Středa 21. dubna 1993

Poslanec Josef Křížek: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, včera se pan ministr Dyba ve své zprávě o stavu národního hospodářství ČR zmínil o problémech, které souvisejí se ztrátovým hospodářstvím podniků zemědělské prvovýroby,. bez toho, že by alespoň naznačil, jak vláda hodlá katastrofální situaci českého zemědělství řešit.

Jak již bylo řečeno panem ministrem Dybou, zemědělská prvovýroba vykázala v roce 1992 ztrátu 12 mld. korun. V roce 1991 tato ztráta činila 8 mld. korun, a to za situace, kdy zemědělci drasticky snížili náklady na výrobu, a to zejména intenzifikační náklady, jako náklady na hnojiva a osiva. Již tři roky nezajišťují zemědělci ani prostou reprodukci. Minimalizují náklady do půdy na úkor budoucí prosperity zemědělství. Ze zemědělství jen za poslední dva roky odešlo 38% pracovníků. Mzda těch, kteří zůstali, je nejmenší ze všech resortů národního hospodářství.

Je tedy pravda, že zemědělci svým ztrátovým hospodařením zaplatili sociální smír. Chtěl bych se z tohoto místa zeptat vlády, zda i letos zaplatí zemědělci sociální smír výrazným snížením hodnoty svých majetků, dalším snížením své životní úrovně. Zatím tomu všechno nasvědčuje. Letos se však již vláda nemůže vymlouvat na transformaci družstev, jež vykázala za rok 1992 zápornou míru rentability hospodaření ve výši 5,6%. Vedle státních statků dosud neprivatizovaných, které hospodařily se zápornou mírou rentability ve výši 26,7%, nehospodařili dobře ani soukromí rolníci, kteří při dosaženém výkonu 3,5 mld. korun vykázali ztrátu 466 miliónů, což představuje zápornou míru rentability 14,2%.

Z uvedeného je zřejmé, že za absolutní neúspěch dosavadní agrární politiky nemohou staré struktury, jak s oblibou argumentují i někteří politici, ale že příčiny jsou daleko hlubší. Jak jinak by bylo totiž možné vysvětlit fakt, že např. zemědělská družstva v okr. Olomouc, kde pracuji, hospodařící na nejúrodnějších půdách s výnosy srovnatelnými s evropským standardem, ukončila hospodářský rok ztrátou 26 miliónů korun, když v 80. letech dosahovala zisk ve výši řádově 150 miliónů.

Nám, kteří pracujeme v zemědělství, jsou příčiny tohoto neúspěchu známy. Mezi stěžejní patří růst cen vstupů do zemědělství, a to na dvojnásobek proti roku 1989. U jednotlivých vstupů je to pak index - např. u elektrické energie 286%, u paliv 252%, u hnojiv 196%, u pesticidů 240% atd. Výkupní ceny zemědělských výrobků však vzrostly za stejné období pouze o 11,3%. Z toho rostlinné výrobky o 16,7 % a živočišné o 6,2%. Při tomto nepatrném růstu výkupních cen vzrostly spotřebitelské ceny o 91%, z toho potraviny o 74,2 %. Další příčinou je nedostatečná celní ochrana, v důsledku čehož dochází k likvidaci celých odvětví - brambory, len, zelenina, ovoce, na řadě je cukrovka a další.

Monopol zpracovatelského průmyslu, jeho cenový diktát, opožděné platby (současný dluh je asi 4 mld. za mléko, maso, cukrovku) má na svědomí tíživou finanční situaci zemědělců. Vysoká úroková míra poskytovaných úvěrů se nemalou měrou podílí na záporné rentabilitě výroby. Absence proexportní politiky při poklesu domácí spotřeby způsobuje relativní nadvýrobu a ve svých konečných důsledcích ohrožuje potravinovou bezpečnost našeho státu. Naprosto nedostatečná je rovněž dotační politika státu. Pan premiér se dokonce nechal slyšet, že nehodlá poskytovat zemědělcům dotace jako švýcarská vláda. Připomínám, že se jedná o dotaci ve výši 80% z hodnoty produkce.

Chtěl bych vás, pane premiére, v této souvislosti ujistit, že naši zemědělci nechtějí dotace v této výši. Dovolte mi však malé srovnání. Zatímco u nás v roce 1992 činila průměrná dotace na 1 ha zemědělské půdy cca 1 200 korun, v zemích Evropského společenství to bylo 773 amerických dolarů, což odpovídá částce 22 800 korun. Navíc částka na dotace byla rozdělena tak, že soukromě hospodařící rolníci dostali v průměru 11 300 korun na hektar, kdežto ostatní zemědělské podniky pouze 172 korun. Bylo by jistě možné vyjmenovat ještě další příčiny, ale nechci vás tím zdržovat.

My, zemědělci, dobře víme, že nikde ve světě nemají zemědělci "na růžích ustláno". Přesto si však myslíme, že ze strany naší vlády není zemědělství ani zdaleka věnována taková pozornost, jakou si zasluhuje.

Tvrzení vládních činitelů, že my, zemědělci, musíme vzít na vědomí nutnost drastického snížení objemu zemědělské produkce, neobstojí v konfrontaci s agrární politikou holandské, dánské a francouzské vlády. Dánové a Holanďané produkují např. dva a půlkrát více zemědělských produktů než je spotřeba obyvatel těchto zemí. Za svou zemědělskou produkci si ve světě koupí vše, co potřebují pro národní hospodářství. Od energie, přes ocel a konče zbraněmi. Vlády těchto zemí dělají účinnou proexportní politiku. Rovněž tvrzení, že naše zemědělství není konkurenceschopné, se nezakládá na pravdě.

Konkurenceschopnost našeho zemědělství může vláda výrazně posílit moudrou dotační politikou orientovanou na technologickou inovaci, na nákup špičkového genofondu a další systémová opatření. Je tedy na čase, takříkajíc pět minut po dvanácté, aby se vláda i parlament začaly problémy zemědělství seriózně zabývat a urychleně je řešit,

Svou zásadní nespokojenost s agrární politikou vyjádřili zemědělci 5. 3. na 45. km dálnice Brno - Bratislava, v blízkosti Velkých Bílovic. Tato akce se setkala s podporou zemědělců z celé republiky. Následné jednání delegace zemědělců s premiérem panem Klausem však nesplnilo očekávání zemědělců. Je tedy na místě požadovat, aby vláda předložila urychleně Poslanecké sněmovně nový agrární program, jehož realizace by vyvedla české zemědělství z vážné krize. Dále si myslím, že by Poslanecká sněmovna měla požadovat po vládě neprodlené řešení přezrálých problémů, z nichž za zvlášť důležité považují zemědělci privatizaci státních statků, celní ochranu, levné úvěry pro podnikatelské subjekty v zemědělské prvovýrobě, zelenou naftu, snížení daňového zatížení zemědělců, kapitálové propojení zpracovatelského průmyslu se zemědělskou prvovýrobou, pružnější činnost fondu tržní regulace, účinnou proexportní politiku, fungování komoditních burz, atd.

Obracím se na vás, vážené kolegyně a kolegové. Nepřipusťme další zhoršení ekonomické situace v zemědělství a ochuzení vesnice. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Křížkovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ullmann a připraví se poslanec Vačkář.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, považuji za zcela přirozené, že při rozpravě o politice vlády, zejména hospodářské politice vlády, jsou ze strany opozice snášeny kritické připomínky a nespokojenost s touto činností, Nad tím se vůbec nepozastavuji. Domnívám se, že to je zcela normální ve všech parlamentech. Tím se snaží opozice naznačit, že kdyby to oni dělali, bylo by všechno jinak, bylo by všechno krásně růžové.

Já jsem si ale při těchto diskusích v této sněmovně všiml jiného aspektu. Srovnává se zde velmi často naše hospodářství, jeho rozvoj, jednotlivé aspekty rozvoje, s hospodářstvím vyspělých států Evropy. V podtextu se to více méně zdůvodňuje - však tam chceme, proč bychom se nesrovnávali.

Já osobně toto nazývám farizejstvím. Ony totiž ty vyspělé ekonomiky měly jedno ohromné dějinné štěstí. Neprošly hospodářským marasmem, hrůzným obdobím, kterým prošla naše země. Já bych nesmírně uvítal, kdyby se právě poslanci opozice snažili srovnávat rozvoj našeho hospodářství se srovnatelnými zeměmi, tzn. s těmi zeměmi, které tímto marasmem prošly. Trochu mě zaráží, že takové srovnání jsem zde zatím vůbec neslyšel. Domnívám se, že by více vypovídalo o tom, jak účinně či neúčinně naše vláda v této oblasti pracuje. Já vím, že může být vznesena námitka - nyní to vezmu namátkově - že kdybychom se srovnávali např. s Bulharskem, mohlo by být řečeno - ano, ale kdyby tam zůstali ve svém původním socialistickém trendu, bylo by to dnes lepší, dnes mají problémy z toho důvodu, že v něm nezůstali.

Pak bych doporučil podívat se na toho, s kým jsme se vždy srovnávali (a není to tak strašně dávno), který byl naším vzorem, za kterým jsme měli kráčet. Měli bychom se podívat - vzhledem k tomu, že zažíval tento marasmus o 30 let déle - kam až on se dostal. Dostal se v podstatě na úroveň hladu a vážného ohrožení obyvatelstva.

Já se domnívám, že přes všechnu smůlu, kterou tato země měla, měla jednu výhodu, že to u nás trvalo jen 40 let.

Setkal jsem se před časem, není to tak dávno, s ruským konzulem, když cestoval po severní Moravě a diskutovali jsme o dalším vývoji hospodářství apod. Z jeho úst jsem zaslechl jednu velmi zajímavou připomínku. Říkal mi - vy máte ohromné štěstí ve srovnání s námi. U vás alespoň staří lidé ještě pamatují normální hospodářský život této země. My v Rusku jsme na tom hůře. U nás nikdo takový už v podstatě nežije. Já jsem si v tom okamžiku uvědomil obludný rozměr všeho toho, co tady probíhalo.

Proto bych chtěl vyzvat pány poslance z opozice, aby v jejich příspěvcích zaznělo rovněž srovnání se srovnatelným, tedy se zeměmi, které se zvedají z komunistického marasmu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. Orosím, aby se slova ujal pan poslanec Vačkář. Připraví se pan poslanec Vratislav Votava.

Poslanec Jiří Vačkář: Vážený pane předsedající, vážená vládo, nebudu hovořit dlouho, poněvadž poslanec Křížek v podstatě rozebral všechny otázky související s problematikou zemědělství. Přesto bych rád využil přítomnosti pana ministra Luxe a položil mu několik otázek.

Pan ministr Lux prohlásil, že privatizace státních statků bude ukončena do 30. dubna, aby se noví vlastníci mohli ujmout svých práv. Přibližně tak to proběhlo tiskem. Přímo od pana ministra jsem to neslyšel a pokud to řekl trochu jinak, byl bych nerad, aby to bylo nepřesně vykládáno.

Dnes je sice teprve 20. dubna, ale přesto to vypadá tak, že tento termín splněn nebude. Tím skutečně dojde k určitým škodám.

Další poznámku bych měl k tomu, že jsem předpokládal, že konkurenční prostředí pochopitelně vytvoří tlak na zemědělské podniky všeho druhu, že logicky některé zkrachují, ale že to gros bude moci přežít. Podle mých posledních informací to vypadá tak, že skutečně dochází k plošné likvidaci zemědělství. Tím, že dochází k výraznému poklesu příjmů a k likvidaci zemědělství, zejména v pohraničních oblastech, dochází také k tomu, že lidé ztrácejí práci a protože tam nejsou jiné alternativy, vyplývá z toho nebezpečí, že postupně odtamtud odejdou.

Byl bych také rád, kdybych slyšel odpověď na otázku, jaká opatření budou dělána pokud jde o daně. Vláda připravuje pro vlastníky neplacení daní, ale já si myslím, že je to málo ve srovnání s okolním světem. Zemědělství tvoří také krajinotvorný prvek. Logicky všude ve světě - pokud se půda neobdělává - přispívá stát na to, aby byla po zatravnění alespoň minimálně obdělávána. Zajímalo by mě, jestli se s něčím takovým počítá, protože např. v sousedním Rakousku jde o částku kolem 14 - 15ti tisíc šilinků s podmínkou, že se plochy alespoň dvakrát za rok posečou, sklidí atd.

Nechtěl bych hovořit dlouho, protože by šlo o zbytečné prodlužování rozpravy. Rád bych slyšel odpovědi na své otázky.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vačkářovi, Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Votava a aby se připravil pan poslanec Řezáč.

Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, ve zprávě předložené panem ministrem Dybou o naší ekonomické situaci jsem postrádal již jen nějakou vzletnou formulaci o tom, že pod prapory s modrým ptákem kráčíme hrdě a směle vstříc světlým tržně kapitalistickým zítřkům. Natolik mi připomínala ekonomické referáty předních činitelů minulého stalinsko-byrokratického režimu, jak tím, co říká, tak tím, co lakuje na růžovo, tak i tím, co naprosto pomíjí a zamlčuje.

Žijeme lépe a radostněji, alespoň podle nynějších architektů velkého přelomu, velkého skoku naruby. Bylo by dobře, aby kapitáni našeho potápějícího se národohospodářského Titaniku konzultovali výsledky své politiky spíše než s experty Mezinárodního měnového fondu a jiných západních institucí s obyčejnými lidmi v této zemi, s mladými rodinami i s důchodci, s horníky na Ostravsku, s dělníky podniků, stojících před bankrotem, se zemědělci a živnostníky. Je ovšem otázkou, komu se cítí být více odpovědni.

Nejsem a nikdy jsem nebyl stoupencem minulého státně byrokratického stalinského systému. Jsem však toho názoru, že ani restaurace kapitalismu vůbec - a zvláště v oné šokové variantě, známé z různých Klausových, Balcerovičových, Gajdarových a jiných reforem přináší ve všech zemích střední a východní Evropy podobné negativní důsledky pro většinu jejich obyvatelstva, s výjimkou úzké vrstvy vyvolených.

Pokud jde o tyto důsledky, myslím, že zde byly již výstižně rozebrány v některých vystoupeních, byly rovněž popsány mnohými autory domácími i zahraničními, a to zdaleka nejen těmi, kteří se hlásí k politické levici. Konečným výsledkem je však vždy a všude propad na úroveň třetího světa. Ve francouzské literatuře je to stručně a zvučně nazýváno tiers-mondisation. Jestliže je na tom Česká republika přece jenom lépe - zatím - než jiné země bývalého východního bloku, není to zásluhou současné vlády, ale především díky relativně stabilnějším výchozím podmínkám ekonomických přeměn. Nemá však smysl se o těchto a podobných věcech snažit přesvědčovat stoupence jediné správné cesty. Jejich výsledky prověří - stejně jako tomu bylo v případě minulého systému - novější dějiny. Přesto si však myslím, že je povinností této sněmovny, aby mnohem aktivněji než dosud vystupovala ve vztahu k hospodářské politice současné vlády, především aby důrazněji posílila svou kontrolní funkci, ať už jde např. o proces privatizace, nebo o ochranu sociálních zájmů a kvality života občanů České republiky.

Myslím proto, že by dnešní debata o ekonomické politice vlády měla být ukončena nějakým usnesením. Sám bych doporučil pro toto usnesení dva následující návrhy:

1. Poslanecká sněmovna pověřuje organizační výbor, aby zařadil pro některé z příštích zasedání Poslanecké sněmovny na program ratifikaci Evropské charty sociálních práv ve smyslu jejího článku 10 a protokolu - nejpozději do 3. čtvrtletí roku 1993. Domnívám se, že se takto více přiblížíme Evropě, než tím, že se budeme mocí mermo cpát do Severoatlantického paktu.

2. Doporučuje vládě ČR, aby radikálně přehodnotila koncepci druhé privatizační vlny a na místo kupónové metody jednoznačně preferovala jiné formy privatizace leasingový pronájem zaměstnancům, zaměstnanecké akcie.

Jsem přesvědčen, že kdyby kráčela touto cestou již v první vlně kupónové privatizace, nemuseli bychom se dnes zabývat různými supernulovými variantami a jinými hlavolamy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu kolegovi a prosím pana kolegu Řezáče, aby se ujal slova. Další přihlášky nemám k dispozici.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, zdá se, že můj včerejší apel na věcnou výměnu názorů nebo řešení problému, který je předmětem jednání této sněmovny, vyzněl naprázdno, neboť jsme díky kolegovi Holubovi se dostali opět do nějakého ideologického školení nebo ideologické přestřelky. Je to trapné, a kdybych na to chtěl reagovat podobným způsobem, mohl bych říci, že měl kolega Holub jistě pravdu, když řekl, že když se sjezd KSČ na něčem usnesl, byl přijat ihned potřebný zákon. Ale zrovna tak bych mohl říci, že když se kongres ODS 7. listopadu 1992 usnesl, že bude přijat nějaký zákon v prvním pololetí 1993, a víme, jaký zákon to bude, nepochybuji o tom, že ho tato vláda navrhne a tato sněmovna ho přijme. Takže takhle se můžeme pošťuchovat navzájem a k ničemu to nepovede.

Chtěl bych se vyjádřit k některým bodům zprávy. Především je nepochybně pravdou, že asi relativní otázka rovnováhy a nerovnováhy české ekonomiky ve vztahu k jiným ekonomikám bývalého východního bloku je celkem notoricky známá. To není ovšem nový jev. Pokud nahlédneme do prognózy, kterou v roce 1988 zpracoval Prognostický ústav - a na té prognóze pracovala řada členů bývalé vlády minulého volebního období i někteří členové současné vlády - zjistíme, že stav tehdejší československé ekonomiky byl relativně nejlepší v celém východním bloku, přestože vnitřní zadlužení České republiky dělalo 54% a ve Slovenské republice tehdy 46%. Ale chci říci, že významní odborníci Prognostického ústavu tehdy dovozovali, že v podstatě Československo bylo svým způsobem superindustrializovaným státem.

Žiji již 14 let v Jablonci nad Nisou a zajímám se zejména o to, jak se vyvíjí výroba a export typického českého rodinného stříbra nebo rodinného zlata, to jest skla a bižuterie. Mohu říci, že současná dlouhodobá recese, která byla konstatována i teď na dubnovém veletrhu spotřebního zboží generálním ředitelem Jablonexu, včetně poklesu exportu, připomíná obdobnou situaci na počátku 80. let, která se objevovala v této komoditě jednou za 7-8 let. Tentokrát trvá ještě déle a je ještě tíživější. Nebudu rozebírat příčiny, ale srovnám dvě reakce dvou exportních podniků na počátku 80. let s tím, jak reakce dopadla.

Tehdy na recesi Skloexport v Liberci reagoval tak, že prudce snížil ceny vyváženého skla a snažil se nahradit celý výpadek v podstatě zvýšením fyzického objemu vyvážené produkce. Jablonex Jablonec, který vyvážel naopak bižuterii, tuto strategii nepřevzal a držel ceny i za cenu omezení fyzického objemu vyvážené bižuterie. Výsledek byl ten, že Skloexport Liberec tehdy zlikvidoval finančně sebe i své zahraniční partnery, kdežto Jablonex to přežil. Ale tohle srovnání, které vám ještě nemusí naznačovat, k čemu směřuji, mě vede jen k myšlence o tom, zda jsme nepřepálili míru devalvace československé nebo nyní české měny.

Před dvěma nebo třemi lety zde byli celkem významní odborníci z Japonska, kteří doporučovali tehdejší federální vládě, aby devalvace, která byla jedním z reformních kroků, byla samozřejmě provedena, ale doporučovali výši asi 20-24 korun za dolar, to znamená asi 13 - 14 za marku. Víte, že vláda provedla devalvaci ve třech krocích. Domnívám se, že ten třetí krok už šťastný nebyl a že má velice závažné důsledky i pro to, jak vypadá náš export a jeho struktura, a to z hlediska toho, co se vyváží, i z hlediska fakticky poklesu vývozu, ačkoli devalvace měla export podpořit,

Před rokem, právě před rokem, na konci minulého volebního období zde hovořil náš bývalý kolega, bývalý poslanec Heřman Chromý, který v úvodu svého vystoupení jednak říkal to, co asi já, pokud jde o přestřelky zde ve sněmovně, a jednak zde citoval práci českého advokáta, který napsal první zákon Československé republiky a který byl ministrem financí Československé republiky, dr. Aloise Rašína, a citoval z jeho práce "Můj finanční plán" z roku 1920, na str. 30 a 32, právě hodnocení otázek devalvace. Cituji tedy z této citace: "Mezinárodní podcenění měny je prostředkem k vyrabování státu s podceňovanou měnou v cizině a výše ceněnou doma k nerozumnému nesystematickému vývozu bez ohledu na domácí spotřebu. Export bude vyvážet i suroviny a polotovary spíše než hotové výrobky, poněvadž v zemi s podceněnou valutou budou výrobní náklady stoupati ve všem, kde výroba je odkázána na dovoz surovin a nebo části surovin z ciziny. Tím přecházíme ke druhému směru zvyšování cen. Snížený mezinárodní kurs měny působí jako ochranné clo doma, zamezuje dovoz z ciziny a výroba doma může zvyšovat ceny výrobků. Jestliže však stát, jehož měna je mezinárodně podceněna, a přesto nevyhnutelně potřebuje dovozu z ciziny, a musí-li obzvláště dovážeti k potřebě výživy a suroviny pro výrobu, platiti je v nadceněné cizí měně, stoupne drahota doma, stoupnou také výrobní náklady, vývoz vrhá se na suroviny domácí a polotovary." Konec citátu.

Víte velice dobře, že v 80. letech, kdy si Bižak, Jakeš a jemu podobní nevěděli rady, co s ekonomikou, jsme byli svědky toho, jak se vyváželo dřevo nastojato do Rakouska, do Německa a jinam. Dnes jsme svědky, jak se do Rakouska vyváží náš hodnotný kaolín za směšné ceny a zasypávají se jím prázdné doly v Rakousku. To jsou příklady. Naproti tomu my, abychom dováželi za valuty více moderních technologií pro dosažení zvýšení konkurenceschopnosti našich výrobců, dovážíme mnohdy potraviny, které dokážeme vyrobit sami, a ještě si tím způsobíme komplikace nejen v zemědělské výrobě, ale i v osídlení venkova.

V ekonomii se obvykle učí, že jsou země průmyslové a rozvojové. V Jablonci kromě bižuterie a skla se vyrábějí také nákladní automobily. Vývoz finálních výrobků, zejména takových vozových jednotek, jako jsou osobní nebo nákladní automobily, je typickým ukazatelem úrovně vyspělé ekonomiky. Koncem 80. let Liaz Jablonec vyvážel 19 tisíc vozových jednotek za rok. Dnes je to necelá třetina. Naproti tomu naše vývozy surovin a polotovarů za dumpingové ceny mají úspěch.

Jenomže ten, kdo vyváží suroviny, ve skutečnosti se dostává do typické definice rozvojové země, která vyváží do metropolí právě buď suroviny a nebo agrární výrobky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu kolegovi Řezáčovi. Dále se do rozpravy přihlásil pan kolega Hofhanzl,

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážené dámy a pánové, vážený pane místopředsedo, je právem opozice kritizovat vládu. Domnívám se ale, že povinností korektní opozice, která cítí odpovědnost za zemi a za stát, chápe-li tento stát a zemi za zemi svou, je korektnost a nedemagogické zneužívání faktů. Z projevů, které od některých opozičních poslanců slyším, se mi zdá, že nepovažují tuto zemi a stát za stát svůj a nemají zodpovědnost k občanům i k budoucnosti země.

K odpovědi jsem byl vyzván projevem pana poslance Trnky. Pan poslanec vytýká vládě, že nemá koncepci zemědělství a resort zemědělství je na pokraji zájmu vlády a resort neřídí, Jsem nucen panu poslanci Trnkovi dát do značné míry za pravdu. Vláda této země neměla od počátku - od roku 1989 - odvahu důsledně vzít na sebe zodpovědnost a řídit transformaci zemědělství tak, abychom dali základ nové struktuře zemědělství založené na rodinných farmách střední a malé velikosti. Měli jsme položit základ procesu, který by vedl k zemědělství schopnému vyrábět ekonomicky, šetrně a rozumně využívat půdu a krajinu.

Zároveň musím ale upozornit na to, že pan poslanec Trnka veškerou svou činností za uplynulé tři roky vzniku těchto soukromých farem na našem venkově bránil. Proto je mi podivné, když nyní tuto koncepci vyzdvihuje a dělá, že prosazuje. Ten, kdo na venkově žije, ví, kdo celé tři roky zastupoval na našem venkově nomenklaturu bývalých jednotných zemědělských družstev a státních statků. Každý, kdo na vesnici žije, ví, kdo tyto lidi vedl a instruoval je, jak mají zneužívat nedokonalého zákonodárství a používat ho proti těm odvážlivcům, kteří se postavili na vlastní nohy a šli soukromě hospodařit a ideu soukromých farem uvést ve skutečnost.

Jsem nucen říci, že to, co pan poslanec Trnka hovořil, je v lepším případě pokrytectvím. Já vytýkám minulé i dnešní vládě to, že neměla odvahu a zodpovědnost zemědělcům, které vychoval minulý režim k poslušnosti a poddanství, pomoci a dát jim šanci, aby pochopili, že se mohou a umí na své vlastní nohy postavit a obnovit tradici českého sedláka a hospodáře. Děkuji,

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Gjurič.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, několik krátkých replik, ke kterým mě i přes mou nevůli zde mluvit vyprovokovaly některé projevy kolegů.

Myslím, že to, co zde předvedl pan poslanec Votava, je klasický příklad zaměňování příčin s následkem, jak jsme tomu zde ve sněmovně zvyklí vlastně po celé volební období. Dokonce bych řekl, že je to nehorázné zaměňování příčin s následkem. Když už tu pan poslanec Votava citoval, doporučoval bych mu, aby se podíval i na knihy autorů, jako je F. A. Hájek nebo Michal Novák, kde by zjistil, jak výrazně spolu souvisí tržní hospodářství a svoboda, a jak výrazně spolu nesouvisí to, co navrhoval on a demokracie, a jak je to logické. Nemohu mu odcitovat některé ze základních vět, knih tu s sebou nemaje, protože jsem samozřejmě netušil, kam až debata dospěje. Pravděpodobně kolega Tomáš Ježek by mu to odcitoval rovnou z lavice, ale o to koneckonců nejde.

Domnívám se totiž, že právě pan kolega Votava obrací věci na ruby. My se je snažíme už asi dva a půl roku obrátit zpět na líc. Naruby byly obráceny 40 let.

Tento týden byla v televizi debata o konstruktivnosti, potažmo nekonstruktivnosti opozice - pokud se pamatuji. Řekl bych zde pár slov spíše o její optice, o optice opozice. Dokonce bych skoro řekl, že ona za to tak úplně nemůže, že je taková, jaká je, jestliže zkreslená optika dále trvá.

Vzpomínám si na programové prohlášení vlády a na reakce mnohých pánů, kteří zde dnes vystoupili. Tehdy jsem to nechal s pokojem, ale dnes už k tomu nemohu mlčet. Například pan poslanec Řezáč - myslím, že na tom, co nyní řeknu, se klasicky objeví, jak člověk a strana není schopna překročit svůj vlastní stín - se tehdy zmínil při programovém prohlášení vlády - budu to muset parafrázovat, ze stenozáznamu bychom si to přečetli přesně - že v podstatě levice bojuje za práva chudých a pravice za práva bohatých. Já to říkám úmyslně takto, protože byla i o tom dnes řeč a rozhodně víckrát bude. To je právě ta ideologická infekce, které se určité skupiny lidí nemohou zbavit. Myslím si, že je to úplně jinak, pane kolego Řezáči, a sice, že obě tyto skupiny bojují za všechny občany v našem státě, pouze každá jinak. To je ten rozdíl.

Podobně pan poslanec Kraus tehdy hovořil o tom, že optimální čas nastane tehdy, až nebudou potřeba svépomocné a charitativní organizace. Své expozé zakončil tím, že koneckonců, ať je v programovém prohlášení vlády napsáno cokoliv, on nám stejně nevěří, To je potom těžká řeč, že ano.

Zatím jsme nedali důvod nevěřit - už to včera říkal pan ministr Piťha - zatímco 40 let vaší praxe nám tento důvod dalo docela jistě. Takže, dámy a pánové, nedívejme se na věci černobíle, nestavme proti sobě sociální oblast a tržní oblast, něco si přečtěme a nechme nás pracovat,

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Gjuričovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Václav Grulich.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP