouhou polovinou všech poslanců. Pokud třikrát znemožní vyslovení důvěry jmenované vládě. Ovšem tento způsob rozpuštění v sobě zahrnuje takové množství jiných komplikací, pojistek a dlouhodobosti, že lze stěží uvažovat o jeho praktické využitelnosti, byť i dnes jsou mezi námi kolegyně a kolegové, kteří tento postup preferují a také doporučují.

My se však domníváme, že k eliminaci naznačených rizik, k celkovému zvýšení vážnosti rozpuštění Sněmovny vlastním usnesením i k teoretické správnosti novely by měla být pro takové usnesení vyžadována skutečně třípětinová ústavní většina všech poslanců a poslankyň. Také Senát ve své důvodové zprávě zmiňuje riziko zneužití tohoto ustanovení a argumentuje potřebou široké shody. Domníváme se tedy, že právě ústavní většina ve Sněmovně tento předpoklad nejlépe naplňuje. A to je obsah toho prvního pozměňujícího návrhu, který jsme vám rozdali do lavic.

Ten druhý se týká již avizovaného snížení počtu poslanců. Považujeme za účelné se záměrem provedení novely ústavy spojit právě i otázku snížení počtu poslanců v Poslanecké sněmovně a dovolujeme si tento pozměňující návrh předložit s vědomím, že je v zásadě projednán napříč politickým spektrem a vážnějších výhrad proti němu není ani ze strany široké a odborné veřejnosti. Je to debata, kterou jsme vedli jak na v půdorysu koaliční vlády, tak napříč poslaneckými kluby. Ačkoliv se pochopitelně nedomníváme, že by pouhé snížení počtu poslanců o jednoho nebo jednu bylo samo o sobě dostačujícím řešením z hlediska nápravy pokřiveného volebního výsledku nebo systému - a o tom už tady hovořili jiní včera při projednávání návrhu na změnu volebního zákona, to je ten nepravý poměrný systém, například pan kolega Kasal o tom včera hovořil - tak považujeme tuto změnu za velmi jednoduchou a přirozenou cestu, jak odstranit podmínky vzniku exemplárního patu politických sil, tak jako tomu bylo po volbách v roce 2006.

V souvislosti s volbou prezidenta je možné uvést, že v prvním kole volby se rozhoduje nadpoloviční většinou všech poslanců a nadpoloviční většinou všech senátorů a snížením počtu poslanců na lichý počet tak dosáhneme určitého omezení rizika patu. Zároveň si v této souvislosti dovolím podotknout, že jsme včera v prvním čtení propustili návrh novely, která by směřovala k přímé volbě prezidenta. A pokud se naše přání naplní a skutečně občané a občanky dostanou možnost si svého prezidenta nebo prezidentku volit přímo, tak by tento aspekt úplně odpadl a bylo by to tak dobře.

Čili děkuji vám za pozornost, že jste si vyslechli podrobné důvody předložených pozměňujících návrhů. Jinak já jsem velmi ráda, že senátoři tuto aktivitu vyvinuli. Mě velmi mrzí, že museli tři roky čekat na čekací listině našeho zákonodárného sboru, než se dostali na pořad. Ale jak vidíte, pane senátore, došlo na vaše slova.

 

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Marek Benda. Vážený pane poslanče Bendo, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni místopředsedové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já budu stručný. Jenom bych chtěl odůvodnit návrh, který posléze podám v podrobné rozpravě. K tomu, co zde doposud bylo řečeno, pokouším se udělat jakýsi kompilát z jednotlivých variant, které zde zaznívají.

Je pravda, že senátní návrh zákona tak jak byl předložen, fakticky znamená, že by si vládní většina mohla vypsat volby, kdy si vzpomene. To je přechod na britský model, řekněme, který ovšem nevím, jestli bychom v České republice chtěli, který bychom preferovali, bychom pokládali za rozumný, aby se vláda v okamžiku, kdy je to pro ni nejvýhodnější, rozhodla podat demisi a v dohodě s prezidentem republiky vypsat předčasné volby.

Současně si myslím, že ty návrhy, které směřují k třípětinové většině, jsou návrhy, které přesněji odrážejí dlouhodobou situaci, kterou vidíme i na těch mimořádných zákonech o rozpouštění Poslanecké sněmovny. A já se přiznám také, že by se mi více líbilo, kdybychom měli nějaký stálý institut, který jiným způsobem než zákonem o mimořádném zkrácení volebního období umožní bez oněch čekacích lhůt, které předpokládá dnešní ústava, bez onoho času neschopnosti rozhodnout, což jsou v podstatě podmínky dnešní ústavy, neschopnost rozhodovat Poslanecké sněmovny umožní vypsat předčasné volby. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP