(18.10 hodin)

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do rozpravy je poslanec Jeroným Tejc a připraví se Kateřina Jacques.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, musím říct za sociální demokracii, že my rozhodně reformu policie neodmítáme. Je však otázkou, jestli v tomto případě se skutečně jedná o reformu policie, tak jak reformu zná každý z nás a jak o ní hovoří i slovník cizích slov, který říká, že je to změna, náprava nebo zlepšení. Změnu určitě tento návrh zákona přináší. Je otázkou, jestli přináší nápravu, a je otázkou, jestli přinese zlepšení, což samozřejmě ukáže čas.

My neodmítáme to, abychom reformovali policii, ale podle našeho názoru a přesvědčení by tento krok měl probíhat podle jiných pravidel, než jaká nám nabízí pan ministr vnitra. V tomto ohledu tedy si dovoluji zdůraznit podle našeho názoru chybný přístup k reformě jako takové. Podle našeho názoru mělo být jasně definováno, kdo za co bude v bezpečnostní oblasti zodpovídat a jak budou nastaveny mantinely mezi jednotlivými bezpečnostními složkami. Jednoduše řečeno, stavěli bychom dům od základu, kterým by byl jednotný zákon o vnitřní bezpečnosti jako základní zákon bezpečnosti tohoto státu, nikoli zákon, který mění několik desítek zákonů. Postavili bychom tedy lepší základy a nestavěli bychom v podobě konkrétních úprav a konkrétních změn jednotlivé příčky a dveře tohoto systému.

Pokud tedy pan ministr chtěl měnit reformu, reformu policie, celou policii, měl podle našeho názoru, tak jak jsme jej na to upozorňovali už v první diskusi ve výboru pro bezpečnost, přijít s touto komplexní novelou. Tento zákon tedy měl a podle našeho názoru do budoucna by měl vzniknout a měl by stanovovat nejen kompetence, ale také priority jednotlivých složek včetně policie, ale také zpravodajských služeb, armády, ale možná i policií obecních.

Právě projednávaný návrh se zčásti snaží posílit pravomoci ministra vnitra. Nebude policii podle mého názoru stabilizovat a bude záležet na každém ministrovi, jak bude provádět organizační změny, přestože v současné době je k tomuto vyžadován souhlas Parlamentu, tedy změna zákona.

Tento návrh zákona obsahuje dvacet zásadních, ale doposud podle mých informací nezohledněných připomínek, což samo o sobě hovoří ve prospěch toho, abychom se tímto návrhem zákona zabývali nadále.

Jsem přesvědčen, že každá reforma, pokud je takto zásadní, jak o ní pan ministr hovoří, tedy výrazně mění jak organizační uspořádání, tak i uspořádání funkční, by se měla vyzkoušet. Měl by být vypracován pilotní projekt, který by se vyzkoušel na jednom nebo dvou krajích, a poté se přešlo do praxe. Když jsem navštívil sousední Německo, tak jsem zjistil, že podobná územní reforma se připravuje i tam. Tam se o ní hovoří a připravuje se pět let a dva roky se pilotně zkouší. Tento postup považuji za efektivnější a pragmatičtější a do budoucna vyvarující se chyb.

Velmi sporná je, jak už o tom hovořili mí kolegové, struktura čtrnácti policejních krajů. Pan ministr nás ujišťuje, že nebudeme mít čtrnáct samostatných policií, že efektivita bude zvýšena, protože budou organizační složky státu mnohem funkčnější a bude se celá policie řídit jako firma. Já o tom tak úplně přesvědčen nejsem, byť chápu důvody, které k tomu pana ministra vedou. Ale v současné době ekonomika policie poměrně jasně, jak o tom hovořil pan ministr, je řízena centrálně, a přesto se dozvídáme o tom, jak jsou špatně zaúčtovávány a řešeny například v rámci projektu P 1000 jednotlivé rekonstrukce služeben. Nejsem si tedy jist, jestli v současné době je policie připravena na takto rozsáhlou změnu, která bude znamenat mnohem větší samostatnost a odpovědnost jednotlivých funkcionářů bez toho, aniž by to dopadlo na policii jako celek.

Důvodem pro zřízení čtrnácti krajů je snaha ministra vnitra uzpůsobit toto uspořádání samosprávě a zlepšit tak komunikaci se samosprávou, tedy s hejtmany. Já si myslím, že toto není správný důvod. To hlavní, co by nás mělo zajímat, je, jak policie komunikuje se soudy a státním zastupitelstvím. A rád slyším od pana ministra, že vznikla - věřím, že i na podkladě žádosti opozice - dohoda s Ministerstvem spravedlnosti v této věci, byť si nejsem jist, jestli náš stát si může dovolit čtrnáct policejních krajů, může si dovolit čtrnáct soudních krajů, byť se zřizují pobočky. A chtěl bych od pana ministra jasné číslo, kolik bude stát zřízení těch čtrnácti krajů během několika let a zda to bude ta předpokládaná částka, tak jak byla několikrát uváděna v médiích a i v kuloárech, a to je pět miliard korun za to, že budeme mít čtrnáct krajů.

To nebezpečí, které tady plyne z toho, že budeme mít čtrnáct krajů, je v tom, že se výrazně centralizuje dění, respektive rozhodování v policii, byť to tak na první pohled nemusí vypadat. Zatímco nyní je cca osmdesát okresních ředitelů, tak samozřejmě není možné, aby ministr vnitra měl vliv na každého z nich, tak u těch čtrnácti krajů si už samozřejmě dokáže vynutit i změnu jejich chování. A myslím si, že nad tím je potřeba také se zamyslet, zda toto nebude znamenat spíše centralizaci rozhodování na Ministerstvu vnitra než nějakou decentralizaci, o které hovoří pan ministr.

Já mám velmi problematický vztah ke koordinačním dohodám, jak jsou chápány. Samozřejmě je určitě dobře, když bude hejtman nebo primátor komunikovat s policií. Na druhé straně ta koordinační dohoda, tak jak o ní hovořil pan ministr vnitra, tak to na mne dělá dojem, že v podstatě hejtman nebo primátor bude určovat policii, co má a co nemá dělat. Já jsem přesvědčen, že žijeme v zemi, kde má rozhodovat o tom, co policie dělá a nedělá, policejní prezident a ministr vnitra. A maximálně má o této věci hejtman být informován, případně po dohodě se svým partnerem, tedy ministrem vnitra, má policie zakročit.

Obce mají obecní policie, kraje policie nemají, ale není důvod, aby se s nimi samozřejmě krajští ředitelé nedohodli na spolupráci. Ale nemyslím si, že by tato spolupráce měla nějakým výrazným způsobem znamenat, že hejtmani nám budou určovat, co bude policie a co nebude dělat, byť by to bylo po dohodě. A nechtěl bych, aby tyto dohody se staly nástrojem toho, že za peníze, které kraj dá policii, bude tato vykonávat některé složky, které by jinak nevykonávala, byť pan ministr souhlasně kývá hlavou, že to tak má být. - Tak kývá, že ne. Věřme tomu, že to tak nebude, ale já skutečně mám velkou obavu právě v této věci.

Pokud se týká dalších námitek, tak bych si dovolil vrátit se ještě k inspekci Ministerstva vnitra. Já jsem přesvědčen, že žádný mezistupeň nemusíme podstupovat a mohli bychom přímo přejít ke generální inspekci. A pokud tento zákon o měsíc nebo o dva prodloužíme, Ministerstvo vnitra jistě může rychle sepsat zákon, který bude mít velkou podporu ve Sněmovně a bude přijat současně s těmito změnami.

Dovoluji si ještě se vyjádřit k několika konkrétním změnám, které jsou navrhovány v zákonech a které mají být příkladem toho, jak se policie zbaví konkrétních věcí, které musí dnes činit, a umožní tak, aby bylo více policistů v ulicích. Já bych si to také přál, nicméně nejsem si jist, jestli tyhle ty návrhy skutečně budou znamenat větší uvolnění rukou pro policii, nebo vůbec pro finance českého státu.

První případ - doručování zásilek. Policie nebude nadále doručovat zásilky. Kdo je tedy bude doručovat? Kdo je tedy bude doručovat, není jasné, a pokud ubude práce Ministerstvu vnitra a policii, tak se jistě najde někdo, komu tato práce připadne. Možná to bude systémovější, možná ne, ale připomíná mi to spíše přehození odpadku ze své zahrádky do zahrádky jiné a tam to bude řešit jiný ministr, ale stejně to zaplatí daňoví poplatníci. Takže tady si moc neulehčíme.

Zmiňovaná sankce za přivolání policie k dopravní nehodě, která by nepřesahovala 250 tisíc korun. Jsem přesvědčen, že ten návrh vychází z racionality, kdy skutečně policie musí jezdit k nehodám a to ji zatěžuje. Na druhé straně v této věci se domnívám, že je nedomyšlený, protože bude znamenat zvýšení pojišťovacích podvodů, neřešení závažných přestupků mimo bodový systém. Vzroste počet řidičů, kteří sednou za volant po požití alkoholu, zdraží se povinné ručení atd. Bude to znamenat jediné: Člověk, který si platí policii, který ji platí ve svých daních, stane se účastníkem takovéto nehody, která nepřesahuje 250 tisíc, bude se muset stát odhadcem. Řekne si: ono by to mohlo být za sto, domluví se s tím druhým člověkem, protože by nechtěl platit žádnou sankci, a pokud ten druhý člověk druhý den řekne: já jsem u žádné nehody nebyl, já jsem byl na druhém konci města a mám na to tři svědky, tak bude docházet k velkým sporům. Bude docházet k nárůstu občanskoprávní agendy a může to znamenat zahlcení jiného systému a naprosté nevyřešení celé té záležitosti.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP