Zvláštní část

Čl. I

K bodu 1 (§ 26)

Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem znamená zavedení prvků probace do trestního zákonodárství. Jde o institucionalizovaný dohled nad chováním pachatele trestného činu. Probace představuje jeden ze způsobů zacházení s pachateli, při kterém je kombinován aspekt penologický (trest, omezení) a sociální (dohled, pomoc). Z hlediska ustálení vhodné terminologie se doporučuje užívat výraz "dohled". Nebylo by zřejmě účelné zavádět do trestněprávních předpisů cizí, veřejnosti neznámý termín.

Zahraniční právní úpravy obsahují již několik desetiletí probační prvky a tyto úpravy se vesměs osvědčily, a to jak v zemích s anglosaským, tak i s kontinentálním systémem práva. Tyto tendence jsou také v souladu s řadou doporučení příslušných mezinárodních institucí, např. s Rezolucí Rady Evropy o odkladu rozsudku, probaci a dalších opatřeních nahrazujících trest odnětí svobody z roku 1965.

Vyslovení dohledu přichází v úvahu i v případech, kdy soud přijal záruku za nápravu pachatele a kdy se předpokládá rovněž výchovný vliv na pachatele toho, kdo záruku nabídl. Dohled nad chováním pachatele budou vykonávat probační úředníci. Systém probační služby je v České republice postupně budován již od 1. ledna 1996, kdy u soudů působí probační úředníci.

Je třeba zdůraznit, že rozsah a intenzita probačního dohledu musí být stanovena soudem. Probační úředníci tedy nemohou sami stanovit podmínky chování pachatelů, určovat jim další omezení apod. Zákonná úprava probace (dohledu) by měla osobě, které byl dohled uložen, stanovit povinnost informovat probačního úředníka o svém pobytu, zaměstnání a jiných okolnostech významných pro výkon dohledu a povinnost dostavit se k němu na předvolání a jinak s ním udržovat kontakt podle jeho pokynů. Probačnímu úředníkovi by měl zákon umožnit navštěvovat osobu, nad níž vykonává dohled v jeho bydlišti i na pracovišti.

Zavedení prvků probace do právního řádu není zmírněním trestní politiky. Naopak uplatnění probace umožňuje lepší diferenciaci při zacházení s pachateli a rozšiřuje možnosti (kapacitní, personální) pro přísnější způsoby trestání nebezpečných osob.

K bodu 2 (§ 34)

Trestní zákon vychází ze zásady, že recidiva trestné činnosti je výrazně přitěžující okolností. Návrh tuto skutečnost respektuje, jen blíže upřesňuje již existující okolnost uvedenou v § 34 j) tr. zákona - věta za středníkem - k níž soud podle povahy předchozího odsouzení nemusí přihlédnout jako k okolnosti přitěžující. Kromě toho v souladu s mezinárodními dokumenty uvedenými v obecné části důvodové zprávy prosazuje ve vztahu k osobám závislým na drogách stíhaným pro trestnou činnost spočívající v držení drogy pro vlastní potřebu namísto represe výběr opatření více zaměřených na léčbu, výchovu a resocializaci.

K bodu 3 (§ 57)

Podle dosud platné právní úpravy může soud uložit vyhoštění pouze na dobu neurčitou. Uložený trest tedy platí bez jakéhokoliv časového omezení, pokud jej prezident republiky nepromine milostí. Přitom existuje určitá analogie mezi trestem vyhoštění a trestem zákazu pobytu, nejen pro obdobné důvody pro jejich uložení, ale i z hlediska jejich smyslu a podstaty. Navrhuje se proto, aby soud měl možnost výměru trestu vyhoštění stanovit v závislosti na závažnosti deliktu a možnostech nápravy pachatele, a to buď na dobu určitou, kterou zároveň určí, nebo v nejzávažnějších případech na dobu neurčitou. Zároveň se v souladu s mezinárodními dokumenty stanoví důvody, pro které tento druh trestu nelze uložit. Smyslem jejich zakotvení je nezdůrazňovat jen hledisko státního občanství, ale v zájmu resocializace pachatele přihlížet k jeho faktickému bydlišti, pracovnímu a sociálnímu zázemí a rodinným vazbám.

K bodům 4 a 5 (§ 59, 60a a 60b)

Podmíněné odsouzení s dohledem je typickou formou probace, neboť pachatel podrobený dohledu zůstává na svobodě. Aplikace tohoto trestu vyžaduje vytvoření soustavy probačních úředníků a stanovení jejich organizačního začlenění, metod a forem práce apod. K tomu byly vytvořeny předpoklady již na počátku roku 1996. Důležité je rozhraničení probační práce a různých forem sociální práce prováděné dalšími orgány a začlenění dobrovolných (charitativních) institucí do systému probace.

Omezení příkladmo vymezená v § 26 odstavci 4 musí být stanovena přímo v odsuzujícím rozsudku. Probační úředníci tedy pouze sledují jejich dodržování a působí na pachatele, aby se jimi řídil.

Zavedení podmíněného odsouzení s dohledem není zmírněním trestní represe, neboť stanovená zkušební doba je pro pachatele podstatně náročnější, protože je spojena s intenzívním dohledem probačního úředníka, který chování pachatele usměrňuje. To umožňuje, aby podmíněné odsouzení s dohledem mohlo být uloženo ve věcech s konkrétní výměrou trestu odnětí svobody až do tří let (samozřejmě za splnění obecných podmínek podmíněného odsouzení podle § 58 odst. 1).

K bodu 6 (§ 90)

Ustanovení § 90 obsahuje výklad ke skutkovým podstatám činů, jejichž pachatel musí mít požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení. Navrhovaným doplněním tohoto ustanovení se sleduje odstranění pochybností o možnosti postihu osob, které jednají za právnickou osobu. Jak vyplývá z formulace navrhovaného odstavce 2, tímto doplněním se nezakládá objektivní odpovědnost za výsledek. I zde platí, že ten, kdo za právnickou osobu jedná, může být pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu jen za podmínky, že zaviněně naplní všechny znaky trestného činu.

K bodům 7 a 8 (§ 102 a 103)

Ustanovení § 103 chrání presidenta republiky před jeho hanobením pro výkon jeho pravomoci nebo pro jeho činnost v politickém životě. Již nález Ústavního soudu České republiky publikovaný pod č. 91/1994 Sb. shledal jako protiústavní takto formulovanou zvýšenou ochranu ústavních orgánů České republiky a z tohoto důvodu část § 102 trestního zákona zrušil. Obdobné důvody, kterými Ústavní soud České republiky odůvodnil svůj postup, platí i v případě zvláštní ochrany presidenta republiky. Zde přistupuje navíc situace, že president republiky jako poškozený je zároveň osobou výlučně oprávněnou k rozhodnutí o abolici, agraciaci nebo rehabilitaci. Zvýšená trestněprávní ochrana přitom není prostředkem, kterým by si president republiky měl zajistit vážnost a úctu u spoluobčanů. Z těchto důvodů se ustanovení § 103 vypouští. Ochrana před verbálními a dalšími útoky, které protiprávně snižují jeho vážnost, je jinak presidentu republiky poskytována jako kterémukoliv občanu.

K bodu 9 (§ 125)

Nová formulace skutkové podstaty tohoto trestného činu sleduje přesnější vymezení podmínek trestněprávního postihu a jeho vázání na případy, které znamenají zásah do práv jiného nebo ohrožují zájem státu na řádném a včasném splnění daňové povinnosti. Povinnost vést účetní doklady se odvíjí od zvláštního zákona a nedopadá na případné další, zpravidla podružné povinnosti převzaté smluvně. Nová formulace skutkové podstaty dále klade důraz na objektivně zjistitelné znaky, nikoliv na dokazování pohnutky pachatele, jako tomu bylo dosud. Nejde jen o to, že dokazování tohoto subjektivního znaku je v praxi velmi obtížné, ale především o to, že pro nastalý objektivní stav není pohnutka pachatele zásadním způsobem rozhodující.

K bodu 10 (§ 126)

Navrhovanou skutkovou podstatou má být nově postihován ten, kdo má podle zvláštního zákona (o konkursu a vyrovnání) povinnost podat návrh na prohlášení konkursu, a tuto povinnost nesplní. Trestní postih je odůvodňován tím, že současně s porušením této povinnosti předlužený podnik dále "podniká" a zamlčováním pravého stavu svého postavení zpravidla strhává do finančních potíží další podnikatelské subjekty. V trestněprávních úpravách jiných evropských států se z těchto důvodů jedná o skutkovou podstatu, která je pravidelnou součástí trestního zákona.

K bodu 11 (§ 129)

Okruh trestných činů proti hospodářské kázni se doplňuje o skutkovou podstatu postihující jednání spočívající ve vystavení vědomě nepravdivého potvrzení o finanční situaci nebo majetkových poměrech jiného. V praxi jde zejména o případy, kdy banka vystaví nepravdivé potvrzení o poskytnutém úvěru nebo o finančních poměrech svého klienta a ten pak takového potvrzení zneužije v obchodním nebo úředním styku. Námitku banky, že potvrzení vystavila nikoliv s vědomím, že má být podvodně použito k získání majetkového prospěchu, se zpravidla nepodaří bezezbytku prokázat, a proto nepřichází v úvahu kvalifikace takového jednání jako trestného činu proti majetku.

K bodu 12 (§ 143)

Postih padělání a pozměňování peněz dosud obsažený v § 140 až 142 trestního zákona se navrhuje rozšířit tak, aby ochrana byla poskytována i bezhotovostním platebním prostředkům. Ochranu před paděláním a pozměňováním, která se ve smyslu § 143 poskytuje vedle cizozemských peněz jen cenným papírům hromadně vydaným a šekům, se navrhuje rozšířit na ochranu tuzemským a cizozemským veřejně obchodovatelným cenným papírům, šekům a směnkám.

K bodu 13 (§ 146)

Devizový zákon (zákon č. 219/1995 Sb.) nově v roce 1995 zakotvil v § 32 postup pro období nouzového stavu v devizovém hospodářství. Nouzový stav v devizovém hospodářství může vyhlásit vláda za mimořádných okolností, kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Zvláštní omezení jsou stanovena jednak pro případ bezprostředního a vážného ohrožení platební schopnosti vůči zahraničí, jednak pro případ bezprostředního a vážného ohrožení vnitřní měnové rovnováhy České republiky (v prvním případě je ze zákona zakázáno nabývat devizové hodnoty za českou měnu, provádět veškeré úhrady z tuzemska do zahraničí, včetně převodů peněžních prostředků mezi bankami a jejich pobočkami a ukládat peněžní prostředky na účtech v zahraničí, není-li vydáno devizovým orgánem zvláštní povolení, v druhém případě prodávat tuzemské cenné papíry cizozemcům, přijímat finanční úvěry od cizozemců, zřizovat v tuzemsku účty cizozemcům a ukládat peněžní prostředky na účty cizozemců a převádět peněžní prostředky ze zahraničí do tuzemska mezi bankami a jejich pobočkami, není-li vydáno devizovým orgánem zvláštní povolení). Nouzový stav včetně účinných opatření k jeho odstranění je vláda zmocněna vyhlásit na tříměsíční období.

Nouzový stav v devizovém hospodářství může vyhlásit vláda při nepříznivém vývoji platební bilance, který bezprostředně a vážně ohrožuje platební schopnost vůči zahraničí nebo vnitřní měnovou rovnováhu České republiky.

Úprava trestněprávního postihu porušování devizového zákona v době nouzového stavu v devizovém hospodářství je na místě z toho důvodu, že toto jednání je zvláště nebezpečné z hlediska měnové stability státu. Je proto vhodné nahradit uvedenou nově vymezenou skutkovou podstatou dosavadní ustanovení § 146 trestního zákona o trestném činu ohrožení devizového hospodářství, neboť po změnách provedených v devizových předpisech v letech 1990 až 1995 ztratilo opodstatnění.

K bodu 14 (§ 147 a 147a)

Mezi trestné činy hospodářské, obsažené v hlavě druhé zvláštní části trestního zákona, se navrhuje zařadit novou skutkovou podstatu trestného činu postihující neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění. Na rozdíl od trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 postihující případy podvodného tvrzení o výši daně nebo jiné dávky, se tato skutková podstata zaměřuje na případy, kdy poplatník neskrývá svoji daňovou nebo poplatkovou povinnost nebo její výši, ale z nejrůznějších důvodů tuto povinnost nesplní.

V souladu s ústavní zásadou vylučující trestní postih neschopnosti dostát svému finančnímu závazku se v této skutkové podstatě postihuje jen jednání, kdy plátce (zaměstnavatel) zákonné srážky ve vztahu ke svým zaměstnancům provede a poškodí je tím, že je neodvede státu (postih se omezuje jen na tu část daně nebo pojistného, kterou má plátce daně odvést za poplatníka a kterou tedy poplatníkovi i srazil).

Podmínky účinné lítosti jako formy zániku trestnosti jsou formulovány obdobně, jako je tomu v § 214. Důvodem je skutečnost, že v daném případě fiskální zájmy státu mají přednost před bezvýjimečným trestním postihem.

K bodu 15 (§ 148)

Stávající skutková podstata trestného činu zkrácení daně podle § 148 zahrnuje různé formy podvodných jednání, kterými se pachatel snaží vzbudit zdání, že buď daňovou povinnost nemá vůbec nebo alespoň v nižším rozsahu. Pochybnosti o právní kvalifikaci v praxi vznikaly v případech, kdy pachatel nezkracuje své plnění vůči státu, ale naopak od státu daňovou výhodu v podobě peněžní výplaty uvedením nepravdivých tvrzení vyžaduje. Objektivně jednání pachatele směřuje ke stejnému výsledku, a proto se ustanovení § 148 doplňuje i o tuto formu.

K bodu 16 (§ 148b)

Zákony ukládají v daňovém řízení povinnosti nejen poplatníkům, ale za stanovených podmínek i dalším osobám (viz např. § 34 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Smyslem těchto povinností je předejít daňovým únikům a zajistit řádné a včasné vyměření daně jinému. Porušením těchto povinností hrozí (byť zprostředkovaně) vznik stejného následku, jaký postihuje ustanovení § 148. Proto se navrhuje porušení takových povinností trestně postihovat, byť mírněji, než v případech, kdy obdobnou povinnost poruší přímo poplatník.

K bodům 17 a 18 (§ 150 a 151)

Znění skutkové podstaty trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 se doplňuje tak, aby korespondovalo znění § 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách. S ohledem na znění zákona č. 159/1991 Sb., o ochraně označení původu výrobků, ve znění pozdějších předpisů, se obdobná změna neprovádí i v odstavci 2 písm. b) téhož ustanovení.

Úpravy uvedené v bodech 12 až 14 dále sledují sjednocení trestního postihu za delikty představující vážný zásah do práv autorských, práv k ochranné známce, obchodnímu jménu, chráněnému označení původu, a průmyslových práv. Reagují i na narůstající výskyt porušování těchto práv.

K bodu 19 (§ 156)

Ze skutkové podstaty útoku na veřejného činitele podle § 156 se z obdobných důvodů, jaké platí pro změnu ve vztahu k § 103, vypouštějí případy urážky nebo pomluvy osoby, požívající ochrany veřejného činitele. Proti ponechání této skutkové podstaty v trestním zákonu stojí dále jednak námitka její nadbytečnosti s ohledem na ostatní skutkové podstaty precizněji chránící čest a osobní vážnost, jednak námitka, že občan naopak proti stejnému jednání veřejného činitele rovněž nepožívá zvýšené ochrany. Navržená změna koresponduje právnímu stavu, který v trestní oblasti platí ve většině států (zvláštní trestněprávní ochrana se veřejnému činiteli poskytuje před násilným nikoliv např. jen verbálním jednání). Pokud k takovému jednání dojde na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném, anebo způsobem uvedeným v § 206, je takové jednání nadále postižitelné podle ustanovení, chránících každou fyzickou osobu.

K bodu 20 (§ 167)

Výčet trestných činů, jejichž nepřekažení je kvalifikováno jako trestný čin, se doplňuje o odkaz na skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 3 a 4 a trestných činů pojistného podvodu podle § 250a odst. 5 a úvěrového podvodu podle § 250b odst. 5. Nenavrhuje se do tohoto výčtu zařadit celé skutkové podstaty uvedených trestných činů, ale s přihlédnutím k povaze dalších ustanovení trestního zákona, která jsou v tomto výčtu již obsažena, sankcionovat jen nepřekažení nejzávažnějších forem těchto trestných činů.

Doplnění uvedeného výčtu o trestné činy pojistného podvodu a úvěrového podvodu vyplývá rovněž ze skutečnosti, že navrhovaná ustanovení § 250a odst. 5 a § 250b odst. 4 jsou vůči § 250 odst. 4 ve vztahu speciality.

Obdobné doplnění jako u § 167 se nenavrhuje provést v § 168 postihujícího případy neoznámení trestného činu. Do uvedeného ustanovení, které ukládá širší povinnosti, jsou totiž zásadně zařazeny jen nejzávažnější trestné činy, za které lze uložit výjimečný trest.

K bodu 21 (§ 176a)

Skutková podstata trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 s ohledem na trestní sazbu a ustanovení § 7 odst. 1 neumožňuje postihovat přípravná jednání spočívající zejména v obstarání nástrojů pro padělání veřejné listiny. Přitom řada států v zájmu ochrany řádného výkonu státní správy taková jednání postihuje a stanoví na ně poměrně vysoké tresty (viz např. čl. 142 odst. 3 francouzského trestního zákona, podle kterého trestem odnětí svobody až na pět let bude potrestán ten, kdo padělá papíry s "hlavičkou" nebo úřední formuláře užívané orgány zřízenými Ústavou, veřejnou správou nebo soudem). Z uvedených důvodů se s ohledem na stávající situaci navrhuje trestněprávní ochranu poskytovat i před jednáními, spočívajícími v neoprávněné výrobě nebo obstarání státní pečeti (viz zák. č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky), úředního razítka státního orgánu nebo razítka, jehož otisk je obligatorní součástí veřejné listiny podle zvláštního předpisu (zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

K bodu 22 (§ 187)

Trestní sazba trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 se zvyšuje s ohledem na nebezpečnost tohoto činu a potřebu dosáhnout plynulejší návaznosti trestní sazby za jednání uvedená v odstavci 2 tohoto ustanovení. Navržené změny uvedené skutkové podstaty představují výrazné zpřísnění postihu výrobců a distributorů drog a pachatelů těchto trestných činů spáchaných vůči nezletilým.

K bodu 23 (§ 187a)

Zavedením této nové skutkové podstaty se rozšiřuje trestní postih i na osoby přechovávající omamné a psychotropní látky a jedy pro vlastní potřebu. Volba tohoto řešení vyplývá z potřeby stanovit zvláštní skutkovou podstatu, aby byla možnost postihu držení drogy pro vlastní potřebu zcela zřejmá. Z tohoto pohledu má toto nové ustanovení i výrazný preventivní význam.

Od neoprávněného držení drogy ve smyslu § 187 se toto ustanovení liší přiměřeně nižší sankcí, což je v souladu s mezinárodními úmluvami z oblasti drog, např. čl. 36 b) již citované Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961.

Za přechovávání drog ve větším rozsahu se navrhuje zvýšení trestní sazby z toho důvodu, že v takovém rozsahu jde již zpravidla o přechovávání drog i pro potřeby jiných, resp. toto větší množství může být jinými osobami také zneužíváno.

K bodu 24 (§ 188a)

S ohledem na nebezpečnost jednání, spočívajícího v podporování nezletilých ve zneužívání drog, se navrhuje výrazněji zpřísnit postih.

K bodu 25 (§ 249b)

Znění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného držení platební karty se zpřesňuje tak, aby bylo zřejmé, že předmětem ochrany jsou pouze platební karty vydávané bankou, nebo platební karty, jejichž vydání je podmíněno existencí bankovního účtu, případně platební karty, které svým držitelům umožňují čerpat poměrně vysoký úvěr. Takovými jsou nepřenositelné platební karty identifikovatelné podle jména nebo čísla. Na rozdíl o dalších platebních karet vydávaných k poskytování úzce vymezených konkrétních služeb (např. telefonní karty nebo karty vydávané obchodními společnostmi), získání takové platební karty umožňuje nakládat s účtem nebo získat úvěr a tedy čerpat zpravidla mnohonásobně vyšší peněžní prostředky, než představuje finanční vyjádření služeb poskytovaných držitelům jiných platebních karet.

K bodu 26 (§ 250)

Výčet fakultativních zákonných znaků trestného činu podvodu se rozšiřuje o případy, kdy pachatel úmyslně druhému zamlčí podstatné údaje s vědomím, že tím dosáhne obohacení k jeho škodě. I zde pachatel uvádí poškozeného v omyl o objektivním stavu a takového omylu zneužívá k získání neoprávněného prospěchu.

K bodu 27 (§ 250a a 250b)

Doplněním ustanovení o trestném činu podvodu se sleduje rozšíření trestního postihu na další formy podvodného jednání, které sice je trestné již podle stávající právní úpravy, ale zpravidla se nedokáže. Stávající skutková podstata trestného činu podvodu totiž vyžaduje, aby pachatel měl podvodný úmysl již v době, kdy začne naplňovat objektivní stránku tohoto trestného činu. Pokud např. úmysl "podvést" získá až v průběhu takového jednání nebo dodatečně (např. rozhodne se úvěr použít bez souhlasu věřitele na zcela jiný účel), uvedeného trestného činu se nedopustí, ačkoliv výsledek a subjektivní vztah pachatele k němu je stejný.

Navrhuje se doplnit hlavu devátou zvláštní části trestního zákona o novou skutkovou podstavu trestného činu pojistného podvodu. Důvodem není jen skutečnost, že zejména pojištění majetku je v poslední době zneužíváno k protiprávnímu získání pojistného plnění. Ukazuje se, že k postihu všech forem protiprávního jednání nedostačuje "obecná" skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250, která zahrnuje pouze jednání, kde již vznikla majetková újma. Ne všechny případy, kdy se pachatel dopouští jednání, které k podvodnému obohacení teprve směřuje, lze postihnout jako vývojová stadia trestného činu podvodu.

Nejen v zájmu pojišťoven, které nesou riziko vyplývající z povahy pojištění, ale i v zájmu těch, na které míra tohoto rizika v podobě výše pojistného dopadá, a v zájmu ochrany majetku a zdraví před jeho úmyslným poškozováním je odůvodněn požadavek, aby jako dokonaný trestný čin bylo postihováno samotné úmyslné způsobení následku, charakteristického pro pojistnou událost. I v tomto případě bude třeba, aby uvedený následek byl pachatelem způsoben úmyslně (§ 3 odst. 3), a to buď ve formě úmyslu přímého nebo nepřímého (§ 4). Bude tedy třeba dokázat, že pachatel věděl, že vzniklý následek má znaky pojistné události a tento následek chtěl způsobit, nebo věděl, že jej může způsobit, a pro případ že se tak stane, s tím byl srozuměn. Trestnost takového jednání nebude naopak podmíněna tím, že pachatel jím úmyslně způsobenou pojistnou událost pojišťovně již oznámil v úmyslu protiprávně získat pojistné plnění, nebo dokonce takové plnění získal.

Ze stejných důvodů se navrhuje jako dokonaný trestný čin postihovat jednání, kde pojistná událost vznikne nikoliv jako důsledek úmyslného jednání pachatele, ale ten jen vzniklé situace využije v tom směru, že vzniklý stav udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu. Pro posouzení trestní odpovědnosti již není rozhodné, zda pachatelem zamýšlený následek skutečně nastane.

Obdobně jako tomu je u skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 se navrhuje přísněji postihovat případy, kdy pachatel pojistným podvodem způsobí vyšší škodu nebo způsobí jiný závažný následek.

Pojistný podvod je vůči trestnému činu podvodu podle § 250 v poměru speciality, a z tohoto důvodu není důvodu v základní i kvalifikované skutkové podstatě volit odlišné trestní sazby.

Mezi trestné činy proti majetku se zařazuje zvláštní skutková podstata trestného činu podvodu postihující podvodná jednání v úvěrové oblasti. Ne ve všech případech lze podle stávající skutkové podstaty trestného činu podle § 250 postihovat jednání spočívající v uvedení nepravdivých údajů v rámci jednání o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru (a obdobně i dotace nebo subvence), a tím spíše případy, kdy pachatel již poskytnutý úvěr použije na jiný než sjednaný účel. Přitom taková jednání výrazně poškozují banky a slouží k získání neoprávněné majetkové výhody toho, kdo se takového činu dopustí. K vyloučení trestního postihu v případech, kdy s ohledem na výši úvěru je nebezpečnost činu nepatrná, se obdobně jako u jiných majetkových deliktů stanoví minimální hodnota předmětu útoku. Trestní sazby navržené skutkové podstaty korespondují sazbám uvedeným v § 250 postihujícího obdobné jednání.

K bodu 28 (§ 255)

Úpravy obsažené v bodu 23 sledují zpřísnění postihu v případech, kdy pachatel porušením povinnosti při správě cizího majetku úmyslně způsobí na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Zvýšením trestní sazby se dosáhne stejného postihu jako v případech, kdy pachatel jiným úmyslným jednáním způsobí na cizím majetku škodu v takové výši (např. § 247 nebo 250).

K bodu 29 (§ 256)

Skutková podstata trestného činu poškozování věřitele se doplňuje tak, aby zahrnovala i jednání spočívající v odmítnutí pachatele splnit zákonnou povinnost učinit před soudem úplné a pravdivé prohlášení o svém majetku. Tato skutková podstata navazuje na stávající úpravu postupu soudu ve vykonávacím řízení v rámci občanského soudního řízení.

Podle § 259 občanského soudního řádu lze předvolat na návrh oprávněné osoby osobu povinnou k soudu, aby učinila prohlášení o svém majetku. Jestliže povinný prohlášení odmítne učinit nebo uvede úmyslně nepravdivé nebo zkreslené údaje, měl by následovat jeho trestněprávní postih (svým jednáním totiž znemožňuje věřiteli uspokojit se z jeho majetku).

K bodu 30 (§ 256b)

Dosavadní omezení dopadu skutkové podstaty trestného činu pletich při řízení konkursním a vyrovnacím podle § 256b trestního zákona pouze na jednání o vyrovnání a nuceném vyrovnání je vhodné rozšířit na celé řízení konkursní a současně výslovně upravit trestněprávní odpovědnost správce konkursní podstaty, člena věřitelského výboru a vyrovnacího správce.

Majetkovým prospěchem ve smyslu § 256b trestního zákona je každá materiální výhoda, kterou se zmenšuje újma, hrozící věřiteli z konkursu nebo vyrovnání, ať už byla poskytnuta přímo nebo zastřeně (tedy při jiné příležitosti, například při uzavření jinak dovolené smlouvy). Majetkový prospěch nemusí spočívat v poskytnutí úplaty v hotovosti.

Pro otázku viny je lhostejné, zda se posléze pachatel zachoval podle úmluvy s úpadcem či nikoliv.

K bodu 31 (§ 257)

U trestného činu poškozování cizí věci se navrhuje zpřísnit trestní postih jako odraz výrazného nárůstu této trestné činnosti (za posledních 5 let došlo k 300% nárůstu poškozování cizích věcí formou úmyslně založených požárů).

K Čl. II

V bodu 1 se navrhuje respektovat zásadu, podle níž by neměl být vykonáván trest za čin, který již není považován za trestný. Na tento návrh navazuje procesní úprava obsažená v § 389 odst. 1 a 2 trestního řádu.

Datum navrhované účinnosti zákona vychází z předpokládaného průběhu legislativního procesu.

V Praze dne 12. června 1997

předseda vlády

Prof.Ing.Václav Klaus, CSc., v.r.

ministryně spravedlnosti

JUDr.Vlasta Parkanová, v.r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP