PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

1993

I. volební období

182

Vládní návrh

ZÁSADY

ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků

VLÁDNÍ NÁVRH

ZÁSADY ÚSTAVNÍHO ZÁKONA O VYTVOŘENÍ VYŠŠÍCH ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH CELKU

Zásada č. 1

Vyššími úze-Lvími samosprávnými celky jsou země nebo kraje, jejichž území je tvořeno územím jednoho nebo více okresů stanovených zákonem o územním členění státu.

Tento zákon též určí vyššímu územnímu samosprávnému celku jeho zeměpisný název.

Odůvodnění:

Ústava v čl. 100 stanoví, že vyšší územní samosprávný celek. lze vytvořit nebo zrušit jen ústavním zákonem. Vyšší územní samosprávný celek je společenstvím občanů a toto společenství je vymezeno jeho územím. Je proto nutné stanovit územní obvod vyšších územních samosprávných celků ústavním zákonem. K tomu bylo využito dosud platného zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, a území vyšších územních samosprávných celků bylo definováno prostřednictvím územních okresů. Výčet obcí by byl příliš rozsáhlý. Vláda uloží ministerstvu vnitra sestavit a vyhlásit seznam obcí tvořících jednotlivé země a kraje.

Zásada vychází z ustanovení čl. 99 Ústavy podle kterého existují v České republice jako vyšší územní samosprávné celky země i kraje.

Zásada č. 2

Územím okrasu se rozumí jeho území ke dni platnosti tohoto zákona.

Odůvodnění:

Účelem této zásady je, aby ve lhůtě do platnosti tohoto zákona mohlo dojít k potřebným změnám hranic dosavadních okresů a zároveň vytvořit podmínky, aby po tomto datu bylo dosaženo stability hranic vyšších územně samosprávních celků.

Zásada č. 3

(1) Změnu hranice země nebo kraje lze provést zákonem.

(2) Změnu hranic okresu lze provést zákonem.

Odůvodnění:

Ústava stanoví jak lze vytvořit či zrušit vyšší územní samosprávné celky. Neřeší však otázku změny hranic těchto celků. Tento zákon proto stanoví, že změny hranic zemí nebo krajů lze provést pouze zákonem.

Zásada formulovaná v odst. 2 je podstatně odlišná cd dosavadního znění zákona č.36/1960 Sb., o územním členění státu, který v § 15 odst. 2 připouští, aby okres byl vytvořen, zrušen nebo změněn rozhodnutím vlády. vzhledem k tomu, že Ústava v čl. 79 odst. 1 stanoví, že působnost ministerstev a jiných správních úřadů může být stanovena pouze zákonem, je nutné, aby i území okresu, které je územním obvodem působnosti okresního úřadu, bylo také stanoveno zákonem.

Zásada č. 4

(1) Na prvním zasedání po prvních volbách do zastupitelstva země nebo kraje rozhodne zastupitelstvo země nebo kraje o názvu tohoto územního celku.

(2) Na prvním zasedání po prvních volbách do zastupitelstva určí též zastupitelstvo sídlo země nebo kraje.

(3) Pokud zastupitelstvo nerozhodne o názvu, nebo neurčí sídlo země nebo kraje do šesti měsíců ode dne svého zvolení, rozhodne o názvu nebo sídle vláda.

Odůvodnění:

Navrhovaná formulace této zásady stanoví lhůtu pro rozhodování o názvu vyššího územního samosprávného celku a jeho sídle zastupitelstvem. K upřesnění čl. 13 Ústavy se v této zásadě stanoví, že o názvu je nutno rozhodnout na prvním zasedání zastupitelstva po prvních volbách, které proběhnou do zastupitelstva vyššího územního samosprávného celku. Stejná lhůta platí i pro určení sídla země nebo kraje.

V případě, že by zastupitelstvo nerozhodlo o názvu nebo neurčilo své sídlo do šesti měsíců od svého zvolení dává se pravomoc vládě název či sídlo stanovit. Nelze připustit, aby vyšší územní samosprávný celek existoval delší dobu bez názvu, který je důležitým identifikačním znakem.

Zastupitelstvo by na svém prvním zasedání mělo rozhodnout o tom, zda jeho vyšší územní samosprávný celek bude nazýván zemí nebo krajem. Součástí označení vyššího územního samosprávného celku bude jeho zeměpisný název, který bude určen tímto zákonem.

Zásada č. 5

(1) Země nebo kraje vykonávají svou samosprávnou působnost svými zastupitelstvy zvolenými podle zvláštního zákona. Rozsah těchto působností předem stanoví ústavní zákon.

(2) Tento ústavní zákon nabývá účinnosti šest měsíců po jeho přijetí Parlamentem.

Odůvodnění:

Podle čl. 100 Ústavy územně samosprávné celky mají právo na samosprávu.

Výkon tohoto práva bude vázán na ustavení jejich zastupitelských orgánů a na přijetí ústavního zákona o územní samosprávě, který stanoví kompetence orgánů vyšších územních samosprávných celků.

V průběhu šestiměsíční legisvakanční lhůty by měl být připraven volební zákon pro volby do vyšších územních samosprávných celků. Současně by také měl být připraven zákon upravující strukturu územních samosprávných orgánů a jejich kompetencí.

V Praze dne 22. prosince 1993

 
Předseda vlády
 
Doc. Ing. Václav Klaus, CSc., v. r.



 
Místopředseda vlády pověřený řízením Úřadu pro legislativu a veřejnou správu
 
JUDr. Jan Kalvoda v. r.


Důvodová zpráva

k vládnímu návrhu zásad ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků

Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků představuje základní právní normu podmiňující pokračování reformy územní správy v České republice. Tato reforma byla zahájena po listopadu 1989 zejména zrušením soustavy národních výborů, konstituováním obecní samosprávy a vytvořením okresních úřadů jako orgánu státní správy se všeobecnou působností.

Vláda České republiky, která vzešla z voleb konaných roku 1992 ve svém Programovém prohlášení vyhlásila jako svůj prvořadý úkol reformu státní správy a její decentralizaci. Zavázala se dbát na to, aby se v prostoru jí vymezeném více než dosud uplatnila regionální i místní samospráva. Základnímu demokratickému požadavku, tj. přenesení rozhodovací pravomoci a odpovědnosti co nejblíže občanovi, by podle programu, který se vláda zavázala plnit, mělo odpovídat i územní uspořádání státu. Základem tohoto územního uspořádání by podle programového prohlášení vlády měly být samosprávné obce, přirozené regiony, případně historické územní celky vybavené odpovídajícími působnostmi a prostředky, jež sníží jejich závislost na rozpočtu republiky a posílí spoluodpovědnost občana za rozvoj komunity, v níž žije.

Ústava České republiky v čl. 99 stanoví, že obce jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje. V čl. 8 Ústavy se zaručuje těmto samosprávným územním celkům samospráva.

Předkládány návrh realizuje příslušná ustanovení Ústavy ČR ve formálním smyslu; současně vytváří podmínky pro naplnění práva vyšších územních samosprávných celků na samosprávu. Upravuje však jenom zásadní vztahy nezbytné k tomu, aby vyšší územní samosprávné celky mohly toto právo vykonávat.

Stanoví jak způsob vymezení území vyšších územních samosprávných celků, tak způsob určení, které z nich jsou země, nebo kraje. Stanoví formu změny hranic země nebo kraje, či změny hranic okresu.

V návrhu je rovněž upraven postup zastupitelstva země nebo kraje, v němž zastupitelstvo země nebo kraje rozhoduje o názvu příslušného územního celku.

Konečně návrh obsahuje zásadu o začátku výkonu samosprávné působnosti zemí nebo krajů, která je důležitá zejména z hledisek interpretačních. Realizace práva na samosprávu bude možná až po zvolení zastupitelských orgánů a po přijetí zákona o územní samosprávě, který stanoví kompetence orgánů vyšších územních samosprávných celků.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP