(10.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)

My jsme se ani nedostali k tomu, abychom se začali vážně bavit, protože ministerští úředníci se ani neobtěžovali seznámit se s tím, jak ta situace v kraji vypadá. A bez toho, že tohle neudělali, tak nejsou partnerem takovéhleho rozhovoru.

Já bych rád požádal, aby přestali přebírat informace, které jim předává současný vlastník. Ty si můžeme poslechnout od něho, na to nepotřebujeme vládu. Tady je vláda jenom převodovou pákou velkých firem. To já chápu, pan Bakala vám dal deset milionů na Entropu v Bruselu, takže máte zřejmě velmi dobré vztahy. Ale to vás neopravňuje, abyste panu Bakalovi umožňovali, aby znejisťoval tisíce lidí v Moravskoslezském kraji, aby prostě tam zvyšoval sociální neklid a choval se arogantně k lidem, kteří tam žijí. Na to teda takovou vládu nepotřebujeme!

A proto já chci, aby se dneska hlasovalo o tom, že nesouhlasím s tím způsobem, jak pan Kalousek pojal tu interpelaci a odpověď na ni a neobtěžoval se ani vážně se tím zabývat. Já bych rád, aby se hlasovalo o tom, že nesouhlasím s tím, co mi pan ministr Kalousek sdělil!

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Tak vám děkuji, pane místopředsedo. V rozpravě vystoupí pan poslanec Krupka.

 

Poslanec Jaroslav Krupka: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já si myslím, že tady byla klasická ukázka, jak se z vážného problému dá udělat politika, vytřískat z ní maximum bodů. Jsou tady kamery, přenášejí to, tisk tady napíše závěrečné věty a končíme tím, že my budeme v době, kdy na jedné straně se mluví o hospodářské krizi, lustrovat všechny velké podniky, když si vezmu ten závěr z vystoupení svého pana předřečníka.

Prostřednictvím pana předsedajícího musím se obrátit na pana kolegu Zaorálka a konstatovat, že je skutečně schopný politik. Ale nechtěl bych říct schopný všeho, protože to, co jsme tady slyšeli, úplně nemělo nic společného s tou debatou a s tím problémem, který byl řečen. Úvodem řekl takové klišé, že nechce nás časově zatěžovat tím, že by řekl všechny detaily smlouvy. A samozřejmě unikly tam takové drobné věci, jako například co bývá standardně u těchto velkých kupních smluv, že obě dvě strany se zavazují, že jedna bez souhlasu druhého neposkytne informaci ven. Tuto klauzuli kdo tam dal? Ten, kdo v té době dělal ministra financí, pane kolego předřečníku, prostřednictvím pana předsedajícího - byl to váš kolega, pan bývalý ministr Sobotka, ministr financí. Bavme se o tom, proč tedy tyto informace nemohly být v té době už odtajněny. Naprosto ze zřejmých důvodů. A nechci narážet na tu formulaci, kterou použila paní kolegyně Halíková, která řekla, že to bylo darem.

Druhá věc. Za podstatné považuji to, že my když se budeme bavit dneska o problému bytových domů, není to problém, že by spadl teď shůry, a je dán historicky. Je dán historicky stavem celého kompletu bytů, který byl někdy od počátku devadesátých let, a teprve nyní, v současné době, a to bych byl rád, kdyby páni kolegové předřečníci připustili, že ten problém se začal eskalovat v té době, kdy začala růst hodnota bytového fondu. Do té doby, kdy se prodával byt za 40, 50, 60 tisíc, nebyl toto zásadní problém. V tom okamžiku, kdy došlo k podpoře investic v Nošovicích, samozřejmě v tomto regionu začala růst cena bytů. A naprosto chápu, znovu říkám, chápu obyvatele těchto bytů, že začali mít zájem, co bude s jejich byty, začali mít zájem o to, za jakou cenu se případně budou tyto byty prodávat. A samozřejmě stalo se tohle to i zájmem, a přiznejme si tohle to - v jistém období, když byly krajské volby, že právě v tomto okamžiku se zvedala vlna zájmu a podpisy a vznikaly petice.

Souhlasím s tím, že je to vážný problém. Je třeba se tímto problémem zabývat. Ale prosím, a znovu se obracím na předřečníky, nedělejme z toho politikum, protože ten problém se týká opravdu všech - i těch, kteří bydlí v těchto bytech, i těch, kteří v tomto regionu žijí. A týká se to skutečně politiků bez ohledu na to, že to, pane kolego, zase prostřednictvím předsedajícího, předkládáte vy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Chytka dal přednost panu poslanci Sobotkovi. Takže prosím, pane poslanče.

(O slovo mimo mikrofon žádá premiér.)

Jestli, pane premiére, chcete vystoupit vy, tak máte na to přednostní právo. Tak s tím se nedá nic dělat.

 

Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já se omlouvám, ale přihlásil jsem se do té diskuse jako člověk, který v tom regionu 25 let žil a velmi dobře si pamatuje, jak to bylo s OKD, velmi dobře si pamatuje, jak to bylo s Mosteckou uhelnou společností. My jsme zřídili vyšetřovací komisi na vyšetřování člověka, který si to možná nezaslouží. Měli jsme zřídit spíše vyšetřovací komisi na privatizaci, nebo takzvanou privatizaci, Mostecké uhelné společnosti.

Já chci říct, že není pravda, že právě tato vláda, nebo speciálně ODS, je zastáncem velkých korporací. Myslím, že to nikdy pravda nebyla a nikdy pravda ani nebude. Speciálně OKD si zaslouží asi větší pozornost.

A to, že stát ztratil jakoukoliv kontrolu nad byty, kde bydlí tolik lidí, zcela jistě není chyba této vládní konstelace, této vládní garnitury. Já bych chtěl, abychom byli korektní, abychom se nepředváděli, abychom seriózně řešili problém lidí, kteří v těchto někdy vybydlených bytech bydlí, kteří mají přesto zájem si je koupit a kteří mají právo se dobrat takových, řekl bych, pravidel hry, která jsou korektní.

Tato diskuse, pane předřečníku, korektní úplně není. Tím myslím Lubomíra Zaorálka.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Takže v tuto chvíli vystoupí pan poslanec Sobotka, potom pan poslanec Chytka.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Já myslím, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane premiére, že to je prostě politická věc, protože ti lidé to cítí jako problém a chtějí po politicích, aby tu věc řešili. Jaké jiné problémy by měli politici řešit než problém nebo obavy či přání tak velkého množství nájemníků v bytech OKD? Čili já myslím, že bychom tady neměli hrát hru na to, že to není politický problém. To prostě je politický problém. Už jenom proto, že se tady o něm bavíme a věnujeme mu pozornost, tak už se to automaticky stalo také politickým problémem.

Já, protože jsem se také zajímal o celou tu historii těch bytů OKD, tak musím říct, že ona je skutečně velmi pohnutá. Já jsem zjišťoval, kde je ten prvopočátek celé kauzy, a zjistil jsem, že ten prvopočátek celé kauzy je někde na počátku devadesátých let. Tuším, že to byl rok 1991, 1992, možná dokonce rok 1990. Ano, rok 1990, kdy tehdejší ministr průmyslu a obchodu za Občanskou demokratickou alianci, nebo možná v té době to bylo ještě za KSČ, to já přesně nevím, ale byl to Vladimír Dlouhý, tak tehdy Vladimír Dlouhý podepsal privatizační rozhodnutí. Ono to nese přímo jeho podpis. To nepodepsal žádný náměstek, to tehdy podepisovali přímo členové vlády a on tehdy jako ministr ve vládě podepsal privatizační rozhodnutí ve věci OKD. A součástí toho privatizačního rozhodnutí z roku 1990 bylo to, že součástí podniku se staly i podnikové byty. To znamená ty byty nebyly vyčleněny před privatizací, ale staly se součástí podniku. Bohužel se to stalo v několika případech. Nebyl to jenom problém OKD. Prostě na počátku devadesátých let, když se chystala a prováděla privatizace, tak u celé řady firem tehdy představitelé vlády provedli z dnešního pohledu samozřejmě fatálně chybné rozhodnutí, kdy nechali zprivatizovat nejen ty výrobní části firem, ale součástí toho se staly i byly zaměstnanců. Z dnešního pohledu asi bychom se všichni, jak jsme tady, shodli, že to byla chyba a že to měli udělat jinak. Tehdy měl Vladimír Dlouhý ten svůj podpis zvážit, v roce 1990, a měl se pokusit ty byty vyřadit z podniku. Kdyby je tehdy Vladimír Dlouhý vyřadil z podniku, tak k tomu problému nedošlo.

A jak to pokračovalo dál? To znamená 1990 - podpis Vladimíra Dlouhého a byty jsou součástí OKD. A jede se do privatizace. Privatizace vypadala tak, že si vláda nechala necelou polovinu akcií. Část akcií, asi 40 %, tehdy vláda dala do takzvané kuponové privatizace, 40 % šlo do kuponové privatizace, a část peněz dala obcím a městům v tom regionu. Čili takto vypadala struktura privatizace OKD. Akcie OKD se dostaly mezi drobné akcionáře, vzápětí je začaly skupovat investiční fondy, to znamená došlo ke koncentraci těch 40 %, která šla do kuponové privatizace. Ti, co zkoncentrovali akcie OKD od DIKů, tak pak následně začali skupovat akcie od obcí a měst, aby zvýšili svůj podíl. Obce a města bohužel tehdy v severomoravském regionu ty akcie prodaly. Z dnešního pohledu se nám to také jeví jako chyba, protože kdyby si je nechaly, tak mohly ovlivňovat aspoň zprostředkovaně ten bytový fond na území svých lokalit. Ale došlo k tomu.

V další fázi ovšem došlo k naprosto nepochopitelnému kroku a myslím si, že to je druhá velká chyba v celém procesu privatizace OKD. První chyba byl podpis Vladimíra Dlouhého v roce 1990. A pak, to už byla polovina 90. let, došlo k druhé velké chybě, kterou udělal tehdy Fond národního majetku. Já vám teď neřeknu, kdo byl v té době šéfem Fondu národního majetku nebo kdo byl odpovědný ministr vlády. To je potřeba si dohledat v příslušných dokumentech. Možná to byl někdo z ODA, možná to byl někdo z nějaké jiné politické strany. Ale tehdy Fond národního majetku připustil, aby stát ztratil v OKD majoritu. To byla ta druhá velká chyba. První udělal Vladimír Dlouhý a druhou chybu udělal Fond národního majetku. Došlo totiž k navýšení základního jmění OKD, kterého se Fond národního majetku neúčastnil.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP