K bodu 1 (§ 26)
Podmíněné upuštění od
potrestání s dohledem znamená zavedení
prvků probace do trestního zákonodárství.
Jde o institucionalizovaný dohled nad chováním
pachatele trestného činu. Probace představuje
jeden ze způsobů zacházení s pachateli,
při kterém je kombinován aspekt penologický
(trest, omezení) a sociální (dohled, pomoc).
Z hlediska ustálení vhodné terminologie se
doporučuje užívat výraz "dohled".
Nebylo by zřejmě účelné zavádět
do trestněprávních předpisů
cizí, veřejnosti neznámý termín.
Zahraniční právní úpravy obsahují
již několik desetiletí probační
prvky a tyto úpravy se vesměs osvědčily,
a to jak v zemích s anglosaským, tak i s kontinentálním
systémem práva. Tyto tendence jsou také v
souladu s řadou doporučení příslušných
mezinárodních institucí, např. s Rezolucí
Rady Evropy o odkladu rozsudku, probaci a dalších
opatřeních nahrazujících trest odnětí
svobody z roku 1965.
Vyslovení dohledu přichází v úvahu
i v případech, kdy soud přijal záruku
za nápravu pachatele a kdy se předpokládá
rovněž výchovný vliv na pachatele toho,
kdo záruku nabídl. Dohled nad chováním
pachatele budou vykonávat probační úředníci.
Systém probační služby je v České
republice postupně budován již od 1. ledna
1996, kdy u soudů působí probační
úředníci.
Je třeba zdůraznit, že rozsah a intenzita probačního
dohledu musí být stanovena soudem. Probační
úředníci tedy nemohou sami stanovit podmínky
chování pachatelů, určovat jim další
omezení apod. Zákonná úprava probace
(dohledu) by měla osobě, které byl dohled
uložen, stanovit povinnost informovat probačního
úředníka o svém pobytu, zaměstnání
a jiných okolnostech významných pro výkon
dohledu a povinnost dostavit se k němu na předvolání
a jinak s ním udržovat kontakt podle jeho pokynů.
Probačnímu úředníkovi by měl
zákon umožnit navštěvovat osobu, nad níž
vykonává dohled v jeho bydlišti i na pracovišti.
Zavedení prvků probace do právního
řádu není zmírněním
trestní politiky. Naopak uplatnění probace
umožňuje lepší diferenciaci při
zacházení s pachateli a rozšiřuje možnosti
(kapacitní, personální) pro přísnější
způsoby trestání nebezpečných
osob.
K bodu 2 (§ 34)
Trestní zákon vychází ze zásady,
že recidiva trestné činnosti je výrazně
přitěžující okolností.
Návrh tuto skutečnost respektuje, jen blíže
upřesňuje již existující okolnost
uvedenou v § 34 j) tr. zákona - věta za středníkem
- k níž soud podle povahy předchozího
odsouzení nemusí přihlédnout jako
k okolnosti přitěžující. Kromě
toho v souladu s mezinárodními dokumenty uvedenými
v obecné části důvodové zprávy
prosazuje ve vztahu k osobám závislým na
drogách stíhaným pro trestnou činnost
spočívající v držení drogy
pro vlastní potřebu namísto represe výběr
opatření více zaměřených
na léčbu, výchovu a resocializaci.
K bodu 3 (§ 57)
Podle dosud platné právní úpravy může
soud uložit vyhoštění pouze na dobu neurčitou.
Uložený trest tedy platí bez jakéhokoliv
časového omezení, pokud jej prezident republiky
nepromine milostí. Přitom existuje určitá
analogie mezi trestem vyhoštění a trestem zákazu
pobytu, nejen pro obdobné důvody pro jejich uložení,
ale i z hlediska jejich smyslu a podstaty. Navrhuje se proto,
aby soud měl možnost výměru trestu vyhoštění
stanovit v závislosti na závažnosti deliktu
a možnostech nápravy pachatele, a to buď na dobu
určitou, kterou zároveň určí,
nebo v nejzávažnějších případech
na dobu neurčitou. Zároveň se v souladu s
mezinárodními dokumenty stanoví důvody,
pro které tento druh trestu nelze uložit. Smyslem
jejich zakotvení je nezdůrazňovat jen hledisko
státního občanství, ale v zájmu
resocializace pachatele přihlížet k jeho faktickému
bydlišti, pracovnímu a sociálnímu zázemí
a rodinným vazbám.
K bodům 4 a 5 (§ 59, 60a a 60b)
Podmíněné odsouzení s dohledem je
typickou formou probace, neboť pachatel podrobený
dohledu zůstává na svobodě. Aplikace
tohoto trestu vyžaduje vytvoření soustavy probačních
úředníků a stanovení jejich
organizačního začlenění, metod
a forem práce apod. K tomu byly vytvořeny předpoklady
již na počátku roku 1996. Důležité
je rozhraničení probační práce
a různých forem sociální práce
prováděné dalšími orgány
a začlenění dobrovolných (charitativních)
institucí do systému probace.
Omezení příkladmo vymezená v §
26 odstavci 4 musí být stanovena přímo
v odsuzujícím rozsudku. Probační úředníci
tedy pouze sledují jejich dodržování
a působí na pachatele, aby se jimi řídil.
Zavedení podmíněného odsouzení
s dohledem není zmírněním trestní
represe, neboť stanovená zkušební doba
je pro pachatele podstatně náročnější,
protože je spojena s intenzívním dohledem probačního
úředníka, který chování
pachatele usměrňuje. To umožňuje, aby
podmíněné odsouzení s dohledem mohlo
být uloženo ve věcech s konkrétní
výměrou trestu odnětí svobody až
do tří let (samozřejmě za splnění
obecných podmínek podmíněného
odsouzení podle § 58 odst. 1).
K bodu 6 (§ 90)
Ustanovení § 90 obsahuje výklad ke skutkovým
podstatám činů, jejichž pachatel musí
mít požadovanou vlastnost, způsobilost nebo
postavení. Navrhovaným doplněním tohoto
ustanovení se sleduje odstranění pochybností
o možnosti postihu osob, které jednají za právnickou
osobu. Jak vyplývá z formulace navrhovaného
odstavce 2, tímto doplněním se nezakládá
objektivní odpovědnost za výsledek. I zde
platí, že ten, kdo za právnickou osobu jedná,
může být pachatelem nebo spolupachatelem trestného
činu jen za podmínky, že zaviněně
naplní všechny znaky trestného činu.
K bodům 7 a 8 (§ 102 a 103)
Ustanovení § 103 chrání presidenta republiky
před jeho hanobením pro výkon jeho pravomoci
nebo pro jeho činnost v politickém životě.
Již nález Ústavního soudu České
republiky publikovaný pod č. 91/1994 Sb. shledal
jako protiústavní takto formulovanou zvýšenou
ochranu ústavních orgánů České
republiky a z tohoto důvodu část § 102
trestního zákona zrušil. Obdobné důvody,
kterými Ústavní soud České
republiky odůvodnil svůj postup, platí i
v případě zvláštní ochrany
presidenta republiky. Zde přistupuje navíc situace,
že president republiky jako poškozený je zároveň
osobou výlučně oprávněnou k
rozhodnutí o abolici, agraciaci nebo rehabilitaci. Zvýšená
trestněprávní ochrana přitom není
prostředkem, kterým by si president republiky měl
zajistit vážnost a úctu u spoluobčanů.
Z těchto důvodů se ustanovení §
103 vypouští. Ochrana před verbálními
a dalšími útoky, které protiprávně
snižují jeho vážnost, je jinak presidentu
republiky poskytována jako kterémukoliv občanu.
K bodu 9 (§ 125)
Nová formulace skutkové podstaty tohoto trestného
činu sleduje přesnější vymezení
podmínek trestněprávního postihu a
jeho vázání na případy, které
znamenají zásah do práv jiného nebo
ohrožují zájem státu na řádném
a včasném splnění daňové
povinnosti. Povinnost vést účetní
doklady se odvíjí od zvláštního
zákona a nedopadá na případné
další, zpravidla podružné povinnosti převzaté
smluvně. Nová formulace skutkové podstaty
dále klade důraz na objektivně zjistitelné
znaky, nikoliv na dokazování pohnutky pachatele,
jako tomu bylo dosud. Nejde jen o to, že dokazování
tohoto subjektivního znaku je v praxi velmi obtížné,
ale především o to, že pro nastalý
objektivní stav není pohnutka pachatele zásadním
způsobem rozhodující.
K bodu 10 (§ 126)
Navrhovanou skutkovou podstatou má být nově
postihován ten, kdo má podle zvláštního
zákona (o konkursu a vyrovnání) povinnost
podat návrh na prohlášení konkursu,
a tuto povinnost nesplní. Trestní postih je odůvodňován
tím, že současně s porušením
této povinnosti předlužený podnik dále
"podniká" a zamlčováním
pravého stavu svého postavení zpravidla strhává
do finančních potíží další
podnikatelské subjekty. V trestněprávních
úpravách jiných evropských států
se z těchto důvodů jedná o skutkovou
podstatu, která je pravidelnou součástí
trestního zákona.
K bodu 11 (§ 129)
Okruh trestných činů proti hospodářské
kázni se doplňuje o skutkovou podstatu postihující
jednání spočívající
ve vystavení vědomě nepravdivého potvrzení
o finanční situaci nebo majetkových poměrech
jiného. V praxi jde zejména o případy,
kdy banka vystaví nepravdivé potvrzení o
poskytnutém úvěru nebo o finančních
poměrech svého klienta a ten pak takového
potvrzení zneužije v obchodním nebo úředním
styku. Námitku banky, že potvrzení vystavila
nikoliv s vědomím, že má být
podvodně použito k získání majetkového
prospěchu, se zpravidla nepodaří bezezbytku
prokázat, a proto nepřichází v úvahu
kvalifikace takového jednání jako trestného
činu proti majetku.
K bodu 12 (§ 143)
Postih padělání a pozměňování
peněz dosud obsažený v § 140 až 142
trestního zákona se navrhuje rozšířit
tak, aby ochrana byla poskytována i bezhotovostním
platebním prostředkům. Ochranu před
paděláním a pozměňováním,
která se ve smyslu § 143 poskytuje vedle cizozemských
peněz jen cenným papírům hromadně
vydaným a šekům, se navrhuje rozšířit
na ochranu tuzemským a cizozemským veřejně
obchodovatelným cenným papírům, šekům
a směnkám.
K bodu 13 (§ 146)
Devizový zákon (zákon č. 219/1995
Sb.) nově v roce 1995 zakotvil v § 32 postup pro období
nouzového stavu v devizovém hospodářství.
Nouzový stav v devizovém hospodářství
může vyhlásit vláda za mimořádných
okolností, kdy státu hrozí značné
hospodářské škody. Zvláštní
omezení jsou stanovena jednak pro případ
bezprostředního a vážného ohrožení
platební schopnosti vůči zahraničí,
jednak pro případ bezprostředního
a vážného ohrožení vnitřní
měnové rovnováhy České republiky
(v prvním případě je ze zákona
zakázáno nabývat devizové hodnoty
za českou měnu, provádět veškeré
úhrady z tuzemska do zahraničí, včetně
převodů peněžních prostředků
mezi bankami a jejich pobočkami a ukládat peněžní
prostředky na účtech v zahraničí,
není-li vydáno devizovým orgánem zvláštní
povolení, v druhém případě
prodávat tuzemské cenné papíry cizozemcům,
přijímat finanční úvěry
od cizozemců, zřizovat v tuzemsku účty
cizozemcům a ukládat peněžní
prostředky na účty cizozemců a převádět
peněžní prostředky ze zahraničí
do tuzemska mezi bankami a jejich pobočkami, není-li
vydáno devizovým orgánem zvláštní
povolení). Nouzový stav včetně účinných
opatření k jeho odstranění je vláda
zmocněna vyhlásit na tříměsíční
období.
Nouzový stav v devizovém hospodářství
může vyhlásit vláda při nepříznivém
vývoji platební bilance, který bezprostředně
a vážně ohrožuje platební schopnost
vůči zahraničí nebo vnitřní
měnovou rovnováhu České republiky.
Úprava trestněprávního postihu porušování
devizového zákona v době nouzového
stavu v devizovém hospodářství je
na místě z toho důvodu, že toto jednání
je zvláště nebezpečné z hlediska
měnové stability státu. Je proto vhodné
nahradit uvedenou nově vymezenou skutkovou podstatou dosavadní
ustanovení § 146 trestního zákona o
trestném činu ohrožení devizového
hospodářství, neboť po změnách
provedených v devizových předpisech v letech
1990 až 1995 ztratilo opodstatnění.
K bodu 14 (§ 147 a 147a)
Mezi trestné činy hospodářské,
obsažené v hlavě druhé zvláštní
části trestního zákona, se navrhuje
zařadit novou skutkovou podstatu trestného činu
postihující neodvedení daně, pojistného
na sociální zabezpečení a na zdravotní
pojištění. Na rozdíl od trestného
činu zkrácení daně, poplatku a podobné
dávky podle § 148 postihující případy
podvodného tvrzení o výši daně
nebo jiné dávky, se tato skutková podstata
zaměřuje na případy, kdy poplatník
neskrývá svoji daňovou nebo poplatkovou povinnost
nebo její výši, ale z nejrůznějších
důvodů tuto povinnost nesplní.
V souladu s ústavní zásadou vylučující
trestní postih neschopnosti dostát svému
finančnímu závazku se v této skutkové
podstatě postihuje jen jednání, kdy plátce
(zaměstnavatel) zákonné srážky
ve vztahu ke svým zaměstnancům provede a
poškodí je tím, že je neodvede státu
(postih se omezuje jen na tu část daně nebo
pojistného, kterou má plátce daně
odvést za poplatníka a kterou tedy poplatníkovi
i srazil).
Podmínky účinné lítosti jako
formy zániku trestnosti jsou formulovány obdobně,
jako je tomu v § 214. Důvodem je skutečnost,
že v daném případě fiskální
zájmy státu mají přednost před
bezvýjimečným trestním postihem.
K bodu 15 (§ 148)
Stávající skutková podstata trestného
činu zkrácení daně podle § 148
zahrnuje různé formy podvodných jednání,
kterými se pachatel snaží vzbudit zdání,
že buď daňovou povinnost nemá vůbec
nebo alespoň v nižším rozsahu. Pochybnosti
o právní kvalifikaci v praxi vznikaly v případech,
kdy pachatel nezkracuje své plnění vůči
státu, ale naopak od státu daňovou výhodu
v podobě peněžní výplaty uvedením
nepravdivých tvrzení vyžaduje. Objektivně
jednání pachatele směřuje ke stejnému
výsledku, a proto se ustanovení § 148 doplňuje
i o tuto formu.
K bodu 16 (§ 148b)
Zákony ukládají v daňovém řízení
povinnosti nejen poplatníkům, ale za stanovených
podmínek i dalším osobám (viz např.
§ 34 zákona č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů). Smyslem těchto povinností
je předejít daňovým únikům
a zajistit řádné a včasné vyměření
daně jinému. Porušením těchto
povinností hrozí (byť zprostředkovaně)
vznik stejného následku, jaký postihuje ustanovení
§ 148. Proto se navrhuje porušení takových
povinností trestně postihovat, byť mírněji,
než v případech, kdy obdobnou povinnost poruší
přímo poplatník.
K bodům 17 a 18 (§ 150 a 151)
Znění skutkové podstaty trestného
činu porušování práv k ochranné
známce, obchodnímu jménu a chráněnému
označení původu podle § 150 se doplňuje
tak, aby korespondovalo znění § 1 zákona
č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách.
S ohledem na znění zákona č. 159/1991
Sb., o ochraně označení původu výrobků,
ve znění pozdějších předpisů,
se obdobná změna neprovádí i v odstavci
2 písm. b) téhož ustanovení.
Úpravy uvedené v bodech 12 až 14 dále
sledují sjednocení trestního postihu za delikty
představující vážný zásah
do práv autorských, práv k ochranné
známce, obchodnímu jménu, chráněnému
označení původu, a průmyslových
práv. Reagují i na narůstající
výskyt porušování těchto práv.
K bodu 19 (§ 156)
Ze skutkové podstaty útoku na veřejného
činitele podle § 156 se z obdobných důvodů,
jaké platí pro změnu ve vztahu k § 103,
vypouštějí případy urážky
nebo pomluvy osoby, požívající ochrany
veřejného činitele. Proti ponechání
této skutkové podstaty v trestním zákonu
stojí dále jednak námitka její nadbytečnosti
s ohledem na ostatní skutkové podstaty precizněji
chránící čest a osobní vážnost,
jednak námitka, že občan naopak proti stejnému
jednání veřejného činitele
rovněž nepožívá zvýšené
ochrany. Navržená změna koresponduje právnímu
stavu, který v trestní oblasti platí ve většině
států (zvláštní trestněprávní
ochrana se veřejnému činiteli poskytuje před
násilným nikoliv např. jen verbálním
jednání). Pokud k takovému jednání
dojde na veřejnosti nebo na místě veřejnosti
přístupném, anebo způsobem uvedeným
v § 206, je takové jednání nadále
postižitelné podle ustanovení, chránících
každou fyzickou osobu.
K bodu 20 (§ 167)
Výčet trestných činů, jejichž
nepřekažení je kvalifikováno jako trestný
čin, se doplňuje o odkaz na skutkové podstaty
trestného činu nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek
a jedů podle § 187 odst. 3 a 4 a trestných
činů pojistného podvodu podle § 250a
odst. 5 a úvěrového podvodu podle §
250b odst. 5. Nenavrhuje se do tohoto výčtu zařadit
celé skutkové podstaty uvedených trestných
činů, ale s přihlédnutím k
povaze dalších ustanovení trestního
zákona, která jsou v tomto výčtu již
obsažena, sankcionovat jen nepřekažení
nejzávažnějších forem těchto
trestných činů.
Doplnění uvedeného výčtu o
trestné činy pojistného podvodu a úvěrového
podvodu vyplývá rovněž ze skutečnosti,
že navrhovaná ustanovení § 250a odst.
5 a § 250b odst. 4 jsou vůči § 250 odst.
4 ve vztahu speciality.
Obdobné doplnění jako u § 167 se nenavrhuje
provést v § 168 postihujícího případy
neoznámení trestného činu. Do uvedeného
ustanovení, které ukládá širší
povinnosti, jsou totiž zásadně zařazeny
jen nejzávažnější trestné
činy, za které lze uložit výjimečný
trest.
K bodu 21 (§ 176a)
Skutková podstata trestného činu padělání
a pozměňování veřejné
listiny podle § 176 s ohledem na trestní sazbu a ustanovení
§ 7 odst. 1 neumožňuje postihovat přípravná
jednání spočívající
zejména v obstarání nástrojů
pro padělání veřejné listiny.
Přitom řada států v zájmu ochrany
řádného výkonu státní
správy taková jednání postihuje a
stanoví na ně poměrně vysoké
tresty (viz např. čl. 142 odst. 3 francouzského
trestního zákona, podle kterého trestem odnětí
svobody až na pět let bude potrestán ten, kdo
padělá papíry s "hlavičkou"
nebo úřední formuláře užívané
orgány zřízenými Ústavou, veřejnou
správou nebo soudem). Z uvedených důvodů
se s ohledem na stávající situaci navrhuje
trestněprávní ochranu poskytovat i před
jednáními, spočívajícími
v neoprávněné výrobě nebo obstarání
státní pečeti (viz zák. č.
3/1993 Sb., o státních symbolech České
republiky), úředního razítka státního
orgánu nebo razítka, jehož otisk je obligatorní
součástí veřejné listiny podle
zvláštního předpisu (zák. č.
358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti
(notářský řád).
K bodu 22 (§ 187)
Trestní sazba trestného činu nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle § 187 odst. 1 se zvyšuje
s ohledem na nebezpečnost tohoto činu a potřebu
dosáhnout plynulejší návaznosti trestní
sazby za jednání uvedená v odstavci 2 tohoto
ustanovení. Navržené změny uvedené
skutkové podstaty představují výrazné
zpřísnění postihu výrobců
a distributorů drog a pachatelů těchto trestných
činů spáchaných vůči
nezletilým.
K bodu 23 (§ 187a)
Zavedením této nové skutkové podstaty
se rozšiřuje trestní postih i na osoby přechovávající
omamné a psychotropní látky a jedy pro vlastní
potřebu. Volba tohoto řešení vyplývá
z potřeby stanovit zvláštní skutkovou
podstatu, aby byla možnost postihu držení drogy
pro vlastní potřebu zcela zřejmá.
Z tohoto pohledu má toto nové ustanovení
i výrazný preventivní význam.
Od neoprávněného držení drogy
ve smyslu § 187 se toto ustanovení liší
přiměřeně nižší sankcí,
což je v souladu s mezinárodními úmluvami
z oblasti drog, např. čl. 36 b) již citované
Jednotné úmluvy o omamných látkách
z roku 1961.
Za přechovávání drog ve větším
rozsahu se navrhuje zvýšení trestní
sazby z toho důvodu, že v takovém rozsahu jde
již zpravidla o přechovávání
drog i pro potřeby jiných, resp. toto větší
množství může být jinými
osobami také zneužíváno.
K bodu 24 (§ 188a)
S ohledem na nebezpečnost jednání, spočívajícího
v podporování nezletilých ve zneužívání
drog, se navrhuje výrazněji zpřísnit
postih.
K bodu 25 (§ 249b)
Znění skutkové podstaty trestného
činu neoprávněného držení
platební karty se zpřesňuje tak, aby bylo
zřejmé, že předmětem ochrany
jsou pouze platební karty vydávané bankou,
nebo platební karty, jejichž vydání
je podmíněno existencí bankovního
účtu, případně platební
karty, které svým držitelům umožňují
čerpat poměrně vysoký úvěr.
Takovými jsou nepřenositelné platební
karty identifikovatelné podle jména nebo čísla.
Na rozdíl o dalších platebních karet
vydávaných k poskytování úzce
vymezených konkrétních služeb (např.
telefonní karty nebo karty vydávané obchodními
společnostmi), získání takové
platební karty umožňuje nakládat s účtem
nebo získat úvěr a tedy čerpat zpravidla
mnohonásobně vyšší peněžní
prostředky, než představuje finanční
vyjádření služeb poskytovaných
držitelům jiných platebních karet.
K bodu 26 (§ 250)
Výčet fakultativních zákonných
znaků trestného činu podvodu se rozšiřuje
o případy, kdy pachatel úmyslně druhému
zamlčí podstatné údaje s vědomím,
že tím dosáhne obohacení k jeho škodě.
I zde pachatel uvádí poškozeného v omyl
o objektivním stavu a takového omylu zneužívá
k získání neoprávněného
prospěchu.
K bodu 27 (§ 250a a 250b)
Doplněním ustanovení o trestném činu
podvodu se sleduje rozšíření trestního
postihu na další formy podvodného jednání,
které sice je trestné již podle stávající
právní úpravy, ale zpravidla se nedokáže.
Stávající skutková podstata trestného
činu podvodu totiž vyžaduje, aby pachatel měl
podvodný úmysl již v době, kdy začne
naplňovat objektivní stránku tohoto trestného
činu. Pokud např. úmysl "podvést"
získá až v průběhu takového
jednání nebo dodatečně (např.
rozhodne se úvěr použít bez souhlasu
věřitele na zcela jiný účel),
uvedeného trestného činu se nedopustí,
ačkoliv výsledek a subjektivní vztah pachatele
k němu je stejný.
Navrhuje se doplnit hlavu devátou zvláštní
části trestního zákona o novou skutkovou
podstavu trestného činu pojistného podvodu.
Důvodem není jen skutečnost, že zejména
pojištění majetku je v poslední době
zneužíváno k protiprávnímu získání
pojistného plnění. Ukazuje se, že k
postihu všech forem protiprávního jednání
nedostačuje "obecná" skutková podstata
trestného činu podvodu podle § 250, která
zahrnuje pouze jednání, kde již vznikla majetková
újma. Ne všechny případy, kdy se pachatel
dopouští jednání, které k podvodnému
obohacení teprve směřuje, lze postihnout
jako vývojová stadia trestného činu
podvodu.
Nejen v zájmu pojišťoven, které nesou
riziko vyplývající z povahy pojištění,
ale i v zájmu těch, na které míra
tohoto rizika v podobě výše pojistného
dopadá, a v zájmu ochrany majetku a zdraví
před jeho úmyslným poškozováním
je odůvodněn požadavek, aby jako dokonaný
trestný čin bylo postihováno samotné
úmyslné způsobení následku,
charakteristického pro pojistnou událost. I v tomto
případě bude třeba, aby uvedený
následek byl pachatelem způsoben úmyslně
(§ 3 odst. 3), a to buď ve formě úmyslu
přímého nebo nepřímého
(§ 4). Bude tedy třeba dokázat, že pachatel
věděl, že vzniklý následek má
znaky pojistné události a tento následek
chtěl způsobit, nebo věděl, že
jej může způsobit, a pro případ
že se tak stane, s tím byl srozuměn. Trestnost
takového jednání nebude naopak podmíněna
tím, že pachatel jím úmyslně
způsobenou pojistnou událost pojišťovně
již oznámil v úmyslu protiprávně
získat pojistné plnění, nebo dokonce
takové plnění získal.
Ze stejných důvodů se navrhuje jako dokonaný
trestný čin postihovat jednání, kde
pojistná událost vznikne nikoliv jako důsledek
úmyslného jednání pachatele, ale ten
jen vzniklé situace využije v tom směru, že
vzniklý stav udržuje v úmyslu zvýšit
vzniklou škodu. Pro posouzení trestní odpovědnosti
již není rozhodné, zda pachatelem zamýšlený
následek skutečně nastane.
Obdobně jako tomu je u skutkové podstaty trestného
činu podvodu podle § 250 se navrhuje přísněji
postihovat případy, kdy pachatel pojistným
podvodem způsobí vyšší škodu
nebo způsobí jiný závažný
následek.
Pojistný podvod je vůči trestnému
činu podvodu podle § 250 v poměru speciality,
a z tohoto důvodu není důvodu v základní
i kvalifikované skutkové podstatě volit odlišné
trestní sazby.
Mezi trestné činy proti majetku se zařazuje
zvláštní skutková podstata trestného
činu podvodu postihující podvodná
jednání v úvěrové oblasti.
Ne ve všech případech lze podle stávající
skutkové podstaty trestného činu podle §
250 postihovat jednání spočívající
v uvedení nepravdivých údajů v rámci
jednání o uzavření smlouvy o poskytnutí
úvěru (a obdobně i dotace nebo subvence),
a tím spíše případy, kdy pachatel
již poskytnutý úvěr použije na
jiný než sjednaný účel. Přitom
taková jednání výrazně poškozují
banky a slouží k získání neoprávněné
majetkové výhody toho, kdo se takového činu
dopustí. K vyloučení trestního postihu
v případech, kdy s ohledem na výši úvěru
je nebezpečnost činu nepatrná, se obdobně
jako u jiných majetkových deliktů stanoví
minimální hodnota předmětu útoku.
Trestní sazby navržené skutkové podstaty
korespondují sazbám uvedeným v § 250
postihujícího obdobné jednání.
K bodu 28 (§ 255)
Úpravy obsažené v bodu 23 sledují zpřísnění
postihu v případech, kdy pachatel porušením
povinnosti při správě cizího majetku
úmyslně způsobí na cizím majetku
škodu velkého rozsahu. Zvýšením
trestní sazby se dosáhne stejného postihu
jako v případech, kdy pachatel jiným úmyslným
jednáním způsobí na cizím majetku
škodu v takové výši (např. §
247 nebo 250).
K bodu 29 (§ 256)
Skutková podstata trestného činu poškozování
věřitele se doplňuje tak, aby zahrnovala
i jednání spočívající
v odmítnutí pachatele splnit zákonnou povinnost
učinit před soudem úplné a pravdivé
prohlášení o svém majetku. Tato skutková
podstata navazuje na stávající úpravu
postupu soudu ve vykonávacím řízení
v rámci občanského soudního řízení.
Podle § 259 občanského soudního řádu
lze předvolat na návrh oprávněné
osoby osobu povinnou k soudu, aby učinila prohlášení
o svém majetku. Jestliže povinný prohlášení
odmítne učinit nebo uvede úmyslně
nepravdivé nebo zkreslené údaje, měl
by následovat jeho trestněprávní postih
(svým jednáním totiž znemožňuje
věřiteli uspokojit se z jeho majetku).
K bodu 30 (§ 256b)
Dosavadní omezení dopadu skutkové podstaty
trestného činu pletich při řízení
konkursním a vyrovnacím podle § 256b trestního
zákona pouze na jednání o vyrovnání
a nuceném vyrovnání je vhodné rozšířit
na celé řízení konkursní a
současně výslovně upravit trestněprávní
odpovědnost správce konkursní podstaty, člena
věřitelského výboru a vyrovnacího
správce.
Majetkovým prospěchem ve smyslu § 256b trestního
zákona je každá materiální výhoda,
kterou se zmenšuje újma, hrozící věřiteli
z konkursu nebo vyrovnání, ať už byla
poskytnuta přímo nebo zastřeně (tedy
při jiné příležitosti, například
při uzavření jinak dovolené smlouvy).
Majetkový prospěch nemusí spočívat
v poskytnutí úplaty v hotovosti.
Pro otázku viny je lhostejné, zda se posléze
pachatel zachoval podle úmluvy s úpadcem či
nikoliv.
K bodu 31 (§ 257)
U trestného činu poškozování
cizí věci se navrhuje zpřísnit trestní
postih jako odraz výrazného nárůstu
této trestné činnosti (za posledních
5 let došlo k 300% nárůstu poškozování
cizích věcí formou úmyslně
založených požárů).
K Čl. II
V bodu 1 se navrhuje respektovat zásadu, podle níž by neměl být vykonáván trest za čin, který již není považován za trestný. Na tento návrh navazuje procesní úprava obsažená v § 389 odst. 1 a 2 trestního řádu.
Datum navrhované účinnosti zákona
vychází z předpokládaného průběhu
legislativního procesu.