(18.00 hodin)

Poslanec Zdeněk Maršíček: Vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové, dovolte mi několik slov k návrhu zákona o Policii České republiky, sněmovní tisk 439.

Poslanecký klub KSČM se aktivně zapojil do celého procesu připomínkového řízení a oceňoval, že tato diskuse proběhla napříč politickými stranami. Musím však říci, že o to bylo větší naše zklamání, že řada připomínek zůstala nevyslyšena, i když řadě z nich byl v připomínkovém řízení vysloven souhlas. Jak jsem řekl, zákon málo odráží diskusi a připomínky k tomu, co před několika měsíci představil ministr vnitra jako návrh reformy a čemu říkal, že představil ucelený dokument. Domníval jsem se, že na základě schváleného návrhu reformy vzejde zákon, který bude reflektovat diskusi, a na základě nové legislativy pak proběhne reforma. Ministerstvo vnitra ale zahájilo reformu a teď se tomu snaží přizpůsobit legislativu.

Samotnou přípravu zákona lze označit za přehnaně zrychlenou a poněkud pokoutnou. Reformní materiál postupně projednával výbor pro bezpečnost Poslanecké sněmovny. Ten také dostal paragrafové znění nového policejního zákona, ale bez předchozího řádného věcného záměru, a týden před zahájením této schůze ho obdrželi poslanci jako sněmovní tisk.

Tato cesta obchází legislativní pravidla vlády, nezahrnuje důslednou rozpravu o dopadech zákona s řadou nových ustanovení. Důvodová zpráva se pak vyjadřuje většinou kuse, jen v některých ustanoveních, a pro vysvětlení 121 paragrafů jí stačí pouhých 35 útržkových stran. To vše jistě není ideální a rozhodně to budí rozpaky.

Reforma policie, jak už bylo řečeno, se skládá z deseti pilířů. Ty tvoří jednotlivé oblasti, kde se má fungování policie změnit. Představený dokument například obsahoval dvě varianty územního členění policejních správ. Jedna počítala s osmi krajskými správami, druhá počítala se 14, aby jich bylo stejně jako krajů. Přestože tento problém byl diskutován v rámci reformy a návrhy byly různé, velice často však na zachování osmi krajských správ, v předloženém návrhu zákona Ministerstvo vnitra rozhodlo o 14 krajských správách.

V této souvislosti zastávám názor, že současná organizace s osmi krajskými správami, i když není určitě ideální, je v dané situaci, kdy není dořešena restrukturalizace státní a obecní správy, vyhovující a nejvhodnější, hlavně z finančního hlediska. Přechodem na 14 krajských správ by se sice řešila spolupráce s místní samosprávou, ale spolupráce se státními zastupitelstvími a soudy by se zkomplikovala. Neznám ani záměr personálního obsazení nových krajských správ, kdy se potýkáme s nedostatkem policistů. Ptám se tedy, na úkor jakých útvarů budou nově vzniklé krajské správy personálně obsazeny.

Při novém územním členění policejních krajských správ by hrozilo i nebezpečí určitého vlivu hejtmanů na policii. Navíc, tak jak je ustanovení v § 6 odst. 2, zůstává pouze na policejním prezidentovi a krajských správách rozhodovat o útvarech třetího a čtvrtého typu, na nichž zejména závisí dostupnost, kvalita služby v místě a detailní znalost prostředí, která se týká především těchto nižších článků organizační struktury policie. Existuje tedy oprávněná obava některých starostů, že přijdou o své policisty a ti k nim budou dojíždět ze vzdálenějších míst.

Reforma také v řadě ohledů nejde dostatečně daleko. V rámci špatně fungující státní správy přetrvává právě i pro případ orgánů v působnosti Ministerstva vnitra určitá nesmyslná dvojkolejnost. Ministerstvo vnitra a Policejní prezidium často bojují nejen uvnitř jednotlivých útvarů, ale v rámci řady návrhů zejména nejednotně a mají v některých oblastech zdvojené a navzájem nevyjasněné kompetence, což se projevuje v neefektivitě jejich práce vzhledem k počtu úřednických míst. Hlavně to však činí prosazování a diskutování jakýchkoli systémových změn velice složitým. Toto byly časté názory v diskusi v rámci připomínkového řízení.

Zatím nikdo nenavrhl ani v jedné variantě zeštíhlení Policejního prezidia. Většina evropských států na západ od nás luxus v podobě zbytnělé byrokracie Policejního prezidia nepotřebuje. Státnímu rozpočtu by se mohlo ulehčit přinejmenším o stovky úředníků. Provoz strategické složky státu by se zjednodušil, zrychlil a zlevnil.

Dovolte mi, dámy a pánové, některé další připomínky k návrhu o Policii České republiky.

Za zmínku stojí paragrafy ovlivňující meze dodržování základních práv. Prokazování totožnosti - § 63 - má stále být možné prakticky vždy, kdy si policie usmyslí, a ani nebude muset perlustrované osobě výslovně uvádět o zákon se opírající důvod.

Za další - možnosti vyšetření ze strany lékaře a přístup k právníkovi od počátku omezení svobody také nejsou konkrétně upraveny, navzdory letité debatě na vnitrostátní i mezinárodní úrovni s policií o těchto základních pojistkách proti špatnému zacházení na policejní stanici.

Jinou lahůdku představuje rozšířený výčet donucovacích prostředků. Je mimo jiné obohacen o smutně proslulé gumové projektily, skrývající se pod názvem jiné úderné prostředky, a taser jako vrhací prostředky. Ty by bylo záhodno preventivně razantně odmítnout zejména pro jejich povahu nástroje, jejichž používání může vést lehce k vážnému zranění či smrti osoby.

A poslední připomínka. V takovém zákoně - jistě mi dáte za pravdu - je nutné dbát na každé slovíčko. Když třeba návrh umožňuje policistům vstoupit do objektu bez souhlasu majitele, pokud jsou ohrožena práva a svobody osob, pak by to mohlo znamenat, že může vstoupit kvůli domovní prohlídce i bez svolení soudu. A tak by bylo možné uvést i řadu dalších připomínek.

Na závěr, dámy a pánové, k nezávislé kontrole policie.

V navrhovaném zákoně o Policii České republiky lze doporučit zrušení přímé personální závislosti mezi Ministrem vnitra a ředitelem inspekce. Podle mého názoru však ale situaci neřeší jmenování ředitele inspekce vládou, protože vliv ministra vnitra tak nadále zůstává. Jedním z řešení by mohlo být jmenování ředitele inspekce z řad státních zástupců, a to po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny. Byl by jmenován na pevně stanovené funkční období na čtyři roky. Současně by Inspekce ministra vnitra zůstala zařazena do organizační struktury Ministerstva vnitra a mohla by i nadále využívat servisu útvarů a expertních činností policejních pracovišť. Oprávnění daná zákonem vůči policistů by zůstala zachována. Nejlépe by však celou situaci řešilo zřízení Generální inspekce bezpečnostních sborů, tak jak o něm zde bylo hovořeno.

Dámy a pánové, vzhledem k uvedeným nedostatkům předkládám Sněmovně za poslanecký klub KSČM návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení.

Děkuji za pozornost.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP