(18.10 hodin)
(pokračuje Bublan)

Četl jsem si věcný záměr zákona. Tam se vychází z toho, že zákon č. 218/1949 Sb. zbavuje církve materiální a finanční základny jako předpokladu jejich institucionální svobody. Domnívám se, že to je trochu zavádějící a nepravdivé, protože to, co vytvořil režim po roce 1948, byl především státní dozor nad církvemi. Zabavení a zablokování majetku nemělo na následné represe a omezení činnosti církví zase tak velký vliv.

Možná si někteří z vás vzpomínáte - už zde byla řeč o státním dozoru. Na to byla instituce, církve podléhaly Ministerstvu kultury. Možná si vzpomínáte na pozice krajských a okresních církevních tajemníků. To byli lidé, kteří rozhodovali o tom, co církev může a co nemůže. Okresní církevní tajemník měl nesmírnou moc. Každému faráři povoloval, kdy má mít bohoslužbu, kdy ji mít nemá, že ji nemůže mít na nějakém veřejném místě, nebo dokonce někde v soukromí. Pokud porušil tento zákaz, potom nastoupila represe. Ta byla daná samozřejmě v trestním zákoníku. Byl tam paragraf o tzv. maření dozoru nad církvemi. V kněžské hantýrce to byl určitý pojem - dostal jsem mařenu. To nebyla marihuana, ale dostal jsem mařenu, to bylo maření dozoru nad církvemi. Tady následoval trest, většinou to bylo odnětí státního souhlasu, nebo dokonce i vězení nebo alespoň nějaká podmínka. V tom byla ta podstata, nikoli pouze v tom majetku.

Když to vezmu do důsledku, církve v té době majetek ani nemohly využít, protože stejně byly omezeny státním dozorem nad svou činností, že by ten majetek nějakým rozumným způsobem využít ani nemohly.

Proto si kladu otázku, jestli vycházíme z dobrého předpokladu, protože zákon směřuje k tomu, že církve budou dostávat určitou podporu a ta se bude postupně snižovat, až nakonec skončí na nule. Skončí za několik desítek let skutečně jako nulová. Předpokládá se, dokonce jsem se to dočetl v nějakých letácích, které se na podporu tohoto zákona šíří, že církve budou podnikat, investovat na kapitálovém trhu, že budou tento majetek, který se jim postupně dostane, nějakým způsobem rozmnožovat, aby si zajistily svou budoucnost. Tady se tak trochu ptám, jestli je to dobře, jestli skutečně můžeme vyjít z předpokladu, že svobodný je ten, kdo má peníze. Ono to tak vždycky neplatí. Naopak to může vést k většímu svázání se s majetkem a k výsledku, který nemusí být nijak lichotivý.

Ona může také nastat taková situace, že třeba nějaká i menší církev dovede majetek, který nabude, rozmnožit, zefektivnit, a bude zajištěna třeba na několik desítek let nebo možná sto let. A bude v takové řekl bych existenční pohodě, že už ji moc nebude zajímat, jestli má nějaké věřící, nebo nemá. Zase naopak může být církev, která ten majetek využije skutečně způsobem, jak by měla, to znamená bude vytvářet nějaké projekty pro mládež, stavět nějaká vzdělávací střediska apod., takže ten majetek jakoby trošku utratí, potom za těch 60 let může mít problém, protože už skončí přísun státních peněz. Tak se ptám, jestli je to správně, že dáváme církvím peníze a říkáme jim - jednou budete mít stop a potom si dělejte, co umíte, co jste si za několik desítek let vytvořily a nashromáždily.

Já tady připomenu vládní prohlášení, kde vláda říká, že podpoří církve a náboženské společnosti při plnění jejich nezastupitelné úlohy v posilování morálních a duchovních hodnot v životě české společnosti. To bych podepsal. Ale tady jde skutečně o vytváření duchovních a morálních hodnot. My teď trochu církve budeme nutit k tomu, aby vytvářely jiné hodnoty. Ty materiální hodnoty. Aby si zajistily svoji existenci. Nejsem tak úplně přesvědčen - jak jsem měl mnoho diskusí ať už s církevními představiteli nebo i s lidmi, kteří jsou věřící, tam se názory velmi různí. Dokonce mohu říci, že mnoho kněží nemá stejný názor jako jejich nadřízení. Dokonce jsem slyšel názor - pan ministr Jehlička mi to promine - od jednoho duchovního, který říká, že zákon mohl napsat jedině ateista, nikdo jiný. Nemyslím to zle, ale skutečně není domyšleno, co bude za těch 60 let, není domyšleno, co by církve skutečně měly dělat, na co by se měly zaměřit.

Dávám na zvážení, zda skutečně chceme zpřetrhat pouto mezi církvemi a naší společností, zda by si společnost měla uvědomit a měla by být schopna přispívat na církve stále, a mít na vědomí to, že církve dělají mnoho společného pro tuto společnost. Ne třeba všichni je potřebují, ale určitá otevřenost by tam měla zůstat, a nenutit církve k tomu, aby se uzavřely samy do sebe a do své činnosti, která možná bude soustředěna na to, získávat a rozmnožovat majetek, nikoli na to jejich pravé poslání. Je to úvaha, která určitě stojí za zamyšlení.

Ještě jednu malou připomínku. Církve - zvláště římskokatolická církev měla největší svůj rozkvět koncem osmdesátých let. Začalo to blahoslavenou Anežkou Českou v roce 1988. Potom přišel rok 1989. To skutečně kostely byly plné. Potom bohužel se trochu zaměřila na otázku majetek a situace se začala zhoršovat. Bohužel je to tak, ale za totality chodilo do kostela víc lidí, než chodí nyní. I to je otázka k zamyšlení. Uvidíme, co by udělala tato restituce, jestli to zvýší počet věřících, nebo naopak dojde zase k nějakému poklesu.

Autorita církve - vzpomeňte si na kardinála Františka Tomáška. Jakou ten měl autoritu! Ten když mluvil o spravedlnosti, tak to byla spravedlnost v mezilidských vztazích, spravedlnost v lidských právech. A teď slyšíme jenom o spravedlnosti v otázkách materiálních. I toto je k zamyšlení nad tímto zákonem. Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Bublanovi. S faktickou pan kolega Jan Kasal.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, abych přeložil slova Františka Bublana do češtiny a do jazyka srozumitelného. František Bublan tady řekl: Vy, církve, vy nevíte, co chcete. Vy se ženete do neštěstí. Vy jste hloupí, vy nevíte, co je pro vás dobré. Až budete chtít vědět, co je pro vás dobré, přijďte do Lidového domu. Jiří Paroubek, David Rath a František Bublan vám to řekne. Tak je možné interpretovat slova Františka Bublana. Ne jinak! (Protesty z řad ČSSD.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu místopředsedovi Kasalovi a prosím všechny členky a členy Poslanecké sněmovny, aby se zdrželi jakýchkoli zvuků, kterými usměrňují ty, kteří přistupují k mikrofonu a mluví. Jediný, kdo může toto činit, je ten, kdo řídí Poslaneckou sněmovnu v dané chvíli.

Slovo patří paní poslankyni Kateřině Jacques.

 

Poslankyně Kateřina Jacques: Vážená paní předsedající, vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, nebudu polemizovat s těmi, kteří v principu zpochybňují skutečnost, že zde bylo něco ukradeno, že existuje nevyrovnaný dluh a že byly spáchány křivdy. Nebudu ani polemizovat s těmi, kteří nesou v přeneseném smyslu slova zodpovědnost za tyto křivdy a kteří hovoří o církevních organizacích s despektem a navrácení dluhů nazývají extrabuřtem. To jsou totiž myšlenkové pochody a ideologické konstrukce, které provázely okrádání, jehož důsledky se dnes snažíme napravit a které dnes chceme alespoň tím způsobem, jak to je s odstupem let možné, zmírnit.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP