(16.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)

A v tomto ohledu se právě chci vyslovit velmi kriticky k chování ODS, předsedy vlády Topolánka i některých dalších významných činitelů, protože se mi zdá, že nepřispěli k tomu, aby obtížné povolební jednání ve vědomí společnosti bylo spojeno s utvrzením víry - zdůrazňuji víry - v demokratické hodnoty, víry v ústavnost, a že naopak tato víra utrpěla vážné újmy, protože jsme se tu setkávali opravdu s velmi podivným přístupem k ústavě, s velmi podivným výkladem toho, co to je demokracie, včetně toho, že Mirek Topolánek má právo na všechny tři pokusy, atd. atd. Psal jsem o tom, mluvil jsem o tom i při volbě předsedy Sněmovny, takže se nechci tolik opakovat, ale myslím, že si tuto otázku a odpověď, kterou jsme na ni dávali, uvědomovat musíme.

To, že ve volbách dopadl výsledek tak, jak dopadl, že to byl výsledek rovnovážný, není z hlediska demokracie žádné neštěstí, pokud političtí aktéři budou s tímto faktem odpovědně zacházet. Společnost je rozdělená, ale to rozdělení není nijak neobvyklé. Sledujeme-li výsledky voleb i v jiných zemích, například v současné době v Rakousku, vidíme, že to je obdobné. My jsme samozřejmě v jiné situaci než Rakousko, protože proces společenské transformace není ukončen, nejsou ukončeny spory uvnitř společnosti, jak se má česká společnost vyvíjet, jakou hodnotu mají mít sociální solidarita, sociální soudržnost oproti dravému individualismu spojenému s tržní ekonomikou, zejména s tržní ekonomikou bez přívlastků, ale přesto, jakkoli je společnost rozdělená, nemyslím si, že toto rozdělení společnosti může znamenat, že nepatrná parlamentní většina jednoho hlasu dává právo této většině, pokud by se taková vytvořila, vnucovat vůli té druhé části společnosti.

Má-li společnost existovat jako soudržný společenský celek, má-li smysl mluvit o českém národě v této době globalizace, tak potom si musíme klást otázky, co děláme pro tyto hodnoty, které dávají smysl národní existenci, které umožňují společnosti fungovat jako soudržné společenské těleso, které se hlásí k myšlenkám solidarity. Mně se zdá, že náš způsob provozování politiky tyto hodnoty oslabuje a že ve vědomí lidí to opravdu vypadá jenom jako mocenský zápas. Proto ono nízké procento lidí, kteří mají důvěru k politice.

A tady si skutečně myslím, že vedení ODS si s těmito demokratickými ústavními hodnotami velmi neodpovědně zahrávalo. Připomínám kolegům ze současné vlády, že v době, kdy se vláda tvořila, nebo kdy probíhala jednání o nové vládě, tak na adresu vlády Jiřího Paroubka, která byla ve stavu, že takzvaně dosluhuje, ale ještě to nebylo ani ve stavu demise, vyvíjeli nejdříve tlak, aby rychle podala demisi. Pan prezident demisi nemohl přijmout, protože by se vytvořila ústavní krize. Ale zároveň zdůrazňovali, že tato vláda už nemá legitimitu. A já kladu otázku, jakou legitimitu má vláda, která nedostala důvěru Parlamentu. A připomněl bych kolegům z Občanské demokratické strany, že jsme společně v roce 1999 podali návrh změny ústavy, který znamenal jiné řešení a který by tuto situaci vyloučil, že nová vláda se mohla ujmout svého úřadu, až když dostala důvěru Poslanecké sněmovny.

Mluvím o tom proto, že si myslím, že opravdu postup, který volila řada ministrů při nástupu do funkce, včetně oněch personálních čistek a dalších opatření bez zákonného podkladu, není něco, co patří k hodnotám ústavnosti, parlamentní kultury, a že to opravdu připomíná onen tah po kořisti, kterou musíme rychle a co nejvíce rozchvátit.

Už tady byly kritické poznámky na adresu ministra vnitra, které i já sdílím. Skutečně se podivuji nad jeho změnou, protože v roce 1999 jsme spolu velmi korektně připravovali onen návrh ústavy. To, co on dělá teď na vnitru, rozhodně za jednání odpovědného člena vlády považovat nemohu, stejně jako nemohu považovat za odpovědné jednání ministra financí Tlustého, který zřejmě zapomněl, že už není jenom předsedou opozičního poslaneckého klubu, který si může dovolit bezmeznou demagogii, ale že má jako ministr financí nějakou odpovědnost nejen vůči vládě, ale i vůči zemi, a že tedy takové věci, které terminologií dřívějšího trestního zákona by bylo možno označit za poškozování zájmů státu v cizině, jsou v jeho funkci nepřípustné.

Říkám tady několik těchto skutečností proto, abychom se všichni zamysleli nad tím, jakou politiku děláme, jak naši činnost může vnímat veřejnost, a na adresu ODS opravdu říkám, že by se vážně měla zamyslet nad tím, jak zachází s ústavou, protože - a tady opět musím mít historickou připomínku - Ústava České republiky je samozřejmě základním zákonem této země, já se jím cítím vázán, ale z hlediska vzniku je ústava dílem především tehdy pravicové koalice, v níž ODS hrála hlavní roli. Sociální demokracie dávala jiný návrh ústavy, který tehdejší poslanci pravicové koalice vůbec odmítli vzít jako podklad k jednání, aby se jím nemuseli zabývat.

To jsou některé skutečnosti, které poznamenaly nepříznivě náš politický vývoj. Zdá se mi, že tyto hříchy proti ústavě, proti hodnotám parlamentní kultury se dnes násobí. Neměli bychom v tom pokračovat, a to je důvod, proč já tady osobně prohlašuji, že této vládě důvěru dát nemohu. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Zdeňkovi Jičínskému. Nyní s přednostním právem žádá o slovo ministr financí Vlastimil Tlustý.

 

Ministr financí ČR Vlastimil Tlustý Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, vyslyším výzvu a nebudu reagovat ani na urážky, ani na lži - ta výzva byla určitě dobře míněna, byť dosavadní průběh jednání ukazuje, že byla marná.

Dovolte mi odcitovat z několika podkladů, které jsou zcela prokazatelnými fakty, a ponechám na vás všech, včetně na médiích, abyste si je porovnali s tím, co tady před chviličkou říkal můj předřečník, ale zejména co tady říkal předseda sociální demokracie Jiří Paroubek.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP