(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, přeji vám příjemné odpoledne a dovolte mi, abych zahájil ústní interpelace na předsedu vlády, které jsou dalším bodem programu zasedání Poslanecké sněmovny. Takže v čase od 14.30 do 16 hodin budou probíhat interpelace poslanců na předsedu vlády pana Mirka Topolánka a pak po 16. hodině to budou interpelace na další členy vlády.

 

87.
Ústní interpelace

 

První, kdo si vylosoval pořadí, byl poslanec Ivan Ohlídal a já ho požádám, aby přednesl první interpelaci ve věci budoucnosti vysokých škol v České republice. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane premiére, jistě jste zaregistroval, že v rámci ústních interpelací máme na sebe mimořádné štěstí. Los nám prostě přeje. Ale jistě jste si také všiml, že v rámci těchto ústních interpelací i jiných vhodných bodů vedeme diskusi, lépe řečeno verbální spor o tom, zda vaše vláda podporuje či nepodporuje české školství a českou vědu. Vy tvrdíte, že tato vaše vláda podporuje školství i vědu mimořádným způsobem, já tvrdím pravý opak. Říkám, že ne. A v dnešní ústní interpelaci bych chtěl kvantitativně ukázat, že pravdu mám já.

Vezmeme-li v úvahu včerejší schválený rozpočet pro rok 2008, pak z něho vyplývá pro vysoké školy, že tyto vysoké školy v roce 2008 budou mít o půl miliardy méně na provoz, než tomu bylo v roce 2007. Tato skutečnost je velmi nepříjemná, protože způsobí například pokles ve velmi významném ukazateli, to je v ukazateli, který říká průměrnou částku na jednoho studenta věnovanou státním rozpočtem. A ta částka se minimálně přibližně o dva tisíce korun sníží, opět v meziročním srovnání mezi rokem 2008 a 2007. Z tohoto jednoznačně vyplývá, že české vysoké školy budou mít v roce 2008 problémy i s financováním a že tyto problémy se musí nutně někde projevit, například ve snížení kvality výuky a podobně.

Situace je ještě mnohem horší z hlediska výhledu, z hlediska budoucnosti. Když vezmeme v úvahu to, co vláda - vaše vláda - plánuje pro rok 2009 a 2010 pro vysoké školy, tak dojdeme k tristnímu závěru, že v roce 2009 se zvýší jenom o 0,6 % prostředky pro vysoké školy vzhledem k roku 2008 a v roce 2010 dokonce jenom o 0,3 % vůči roku 2009. Když vezmeme v úvahu inflaci, tak je to opravdu velmi špatná situace, protože vysoké školy v roce 2010 budou mít zhruba o 10 % míň prostředků, než které by odpovídaly, nebo než které budou odpovídat roku 2008. To samozřejmě bude mít velmi těžký důsledek na financování vysokých škol a jsem přesvědčen, že to povede k depresi, k úpadku českých vysokých škol.

Chci se vás zeptat: Budete ochoten, pane premiére, toto otevřeně říct představitelům vysokých škol (upozornění na čas), české veřejnosti? Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Zazněla interpelace. Prosím pana premiéra, aby na ni reagoval. Máte slovo, prosím.

 

Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážený pane poslanče Ohlídale, vážené kolegyně, vážení kolegové. Na interpelacích kolegy Ohlídala si vážím aspoň toho, že jsou to interpelace konkrétní, které se mě ptají na konkrétní a předem řekl bych předvídatelným způsobem na věci, které jsou důležité. Takže za ty otázky děkuji.

Já chci ale začít tím... Vy samozřejmě posuzujete úroveň vysokého školství v České republice podílem prostředků vložených do tohoto sektoru terciárního vzdělávání vzhledem ke státnímu rozpočtu. Já bych začal něčím jiným. Já bych začal tím, jaké jsou problémy, které jsme zdědili po vašich vládách, po osmi letech vládnutí sociální demokracie.

Podíl vysokoškoláků je v České republice po vašem vládnutí dvakrát menší než ve vyspělých zemích, kde to je v průměru asi 24 % v rámci OECD, v České republice je to zhruba 12 %. Měli jste osm let na to, abyste tento trend zvrátili. Nepodařilo se vám to. 20 % vysokoškoláků uvádí, že nestuduje obor, který chtěli. 25 % vysokoškoláků uvádí, že mají minimálně jeden neúspěšný pokus o přijetí za sebou. 40 % vysokoškoláků uvádí, že v přijímacím řízení hrály roli známosti nebo korupce. Dynamika růstu poptávky po vysokoškolském vzdělání u nás byla dlouhodobě větší než dynamika růstu nabídky. Mnohem vyšší zastoupení studentů vysokých škol pocházejících z rodin s vyšším sociálně-ekonomickým statusem je zdrojem vysoké regresivity systému. Je zcela evidentní, že naším systémem vzdělávání, terciárního vzdělávání, které jsme po vás zdědili, prochází pouze zhruba 8 až 9 % dětí z tzv. dělnických rodin, přestože v systémech s daleko vyšším podílem veřejného financování je to přes 20 % a v systémech v zemích se školným, s velkým podílem privátních zdrojů a veřejných zdrojů, je to přes 30 %, někdy blížící se 40 % v populačním ročníku dětí z tzv. dělnických rodin. To je přece výchozí stav.

Co nás čeká a co musíme udělat včetně toho, že případně budeme zvyšovat podíl veřejných zdrojů na financování terciárního vzdělávání? Já si myslím, že klíčové je nastavit finanční toky mezi státem a jednotlivými institucemi jako školami a taky mezi institucemi a jednotlivci s důrazem na vazbu mezi poptávkou po studiu pevněji spojenou s odpovědností uchazečů, studentů i vysokých škol za uplatnitelnost studentů na trhu práce. Je třeba nastavit takový finanční model, který umožní vstup privátních peněz do tohoto systému. Vhodný systém řízení mezi státem a těmito institucemi a uvnitř institucí samotných. Odpovídající stupeň nastavení primárního a především sekundárního vzdělávání, který má vliv na kvalitu vzdělávací soustavy. A taky samozřejmě by měl být zohledňován princip rovnosti příležitostí, aby nedocházelo k nehospodárnému mrhání s talenty, jak to je v tom systému, který jsme zdědili, pane poslanče, po vás.

Existuje výchozí teze pro přípravu Bílé knihy terciárního vzdělávání. Budu rád, když se na ní budete podílet. Já shodou okolností dnes budu hovořit poněkolikáté v posledních několika týdnech s naší akademickou obcí, s našimi rektory, tak jak se s nimi snažím i jako předseda výboru pro výzkum a vědu vlády komunikovat i prostřednictvím této instituce.

Já teď nechci číst ten materiál, ale chtěl bych vám říct, že my musíme plnit současně dva atributy, které se zdají být protichůdné, to je zvyšování kvality, zvyšování podílu center excelence na univerzitách, zvyšování podílu vědy a výzkumu na univerzitách, a současně musíme plnit druhý program, a to je zvyšování kvantity. Tak abychom ten schodek, který máme proti moderním zemím, proti zemím západní Evropy, proti zemím OECD téměř jenom 50 % populace vysokoškolsky vzdělané, mohli postupně napravovat.

Obojí je možné, obojí je zpracováno. Obojího lze za využití strukturálních fondů, peněz ze státního rozpočtu a změnou systému celého terciárního vzdělávání dosáhnout. Kvality, jak už jsem naznačil, budováním center excelence. Kvantity - výrazným podílem především bakalářských oborů, které dlouho neměly uplatnění v praxi. Ale dnes jak praxe, tak samozřejmě i na úrovni systémové už dnes bakaláři nacházejí své uplatnění a naplňují řekl bych poptávku po nižším stupni vysokoškolského vzdělávání, regionální, lokální nebo oborovou poptávku, která je naplňována právě těmito bakalářskými obory.

Mohl bych o tom mluvit velmi dlouho. Já jsem velmi rád, že tato záležitost díky vaší předchozí profesi vás zajímá, a velmi rád budu spolupracovat a ke spolupráci vás zvu, protože tady musí být (upozornění na čas) společný zájem jak koalice, opozice, tak samozřejmě vlády na tom, aby ten hlavní cíl, který jsem pojmenoval, byl naplněn.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP