(18.00 hodin)
(pokračuje Paroubek)

Já bych chtěl uvést, aby tak úplně v tom nebyl jenom pan ministr financí, zde byly uváděny některé citáty, části některých jeho veřejných vystoupení z října, tak bych chtěl uvést jeden citát za všechny z vystoupení předsedy vlády pana Topolánka: "Jeho výroky" - myšleno výzvy Jiřího Paroubka k diskusi nad řešením dopadů globální finanční krize posledních dnů - "se dají charakterizovat jako šíření poplašné zprávy." To je výrok z 7. října minulého roku. A ministr financí téhož dne se vyjádřil: "Některá vyjádření předsedy Jiřího Paroubka včetně údajné potřeby vytvářet nějaké záchranné plány pro Českou republiku by se daly spíše nazvat jako šíření poplašné zprávy. Opakuji, krize nám nehrozí."

Nejvyšší představitelé vlády mohli, pravda, více předvídat. Vláda stále zřejmě nechápe, před jak rozsáhlým problémem stojí. Liberální kapitalismus, který bez dostatečné regulace vytvářel virtuální peníze, zbankrotoval v místě svého vzniku, ve Spojených státech. Předvídavější pravicoví politici - pan Sarkozy, paní Merkelová, pan Barroso - jej přestali vzývat hned na počátku této krize. Česká vláda ho občas vzývá dodnes.

Možná by si členové vlády měli nechat přeložit aspoň některé články z amerického a evropského tisku, případně debatovat více se svými partnery v západní Evropě. Problém je zřejmě v tom, že v Evropě Občanská demokratická strana žádné přirozené partnery nemá. I britští konzervativci začali couvat od mesaliance s ODS v Evropském parlamentu, tak jak jí přislíbil pan předseda Topolánek, že ji uskuteční po volbách do Evropského parlamentu.

Proč se domnívám, že vláda nechápe hloubku krize? Je to jednoduché. Kdyby ji chápala, snažila by se o dohodu s politickou opozicí i s odbory a zaměstnavateli v rámci tripartity. Ona však předkládá všem věci prakticky jen na vědomí. Jelikož to tedy nedělá, jak má, je vidět, že nechápe hloubku problému. Ono je to však ještě horší. Vláda by mohla dát opozici šanci podpořit alespoň některá opatření ze svého balíčku a zajistit tak pro jejich příjemce větší věrohodnost takového opatření, neboť by mohli racionálně očekávat, že takové opatření nebude po volbách zrušeno. Byť jsem si vědom, že řada těch opatření, s kterými vláda přichází, jsou věcí exekutivního rozhodnutí vlády, nepotřebuje k tomu parlament.

Vláda se rozhodla ale jinak. Vsadila vše na jednu kartu a chce buď všechno, nebo nic. Všechno znamená nejenom balíček samotný, ale i opětovné zavedení zdravotnických poplatků v celé zemí, a dokonce i souhlas s počátkem privatizace penzijního systému tzv. opt outem. Namísto snahy o shodu alespoň v dílčích věcech je ze strany vlády snaha o prosazení jejích plánů na privatizaci a zpoplatnění zdravotního systému. Poplatky jsou pouze prvním krokem k placenému zdravotnictví a k privatizaci penzijního systému, a to často pod pláštíkem boje proti krizi. Opozici tím, pravda, usnadnila úlohu. Takovému balíčku jako celku se dá říci pouze jediné: Jasné ne.

Já vám pak zapózuju, pane ministře, venku. (Reaguje na ministra Kalouska, který ho fotí mobilním telefonem.)

Ne opatřením, která povedou k privatizaci penzijního systému, a to na základě zkušeností z průběhu obří finanční krize ve Spojených státech.

Taktika vládní koalice je jasná a průhledná. Od 1. 1. 2009 snížila platby za sociální pojištění o 1,5 procentního bodu. A teď chce další snížení příspěvku na sociální pojištění. Dopad? Nejméně 18 miliard korun, a to pod záminkou řešení dopadů krize. Výsledkem bude nedostatek peněz na důchody nebo valorizace důchodů a poté koalice občanům sdělí, že si musí připlatit skrze soukromé penzijní fondy.

Vláda trpí v této oblasti nemírnou arogancí a nesoudností. Hlasy, které jí radily, aby opt out alespoň odsunula, nevyslyšela. Proč je vláda tak arogantní? Chtít privatizovat penze v době, kdy budoucí američtí penzisté mají na důchodovém účtu o 40 % méně prostředků než před rokem a kdy jim hrozí v penzi bída díky selhání kapitálových trhů a neochoty Bushovy vlády tyto trhy regulovat? Je to v době, kdy na Slovensku je tzv. druhý pilíř penzijního systému ve velkých problémech. Lidé tam mají již za tři roky fungování o 10 i více procent nominálně méně, než tam vložili. O reálné hodnotě ani nemluvě.

Pro vládu by bylo nejlepší, kdyby hlasování o krizovém balíčku spojila s hlasováním o důvěře vládě, jak váhavě naznačoval v posledních dnech pan premiér. Byla by to šance na ukončení existence této nelegitimní menšinové vlády tím nejlegitimnějším způsobem. Nicméně že to vláda udělá, neočekávám. Odvaha není silnou stránkou této vlády. Vláda je silná jen v siláckých prohlášeních. Když dojde na lámání chleba, je docela obyčejně zbabělá a úskočná.

Balíček včetně opt outu musíme odmítnout. Nicméně problém řešení hospodářské krize zůstává a bude nutné jej řešit. Pokud bychom měli možnost hlasovat o jednotlivostech vládního balíčku, podpořili bychom zřejmě následující opatření. Záleželo by ovšem i na technických detailech a konkrétní dikci navržených opatření, které zatím neznám.

1. Zrychlení odpisů, opatření na podporu investic. Opatření navrhovala sociální demokracie již v říjnu minulého roku. Tedy jednoznačná podpora.

2. Podpora úvěrů, garance za exportní i provozní financování prostřednictvím České exportní banky a Českomoravské záruční a rozvojové banky. Tato opatření navrhovala sociální demokracie již v říjnu minulého roku. Jednoznačná podpora.

3. Zlepšení dopravní infrastruktury a dopravní obslužnosti. To jsou evergreeny sociální demokracie. Jednoznačná podpora.

4. Zrychlení vratek DPH. Je to něco, co zlepší firemní cash flow, a je to možné podpořit.

5. Prominutí záloh na dani živnostníkům je možné schválit jako pomocné opatření.

6. Novelizace konkurzního zákona za účelem lepší ochrany zaměstnanců a další opatření pro hladký a korektní průběh konkurzů by snad bylo možné podpořit.

7. Zavést povinnost uvádět roční úrok u spotřebitelských úvěrů je minimum minimorum. Je to nutné doprovodit bojem proti lichvě, ať již oficiální, tak i černé.

8. Zateplování panelových domů sociální demokracie dlouhodobě prosazuje a vláda jej zatím spíše brzdila, stejně jako investice do energetických úspor domácností. Tak uvidíme, jaké to bude v praxi.

S čím však nelze zásadně souhlasit, je:

1. Snížení sociálního pojištění. Jak již bylo námi mnohokrát řečeno, má sloužit pouze jako první krok k rozvalení, podfinancování penzijního systému a jeho následné privatizaci.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP